FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO
V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE
KOMUNÁLKA JAKO TÉMA UMĚNÍ 20. A 21. STOLETÍ
MASTER’S THESIS
COMMUNAL APARTMENT AS THE THEME OF THE ART OF 20TH AND 21ST
CENTURY
VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová
VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D.
Olomouc 2016
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité
prameny.
V Olomouci, 12. 4. 2016
podpis
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
Děkuji doc. Mgr. Jitce Komendové, Ph.D., za konzultace, rady
a připomínky, které mi během psaní diplomové práce poskytla.
podpis
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
1
Obsah
Úvod ............................................................................................ 2
1. Komunálka ........................................................................... 4
1.1. Historie ............................................................................ 4
1.2. Antropologické hledisko Ilji Utěchina .............................. 6
1.2.1. Pravidla života v komunálce........................................ 7
1.2.2. Spravedlnost ............................................................... 7
1.2.3. Soukromí .................................................................... 8
1.2.4. Paranoia ...................................................................... 9
1.2.5. Dopisy státu .............................................................. 10
1.2.6. Psychologie udávání.................................................. 10
1.3. Uspořádání komunálního bytu ....................................... 11
1.4. Současnost ..................................................................... 17
2. Komunálka v literatuře ...................................................... 18
2.1. Michail Bulgakov – Psí srdce ........................................ 18
2.2. Michail Bulgakov – Zojčin byt ...................................... 19
2.3. Ilja Ilf, Jevgenij Petrov – Zlaté tele ................................ 21
2.4. Josif Brodskij – Jeden a půl pokoje ................................ 23
3. Komunálka ve výtvarném umění ....................................... 30
3.1. Ilja Kabakov .................................................................. 30
3.2. Ondřej Přibyl – výstava Komunální byt ......................... 35
3.3. Komunální byt jako umělecký prostor ........................... 36
4. Komunálka ve filmu ........................................................... 38
4.1. A. Dolinov, A. Pantelejev – Uplotněnije ........................ 38
4.2. Françoise Huguier – Kommunalka ................................. 39
5. Komunálka v hudbě ........................................................... 43
5.1. Djuna – Komunální byt .................................................. 43
5.2. Nula – Komunální byty .................................................. 44
Závěr ......................................................................................... 46
Ruské resumé............................................................................ 48
Seznam použité literatury ........................................................ 56
Přílohy....................................................................................... 60
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
2
Úvod
Předkládaná diplomová práce nabízí pohled na komunální byty v různých druzích
umění. Komunálky jsou i dnes stále živým tématem, kterému se věnuje nespočet umělců.
Hlavním úkolem mé diplomové práce bylo zmapovat a popsat umění, ve kterém se
vyskytuje komunální byt jako ústřední téma. Zaměřuji se především na ruská díla, která
vznikla ve 20. století, ovšem součástí práce je například i výstava českého fotografa či
jiné výstavy, spadající už do 21. století.
První kapitola je věnovaná historii i současnosti komunálních bytů a také zde
popisuji, jak se v komunálkách žilo a jak to v nich vypadalo. Uvádím, proč vlastně
komunálky vznikly, jaký byl jejich další vývoj v průběhu let a jaké podmínky pro život
měli jejich obyvatelé. Zmiňuji se zde také o komunálkách existujících v současnosti,
o jejich množství a o programu ruské vlády na rozstěhování lidí z komunálních bytů.
Dále zde píši o tom, jaký byl skutečný život v komunálce, jak ho lidé zvládali psychicky,
jak to v komunálních bytech bylo se soukromím apod. V neposlední řadě ukazuji, jak
vypadal komunální byt z hlediska uspořádání prostoru.
V druhé kapitole se zabývám komunálkám jako náměty v literatuře. Píši zde
o postojích jednotlivých spisovatelů a o impulsech, které je vedly k zapojení komunálky
do svého díla. Téma komunálek je poměrně hodně frekventované. Stalo se námětem pro
některé romány, novely, eseje ale i pro divadelní hry. Literáti, kteří komunálky a situaci
kolem nich popisovali ve svých dílech negativně, si museli na jejich vydání počkat
i několik desetiletí, kvůli cenzuře vlády.
Komunálka ve výtvarném umění je tématem třetí kapitoly. Nejdůležitějším
umělcem, který je spojován s komunálními byty, je konceptualista Ilja Kabakov. Zde se
snažím vysvětlit, proč si vybral právě toto téma a jak k němu přistupuje. Uvádím
i některé jeho nejznámější instalace týkající se právě tohoto druhu bydlení. V této
kapitole také píši o různých výstavách, které mají co dočinění s komunálkou, a které se
konaly buď v České republice, nebo v Rusku.
Ve čtvrté kapitole se zmiňuji o komunálkách ve filmu. Popisuji zde, jak téma
komunálních bytů ztvárnili různí režiséři v různých dobách. Jedná se o jeden
dokumentární film z roku 2008, který popisuje skutečný život v jedné
petrohradské komunálce a jeden sovětský agitační film z roku 1918, který měl
z komunálek udělat ideální místo k žití.
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
3
Čtvrtá kapitola je věnovaná muzice. Téma komunálních bytů bylo zhudebněno
a dostalo se do repertoáru dvou ruských hudebních skupin. Věnuji se zde rozdílným
přístupům obou skupin k jednomu tématu.
Při podrobném zkoumání budu vycházet jak z dobových, tak i ze současných
pramenů.
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
4
1. Komunálka
Komunálka, komunální byt, to je fenomén, který vznikl v Rusku. Po revoluci
v roce 1917 to byla zcela normální věc. Rodiny, které se nikdy předtím neviděly, se
tísnily v jednom bytě a nikdo se jich neptal, jestli tak chtějí, či nechtějí žít. Byty tohoto
typu existují i v současnosti. V první kapitole své práce se budu zabývat vznikem, historií
a současností komunálních bytů.
1.1. Historie
Komunální byty se poprvé objevily už v 18. století. Tři až šesti-pokojové byty
pronajímali jejich majitelé různým rodinám. Zpravidla žilo v takovýchto bytech tři až
šest rodin. Všichni obyvatelé jednoho bytu se museli dělit o společnou kuchyň, koupelnu
a záchod.1
Mezi lety 1918 – 1920 probíhalo tzv. uplotněnije (=zhuštění), což znamená, že
Sovětský svaz vyvlastňoval v té době byty ve prospěch lidí proletářského původu. V létě
roku 1918 začaly sovětské úřady vyvlastňovat a přerozdělovat byty s přihlédnutím
k sociálnímu statusu. 12. července 1918 byla přijata vyhláška Moskevské městské rady
„О распределении жилых помещений в г. Москве“, podle které měla být v rámci
uplotněnija jedna místnost na jednoho dospělého člověka. Příkazy na vystěhování občanů
vydávaly Bytové rady (Жилищные Советы), na jejichž základě musely domovní výbory
poskytovat pokoje a byty. V těchto případech docházelo ke zneužívání a vzájemnému
urážení, což vedlo k neustálým konfliktům.2
Na podzim roku 1918 bylo ze svých moskevských bytů vystěhováno 3 197
buržoazních rodin a do jejich bytů bylo nastěhováno více než dvacet tisíc pracujících.3 V.
I. Lenin popisuje ve svém pojednání „Удержат ли большевики государственную
власть?“ pravidla uplotněnija: „Наш отряд рабочей милиции состоит, допустим,
из 15 человек: 2 матроса, 2 солдата, 2 сознательных рабочих (из которых пусть
только 1 является членом нашей партии или сочувствующим ей), затем
1 интеллигент и 8 человек из трудящейся бедноты, непременно не менее 5 женщин,
прислуги, чернорабочих и т. п. Отряд является в квартиру богатого, осматривает
ее, находит 5 комнат на двоих мужчин и двух женщин. Вы потеснитесь, граждане,
1 УТЕХИН, Илья.: Очерки коммунального быта. Москва 2004. 2 http://actualhistory.ru/quarters_in_sov_russia [cit. 2016-01-15] 3 tamtéž
http://actualhistory.ru/quarters_in_sov_russia
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
5
в двух комнатах на эту зиму, а две комнаты приготовьте для поселения в них двух
семей из подвала“. 4
K největšímu rozmachu komunálek došlo po Velké říjnové socialistické revoluci
v roce 1917. V té době začali bolševici zabavovat byty bohatých lidí, šlechty,
intelektuálů a dokonce i byty obyčejných lidí, kteří nesouhlasili s revolucí a režimem.
Byly zabaveny byty, ve kterých byl počet místností vyšší, než počet stálých obyvatel
bytu. 20. srpna 1918 vydal Celoruský ústřední výkonný výbor dekret, který zjednodušeně
řečeno rušil právo na soukromé vlastnictví půdy nebo bytu, jež byly dražší nebo
výnosnější, než byla hranice určená sovětskými úřady: „Право частной собственности
на землю отменяется навсегда; земля не может быть ни продаваема, ни покупаема,
ни сдаваема в аренду либо в залог, ни каким-либо другим способом отчуждаема.
Вся земля… отчуждается безвозмездно, обращается во всенародное достояние
и переходит в пользование всех трудящихся на ней“.5 Do těchto bytů pak začali
umisťovat jednotlivce i celé rodiny, které přijely do města například za prací, nebo byli
aktivními přívrženci sovětského režimu – komunisty, vojáky a členy Čeka, což je komise
pro boj s kontrarevolucí a sabotáží.6
Nejvíce komunálek bylo v Petrohradu, protože tam před revolucí bylo mnoho
velkých bytů. Zde měl dospělý člověk a dítě do dvou let nárok na 10 m2 a dítě od dvou
do dvanácti let mělo nárok na 5 m2 obytné plochy. Od roku 1924 se norma sjednotila na
8 m2 nezávisle na věku obyvatel. Když pak obytná plocha na jednoho obyvatele bytu
překračovala danou normu, byli do bytu nastěhováni další lidé. Takže v sedmipokojovém
bytu žilo i 35 lidí.7
Do dubna roku 1919 bylo do komunálek nastěhováno více než 36 tisíc pracujících
lidí se svými rodinami. Výsledkem hromadného stěhování více rodin do jednoho bytu
bylo zhoršení životních podmínek daných rodin. Někteří lidé se odmítali do těchto bytů
nastěhovat. Příčiny byly různé: ekonomické (náklady na vytápění tak velkých bytů byly
ohromné), psychologické (v bytech žili lidi z různých společenských vrstev), vzdálenost
od práce, atp.8
4 БЕРКОВИЧ, Е; БЕЛАС, Д.: Еврейская старина. Ганновер 2013, с. 161. 5 http://arzamas.academy/materials/595 [cit. 2016-01-20]
6 ЧЕРНЫХ, А. И.: Жилищный передел – Политика 20-х годов в сфере жилья. 1995, с. 71 – 77. 7 tamtéž 8 ГЕРАСИМОВА, Е.: История коммунальной квартиры в Ленинграде. 2000
http://arzamas.academy/materials/595
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
6
Protože lidé za tyto byty neplatili, bylo stále těžší udržet v chodu bytový fond.
A proto bylo v období Nové ekonomické politiky (1921-1929) zpátky zavedeno částečné
vlastnictví a pronajímání bytů. Byla stanovena sazba nájemného pro různé kategorie
nájemníků. Majitel pak dal tuto sazbu na správu budov a rozdíl mezi touto sazbou
a nájemným si mohl ponechat. Domy, které se nepronajímaly a zůstaly ve vlastnictví
místních úřadů, se začaly nazývat „komunální“.9
Za Stalinovy éry se nové byty stavěly pouze pro významné osobnosti
a nomenklaturu. Významné osobnosti byli například stachanovci, vysocí hodnostáři
státní bezpečnosti, slavní letci, umělci, atp. Když se stal nejvyšším sovětským
představitelem Nikita Sergejevič Chruščov, chtěl, aby se lidem žilo opravdu lépe a aby
znovu uvěřili v komunismus.10 A tak v polovině padesátých let začal Sovětský svaz
uznávat novou bytovou politiku zaměřenou na masovou výstavbu nových bytů. Podle
vyhlášky „О развитии жилищного строительства в СССР“ z 31. července 1957 by
se měli lidé přestěhovat z komunálek do dobře vybavených bytů.11 První panelový dům
byl postaven v roce 1959 v Moskvě, další pak v roce 1962 v Moskvě i v jiných městech.
V letech 1966 – 1970 dostalo 942 tisíc lidí nový byt. Lidé začali tyto domy velmi rychle
nazývat „chruščovky“. Díky tomu, že domy měly kanalizaci, ústřední topení a vlastní
vodovod se ve velkých městech výrazně zlepšila hygienická situace. Postupem času se
ale i z chruščovovských paneláků stávaly komunálky. V bytech o rozloze 25 m2 s jednou
průchozí místností žilo 4-6 lidí. Kvůli systému přihlášek k trvalému pobytu a státnímu
vlastnictví bytového fondu museli lidé čekat na nový nebo samostatný byt deset až
dvanáct let. V polovině 60. let se stát vzdal monopolu na vlastnění bytového fondu a byla
povolena bytová družstva. Bytová situace se tedy začala pozvolna zlepšovat.12
V 80. letech bylo v Petrohradě zhruba 40 % bytů komunálních. V 90. letech bylo
v Petrohradě více než dvě stě tisíc komunálek, ve kterých žilo skoro šest set tisíc lidí.
1.2. Antropologické hledisko Ilji Utěchina
Život v komunálních bytech nám blíže přibližuje i známý antropolog Ilja Utěchin,
který se komunálce a životu v ní věnuje. Vydal knihu „Очерки коммунального быта“,
9 ЧЕРНЫХ, А. И.: Жилищный передел – Политика 20-х годов в сфере жилья. 1995, с. 71 – 77. 10 ZUBOV, A. B.: Dějiny Ruska 20. století. (1939 – 2007). Praha: Argo 2015, s. 312 – 316. 11 http://russia.bestpravo.ru/ussr/data04/tex16142.htm [cit. 2016-01-22] 12 ZUBOV, A. B.: Dějiny Ruska 20. století. (1939 – 2007). Praha: Argo 2015, s. 312 – 316.
http://russia.bestpravo.ru/ussr/data04/tex16142.htm
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
7
ve které popisuje, jak funguje život v dosud existujících komunálních bytech. Součástí
této knihy je i „Словарь коммунального быта“, ve kterém jsou osvětleny některé
pojmy týkající se komunálek.
Kromě toho prezentuje své bádání také formou přednášek, o které opírám
následující části textu.
1.2.1. Pravidla života v komunálce
Pravidla v komunálních bytech existovala hlavně proto, aby bylo možné řešit
konfliktní situace a měla uvádět extrémní formy chování do normy. V některých
komunálních bytech visela rukou psaná pravidla, která ujasňovala, jak se ve které části
bytu chovat, nebo instrukce, jak se má co používat.13
Komunální byt je specifickým druhem bydlení. Lidé tam žijí jeden vedle druhého,
patří k různým sociálním, etnickým a profesním skupinám, a není tam nikdo, kdo by jim
určoval pravidla (na rozdíl od normálních bytů, jež si lidé pronajímají u majitelů, kteří
pravidla stanovují). A proto Sovětský svaz vydal dokument, který se jmenoval „Правила
пользования жилым помещением“. Tento dokument měl usměrňovat každodenní život
v různých bytech. V pravidlech byly zvýrazněné některé úseky. Ty se většinou týkaly
věcí, do kterých se nikomu moc nechtělo, které vyžadovaly vynaložení úsilí, například
opravy a které mohly vyvolat nějaký konflikt.14
Pravidla vydaná Sovětským svazem jsou doplňována pravidly obyvatel
komunálky. Například je povinností, že se má pravidelně umývat koupelna. Avšak to
muselo být doplněno tím, jak často se má koupelna umývat, jakými přípravky a také jak
vanu neumývat, aby se z ní nesloupla emailová vrstva.15
1.2.2. Spravedlnost
Díky pravidlům dochází ke spravedlivému rozdělení povinností nebo nákladů.
Existovaly různé tabulky, ve kterých bylo vypočítáno, kolik kdo bude platit za plyn,
telefon, elektřinu apod. Rozpisy služeb informovaly nájemníky kdo, kdy a co má udělat.
Měly zaručit spravedlnost všem obyvatelům bytu.16
13 http://arzamas.academy/episodes/109 [cit. 2016-02-22] 14 tamtéž 15 tamtéž 16 http://arzamas.academy/episodes/110 [cit. 2016-02-22]
http://arzamas.academy/episodes/109http://arzamas.academy/episodes/110
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
8
Účty ani povinnosti se mezi všemi obyvateli bytu nedělí stejně. Například platba
za energii, využitou ve společných prostorách, je rozpočítána mezi všechny lidi, kteří
v bytu žijí. S účtem za telefon je to jiné. Mohou vzniknout otázky, jestli všichni používají
telefon, jestli ho někdo nevyužívá víc než ostatní apod. Celková suma pak může být
rozdělena mezi obyvatele nerovnoměrně.17
Problém je také s osvětlením. Například na záchodě je několik světel a několik
vypínačů. Pro hosty je těžké vybrat ten správný vypínač, protože nejsou popsané. Když
se někdo netrefil a zmáčkl cizí vypínač, vyvolalo to ohromný skandál. Druhou variantou
je, že se vypínače ke světlu na záchodě dávaly do pokojů. Člověk si rozsvítil světlo
vypínačem v pokoji a běžel na záchod. Také se ale mohlo stát, že mu někdo na záchod
vejde dřív, než tam stačí dojít on sám, tím pádem bude svítit za své peníze cizímu
člověku.18
Když někdo nezaplatil například za plyn, jeho dluh se rozpočítal mezi ostatní.
Dělalo se to tak proto, aby nenastal nějaký problém, nenarůstaly dluhy a aby, v krajním
případě, nebyly do celého bytu zastaveny dodávky plynu. 19
Obyvatelé komunálek mají velmi dobrý přehled o tom, kdo kdy svítí, jak často
využívá elektřinu (například k žehlení), jak často telefonuje. Díky tomu mohou
kontrolovat správné a spravedlivé rozdělení plateb za účty.
1.2.3. Soukromí
Ztráta soukromí je nedílnou součástí života v komunálním bytě. Lidé, kteří žijí
v komunálkách, nejsou příbuzní, ale jsou o sobě navzájem informováni až do takové
míry, která je typická pro příbuzenské vztahy. Cítí, co měli sousedé na oběd, vědí, jak
často k nim chodí návštěvy, slyší, o čem si povídají a dokonce vědí, jak vypadá prádlo
sousedů. Lidé psali různé stížnosti a prosby, aby mohli něco v komunálce změnit nebo
udělat, aby tak dosáhli větší míry soukromí.20
Příkladem ztráty soukromí bylo třeba i sušení prádla v komunálních kuchyních.
Jenže lidé si nechtěli věšet prádlo ve svých pokojích, protože by jim bylo nepříjemné,
kdyby to viděla jejich návštěva. Soukromí v komunálních bytech v podstatě neexistuje.
17 tamtéž 18 tamtéž 19 tamtéž 20 http://arzamas.academy/episodes/111 [cit. 2016-02-22]
http://arzamas.academy/episodes/111
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
9
A i když je někdo za zavřenými dveřmi, všichni ostatní vědí, kde je, jak dlouho tam je
a co tam dělá.21
1.2.4. Paranoia
Lidé v komunálkách trpěli paranoiou. Hodně často chodila na leningradskou milici
a později petrohradskou policii oznámení s prosbou o vyřešení konfliktů, které vznikly
v komunálkách. S oznámeními mohla policie dělat dvě věci. Buď poslali oznámení
státnímu zástupci (v tom případě je posílání oznámení zbytečné, protože ho nikdo už
neřešil), nebo se mohla situace vyšetřit a napsat oficiální odpověď (policista přišel do
bytu a na základě vyšetřování sepsal oficiální odpověď, ve které se píše, že nebyly
nalezeny žádné stopy vypovídající o tom, že by v bytě někdo kradl apod.).22
Je jasné, že všechny tyto události se dějí ve fantazii člověka, který strávil mnoho
let v komunálce a trpí specifickými paranoidními poruchami, které psychiatři označují
jako „параноид жилья“, také paranoia pokročilého věku. Více se tato paranoia objevuje
u žen a také u nich dosahuje častěji patologických rozměrů. Lidé trpící touto poruchou si
myslí, že jim jejich sousedi chtějí nějak uškodit – kradou, dotýkají se svýma špinavýma
rukama jejich čistého nádobí, v krajních případech jim pouští do pokoje plyn.
V některých situacích může tento strach přerůst do patologických rozměrů.23
Velmi často se chování člověka začíná podobat chování, ze kterého obviňuje své
sousedy. Například člověk, který obviňuje souseda, že mu krade věci, začne sám krást
s tím, že až mu budou věci vráceny, vrátí sousedovi na oplátku ukradené věci i on.
A právě kvůli krádežím byly komunálky plné různých zámků, aby si lidé mohli
zabezpečit své věci, protože člověk žijící v takovém bytě je neustále v napětí a věčně
čeká, že mu sousedi něco ukradou nebo mu způsobí nějakou škodu. Zámky se dávaly na
lednice, aby bylo ochráněno jídlo, dokonce se dávaly i na hrnce, aby je nemohl používat
někdo cizí.24
21 http://arzamas.academy/episodes/111 [cit. 2016-02-22] 22 http://arzamas.academy/episodes/112 [cit. 2016-02-22] 23 tamtéž 24 tamtéž
http://arzamas.academy/episodes/111http://arzamas.academy/episodes/112
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
10
1.2.5. Dopisy státu
Nedílnou součástí sovětské éry jsou i dokumenty, které obsahují stížnosti a výzvy
obyčejných sovětských lidí určené pro přední představitele státu. Vliv vláda a státu se
projevuje v chování a myšlení lidí, což dokazuje i jejich vzájemná komunikace.25
Dopisy Krelmu vypovídají o myšlení sovětského člověka. Například: „Москва,
Кремль, Хрущеву. Срочно принять меры. Квартирный вопрос.“ Podobných
telegramů bylo mnoho. Tento telegram má specifický jazyk, specifické rysy. Žádat
o rychlé přijetí nějakého opatření může jenom ten, kdo na to má právo. Pisatelka na to
právo ale nemá. Z toho vyplývá, že tato fráze (Срочно принять меры.) měla upoutat
pozornost. Podobné dopisy a telegramy posílali lidé proto, aby se mohli nastěhovat do
volného bytu (самозахват). Když se v komunálce uvolnil jeden pokoj, někdo se do něj
nastěhoval. Jestliže ale k tomu neměl vyřízené všechny potřebné dokumenty, mohl být
z pokoje opět vystěhován. Proto lidi psali podobné telegramy, protože do doby než přišla
odpověď, je z bytu nemohl nikdo vyhodit. Odpověď přišla většinou až za měsíc, takže za
tu dobu si lidé stihli zařídit vše potřebné, aby v komunálce mohli bydlet legálně.26
V delších textech jsou patrné různé zvláštnosti a specifika jazyka, což dokazuje, že
člověk s jazykem „bojuje“. Lidé se snaží vyjádřit svoji unikátní situaci takovým jazykem,
o kterém si myslí, že bude pro vládu srozumitelný. Vznikají tak texty, jejichž jazyk je
podobný jazyku hrdinů A. Platonova.27
1.2.6. Psychologie udávání
Dopisy a udávání vypovídají o osobnostech jako o sociálním faktu. Tyto
dokumenty jsou charakteristické pro svou epochu a pro vztahy mezi lidmi, kteří obývali
komunálky. Lidé psali kromě oprávněných udání také preventivní udání. Dopisy
s různými udáními se dostaly do rukou Ilji Kabakova a staly se jedním z důvodů, proč se
začal věnovat komunálním bytům a komunálnímu životu. Různé dokumenty, které jsou
ukázány v jeho instalacích, nejsou jenom zápisky, které popisují všední život, nebo jen
vymyšlené podpisy. Ke každé věci (tužce, pokličce,…) napsal celý příběh, který
objasňoval kontext, ve kterém se daný exponát objevuje.28
25 http://arzamas.academy/episodes/113 [cit. 2016-02-22] 26 tamtéž 27 tamtéž 28 http://arzamas.academy/episodes/114 [cit. 2016-02-22]
http://arzamas.academy/episodes/113http://arzamas.academy/episodes/114
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
11
Udávání se do jisté míry dochovalo do dnešní doby. Lidé se snaží psát tyto dopisy
určitým způsobem, například využívají administrativní styl. Ne vždycky se jim to ale
povede. Pak je takový dopis spíše úsměvný než cokoliv jiného.29
Vlastnosti, které v sovětském člověku zformovala komunálka, se do značné míry
objevují i v současnosti. Minimálně u těch lidí, kteří strávili většinu svého života
v komunálních bytech.30
1.3. Uspořádání komunálního bytu
Velké komunálky mají většinou dva vchody (dvoje schody). Hlavní („sváteční“)
schodiště a služební schodiště, které je také nazýváno „černý vchod“ („черный ход“)
nebo „černé schodiště“ („черная лестница“). Hlavní schodiště vyúsťuje na ulici a je
umístěno na přední straně domu. Je čistší a širší, zdobené různými sochami či plastikami,
někdy jsou na oknech i vitráže. Obyčejně bývá u hlavního schodiště i výtah. Toto
schodiště vede do přední části bytu (předsíně). „Černé schodiště“ je zadním vchodem do
bytu. Schodiště je jednoduché, bez jakýchkoliv ozdob, vede do dvora, kde bývají
i kontejnery na odpadky. Proto schodiště slouží hlavně pro vynášení odpadu apod.
V dobách, kdy byty nebyly ještě komunální, využívalo toto schodiště hlavně
služebnictvo.31
V předsíni se nachází společný telefon. Buď leží na stole, nebo je pověšen na
stěně. U telefonu je často židle nebo křeslo. Když je předsíň dostatečně veliká, lidé si v ní
nechávají kabáty (na háčcích, věšácích nebo ve skříňkách) a někdy i boty. Očištěné boty
si zouvají u vchodových dveří, u kterých si nasadí papuče a jdou do svých pokojů. Mnozí
si ale sundávají boty až před svým pokojem nebo přímo v pokoji.32
Chodba může být rovná, nebo může mít různé uspořádání. Vede od předsíně až na
konec bytu, kde se nachází kuchyně, koupelna a záchod. Dveře na „černé schodiště“ jsou
většinou v kuchyni nebo poblíž ní. Celá chodba je lemována dveřmi do jednotlivých
pokojů. Malý pruh chodby před dveřmi do pokojů patří vždy jejich obyvatelům. V tomto
prostoru leží rohožka nebo kus hadru na utírání bot. Pokud je chodba dostatečně velká, je
přede dveřmi umístěn i nábytek (věšáky, skříňky apod.) na odkládání oblečení. Pokud je
29 http://arzamas.academy/episodes/114 [cit. 2016-02-22] 30 tamtéž 31 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 26. 32 tamtéž
http://arzamas.academy/episodes/114
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
12
chodba úzká, nechávají si lidé obuv a oblečení hned za dveřmi uvnitř pokoje. Prostor
jakési předsíně v pokoji bývá oddělen skříní nebo závěsem.33
„Místa společného užívání“ se dělí na specializované a nespecializované. Do
specializovaných patří toaleta, koupelna a také spíž. Do nespecializovaných patří předsíň,
chodba, prostor před vchodem do bytu, velká komora a kuchyň. Kuchyň je centrem
společenského života v komunálce, hlavním místem setkávání sousedů a místem konání
důležitých událostí v životě lidí. Obyvatelé komunálních bytů chodí do kuchyně, i když
zrovna nemusí vařit. Jdou tam jen proto, aby si popovídali s ostatními.34
Ve velkých komunálkách jsou místa společného užívání dostatečně prostorná. Ve
členění veřejného prostoru se dodržuje „struktura společnosti“. V koupelně má každá
rodina svou vlastní poličku nebo skříňku, kde si ukládá všechny hygienické potřeby.
Kromě toho může mít každý na stěnách koupelny háčky na oblečení.35
Plotýnky plynových sporáků v kuchyni jsou mezi obyvatele komunálky rozděleny.
Určitá skupina nájemníků má vždy na jednotlivých sporácích určitý počet plotýnek.
Většinou má jedna rodina dvě plotýnky na čtyřplotýnkovém sporáku. Dnes se můžeme
setkat i s tím, že jedna rodina využívá celý sporák. Stoly a skříně jsou umístěny co
nejblíž k odpovídajícím sporákům. Nejčastěji jsou u stěn mezi jednotlivými sporáky.
Pokud je kuchyně dostatečně prostorná, může být stůl i uprostřed místnosti. V poslední
době může mít jedna rodina i víc kuchyňských stolů a skříní. Skříně se využívají
k uschování nádobí a potravin. Stoly slouží k přípravě jídla a také na odkládání
špinavého či právě umytého nádobí. V některých kuchyních jsou i lednice. Lednice
většinou patří jednomu z obyvatel bytu. Protože se bojí jak o své jídlo, tak i o lednici,
snaží se lidé mít lednici ve svých pokojích. Pokud to není možné, zamykají si je různými
zámky.36
Hrnce a pánve s jídlem se v kuchyni nenechávají přes noc. Přes den můžou zůstat
na sporáku nebo na stole, ale na noc si berou lidé jídlo buď do svých pokojů, nebo je
dávají na speciálně zařízená místa, například do improvizovaných lednic mezi okenní
rámy. Vedlejší místnosti přiléhající ke kuchyni slouží jako spíž na potraviny a také jako
33 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 27. 34 tamtéž 35 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 28. 36 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 28 – 29.
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
13
místo pro hotová jídla. Tato místa, jejichž regály mají zámky, jsou mnohem bezpečnější
než kuchyňské stoly nebo sporáky.37
V některých komunálkách slouží kuchyně také k sušení prádla. Pro tyto účely jsou
v kuchyni nataženy šňůry na prádlo. Šňůry využívají všichni obyvatelé bytu, ale prostor
nad stoly může využívat jen ten, komu daný stůl zrovna patří (nikdo nechce, aby mu nad
stolem viselo cizí prádlo). Někdy jsou šňůry nataženy i nad sporáky z důvodu rychlejšího
sušení. Zapálené sporáky se nechají hořet celou noc, aby bylo prádlo ráno suché.38
Dveře do kuchyně se zavírají zřídkakdy, a tak se zápach z připravovaných jídel šíří
všemi společnými prostory. Aby se zápach vyvětral rychleji, otevírají se dveře na obě
schodiště. Kromě zápachu z jídla má každý byt i svůj specifický zápach. Ten tvoří jak
kuchyň, koupelna a záchod, tak i podlaha (parkety bývají natírány pastou, která je
aromatická), lak na dřevěných panelech a také nábytek a věci, které se nacházejí na
chodbě.39
Lampičky, které jsou na chodbách, patří vždy tomu, u jehož dveří se nacházejí.
Ten za ni platí. Rozsvítit ji může pouze majitel nebo ten, komu to majitel dovolí. Pokud
není majitel na chodbě, světlo je většinou vypnuté. V rámci společného osvětlení můžou
na chodbě a v předsíni svítit pouze dvě světla – jedno v předsíni a druhé světlo na
druhém konci chodby.40
V místech společného užívání, například v kuchyni, chybí na světlech stínítka.
V kuchyni se používají jako stínítka různé talíře, misky apod. Lidé jsou vůči společným
prostorům většinou lhostejní, což je patrné z fotografií jedné místnosti, které byly
zhotoveny v roce 1992 a následně v roce 1997. Na snímku z roku 1992 je vidět plynový
ohřívač vody, který v té době už nefungoval, ale obyvatelé bytu ho tam nechali a stále ho
čistili. Stěny a strop byly pokryté sazemi. Umyvadlo pod ohřívačem bylo ještě funkční
a odtok umyvadla také. V roce 1997 už byl rozbitý ohřívač vody částečně rozebraný.
Umyvadlo už také nefungovalo, protože odtok vody, který byl neustále ucpáván různým
odpadem, se rozbil. Mnoho let zůstalo umyvadlo neopravené. Dvacet obyvatel bytu se
muselo dělit o dva kohoutky, aby si mohli mýt ruce a nádobí. Používání těchto dvou
kohoutků narušovalo dodávky teplé vody do koupelny. Částka, kterou by museli za
37 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 29. 38 tamtéž 39 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 30. 40 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 31.
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
14
opravu zaplatit, se zdála obyvatelům komunálky příliš vysoká, a tak se smířili s tím, že
v už kuchyni umyvadlo nikdy fungovat nebude.41
Prvky prostředí v komunálním bytě jsou konzervativní. Kromě toho se dají
kombinovat a můžou mít také různé funkce. Například už výše zmíněná okna, která
slouží jako lednice, pračky, které se využívají jako skříňky a stoly. Podobných případů
existuje nepřeberné množství. Obyvatelé komunálek nejsou rekordmani v Guilfordově
testu sociální inteligence, ve kterém mají vymyslet k jednomu předmětu co největší počet
možných využití. Lidé se jen snaží vybrat nejefektivnější způsoby využití předmětů tak,
aby vynaložili minimální námahu a úsilí.42
V současnosti, kdy už lidé nežijí v komunálkách tak stísněně, paradoxně ztrácejí
některé předměty svoje původní funkce. Stávají se z nich spíše vzpomínky na minulost.
Příkladem může být výše zmíněný plynový ohřívač vody. Všichni obyvatelé vědí, že
kdyby dali ohřívač opravit, život by se jim zjednodušil. Ale než by vynaložili nějaké úsilí
a peníze na jeho opravu, raději se obejdou bez něj. Lidé nacházejí různé argumenty, aby
se nic nemuselo opravovat. Berou stav prostředí, ve kterém žijí jako rozklad, zároveň ale
dávají najevo své přesvědčení, že nemohou udělat nic pro to, aby něco změnili. Nikdo
necítí potřebu uklidit zbytky nefungujícího ohřívače, protože nikomu v bytu nepřekáží,
nikomu tam nevadí. Dalším příkladem může být objímka světla, která zůstala na svém
místě, ale žárovku už tam nikdy nenašroubují, protože před deseti lety přesunuli telefon
z místa pod žárovkou na dva metry vzdálený stoleček. Světlo už nebylo potřebné
a objímka zůstala bez žárovky. A nikoho nenapadne objímku přemístit nebo uklidit.43
Společné prostory patří zároveň všem a nikomu. To je důvod, proč na ně lidé
pohlížejí z čistě praktického hlediska, s perspektivou věčné funkčnosti. Každý se snaží
z daného místa vytěžit maximum užitku. Své soukromé pokoje mohou lidé udržovat
v jakémkoliv stavu a pořádku, záleží pouze na jejich vkusu. Ale společné prostory si
vyzdobují a zkrášlují jen zřídkakdy. Existují však i výjimky. Například stěna u telefonu,
která slouží jako informační tabule nebo místo pro různá oznámení apod. (bývají zde
telefonní čísla, letáčky, barevné plakáty a kalendáře atd.). V pokojích mají lidé pověšené
kalendáře probíhajícího roku a většinou slouží i jako dekorace. Pokud visí kalendář
41 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 31 – 32. 42 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 32. 43 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 32 – 33.
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
15
například na záchodě, je to kalendář z let minulých, který už nikdo v pokoji nechce.
Zároveň může zakrýt popraskané stěny – kalendář je levnější varianta než oprava.44
Opravy společných prostor provádí pouze bytový úřad (жилконтора), a to pouze
v takových případech, kdy je nutný neodkladný zásah (například v případě prosakování
vody). Lidé se o společné prostory moc nestarají. Mnohdy to dojde až do takových
krajností, že lhostejnost vůči rozbitým věcem může ohrožovat životy. Například
v jednom domě bylo zničeno zábradlí. Všichni obyvatelé nadávají na vandaly, kteří to
udělali, nikdo se však nesnaží zábradlí opravit nebo alespoň napsat oznámení na bytový
úřad, a tak chodí dospělí i děti po schodišti bez zábradlí.45
Soukromý prostor v pokojích z počátku vůbec neexistoval, protože v jednom
pokoji žilo několik rodin nebo několik generací jedné rodiny. Takový pokoj byl současně
ložnicí, jídelnou, obývacím pokojem, pracovnou a dnes splňuje i některé funkce
kuchyně.46
Lidé se snažili pokoj uspořádat různými způsoby tak, aby měli alespoň nějaké
soukromí. Když má jedna rodina jeden pokoj, snaží se ho rozčlenit. Hned u dveří si
udělají minipředsíň, kterou od ostatního prostoru oddělí skříní nebo závěsem. Členění
prostoru pomocí skříní je velmi časté. Části pokoje, oddělené tímto způsobem slouží
většinou jako ložnice či dětský pokoj. V této části je obvykle také psací stůl. Každá část
má své vlastní osvětlení, což například umožňuje, že děti mohou jít spát dřív než dospělí,
aniž by musely usínat u rozsvícených světel. Hlavní část pokoje se rozděluje na dva
„podsystémy“. Nejdůležitějšími součástmi zde jsou stůl a televize. Prvním podsystémem
je televize a pohovka nebo křeslo. Tady lidé tráví většinu svého volného času. Televize
stojí na stolku, na kterém je ubrus nebo dečka. Stolek s televizí je umístěn tak, aby denní
světlo nedopadalo na obrazovku. Stojí tedy v rohu u okna nebo u stěny mezi dvěma
okny. Obrazovka je vidět z každé části místnosti. Křeslo nebo pohovka jsou
neoddělitelnou součástí. Pohovka často slouží i jako postel a jsou v ní schované peřiny.
Na stěně za pohovkou bývá většinou koberec. Druhým podsystémem je stůl. Ten se lidé
snaží umístit doprostřed místnosti, přímo pod lustr. Stůl je překryt ubrusem nebo
voskovaným plátnem. Na stole jsou dřevěné podložky na čajovou konvici nebo na
nádobí, které se přinese z kuchyně, protože jídlo se nandává většinou přímo v pokoji.
44 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 33. 45 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 34. 46 tamtéž
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
16
Jsou tu i předměty, které nijak nesouvisí s jídlem a stolováním. Například noviny, léky,
různé dokumenty, tužky apod.47
V různých prosklených skříních, komodách a příbornících si lidé ukládají sváteční
nádobí, které neslouží ke každodennímu používání. V prosklených částech se také
nacházejí různé fotografie příbuzných a předků. Lidé si do nich dávají věci se
symbolickou hodnotou (ikony). Na skříni příborníku stojí hodiny, vázy a různé suvenýry.
Příborník a prostor kolem něj je pro svého majitele velmi důležitý, a proto je pečlivě
uklízen a všemožně se zkrášluje.48
V mnoha pokojích se dodnes dochovala kachlová kamna a krby. Jen malá část
může být využita k původnímu účelu, protože většina domů nemá opravený komín.
Kromě toho mají všechny domy centrální topení a také shánět dřevo ve městech je velmi
náročné. Když bylo po válce zavedeno centrální topení, vzhled místností (a dvorů, kde se
dřevo skladovalo) se změnil. Lidé se s radostí kamen zbavovali, protože se jim uvolnilo
místo v pokoji. Zbavili by se i krbů, ale pokud nedostali povolení od bytového úřadu,
museli nechat pokoj v takovém stavu, v jakém byl. Veškeré stavební práce a jiné úpravy
musel totiž schválit domovní úřad. V dnešní době slouží kamna a krby jako úložiště
různých konzerv a potravin.49
Množství nábytku v pokojích závisí jak na sociálním statusu, tak na počtu lidí
obývajících daný prostor. Někteří lidé patřící k marginální skupině (alkoholici, děti, které
žijí bez rodičů apod.) nedodržují zavedené stereotypy a upřednostňují svůj vlastní
pořádek v interiéru svých pokojů. V takových pokojích slouží například příborníky jako
náhradní spíž.50
Každý komunální byt je jiný – velikostí, rozmístěním pokojů apod. Ale ve všech
bytech se najdou společné rysy. Ať už to je dvojí schodiště, dlouhá tmavá chodba či
„lednice“ mezi dvěma okny. I rozmístění nábytku v interiéru pokojů bývá do značné
míry také podobné. Lidé se hlavně snaží, aby si zajistili co nejvíce soukromí a aby pro ně
byl život v komunálce co možná nejpříjemnější.
47 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 35 – 37. 48 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 37. 49 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 38. 50 УТЕХИН, И.: Очерки коммунального быта. Москва 2004, с. 38 – 41.
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
17
1.4. Současnost
Podle údajů Petrohradského bytového výboru žilo v roce 2011 ve sto pěti tisících
komunálkách v Petrohradu šest set šedesát tisíc lidí. I nyní je možné najít velké množství
inzerátů, ve kterých někdo prodává pokoj v komunálním bytě.51
Pro Petrohrad jsou komunálky velkým problémem, se kterým bojuje už dvacet let.
V roce 2008 vznikl program, který měl pomoci přestěhovat lidi z komunálních bytů do
normálních bytů. V té době existovalo v Petrohradě 116 600 komunálek. Vláda měla
v plánu přestěhovat lidi zhruba z poloviny komunálních bytů do roku 2016. Program byl
bohužel pozastaven kvůli krizi a nedostatku investic. Za prvních pět len vláda
investovala do programu pouze 5,5 miliardy rublů místo plánovaných 25 miliard
a podařilo se jí rozstěhovat pouze 15 317 komunálek.52
V roce 2015 bylo v Petrohradu komunálek už mnohem méně, zhruba 88 tisíc.
V nich žilo 274 tisíc lidí. V letech 2015 – 2016 dá vláda na program, místo plánovaných
21 miliard, pouze 6 miliard rublů. Je tedy jasné, že se nájemníci z komunálních bytů
v nejbližší době nedostanou.53
Lidé nemají šanci opustit komunální byty bez pomoci státu, protože metr čtvereční
na okraji města stojí zhruba 40 rublů a v centru to je několikanásobně víc.54
Obyvatelé komunálek nemají dostatek financí na to, aby se mohli přestěhovat do
vlastního bytu. V roce 2016 se nájemné za jeden pokoj v komunálním bytě zvýšilo
v průměru o 4 %. Nejvíce se ceny zvedly v Moskvě (o 7 %) a v Petrohradě (o 6,5 %).55
51 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1305631-koldomy-aneb-nova-minulost-v-ruske-kulture-
bydleni [cit. 2016-01-18] 52 http://www.gazeta.bn.ru/articles/2012/10/23/96623.html [cit. 2016-01-30] 53 tamtéž 54 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1305631-koldomy-aneb-nova-minulost-v-ruske-kulture-
bydleni [cit. 2016-01-18] 55 http://www.kp.ru/daily/26472/3342396/ [cit. 2016-01-30]
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1305631-koldomy-aneb-nova-minulost-v-ruske-kulture-bydlenihttp://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1305631-koldomy-aneb-nova-minulost-v-ruske-kulture-bydlenihttp://www.gazeta.bn.ru/articles/2012/10/23/96623.htmlhttp://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1305631-koldomy-aneb-nova-minulost-v-ruske-kulture-bydlenihttp://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1305631-koldomy-aneb-nova-minulost-v-ruske-kulture-bydlenihttp://www.kp.ru/daily/26472/3342396/
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
18
2. Komunálka v literatuře
Vzhledem k tomu, že pro většinu lidí byla komunálka v době svého největšího
rozmachu realitou, začala se jako jedno z témat objevovat i v literatuře. Každý spisovatel
měl na tento fenomén jiný názor. Někdo o ní psal ironicky, jiný o ní mluvil s odporem
a nenávistí a někdo další ji zase bral jako normální součást lidských životů a podporoval
politiku uplotněnija. Velké množství děl nemohlo být kvůli přílišné kritice vydáno, a tak
světlo světa spatřila až mnoho let po jejich napsání.
Obyvatel komunálního bytu je zvláštním psychologickým, kulturně-historickým
typem, jehož podstata se odkrývá v próze a poezii 20. století. V literárních dílech je
komunálka vždy barvitá, vždy skrývá nějaké intriky a konflikty. Každodenní život
komunálního bytu, který je popsaný v literatuře, nám umožňuje vidět různé dimenze
historických událostí a nejdůležitější události v zemi, které měly vliv na život
jednotlivců.56
2.1. Michail Bulgakov – Psí srdce
Psí srdce (Собачье сердце) je kratší novelou, kterou Bulgakov napsal již v roce
1925. Poprvé byla opublikována v roce 1968 zároveň ve dvou v časopisech. V časopise
Грани (Frankfurt) a časopise Студент (Londýn). V 60. letech se novela šířila
prostřednictvím samizdatu. V Sovětském svazu byla novela poprvé publikována v roce
1987 v časopise Знамя. Novela byla politickou satirou na vedení státu poloviny
20. století. Psí srdce se dočkalo i dvojího filmového zpracování.57
Téma komunálního bytu se v Bulgakovových povídkách (Самогонное озеро),
novelách (Собачье сердце) a románech (Мастер и Маргарита) objevuje od doby, kdy
se se svojí první ženou nastěhoval do komunálního bytu a osobně poznal, co znamená
soužití s cizími lidmi a všechny problémy s tím spojené.
Zmínek o komunálním bytě je v novele Psí srdce několik. Hned na začátku knihy,
v první kapitole, se baví profesor Preobraženskij s vrátným, který mu oznamuje, že se do
všech bytů budou stěhovat nějací noví nájemníci, s výjimkou profesorova bytu. O pár
kapitol dál se dočteme, že za profesorem přichází domovní výbor, který rozhoduje o tom,
kolik lidí bude do jednotlivých bytů nastěhováno. Profesor je z jejich přítomnosti
56 http://magazines.russ.ru/ural/2005/10/be15.html [cit. 2016-01-16] 57 http://antology.igrunov.ru/authors/bulgak/ [cit. 2016-02-12]
http://magazines.russ.ru/ural/2005/10/be15.htmlhttp://antology.igrunov.ru/authors/bulgak/
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
19
a komunikace s nimi zcela zoufalý, zvláště poté, co zjistí, že mu chtějí do bytu také
někoho nastěhovat, i když na to nemají právo.
- Вам известно, что постановлением 12 сего августа моя квартира
освобождена от каких бы то ни было уплотнений и переселений?58
- Известно, но общее собрание рассмотрело ваш вопрос и пришло
к заключению, что вы занимаете чрезмерную площадь. Вы один живете в семи
комнатах.59
Díky konexím, které profesor má, mu naštěstí nakonec neseberou ani jediný pokoj.
Bulgakov chtěl nejspíš na celé situaci vyjádřit nejen svůj odmítavý postoj ke
komunálním bytům, ale i odhalit špatnou práci domovních výborů. Pracovníkům těchto
výborů nešlo o dobro lidí, ale o vlastní prospěch. Spisovatel v knize ukázal, že jsou lidé,
kterých se i domovní výbor bojí, a že i obyčejný člověk nad nimi může vyhrát. Svou
povídkou Bulgakov napadá nejen celý systém komunálních bytů, ale i postoj úřadů k této
problematice. Není divu, že stát, který je v knize kritizován a jeho praktiky jsou
zesměšňovány, zakázal novelu publikovat. Podobné veřejné, antisocialistické výstupy
byly v té době nežádoucí.
Bulgakova nezajímá pouze téma komunálky. Novelu Psí srdce napsal jako širší
obraz toho, jak funguje Sovětský svaz a sovětská společnost ve 20. letech. Jevů, kterých
se ve svém díle dotýká, je celá řada a komunálka je pouze jedním z nich.
Poukazuje například na to, že přeměně nového člověka ze psa Šarika se nikdo
nediví. Největším problémem je to, že mu musí sehnat osobní doklady, protože bez
dokladů to není člověk. To, že ze psa vznikne nový člověk, je jakoby normální, ale
děsivé je to, že by neměl ony osobní doklady. Bulgakov zde dovedl lpění sovětských
úřadů na dokladech až k absurditě.
2.2. Michail Bulgakov – Zojčin byt
Tato Bulgakovova divadelní hra (Зойкина квартира) měla premiéru
v moskevském Vachtangovově divadle 28. října 1926. Hra se skládá ze tří dějství. Děj
celého příběhu se odehrává v 20. letech v Moskvě. Původně chtělo Vachtangovovo
divadlo, aby Bulgakov napsal komedii. Pár dní před premiérou se o žánru své divadelní
58 БУЛГАКОВ, М.: Собачье сердце. Dostupné z: http://nashbulgakov.ru/books/ss [cit. 2016-02-
12] 59 tamtéž
http://nashbulgakov.ru/books/ss
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
20
hry vyjádřil takto: „Это трагическая буффонада, в которой в форме масок показан
ряд дельцов нэпманского пошиба в наши дни в Москве“. (časopis „Новый зритель“,
vydání 40, 1926).60
V roce 1928 bylo inscenování této hry zakázáno. Proti tomu se ohradil například
i Josif Stalin. V protokolu zasedání předsednictva ústředního výboru komunistické
strany, které proběhlo 23. února 1928, bylo v bodě 19. „О Зойкиной квартире“ napsáno
toto: „Ввиду того, что „Зойкина квартира“ является основным источником
существования для театра Вахтангова - разрешить временно снять запрет на её
постановку“. V roce 1929 však hra opustila jeviště nadobro. V tehdejších novinách
psali, že inscenace hry byla velkou chybou, že to byla ideologická špína a že je správné,
když divadlo od jejího uvádění upustilo. Pravým důvodem, proč byla hra zakázána, však
nebyl jen její obsah, ale i všeobecná snaha zakázat na konci 20. let všechny Bulgakovovy
hry.61
Ještě před premiérou prosilo vedení Vachtangovova divadla Bulgakova, aby část
hry přepsal. A tak má hra v dnešní době místo čtyř dějství tři. Ze hry byla kvůli cenzuře
vyřazena i častuška, ruská lidová píseň, kterou zpívalo mrtvé tělo: „Пароход идет
прямо к пристани, будем рыб кормить коммунистами“. 62
Postava hlavní hrdinky byla inspirována skutečně žijící ženou. Existují dokonce
čtyři verze. První z žen a zároveň nejpravděpodobnější Bulgakovou inspirací byla Zoja
Petrovna Šatova, která vedla nevěstinec a byla zatčená v roce 1921. Druhou inspirací mu
mohla být Zoja Bujalská, která měla nevěstinec skrývající se po masku krejčovství. To se
však nikdy nepotvrdilo. Třetí byla Adel Adolfovna Trostjanská, která rovněž vedla
nevěstinec a dům setkávání. Zástěrkou jí také bylo krejčovství, masáže a manikúra.
Poslední ženou, která mohla Bulgakova inspirovat, byla Natalia Julievna Šiff, manželka
George Jakulova. K tomu se přikláněla i Bulgakovova první manželka Taťána Lappová.
Která z žen Bulgakova k napsání tohoto dramatu inspirovala, však přesně známo není.63
Je až k podivu, že byla tato hra vůbec inscenována, vzhledem k tomu, jaký stín
vrhá na sovětskou vládu. Bulgakov psal své drama až s nenávistí k systému, v jakém žil.
Vyjádřil to například v replice Aboljaninova: „Потому что эта власть создала такие
60 http://www.bulgakov.ru/z/zoyka/ [cit. 2016-02-01] 61 tamtéž 62 tamtéž 63 tamtéž
http://slovnik.seznam.cz/cz-ru/?q=p%C5%99edsednictvohttp://slovnik.seznam.cz/cz-ru/?q=%C3%BAst%C5%99edn%C3%ADhohttp://slovnik.seznam.cz/cz-ru/?q=v%C3%BDboruhttp://slovnik.seznam.cz/cz-ru/?q=komunistick%C3%A9http://slovnik.seznam.cz/cz-ru/?q=stranyhttp://www.bulgakov.ru/z/zoyka/
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
21
условия жизни, при которых порядочному человеку существовать невозможно.“ 64
Ukazoval v něm, jak jsou všichni úplatní, jak korupce v Sovětském svazu jen kvete.
Normální člověk neměl šanci v takových podmínkách přežít. Proto lidé dělali všechno
možné, aby se ze země dostali. Zoja si otevřela krejčovství. Ve skutečnosti to ale nebylo
krejčovství, nýbrž nevěstinec. Vydělávala si tím velké peníze a také zaměstnávala
„modelky“, kterým se snažila pomoci emigrovat do Francie. Pak se ale odehrály události,
které Zoje všechny její plány zhatily. Sled událostí, neloajálnost a chamtivost druhých jí
srazily vaz. O Francii se Zoje mohlo už jen zdát za mřížemi vězení. Sovětský svaz tak
zase jednou vyhrál a zničil obyčejnou ženu. Ta se na konci už jen rezignovaně rozloučí
se svým bytem slovy: „Прощай, прощай, моя квартира!“.65
Nesouhlas s režimem, který v té době v Rusku vládl, je znatelný. Je tedy zvláštní,
že se hra hrála tři roky a že se za ni postavil i Stalin. Náklonnost Sovětského svazu
k Bulgakovovým hrám a jiným jeho dílům však netrvala věčně. Všechny jeho práce byly
v roce 1929 zakázány. Bulgakov už poté nemohl publikovat, a tak napsal dopis Stalinovi,
ve kterém ho žádá buď o práci, nebo o povolení s rodinou emigrovat. Stalin mu
emigrovat nedovolil, ale přidělil mu práci v MXATu. Tam pracoval jako asistent
režiséra. V té době začal psát svůj nejznámější román Mistr a Markétka, který dopisoval
na smrtelné posteli.66
V současné době je hra inscenovaná v různých divadlech nejen po celém Rusku,
ale i v různých evropských zemích. Hru nastudovali v roce 2014 například i herci
z Východočeského divadla v Pardubicích. Pod názvem Zojčin byt ji režíroval Janusz
Klimsza.67
2.3. Ilja Ilf, Jevgenij Petrov – Zlaté tele
Zlaté tele (Золотой теленок) je satirický román. Dva sovětští spisovatelé, Ilja Ilf
a Jevgenij Petrov, ho napsali v roce 1931. Poprvé vyšel v časopise 30 дней. Román
navazuje na povídkovou knihu Dvanáct křesel. Obě dvě díla spojuje postava
64 БУЛГАКОВ, М.: Зойкина квартира. Dostupné z:
http://www.litra.ru/fullwork/get/woid/00445441211116040532/page/3/ [cit. 2016-02-01] 65 tamtéž 66 ЧУДАКОВА, М. О.: Жизнеописание Михаила Булгакова. Книга 1998. Dostupné z:
http://www.rulit.me/books/zhizneopisanie-mihaila-bulgakova-read-73808-189.html 67 http://www.vcd.cz/inscenace/zojcin-byt [cit. 2016-02-06]
http://www.litra.ru/fullwork/get/woid/00445441211116040532/page/3/http://www.rulit.me/books/zhizneopisanie-mihaila-bulgakova-read-73808-189.htmlhttp://www.vcd.cz/inscenace/zojcin-byt
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
22
intelektuálního podvodníka Ostapa Bendera. Oba romány se dočkaly i televizního
a filmového zpracování. Knihu Zlaté tele přeložila do češtiny Naděžda Slabihoudová. 68
Kniha vyšla v plné verzi až v roce 1994. Do té doby podléhaly různé části románu
cenzuře. Napříkald v první kapitole, ve které se mluvilo o známých „chodcích“, byli ze
seznamu vyřazeni Puškin, Voltaire a Mejerchold. A v kapitole „Обыкновенный
чемоданишко“, která pojednávala o tom, jaké podvody dělal Korejko, vypustili redaktoři
frázi: „Дело его затерялось, и молодой человек был выпущен только потому, что
никто не знал, в чём он обвиняется.“69
Samotní Ilf a Petrov své životní dílo charakterizovali jako směšnohrdinskou
dvoudílnou románovou epopej. Chtěli vytvořit model ironické, intelektuální sovětské
prózy, která by obsahovala situační a jazykový humor. A to se jim podařilo. Tyto dva
romány patřily mezi nejoblíbenější humoristická díla Sovětského svazu. V knize je
zobrazena bitva morálních zásad socialistické společnosti s životním krédem
prohnaného, důvěřivého a poživačného světa hříšných lidí.70
Zmínka o komunálním bytě se v knize nachází v povídce s názvem Konec Vraního
hnízda (Воронья слободка). Jediný pokoj, který obývají manželé Breburdovi, působí
v podání Ilfa a Petrova jako idylické místo pro život. V jejich pokojíku se takřka nedá
hnout, jak je přecpaný věcmi. Ale oni jsou i v tak malém prostoru šťastní. Ve svém bytě
mají lampu, stůl, na kterém je pečivo, bonbony a marinovaný candát v plechovce,
kterého budou mít manželé k večeři. „Штепсельный чайник собрал на своей кривой
поверхности весь уют птибурдуковского гнезда. В нем отражалась и кровать,
и белые занавески, и ночная тумбочка. Отражался и сам Птибурдуков, сидевший
напротив жены в синей пижаме со шнурками. Он тоже был счастлив.“71 Breburda
vyřezává z překližky miniaturní venkovský záchodek. Oba dva jsou spokojení, prožívají
spolu naprosto harmonický vztah. Jsou rádi, že nemusí řešit žádné problémy, jen si
udržují své hnízdečko útulné. Jejich poklidné soužití však naruší bývalý manžel Barbory
Breburdové. Ten se k nim chce nastěhovat, protože dům, ve kterém žil, vyhořel, a on
68 ЛУРЬЕ, Я. С.: В краю непуганых идиотов. Книга об Ильфе и Петрове. Санкт-Петербург
2005. Dostupné z: http://ereadr.org/book/gumanitarnye_nauki/164111-v-krayu-nepuganyx-idiotov/2 69 ИЛЬФ, И.; ПЕТРОВ, Е.: Золотой теленок. Русская книга 1994. Dostupné z: http://book-
online.com.ua/read.php?book=5281 70 ILF, I.; PETROV, J.: Zlaté tele. Praha 2012. 71 ЛУРЬЕ, Я. С.: В краю непуганых идиотов. Книга об Ильфе и Петрове. Санкт-Петербург
2005. Dostupné z: http://ereadr.org/book/gumanitarnye_nauki/164111-v-krayu-nepuganyx-idiotov/2
http://ereadr.org/book/gumanitarnye_nauki/164111-v-krayu-nepuganyx-idiotov/2http://book-online.com.ua/read.php?book=5281http://book-online.com.ua/read.php?book=5281http://ereadr.org/book/gumanitarnye_nauki/164111-v-krayu-nepuganyx-idiotov/2
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
23
přišel o všechny své věci až na přikrývku, do které byl zabalen a na tlustou zlacenou
knihu s názvem Muž a žena. Manželé neměli to srdce ho vyhodit, a tak v malinkém
pokojíku žili společně tři dospělí lidé. Přeplněné tramvaje, komunální byty a neustále
fronty byly atributy životního stylu lidí 20. až 30. let.
Člověku, který není obeznámen se všemi souvislostmi, by mohl život
v komunálním bytě v podání Ilfa a Petrova připadat jako neuvěřitelně zajímavý,
romantický a každý by měl chtít v takovém bytě žít. Opak je však pravdou. Vzhledem
k tomu, že celé dílo je napsáno ironicky, s humorem a nadsázkou, tak ani život
Breburdových v komunálním bytě není tak romantický, jak se může na první pohled
zdát.
V kapitole Konec Vraního hnízda dochází k propojení Zlatého telete s povídkami
Michaila Zoščenka, který se tematice komunálních bytů také věnoval. Rozdíl je v tom, že
se Zoščenko snažil odhalit podstatu svých postav prostřednictvím promluv, ve kterých se
odhalovala jejich netečnost a ubohost. Ilf s Petrovem se zase snažili ukázat příčiny, které
vedly ke zrodu atmosféry plné nenávisti a sporů. „А потому и тематика, и круг их
героев значительно шире, интонация повествования гибче и богаче оттенками,
эмоциональная окраска смеха тоже иная.“72
2.4. Josif Brodskij – Jeden a půl pokoje
Josif Brodskij, nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal tuto esej (Полторы
комнаты) v roce 1985. Esej je věnována jeho rodičům, které po svém odchodu do USA
v roce 1972 už nikdy neviděl, a dokonce mu nebylo dovoleno jim uspořádat pohřeb. Na
motivy této eseje byl natočen i film s názvem Jeden a půl pokoje (Полторы комнаты,
или Сентиментальное путешествие на родину).73
Základním místem lidské existence je pokoj.74 Hned na začátku své eseje Brodskij
uvádí: В полутора комнатах (если вообще по-английски эта мера пространства
имеет смысл), где мы жили втроем,…75 Autor vyjadřuje v této krátké větě obavy, že
lidé, kteří budou číst jeho dílo v originále, tedy v angličtině, možná nepochopí, co tato
prostorová jednotka (jeden a půl pokoje) znamená. V Americe, kam spisovatel
72 ЩЕГЛОВ, Ю. К.: Романы Ильфа и Петрова. Издательство Ивана Лимбаха 2009. 73 http://www.litra.ru/biography/get/biid/00399081227895766395/ [cit. 2016-03-27] 74 HODROVÁ, D.: Poetika míst: kapitoly z literární tematologie. H&H 1997, s. 217. 75 БРОДСКИЙ, И.: Полторы комнаты. Dostupné z:
http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html [cit. 2016-03-05]
http://www.litra.ru/biography/get/biid/00399081227895766395/http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
24
emigroval, totiž podobný druh bydlení, bydlení v komunálních bytech, neexistuje a lidé
by tak nemuseli porozumět tomu, co tím autor myslel. Ovšem čtenáři je v eseji podrobně
popsáno, co znamená bydlet v jednom a půl pokoji se všemi strastmi i radostmi a také, co
znamenal život v Sovětském svazu.
Brodskij, jako stárnoucí člověk vzpomíná na své rodiče a na své dětství a tím
vpravil do svého díla prvek nostalgie. Zároveň však tuto nostalgii neustále přebíjí určitou
jízlivostí a ironičností. Na jedné straně jsou zde vzpomínky na jeho rodiče, které
vyjadřuje velmi citlivě. Na druhé straně je tu téma komunálky, které vyobrazuje velmi
kriticky a ostře.
Svou rodinu považoval Brodskij za šťastnou, protože i když byli židé, přežili
všichni tři teror i válku. Rodiče brali všechno jako přirozenou věc (systém, chudobu,
bezmocnost). Snažili se dělat to nejlepší, co mohli. Brodskij zde říká, že ho mrzí, že
s rodiči nemohl strávit těch posledních dvanáct let, ale ne tak úplně z pocitu viny, ale
spíše při tom myslel na sebe. Chtěl sledovat své rodiče ve všech fázích jejich života.
Nikdy už se nedozví, jak se jeho rodiče cítili v průběhu posledních let. Netušil, jak se
cítili poté, kdy jim stát zakázal navštívit svého syna v Americe, jak se cítili po druhém či
třetím zamítnutí, kolikrát začali znovu doufat ve společné setkání, kolikrát byli
připraveni na smrt apod. Сынок, — повторяла мать по телефону, — единственное,
чего я хочу от жизни, — снова увидеть тебя.76 Tato věta je velmi smutná, protože
Brodskij se se svou matkou už nikdy nesetkal. V době, kdy zemřela jeho matka, se u jeho
domu, ve kterém bydlel, objevila vrána, druhá se objevila těsně po smrti jeho otce. Dvě
vrány, které se pohybují neustále v jeho blízkosti, mu budou navždy připomínat jeho
matku a otce.
Byt a pokoj, ve kterém žil Brodskij se svými rodiči, se nacházel v šestipatrovém
domě postaveném v tzv. maurském stylu. Vzhledem k tomu, že měl rád spíše čisté linie
(například klasicismus, akméismus, antiku), připadal mu dům, ve kterém žil, odporný.
Širokou veřejností byl však tento dům považován za něco úžasného, byl to pro ně skvost,
vrcholná architektura. Básnířku Annu Achmatovovou rodiče dokonce vozili v kočárku na
procházky kolem tohoto domu, aby se na tu nádheru podívala. A když se maurský styl,
který Brodskij nenáviděl, spojí se sovětským přístupem k bytové otázce, vznikne něco,
76 БРОДСКИЙ, И.: Полторы комнаты. Dostupné z:
http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html [cit. 2016-03-05]
http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
25
v čem se v podstatě ani nedá žít. Brodskij popisuje život a poměry v Sovětském svazu
velice tvrdě.
Vzpomínky na rodiče a život v komunálce a v Sovětském svazu jsou takové dva
póly, které se v jeho díle navzájem doplňují a střídají. Není to jen odsuzování sovětské
reality. Je zde kontrast toho, že Brodskij žil v nečem, co bytostně nenáviděl, ale zároveň
se v těchto kulisách odehrávalo i to, co je pro něj velmi důležité – prožité dětství, vztah
s rodiči. I přes všechen odpor k tomuto způsobu bydlení a k budově, ve které měli
s rodiči pokoj, to byl pro něj domov.
V části Petrohradu, ve které Brodskij bydlel se svými rodiči, žili i známé
osobnosti, například spisovatel Alexandr Blok či Alexandr Sergejevič Puškin. A před
tím, než se objevila politika „uplotněnija“, žili ve stejném bytě, Dimitrij Merežkovskij
a Zinaida Gippiusová, kteří byli důležitou součástí ruské předrevoluční literatury.
Brodskij ironicky popisuje situaci, která nastala po revoluci v souvislosti se
zhušťováním bytů. Každá rodina obdržela jednu místnost a mezi jednotlivými pokoji
byly postaveny zdi. Zdi byly nejprve z překližky, v průběhu let překližku nahradily cihly
nebo jiný stavební materiál, a tím se přepážky povýšily na status architektonické normy
(Впоследствии, с годами, доски, кирпичи и штукатурка возвели эти перегородки
в ранг архитектурной нормы.77). Tuto redukci prostoru spojuje se slovy jako cela,
komora nebo hrob (Хотя бы потому, что сжатие пространства, как ни странно,
всегда понятнее. Оно лучше организовано, для него больше названий: камера,
чулан, могила.78).
Brodského rodina měla pokoj větší než ostatní. Souviselo to s výměnou pokojů, ve
kterých jeho rodiče žili před svatbou a kterých se vzdali proto, aby mohli bydlet
společně. Brodskij uvádí, že tento pojem výměny pokojů je něco, co nejde nijak vysvětlit
člověku nezasvěcenému, tedy cizinci. Ukazuje zde, jak jsou zákony o vlastnictví
(obzvlášť, když je majitelem domu stát) a celý proces výměny zdlouhavý a otupující
(Обмены длятся годами, и единственный ваш союзник — усталость, то есть вы
можете надеяться взять их измором, отказываясь от всего, размером
77 БРОДСКИЙ, И.: Полторы комнаты. Dostupné z:
http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html [cit. 2016-03-05] 78 tamtéž
http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
26
уступающего тому, чем вы располагали прежде.79). A to, jestli člověk dostal byt
s odpovídající rozlohou, záviselo na celé řadě faktorů, které nikdy nebyly definovány
formou zákona. V podstatě zde Brodskij píše, že to, jestli člověk dostal byt, záviselo na
náladě odpovídajícího úředníka, na tom, jak se zrovna vyspal.
Rodina měla také štěstí v tom, že komunální byt, ve kterém žila, nebyl příliš
veliký. Měl jen šest místností, ve kterých žilo pouze jedenáct lidí (v jiných komunálkách
mohlo žít třeba i třicet nájemníků). To, jací lidé žili v komunálce, bylo také velmi
důležité. Ve většině takových bytů se jednotliví obyvatelé totiž navzájem udávali.
V komunálce, ve které žil Brodskij se svými rodiči, nikdo ze sousedů, až na jednoho, na
policii nedonášel, což bylo v té době opravdu neobvykle nízké procento.
Zařízený pokoj, vybavený nábytkem, navazuje se svými obyvateli bytostný vztah.
(2) Veškerý nábytek, který v pokoji měli, se hodil jak k exteriéru, tak k interiéru budovy.
Byl plný různých záhybů, stejně jako okraj fasády na domě. Důležitou součástí jejich
interiéru byly dvě vysoké třímetrové skříně, ve kterých se nacházely různé věci
a památky. Skříně byly z černého lakovaného dubu a tím, že se do interiéru tak perfektně
hodily, vyvolávaly v celé rodině přesvědčení, že se v pokoji usadili a už se z něj nikdy
neodstěhují. Neobvyklým kusem nábytku v jejich pokoji byla veliká postel rodičů
vyrobená ze světle hnědého leštěného javoru. Na ruské poměry té doby byla taková
postel luxusem a mnoho lidí ji chtělo odkoupit. K tomu však nikdy nedošlo. Brodskij
popisuje, že postel byla středobodem jejich životů, na ní docházelo k nejdůležitějším
rozhodnutím v rodině. Pro brodského měla postel zvláštní symboliku: Кровать
обрамляла их для меня в наибольшей безопасности и наибольшей беспомощности.
Она была их личным логовом, последним островком, собственным,
неприкосновенным ни для кого, кроме меня, местом во вселенной.80)
V průběhu dospívání začal Brodskij pociťovat stále větší touhu po soukromí
a snažil se svoji půlku pokoje oddělit od pokoje rodičů. Nejlepší by bylo použít cihly
nebo dřevěné desky. To by ale bylo protiprávní, protože by se rázem z jednoho a půl
pokoje staly dva. Tím ukázal, jak absurdní zákony a nařízení týkající se komunálních
bytů, zavedl Sovětský svaz – přepážka z cihel je architektonickou normou, která odděluje
od sebe jednotlivé pokoje. A tak na oddělení používal různé závěsy, police s knihami
79 БРОДСКИЙ, И.: Полторы комнаты. Dostupné z:
http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html [cit. 2016-03-05] 80 tamtéž
http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
27
a skříně, které mu zaručovaly alespoň nějaké soukromí. I tak se ale musel člověk žijící
v komunálním bytě smířit s tím, že soukromí v podstatě neexistuje. Pokoj Brodského
(jestli se tomu vůbec dá říkat pokoj) byl tedy velmi pečlivě oddělen od ostatního
prostoru. Nejvíce si cenil knihovny a pracovního stolu s psacím strojem. Těch deset
čtverečných metrů bylo pro něj tím nejlepším místem, které kdy poznal (Если
пространство обладает собственным разумом и ведает своим распределением,
то имеется вероятность, что хотя бы один из тех десяти метров тоже может
вспоминать обо мне с нежностью.81).
K základním charakteristikám pokoje patří, že je to plocha ohraničená čtyřmi
stěnami. Je to místo uzavřené a tvoří vnitřek, ale zároveň je otevřené v porovnání s místy
jako je například vězení.82 Byt Brodských měl vysoké stropy ozdobené štukaturou také
v maurském stylu, tři okna a balkon. Díky oknům a balkonu mohli „komunikovat“
s vnějším světem. Z oken neměli nijak zvláštní výhled, když však vyšli na balkon,
vynořil se před nimi výhled na celou ulici s typickou petrohradskou perspektivou, která
byla zakončena kopulí sv. Pantělejmona a z druhé strany Preobraženskou katedrálou.
Okna měli za letních večerů otevřená a díky vánku vanoucímu od řeky se jejich pokoj
propojil s vnějším světem.
Nedílnou součástí života v komunálce je i úklid společných prostor (umytí podlahy
v kuchyni a na chodbě a vydrhnutí koupelny a záchodu). Brodskij se v jedné části své
eseje zamýšlel nad tím, jak to jeho staří rodiče po jeho odchodu celých dvanáct let
zvládali. Tím že odešel se jeho rodiče „zbavili“ jednoho hladového krku, ale peníze,
které díky tomu ušetřili, neinvestovali například do paní na úklid. Přijatelná by byla
maximálně výpomoc od příbuzných, ale v komunálních bytech nebyla najatá pracovní
síla přípustná (Кроме того, в коммуналках такое редко практикуется:
естественный садизм соседей так или иначе требует удовлетворения.83).
Brodskij píše ve své eseji i o svobodě svých rodičů a ostatních lidí. Narodili se
a vyrůstali jako svobodní lidé, tedy až do revoluce, která pro ně spíš znamenala otroctví
(…об их свободе, ибо они родились и выросли свободными, прежде чем случилось
81 БРОДСКИЙ, И.: Полторы комнаты. Dostupné z:
http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html [cit. 2016-03-05] 82 HODROVÁ, D.: Poetika míst: kapitoly z literární tematologie. H&H 1997, s. 219. 83 БРОДСКИЙ, И.: Полторы комнаты. Dostupné z:
http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html [cit. 2016-03-05]
http://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.htmlhttp://magazines.russ.ru/novyi_mi/1995/2/brodsk.html
FILOZOFICKÁ FAKULTA VYPRACOVALA: Bc. Karolína Hrdinová UNIVERZITA PALACKÉHO VEDOUCÍ PRÁCE: doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. V OLOMOUCI
KATEDRA SLAVISTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Komunálka jako téma umění 20. a 21. století
28
то, что безмозглая сволочь именует революцией, но что для них, как и для
нескольких поколений других людей, означало рабство.84). A smrt se pro ně nestane
vysvobozením, ale spíše urážkou a posledním nenapravitelným skutkem, který je
svobody zbavuje. A proto je esej napsána v angličtině a ne v ruštině. Chce své rodiče
nějakým způsobem osvobodit. Chce, aby unikli alespoň prostřednictvím jazyka ze spárů
země, která je zničila, která jim nedovolila navštívit svého syna. Angličtina má jeho
rodiče odpoutat od jazyka, který jim celých dvanáct let bral naděje na poslední společné
setkání (Писать о них по-русски значило бы только содействовать их неволе, их
уничижению, кончающимся физическим развоплощением.85). Zároveň zde vyjadřuje
svůj negativní postoj vůči Rusku a celému systému, který v zemi vládl. A v neposlední
řadě mu je jasné, že i kdyby esej napsal v ruštině, nikdy by v Rusku nebyla publikována
a četla by ji jen malá skupina emigrantů s podobným osudem, jako měl autor. Brodského
negativní vztah k Rusku a k celému sovětskému systému je velmi dobře patrný
v následující větě: Ни одна страна не овладела искусством калечить души своих
подданных с неотвратимо�