(SOUSED 05)ř í j e n 2 0 1 3 Pro ind iv iduálně určený okruh osob dle zákona č . 46/2000 sb .s vat ý j a n p o d s k a l o u & s e d l e c & Z á h r a b s k á za dobré slovo
Veselé loučení s létemSobota 26. října‚deset hodin, před Obecnou školou. Na pozvání Souseda přišlo na loučení s létem přes 20 občanů, dětí a, až na výjimky, celkem nekonfliktních psů. Není zcela jasná souvislost s koncem léta, ale šlo o putování po zaniklých svatojánských hospodách.
Jelikož se jednalo o hospody zaniklé, proviant si každý bral s sebou. Protože trasa byla dlouhá a náročná a zásoby těžké, bylo potřeba se srdečně uvítat, zahřát a ještě před pochodem odlehčit zavazadlům. Podávala se hruškovice, protože avizované Svatojánské slzy nikdo nesehnal.
Voliči dostali před startem pochodu za svou odvahu přímo ve volební místnosti Svatojánek (Všem velmi vřele doporučujeme jeho pozorné pročtení!!!).
Po odlehčení zásob logicky následovala exkurze na záchodky. Jelikož WC jsou v hasičárně, mrkli jsme i na techniku hasičů. Ti nám všechno ukázali, což všichni kvitovali s povděkem a slzou hruškovice.
Kdo nehlídal psy, šel do muzea. Kdo má rád historii, byl spokojen. Byli jsme
rádi, že nám je místostarosta zpřístupnil i mimo otevírací dobu. Ostatní se přesunuli k faře, kdysi hospodě Pod mramorem. Po výkladu a pohledu na dávno neexistující restauraci Ivanka, již jsme si symbolicky připomenuli medovinou, jsme se (bez psů) přesunuli do kostela, kde všem ochotnou a za
svěcenou průvodkyni udělala Vladěna Rattayová, rozená Prošková. Všechny to moc potěšilo.
Prošli jsme další plánované štace po sluncem zalité cestě, plné podzimem zbarveného listí, se ocitli u památného dubu u Herinku. Protože tam byl přístřešek, dub, kronika, krásné okolí a k bývalé záhrabské hospodě ještě daleko, rozhodli jsme se udělat tamní přestávku už zde. Jirka Bouček nám o místě samém i nejstarší značené turistické stezce v Čechách pověděl spoustu zajímavostí, mezitím stihl hledat psa a poslouchat svou ženu (obdivuhodné!). Tereza mu napovídala, co ještě má říct.
Některými cestami po Záhrabské šli mnozí dokonce poprvé, tak jsme si to užili stejně jako krásného výhledu
na skálu a křížek, které jsme teď měli v úrovni očí. Pak už se pokračovalo do finiše kolem Jahodnice dolů do Sedlce. Ti, co si předtím stěžovali na cestu do kopce, teď pro změnu naříkali, že s kopce se jde ještě hůř. Útěchou jim bylo vychlazené šampaňské v hospodě U Radů. Jak slibovala pozvánka, připíjelo se na místě bývalých pisoárů… Kdo nechtěl šampaňské, dal si po více než tříhodinovém pochodu pivo. Kdosi poznamenal, že mají pravdu ti, co tvrdí, že Soused lže, protože sliboval, že víno budou nalévat blondýny a byla tam jen jedna. Na omluvu je nutno podotknout, že druhá se týden předtím obarvila na hnědo a jinou domácí na poslední chvíli nesehnali. A tak léto i krásný výlet skončily vesele a sousedsky U Radů s předsevzetím, že takhle pěkně bychom mohli přivítat i jaro. Stš‚ pS
( )
( SOUSED 05)ze školky...
Kam s nimi ? (s předškoláky) Letos nám nastoupilo třetí dítě do školy. Sedlecké děti mají nejbližší školu v Loděnici. Šli jsme k zápisu a díky tomu, že v ČR je povinná školní docházka, děti mají právo do loděnické školy chodit. To byla úleva. V předškolním vzdělávání, tedy u mateřské školy, to tak totiž vůbec nebylo.
Mnozí lidé z mých přátel se divili, když jsem jim vyprávěla, že naše dvě 5 leté děti se vůbec do školek nedostaly. Mysleli si, že 5 leté děti se musí dostat do školky a musí mít někde místo. Svatojánské děti ale ne. My totiž nikam nepatříme, nikam nespadáme.
Je to proto, že naše zastupitelstvo v této věci za posledních 5 let neudělalo nezbytné kroky. Nepožádalo písemně o umístění předškolních dětí do školek, nevyjednalo jim místa.
Pan starosta a místostarosta tradičně zvou ženy na oslavu Dne matek. Tentokráte nám oznámili, že bude otevřeno muzeum. Vystoupila jsem tehdy s komentářem, že se cítím jako matka diskriminovaná, že nemáme děti kam dát do školky. Několikrát jsem žádala pana starostu ústně o umístění dětí. Jednal s ředitelkou školy ve Vráži a v Loděnici. O výsledcích mne informoval jen krčením ramen. Hledání školky bylo pro mne opravdu ponižující.
Místní maminky řešily situaci různým způsobem, nakonec např. i změnou bydliště! Zkusila jsem zápisy ve dvou školkách v Berouně, v Loděnici, ve Vráži, v zoufalství jsem zkusila i jednu školku na okraji Prahy. Nakonec jsem byla nucena vzít si v práci dlouhodobé neplacené volno. Jen zázrakem jsem o práci nepřišla.
V té době situaci asi zkomplikovala také tehdejší ředitelka Svatojánské koleje, která slibovala několik let otevření školky v rámci koleje. Projekt se jí nezdařil. Neměl to být ale projekt pro místní děti, což možná naši zastupitelé nevěděli. Cílem bylo dostat sem, do čisté přírody, děti z měst. Prostě situace by vypadala tak, že lidé z Prahy by vozili děti sem a my místní bychom vozili děti do soukromých školek v Praze.
Naše děti do školky nakonec v předškolním věku chodily, ale v Praze, mimo své budoucí spolužáky, vytržení z prostředí, v kterém vyrůstají a za více než polovinu mého platu. Co tedy mohu některým dalším maminkám z okolí doporučit? Ještě předtím, než na zápisy půjdete, informujte se na zastupitelstvu a požádejte písemně o umístění dětí. Nechoďte na zápisy bez tatínků, je lepší, když jste tam všichni. Je to opravdu náročné vysvětlovat dětem, proč tam nejsme vítaní. Alice Buchtová
Pár PoznámeK naVíc…
� Děti v posledním roce před nástupem do základní školy mají návštěvu mateřské školy povinnou a zákon ukládá obcím jim tuto docházku umožnit a místo zajistit. Bohužel na naši obec je tento zákon krátký.
� Dokud Svatojánek vycházel pravidelně, neopomínal hlučně vítat každé narozené dítě, jež omlazuje stárnoucí obec a rozmnožuje počet obyvatel. Dnes může být předškoláků v obci možná víc jak deset. Předškolní zařízení se tak už pár let jeví nutností. Stálo by jistě za úvahu počítat s nárůstem obyvatelstva v Sedlci. Zájem by určitě byl i z okolních obcí.� Prostoru je v bývalém obecním úřadě spousta. Pracovní síla tu je také a dokonce se naskýtají i možnosti spolupráce v podobě praxe pro studenty Svatojánské koleje. Poplatky, nižší než v soukromé školce, by uhradily mzdu pracovnice ve školce bez problémů. Nová legislativa umožnila navíc vznik tzv. hlídacích skupin, takže právně je velmi jednoduché takové zařízení uvést do provozu a nepotřebuje téměř žádné investice a lze je velmi jednodušše „utlumit“, pokud je málo dětí. Ostatně možná by i v Obecné škole uvítali deset až patnáct dětských obědů denně a po celý rok navíc. Se skromným zařízením by to obecní pokladnu nezruinovalo, navíc existuje operační program, z něhož lze čerpat dotace.� Školku ve Svatojánské koleji bývalá paní ředitelka Fellnerová připravovala dokonce ve spolupráci s nejbližšími obce mi, bohužel v poslední fázi se pražské arcibiskupství rozhodlo církevní školky nezřizovat a projekt zastavilo.� Pro zajímavost, co stojí soukromé školky v okolí: „Zlatíčka“ v Berouně 8 900 Kč/měsíc (nebo 300 Kč jedno dopoledne), strava 70 Kč denně. Školka U koníka v Chýni 7 500 Kč měsíčně, navíc se platí strava. Anglická školka v pražských Vokovicích (Kindergarten) 17 995 měsíčně včetně stravy a jedné hodiny denně s anglickým programem.Školka Bimbi Belli v Loděnici si účtuje 7 000 Kč včetně stravy. red
Kdo všechno žije ve Svatém Jáně?
K titulu „starousedlíka“ mám ještě daleko a tak mi nezbývá než se pilně pídit, s kým že to chodila Jaruna zamlada, čí je který pes a vůbec, kdo všechno tu v Jáně, Sedlci i na Záhrabské žije... � 179 trvale hlášených sousedů:
95 mužů a 84 žen s průměrným věkem 37 let
� z toho polovina se přihlásila k pobytu během posledních 20 let
� spousta dalších sousedů a chatařů� hasiči, myslivci a otužilci
� ti, kteří „více vidí pod pokličku života obce“
� ti ostatní (kteří pod ni nevidí)� mladá generace – pár desítek
větších i menších dětí do 18 let� Koťátkovi� kritici se záměrem škodit (třeba já
jsem tu první zimu sypal zasněženou cestu popelem i s hřebíkama...)
� členové Svatojánské společnosti� studentky Svatojánské koleje� asi 20 přihlášených psů, pár koní...� zlí lidé bránící přílivům investic� cyklisté (bikeři, silničáři, ecyklisté)� Blik, Bác a Pepř (bájné postavičky
žijící u dubu na Herinkách)
� volejbalisté� 130 voličů a 95 volících, z toho 2 pi
ráti a jediný volič zdravého rozumu� klíšťata (nehlášená, zato nakažená)� jeden Bulhar a jedna spisovatelka
s bulharskými kořeny� hrstka lidí vydávajících „ilegální“
tiskovinu s názvem Soused� odvážlivci, kteří ji (potají) čtou� jeden rogalista� my, obyvateléVěřím, že mezi ty bájné postavy nepatří jenom Blik, Bác a Pepř. Zatím jsem totiž poznal jen sousedy, kteří sem dávno či nedávno přišli a jsou tu rádi, ale žádné, kteří by se chtěli odstěhovat pryč... hd
(2013 )...do hospody
První naháňka skončila U KrobiánaPodzim je v plném proudu, listí na stromech nám zlátne a ve většině krmelců už zahlédneme krmivo pro srnky a jinou divokou zvěř, aby si jejich trávicí ústrojí mělo čas na příkrm zvyknout, než sníh pokryje zem.
S podzimem nastal čas naháněk. Naši sousedé jistě nepřeslechnou dunivé výstřely, ze kterých pořádně zamrazí v zádech. Obzvlášť u nás se zvuk pěkně nese mezi skalami a údolím, tříští se mezi stromy a není snadné odhadnout z jakého směru, či jak daleko od nás, rána vyšla. Myslivci nemívají vždy dobrou pověst a zkušenosti sousedů jsou smíšené. Přece jen zacházejí se střelnými zbraněmi a nedůvěra a neznalost postupů při těchto akcích v lidech vzbuzuje někdy strach.
V našich lesích je jediným, nejvyšším predátorem člověk. Pro udržení rovnováhy a stálého počtu zvěře je potřeba přemnožené druhy tlumit a chránit tak lesní a zemědělský porost, na němž i tak vznikají často škody. Myslivecké sdružení Svatý Jan pod Skalou, jehož jsem členem, se snaží maximálně dodržovat kulturní zvyky a etické jednání ke zvěři, o kterou se mimo jiné celý rok zodpovědně stará.
U nás působí tři myslivecká sdružení. Kromě svatojánského Myslivecké sdružení Kozolupy a Myslivecké sdružení Český Kras Karlštejn. Hranici Mysliveckého sdružení Svatý Jan pod Skalou, (www.mssvatyjanpodskalou.cz) tvoří levý břeh potoka Kačák až k mostku silnice pod obcí Sedlec. Dál je hranice tvořena silnicí na kraj obce Sedlec, od
tud přes Kačák lesem na kótu 316‚8 pak severovýchodně k chatám. Dále roklí p.č. 846/1 k dálnici D5. Užitečné je vědět, že se nesmí střílet v pásmu 200m od silnic, obydlí a hranic honitby.
Naháňky jsou ze zákona velmi dobře organizované akce. Na začátku proběhne přesný zápis jmen, kontrola a zápis čísel loveckých lístků a dokladů k používaným zbraním, včetně kontroly pojištění střelců. Účastníci jsou seznámeni s postupem a rozmístěním, specifiky terénu apod. Platí naprostý zákaz požívání alkoholických nápojů a nezřídka jsou přítomni členové policie ČR.
První letošní naháňku máme úspěšně za sebou. Vše proběhlo bezpečně a v přátelském duchu mysliveckých tradic. Bylo uloveno 12 kusů divokých prasat, což potěšilo i mnohé, zvěřinu milující, sousedy. Všichni si tak mohli pochutnat na zvěřinových specialitách místního kuchaře v hospůdce U Krobiána. lucie GreenidGe
nový nájemce vybrán Tak jako minule, se na zasedání zastupitelstva nejdříve hlasovalo a teprve poté s přítomnými občany diskutovalo. Bylo zjevné, že zastupi-telstvo mělo své rozhodnutí již před veřejnou schůzí vyřešeno a tak se mohlo občanům plně věnovat.
Bod jednání byl jediný – výběr nájemce pro Obecnou školu. Jistě víte, že byla vybrána firma JESO Translation s. r. o. a obecní rozpočet bude mít na straně příjmů za restauraci, salonek a téměř 40 hotelových lůžek celých 15 tisíc korun měsíčně. Zda bude desítky tisíc z rozpočtu na objekt rovněž doplácet tak jako v minulosti, je třeba sledovat. Z projektu vítězné firmy mj. vyplynulo, že zboží bude přednostně odebírat od místních dodavatelů, což vyloudilo na tvářích přítomných pobavené úsměvy.
Vítězná“ částka je hodně pod reálnou tržní hodnotou, není divu. Výběrové řízení proběhlo za pár týdnů a navíc po sezoně. Starosta i místostarosta neopomněli zdůraznit, že prý několik uchazečů odstoupilo, když zjistili, že tu máme ve vesnici „zlé lidi“, kteří píšou různé petice. Zlými jsme především my, co píšeme Souseda, ale i ti, co ho se zájmem čtou a dokonce i ti, co si dovolili podepsat petici, že chtějí Obecnou školu pronajímat za transparentní tržní cenu. A jak několikrát místostarosta Ševčík emotivně zopakoval, šíříme prý demagogii a dezinformace…To asi nepotřebuje komentáře.
Proč hledání nájemce skončilo zklamáním, odhlédnemeli od neblahé role „zlých lidí“ ve vsi? Proč se nepřihlásil jediný zájemce z oboru hotelnictví? Ukázalo se chybou, že zastupitelstvo nepřijalo návrh svého člena F. Vycpálka a nestanovilo minimální výši nájmu (starosta Ing. Vokál se tehdy obával, že když napíšeme 25 000 Kč, tak nám budou zájemci nabízet jen o málo víc). Rovněž se potvrdily obavy, jež zhusta zazněly z řad veřejnosti ještě před vypsáním výběrového řízení, že v tak krátkém čase nelze kvalitního solventního uchazeče sehnat a prověřit. Navíc zastupitelstvo nedbalo ani připomínek, aby na soutěž najalo odbornou specializovanou firmu. Propagace byla rovněž nedostatečná, takže výsledek je takový, jaký je. Přejme si jen, aby se novému nájemci povedlo obstát a vybudovat nejen prosperující podnik a zázemí pro turisty, ale i místo kam budou všichni místní rádi chodit. pS‚ nek
co se děje v zámečku?
Kolem loděnického zámečku jezdíme stále a za ta léta už jsme si zvykli nejen na křovím a býlím zarůstající vinici, ale i na chátrající budovu, která spěla pozvolna k trvalé zkáze. Poslední dva roky ale místo ožilo řemeslníky a technikou, objevily se lesklé báně věžiček a kříže na střeše, budova dostala nový kabát. Loděnická dominanta budí dojem jako něco mezi hotelem a kostelem, nebo
hotel pro věřící… Co se tam ve skutečnosti děje?
Zámeček koupil od restituentů, kteří se léta nemohli dohodnout mezi sebou, ruský podnikatel Andrej Kruglikov. Podle rusky vycházejícího časopisu Pražskij Telegraf tu buduje hotel a zároveň místo pro „duchovní i tělesnou terapii“. Těžko říct, co si pod tím představit. Obnoven má být i kdysi slavný vinohrad a vinná réva se o místo podělí se slunečními kolektory na výrobu solární elektřiny. Před samotným zámkem rovněž vznikne velké parkoviště. nek
( SOUSED 05)zprávy – drby – zajímavosti
existovala tajná štola?K Berounce podél Kačáku je to ze Sedlce asi 7 km. Kdo tuto krásnou procházku absolvuje, vyjde nejen u ústí Kačáku do Berounky, ale i v těsném sousedství bývalého vápencového lomu Alkazar, za-kousnutého do boku pravěkého hradiště Kozel.
Tento čtyřetážový stěnový lom byl v provozu v první polovině minulého století (do r. 1940) a vedla odtud úzkokolejná dráha směrem na Beroun. V lomu je systém podzemních štol, který pochází z konce II. světové války
a měl sloužit jako tajná továrna s krycím názvem Kainit pro výrobu zbraní pro německou armádu. A protože druhou podzemní továrnu měli Němci v komplexu lomů „Amerika“, existuje dokonce legenda, že obě továrny mohly být propojeny dlouhou, několikakilometrovou štolou. Jenže tu se zatím nalézt nepodařilo V 50. letech tu byl skladován radioaktivní odpad z jáchymovských dolů a proto jsou podzemní prostory uzavřeny neprostupnými betonovými clonami. Některé štoly jsou ovšem přístupné v délce až několik desítek metrů.
Název Alkazar pochází z arabštiny. Maurové na dobytých územích Španělska stavěli hrady a pevnosti, jež se nazývaly „alcásar“. Trempové si tento romantický název oblíbili a pojmenovali jím zdejší lom. Název se tak vžil, že časem pronikl i do map. Dnes je lom rájem horolezců a občas i filmařů. Kromě jiných se tu točil film „Zlatokopové z Arkansasu“ v koprodukci Itálie, Francie a NDR, kde se zaskvěl i český sexidol Olinka Schoberová. V roce 2011 tu byl Českým horolezeckým svazem vybudován historicky první lezecký park. red
Poděkování hasičůNa členské schůzi našeho sboru jsme mimo jiné také řešili, jak smysluplně využít částku obdrženou z výstavy fotografií v Sedlci. Padl návrh na zakoupení elektrocentrály pro zásahové a obdobné účely. Líbilo se nám to i proto, že zrovna letos v Sedlci po bouřce nešel několik dní proud a kdyby se tato situace opakovala, již máme pro ni řešení. Centrála má výkon 2800 W, takže po připojení prodlužováků, kterých máme relativně dost, utáhne klidně i 15 mrazáků. Je to stroj stavěný na trvalý provoz a měl by něco vydržet…
Děkujeme ještě jednou za příspěvek, který byl významným základem a po doplnění z našich zdrojů se elektrocentrála ocitla v hasičárně. Ještě bychom ji chtěli pokřtít (pojmenovat) a by bylo zajímavé, jestli by sousedi nenašli nějaké vhodné jméno. FrAntišek vycpálek
Je libo bažanta?Sousedé, říkejme jim JŠ, se rozhodli, že jejich pes si bude vydělávat sexem. Ne nějakým nahodilým na sedlecké magistrále a okolních stezkách, nýbrž pečlivě výběrovým, podloženým cer-tifikátem o příslušných zkouškách.
Několikeré pokusy, které Dan-tus (jméno je vymyšlené a jakákoli podobnost se skutečností je čistě náhodná) nebral jako výcvik ale pří-jemný výlet a zpestření nudného venkovského života a kratochvíli v rozmanité psí společnosti, skončily nezdarem. Rozhodně neměl v úmyslu si výlet kazit nějakou drezúrou a na skutečnost, že od úspěchu se bude odvíjet jeho sexuální život, kašlal.
Ona zkouška spočívá v tom, že cvičitel s živou koroptví či bažan-tem odejde asi 300 metrů daleko. Pes je má vystopovat, ale nesmí se
jich dotknout. Za-tímco v první části Dantus exceloval, v druhé se neudržel a počet koroptvích obětí rostl. Aby se dostalo živých ko-roptví i na ostatní uchazeče o certifi-kát, musel nakonec chodit jako po-slední. Ne nadarmo mu ostatní psi pře-zdívali bažantí vrah.
Nakonec se majitelé rozhodli pro domácí „doučování“ před opravnými zkouškami a v širokém okolí skoupili všechny živé ba-žanty. O tom, jak výcvik pokračuje, svědčí krvavé stopy na trávě zahrady, peří vzná-šející se nad Sedlcem a jídelníček v rodině JŠ. Pondělí: bažant na víně. Úterý: bažant na paprice Středa: pečený bažant s nádiv-kou. Čtvrtek: bažant a la kuře… nek
(SOUSED 05 )Dnešní dopis pro vás napsali Alice Buchtová, Jan Dobeš (hd), Lucie Greenidge, Stanislav Štěpánek (nek, stš), Pavel Szappanos (ps) a František Vycpálek. Příspěvky, náměty i připomínky zasílejte na mail [email protected]