Top Banner
Univerzita Hradec Králové Ústav sociální práce Smíšená výzkumná strategie Ondřej Štěch Gaudeamus 2014
56

Ond řej Št ěch - Univerzita Hradec Králové

Nov 02, 2021

Download

Documents

dariahiddleston
Welcome message from author
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
stech_VYZMVSP_letni_4_skriptaSmíšená výzkumná strategie
Recenzovali doc. PaedDr. Martina Mannová, Ph.D. Ing. Martin Koínek, Ph.D.
Publikace neprošla jazykovou úpravou.
ada: Výzkumné metody v sociální práci
Studijní materiál vznikl za podpory projektu Inovace studijních program sociální politika a sociální práce na UHK s ohledem na poteby trhu práce, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpotem eské republiky.
ISBN 978-80-7435-443-4
2 Pírodovdecký model a kvalitativní výzkum ................................................... 6
3 Kvantitativní výzkum a interpretativní pojetí ..... .............................................. 9
4 Vztah mezi metodami zkoumání, epistemologií a ontologií ............................ 11
5 Nkteré potíe s kontrastem mezi kvalitou a kvantitou .................................. 13
5.1 Chování vs. význam ...................................................................................................................... 13
5.2 Testování teorie vs. teorie vznikající z výzkumu........................................................................... 13
6 Vzájemný pohled a analýza kvalitativního a kvantitativního výzkumu ....... 18
6.1 Kvalitativní výzkum pistupuje ke kvantitativnímu ...................................................................... 18
6.2 Kvantitativní analýza kvalitativních text ..................................................................................... 19
7 Ke kvantifikaci v kvalitativním výzkumu ........................................................ 21
7.1 Tematická analýza ......................................................................................................................... 21
9 Argumenty proti smíšenému výzkumu............................................................. 25
9.2 Kvalitativní a kvantitativní strategie jsou odlišná paradigmata ..................................................... 26
9.3 Historie smíšeného výzkumu ......................................................................................................... 26
10 Pístupy ke smíšenému výzkumu ...................................................................... 28
11 Postupy pi kombinaci kvantitativních a kvalitativních metod ..................... 30
11.1 Triangulace .................................................................................................................................... 30
11.2 Kompenzace .................................................................................................................................. 32
11.3 Úplnost .......................................................................................................................................... 32
11.4 Proces ............................................................................................................................................ 34
11.6 Vysvtlení ...................................................................................................................................... 35
11.9 Výbr vzorku ................................................................................................................................. 39
11.15 Rozmanitost perspektiv ................................................................................................................. 43
13 Smíšený výzkum a „válka paradigmat“ ........................................................... 49
14 Shrnutí ................................................................................................................. 50
15 Literatura ............................................................................................................ 51
16 Rejstík ................................................................................................................ 55
1 Úvod: Za hranice kvalitativního a kvantitativního pístupu
Standardní pístup k tématu výzkumných metod, kterého se drí i tento kurz, vychází
z rozlišení kvantitativních a kvalitativních metod. Nicmén hranice mezi tmito dvma
sférami není nepekroitelná, a zde se pokusíme podívat hloubji na nkteré otázky, které
jsou s jejím pekroením spojeny. Dále probereme technitji postupy, jak tzv. smíšený
výzkum provést.
metod udrováno. 1) Existují reálné rozdíly mezi nimi jakoto výzkumnými strategiemi,
a mnozí výzkumníci sledují jednu nebo druhou linii, nebo je obtíné je spojovat. 2) Jsou
to uitené principy organizace výzkumných metod a také analytických postup.
Ovšem kdy se obrátíme na hlubší rovinu, k epistemologickým a ontologickým
úvahám, vidíme, e zde existují jistá spojení – jako mezi epistemologií pírodních vd (ve
zkratce pozitivismus) a kvantitativním výzkumem, nebo mezi interpretivistickou
epistemologií (jakou pedstavuje teba fenomenologie) a kvalitativními postupy –, spojení,
která však nejsou zcela determinující. Jinými slovy, vyuití kvalitativního dotazování sice
asto prozradí inklinaci k interpretivismu a konstruktivismu, nemusí tomu vdy tak být.
Tato spojení jsou tedy spíše pomrn silné tendence, ale nikoli nutnosti. Pouití
standardizovaného rozhovoru tedy nemusí nevyhnuteln znamenat, e badatel staví
výzkum podle modelu pírodních vd, nebo etnografický výzkum je zase interpretivistický.
Nakonec by nás to ani nemlo pekvapovat: pi analýze statistických dat vidíme, e jenom
výjimen existuje perfektní asociace mezi dvma promnnými. Sociální výzkum v tomto
nepedstavuje výjimku.
Výzkumné metody jsou mnohem mén zakotvené, ne by nkteré jejich prezentace
mohly naznaovat. Metody sbru dat, jako napíklad zúastnné pozorování, mohou být
vyuity zpsobem, který je v souladu s konstruktivismem, stejn tak ale i s objektivisticky
ladným pojetím. Navíc je výzkum znan diktován praktickými okolnostmi, a dotazovat
se teba drogových dealer poštou pomocí dotazníku není reálné – proto musí nkdy
badatelé bez ohledu na filosofické inklinace volit metody pimené tématu a cílové
populaci. Jak tedy lze pekroit hranice mezi jednotlivými výzkumnými strategiemi?
6
2 Pírodov decký model a kvalitativní výzkum
Jednou z hlavních potíí pi analýze vztahu mezi epistemologií a výzkumnými
metodami je, e pírodní vdy bývají mnohdy charakterizovány jako nevyhnuteln
pozitivisticky orientované. Pitom však neexistuje ádná jednoznaná shoda na
epistemologické bázi pírodních vd.
Pokud budeme pedpokládat, e praxe pírodních vdc se projevuje v jejich
publikacích (co pedpokládá vtšina diskusí o povaze pírodních vd), narazíme na
problém, ponvad studie v sociologii vdy naznaují, e mezi praxí v laboratoi
a publikovanými výstupy probíhá pomrn komplexní peklad (Law, 2004). Také to, jak
vdci svou práci reflektují, se lišívá od toho, co skuten dlají (Gilbert, Mulkay, 1984).
Samotný pojem pozitivismus bychom mli pouívat obezetn, nebo jakkoli oznauje
specifický zpsob vdecké práce, je asto pouíván té polemicky. Zpravidla pitom jako
hanlivá nálepka práce druhých, a proto nepíliš analyticky hodnotná.
Vedle toho existuje také potí ve ztotonní pozitivismu jedin s kvantitativním
výzkumem. Kvalitativní výzkum vykazuje asto rysy, které zpravidla spojujeme
s modelem pírodních vd, a nkteí kvalitativn orientovaní výzkumníci v antropologii se
pímo hlásí k pozitivismu (Bernard, 2007, 12). To se projevuje následujícími rysy:
Empiricistické ladní. Empiricismus meme popsat jako pesvdení, e pochopit
sociální realitu lze jenom pímým kontaktem. Zpravidla bývá asociován s kvantitativním
výzkumem, zatímco kvalitativní strategie klade vtší draz na zprostedkování reality
interpretací; nicmén mnoho kvalitativn zamených badatel zastává toto pesvdení
(Bryman, 2008, 589). Projevuje se jako draz na pímou zkušenost se sociálním prostedím
a porozumní sociálním svtm kontaktem s nimi. Samotná idea, e teorie musí být
zakotvena v datech, se dá chápat jako manifest empiricismu, a proto není pekvapivé, e
nkteí autoi odhalují „skrytý pozitivismus“ v kvalitativním výzkumu. Jiným zpsobem,
jak se toto ladní projevuje, je v tvrzení, e sociální realitu musíme zkoumat z perspektivy
jejích obyvatel, piem ale jediným zpsobem, jak tyto interpretace odhalit, je skrze
dlouhodobý kontakt s nimi, aby bylo moné je smyslov uchopit. Nejnápadnjší je to
v konverzaní analýze, která vychází z naprosto doslovných pepis rozhovor,
a explicitn odmítá jakékoli spekulace o zámrech mluvího i o kontextu, které by mohly
plynout z etnografického pozorování; opírá se tedy striktn o tento datový soubor.
7
Kvalitativní výzkum me být té uplatnn pi studiu velice specifických, úzce
vymezených problém, co vtšinou spojujeme s kvantitativním postupem. Uplatní se také
testování hypotéz a teorií. V kontextu kvalitativního výzkumu se vtšinou jedná o teorie
a hypotézy vytvoené v prbhu výzkumu, jako v zakotvené teorii. Nicmén neexistuje
ádný dvod, pro takto netestovat teorie vzniklé díve, podle zpsobu deduktivní
strategie. Nap. jeden z nejznámjších výzkum (Becker, 1958) si kladl mimo jiné za cíl
odhalovat a testovat hypotézy. Festingerova studie (Festinger et al., 1956) apokalyptického
kultu je klasickou ukázkou zúastnného pozorování, a zárove testem teorie kognitivní
disonance. Tato teorie vysvtluje, jak lidé reagují, kdy je pesvdení, které horliv
zastávali, jednoznan vyvráceno. Autoi tvrdí, e za uritých podmínek bude toto
pesvdení zastáváno s ješt vtší horlivostí, ne se ukázala jeho chyba. Kdy se autoi
dozvdli o existenci místní sekty pesvdené o brzkém konci svta, pokládali to za
ideální píleitost k otestování uvedené teorie. Výzkumníci spolu s nkolika najatými
pozorovateli pedstírali, e jsou konvertité, a stali se leny skupiny. Díky tomu mohli
pímo pozorovat chování len a míru jejich pesvdení. Ponvad nepedpokládali, e se
proroctví o konci svta naplní, mohli se s blíícím se datem vnovat pozorování, a sbírat
data o intenzit pesvdení ped a po osudném dnu. Podotknme, e studie je té ponkud
nechvaln proslulá etickými nedostatky uvedeného postupu.
Dalším z klíových pojm spojovaných s kvantitativním výzkumem je realismus, který
do sociálních vd vstoupil nap. v podob Bhaskarova pojmu kritického realismu (Bhaskar,
1989). Pedstavuje pozici kdesi mezi pozitivismem a interpretivismem, a staví ontologicky
jak na existenci vcí nezávislých na lidském vdomí, vdní a vli, tak na pedstav, e
jsou sociální jevy konstruovány. Sociální jevy jsou produkty reálných mechanism, které
však nejsou pímo pístupny pozorování, a meme pozorovat jenom jejich úinky. Proto
je úkolem sociálního výzkumu konstruovat hypotézy o tchto skrytých mechanismech,
postulovat tak jejich oekávané úinky, a na základ zjištní upesovat jejich teoretické
modely. Také tento teoretický pístup je otevený kvalitativnímu výzkumu.
Autoi píšící o kvalitativním výzkumu nkdy poukazují na postoje ke kvalitativnímu
výzkumu, které zahrnují prvky jak kvalitativního, tak kvantitativního výzkumu.
V souvislosti s analýzou ivotních píbh uvádí Miller (2000) mj. to, co oznauje za
novopozitivistický pístup, spoívající v tom, e na základ teoretických pojm provádíme
predikci individuálních zkušeností. Tedy také v této velice kvalitativní oblasti lze nalézt
8
k objektivistickému stanovisku.
3 Kvantitativní výzkum a interpretativní pojetí
Mohlo by se zdát, e kvalitativní výzkum má monopol na zkoumání smyslu.
Minimáln nkteí jeho zastánci tvrdí, e jedin jeho prostednictvím je moné zachytit
svt oima zkoumaných lidí. Proti tomu lze namítnout (Platt, 1981, 87), e tento nárok je
v rozporu s rozšíeným výzkumem postoj, který je charakteristický pro kvantitativní
výzkum – z toho je naopak zejmé, e kvantitativní výzkumníci se velice asto dotýkají
otázek smyslu. Typickým píkladem z klasické sociologie je koncept „pracovní orientace“
ili vztahu k práci, který je spojen s rozsáhlou studií Affluent Worker z šedesátých let, a
který chtl odhalit a zachytit významy, které pikládají dlníci v prmyslu své práci
(Goldthorpe et al., 1968).
Bné vyuívání otázek týkajících se postoj do dotazníkových výzkum ukazuje, e
také kvantitativní badatelé se zajímají o otázky smyslu. Lze namítnout, e dotazníkové
poloky nemou skuten zachytit význam a smysl, nebo jsou postaveny na kategoriích
navrených tvrci dotazníku i rozhovoru. K tomu lze podotknout dv vci. Zaprvé, pokud
neprovádíme validaci respondentem, tedy neptáme se respondent, zda naše závry
skuten odpovídají jejich názorm, potom je pedpoklad, e kvalitativní výzkum je více
schopen odhalit význam v jejich slovech empiricky nepodloený. Dvodem, pro se
kvalitativní výzkumníci pokládají za vtší odborníky na subjektivní svt svých informátor
bývá nap. to, e s nimi tráví mnoho asu, proívají s nimi bný cyklus všedních dní,
zkoumají osobn a detailn jejich prostedí, a provádjí dlouhá a intenzivní interview.
Nicmén jednoznaná demonstrace toho, e skuten dosáhli hloubkového porozumní,
bývá jenom zídkavá. Zadruhé, pokud jsou dotazníkové poloky formulovány na základ
pedchozího kvalitativního dotazování, je vtší šance, e bude pokryta celá škála moných
postoj, a díky tomu bude moné celkem validn usuzovat o smyslu jednotlivých
výpovdí.
Také lze íci, e kdy se v dotazníkovém przkumu táeme na dvody, pro
respondenti nco dlají, co je typická praxe dotazníkového przkumu, znamená to, e se
dotýkáme otázky smyslu. Nap. výzkum (Brown, Harris, 1978) souvislosti mezi kritickými
ivotními událostmi (jako ztráta zamstnání, úmrtí manela) a depresí se významn
zamoval na význam tchto krizových událostí pro respondenty. Dvodem je, e je to
práv význam tchto událostí, který jim lidé pipisují, co zpsobí nástup deprese – pokud
10
se jedná o zamstnání, ve kterém lovk nebyl píliš spokojen, a je pro nj snadné nalézt
novou práci, deprese se pravdpodobn nedostaví. Tyto píklady naznaují, e mezi
kvalitativním a kvantitativním výzkumem nemusí být taková propast, jak se nkdy zdá
z metodologických traktát.
Dá se té nalézt souvislost mezi kvantitativní strategií a konstruktivismem.
Konstruktivisté se zabývají reprezentacemi sociálního svta, které se následn projevují
v jeho samotném utváení, nebo lidé jednají na základ tchto reprezentací. Je pravda, e
zásadní roli pi utváení tohoto hlediska hrály kvalitativní metody, jako analýza textu
a dokument, nebo diskurzivní analýza sociálních konstrukt pítomných teba
v mediálních obrazech rzných událostí. Nicmén také konvenní obsahová analýza me
být uitená.
Píkladem je výzkum Lantzové a Bootheové (1998) na téma sociálních konstrukcí
okolo rakoviny prsu. Tento výzkum kombinoval kvalitativní obsahovou analýzu
populárních asopis s kvantitativním postupem. Kvalitativním postupem autorky ukázaly,
e lánky zpravidla tematizují ivotní styl souasných en, jejich zpsoby stravování,
konzumaci alkoholu, i snahu o dosaení kariérního úspchu, a tak vytváejí obraz, podle
kterého jsou samy zodpovdné za tuto nemoc, nebo vystavují svá tla nadmrnému, a
snad nepirozenému zatíení. Kvantitativní sloka analýzy ovšem doplnila potebné
informace. Nap. ukázala, e 80 procent ilustraních fotografií k lánku zobrazuje eny,
které jsou evidentn ve vkové skupin do 50 let. Stejn tak 85 procent popsaných pípad
a anekdotických píbh se týkalo této vkové kategorie. Takto poloený draz na mladé
eny vytváí dojem, e práv tato vková skupina je zvlášt ohroená nemocí. Tak je také
moné konstruovat novinásky vdné a populárn zajímavé spojení mezi ivotním stylem
mladých en a zvýšeným rizikem nemoci, a proto udruje narativ, podle kterého „ob je
viníkem“. Ve skutenosti však mén ne 20 procent nových diagnóz rakoviny prsu je ve
skupin do 50 let, a stední vk diagnostikovaných je 65. Kvantitativní obsahová analýza
tedy demonstrovala názorn, e vk en, o kterých pojednávají lánky v populárních
asopisech je v nesouladu se skuteným vkem en, kterým je diagnostikována tato
choroba. Tímto zpsobem se kvantitativní metoda významn podílela na popisu sociální
konstrukce rakoviny prsu. Je tedy zejmé, e kvantitativní postupy mohou dobe poslouit
také teoretickým zájmm konstruktivistického ladní.
11
a ontologií
• existují nepochybn rozdíly mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem a jejich
epistemologickým a ontologickým ladním, avšak
• toto spojení není jednoznan deterministické povahy, není tedy nutné. Jinými
slovy, jedná se o tendenci kvantitativního a kvalitativního výzkumu spojovat se
s uritými pozicemi na epistemologické a ontologické rovin, ale není to ez mezi
nepekroitelnými pozicemi.
Nicmén pesto podle nkterých autor to je tak, e samotné metody si s sebou nesou
trs epistemologických a ontologických pedpoklad, a tedy nap. volba standardizovaného
rozhovoru více mén nevyhnuteln obnáší té volbu modelu pírodních vd
a objektivistického pohledu na svt. Obdobn obnáší rozhodnutí pro zúastnné
pozorování té rozhodnutí pro interpretivismus a konstruktivismus. Takový pohled
implikuje, e samotné metody jsou prodchnuty specifickou epistemologií a ontologií, jak
ilustruje teba následující ukázka: „volba a pimenost metody zahrnuje rzná východiska
týkající se povahy vdní a metod, pomocí kterých takové vdní lze získat, stejn jako
základních pedpoklad o povaze zkoumaných fenomén“ (Morgan a Smircich, 1980,
491). Potíí takového názoru je, e kdy pijmeme, e neexistuje ádná dokonalá shoda
mezi výzkumnou strategií a záleitostmi epistemologie a ontologie, potom se takové pojetí,
které klade rovnítko mezi metodu a širší názor na poznání a realitu, zaíná otásat
a rozkládat.
Empiricky se dá dokázat, e výzkumné metody jsou mnohem více „nezakotvené“
z hlediska epistemologie a ontologie. Tento fakt dokazují nkteré studie analyzující vtší
mnoství publikovaných výzkum z hlediska jejich metodologického ukotvení. Nap.
Snizek (1976) analyzoval 1434 lánk ze sociologických asopis z let 1950 a 1970.
Vycházel z Ritzerova tvrzení, e sociologie je zaloena na tech paradigmatech, z nich
dv vícemén korespondují s pojmy kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Ovšem ve
své analýze nebyl Snizek schopen odhalit ádný nesporný, jednoznaný vztah i vzorec,
který by spojoval paradigmatické zakotvení lánku s pouitými metodami. Podobn ukázal
výzkum Plattové (1986) o vývoji americké sociologie, e typicky zmiované spojení
12
trojice funkcionalismus, pozitivismus a standardizované metody výzkumu (survey) je
znan pehnané. Místo toho se ukázalo, e tyto proudy, tedy zejm. (strukturní)
funkcionalismus a empirický kvantitativní výzkum, vznikly nezávisle na sob, a vdí
postavy funkcionalistické teorie (nap. Talcott Parsons) nemly ádný zvláštní sklon
k pouívání kvantitativních výzkumných metod, ani naopak proponenti matematizované
sociologie (Paul F. Lazarsfeld) netíhli nijak zvláš k funkcionalismu. V celkovém shrnutí
vývoje od dvacátých do šedesátých let uvádí, e výzkumné metody se na rovin teorie,
pokud je vbec njaká teorie explicitn rozvíjena, projevují spíše jako intelektuální
kutilství i post hoc zdvodnní, ne jako soustavné a dsledné rozvíjení peliv
zvolených základních pedpoklad a pesvdení. Zaasté jsou metodologické volby
navigovány úvahami jiného druhu, nkdy té velmi siln praktickými okolnostmi, a také
lze vysledovat metodologické tradice, které se pedávají nezávisle. V mnoha pípadech
jsou obecné teoretické a metodologické postoje skuten jenom postoji: slogany, aspirace
a pání, spíše ne jasná vodítka pro praxi. Pedstava, e teoretická východiska pedstavují
nezávislou promnnou, a pouité metody závislou, není empiricky zaloena.
Dalším aspektem, kterého si meme v této analýze všimnout je, e metody patící do
kvantitativního, resp. kvalitativního spektra jsou mnohdy vyuity v jednom a tomté
výzkumu – práv takovému propojování se budou vnovat i pozdjší kapitoly.
13
5 Nkteré potíe s kontrastem mezi kvalitou a kvantitou
Jak tedy shrnout základní body, ve kterých je klasický kontrast kvalitativního
a kvantitativního zkoumání nevhodný.
5.1 Chování vs. význam
Jednou z linií, které bývají mezi tmito pístupy rýsovány, je linie mezi zájmem
o chování a o význam. Nicmén, jak ji bylo eeno, v kvantitativním výzkumu se
setkáváme velmi asto se zkoumáním významu, nap. ve form postojových škál (jako
teba Likertova) nebo jiných technik. astým pocitem na stran kvalitativních výzkumník
je, e postojové škály, které jsou pedem formulované a tedy „pedepsané“ respondentm,
nemohou poskytnout skutený pístup k významu. Meme však pinejmenším s jistotou
íci, e kvantitativn orientovaní výzkumníci se pinejmenším snaí o zachycení významu.
Spolu s tím lze, s jistou ironií, konstatovat, e mnohé typické kvantitativní techniky, zejm.
dotazníky a rozhovory, pomrn málo vypovídají o skuteném chování. Naproti tomu pi
pohledu na druhou stranu vidíme, e kvalitativní výzkum se asto snaí o pochopení
skuteného chování v jeho sociálním kontextu, a nikoli jenom o zachycení slov.
Kvalitativní výzkumníci interpretují chování v perspektiv norem, hodnot, a kultury
zkoumané skupiny. Jinými slovy, jak kvalitativní, tak kvantitativní badatelé se zajímají jak
o to, co si lidé myslí a íkají, tak o to, co dlají, ale pistupují ke zkoumání tchto oblastí
z odlišných stran a úhl. Proto nelze dlení podle uvedené dimenze pehánt, by výše
rozebraná polemika ohledn praxe zaloené na dkazech ukazuje, e v rámci
kvantitativního výzkumu je podoblast, která toto dlení více zdrazuje a sousteuje se
skuten striktn na pozorovatelné chování.
5.2 Testování teorie vs. teorie vznikající z výzkum u
Další s tím spojený bod pedstavuje názor, e teorie a koncepty jsou v kvantitativním
výzkumu striktn rozvinuty ji pedem, a jsou jenom testovány; takový obraz pedstavuje
jistou karikaturu skuteného stavu vcí. Kvantitativní výzkum je zde prezentován jako
typicky deduktivní podnik. Do tohoto obrazu celkem dobe zapadá experimentální
uspoádání, ovšem dotazníkové przkumy jsou asto mnohem více explorativní. Jist e
14
koncepty je nutno mit, ovšem zpsob, jak jsou navzájem propojeny, nebývá pedem
postulován i specifikován, a proto ke skutenému testování hypotéz dochází relativn
málo asto. Analýza dat proto asto bývá pomrn otevenou záleitostí, a nabízí adu
píleitostí ke generování nových koncept a rozvíjení teorie. Situaci velmi pkn
vystihuje následující výrok vztahující se k rozsáhlé kvantitativní studii z padesátých let:
„Tolik otázek by bylo mono poloit, tolik korelací spoítat a prozkoumat, a organizovat
závry tolika rznými zpsoby, a zárove je tak málo pravidel i vzor, jak všechny tyto
volby provést, e by z jednoho datového souboru bylo mono vytvoit tisíc odlišných
studií.“ (Davis, 1964, 232) Co se ostatn dje, jak je vidt v tématu sekundární analýzy,
a lze to pokládat jenom za ádoucí.
Typické zobrazení kvantitativního výzkumu jakoto istého testování prefabrikovaných
myšlenek nedokáe pojmout, e rzná zjištní masivn pispívají k formulaci nových
východisek, dalších smr zkoumání a teoretických píspvk. Glock, kdy uvauje
o svých výzkumech, uvádí následující píklad vycházející z jeho studia náboenského
a církevního ivota lidí a jeho rzných korelát v USA. „Jak m, tak mým
spolupracovníkm se zdálo, e pozorovanou souvislost lze vysvtlit dvma zpsoby.
Výsledky mohou odráet bu prostý fakt, e eny, starší lidé, ti, kdo nemají rodinu,
a chudší lidé mají zkrátka více asu na to, aby chodili do kostela a zapojovali se do
církevního ivota. Alternativní nebo jen dodatené vysvtlení me být, e tito lidé se
zapojují, aby kompenzovali svou relativní deprivaci v pístupu k odmnám poskytovaným
širší spoleností, kterou zakoušejí ve srovnání s ostatními. Naše data nám dala podnt
k tmto vysvtlením, avšak neposkytla ádné prostedky, abychom je mohli empiricky
otestovat. Následn jsem však ml monost tuto teorii testovat s pispním nových dat“
(Glock, 1988, 45-6).
Je zejmé, e pedstava kvantitativního výzkumu, který na rozdíl od interpretativního
stanoviska jedin testuje ji díve formulované myšlenky (nejlépe ve form hypotéz),
neoceuje znanou kreativní práci spojenou s analýzou kvantitativních dat a s interpretací
nález. Stejn tak me být kvalitativní výzkum vyuit k testování hypotéz.
15
Ani tento, snad nejzákladnjší rozlišující prvek kvalitativního a kvantitativního
výzkumu není bez problém. Také v kvalitativním výzkumu se obas objeví jistá míra
kvantifikace, která me poslouit pi odhalení i zdraznní uritých vzorc objevujících
se v datech, i lze takto prezentovat rozšíenost uritého postoje. Silverman (1984),
zatímco pozoroval interakce mezi lékai a pacienty ve státním zdravotnictví a na soukromé
klinice, pevedl nkterá svá data do íselné, kategorizované podoby, aby lépe osvtlil
rozdíly mezi tmito dvma typy. Tímto zpsobem mohl demonstrovat, e a jak mají
pacienti v soukromém systému vtší monost ovlivnit své konzultace s lékai. Dodává
nicmén, e taková kvantifikace by mla odráet vlastní pochopení sociálního svta
úastníky výzkumu.
Nicmén je bné, e se v kvalitativním výzkumu setkáváme s jakýmisi ukazateli
mnoství, v pojmech jako „mnoho“, „asto“, „nkteí“ apod. Proto se jedná o pouze
ponkud pesnjší provedení tchto odhad etnosti.
5.4 Umlost vs. p irozenost
Také tento kontrast lze snadno podrobit kritice. asto se pracuje s pojmem, e
kvantitativní výzkum, ponvad pracuje s nástroji, které jsou aplikovány na respondenty,
poskytuje umlý výklad fungování sociálního svta. Kvalitativní výzkum je v tomto pojetí
na stran pirozenosti, piem nejvýraznjší je u etnografie. Zde toti pozorovatel-
úastník sociálního svta participuje pímo na ivot studovaných lidí v jejich pirozeném
prostedí a vazbách, zkrátka bhem jejich normálních ivot. Ovšem v moment, kdy je
kvalitativní výzkum postaven na rozhovorech (a více i mén strukturovaných
s jednotlivci, nebo ve focus group - viz popis skupinové diskuse v Hendl, 2005, 182-186),
lze ji mén mluvit o „pirozenosti“. Rozhovory musí být pipraveny a aranovány,
a dotazovaní musí pro tu chvíli zanechat své pirozené innosti, aby se mohli vnovat
rozhovoru, akoli tento me mít více podobu konverzace ne striktního dotazování.
O tom, jaké pocity a reakce mají dotazovaní na samotný fakt rozhovoru, víme ve
skutenosti velice málo. Existuje nkolik málo reflexí týkajících se tohoto bodu (viz
Phoenix, 1994). Zde se týkalo o hloubkové rozhovory, jedny s mladými matkami pod 20
let, druhé byly zameny na sociální identity mladých lidí. Akoli mnoha úastníkm bylo
16
vcelku milé, e se mohou tohoto interview zúastnit, zárove si velice oste uvdomovali,
e se nejedná o lehkou konverzaci. To je zejmé na nkterých z uvedených citací, které
ukazují na vdomí, e se jedná o záitek ponkud za hranicí všednosti. Jedna mladá erná
ena uvedla následující: „Mohla jsem íci, jaké jsou mé pocity z uritých vcí nebo otázek,
a to se mi moc asto nepoštstí.“ Jiná ocenila rozhovor slovy, e „u dlouho jsem takto
nemluvila o sob, protoe musím poád hovoit jenom o dtech a jejich problémech.“
(Phoenix, 1994, 61). Hodnota rozhovor byla evidentn v tom, e umonily, aby se na
povrch dostaly perspektivy lidí, které normáln nezazní, ovšem práv na tom se také
ukazuje, e tvrzení o pirozenosti kvalitativních metod proti kvantitativním paušáln je
ponkud pehnané.
Výzkum pomocí focus group bývá popisován jako pirozenjší varianta rozhovoru,
nebo napodobuje zpsob, jakým spolu lidé komunikují v reálném ivot. Nkdy je pro
zdraznní tohoto aspektu vyuito pro focus group pirozených uskupení (existujících
nezávisle na výzkumu). Nelze ale potvrdit, e úastníci FG vnímají svou úast práv takto,
tedy jako pirozenou konverzaci. Zvlášt bychom mli mít na mysli, e lidé ve skupinách
jsou si vtšinou vzájemn cizí, musí na místo, kde se skupina koná, cestovat, jsou za svou
úast odmnni, a zpravidla diskutují o tématech, o kterých se normáln píliš asto nebo
vbec nebaví; kdy to seteme, dojdeme spíše k závru, e „naturalismus“ focus group je
spíše pedpokládaným východiskem ne prokazatelným faktem.
Bhem zúastnného pozorování zase me výzkumník psobit jako rušivý zdroj, kvli
kterému jsou jednotlivé situace mén pirozené, ne se pi povrchním pohledu mohou zdát.
Kdykoliv pijímá etnograf otevenou roli, je uritá míra reaktivity s prostedím moná, i
spíše nevyhnutelná. Odhadnout, do jaké míry me badatel narušovat svou pítomností
bný chod daného prostedí a tedy také svá vlastní zjištní, je obtíné, ale opt vidíme, e
je pirozenost tohoto postupu spíše postulátem a páním, akoliv se peci jenom asi bude
jednat o mén umlý vstup do situace, ne s kvantitativním dotazníkem. Ovšem ponvad
se etnografové zpravidla vnují také rozhovorm, je tím aspekt umlosti opt zdraznn.
Tato rzná pozorování uívající reálné výzkumy vedou ke zpochybnní píliš rigidního
pojetí rozdílu mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem. Opt to nemá znamenat, e
tento kontrast vbec neexistuje nebo je absolutn neuitený pro pochopení, ale spíše e
pokud bychom ulpli na píliš jednoznaném rozlišení, dostali bychom se spíše do sféry
17
spekulace ne reality výzkumného ivota, a také bychom tím mohli zamezit plodnému
spojování rzných technik, které me být pro studium uritých oblastí nezbytné.
18
a kvantitativního výzkumu
Dalším zpsobem, jak lépe pochopit a pípadn pekonat bariéry mezi dvma typy
výzkumných strategií me být, e se podíváme na to, jak jsou oba pouívány k analýze
toho druhého. Nejprve tedy k tomu, jak
6.1 Kvalitativní výzkum p istupuje ke kvantitativnímu
O zkoumání text zaloených na kvantitativních metodách pomocí nkterých
kvalitativních postup je v souasné dob rostoucí zájem. Je to souást širšího zájmu o to,
jak je výzkum psán, tedy jak vzniká a je utváen v kreativním procesu analýzy. Zájem o
kvantitativní výzkum do tohoto trendu patí plným právem, nebo poukazuje na spíše
skrytý aspekt vdeckého psaní. Tím je, e publikovaný výzkum není pouze neutrální
prezentací závr a zjištní, nýbr také pokusem pesvdit tenáe, e tyto výsledky jsou
vrohodnou reprezentací reality. Toté platí pro výzkum v pírodních vdách; nap. Gilbert
a Mulkay (1984) ukazují, jak vdci vyuívají empiricistický slovník a pojmový repertoár,
kdy publikují své výsledky. Tato autorská strategie zdrazuje, jak byly náleité
a pimené metody pouity systematickým, lineárním zpsobem, a tak poskytly uvedené
závry. Ovšem kdy byli vdci dotazováni na skutený prbh jejich výzkumu v dob, kdy
vznikal, bylo zejmé, e tento proces se komplikovan prolíná s faktory plynoucími z jejich
ivot – osobních, akademických kariér atd.
Jedním z typických píklad, jak se kvalitativní výzkum zajímá o kvantitativní, je tzv.
etnostatistika, ím se míní „výzkum konstrukce, interpretace a prezentace statistiky
v kvantitativním sociálním výzkumu“ (Gephart, 1988, 9). Koncept etnostatistiky lze
aplikovat více zpsoby, zde však budeme prezentovat jeden z nich, kterým je pojímání
statistiky jako svého druhu rétoriky. Zajímat se o rétorickou stránku statistiky znamená
zkoumat a získat citlivost pro to, jak jsou statistické argumenty vyuity pro vytvoení
pesvdivého dojmu z výzkumu u cílového publika. Pesnji eeno to znamená analýzu
jazyka uitého pro vytvoení pesvdiv validních výsledk výzkumu. Samo pouívání
statistiky meme pokládat za rétorickou figuru, nebo schopnost kvantifikace dává
19
sociálnímu výzkumu status srovnatelný s pírodní vdou, a tak posiluje jeho legitimitu
a vrohodnost.
Jedním z typických pístup je obsahová analýza zamená na publikace
z kvalitativních výzkum. Jedná se nap. o Hodsonovu (1999) analýzu etnografických
studií pracovního ivota, piem tento postup by bylo moné uplatnit také v jiných
oblastech, nap. pi studiu etnografií sociálních hnutí, náboenství apod. Tedy všude, kde
se etnografie asto uplatnila a vznikl tedy rozsáhlý materiál. Cílem takového výzkumu je
komparace rzných studií podobného tématu nebo oblasti.
Jedním z pístup k takové syntéze je meta-etnografie, která ovšem pracuje
kvalitativn. Ovšem cíle tohoto postupu jsou v zásad v souladu s logikou kvalitativního
výzkumu, tj. s citlivostí ke kontextu a interpretativním pojetím, zatímco obsahová analýza
kontext ignoruje, a sousteuje se na promnné typu uití uritých slov, frází, témat,
a vztahy mezi nimi. Tento pístup se musí zamit na nkolik zásadních bod. První
spoívá v dostaten rozsáhlém a pokud mono vyerpávajícím prozkoumání relevantní
literatury, aby práce probíhala na vhodném vzorku. Hodson se zamil pouze na knihy
a nikoli na asopisecké lánky, nebo tyto nemohou v pípad etnografie zachytit materiál
v dostateném rozsahu a hloubce. Také potom musí být kritéria k zalenní knihy do
souboru jasn vymezena. V Hodsonov studii se jednalo o a) vyuití etnografických metod
pozorování po dobu alespo šesti msíc, b) pozorování muselo probíhat v jediné
organizaci, c) kniha se musela soustedit alespo na jednu jasn vymezenou skupinu
pracovník. Tato kritéria vedla k vylouení 279 z 365 nalezených knih. Druhou klíovou
oblastí je samotné kódování. Je samozejm nutné zkoumanou oblast velmi dobe znát,
vytvoit jasná kódovací pravidla, té za pomoci pilotního przkumu. Je moné pouít také
další techniky zvyšující reliabilitu práce v obsahové analýze.
Tento pístup má adu pedností. Jednou z nich je, e by nebylo nikdy moné provést
vlastní výzkum v tak rozsáhlé a pestré škále organizací. Bude také získáno více dat
jdoucích do vtší hloubky ne pi typickém kvantitativním výzkumu. Dále je moné
kódováním daného materiálu získat datové podklady pro testování uritých hypotéz.
20
Nicmén samotný duch takové práce zejm nebude ladit s pedstavami vtšiny
kvalitativních výzkumník.
7 Ke kvantifikaci v kvalitativním výzkumu
Jak bylo eeno, samotný název dvou výzkumných strategií naznauje, e se liší tím,
zda jsou nebo nejsou pítomna ísla. Nicmén u jsme ukázali, e kvalitativní výzkum není
charakterizován absolutní absencí numerického pístupu, a práv smíšený pístup vede
k importu uritých technik kvantifikace do kvalitativního pojetí. K tomu lze udlat ti
poznámky týkající se logiky kvantifikace pi sepisování kvalitativního výzkumu.
7.1 Tematická analýza
Jedním z nejtypitjších postup analýzy kvalitativních dat je hledání uritých témat
v poznámkách z terénu a v pepisech rozhovor. Nicmén kritéria jejich výbru bývají
asto dost nejasná, nevyslovená. Jedním z faktor, kterým lze vysvtlit, e badatel v textu
„objeví“ téma, je, e urité události, fráze nebo slova se opakovan vyskytují. ím vtší
frekvence výskytu, o to závanjší zejm bude dané téma. Jinými slovy zde probíhá jistá
implicitní kvantifikace, která potom ovlivuje podobu analýzy.
7.2 Kvazi-kvantifikace
Ji jsme se dotkli toho, e v kvalitativním výzkumu se vyskytují neurité
kvantifikátory, jako je „mnoho“ nebo „asto“. Aby bylo moné takové náznaky kvantity
init, musí mít kvalitativní výzkumník uritou ideu relativní etnosti jev, ke kterým je
odkazováno. Ovšem jako vyjádení skutené kvantity jsou nedostatené, a nkdy není moc
jasná samotná logika jejich pouití. Alternativní pístup by spoíval v uití omezené
kvantifikace tehdy, kdy je pimená i vhodná, nebo podpoí a posílí argument
prezentovaný v textu.
povídání
Typická výtka vi kvalitativnímu výzkumu je v tom, e asto vychází
z anekdotických, náhodných píbh i událostí, ze kterých tená sotva získá pedstavu,
22
jak dleitá a rozšíená je událost i jev, ke které se anekdota vztahuje. Typická prezentace
dat pomocí úryvk z rozhovor i volných konverzací, nebo píbhy z rzných setkání
s lidmi, neekne mnoho o tom, nakolik jsou tyto ilustrací bného stavu vcí, a nakolik
jsou ojedinlé a výjimené. S tím se pojí nezanedbatelné riziko, e jeden výrok i událost,
které jsou obzvlášt nápadné a zajímavé, nebo zkrátka ladí s našimi pedstavami
o výsledku výzkumu, budou vyzdvieny jakoto význanjší, ne „ve skutenosti“ jsou.
Ponkud se tak rozmlí vrnost výzkumu vi zkoumané realit.
Alespo ásten v reakci na takovou kritiku se nkteí kvalitativní výzkumníci
pouštjí v omezené míe do kvantifikace svých nález. Ve výzkumu pojetí vdcovství
(leadership) mezi britskými policisty sítali Bryman, Stephens a Campo (1996) etnosti, se
kterými byly jednotlivé styly v jednotlivých rozhovorech zmínny. Takto mohli
demonstrovat, e policisté preferují jiné typy vdcovství, ne byly tehdy v mód mezi
teoretiky leadershipu. Gabriel (1998) popisuje, kterak studoval organizaní kulturu v ad
organizací tak, e se v rozhovorech zajímal o píbhy, které lidé o svých organizacích
vyprávli. Poítae a informaní technologie byly obzvlášt dleitým tématem zájmu.
Takto získal ze 126 rozhovor 377 píbh o pti organizacích. Ukazuje – v em je jistá
míra standardizace – e píbhy jsou rzných typ: komické (vtšinou shazují nkteré
kolegy), hrdinské (o vítzství i alespo peití navzdory okolnostem), tragické (o
nezasloueném neštstí), brblání o osobních nespravedlnostech atd. Seetl dále výskyt
kadého z typ – na ele byly komické se 108 výskyty, dále hrdinské (82), tragické (53),
ústrky (40)... Sítal té témata píbh, nap. zda se týkala vedoucího, osobního traumatu,
njaké nehody apod. Pointa je, e všechny tyto píbhy by bylo moné prezentovat
pesvdiv pomocí klasického anekdotického pístupu, ale pomocí kvantifikace
získáváme jasnjší pedstavu, jak asto se vyskytují.
Proto nemusí být pravda, e kvalitativní výzkum je nevyhnuteln neschopný podat
informaci o rozsahu uritého jevu nebo chování. Pitom to není nic více, ne precizní
pístup k datm, který rozvíjí kvazi-kvantifikace typické pro kvalitativní výzkum. Nebo
nás nakonec vdy zajímá etnost výskytu. Nap. nemoc me být sebestrašlivjší, ale
pokud postihne jednoho lovka na zemi ron, nejedná se o zásadní téma. Meme si
snadno pedstavit, e rostoucí vyuití analytického softwaru pi práci s kvalitativními daty
v budoucnu pinese vtší rozšíení kvantifikace, nebo jsou-li jednou data zakódována
teba v Atlas.ti, není ji problém je rzn sítat, i pípadn postoupit k jednodušším
23
analýzám druhého stupn. Poíta tedy mní zpsob práce, a vede k novému dialogu mezi
idejemi a empirickým materiálem, a je dleitým nástrojem pi rozvíjení samotného
smíšeného výzkumu.
v praxi
Základním dvodem pro kombinaci tchto dvou výzkumných strategií je vyuít jejich
pednosti a pekonat typické slabiny. Nicmén to automaticky neznamená, e taková
kombinace bude moná nebo jednoduchá. Pesto lze empiricky konstatovat, e smíšených
výzkum postupn pibývá. Proto se zde zamíme na ti body. 1) Analyzujeme argumenty
proti smíšenému výzkumu. 2) Podíváme se na zpsoby, jak jsou výzkumné metody v praxi
kombinovány. 3) Budeme analyzovat logiku smíšeného výzkumu, za jakých okolností
pedstavuje lepší strategii ve srovnání s klasickým výzkumem, a zda vytváí njaké nové,
specifické problémy.
i kvantitativních metod v rámci jednoho projektu. Existují samozejm výzkumy, které
vyuívají více metod kvalitativních (nap. etnografii a polostrukturovaný rozhovor) nebo
kvantitativních (strukturované pozorování a rozhovor), co také generuje rzné datové
soubory, nicmén stále v rámci jedné obecné strategie. Zde se však bude jednat o spojování
metod patících do obou uvedených strategií, a dále také o pokusy o spojení na úrovni
samotných metod, kdy v jednom postupu jsou prvky kvantifikace i kvalitativního sbru
dat. Cílem je, aby data vytvoena kvalitativním a kvantitativním postupem byla vzájemn
obohacující a osvtlující.
Tyto argumenty spoívají na dvou vzájemn ásten provázaných bodech, které
odkazují k tématm rozebraným v pedchozí kapitole. Je to 1) myšlenka, e výzkumné
metody jsou nitern spojeny s uritými epistemologickými pozicemi, a 2) názor, e
kvalitativní a kvantitativní výzkum jsou odlišná paradigmata.
9.1 Metody jsou zakotveny v epistemologii
Jedná se o argument, e s pouitím urité metody pijímáme také „balík“ epistemologie
a ontologie. Ilustrativní je nap. následující pasá: „kadý výzkumný nástroj i procedura
jsou nevyhnuteln zakotveny v uritých pohledech na svt a na poznávání tohoto svta.
Pouít dotazník, postojovou škálu, psobit jako zúastnný pozorovatel, vybírat náhodný
vzorek, mit míru populaního rstu atd., to vše souasn znamená úast na pojetích
svta, které dovoluje vyuití tchto nástroj pro dané úely.“ (Hughes, 1990, 11).
ili podle této pozice kupíkladu provozování zúastnného pozorování není pouze
výbrem urité techniky sbru dat, nýbr také pijetím epistemologické pozice protikladné
pozitivismu a konzistentní s interpretivismem. Takovýto názor na povahu výzkumných
metod následn vedl nkteré autory k názoru, e smíšený výzkum není moný nebo
dokonce ani ádoucí. Etnograf sice me pouít dotazníková data, aby získal informaci
o uritém výseku sociálního ivota, který je nepístupný zúastnnému pozorování, ale
v tomto pípad se nejedná o integraci kvantitativního a kvalitativního výzkumu, ponvad
epistemologické pozice, ve kterých jsou tyto metody zakotveny a které íkají, jak má být
sociální realita studována, jsou vzájemn nesluitelné. Podle Smithe (1983, 12) tyto dv
výzkumné strategie „ zahrnují odlišné procedury s odlišnými epistemologickými
implikacemi, a proto by se výzkumníci nemli ídit nepodloenými tvrzeními, podle
kterých jsou tyto metody komplementární. Dochází potom k pokivení získaných dat,
nebo kvalitativní data jsou petransformována v pouhou variantu kvantitativních.
Nicmén se vnucuje myšlenka, e je to tento pedpoklad, toti e metody jsou pevn
zakotveny v epistemologii, který je obtíné empiricky doloit, vzhledem k velké šíi
situací, ve kterých lze metody aplikovat.
26
Tento argument se dosti podobá pedchozímu. Paradigmata, jako soudrný soubor
pedpoklad, hodnot a metod, jsou vzájemn nekompatibilní. Opt tedy platí, e vyuití
dvou metod spojených s odlišnými paradigmaty není ve skutenosti kombinací tchto
paradigmat, nebo ta jsou nesoumitelná, a integrace je moná jenom povrchn a v rámci
jednoho paradigmatu, které tak má pevahu. Problémem tohoto argumentu, stejn jako
pedchozího je, e neme být pesvdiv demonstrován – jak se na výsledcích
konkrétních výzkum ukazuje, e nemohou být soumitelné. Navíc není jasné, zda je
moné kvalitativní a kvantitativní strategie ve skutenosti oznait za paradigmata.
9.3 Historie smíšeného výzkumu
lánek Creswella a Plano Clarka (2007) nastiuje historické etapy, ve kterých se
prosazovaly postupy smíšeného výzkumu. Tyto etapy se vzájemn mírn prolínají.
Formativní etapa let padesátých a sedmdesátých je charakterizována tím, e jednotliví
výzkumníci postupn v drobných krocích zkoušejí rzné postupy smíšeného výzkumu,
aplikují bez obecné strategie metody podle aktuální poteby.
Etapa diskuse o paradigmatech let sedmdesátých a osmdesátých se odvíjela od
pvodního stanoviska kvalitativních badatel, kteí tvrdili, e jejich zpsob výzkumu se
fundamentáln (tj. epistemologicky a ontologicky) liší od kvantitativního. Z tohoto dvodu
nemla být podle nich integrace moná. V této etap ovšem ada autor vystoupila vi
tomuto pedpokladu kriticky. Jednak tvrdili, e integrace výzkum moná je, a ve
skutenosti existují mezi obma tradicemi spojení. Dále tvrdili, e smíšená strategie me
dávat kvalitnjší výsledky ne oddlená.
Další etapa se zamovala pedevším na to, jak nejefektivnji provádt smíšený
výzkum. V souasnosti potom dochází k etablování smíšené strategie, která je široce
uznávána a pedstavuje specifický pístup i dokonce hnutí v rámci sociálních vd.
Charakteristická je publikace specializované uebnice takového výzkumu (Tashakkori,
Teddlie, 2003) nebo asopis Journal of Mixed Methods Research, ve kterém jsou
publikovány výzkumy pouívající metody spadající do obou strategií. Nicmén stále je
faktem, e v tchto výzkumných textech je pouití smíšených metod explicitn obhajováno
27
a teoreticky vysvtlováno, co je znakem ne zcela etablované situace. Pro srovnání, nap.
ekonomická nebo demografická studie nebude obhajovat uití kvantitativní metodologie.
Ukazuje se tedy, e existují dv podoby debaty o smíšeném výzkumu, epistemologická
a technická. Píklady té první byly nastínny výše, vycházejí z nesluitelnosti obou
strategií, a konsekventní nemonosti smíšeného výzkumu. Technická verze debaty se
soustedí na pednosti jednotlivých technik sbru dat a analýzy spojovaných
s kvalitativním a kvantitativním výzkumem, a sleduje monosti jejich propojování.
Uznává, e tyto druhy výzkumu jsou spojeny s uritými východisky, avšak nechápe je jako
nevyhnutelné a striktní. Spíše nahlíí na metody jako na autonomní souást výzkumu. Tak
me metoda vycházející z domény jedné strategie poslouit výzkumu zaloenému v té
druhé. Nkdy ani nemusí být jedna ze strategií dominantní.
Technický pohled na metody je, strun eeno, vidí jakoto kompatibilní a potenciáln
komplementární. Proto také pokládá smíšený výzkum za moný a ádoucí. Nyní se ji
meme vnovat samotným postupm smíšeného výzkumu.
28
Tento oddíl je peván zaloen na obsahové analýze empirických výzkum
publikovaných v sociálnvdních asopisech, získaných na základ výstup z databází
(Bryman 2006). Je zde prezentována jedna z moných variant klasifikace smíšeného
výzkumu.
V tomto textu byla tedy provedena obsahová analýza, a to publikací v asopisech. To
samozejm nepedstavuje jediný moný zdroj, opomenuty jsou kniní publikace
a sborníky z konferencí. Ovšem jedná se o dominantní formu publikace empirických
výzkum, a recenzní ízení zajišuje jistou kvalitu daných text, zatímco knihy nebo
sborníky nkdy publikují bez recenze. Jednalo se o texty, které vyuití více metod
explicitn zmiují v názvu, klíových slovech nebo v abstraktu, a to z pti oblastí:
sociologie; sociální psychologie; lidské, sociální a kulturní geografie; managementu
a studií organizace; a z mediálních a kulturních studií. Analýza se týkala období let 1994-
2003. Nakonec bylo shromádno a analyzováno 232 text.
Hlavní zamení analýzy bylo poloeno na zdvodnní pedloené k obhajob smíšené
metodologie. Základem kódovacího schématu bylo dkladné pezkoumání dvod bn
dávaných pro kombinaci metod v rzných textech, jak metodologických, tak empirických.
Tyto dvody lze chápat také jako soubor zpsob, jak metody kombinovat.
1. Triangulace, zvýšení validity. Tradiní názor, e metody z obou strategií je mono
kombinovat, a ovovat tak vzájemn jejich zjištní.
2. Kompenzace znamená, e lánek chce pekonat slabiny jedné metody aplikací jiné,
a vyuít tedy jejich spolené pednosti.
3. Úplnost – díky vyuití rozmanitých metod a obou strategií lze dosáhnout úplnjšího
poznání pedmtu zkoumání.
4. Poznání procesu – kvantitativní výzkum umouje poznat struktury, a díky
kvalitativnímu lze osvítit také proces i vývoj daného jevu.
5. Odlišné výzkumné otázky – nkteí autoi explicitn uvádli schopnost odpovídat
na jinak poloené otázky.
6. Schopnost vysvtlit výsledky dosaené pomocí druhé strategie, i vzájemn.
29
7. Neoekávané výsledky – pokud nás zjištní jedné techniky pekvapí i zaskoí, a
nememe v nich najít smysl, potom meme pouít alternativních dat, které
mohou toto vysvtlit.
8. Konstrukce výzkumného nástroje oznauje situaci, kdy je kvalitativní výzkum
pouit k lepšímu porozumní zkoumané oblasti a jako podklad pi tvorb
kvantitativního dotazníku.
10. Vrohodnost je zvýšena pouitím více metod, zjištní jsou celistvjší.
11. Kontext – kvalitativní výzkum poskytuje porozumní jemnjším souvislostem,
zatímco kvantitativní získá zobecnitelné údaje nebo souvislosti mezi promnnými
platnými v dané skupin.
12. Ilustrace – kvalitativní data dodají „šávu“ suchým íselným datm.
13. Uitenost – zejm. v aplikovaných výzkumech se meme setkat s tvrzením, e
aplikace smíšených metod zvýší hodnotu zjištní pro uivatele i praktiky v dané
oblasti.
14. Explorace a potvrzení – jde o dlbu práce, kdy kvalitativní výzkum generuje
hypotézy, které jsou následn ovovány kvantitativn.
15. Rozmanitost perspektiv – kvantitativní strategie pedstavuje zejm. perspektivu
badatele, zatímco kvalitativní perspektivu zkoumaných.
16. Vylepšení daných zjištní pomocí alternativních postup.
17. V nkterých pípadech také bylo uvedené racionále nejasné nebo nebylo uvedeno.
Pi analýze text bylo rozlišeno jednak zdvodnní, jednak reálná praxe, nebo mezi
nimi nemusí být úplná shoda. Nkteré texty také obsahovaly více ne jedno zdvodnní.
V následujících pasáích bude vyuito tohoto rozdlení pi prezentaci rzných model
smíšeného výzkumu, a kadé ze zdvodnní bude prezentováno zárove jako model.
30
metod
11.1 Triangulace
Základní myšlenka triangulace spoívá v tom, e výsledky získané pomocí jednoho
druhu sbru dat mohu ovit tak, e aplikuji jinou metodu, a sleduji, zda se budou výsledky
shodovat. V tomto kontextu jsou tedy vzájemn ovovány zjištní kvalitativního
a kvantitativního výzkumu. Je to aplikace klasického argumentu, e uritý pojem je lepší
mit více ne jedním zpsobem.
Jednou takovou studií je Hughesova (1997) týkající se konzumace alkoholických
nápoj mladými lidmi. Jednalo se pedevším o tzv. designer drinks, tedy chuov píjemné
a pocitov málo alkoholické nápoje vyhledávané zaínajícími konzumenty. Píkladem jsou
silná a sladká dezertní vína. Autoi studie pouili dv hlavní metody. 1) kvalitativní
metodou bylo 8 focus group, do kterých se rozdlilo 56 dtí a mladých dosplých, piem
kadá diskuse trvala piblin 2 hodiny. 2) Kvantitativní metodou byl dotazník
administrovaný vzorku 824 lidem ve vku 12-17 let. První ást byla vedena formou
rozhovoru, druhá, která se zamovala na citlivjší údaje, potom byla vyplována
respondenty.
Celkov studie dochází k závru, e pouití obou strategií vedlo k jejich vzájemné
podpoe. Kvalitativní výsledky poukázaly na odlišné postoje k tmto nápojm
u jednotlivých vkových skupin. Nejmladší (12-13 let) mli experimentální pístup.
U prostední skupiny (14-15) pevládal pístup k pití jako zábav a prostedku na
pekonání zábran, a k tomu tyto nápoje dobe slouily. Nejstarší (16-17) se starali zejména
o to, aby psobili dosple a vyzrále, a o navazování vztah s opaným pohlavím. Toto pití
se jim jevilo jako záleitost pro mladší, a nevidli se jako cílová skupina. Tato korelace
s vkem byla potvrzena kvantitativní evidencí, stejn jako fakt naznaený v rozhovorech,
e hlavní motivací pro konzumaci tchto nápoj je se opít; nikoli nap. chu nebo touha být
v píjemné spolenosti.
S ohledem na naši diskusi stojí u tohoto výzkumu dva body za zmínku. Vyuití
strategie triangulace bylo výzkumníky plánováno, a dva soubory dat poskytly v tomto
pípad znan konzistentní výsledky. Nicmén me také nastat situace, kdy je smíšený
31
výzkum aplikován s jinými zámry, ale v jeho prbhu badatelé zjistí, e se jim podailo
získat kvalitativní i kvantitativní data k tým oblastem i tématm, a potom mohou
vyhodnotit takové pekryvy té jako píklad triangulace. Nicmén a je plánovaná i
neplánovaná, je u triangulace vdy té monost, e výsledky potvrzeny nebudou. Proto je
namíst také otázka, jak pistupovat k výsledkm inkonzistentním. Jednou z moností je
zkrátka se rozhodnout pro jedno zjištní, jak v pípad Newbyho výzkumu mezi zemdlci
v Suffolku (Newby, 1977). Zde, kdy jeho výsledky z dotazníkového šetení neodpovídaly
zúastnnému pozorování, spolehl se instinktivn na pozorování. Bohatství detailu
a hloubka poznatk vycházejících z etnografie, spojená s tím, e badatel se dostal do vtší
blízkosti studovaných lidí, asto budí velkou dvru v tento druh dat. Nicmén
metodologicky není prosté a arbitrární rozhodnutí pro jedna data proti druhým optimálním
pístupem k ešení rozpor.
Jiný píklad poskytuje Deacon et al. (1998) a jeho výzkum pokrytí sociálnvdních
výzkum prostednictvím médií. Bylo vyuito obsahové analýzy, dotazník
i kvalitativních rozhovor a focus group. Jednalo se o neplánovanou triangulaci, kdy bylo
pouito nkolik kvantitativních i kvalitativních metod, ani by mly být primárn
srovnávány. Ovšem ukázalo se, e mezi nkterými ástmi dat jsou neshody. Konkrétn
data z dotazník, které se ptaly sociálních vdc na jejich zkušenosti s médii a postoje
k nim, se nesluovala s výsledky rozhovor. Z dotazník vyplývalo, e vdci obecn
pijímají vstícn mediální zájem o výzkum a akceptují jeho zámry; ovšem kvalitativní
rozhovory naznaovaly vtší konflikt pístup a hodnot. Namísto arbitrárního rozhodnutí
pro jedno i druhé se badatelé rozhodli data pezkoumat. Pi bliším pohledu se ukázalo, e
kladné hodnocení v dotaznících odráelo tendenci tch vdc, kteí zaili prezentaci
vlastního výzkumu v médiích, zakoušet úlevu, e to nebylo a tak zlé, jak oekávali.
Ovšem v rozhovorech byly mnohem astji zdrazovány tzv. válené píbhy, tedy
známé a asto velmi poškozující stety s médii. Tyto píbhy sice nebyly prezentovány
jako typický píklad, avšak obecný dojem z mediálního pokrytí sociálních vd je jimi siln
ovlivnn. Obecn tedy lze íci, e vdci, jejich výzkum byl traktován v médiích, jsou
relativn spokojeni s tím, jak to probhlo, ale kdy se mli obecn zamýšlet nad tématem a
uritými pípady z minulosti, potom se jejich výpovdi posunuly více k záporné ásti
spektra.
32
kvantitativních i kvalitativních metod mohou být kompenzovány vyuitím alternativní
metody s jejími pednostmi. Logika, kterou nkteí uvádjí je, e kadý pístup má své
limity i nedokonalosti, které lze ovšem kompenzovat vyuitím jiné metody,
komplementární. Ponvad kadá metoda zdrazuje nco jiného, je moné jejich
zkreslení reality omezit. Také lze íci, e analogicky k práci pírodních nebo technických
vdách, i zde je klíové pouít všechny nástroje, které jsou k dispozici, a to zvlášt na
materiál tak obtín uchopitelný, jako je sociální realita.
11.3 Úplnost
Tento dvod naznauje, e na výzkumnou otázku nebo otázky lze dát úplnjší
odpov, pokud vyuijeme kvalitativních i kvantitativních metod, ili vyplnit tak mezery
zanechané jednou i druhou. Jedna z nejtypitjších forem je, kdy je v rámci etnografie
vyuito strukturované dotazování i pímo papírový dotazník, ponvad ne vše, co by mlo
být zjištno, je pístupno pozorování. Taková poteba me nastat z mnoha dvod, nebo
jednotlivé techniky mají svá technická omezení. Zúastnné pozorování nap. neme
zjistit události za hranicemi prostedí, ve kterém se badatel pohybuje. Uritá témata je
poteba „zpítomnit“ rozhovorem, nebo práv njakou kvantitativní technikou, která navíc
umoní získat informace od více lidí. Nkdy je kvantitativní technika vyuita jako
doplující, slouící k testování nkterých hypotéz vycházejících z kvalitativní fáze. Dalším
dvodem pro zapojení kvantitativního postupu je získání informace o sociálním pozadí,
tídním pvodu nebo relevantních zkušeností respondenta pedcházejících samotnému
výzkumu. Toto nelze pomocí pozorování zjistit.
Lockyer (2006) uplatnila smíšený pístup ve své studii humoru. Zamila se na
kontroverze, které mohou vyvstat ve vztahu k humoru. Její postup sestával z následujících
komponent: kvantitativní obsahová analýza tenáských stíností v asopise Private Eye na
urálivý i zraující humorný obsah. Dále analýza diskursivních praktik vyuívaných
asopisem pi vyizování tchto stíností; detailní lingvistická analýza vybraných dopis;
obvinní z nactiutrhání vznešených proti asopisu; a nakonec polostrukturované rozhovory
s novinái z asopisu. Hlavní výhodou podle Lockyer je, e díky takovému pístupu je
33
moné vytvoit velice komplexní obraz humoru a spojených kontroverzí v daném asopise.
Dkladný lingvistický rozbor dopis ukazuje, jakým zpsobem vzniká kritika nkterých
vtip. Nap. je typické, e tenái nejprve vyzdvihnou asopis Private Eye a jeho styl
humoru, a teprve potom pejdou ke svým námitkám nebo stínostem, a tím pedejdou
peprné odpovdi na svj dopis. Lockyer tvrdí, e humor je komplexní sociální jev, zvlášt
pro všechny dvojznanosti, které jsou s ním prakticky vdy spojeny, i spíše na kterých je
postaven. Proto si také vyaduje, aby pro jeho studium bylo vyuito mnoství rozmanitých
technik. Tak je moné mu porozumt.
Jedním z velmi známých výzkum ilustrujících sílu smíšeného postupu je studie
manel Glueckových o delikvenci mládee ze 40. let a její reanalýza z pera Lauba a
Sampsona (1998). Pvodní data Glueckových z longitudinální analýzy byly v prvé ad
kvantitativní, a mly poslouit k vytvoení prediktor budoucí kriminální dráhy. Za
zmínku stojí, e jejich indikátory sice dovedly s maximální pesností odhadnout, které dít
kriminální dráhu nenastoupí, ovšem nebyly píliš pesné pi urení budoucích zloinc –
asi 75% z tch, co mli vysoké skóre, pesto trestnou innost nepáchalo (viz Lundman,
2001). Zde je ovšem zajímavé, e Glueckovi sesbírali také znané mnoství kvalitativního
materiálu, zvlášt z rozhovor s mladými lidmi a jejich rodinami. Laub a Sampson
provedli jednak sekundární analýzu kvantitativních dat, aby tak zjistili hlavní faktory
opouštní kriminální dráhy v prbhu let. Kvalitativních dat vyuili k vytvoení
biografické analýzy, která ve spojení s kvantitativními prediktory poslouí k sestavení
„úplnjšího obrazu kriminální innosti v ivotní dráze“ (Laub, Sampson, 1998, 221).
S pomocí této analýzy zkoumali autoi zmny v páchání trestných in bhem ivota a vliv
faktor prostedí na tento vývoj.
Zjištní sekundární analýzy poslouila k urení nejvhodnjších kandidát na hloubkové
zkoumání ivotní dráhy. Nap. kvantitativní data ukázala, e stabilní zamstnání (i jeho
absence) je klíovým prediktorem kriminality. V souladu s tím vybrali ke kvalitativní
analýze: a) pípady se stabilním zamstnáním a bez kriminální innosti; b) s nestabilní
prací a kriminální kariérou; c) pípady, které nebyly tak i onak konzistentní s uvedeným
vzorcem. Toté bylo provedeno s promnnou stabilního manelství, která té významn
predikuje. Jak autoi píší: „Naše kvalitativní analýza byla ve shod s hypotézou, e
klíovými zlomovými body v ivot mu, kteí v dosplosti opustili kriminální dráhu
a sociáln deviantní chování bylo získání stálého zamstnání a zaloení manelství.
34
Zárove jsme odhalili, e setrvávání v kriminálním chování i v dosplosti bylo asto
výsledkem procesu „kumulativního znevýhodnní“, kdy se negativní dopady strukturálních
znevýhodnní (sem spadá mj. vylouení ze školy, záznam v trestním rejstíku, vylouení
z armády atd.) udrují a sítají bhem ivota.“ (Laub, Sampson, 2004, 86).
Takto kvalitativní data pesáhla za hranice a posílila kvantitativní zjištní. Také
pípady, které nebyly v souladu s hypotézou, pomohly zlepšit celkové vysvtlení: nap. se
ukázalo, e naduívání alkoholu me vymazat pozitivní vliv stabilního manelství a/nebo
zamstnání. Autorm se té podailo získat pro rozhovor 52 úastník pvodního šetení, a
na jeho základ se mohli ješt jednou obrátit k analýze dat, a potvrdit tak lépe hypotézu
zaloenou na bodech obratu v kriminální dráze.
11.4 Proces
Jedním z typických kontrast mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem je, e
kvalitativní má mít vtší schopnost zachytit ivoucí vývoj rzných událostí a