Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav českého jazyka
Jazyková stránka deníku Metro z hlediska
současné spisovné normy
2016 Tereza Vápeníková
2
Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav českého jazyka
Český jazyk a literatura
Tereza Vápeníková
Jazyková stránka deníku Metro z hlediska
současné spisovné normy
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Šrámková
2016
3
Prohlašuji, že jsem uvedenou práci vypracovala
samostatně a s využitím uvedených zdrojů.
……………………………………………………
Podpis autora práce
4
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé práce, Mgr. Zdeňce Šrámkové, za
cenné rady a připomínky, věnovaný čas i za její trpělivost. Dále chci poděkovat rodině,
své kamarádce Lence za podporu nejen během psaní práce a velký dík patří i mému
příteli Radkovi za obrovskou psychickou podporu a jeho pevné nervy, které se mnou
v průběhu celého procesu tvorby této práce měl.
5
OBSAH
I. ÚVOD ................................................................................................................................. 8
II. TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 10
1. ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE K TÉMATU ......................................................... 10
1.1. Norma ................................................................................................................... 10
1.2. Kodifikace ............................................................................................................. 12
1.2.1. Kodifikační příručky ......................................................................................... 14
1.3. Standard ................................................................................................................ 16
1.4. Úzus ...................................................................................................................... 16
1.5. Spisovný a nespisovný jazyk ................................................................................ 17
1.5.1. Spisovný jazyk .................................................................................................. 17
1.5.1.1. Hovorový jazyk/hovorová čeština ................................................................. 19
1.5.2. Nespisovný jazyk .............................................................................................. 20
2. JAZYK PUBLICISTICKÉHO STYLU ................................................................... 21
2.1. Stylová vrstva výrazových prostředků .................................................................. 22
2.1.1. Hovorovost versus knižnost .............................................................................. 22
2.1.2. Spisovnost versus nespisovnost ........................................................................ 23
2.1.3. Přejímání cizích slov ......................................................................................... 25
3. CHARAKTERISTIKA DENÍKU METRO ............................................................. 25
3.1. O deníku ................................................................................................................ 25
3.2. Struktura deníku .................................................................................................... 26
3.3. Jak probíhá korektura textů v deníku .................................................................... 28
III. PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 30
1. METODOLOGICKÝ POSTUP VÝZKUMU .......................................................... 30
2. HYPOTÉZA ............................................................................................................. 30
3. POUŽITÉ PŘÍRUČKY ............................................................................................ 31
4. ANALÝZA NALEZENÝCH JEVŮ ........................................................................ 31
4.1. Pravopis lexikální ................................................................................................. 32
4.1.1. Psaní u/ů a kvantita ........................................................................................... 32
4.1.2. Psaní předpony s-, z-, vz- ................................................................................... 32
4.1.3. Velká písmena ................................................................................................... 32
4.1.4. Psaní spřežek ..................................................................................................... 33
4.1.5. Psaní zkratek iniciálových ................................................................................. 33
6
4.1.6. Hranice slov v písmu ......................................................................................... 33
4.1.6.1. Mezera ........................................................................................................... 33
4.1.6.2. Dělení slov ..................................................................................................... 34
4.1.6.3. Spojovník ....................................................................................................... 34
4.2. Pravopis mluvnický .............................................................................................. 35
4.2.1. Skloňování substantiv ....................................................................................... 35
4.2.2. Skloňování adjektiv ........................................................................................... 36
4.2.3. Skloňování zájmen ............................................................................................ 36
4.2.4. Číslovky ............................................................................................................ 37
4.2.4.1. Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov ........................................... 37
4.3. Pravopis skladební ................................................................................................ 38
4.3.1. Shoda přísudku s podmětem ............................................................................. 38
4.3.2. Interpunkce – psaní čárky ve větě jednoduché.................................................. 39
4.3.2.1. Přístavek ........................................................................................................ 39
4.3.2.2. Další případy ................................................................................................. 40
4.3.3. Interpunkce – psaní čárky v souvětí .................................................................. 40
4.3.3.1. Psaní čárky před spojkami nebo, či ............................................................... 40
4.3.3.2. Psaní čárky před spojkou a ............................................................................ 41
4.3.3.3. Psaní čárky před jako, než ............................................................................. 44
4.3.3.3.1. Spojka než ...................................................................................................... 44
4.3.3.4. Podřadná spojení vět – podřadicí spojky ....................................................... 44
4.3.3.5. Podřadná spojení vět – vztažná zájmena ....................................................... 45
4.3.3.6. Podřadná spojení vět – příslovce ................................................................... 45
4.3.4. Další interpunkční znaménka ............................................................................ 45
4.3.4.1. Pomlčka ......................................................................................................... 45
4.3.4.2. Uvozovky ...................................................................................................... 46
4.4. Slovní zásoba – lexikum ....................................................................................... 47
4.4.1. Hovorové výrazy ............................................................................................... 48
4.4.2. Obecně české výrazy ......................................................................................... 49
4.4.3. Expresivní výrazy .............................................................................................. 52
4.4.4. Slang .................................................................................................................. 53
4.4.5. Argot.................................................................................................................. 54
4.4.6. Univerbizace...................................................................................................... 54
7
4.4.7. Neologismy ....................................................................................................... 57
4.4.8. Výrazy bez stylové charakteristiky, další případy a zajímavosti ...................... 59
4.5. Chyby v tisku ........................................................................................................ 63
4.6. Zajímavosti a nezařaditelné případy ..................................................................... 66
IV. ZÁVĚR .............................................................................................................................. 69
V. Seznam zkratek .................................................................................................................. 73
VI. Přílohy ............................................................................................................................... 74
VII. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................... 76
8
I. ÚVOD
Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala Jazykovou stránku deníku Metro
z hlediska současné spisovné normy.
Deník Metro vychází každý den a je distribuován zdarma na ulici či odběrných boxech
ve vybraných městech. K analýze byla vybrána brněnská vydání v rozmezí 1. července
2014 až 31. prosince 2014. Celkový zkoumaný vzorek tedy zahrnoval 120 vydání (čísla
124 až 243). Postup analýzy spočíval v pečlivém studiu vybraných čísel a následném
zaznamenávání jednotlivých nalezených jevů. Ty byly třízeny do čtyř skupin – lexikální
pravopis, mluvnický pravopis, syntaktický pravopis a slovní zásoba (lexikum). Každá
skupina byla ještě rozdělena do dílčích podúrovní.
Cílem práce bylo zjistit, jaká je jazyková stránka tohoto deníku, tedy se zde například
vyskytuje velké množství pravopisných chyb nebo nespisovných výrazů. Moje počáteční
hypotéza byla taková, že se při jazykové analýze se ukáže, že nejčastějšími pravopisnými
prohřešky budou chyby v psaní velkých písmen, z lexikálních prostředků se v deníku bude
vyskytovat větší množství nespisovných a hovorových výrazů a ze syntaktického hlediska
bude nejvíce chyb v interpunkci, konkrétně v psaní čárky před spojkami nebo a a. Dále
jsem předpokládala, že mnoho chyb bude také v zápisu data (vynechávání mezer), procent
(nerozlišování 10%, tj. adjektivum desetiprocentní, vs. 10 %, tj. substantivum deset
procent) a v nespisovné deklinaci a zápisu číslovek (např. do 18-ti let věku).
Svou prací bych také ráda zjistila, jaká je úroveň češtiny v dnešní době. Média, hlavně
tištěné deníky a noviny, by měla nejvíce odrážet současný stav jazyka. Předpokládám, že
při analýze lexika se např. ukáže, že do spisovného vyjadřování se dostávají výrazy
nespisovné, které jsou už však natolik běžné četně užívané, že by mohly být kodifikovány
jako spisovné (třeba výrazy jako občanka, záchranka aj.).
Práce je rozdělena na dva hlavní úseky – teoretickou a praktickou část. V teoretické
části nejdříve rozeberu hlavní pojmy vztahující se k tématu (norma, úzus, standard,
kodifikace, spisovný vs. nespisovný jazyk aj.), zaměřím se i na to, jak vypadá jazyk
publicistiky a jak je to například s využíváním nespisovných výrazů v této oblasti.
V závěru teoretické části ještě představím deník Metro, jeho strukturu a jak probíhá
korektura v tomto deníku. V praktické části jsou zaznamenány nalezené jevy,
9
okomentovány a rozděleny do příslušných kategorií (pravopis lexikální, mluvnický,
syntaktický, lexikum, chyby v tisku a další případy a zajímavosti).
10
II. TEORETICKÁ ČÁST
1. ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE K TÉMATU
V této části se chci zmínit o základních termínech vztahujících se k tématu mé práce,
respektive k její pravopisné části. Největší pozornost budu věnovat pojmům norma
a kodifikace, neboť tyto dva termíny jsou pro moji práci zásadní. Primárně budu vycházet
z Encyklopedického slovníku češtiny (Lidové noviny, 2002) a z článků publikovaných
v časopise Naše řeč. Vycházet budu i z Akademické příručky českého jazyka (Academia,
2014).
1.1. Norma
Pojem jazyková norma vychází z Pražské školy. Definována byla Bohuslavem
Havránkem v roce 1932 v jeho teorii spisovného jazyka. Ten ji chápe jako „soubor
jazykových prostředků, které jsou jazykovým společenstvím pravidelně užívány
a považovány za závazné1“. Z Havránkovy definice vychází velké množství vědců. Pojem
byl postupně modifikován a rozšířen o pravidla, podle nichž se jazykové prostředky
navzájem spojují, a např. i o začleňování nových slov do tvaroslovných systémů. Do
jazykové normy patří pouze tvary, které se skutečně užívají a jsou obecně přijatelné.
Norma je variantní (tudíž připouští různé tvary, např. na kameni/u/ě) a inherentní, tedy
uložená v mysli mluvčího2. Norma není omezena jen na spisovný jazyk, mají ji i dialekty
a nespisovný jazyk. I tyto normy se zjišťují a popisují, ale nekodifikují3.
Mezi hlavní rysy jazykové normy patří inherentnost. Jelikož se norma chápe jako
inventář jazykových prostředků užívaných jazykovým společenství, není norma mimo
jazyk, ale existuje v jazyce samém. Dalším rysem normy je její implicitnost, která
vyvolává požadavek jejího poznávání. Jako noremní se chápou prostředky
konvencionalizované, uložené v myslích příslušníků daného společenství. Pravidelnost
užívání jazykových prostředků je předpokladem dalších rysů normy, a to bezpříznakovosti,
ustálenosti a závaznosti. Bezpříznakovost chápe Nebeská jako obvyklost užívání
jazykových prostředků, jako jejich neuvědomované, samozřejmé užívání4.
1 NEBSKÁ, Iva. Norma jazyková. In. KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.).
Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 289. 2 Srov. tamtéž.
3 Srov. JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha: Univerzita Karlova, 1974. S. 52.
4 Srov. NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003. S. 17-19.
11
Norma je pojmem obecně vágním, nachází se mezi pojmy jazyk/jazykový systém
a úzus. F. Kočiš o normě řekl, že mezi těmito pojmy norma jakoby ztrácí svoji tvář; je
definována buď se zřetelem k prvkům a pravidlům systému, nebo k tomu, že diriguje
úzus5. Artymovič normu zase prakticky ztotožňuje s jazykem, naopak J. M. Kořínek
ztotožňuje jazyk/jazykový systém s normou6.
Vladimír Šmilauer chápe normu jako závaznost jistých způsobů vyjadřování, jimiž se
uživatelé spisovného jazyka řídí7.
Ivana Nebeská chápe normu jako implicitní, založenou na konvenci, konsensu osob
daného společenství. Norma podle ní reflektuje variabilitu a nepředvídatelnost
komunikačních situací8. Nebeská dále rozlišuje dvojí polohu pojmu jazyková norma.
V prvním případě, obecné poloze, norma zaujímá prostor mezi pojmy jazyk/jazykový
systém a úzus. V této poloze je základem pravidelné užívání a závaznost zde má povahu
vhodnosti a přiměřenosti. V případě druhém, specifické poloze, zaujímá norma prostor
mezi pojmy úzus a kodifikace. Zde se závaznost blíží správnosti9.
Z jazykové normy vychází pojem norma spisovného jazyka, kterou Encyklopedický
slovník češtiny definuje jako „soubor jazykových prostředků, jež jsou pociťovány jako
závazné; je kritériem jazykové správnosti10
. Normu spisovného jazyka utvrzuje kodifikace,
Právě díky kodifikaci mohou lingvisté do normy zasahovat, podporovat její ustálenost
a upravovat ji.
Ivana Nebeská dále vidí rysy spisovné normy v implicitnosti, tedy v neuvědomované
znalosti (kdežto kodifikace je explicitní). Spisovná norma je dále interiorizovaná –
neukládá se do povědomí uživatelů jazyka jen přirozeným způsobem, ale v mnohem vyšší
míře také záměrným učením. Dále je závazná, míra její závaznosti je vyšší, blíží se spíše
správnosti, neboť spisovný jazyk je útvarem prestižním. Dalším rysem je její funkčnost,
kterou můžeme chápat jako mnohost funkcí spisovného jazyka. S tímto pojmem úzce
5 NEBESKÁ, Iva. Dvojí poloha pojmu jazyková norma. In: Naše řeč, r. 75 (1992), č. 1. S. 23.
6 Tamtéž.
7 ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: SPN, 1972. S. 24.
8 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003. S. 14.
9 Srov. NEBESKÁ, Iva. Dvojí poloha pojmu jazyková norma. In: Naše řeč, r. 75 (1992), č. 1. S. 23
10 NEBSKÁ, Iva. Norma jazyková. In. KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.).
Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 289.
12
souvisí její jednota, která je dána tím, že je dorozumívacím prostředkem celého národního
společenství. Za další rys spisovné normy považujeme její stabilitu a prestižnost11
.
Alois Jedlička považuje za závažné rysy normy spisovného jazyka ustálenost
(stabilitu) spisovné normy, její relativní jednotnost a (funkční) zvrstvení. Všechny tyto
rysy musíme nahlížet v dialektickém vztahu k rysům opozičním. Např. požadavek na
stabilitu je třeba uvést v souladu s rysem přirozené proměnnosti. V. Mathesius pro tento
pojem užívá označení princip pružné (elastické) stability a rovněž princip dynamičnosti.
Požadavek jednotnosti normy vyplývá z neteritoriální platnosti spisovného jazyka ve
srovnání s teritoriálně omezenými útvary (dialekty a prvky regionální). Variantnost normy
spisovného jazyka je projevem vnitřního vývoje normy a vlivem působení vnějších
faktorů. Rys zvrstvenosti se projevuje např. v existenci specifických prostředků psaných
a mluvených, prostředků náležejících k jednotlivým funkčním stylovým vrstvám,
prostředků intelektuálních (nocionálních) a emocionálních (expresivních)12
.
Jelikož v chápání pojmů norma a norma spisovného jazyka panuje jistá nejednotnost,
můžeme obecně konstatovat, že norma chápána obecně zaujímá prostor mezi jazykem
a územ, má blíže k jazyku. Naproti tomu spisovná norma obsahuje pouze prostředky
spisovného jazyka, příslušníky jazykového společenství není osvojována zcela spontánně,
proto nemá takovou oporu v úzu. Je více závazná a fixována kodifikací13
.
1.2. Kodifikace
Z Akademické příručky českého jazyka se můžeme dozvědět, že termín kodifikace se
používá pro dva jevy. Jednak pro písemné zachycení jazykové normy v jazykových
příručkách, jednak pro označení činnosti lingvistů, která k zachycení jazykové normy
směřuje14
. V článku Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny se
o kodifikaci mluví jako o „vědecké činnosti směřující k postižení a zachycení spisovné
normy, je dialektickou jednotou objektivního (tj. celonárodně platných vlastností jazyka
a jejich řečových realizací) a subjektivního (tj. vědecké poznávací činnosti)“. Znamená to,
že se řídí jak zákonitostmi objektivně existujících jazykových norem samých, tak
11
Srov. NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003. S. 27–8. 12
Srov. JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha: Univerzita Karlova, 1974. S. 55–
56. 13
NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003.1S. 39. 14
PRAVDOVÁ, Markéta a Ivana SVOBODOVÁ (eds.). Akademická příručka českého jazyka.
Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. S. 495.
13
i stupněm a možnostmi jejich lingvistického poznání15
. Kodifikace formuluje, utvrzuje
a reguluje normu ve slovnících a mluvnicích16
. Klade si za úkol vědecké poznání
a utvrzení objektivně existující normy spisovného jazyka. Na rozdíl od normy, která se
vztahuje ke všem útvarům národního jazyka, kodifikace se zaměřuje pouze na spisovnou
vrstvu. Druhý rozdíl je ten, že norma se vyvíjí neustále, zatímco kodifikace jazyk
zachycuje po etapách. Svou statičnost, konzervativnost řeší zaváděním dublet17
.
Předmětem kodifikace není jen to, co je v normě, ale pouze jevy některé, přičemž
okruh těchto jevů se proměňuje. Obecně platí, že kodifikace se zaměřuje na jevy
v lingvistické teorii nejpodrobněji zpracované, ne jevy nejsnáze objektivně a jednoznačně
zachytitelné a na jevy prestižní (tedy na takové, jejichž nesprávná podoba nejspíše vyvolá
záporné společenské hodnocení). Některá pravidla jsou zahrnuta do systematických
příruček (slovníky, pravidla pravopisu), jiná jsou jen obsahem dílčích studií. V současné
spisovné češtině je co do rozsahu nejdůkladněji popsána rovina lexikální, a to v Příručním
slovníku jazyka českého, Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny.
Pravopisná soustava je zpracována v Pravidlech českého pravopisu ve dvou podobách –
v tzv. akademickém vydání a tzv. školním vydání18
. Podrobněji se o vybraných příručkách
budu vyjadřovat v kapitole 1.2.1. Kodifikační příručky.
Schéma kodifikačního procesu je následující. Proces lze rozdělit na tři etapy. První je
etapa deskriptivní (zjišťovací), při které se zjistí a popíše existující spisovná norma,
objektivně, v celé složitosti, rozrůzněnosti a dynamičnosti. Zjistí se také postoje daného
společenství k spisovnému jazyku. Druhá etapa – regulativní (normativní) – má dvě
podfáze. V první, vyhodnocovací, se ohodnotí jazykové prostředky a způsoby jejich
užívání podle jistých objektivních kritérií a posoudí se skutečné společenské výrazové
potřeby a vývojové tendence. Vypracuje se předběžná perspektiva daného spisovného
jazyka a plán kodifikace. V druhé podfázi se provádí vlastní kodifikace normy. Třetí etapa
15
Srov. KRAUS, Jiří, Jaroslav KUCHAŘ, Alexandr STICH a František ŠTÍCHA. Současný stav a vývojové
perspektivy kodifikace spisovné češtiny. In: Slovo a slovesnost, r. 42 (1981), č. 3. S. 228–238. 16
ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: SPN, 1972. S. 24. 17
Srov. KRAUS, Jiří. Kodifikace. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.).
Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 216. 18
Srov. KRAUS, Jiří, Jaroslav KUCHAŘ, Alexandr STICH a František ŠTÍCHA. Současný stav a vývojové
perspektivy kodifikace spisovné češtiny. In: Slovo a slovesnost, r. 42 (1981), č. 3. S. 228–238.
14
je prováděcí (strategicko-taktická), kdy se hledají a využívají nejrůznější cesty, postupy
a prostředky pro uvedení kodifikace do praxe19
.
1.2.1. Kodifikační příručky
Podle míry závaznosti rozlišujeme příručky preskriptivní, tedy ty, které mají ambice
předepisovat jazykové veřejnosti, jak s jazykem zacházet, regulovat jeho užívání. Je jim
připisována větší míra závaznosti. Druhou skupinou jsou jazykové příručky deskriptivní,
tedy ty, jejichž autoři nechtějí předepisovat, ale pouze jen zaznamenávat soudobou
spisovnou normu20
.
Jedinou deskriptivní kodifikační příručkou jsou v dnešní době Pravidla českého
pravopisu (PČP). V současné době vycházejí ve dvojím vydání, a to v akademickém
a školním. Okruh pravopisných témat je v obou vydáních stejný, liší se jen koncepce
a rozsah výkladu (školní vydání je stručnější). Školní vydání PČP obsahuje méně
slovníkových hesel než slovník akademických PČP, v pravopisném slovníku školního
vydání jsou v daleko větší míře uvedeny tvaroslovné údaje. Akademická PČP jsou na
rozdíl od školního vydání doplněna o doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do
češtiny a dále o seznamy zeměpisných jmen, rodných jmen a antických jmen. Tato
příručka neuvádí stylovou charakteristiku slov. Současná PČP se řídí poslední pravopisnou
reformou z roku 199321
.
Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) navázal na Příruční slovník jazyka českého
(PSJČ). První vydání vznikalo v letech 1960–1971, druhé vydání vyšlo v roce 1989. Jeho
hlavním redaktorem byl Bohuslav Havránek, z dalších členů redakce se na něm podíleli
Jaromír Bělič, Miloš Helcl, Alois Jedlička, Václav Křístek a František Trávníček.
Obsahuje téměř 193 tisíc slov zpracovaných ve čtyřech svazcích. Má plnit funkci prakticky
využitelného slovníku a na rozdíl od PSJČ má kodifikační platnost, a to po stránce
spisovné lexikální normy, ortografické, ortoepické i gramatické. SSJČ klade velký důraz
na systémové zpracování slovní zásoby a přináší podrobnou stylovou charakteristiku slov.
Stylistické kvantifikátory vychází z pěti hledisek, a to z příslušnosti ke stylové vrstvě,
19
DANEŠ, František. K dvěma základním otázkám kodifikace. In: Naše řeč, r. 60 (1977), č. 1. S 3. 20
Srov. Kodifikace a závaznost jazykových příruček. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-03-
12]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=892 21
Srov. Informace o příručce Pravidla českého pravopisu. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-
03-15]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=890
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=892http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=890
15
frekvenci, dobovému výskytu a emocionalitě. Naznačuje také slovesné vazby a uvádí
vidové dvojice22
.
Pro praktickou potřebu uživatelů vyšel Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost
(SSČ). První vydání vzniklo v roce 1978, druhé upravené a doplněné v roce 1994, třetí
s drobnými úpravami 2003, 2005, 2009 a 2015. Slovník zpracoval autorský kolektiv pod
vedením Josefa Filipce, Františka Daneše, Jaroslava Machače a Vladimíra Mejstříka.
Podává kompletní lexikografický popis téměř 50 tisíc slov, což odpovídá pasivní slovní
zásobě středoškolsky vzdělaného člověka. Časovým záběrem obsahuje slovní zásobu od
roku 1945, přihlíží však i k starším obdobím. Zvláštní péči věnuje dubletám a variantám.
Obsahuje údaje pravopisné, výslovnostní a gramatické. Ke slovníku jsou připojeny i tři
přílohy (přehled zkratek a značek, přehled křestních jmen, příjmení a zeměpisných jmen,
slovotvorný přehled)23
.
Akademický slovník cizích slov (1. vydání 1995, dotisk 1997) je speciální normativní
výkladový slovník, který obsahuje zhruba 100 tisíc hesel. Uživatele poučují o přejatých
slovech ve spisovné češtině komplexně, tedy po stránce významové, pravopisné,
výslovnostní i stylistické. Pozornost je věnována i původu slov. V roce 2005 byl
aktualizován a vydán jako Nový akademický slovník cizích slov (posledním dotiskem roku
2014), ve kterém bylo přidáno asi dva tisíce nových slov a významů z různých tematických
oblastí24
.
Jelikož ve své práci používám jako jeden ze sekundárních zdrojů i časopis Naše řeč,
popíšu i jej. Naše řeč a je recenzovaný odborný časopise, který vychází od roku 1916,
věnující se češtině jako mateřskému jazyku. Zabývá se nejen současným českým jazykem,
ale i otázkami české gramatiky a slovní zásoby, problematickými pravopisnými jevy,
stylistikou i jazykovou kulturou25
. Robert Adam se ve svém článku K otázce kodifikační
pravomoci26
zmiňuje o tom, že v jisté lingvistické literatuře (zde konkrétně je řeč o
publikaci J. Chloupek, M. Krčmová, E. Minářová, Stylistické minimum, Brno 1990) se
uvádí, že časopis Naše řeč patří mezi publikace kodifikující spisovnou normu českého
jazyka. Tento fakt mu potvrdila i Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR. To by
22
Srov. O slovnících. LEXIKO – webové hnízdo o novodobé české slovní zásobě a výkladových slovnících [online]. 2016 [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://lexiko.ujc.cas.cz/index.php?page=3 23
Srov. Tamtéž. 24
Srov. Tamtéž. 25
Naše řeč. Naše řeč [online]. [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/index.php 26
Srov. ADAM, Robert. K otázce kodifikační pravomoci. Naše řeč, ročník 88 (2005), č. 4, s. 198–201.
http://lexiko.ujc.cas.cz/index.php?page=3http://nase-rec.ujc.cas.cz/index.php
16
znamenalo, že jakákoli změna oproti poslední pravopisné reformě z roku 1993 navrhnutá
v příspěvku do časopisu Naše řeč je kodifikační a stává se platnou. Milan Jelínek ve
spolupráci s redakční radou časopisu27
se k této Adamově připomínce vyjádřil tak, že Naše
řeč je spíše „kuchyní kodifikace“, kde se navrhované změny diskutují a připravují
k samotnému procesu kodifikace. Je jasné, že kodifikování prostřednictvím časopisů
přináší oproti kodifikování v příručkách řadu nevýhod, např. nesystematičnost, nesnadnou
dohledatelnost a nesporně i menší objektivnost, neboť návrh na změnu vnáší jeden, popř.
malá skupina lingvistů. Václav Cvrček28
poté uvádí, že Naše řeč nemá platnost
preskriptivní (jako např. Pravidla českého pravopisu). Závěr je tedy takový, že Naše řeč
není kodifikační příručkou ve stejném smyslu jako Pravidla českého pravopisu či Slovník
spisovného jazyka českého, ale na jejím poli se kodifikace navrhuje a připravuje.
1.3. Standard
Termínem standard se rozumí „soubor jazykových prostředků považovaných za
správné“, někdy se jím překlenuje vzdálenost mezi spisovnou normou a jazykem běžné
komunikace. Z Encyklopedického slovníku češtiny se můžeme dozvědět, že tohoto termínu
se užívá nejednotně. J. Horecký jej v Teórii spisovného jazyka (1979) chápe jako základní
podobu národního jazyka, oproti tomu například J. Chloupek jej vnímá jako obecný jazyk
s vyšší komunikační funkcí (Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti, 1986)29
. Ostatně
různorodost ve vnímání pojmu standard můžeme vidět i při nahlédnutí do Současné české
stylistiky (2003), kde se jím rozumí „celospolečenský útvar jazykový s vyšší komunikační
funkcí, a to základu spisovného i nespisovného, avšak i tak plnícího celospolečenské
funkce30
“.
1.4. Úzus
Podle Encyklopedického slovníku češtiny se územ rozumí soubor jazykových
prostředků, které jsou ve vžité podobě užívány jazykovým společenstvím bez ohledu na to,
zda jsou správné nebo nesprávné, vhodné nebo nevhodné. Akceptovatelné jsou
i prostředky, které jsou vytvořeny nesystémově, jelikož jsou používány jazykovým
27
JELÍNEK, Milan. Má Naše řeč kodifikační pravomoc? In: Naše řeč, r. 88 (2005), č. 4. S. 202–206. 28
CVRČEK, Václav. Za ještě tvrdší kodifikační diktát? In: Naše řeč, r. 89 (2006), č. 1. S. 26–29. 29
NEBESKÁ, Iva. Správnost jazyková. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.).
Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 438. 30
ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních
vztahů). S. 48.
17
společenstvím a to je přijímá. Jazyková norma se od úzu liší obecnou přijatelností a vyšší
závazností31
.
Vilém Mathesius hovoří ve své práci O požadavku stability ve spisovném jazyce o úzu
jako o organickém základu, o který se jako jediný můžeme opřít, chceme-li dojít ke
stabilitě ve spisovné řeči. Zjistíme jo z jazykové praxe dobrých autorů literatury krásné
i naučné32
.
Havránek říká, že úzus rozhoduje o normě lidového jazyka, o pravidelném souboru
jeho jazykových prostředků. Do normy spisovného jazyka pak náleží to, co je v soudobém
úzu spisovném, avšak úzus není jediný, který o normě spisovného jazyka rozhoduje33
.
Vladimír Šmilauer o úzu říká, že je to ustálená jazyková zvyklost, může být
i nesprávný34
.
1.5. Spisovný a nespisovný jazyk
Národní jazyk představuje široký soubor výrazových prostředků. Základem jazykové
situace dnešní češtiny je několik různě stabilizovaných strukturních jazykových útvarů, jež
jsou v dichotomickém vztahu spisovnost – nespisovnost, v soukromé či poloveřejné
mluvené komunikaci se uplatňují i nestrukturní útvary, jednotlivé slangy. Prestižním
jazykovým útvarem je spisovná čeština, která se svou stabilitou opírá o kodifikaci a je
užívána pro vyšší komunikační cíle. Oproti tomu nejnižší prestiž mají teritoriální dialekty.
Mimo tuto stratifikaci stojí běžná mluva, primárně spontánní a mluvená sloužící k běžné
denní komunikaci35
.
1.5.1. Spisovný jazyk
Spisovný jazyk je nejdůležitějším útvarem národního jazyka, který má jako jediný
z útvarů funkci národně reprezentativní. Také se jako jediný útvar řídí kodifikací36
.
31
NEBESKÁ, Iva. Úzus. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.).
Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 516. 32
Srov. MATHESIUS, Vilém. O požadavku stability ve spisovném jazyce. In: HAVRÁNEK, Bohuslav,
WEINGART, Miloš. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932. S. 23. 33
HAVRÁNEK, Bohuslav. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In: HAVRÁNEK, Bohuslav,
WEINGART, Miloš. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932. S. 34. 34
ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1972. S. 24. 35
Srov. KRČMOVÁ, Marie, Jan Chloupek. Jazyk národní In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana
PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 192–
193. 36
ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních
vztahů). S. 45.
18
Užívání spisovné variety se předpokládá při sledování vyššího komunikačního cíle, tedy ve
školách, na úřadech, ve vědě, v hromadných sdělovacích prostředcích atd. Písemné
projevy obsahují rysy knižnosti, většina jevů je v těchto projevech po stylové stránce
neutrální. Oproti tomu mluvená forma spisovné češtiny zpravidla neobsahuje archaické ani
knižní prvky, obsahuje prvky neutrální a stylově nepříznakové37
. V soukromé komunikaci
se spisovný jazyk uplatňuje poměrně málo, a to z toho důvodu, že pro potřeby emočně
velmi diferenciované soukromé komunikace s množstvím nejrůznějších komunikačních
funkcí mu scházejí mnohé výrazové prostředky (v minulém století byla spisovná čeština
obnovena jako jazyk psané umělecké a odborné komunikace)38
. Prvky oblastních variet
spisovného jazyka jsou výjimečně kodifikací přijímány, některé bývají tolerovány, avšak
na okraji spisovnosti39
.
V článku Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny40
je na
spisovný jazyk nahlíženo ze dvou hledisek. Na jedné straně je chápán jen jako „forma“
národního jazyka užívaná jen k oficiálnímu, explicitnímu, „čistě spisovnému“ vyjadřování;
na druhé straně se prosazuje velmi široké sblížení spisovného jazyka s běžnou mluvou,
s normami běžné komunikace, jako zespisovnění prostředků běžné mluvy.
Spisovný jazyk musí smiřovat dva protikladné požadavky. Na jedné straně musí
udržovat souvislost s jazykem předchozích generací a musí být ustálen, aby mohl plnit
funkci dorozumívajícího nástroje. Z druhé strany se ale musí přizpůsobovat měnícím se
dorozumívacím potřebám, a nesmí tedy ustrnout. Mění se, opouští zastarávající prostředky
a přejímá prostředky z cizích jazyků, za nespisovného jazyka, vytváří nové; mění se ale
pomalu. Z tohoto důvodu nejsou možné radikální změny v jazyce, neboť by byla porušena
jeho stabilita, která je jednou z jeho základních vlastností41
.
Podle Šmilauerovy Nauky o českém jazyku má spisovný jazyk základ společný všem
oblastem. Část jazykových prostředků se však liší podle oblasti užití42
.
a) Umělecká oblast dává do popředí samo vyjádření a jeho estetickou účinnost. 37
ČECHOVÁ, Marie. Čeština – řeč a jazyk. Praha: SPN, 2011. S. 23. 38
Srov. KRČMOVÁ, Marie. Současná běžná mluva v českých zemích. In: Daneš, František a kol. Český
jazyk na přelomu tisíciletí. Praha, Academia, 1997. S. 162. 39
ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních
vztahů). S. 47. 40
KRAUS, Jiří, Jaroslav KUCHAŘ, Alexandr STICH a František ŠTÍCHA. Současný stav a vývojové
perspektivy kodifikace spisovné češtiny. In: Slovo a slovesnost, r. 42 (1981), č. 3. S. 235. 41
Srov. ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1972.
S. 22. 42
Tamtéž. S. 22.
19
b) Publicistická oblast, tedy oblast, jíž se v práci zabývám, klade požadavek na
přehlednost, srozumitelnost a působivost.
c) Odborná oblast s požadavky přesnosti a citové neutrality.
d) Oblast hovorovou.
Nabízí se otázka, jak rozlišit, zda je daný jazykový prostředek spisovný, či nikoli.
Současná česká stylistika říká, že jazykový prostředek je spisovný tehdy, je-li rozšířen
v komunikátech s vyšším cílem, kde komunikující usiluje o spisovnost, není-li jeho výskyt
regionálně omezen a má-li strukturní předpoklady integrovat se ve spisovném jazyku.
U nových pojmenování je ještě požadavek, aby prostředku bylo pro komunikaci vskutku
třeba43
.
1.5.1.1. Hovorový jazyk/hovorová čeština
Šmilauer definuje hovorový jazyk jako „jazyk užívaný v osobním styku mezi lidmi
znalými spisovného jazyka“44
. Lze ho také charakterizovat jako mluvenou formu spisovné
češtiny45
. V Současné české stylistice najdeme hovorový jazyk charakterizován jako nikoli
samostatný útvar národního jazyka, jehož místo by bylo mezi spisovnou a obecnou
češtinou, nýbrž jako soubor prostředků náležejících široce chápanému komplexu spisovné
češtiny. Tento soubor směšuje spisovné a nespisovné prvky i teritoriálně podmíněné46
.
Důsledkem archaizujícího rázu spisovné češtiny je velký rozestup mezi spisovným
jazykem a jazykem nespisovným. Na pozadí obecné češtiny mohla zdárně vznikat
hovorová forma jazyka spisovného47
. Havránek charakterizuje hovorovou vrstvu
spisovného jazyka jistou volností v oblasti slovníkové, frazeologické a syntaktickou. Tato
charakteristika je jí společná s obecnou češtinou. Po stránce hláskové a tvarové se kryje se
spisovnou češtinou48
.
43
ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních
vztahů). S. 48. 44
ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1972. S. 23. 45
KOPEČNÝ, František. Spisovný jazyk a jeho forma hovorová. In: Naše řeč, r. 33 (1949), č. 1-2. S. 14–22. 46
KRČMOVÁ, Marie. Současná běžná mluva v českých zemích. In: Daneš, František a kol. Český jazyk na
přelomu tisíciletí. Praha, Academia, 1997. S. 48. 47
KOPEČNÝ, František. Spisovný jazyk a jeho forma hovorová. In: Naše řeč, r. 33 (1949), č. 1-2. S. 14–22. 48
Tamtéž.
20
Jedná se o prvky běžné komunikace, které se mohou vyskytovat v kontextu zcela
spisovném, třebaže ne většinou v řeči psané49
. Ostatně, že jde o funkční vrstvu jazyka,
která je vlastní projevům s funkcí běžně dorozumívací, říká i Alois Jedlička ve své práci
Spisovný jazyk v současné komunikaci50
. Doposud nevznikla jediná mluvnice hovorové
češtiny, není tedy ani kodifikována51
.
1.5.2. Nespisovný jazyk
Mezi útvary nespisovné vrstvy jazyka patří dialekt (tradiční teritoriální dialekt),
interdialekt, obecná čeština, profesní mluva, slang a argot.
Tradiční teritoriální dialekt představuje útvar národního jazyka vymezený teritoriálně,
přísně normovaný, stylově plochý, užívaný živelně a neprestižně pro běžné mluvené
dorozumívání, řidčeji a okrajově v ústní slovesnosti. Plní funkci vyjádření společenské
solidarity, intimity komunikačního prostředí i privátnosti komunikačního cíle. Intimita
a bezprostřednost bývají ztotožňovány s „žádoucí“ neoficiálností, s osobním zaujetím.
Tímto způsobem pronikají teritoriální prvky do projevů vyššího stylu. Nářečí nezanikají,
leč se takové předpovědi vyskytovaly. Mizí však slova spojená s určitými činnostmi
(zastaralé pojmy), vzniká tak jistá nerovnoměrnost v uchování dialektů.
Interdialekt je nestabilizovaný útvar národního jazyka představující nejvyšší vývojové
stádium tradičních teritoriálních dialektů – zbavovaných postupně výlučných, nápadných
znaků a naopak obsahující už inovace podle současných vývojových zákonitostí národního
jazyka.
Obecná čeština má v našem prostředí úlohu „třetího standardu“, a to ve všech českých
krajích s přesahem na západní Moravu. Je tedy ryze interdialektového typu, jednak typu
standardu s vyšší komunikační funkcí. V moderním dramatickém umění a literárních
dialozích se obecná čeština stala výhradní reprezentantkou živé mluvené řeči
každodenního života, objevuje se i v krásné literatuře v pásmu postav, ale i v pásmu
autorském. Přítomnost obecné češtiny v krásné literatuře naznačuje fakt, že se stává
celonárodním nespisovným útvarem (tím se odtrhuje od své původní interdialektické
postavy). Další charakteristika obecné češtiny viz kap. 4.4.2 Obecně české výrazy.
49
KOPEČNÝ, František. Spisovný jazyk a jeho forma hovorová. In: Naše řeč, r. 33 (1949), č. 1-2. S. 14–22. 50
JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha: Univerzita Karlova, 1974. S. 101. 51
ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních
vztahů). S. 48.
21
Slang, profesní výrazy a argot patří mezi tzv. polotvary národního jazyka z toho
důvodu, že nemají specifickou gramatickou stavbu52
.
2. JAZYK PUBLICISTICKÉHO STYLU
Vzhledem k tomu, že se moje práce zabývá jazykovou kulturou deníku Metro,
zaměřím se v této kapitole ne na celou oblast publicistického stylu, ale pouze na jazyk.
Rozeberu stylovou vrstvu výrazových prostředků, především na opozičnost knižnost versus
hovorovost a spisovnost versus nespisovnost. Z jazykových prostředků jsem se pro
relevantnost vzhledem k mé práci rozhodla zaměřit jen na použití cizích slov a přejímání
a vynechala jsem např. informace o užití metafor či parentezí, neboť ty nejsou předmětem
mé práce.
Informace jsem čerpala hlavně z publikace Stylistika pro žurnalisty (Minářová, Eva,
Grada Publishing, 2011), neboť zde byly zmíněné kapitoly nejvíce rozebrány. Dále jsem
pracovala s příspěvkem Jiřího Krause Novinářská čeština uvedeným v publikaci Čeština,
jak ji znáte i neznáte (Čmejrková, Světla, Praha: Academia, 1996).
Vedle termínu publicistika se objevuje i pojem novinářství, žurnalistika nebo
zpravodajství. Tyto pojmy se buď plně či částečně překrývají, nebo se úplně liší. V českém
prostředí se užívá především pojmů žurnalistika a publicistika. Pojmem žurnalistika
můžeme obsáhnout veškerou činnost v hromadných sdělovacích prostředcích
(masmédiích), tedy celou sféru novinářské činnosti. Tímto pojmem můžeme označit i obor
zabývající se touto činností. Na druhé straně pojem publicistika je často chápaný jako
žurnalistická (redaktorská, dopisovatelská i spisovatelská) činnost v masmédiích, která
slouží k informaci o aktuálních otázkách, ale zároveň zprávy analyzuje a komentuje je.
Z toho vyplývá, že pojem žurnalistika je nadřazeným pojmenováním pro publicistiku
a zpravodajství53
.
Hlavní funkcí žurnalistických (publicistických) komunikátů je funkce informativní
(sdělná), vedle ní funkce ovlivňovací, přesvědčovací a získávací – komplexně funkce
52
Srov. ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut
sociálních vztahů). S. 49–53. 53
Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.
S. 160.
22
persvazivní. Stylová sféra těchto textů představuje komunikaci stylově výrazně
dynamickou, neustále se vyvíjející54
.
2.1. Stylová vrstva výrazových prostředků
Pro publicistické texty je příznačné, že daleko více než u jiných typů textů dochází
k těsnému sepětí celé stylové sféry s dobou. Většina výrazových prostředků se jeví
vzhledem k době jako relativně pevná, stabilní, ale s vývojem společenského dění dobově
proměnná. V současné době je užívaná stylová vrstva prostředků publicistického stylu
nehomogenní. Základem jsou spisovné výrazové prostředky, ale specifičnost stylu
dokreslují nespisovné výrazy, hovorové, knižní či dobově se vyskytující – současně se
používají jak prostředky hovorové, tak knižní či citově zabarvené55
. Právě v této sféře
dorozumívání se šíří největší počet nových slov a obratů, většinou pod vlivem jazyků
cizích56
.
Jsou zde dvě tendence, první ke stabilizaci jazykového materiálu a na druhé straně
tendence k jeho obměně. O prvním procesu svědčí automatizace jazykového vyjadřování,
o druhém proces aktualizace57
.
Lze tedy říci, že jedním z charakteristických rysů publicistického stylu je koexistence
jazykových prostředků stylově protikladných v širokém rozpětí od hovorovosti, a to
s přesahy do nespisovnosti, až k užití knižnosti. V užití těchto dichotomií příznaků je
patrný záměr, jejich koexistence je cílená58
. Současné slovníky a mluvnice považují
žurnalistiku za jeden z hlavních zdrojů informací o vývojových tendencích současné
češtiny59
.
2.1.1. Hovorovost versus knižnost
Nejvýraznější vyjadřovací dichotomií je stylová rozdílnost spočívající v opozičnosti
hovorovost versus knižnost. Různé teorie říkají, že hovorové výrazové prostředky jsou
54
Srov. Tamtéž. S. 159. 55
Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.
S. 159. 56
KRAUS, Jiří. Novinářská čeština. In: ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1.
Praha: Academia, 1996. S. 171. 57
Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.
S. 186. 58
MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.
S. 192. 59
KRAUS, Jiří. Novinářská čeština. In: ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1. Praha:
Academia, 1996. S. 172.
23
častější, typičtější pro mluvené vyjadřování, neboť je tato komunikace bezprostřední
a spontánní. Hovorovost se vyskytuje spíše v lexiku, ve velké míře k ní přispívají
především hovorové frazémy a slova expresivní, někdy až výrazně kolokviální až
nespisovná. V psaném textu jsou uváděny s uvozovkami i bez nich. Např. jít hlavou proti
zdi, mít úplně „natřískaný diář a další.
Oproti tomu knižnost bývá spojována s psanými projevy vyššího stylu. Knižnost může
souviset s ustáleností formulace, např. když je knižní výraz součástí frazému (problém tkví
v tom, bylo s podivem). Je o to výraznější, že knižní výrazy mají malé frekvenční užití
v komunikaci. V publicistických textech plyne užití knižních výrazových prostředků
z propracované, někdy až zintelektualizované syntaktické stavby, která je častá např.
častými přívlastkovými polovětnými konstrukcemi. Ke knižnosti přispívají i spojovací
prostředky (Většinu Evropanů poznamenávají tytéž duchovní proudy, byť nestejnou
měrou.)60
.
2.1.2. Spisovnost versus nespisovnost
Žurnalistika a publicistické texty jsou zdrojem oficiálních informací, očekáváme od
nich proto nanejvýš prestižní a kultivované vyjadřování, proto by těžištěm jazyka
publicistiky je neutrální spisovný jazyk. Všechny výrazové prostředky – knižní, hovorové
a zejména ty za hranicí spisovnosti se stávají příznakovými. Setkáváme se i s jevy, které se
už začínají pociťovat jako noremní, doposud ale nebyly kodifikovány. Takovéto jevy
odrážejí vývojové tendence českého jazyka. Nejčastější odklon od spisovnosti bývá na
rovině lexikální, méně na rovině morfologické.
Užití nespisovnosti může být motivované a nemotivované. Motivované užití je takové,
které je vědomé a záměrné. V publicistických textech se tento případ vyskytuje stále
častěji, autoři si užití nespisovného výrazu uvědomují a kladou ho do uvozovek (ale ne
vždy důsledně). Pokud je nespisovnost užita vhodně, přispívá k větší persvazi textu.
Motivované užití může být úsilí o navození autentičnosti prostředí a situace, za níž
komunikace probíhá, nebo může odrážet profesní a zájmové prostředí (profesionalismy
a slang). V takovém případě zvýrazňuje rysy dané skutečnosti (např. děcák, učňák,
obchoďák). Nespisovné výrazy mohou také zajišťovat výraznější expresivitu vyjádření
(např. štamgast, kočírovat). Někdy je nespisovnost projevem ekonomičnosti – o tom svědčí
60
Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.
S. 189–192.
24
přemíra univerbizovaných výrazů (např. jazykovka, neziskovka). Užití univerbizace je časté
v situacích, kdy příslušné termíny existují, ale v úzu je slang. Tyto výrazy jsou většinou
kratší, a proto přispívají k ekonomičnosti vyjádření. V některých případech užití
nespisovnosti představuje pouze záměrnou aktualizaci vyjádření, kromě výše zmíněných
univerbizací se jedná například o formální tvoření komparativu a superlativu u adjektiv,
která v jazyce nestupňujeme (např. fotbalovější, světovější). Slang se často vyskytuje tam,
kde autor nemá jinou možnost vyjádření, například při neustálenosti nebo rozkolísanosti
terminologie, zvláště při přenášení informací z populárně odborné sféry.
Nemotivované užití nespisovnosti není spojováno s autorovým cílem nebo záměrem,
jedná se o užití bezděčné a neúmyslné a plyne z neznalosti nebo opomenutí normy
spisovného vyjadřování. Velmi často se setkáváme s výskytem nespisovných
morfologických dublet, které jsou v běžné komunikaci naprosto běžné – např. dativ plurálu
věcím (spis. věcem) nebo 3. osoby plurálu oni ví (spis. vědí). Vyskytují se také chyby
a prohřešky v syntaxi, zejména nevhodné anakoluty, zeugma, kontaminace.
Shrneme-li to, některé užití nespisovných výrazových prostředků se jeví jako funkční
a dotvářejí stylovou podobu, jiné nejsou vždy žádoucí a pro adresáty únosné61
. Hranice
spisovnosti jsou ovšem dost pružné a záleží tu i na hodnocení ze strany čtenářů nebo
posluchačů. Třeba podoby obyvatelských jmen Pražan, Plzeňan, Ostravan mnoha lidem,
zejména příslušníkům mladších generací, znějí spíš archaicky, naproti tomu podoby
Pražák, Plzeňák, Ostravák hodnotí jiní lidé, zejména ti starší, jako příliš hovorové nebo
dokonce nespisovné62
. V tisku se ale setkáváme s běžným, spontánním užitím
nespisovných výrazů, které už začínají být v mluvené hovorové komunikaci zcela běžné
a konkurují spisovným variantám. Odrážejí tak vývoj ve spisovné normě nebo její
rozkolísanost. Mnoho dokladů najdeme ve slovotvorbě v souvislosti s univerbizací, užití
jednoslovných pojmenování na místě už existujícího sousloví narůstá, svědčí o tom
například výrazy jako občanka (občanský průkaz) nebo náklaďák (nákladní
vlak/automobil)63
.
61
MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.
S. 197. 62
KRAUS, Jiří. Novinářská čeština. In: ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1. Praha:
Academia, 1996. S. 173. 63
Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.
S. 193–197.
25
2.1.3. Přejímání cizích slov
Slova cizího původu i přejímky v různé míře počeštěné jsou odrazem doby,
ekonomických i politických tendencí a měnících se společenských poměrů v souvislosti
s rozvojem mezinárodních kontaktů. Přemíra přejatých slov se netýká jen odborného
vyjadřování, ale jejich užívání je výrazně charakteristické také pro současnou žurnalistiku,
pronikají do ní ze všech oborů. Některá slova jsou pro žurnalisty velmi nová, např.
marketing, boom, holding nebo sitcom. Slovní zásoba i cizí slova užívaná v češtině jsou
poplatná době a dobu odrážejí.
Přejímky s velkou frekvencí užití podléhají v různé míře počešťování své původní
podoby, v některých případech se současně užívají dvě podoby (původní i počeštěná).
Takovým příkladem může být slovo byznys psané také jako business, lídr i leader.
Výskyt přejatých slov je pro žurnalistické texty typický, i když pro některé výrazy
čeština už vlastní výraz má. V souvislosti s tím můžeme sledovat výrazné rozšíření
kompozit, především hybridních – např. europoslanec, europrostor64
.
3. CHARAKTERISTIKA DENÍKU METRO
V této kapitole se chci zmínit o deníku Metro obecně. Nejprve o tom, jak vznikl
a v jakých mutacích vychází, poté o struktuře deníku, tedy o tom, jaké typy článků zde
najdeme, a v závěru kapitoly chci popsat, jak probíhají korektury textů v Metru.
Zdrojem informací pro tuto kapitolu jsou především webové stránky deníku, jak ty
české, tak zahraniční, a také informace získané na základě telefonického rozhovoru
s regionální ředitelkou pro brněnskou pobočku, Pavlínou Fraňkovou, a e-mailové
korespondence s šéfredaktorem Janem Davidem.
3.1. O deníku
Deník Metro je mezinárodním deníkem. Založen byl v zimě roku 1994 ve švédském
Stockholmu Janem Stenbeckem poté, co s nápadem vydávat noviny zdarma přišli tři
žurnalisté – Pelle Anderson, Robert Braunerhielm a Monica Lindstedt. Historicky první
číslo bylo publikováno v únoru 1995. Během pár let se Metro rozšířilo do Prahy, poté do
64
Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.
S. 237–239.
26
Budapešti, Nizozemí, Helsinek, Chille a mnoha dalších zemí65
. V dnešní době tento deník
vychází na třech kontinentech (Evropa, Asie, Amerika), ve 25 zemích světa, 220 městech.
Denní počet čtenářů dosahuje téměř 25 milionů po celém světě. Vychází v 99 různých
edicích a 17 jazycích. Více než polovina čtenářů Metra je ve věku 18 až 40 let66
. Deník cílí
na mladé lidi z města. Deník Metro představuje největší mezinárodní a nejrychleji rostoucí
noviny světa. Od roku 2006 je zapsán v Guinessově knize rekordů jako největší
mezinárodní deník67
.
V České republice vychází Metro od roku 1997 v denním nákladu zhruba 280 tisíc
výtisků. Kromě Prahy vychází v Olomouci, Ostravě, Českých Budějovicích a dalších
městech. Řadí se tak na první místo v počtu distribuovaných výtisků. V Praze je dokonce
nejčtenějším deníkem68
. Vydavatelem české mutace je skupina MAFRA, a. s., která je
součástí koncernu Agrofert vedeného Andrejem Babišem. Čtenářům je dostupná tištěná
verze, která je rozdávána každé ráno na nejfrekventovanějších místech města (v Brně
především na zastávkách městské hromadné dopravy, a to na České a Hlavním nádraží)
nebo je k odběru v malých kovových stojanech rozmístěných po městě, kromě ní mohou
čtenáři využívat i online archiv (http://e.metro.cz/archiv.aspx). Hlavní redakce se nachází
v Praze, kde se také píší všechny texty. I přesto, že v Brně má Metro svoji pobočku,
redakce zde není, tudíž i brněnské vydání se celé píše v hlavní pražské redakci69
.
3.2. Struktura deníku
Všechna světová vydání těchto novin mají téměř stejnou podobu – použití barev
(charakteristickou barvou spojenou s deníkem je zelená), rozvržení strany, formát, způsob
uspořádání zpráv, strukturu titulků. Hlavní oblastí zpráv jsou události z domova, ze světa
a ze sportu.
Deník vychází ve formátu A4 v rozsahu zhruba 10 až 15 stran (výjimečně i více, a to
v případě speciálních vydání nebo v důsledku komerční přílohy či inzerce). Titulní straně
dominuje velký titulek se zprávou dne nebo hlavní zprávou vydání a také velká fotografie
s komentářem či krátkou zprávou. Po straně jsou ještě umístěny krátké odkazy na další
65
Our Story: How Metro created media history. Metro [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z:
http://www.metro.lu/lang/en/about/our-story/ 66
The Metro Moment.. Metro [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z:
http://www.metro.lu/assets/TheMetroMoment_LATAM.pdf. 67
O nás. Metro.cz [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-
o-nas.htm 68
Tamtéž. 69
Informace získaná na základě telefonického rozhovoru s regionální ředitelkou Pavlínou Fraňkovou.
http://e.metro.cz/archiv.aspxhttp://www.metro.lu/lang/en/about/our-story/http://www.metro.lu/assets/TheMetroMoment_LATAM.pdfhttp://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htmhttp://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htm
27
zprávy ve vydání. Všechny zprávy z titulní strany odkazují na stranu, kde je daná
informace dále rozepsána. Titulní strana má čtenáře nalákat k dalšímu čtení, obsahuje
většinou odkazy na nejzajímavější zprávy ve vydání. Je zároveň i takovým „obsahem“.
Kromě zprávy je zde umístěna i inzerce, není to však pravidlem.
V každém čísle deníku Metro nalezneme zprávy z domova (ty jsou zastoupeny ve větší
míře) a ze světa. Nebývá opomenuta ani kultura. Součástí čísla je také dvojstrana Servis,
na níž je křížovka, televizní program, kvíz, dopisy čtenářů, ve kterých reagují na články
z předchozích vydání, horoskop a sloupek. Jeho autorem bývají známé osobnosti a reagují
v něm na různá, více či méně aktuální témata. Svou strukturou se jedná o kratší fejeton,
většinou stojí na vtipném tématu. Součástí dvojstrany Servis je i malé lingvistické okénko
Slovo dne, v němž se vysvětluje slovo cizího původu, často něco, co se vyskytlo ve
sloupku. Zdrojem vysvětlení je Akademický slovník cizích slov. Poslední strana až dvě jsou
věnovány zprávám ze sportu.
Kromě zpráv jako takových obsahuje každé vydání i speciální strany věnované různým
tématům. Ne vždy se ale jedná o komerční přílohu. V pondělí bývají zařazeny články o
cestování, školách a financích, v úterý deník pravidelně zařazuje stránku věnovanou
angličtině (English Page) a články věnující se zdraví. Středeční vydání je obvykle co do
počtu stran nejdelší, neboť je zařazena několikastránková komerční příloha – domov,
zdraví, pojištění, finance, motor a další. Kromě této komerční přílohy bývá ve středu i
strana věnující se práci (Job). Součástí čtvrtečního čísla je vždy strana Auto, kde bývají
recenzovány nové modely aut a články s radami pro motoristy. Pátek obsahuje stranu
Víkend.
Titulky mají jednotnou grafickou podobu. Hlavní titulek je vytištěn tučně, černou
barvou. Mívá podobu věty jednoduché i souvětí, není však ukončen tečkou. Podtitulky
zpřesňují obsah zprávy a konkretizují téma. Klíčová slova, respektive věty (věty
jednoduché a strohé, občas i jen jedno slovo) jsou označeny tučně, zelenou barvou a k nim
doplňující informace/věta je klasicky černě. Příklad titulku viz příloha č. 5.
V Brně jednou měsíčně vychází speciální vydání Brno XXL. Toto vydání vzniklo
v roce 2009 a kromě Brna vychází ještě v Plzni. Z internetových stránek deníku70
se
můžeme dozvědět, že je distribuováno nad rámec běžného nákladu do 100 tisíc poštovních
70
O nás. Metro.cz [online]. [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htm
http://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htmhttp://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htm
28
schránek místním domácnostem. Z vlastní zkušenosti mohu však říct, že ač v Brně bydlím
třetím rokem, nikdy jsem toto speciální XXL vydání ve schránce neobjevila.
Ne všechny zprávy jsou původní tvorbou redakce Metra. Velké množství zpráv je
přejatých z České tiskové kanceláře, z portálu iDnes.cz, ze skupiny MAFRA atd. Původní
zprávy jsou označeny Metro či jménem redaktora.
Zprávy a komerční přílohy netvoří celý obsah Metra. Důležitou součástí obsahu je
také inzerce, která občas tvoří i více než polovinu rozsahu vydání. Jedná se nejen o krátká
reklamní sdělení, ale i o několikastránkové reklamy (např. obchody Datart a Alza mívají
i pětistránkové reklamní plochy prezentující slevové akce). Velké množství inzerce
a reklamy je celkem pochopitelné. Noviny jsou distribuovány zdarma, každý si je může na
ulici či v odběrných stojanech vzít, aniž by musel cokoliv zaplatit. Inzerenti za vystavení
své prezentace platí a tyto peníze tvoří nejspíš podstatnou část příjmů deníku. Každé pro,
má své proti. Za cenu toho, že získáme noviny zdarma, musíme jakožto čtenáři
„překousnout“ větší míru inzerce, například oproti běžně vydávaným novinám a deníkům,
jež v takové míře reklamu neobsahují (i když to už v dnešní době také tolik neplatí).
3.3. Jak probíhá korektura textů v deníku
Periodikum Metro vychází denně, kromě víkendů a státních svátků. Korekturu textů po
jejich jazykové i stylistické stránce má na starost každý den pouze jeden korektor. Oprava
začíná zhruba po poledni a trvá do večerních až nočních hodin. Probíhá dvojí čtení textů –
první v počítači v rámci redakčního systému a druhé čtení finální verze již vytisknuté na
papíře.
Korekturám podléhají všechny texty, které jsou publikovány. Korektor zasahuje jak do
zpráv přejatých, např. z ČTK, ale i do zpráv napsaných přímo v redakci. Přejaté zprávy
jsou nejčastěji zkracovány.
Výjimkou je ovšem inzerce, do ní korektor zasahovat nemůže a musí ji do novin
publikovat tak, jak ji dostali od inzerenta. Avšak komerční přílohy, např. ve středečním
vydání bývá často několikastránková příloha o pojištění, zdraví atd., korekturám podléhají
a je do nich zasahováno.
Zvláštní skupinu textů tvoří Sloupek. Zde se jedná o autorské texty, do kterých
korektor zasahuje minimálně. Opraveny jsou pouze očividné hrubky a překlepy, ale
29
například nespisovná slova odstraňována či nahrazována spisovnými nejsou. Dopisy od
čtenářů jsou nejčastěji zkracovány a procházejí korekturou71
.
71
Informace o tom, jak probíhají korektury, jsem získala od šéfredaktora Jana Davida na základě naší e-mailové konverzace.
30
III. PRAKTICKÁ ČÁST
1. METODOLOGICKÝ POSTUP VÝZKUMU
V bakalářské práci jsem použila metodu obsahové analýzy textu. Nejprve byl stanoven
zkoumaný vzorek. Zaměřila jsem se na brněnskou mutaci deníku Metro. Časové období
zkoumaného materiálu bylo stanoveno na dobu od 1. července 2014 do 31. prosince 2014.
Zkoumaný vzorek tedy zahrnoval 120 vydání – noviny vychází denně od pondělí do pátku,
výjimku tvoří dny státního svátku a rovněž poslední týden v červenci, kdy má Metro
plánovanou výluku ve vydávání. Nepracovala jsem s klasickým papírovým vydáním, ale
s online archivem deníku dostupného z http://e.metro.cz/archiv.aspx.
Do jazykové analýzy byly zahrnuty téměř všechny texty vyskytující se v deníku.
Vynechány byly pouze rozhovory, a to z toho důvodu, že je zde většinou zaznamenávána
co nejautentičtější mluva dané osoby/skupiny osob, s níž/nimiž je rozhovor veden. Dále
byly vyloučeny sportovní zprávy. Do analýzy byly kromě vlastních zpráv a článků
zařazeny i komerční přílohy, reklamy a inzerce, výjimku tvořila řádková inzerce, která
byla vypuštěna.
Jazyková analýza spočívala v pečlivém studiu zkoumaných vzorků. Nezabývala jsem
se pouze pravopisnou stránkou, ale i slovní zásobou (lexikem, všímala jsem si
nespisovných výrazů, neologismů, neotřelých slovních spojení) a syntaxí. Nalezené jevy a
prvky byly třízeny do tabulek podle kategorií, do níž daný jev patřil (např. „chyba v psaní
čárky před spojkou a). Každý nalezený jev/prvek byl doplněn o datum vydání a o číslo
strany, kde byl nalezen. Kromě zapsání příslušeného jevu byla připojena i poznámka se
komentářem k danému jevu (např. stylová charakteristika, důvod, proč je jev pravopisně
špatně atd.).
Pokud byla nalezena chyba v inzerci a daná inzerce se i s chybou vyskytla ve více
vydáních deníku, byla zaznamenána do analýzy pouze jednou.
2. HYPOTÉZA
Předpokládám, že při jazykové analýze se ukáže, že nejčastějšími pravopisnými
prohřešky budou chyby v psaní velkých písmen, z lexikálních prostředků se v deníku bude
vyskytovat větší množství nespisovných a hovorových výrazů a ze syntaktického hlediska
bude nejvíce chyb v interpunkci, konkrétně v psaní čárky před spojkami nebo a a, mnoho
chyb bude také v zápisu data (vynechávání mezer), procent (nerozlišování 10%, tj.
http://e.metro.cz/archiv.aspx
31
adjektivum desetiprocentní, vs. 10 %, tj. substantivum deset procent) a v nespisovné
deklinaci a zápisu číslovek (např. do 18-ti let věku).
3. POUŽITÉ PŘÍRUČKY
Při zpracování analýzy nalezených jevů jsem pracovala s hlavními kodifikačními
příručkami. Stylová charakteristika byla ověřována v Akademickém slovníku češtiny,
Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny. U těchto tří zmíněných
příruček jsem pracovala z důvodu jednoduššího vyhledávání a přehlednosti s těmi, které
jsou součástí Internetové jazykové příručky, neboť každého hledaného výrazu jsou zde
k dispozici odkazy na hesla z příslušných slovníků. Nespisovnost byla také kromě výše
uvedených ověřována ve Slovníku nespisovné češtiny (3. rozš. vyd., Praha:Maxdorf, 2009)
a v publikaci Co ve slovnících nenajdete (1. vyd., Praha: Portál, 1994). Obě tyto příručky
nejsou kodifikační. Neologismy byly ověřovány v slovníku Nová slova v češtině: slovník
neologismů (1. vyd., Praha: Academia, 1998) a Nová slova v češtině: slovník neologismů 2
(1. vyd., Praha: Academia, 2004).
Pravopisná pravidla byla ověřována v Internetové jazykové příručce a v Akademické
příručce českého jazyka (1. vyd., Praha: Academia, 2014), která je vlastně „papírovou“
verzí té internetové.
4. ANALÝZA NALEZENÝCH JEVŮ
Nalezené jevy jsou třízeny do šesti hlavních kategorií – pravopis lexikální, mluvnický
a skladební. Čtvrtou kategorii tvoří lexikum, kam jsou zaznamenávány výrazy z obecné
češtiny, slang, argot, univerbizované prostředky, výrazy z hovorové vrstvy češtiny
a neologismy. Dále byla zařazena kategorie chyby v tisku a zajímavosti/nezařaditelné jevy.
Každý jednotlivý jev je opatřen identifikačním kódem nesoucím informaci o dnu
vydání čísla, ze kterého pochází, a číslem strany. Pokud jev pochází z reklamního
textu/inzerce, je za číslem strany znak *. V případě, že byl jev nalezen ve Sloupku, je za
číslem strany značka S. Př. M01/01S5* = Metro, 1. 1., strana 5, inzerce. Rok vydání nebylo
potřeba zaznamenávat, neboť jsem pracovala pouze s rokem 2014.
32
4.1. Pravopis lexikální
4.1.1. Psaní u/ů a kvantita
M26/09S3 – jeden z posledních teplých víkendu – chyba v kvantitě, správně:
víkendů
4.1.2. Psaní předpony s-, z-, vz-
M11/09S12 – může pojišťovna skrouhnout – správně: zkrouhnout, výraz je
zároveň nespisovný, SNČ
M04/11S5 – zhodil nějaké to kilo – správně: shodil
4.1.3. Velká písmena
M04/07S2* – Muzeum Kostek – ve víceslovných názvech píšeme pouze první
písmeno velké, správně tedy: Muzeum kostek.
M09/07S2 – CK monmare travel – jedná se zde o název cestovní kanceláře,
proto je nutné psát první písmeno názvu velké (CK Monmare travel).
M02/09S8* – rostliny, kterou nazývali Gurmar – názvy rostlin píšeme s malým
počátečním písmenem
M03/09S12* – Zámečník, Klempíř, Třídič plechů – není zde žádný důvod pro
psaní velké počátečního písmene, neboť se jedná o název povolání a ty píšeme
s malým písmenem
M16/09S6* – Jižní Morava – geografické označení (severní, jižní atd.) píšeme
s malým písmenem, tedy jižní Morava
M24/11S2 – ubrala škodovce přes dva tisíce vozů, volkswagenu tři a Fordu
dokonce přes čtyři tisíce aut – správně: Škodovce, Volkswagenu – názvy
automobilek. Ve větě panuje nejednotnost (Ford s velkým počátečním
písmenem, ale zbytek s malým).
M24/11S8 – Nutella nebo Kindervajíčko; Kindertyčinky – správně:
kindervajíčko, kinedertyčinky. Nejedná se o přesný název (Kinder Surprise), ale
o lidové označení. Domnívám se tedy, že není na místě psát velké počáteční
písmeno.
33
M11/12S1 – na Jižní pól traktorem – správně: jižní pól. Nejedná se o vlastní
jméno (oficiální označení), ale o geografické označení, v takovém případě
píšeme malé písmeno.
4.1.4. Psaní spřežek
M30/10S2* – zajišťujeme kurzy tak zvaně „na míru“ – takzvaně je spřežka,
musíme ji psát dohromady jako jedno slovo
M07/10S11S – jídlo, které jsme nikdy před tím nejedli – předtím je spřežka,
musíme psát dohromady
4.1.5. Psaní zkratek iniciálových
M30/10S2* – jazykové zkoušky telc – správně: TELC (The European Language
Certificate). Je nepochopitelné, proč je zkratka uvedena s malými písmeny,
když je dále v článku její význam vysvětlen.
4.1.6. Hranice slov v písmu
4.1.6.1. Mezera
M07/07S3* – 10.7. a 26.8. – v zápisu data musí být po tečce mezera bez
ohledu na počet číslic v kalendářním dni či měsíci (10. 7. a 26. 8.)
M14/07S2* – v kinech od 17.7. – po tečce musí být mezera (17. 7.)
M14/07S3 – O desátníka J .M. pečují Američané – mezera za J je nesprávná,
musí být za tečkou (o desátníka J. M. pečují). Dále v článku je již iniciála
správně.
M16/07S3* – nepřetržitě 24hod – za číslovkou musí být mezera, hodina má
zkratku hod., tudíž zde musí být tečka (24 hod.)
M23/07S6* – sleva 10% - mezi značkou a číselnou hodnotou musí být mezera,
jelikož se nejedná o adjektivum desetiprocentní, ale o slevu deset procent
M18/08S12 – Vysočina 2014,proběhne (…). – po čárce musí následovat
mezera
M20/08S5* – mluvíte až 75% na hodině – mezi značkou a číslovkou musí být
mezera (75 procent, ne 75procentní)
34
M20/08S10 – 62% respondentů; pouze 45% z nich; 64% lidí; 44% lidí – mezi
značkou a číslovkou musí být mezera, nemluvíme o adjektivu.
M29/08S3* – sleva 80% na celý sortiment; pouze do 8.září – mezi značkou
a číslovkou chybí mezera, nejedná se o adjektivum. Taktéž v datu chybí po
tečce mezera.
M15/10S3* – 20% na všechno – mezi značkou a číslovkou musí být mezera,
nejedná se o adjektivum
M04/11S5 – 8.11. a další případy na straně – chybí mezery po tečce
M04/11S5 – pavilonB – chybí mezera
M19/11S7 – v pondělí 10.11.2014 – po tečkách chybí mezery
M01/12S3 – radost,ale řidiči – chybí mezera
4.1.6.2. Dělení slov
M02/07S3 – (…) bude muset počkat ještě několik let. Než bude dvojkolejka (…)
– věta je nesmyslně rozdělená, lepší by bylo (…) bude muset počkat ještě
několik let, než bude dvojkolejka (…)
M29/09S4 – te-enager – slovo je špatně rozděleno, správné dělení je tee-na-ger
M11/11S11 – Mat-thewem – slovo nelze rozdělit uprostřed zdvojené souhlásky,
neboť pokud po dvojené souhlásce následuje další souhláska, dělíme až po
zdvojené souhlásce (Matt-hew)
4.1.6.3. Spojovník
Spojovník užíváme, chceme-li vyjádřit, že jím spojené výrazy tvoří těsný (slovní nebo
souslovný) celek72
.
M29/08S4 – super i hypermarketech – správný zápis má být super-
i hypermarketech. Super- a hyper- mají funkci předpony.
M09/10S4* – internetového online-portálu – spojovník není nutný
72
HLAVSA, Zdeněk. Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998. S. 54.
35
Co se týče pravopisu lexikálního, nejvíce prohřešků bylo nalezeno v oblasti hranic slov
v písmu, a to konkrétně v psaní mezer, a poté v psaní velkých písmen. V psaní mezer se
nejčastěji jednalo o případy zápisu data, pravidlo o psaní mezery za každou tečkou (tedy
např. 11. 4. 2016) nebylo moc dodržováno. Rovněž v zápisu procent a nerozlišování
adjektiv (např. osmiprocentní – 8%) a spojení číslovky se značkou (osm procent – 8 %) se
našlo mnoho chyb. Nutno dodat, že toto se povětšinou týkalo reklamních/inzertních textů,
do kterých redakce Metra nemůže zasahovat, a tak to není jejich chyba.
V oblasti velkých písmen se nejčastěji jednalo o chyby v názvech výrobků,
automobilek (škodovka, Kindervajíčko). Dále potom o geografická označení území (Jižní
Morava, Jižní pól). Tohle konkrétně jsou velmi časté chyby nejenom v médiích, ale i mezi
širokou veřejností.
4.2. Pravopis mluvnický
4.2.1. Skloňování substantiv
M08/07S6 – lidi nechápali – správný tvar nom. pl. je lidé, tvar lidi je hovorový
M12/08S1 – usazování posledního dílu (…) si vzal včera na starosti těžký jeřáb
– správně: na starost (akuz., sg., fem, vzor kost)
M13/8S1 – 280 nákladních automobilů s dvěma tisíci tun humanitárního
nákladu – správně: tunami (instr., pl., fem., vzor žena)
M18/08S11S – s rodinama – správně: rodinami (instr., pl., fem., žena),
koncovka -ma je obecně česká, nespisovná
M01/09S12 – navštívíte několik města – správně: měst (gen., pl., neu., město)
M11/09S2 – krabička zdraží až o čtyři korun – správně: koruny (akuz., pl.,
fem., žena)
M19/09S2* – s možností koupi náhradních dílů – správně: koupě (gen., sg.,
fem., růže)
36
M25/09S2 – případ je v plné gescii policie – správně: gesci (lok., sg., fem.,
růže)
M15/10S3 – tamnímu místostarostovi lídrovi ČSSD Petrovi Procházkovi –
v tomto případě máme za sebou příliš mnoho koncovek –ovi. Je vhodné střídat
koncovku –u s –ovi, nebo –ovi připojit až k poslednímu členu. Lepší by tedy
bylo: tamními místostarostovi lídru Petru Procházkovi.
M20/10S12 – města, s nimiž je spojena historie i moderní života –
správně: život (nom., sg., masc. neživotné, hrad). Zde bychom ale mohli
uvažovat i o tom, že se jedná o překlep.
M22/10S17S – omáčka s nakládanýma okurkama – správně: okurkami (instr.,
pl., fem., žena). Koncovka –ma je obecně česká, je zde unifikována pro
všechny rody v instr. pl.
4.2.2. Skloňování adjektiv
M18/08S12 – byla vybudována dvě nové hřiště – správně: nová (nom., pl.,
neutrum, vzor mladý)
M22/10S17S – omáčka s nakládanýma okurkama – správně: nakládanými
(instr., pl., fem., mladý). Koncovka –ma je obecně česká, je zde unifikována
pro všechny rody v instr. pl.
4.2.3. Skloňování zájmen
M03/07S3* - naší klientskou kancelář – jedná se o akuzativ singuláru, správný
tvar je naši
M22/08S3 – Soudkyně žádá rodiče Michala P., aby jej informovali, kde se
jejich syn nachází. Autor chtěl pravděpodobně vyjádřit, že rodiče mají
informovat soud o tom, kde se jejich syn nachází. Kvůli špatnému tvaru
osobního zájmena věta nedává smysl a dá se interpretovat tak, že rodiče mají
informovat Michala P. o tom, kde se on sám nachází. Lepší by bylo aby ji
informovali (soudkyni) nebo aby soud informovali.
37
M13/10S6* - Až jsem v říjnu loňského roku na doporučení mého kamaráda
(…). Špatný tvar zájmena přivlastňovacího, správně je svého, neboť
přivlastňujeme podmětu.
4.2.4. Číslovky
M03/07S3 – 112 kilometru – číslovka řadová, musíme psát tečku (112.
kilometru)
M0807S10* - mezi 12 a 16 hodinou – číslovka řadová, musíme psát tečku
(mezi 12. a 16. hodinou)
M14/07S13 – hvězda dnes slaví 75 narozeniny – číslovka řadová, musíme psát
tečku (75. narozeniny)
M18/09S6* – od svých 25-tých narozenin – číslovka řadová, musíme za ní psát
tečku (25. narozenin)
4.2.4.1. Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov
Složené číselné výrazy vznikají spojením číslovky psané číslicí nebo číslicemi s jiným
slovem (přídavným jménem, podstatným jménem či příslovcem) nebo značkou, jako
např. 12procentní i 12% (= dvanáctiprocentní) roztok. Všechny tyto jednoslovné výrazy
píšeme bez mezer, bez spojovníku a nevpisujeme do nich koncové části číslovek, neboť
slabiky -ti- a -mi- jsou už obsaženy v tvaru číslovky73
M04/08S8* – 6-ti denní pobyt; 3-chodová večeře – složený číselný výraz,
píšeme dohromady a bez mezer, tedy 6denní a 3chodová
M06/08S2* – 2 směnný provoz – složený číselný výraz, píšeme dohromady
a bez mezer (2směnný)
M10/10S2* – 6-ti denní pobyt – složený číselný výraz, píšeme dohromady
(6denní)
73
Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov (typ 12procentní, 20kr�