V. Rostliny a prostředí
Co potřebují rostliny k životu? Světlo (PHAR)
Vodu
Živiny
CO2
O2
Rostliny ovlivňuje i
Teplo
Zasolení
pH půdy
Predace (pastva, okus)
Záření PHAR/FAR (photosyntetic active radiation)
400 – 700 nm fotosyntéza (cca 380 – 740 nm světlo)
Zdroj energie pro autotrofní organismy heterotrofní organismy X chemotrofní
organismy
Rostliny využívají jen 0,17 % celkové energie dopadajícího světla
Reflexe – odraz od listů
Absorpce – pohlcení
Transmise – propuštění listem
Přednostně pohlcena zelená, fialová a modrá složka → pod osluněnými listy
jiné složení světla
Fotosyntéza
Chlorofyl nejlépe pohlcuje červenou a modrou složku světla zelenou odráží proto
jsou chlorofyl/chloroplasty/rostliny zelené
Ve vodním prostředí záření exponenciálně ubývá se vzrůstající hloubkou
A mění se i jeho spektrum
Ve vodním prostředí odfiltrovávána červená a modrá složka, zbývající zelená
ty ruduch (červený fykoerytrin a
modrý fykocyanin)
Vliv záření na fotosyntézu
Rychlost fotosyntézy kolísá s různou vlnovou délkou světla
Stínobytné/světlomilné (kukuřice) rostliny
Využitelnost záření závisí na množství vody
Fotosyntéza spotřeba CO2 otevřené průduchy evaporace ztráta vody
Maximalizovat fotosyntézu a ztrácet vodu, nebo šetřit vodou a růst méně?
Růst za dostatku vody, jinak dormance
Tvoření listů pouze za dostatku vody, za sucha je shodí (akácie)
Dlouhověké listy neschopné intenzivní fotosyntézy a za sucha zadržující
vodu (stálezelené pouštní keře)
Úpravy metabolismu - C4 a CAM metabolismus → při stejném „využití
průduchů“ mnohem (až 2x) účinnější fotosyntéza (C3 rostliny z hlediska
fotosyntézy s vodou plýtvají)
o C4-rostliny koncentrují CO2 fixací do malátu, ze kterého je potom
uvolňován do Calvinova cyklu → výrazně snižují ztráty způsobené
fotorespirací, ale zároveň spotřebují více energie → proto jsou většinou
teplomilné nebo tropické, např. kukuřice a cukrová třtina.
o CAM cyklus je obměnou Hatch-Slackova cyklu (C4-cyklus) u
pouštních rostlin (např. sukulentů) → otevírají průduchy jenom v noci,
kdy vážou CO2 do malátu (spotřeba škrobu) → během dne se malát
štěpí na CO2, který vstupuje do Calvinova cyklu, a na pyruvát, ze
kterého se opět syntetizuje škrob.
Adaptace rostlin na nadměrné ozáření
Následek
Nebezpečí fotooxidace chloroplastových pigmentů
Řešení
Metabolické pochody
Xantofylový cyklus → nadbytek energie se převádí na teplo
Fotorespirace → vázání kyslíku v rostlinné buňce za vzniku CO2 a
odvodu energie
Modulační (krátkodobé) adaptace
Pohyby rostlin, listů (fototaxe)
Natočení chloroplastů
Modifikační (dlouhodobé) adaptace
Trvalé natočení listů (eukalypty)
Vnitřní stavba listu
Odrazivé povrchy (chlupy, vosky)
Nepropustné povrchy (korek)
Adaptace rostlin na nedostatečné ozáření
Následky
Netvoří se chlorofyl → listy bělavé až nažloutlé
Růst není brzděn UV → stonky i listy protáhlé
Buňky tenkostěnné, protáhlé, velké mezibuněčné prostory
Mechanická pletiva slabě vyvinuta
Řešení
Maximální využití záření → nepřekrývající se nebo rozšířené listy
Vysoký obsah chlorofylu → tmavě zelené listy
Grana v chlorofylech orientovaná všemi směry
Listy velké, tenké, s jednou vrstvou palisádového parenchymu
Kvetení brzy z jara (jarní aspekt)
Vytrvalá pletiva a zásobní orgány
Pohyby
Rostliny podle nároků na ozáření
Heliofyty – 100% ozáření, pouštní, stepní, tundrové a horské rostliny
Heliosciofyty – tolerují 100% ozáření, snesou i stín – druhy trávníků a lesů
Sciofyty – vyžadují zástin
Nadbytek i nedostatek světla rostlinu ovlivňuje → jeden ze stresujících faktorů, s
nimiž se musí vyrovnávat
Podle množství a složení slunečního záření na stanovišti rostliny utvářejí svou vnější
i vnitřní strukturu, metabolické i vývojové procesy (fotomorfogeneze)
Fotoperiodismus rostlin
Rostliny dlouhodenní
Nejrychleji vykvetou za dlouhého letního dne nebo stálého osvětlení
Špenát, salát, mrkev, cibule
Rostliny krátkodenní
Kvetou za krátkého jarního nebo podzimního dne
Jiřinka, chryzantéma, topinambur
Rostliny neutrální
Smetanka, ptačinec žabinec, pohanka, rajče
Fotosenzibilní rostliny → klíčení
Jmelí, tabák viržinský
Stará semena klíčí i ve tmě
U některých naopka světlo zabraňuje klíčení (laskavec ohnutý, durman)
Teplota Teplota a geografické rozšíření rostlin
Globální teplota
Extrémní teploty (zmrznutí, oheň)
Kolísání teplot
Mikroklima
Součinnost s jinými faktory (kompetice, zdroje, nemoci…)
Teplota zapříčiňuje vznik výškových vegetačních stupňů
Adaptace na kolísání teplot, tj. vysoký rozdíl mezi nočními a denními teplotami
kontinentální rozšíření (na našem území stepní druhy např. kavyl)
Rostlina a teplota
Teplota těla obvykle blízká teplotě prostředí (nejčastěji o 2-8° C vyšší), ale může se i
výrazně lišit (při intenzivní transpiraci může být i nižší než teplota vzduchu).
Teplota a klíčení rostlin
Přezimující semena → nutnost promrznutí (čistec, lípa srdčitá)
Ozimy → jarovizace klíčících obilek nutná pro další vývoj mladých roslin
Jarovizace
Působením nízkých teplot připravuje rostliny pro přechod ke kvetení
Při bobtnání semen (ozimé obiloviny)
Při růstu mladých rostlin (cukrovka, huseníček)
Různá teplota a délka
Teplota ovlivňuje
Dýchání
Příjem minerálních látek z půdy
Intenzitu fotosyntézy
U nás minimum obvykle kolem 0 °C (teplomilné 5 °C)
Severské rostliny hluboko pod bodem mrazu (smrk -35 °C)
Pak s teplem intenzita roste, při 40 °C opět rychle klesá
Různé části rostlin různě citlivé na extrémy
Důležitá je i rychlost změny (odolné vysokohorské rostliny, ale trpasličí růst)
Vysoké teploty
Důsledek vysoké ozářenosti → ochrana
Trichomy, žlázky, vosk…
Malé, členité nebo složené listy
Nastavení nebo svinování listů
Ochlazení → transpirace → ztráty vody
Adaptace na teplo jsou podobné jako na sucho
Vliv na vlastnosti membrán → „tání“ membrán → zvýšení její propustnosti →
ovlivnění osmotických jevů, transportu látek i metabolismu buněk → řešení
Nasycení zbytků mastných kyselin v membráně → zvýšení teploty tání
membrány
Narušení fotosyntézy denaturací enzymů
Proteiny teplotního šoku
Adaptace na oheň
Silná korková vrstva na stoncích (baobab)
Mohutné podzemní stonky → obnova po zničení nadzemní části
Klíčení semen po požáru
Nízké teploty
Chlad
Zpomalení životních procesů (fotosyntézy, transportu asimilátů, dýchání,
syntézy proteinů)
Narušení funkce membrán → „tuhnutí“ lipidové dvojvrstvy → narušení
funkce transportních proteinů → membrána „prosakuje“, únik iontů, změna
osmotických poměrů, ztráta membránového potenciálu → po několika
hodinách až dnech nevratné poškození buňky
Otužování = stabilizace membrán → zvýšení „tekutosti“ membrány, také
zvýšení obsahu osmoticky aktivních látek → zadržení vody v buňce
Mráz
Tvorba ledu v mezibuněčných prostorech nebo ve vakuolách
Rostliny odolné mrazu (cibule, česnek, pažitka, špenát)
Citlivé na mráz (rýže, podzemnice olejná, vodní meloun)
Odolnost stromků zvyšuje zakrytí a vápnění kmene, přihnojení draselným
hnojivem
Životní formy
Přezimování rostlin nutnost ochrany obnovovacích orgánů (pupenů)
6 základních životních (růstových) forem (Raunkiaer, 1905)
Epifyty (E 10 %)
obnovovací pupeny nad zemí, výše než 30 cm
10 % cévnatých rostlin (řasy, mechy, lišejníky, orchideje,
bromélie…)
Hlavně tropické deštné lesy
Fanerofyty (F 46 %)
obnovovací pupeny nad zemí, výše než 30 cm, chráněny obalnými
šupinami nebo pryskyřicí
Stromy, keře, velké pryšce, kaktusy, dřevinné liány (vinná réva,
břečťan), byliny (banánovník)
Hlavně tropické deštné lesy
Chamaefyty (CH 9 %)
obnovovací pupeny 10 – 30 cm nad zemí, v zimě je chrání sníh
Keříky, polokeře (vřes, borůvka), polštářovité rostliny, mechy,
lišejníky…
Hlavně tundra, vysoké hory
Hemikryptofyty (H 26 %)
Pupeny těsně při povrchu půdy, ochrana sněhem i vrstvou listů
Rostliny s přízemní růžicí (sedmikráska, jahodník), trávy, ostřice
Hlavně mírné oblasti a tundra
Kryptofyty (K 6 %)
Obnovovací meristémy chráněné v půdě a sněhem nebo ve vodě
Hlavně temperátní klima
Geofyty Byliny se stonkovými hlízami (dymnivky), oddenky
(kokořík), cibulemi (lilie), kořenovými hlízami (vstavače)
Helofyty (hygrofyty)
Rákos
Hydrofyty (akvafyty)
Lekníny, rdesty
Terofyty (T 13 %)
Rostliny bez obnovovacích pupenů, životní cyklus omezen an jedno
vegetační období
Nepříznivé období přežívají v semench/výtrusech
Mnoho plevelů (vlčí mák, penízek rolní, osivka jarní)
Časté v (polo)pouštích a oblastech s etéziovým klimatem
Životní forma je významnou charakteristikou každé rostliny
U některých druhů se ale může měnit podle stanovištních podmínek (např.
rdesno obojživelné tvoří akvatickou i terestrickou formu)
Každá oblast má specifické spektrum životních forem → hrubý ukazatel
stanovištních podmínek
Např. nárůst podílu jednoletých ruderálních terofytů → synantropizace
vegetace
Z hlediska adaptace a rezistence rostlin k teplotě lze rozlišit
termofyty – teplobytné rostliny
Morfologické adaptace na extrémní teploty
sukulenty - kulaté tvary – malý povrch – menší přehřívání
často adaptovány na teplo a zároveň nedostatek vody – xerotermní rostliny
psychrofyty – chladnobytné rostliny
Morfologické adaptace na extrémní teploty
rostliny s přízemní růžicí – parabolický tvar soustřeďuje záření a dochází ke
zvýšení teploty až o 32 °C (Larcher 1988).
kryofyty – rostoucí na sněhu
Voda Tvoří 70 – 80 % rostlinných těl
Plody až 95 %
Semena 13 %
Nutná pro klíčení semen
Příjem kořeny, ovlivněn
Teplotou
Množstvím vzduchu v půdě
Množstvím vody v půdě
Koncentraci půdních minerálních látek
Listy
Vzdušnými kořeny
Celým povrchem těla
Výdej Transpirace (pára)
Stomatární
Kutikulární
Gutace (kapalina) – za vysoké vzdušné vlhkosti
Transpirace Ztráta 97 – 99% vody přijaté z půdy
Stomatární (většina, regulovatelná)
Kutikulární
Ovlivnění Teplotou a vlhkostí vzduchu
Větrem
Světlem
Množstvím vody v půdě
Transpirační účinnost (koeficient) = podíl růstu (čisté produkce) a transpirované
vody – množství (g) sušiny vyprodukované na 1000 g (1 l) transpirované vody
Většina rostlin 2 a méně, suchu odolné kolem 4
Pouštní – hlavně schopnost upadnout do klidu
Nedostatek vody
Příčiny Nedostatek srážek a sucho
Zasolení
Vysoká transpirace (horko a vítr)
Mráz
Následky Vliv na fotosyntézu
Voda donorem elektronů pro proces fotosyntézy
Uzavření průduchů → snížení příjmu CO2 → nedostatek stavebních
látek → spotřeba organických látek z těla
Pokles turgoru v buňkách → vadnutí
Zavření průduchů → omezení transpirace → přehřívání
Vzrůst hydrolytických procesů (štěpení substrátu za vzniku produktu a
vody) → rozklad polysacharidů a proteinů → vznik amoniaku (pro rostlinu
jedovatý) → smrt
Zaražení růstu
Adaptace na nedostatek vody
Morfologické
Xeromorfózy Chlupaté nebo lesklé listy → kutikula, trichomy,
Průduchy Malé
zanořené do povrchu listů
jen na určité části listu (např. zespodu)
Úprava kořenového systému
Hloubka zakořenění Významné ekologické důsledky → určuje objem
půdy, který může být vegetací využíván
Např. hluboko kořenící trsnaté ostřice v tundře
získávají živiny ze spodní vody tekoucí pod
permafrostem
Přítomnost hluboce kořenících druhů prodlužuje
vegetační období a zvyšuje produktivitu ekosystému
Tvorba zásobních orgánů
Snížení plochy asimilačních orgánů – stáčení listů, afylie
Sklerofyty – vyšší zastoupení sklerenchymatických pletiv
Sukulence – hromadění vody v pletivech, kulatý tvar → menší transpirační
povrch
Stonkové sukulenty – kaktusy, pryšce
Listové sukulenty – rozchodníky, netřesky, agáve, aloe, Lithops…
Přizpůsobený životní cyklus Terofytní životní formy → sucho přečkají jako semena (prodloužená
dormance)
Dormance rostlin → opadání listů, pozastavení růstu
Fyziologické Zadržení vody – omezení evaporace
Metabolická specifika – fyziologické adaptace (CAM, C4…)
Adaptace na nadbytek vody
Následky Nedostatek kyslíku pro dýchání kořenů (zatopení půdy) → anoxie →
působení anaerobních půdních mikroorganismů
zvýšení denitrifikace → snížení množství dostupného dusíku
Redukce Fe na toxickou formu
Tvorba toxického sirovodíku
Zastavení růstu kořenů → snížení růstu nadzemní části, vodní deficit →
vadnutí
Adaptace mokřadních rostlin
Aerenchym (zásobení kyslíkem) a nepropustná hypodermis (zabránění ztrát
kyslíku)
Tvorba adventivních kořenů
Dormance během zaplavení
Naopak zvýšený růst nadzemní části (rýže)
Rostliny podle vztahu ke stanovištní vlhkosti
Hydrofyty
Vodní rostliny – submerzní, natantní, emerzní
Hygrofyty
Bažinné rostliny
Mezofyty
Mírně vlhké, čerstvé půdy
Xerofyty
Suché půdy
Minerální výživa Živiny v půdě
v půdním roztoku
Vázané v opadu a humusu
Vázané v těžko rozpustných anorganických sloučeninách a minerálech
Vázané na půdní koloidy
Schopnost adsorpce klesá v řadě kationtů
Al3+
→ Ca2+
→ Mg2+
→ NH4+
= K+ → Na
+
V řadě aniontů
PO43-
→ SO42-
→ NO3- → Cl
-
Příjem minerálních prvků rostlinou
Selektivně ve formě iontů
Bezprostředně závisí na dýchání kořenů
Nejvíce kořenem v zóně s kořenovými vlásky
Celým povrchem těla (hnojení na list)
C, H, O přijímány ze vzduchu a vody
CO2 Zdroj uhlíku pro fotosyntézu
Ve vzduchu (0,03 %)
Pro optimální fotosyntézu lepší vyšší koncentrace (umělé navyšování ve sklenících až
na 0,15 %)
Kyslík
S vodou a ze vzduchu
Množství ve vzduchu nadbytečné (brzdí růst nadzemní části)
9x rychlejší růst brambor při čtvrtinovém obsahu kyslíku
Pro kořeny limitující faktor
Dusík
Součást bílkovin, pyrolových jader (chlorofyly), bází nukleových kyselin, kofaktorů
NAD(P)H, fytohormonů a sekundárních metabolitů (alkaloidy)
Přijatelný v podobě nitrátového aniontu, amonného kationtu nebo aminokyselin
Nedostatek Inhibice růstu a vývoje nadzemní části, chloróza (nedostatek chlorofylu, světlé
skvrny)
Nadbytek Rostliny mohutné, stěny buněk slabé, listy temně zelené, kvetení opožděné
Atmosférický dusík využitelný jen za pomoci některých bakterií a sinic
Bakterie volně v půdě
Aerobní Azotobacter (může asociovat na povrchu nebo v kořenech trav,
hlavně typu C4), Azotomonas, Klebsiella, anaerobní Clostridium
Bakterie v symbióze na kořenech bobovitých (hlízkové bakterie)
Rhizobium leguminosarum
Bakterie Frankia ze skupiny Actinomyceta v symbióze s olší, hlošinou,
přesličníkem
Sinice
Nostoc v symbióze s tropickou krytosemennou rostlinou rodu Gunnera
Anabaena v symbióze s vodní kapradinou Azolla (pěstována současně s
rýží pro obohacení rýžových polí dusíkem
1 ha jetele či vojtěšky může zafixovat 200 – 400 kg dusíku za rok!
Fosfor Proteiny, fosfolipidy, ATP, regulace aktivity enzymů
Nejvíc potřeba při zakládání a zrání semen
Příjem ve formě fosfátového anionu H2PO4-
Často limitující na stanovišti Špatně rozpustný ve vodě
Málo pohyblivý v půdě
Silná vazba na koloidy
Dostupnost zlepšuje Endomykorhiza
Členitý hustý kořenový systém (lupina, akácie)
Vylučování organických kyselin do rhizosféry → vážou Fe a Al do
organických komplexů → uvolnění P z vazby v půdních koloidech
Vylučování kyselých fosfátáz do rhizosféry → enzymy odštěpující fosfát z
organických sloučenin v půdě →jeho uvolnění pro příjem do rostliny
Nedostatek fosforu Zakrslost
Listy tmavě zelené, s abnormálním tvarem, nekrotické skvrny, brzký opad,
Málo květů záhy odumírajících
Snížení účinnosti fotosyntézy
Síra Součást některých aminokyselin, koenzymů, sulfolipidů v membránách tylakoidů,
sekundárních metabolitů (allicin v česneku a cibuli), vitamínu B1 a H
Příjem aktivní ve formě síranových anionů SO42-
z půdy
Schopnost redukce a asimilace síry (živočichové nemají → v redukované formě síry
esenciální → odkázáni na rostliny)
Síra limitující nebývá
Kyselé deště poškozují listy
Draslík Nejčetnější kation v rostlinách, vyrovnávání náboje a osmotických poměrů v buňce,
udržování turgoru, otevírání průduchů, v kořeni tvoří kořenový vztlak → příjem vody
Příjem z půdy ve formě K+
Nedostatek Žloutnutí listů, na okrajích nekróza, kroucení, prohýbání
Stonky tenké a slabé → poléhání rostlin
Vápník
Zpevnění buněčné stěny (inkrustace u některých řas – parožnatka)
Regulace hydratace cytoplazmy → hospodaření s vodou, neutralizace toxických
účinků organických kyselin vznikajících v průběhu metabolismu, regulace pH
prostředí, podíl na katalytických procesech v rostlině
Nedostatek
Odumírání meristémů a vegetačních vrcholů kořenů
Opadávání plodů
Žloutnutí listů, deformace, hnědé skvrny
Zpomalení růstu
Rostliny kalcifilní a kalcifobní
Hořčík
Přijímán a rozváděn ve formě Mg2+
Složka chlorofylu, zajišťuje soudržnost podjednotek ribozómů → nezbytný pro
syntézu proteinů
Nedostatek
Blednutí listů, žloutnutí mezi žilnatinou
Snížení růstu
Železo
V půdě dostatek, ale ve špatně rozpustných železitých sloučeninách → mechanismy
pro zlepšení příjmu
Přenašeč elektronů v oxidačně redukčních reakcích při fotosyntéze a dýchání
Měď
Snadno přijatelná
Součást přenašečů elektronu při fotosyntéze a dýchání, součást enzymů katalyzujících
oxidačně redukční reakce
Vysoké koncentrace v půdě toxické (některé tolerance – silenka)
Další minerální látky
Důležité
jako součást enzymů
Mangan, zinek, molybden, nikl
pro osmotické poměry v buňce
Chlór, sodík
Pro zabudovávání jiných prvků
Molybden (S a N), kobalt (N)
Pro zpevnění buněčné stěny
Křemík
Pro ochranu před predátory
Selen
Jako toxické látky
Hliník (výjimka – čajovník), těžké kovy, ve vyšších koncentracích
sodík, chlór, měď…
Zasolení
Stanoviště s vysokým obsahem soli
Pobřeží moří, mořské močály, duny
Pouštní oblasti
Slaniska (nepropustné podloží, kde vysoko vzlíná podzemní voda)
Člověkem zavlažovaná území
Okraje solených silnic
Vliv na rostliny
Narušení proteinů a metabolických pochodů v buňce
Znesnadnění příjmu vody (adaptace jako na sucho)
Adaptace na zasolení
Sukulence (slanorožec Salicornia)
Sekreční žlázky → zbavení se přebytečné soli (sivěnka přímořská Glaux
maritima)
Měchýřkovité chloupky → naplnění solí → odpadnutí
Soustředění soli ve starších listech → odpadnutí
Ukládání soli do vakuol
Filtrace přijaté vody (kořenovník Rhizophora z mangrovů)
Kyselost půdního roztoku
Ovlivňuje
příjem iontů (pH mění rozpustnost anorganických solí)
Činnost půdní mikroflóry (kyselé půdy → úbytek nitrifikačních bakterií →
vyšší obsah NH4+ než NO3
-
Kvalitní půda výkyvy do jisté míry vyrovnává
Stanoviště
Vlhká → půda mírně kyselá až neutrální (pH 5 – 7)
Suchá → půda neutrální až zásaditá (pH 7 – 9)
Vápenité půdy → velmi zásadité (až pH 10)
Horská rašeliniště → velmi kyselé (pH méně než 4)
Rostliny
acidofilní (brusnice borůvka, vřes obecný)
bazifilní (podběl obecný, lilie zlatohlavá)
Většina rostlin euryhalinních
Predace (pastva, okus)
Býložravec rostlinu málokdy přímo zahubí, ale rozhodně zvyšuje její citlivost vůči
mortalitě
Záleží na tom, které konkrétní části rostliny jsou postižené a na načasování aktivity
býložravců vzhledem k vývoji rostliny
Býložravci mohou způsobit odklad kvetení, což může prodloužit délku života rostliny
Defoliace nemusí být takový problém
odstranění osluněných listů snížení zastínění jiných listů
odstranění zastíněných listů zlepšení poměru mezi respirací a
fotosyntézou
Okamžitou smrt zpravidla působí
Napadení semenáčku
Predace semen (ale nemusí ovlivnit početnost populace kompenzace větší
klíčivostí)
Rostlina zpravidla okamžitě nehyne, takže má možnost na napadení predátorem
reagovat kompenzace
Mobilizace zásobních glycidů
Změna v distribuci asimilátů – snaha o zachování vyrovnaného poměru mezi
mezi kořeny a prýty
Zvýšení rychlosti fotosyntézy na jednotku plochy přežívajícího listoví (unit
leaf rate ULR)
Snížení mortality přežívajících rostlinných částí
Např. stimulace vývoje pupenů, které by jinak byli ve stavu dormance
Kompenzace ale nikdy není úplná i přes kompenzaci jsou rostliny
býložravci poškozovány!
Někdy bývají následky mnohem horší, než bychom očekávali
Poničení vodivých pletiv (obvodové loupání kůry stromů) a ničení
meristému (slimáci) fatální následky i při relativně malém poničení
Býložravci mohou přenášet patogeny
př. kůrovci živící se na jilmech přenášejí houbu způsobující holandskou
jilmovou chorobu vymýcení jilmů na SV USA v 60. letech a v jižní
Anglii v letech 70. a 80.)
posílení konkurencí mezi rostlinami
Navenek může být působení býložravců nenápadné, ale vliv může být
hluboký
odebírání šťávy nebo xylému bez změny fyzické struktury rostliny –
např. mšice a lípa zastavení růstu kořenů
posílení znečištěním ovzduší
př. kůrovec a kyselé deště
Rostliny vytvářejí obranné reakce
Obranné struktury (ostny, trichomy)
Obranné látky (inhibitory proteázy, fenoly)
Je otázka, nakolik ovlivní populační dynamiku populace predátorů
Mnohé případy býložravosti reprodukčních tkání jsou ve skutečnosti mutualismem
Nektarivorní živočichové opylování
Frugivorní živočichové zvýšení klíčivosti semen, šíření semen