Rodina z pohledu Křesťanské sociální etiky

Rodina z pohledu Křesťanské sociální

etikyETF 2013

1Křesťanská sociální etika. M.

Martinek 2013 2

Křesťanská sociální etika Vědecký obor – součást teologické etiky . Stanovuje etické principy, zásady a normy, které

se týkají nikoli chování jedince (= individuální etika), ale správného fungování sociálních struktur – institucí (rodina, ekonomika, politika, zákony, kultura, sociální služby atd.). V tom je rozdíl oproti etice v sociální práci (Fischer), i teologické etice pro praxi (Milfait), které se týkají především rozhodování jednotlivého sociálního pracovníka.

Jako každá teologie vychází z Bible a z tradice církve.

Těsně souvisí s filozofií, politologií, sociologií, ekonomikou.

Samostatný předmět ve 3. ročníku Jaboku a PSP ETF


Martinek 2013 3

Sociální nauka katolické církve Katolická církev se v posledních 120 letech tímto

tématem intenzivně zabývala a vytvořila ucelený systém názorů na sociální témata, který považuje za závazný pro své členy a za závažný návrh pro všechny lidi dobré vůle (sociální nauka církve – SNC). Vyjádřila ho v dokumentech magisteria a nejnověji v Kompendiu sociální nauky církve (2004, česky 2007).

Ostatní církve nemají takto systematické vyjádření, procházejí vlastním vývojem, ale v poslední době se stále více podílejí na sociálním myšlení katolické církve; některé dokumenty vydávají společné ekumenické komise (např. u nás Pokoj a dobro).


Martinek. Jabok 2008 4

Oblasti křesťanské sociální etiky

Úroveň státní: Politika (GS II-4) Hospodářství

(GS II-3) Práce Rodina (GS II-1) Vzdělání,

kultura, média (GS II-2)

Úroveň globální: Ekologie Mír (GS II-5,1) Sociální

spravedlnost (GS II-5,2)

Rodina jako první přirozené společenství

Součást Božího plánu, ustanovena při stvoření člověka: Gn 2,18; 2,24; 1,18.

První přirozené společenství, které se těší vlastním nezadatelným právům, střed života společnosti.

Rodina má primární postavení vůči společnosti a státu; stát musí rodinu chránit a podporovat.

Rodina má ústřední postavení pro osobu: v ní se člověk rodí a roste.

Rodina přispívá jedinečným a nenahraditelným způsobem k dobru společnosti.



Manželství jako základ rodiny Nutným předpokladem vzniku a existence

rodiny je manželství. Manželství je veřejně potvrzený svazek

muže a ženy; jeho charakteristickými znaky jsou jednota, nerozlučnost, věrnost a plodnost.

Žádná veřejná moc nesmí zrušit přirozené právo na manželství ani modifikovat jeho základní vlastnosti nebo cíle.

Katolická církev chápe manželství jako svátost: svazek muže a ženy je potvrzen samotným Bohem.10

Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2008 6

8Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 7

Teologie manželství Základní biblické texty: Gn 1-2; Mt 19,4-9; Ef 5,25-32. Podle křesťanského pojetí je manželství

Trvalé životní společenství muže a ženy (to předpokládá věrnost a nerozlučnost)

Zaměřené k jejich společnému dobru a k plození a výchově potomků (cíl)

Uzavřené odpovídající právní formou. Tyto principy manželství považují křesťané za dané

přirozeným právem – tedy tím, které se vztahuje na všechny lidi (nejen na katolíky a nejen na křesťany). Proto křesťané považují trvalou monogamní rodinu za základ náboženské i civilní společnosti a odmítají všechny jiné formy soužití (mnohoženství, mnohomužství, více následných manželství, kolektivní rodiny, nesezdaná partnerství, registrované partnerství homosexuálů apod.).

Na těchto principech se shodují všechny křesťanské církve (s rozdílnostmi v konkrétních aplikacích), prosazují je také křesťansky orientovaní politici a zákonodárci.

Alternativní modely rodiny Křesťanství odmítá všechny

alternativní modely rodiny: Mnohoženství (polygamie),

mnohomužství (polyandrie) Časově následné mnohoženství /

mnohomužství Homosexuální partnerství s výchovou

dětí Nesezdaný partnerský život





Manželství a rozvod KSNC 225: Povaha manželské lásky vyžaduje

stálost manželského vztahu a jeho nerozlučitelnost. Skutečnost, že do občanských právních systémů byla uvedena možnost rozvodu, vedla k rozšíření relativistického pojímání manželského svazku, což se projevilo jako „opravdová sociální rána“.

Církev toleruje pouze odloučení manželů za trvání manželského svazku, nikoli zrušení manželství. Uznává také možnost občanského (nikoli církevního!) rozvodu, pokud je „jediným možným způsobem, jak zajistit určitá oprávněná práva, jako je péče o děti nebo ochrana majetku“ (KKC 2383).

Občansky rozvedení partneři však zůstávají vázáni církevním manželstvím, proto nemohou uzavřít další církevní sňatek.

ČCE: sňatek rozvedených Rozvod je zářezem v lidském životě, pádem, který

– bez ohledu na míru zavinění – poznamenává oba manžele i jejich děti. Podíl viny na rozpadu manželství je třeba brát vážně. Avšak stejně vážně je třeba chápat zvěst o boží milosti a odpuštění.

Ve světle odpuštění a možnosti nového začátku lze v ČCE požehnat manželství rozvedených. Předsvatební rozhovor může být příležitostí k vyznání podílu viny a k zvěstování odpuštění. Rozhovor tohoto druhu nemá být výslechem či poukazováním na morální slabiny; charakterem se blíží spíše zpovědi.



CČSH: Druhé manželství Je-li uzavíráno druhé manželství, pak jen za

předpokladu předcházející svátosti pokání, v němž oba manželé předstoupí před Boha s vědomím, že již nejméně jednou došlo k lidskému selhání v manželství, prosí Boha o nové požehnání a jeho přítomnost v novém manželském svazku. Věřící je povinen se ve druhém manželství snažit, aby v něm neopakoval chyby a selhání z manželství prvního.



Nerozlučitelnost manželství v pojetí východních církví

Rozvod a nové manželství vychází u východních církví z předpokladu, že manželství jako svátost není nějakým magickým aktem, ale darem lásky Boží. Člověk je ale tvorem velmi nestálým a křehkým, který často hřeší. V této situaci může prosit Boha o proniknutí manželství láskou, ale může se také ukázat neschopný rozvíjet lásku ve společném životě. Církev může potvrdit, že Boží láska nebyla přijata, a může tolerovat rozluku a povolit nové manželství. Východní církve zastávají stanovisko, že církev musí mít možnost chránit nevinného manžela před důsledky hříchu jeho partnera. Nepovažuje se také za normální, aby vynucená zdrženlivost, která je zavazující pro určité společenství, byla jako trest vynucována na těch, kteří byli zrazeni a opuštěni svým partnerem. Z tohoto důvodu východní církve, opírajíce se o Matoušovu klauzuli a učení některých církevních Otců, nevylučují možnost nového manželského svazku. V pravoslavné teologii je rozvod vnímán pouze jako dispenz udělený nevinné straně s tím, že nauka o nerozlučitelnosti manželství zůstává zachována.



Důvody rozvodu: pravoslavná církev 1/ Cizoložství. Matouš: „každý, kdo propouští svou manželku mimo

případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.“

2/ Bigamie: uzavření nového manželství, před ukončením předcházejícího manželství smrtí, rozvodem, nebo zrušením.

3/ Zlý úmysl: jeden z manželů projevuje úmysl usmrtit svého partnera. 4/ Silný otřes: zlé a amorální jednání, např. úmyslný potrat. Úmyslné

porušování pravidel „dobrých mravů“ nevytváří možnost pokojného soužití partnerů.

5/ Opuštění manžela. 6/ Rozhodnutí vést mnišský život: je třeba souhlasu druhého manžela.

7/ Neschopnost vést pohlavní život: porucha před vznikem manželství utajovaná, trvá určitý čas po uzavření manželství a existuje i v průběhu konání rozvodového procesu.

8/ Duševní choroba: dlouhodobá, neumožňuje duchovní soužití manželů.

9/ Malomocenství. Tento důvod, je historického charakteru. Dnes, kdy je tato nemoc léčitelná, převládají názory že nemusí být důvodem rozvodu.

10/ Nezvěstnost. V případě, že je jeden z manželů formálně vyhlášen za nezvěstného.



Katolická církev: Nesezdané partnerství Smilstvo je tělesné spojení

svobodného muže se svobodnou ženou, kteří neuzavřeli manželství. Závažně odporuje důstojnosti osob a lidské pohlavnosti, přirozeně zaměřené jak na dobro manželů, tak na plození a výchovu dětí. Kromě toho je to těžké pohoršení, jestli se tím mravně kazí mládež.

KKC, § 235310


CČSH: Nesezdané partnerství Partneři, kteří odmítají uzavřít manželství, se ve

většině případů vědomě či nevědomě vyhýbají plné zodpovědnosti vzít na sebe všechny úkoly a těžkosti, které s manželstvím a rodinou souvisejí. Také jejich stupnice životních hodnot bývá v rozporu s hodnotami, které pro nás stanovil Bůh. Není možno souhlasit s nesezdaným soužitím „na zkoušku“, které v současné době často praktikuje mládež, ani takovým nesezdaným soužitím, které si partneři představují jako stav trvalý.



Nesezdané partnerství – ČCE Samostatný soubor (pdf)



Homosexualita Homosexualita označuje vztahy mezi muži nebo ženami, kteří pociťují

pohlavní přitažlivost, výlučně nebo převážně, k osobám téhož pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že „homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené“. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány.

Nezanedbatelný počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony. Toto zaměření, které se objektivně vymyká řádu, je pro většinu z nich zkouškou. Proto mají být přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boží vůli ve svém životě, a jsou?li křesťany, spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříži.

Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnost sebeovládání, jež vychovává k vnitřní svobodě, často skrze podporu nezištného přátelství, modlitbu a svátostnou milost mohou a mají se postupně a rozhodně přibližovat ke křesťanské dokonalosti. (KKC 2357 – 2359)10


Společné stanovisko deseti církví k přijetí zákona o registrovaném partnerství homosexuálů

Níže podepsané církve se společně obracejí na prezidenta republiky a na Senát Parlamentu ČR se žádostí, aby bylo odmítnuto přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví.

Jsme přesvědčeni, že rodina je základní složkou společnosti a je nenahraditelná. Manželství muže a ženy je důležité pro zdravý vývoj dětí, které potřebují zázemí a pocit bezpečí. To jim dává společenství s otcem a matkou.

Dobře fungující rodina je nejlepším předpokladem zdravé společnosti v budoucích generacích. Demografická křivka v České republice prozrazuje nízkou porodnost, ve které jsme se dostali na předposlední místo ve světovém měřítku. O to důležitější potom je, aby rodině byla přiznána v naší společnosti vážnost a úcta.

Obáváme se, že celková atmosféra české společnosti nepřeje stabilitě manželství, soudržnosti rodiny a péči o děti. Nepovažujeme za náležité jakékoliv snahy o vytváření alternativy k heterosexuálnímu manželství, jakožto nutnému předpokladu zdravého vývoje dětí.



V naší demokratické společnosti není nikdo pronásledován a lidé kromě rodiny vytvářejí různá společenství mezilidské pomoci. Není zde žádný důvod k tomu, aby právě typ soužití homosexuálů byl preferován před jinými.

Domníváme se, že přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví povede k dalšímu oslabení významu rodinného života a povede k chaosu v hodnotové orientaci, zejména mladé generace.

Jako křesťané jsme přesvědčeni, že naše společnost potřebuje posílit právní a sociální postavení rodiny, jakožto základní jednotky společnosti, včetně odpovědného rodičovství.

Jménem uvedených církví: Mons. Jan Graubner, předseda České biskupské konference

ThDr. Pavel Černý, Th.D. předseda Rady Církve bratrskéThMgr. Vladislav Volný, biskup Slezské církve evangelické a.v.ThDr. Kryštof, PhD., arcibiskup pražský a českých zemí Pravoslavné církveRudolf Bubík, biskup Apoštolské církvePhDr. Dušan Tillinger, Evangelická církev a.v. v ČRMgr. Josef Červeňák, superintendent Evangelické církve metodistickéMgr. Jaroslav Pleva, předseda Úzké rady Jednoty bratrskéIng. Vladislav Donát, předseda Bratrské jednoty baptistůPavel Šimek, předseda Církve adventistů sedmého dne

10. ledna 200610


Stanovisko Synodní rady ČCE k otázce zákona o registrovaném partnerství

Synodní rada ČCE rozumí důvodům vzniku zákona o registrovaném partnerství v tom smyslu, že zákon se snaží odstraňovat praktické problémy, tvořící překážky soužití osob stejného pohlaví. Občanská společnost už dávno nepřijímá tradiční křesťanskou morálku s dřívější samozřejmostí, tradiční pilíře morálky jsou opouštěny, společnost na sebe bere odpovědnost za tvorbu morálních hodnot nových. V šíři a hloubce změn tradičních hodnot života, ke kterým došlo a dochází je legalizace podmínek soužití osob stejného pohlaví pouze malou částí.

Synod Českobratrské církve evangelické v roce 1999 v rámci svého poselství naznačil úkol církve takto: Chceme se učit rozumět jejich (tj. homosexuálů) problémům a zřetelně jim povědět, že ve společenství církve mají své důstojné místo.



Lidé jinak sexuálně orientovaní zůstávají napořád Božím stvořením a patří jim naše láska, úcta a respekt. Chceme být schopni spolužít s lidmi homosexuálně orientovanými a pomáhat jim žít ve společenství s druhými, i s těmi, kteří se na ně zatím dívají přezíravě.

Manželství rozumíme jako jedinečné příležitosti k objevování a prožívání všech krás života a k odpovědnému plnění životních úkolů člověka ve vzájemné věrnosti a důvěře. Proto máme za správné, aby rodinné zázemí pro růst dítěte poskytovalo láskyplné a věrné soužití muže a ženy.

Naopak jsme přesvědčeni, že před lidmi i před Bohem je špatné jakékoliv soužití, do něhož člověk vstupuje, aniž by s právy přijal i povinnosti a trvalou odpovědnost za svého partnera. Podobně špatné je jakékoli soužití, v němž jedna bytost ponižuje nebo zneužívá druhou, i soužití, řízené úmysly konzumními, zištnými či sobeckými.

Praha, 24. ledna 2006



Plození a výchova dětí Potraty: člověk se stává člověkem v okamžiku početí, potrat

je tedy zabití. Plánované rodičovství: odpovědně v souvislosti s finančními

a časovými možnostmi, věkem apod.; katolická církev – pouze přirozené metody, každé sexuální akt by měl být otevřen plození.

Výchovná odpovědnost rodičů: jejich základní právo i povinnost do 18 let; rodiče rozhodují o typu školy; pouze v případě nefunkčnost rodičů nastupuje odpovědnost státu (OSPOD, sobsidiarita)

Náhradní rodinná péče



Umělé oplodnění Tyto techniky (inseminace a umělé oplodnění homologické),

prováděné uvnitř manželského páru, snad nepůsobí takové škody, ale zůstávají mravně nepřijatelné. Oddělují pohlavní úkon od úkonu plození. Akt, kterým se počíná existence dětí, už není úkonem, kterým se dávají dvě osoby jedna druhé, nýbrž úkon, „který svěřuje život a totožnost embrya moci lékařů a biologů a zavádí vládu techniky nad původem a určením lidské osoby. Takový vztah nadvlády sám o sobě odporuje důstojnosti a rovnosti, jaká musí být společná rodičům i dětem“. „Z mravního hlediska je plození zbaveno své vlastní dokonalosti, když není chtěno jako plod manželského styku, a tedy zvláštního úkonu manželského spojení… pouze respektování pouta, které existuje mezi pravými významy manželského úkonu a respektováním jednoty lidské bytosti, umožňuje plození ve shodě s důstojností osoby.“ (KKC 2377)

Techniky, které štěpí spojení rodičů zásahem nějaké osoby cizí manželskému páru (darování spermatu nebo vaječné buňky, propůjčení dělohy), jsou těžce amorální. Takové techniky (inseminace a umělá oplodnění od jiného dárce) porušují právo dítěte narodit se z otce a matky, které zná a kteří jsou spojeni manželstvím. Zrazují „výlučné právo manželů stát se otcem a matkou jeden prostřednictvím druhého“. (KKC 2376)



Rodinná politika není sociální politika!

Sociální politika: řeší situace potenciální nebo reálného sociálního vyloučení – rodina žijící v chudobě, rodina s dítětem se zdravotním postižením, rodina s domácím násilím…

Rodinná politika: chrání a podporuje rodinu – zajišťuje dostatečný příjem pro rodiče pečující o děti, pro nezaopatřené děti, nabízí možnosti pro předškolní výchovu, pro sloučení rodičovských a kariérních rolí…





Sociální zabezpečení rodiny „Pravidla volné soutěže zvýhodňují ty, kdo do

rodiny vkládají málo nebo nic, a znevýhodňují ty, kdo do ní vkládají hodně, např. tím, že mají více dětí“ (PD 50). To by měl kompenzovat sociální systém.

V současné ekonomicko-politické situaci v ČR je rodina znevýhodněna: Ekonomika: specificky rodinné výkony nejsou na trhu

žádané – kdo vychovává děti, ten realizuje výkony mimo trh: „Činnost v rodině by měla být uznána i společensky a toto uznání by se mělo projevit i v jejím finančním ocenění“ (PD 51).

Politika: systém rodinných a rodičovských příspěvků privileguje bezdětnost a penalizuje rodičovství. Rodiny s více dětmi jsou u nás sociálně nejpostiženější skupinou obyvatel (PD 51).

Důsledky

Demografie: stárnutí populace – důchodová krize; úbytek počtu obyvatel – příležitost pro imigranty z jiných kultur

Kvalita budoucích generací: neúplné rodiny, nevlastní rodiče, ústavní výchova – absence bazální důvěry a mužských i ženských vzorů

Hodnotový systém: výchova k individualismu, egoismu, konzumismu10


http://www.rodiny.cz: „Fakta o rodině“

NCR je nestátní neziskovou organizací, jejímž cílem je monitorovat společenské podmínky, které se vztahují k rodině, podporovat a iniciovat prorodinné aktivity v naší zemi, přinášet zahraniční zkušenosti v oblasti rodinné politiky i konkrétní nabídky

pro rodiny, podporovat zdravé, fungující rodiny a pomáhat vytvářet prorodinné klima ve společnosti.

Bylo založeno v r. 1996 Českou biskupskou konferencí a jeho činnost respektuje zorný úhel pohledu katolické církve. V pastorační práci se angažuje jako koordinační a informační centrum pro diecézní a regionální centra pro rodinu.



Rodina z pohledu Křesťanské sociální etiky

Documents