DRUHý ELEKTRONICKý ROčNíK | čASOPIS PRO STUDENTY | ZDARMA GEOTERMáLNí ENERGIE UKRADENé TEPLO ANTéNY NA INFRAZářENí TERMODYNAMICKé ZáKONY TŘÍPÓL | BřEZEN 2009 MAGAZÍN PLNÝ POZITIVNÍ ENERGIE WWW.TRETIPOL.CZ TÉMA ČÍSLA TEPLO
D r u h ý e l e k t r o n i c k ý r o č n í k | č a s o p i s p r o s t u D e n t y | Z d a r m a
Geotermální energieUkradené teplo antény na infrazářenítermodynamické zákony
T Ř Í P Ó L | b ř e z e n 2 0 0 9
M A G A Z Í N P L N Ý P O Z I T I V N Í E N E R G I E
W W W . T R E T I P O L . C Z
TÉMA ČÍSLAteplo
2
Kdo první správně odpoví na tuto otázku, dostane
od Skupiny ČEZ pěkný dárek!!!
Proč se letadlo, když zatáčí, naklání do zatáčky, a Proč se loď Při zatáčení naklání oPačně?
Své odpovědi posílejte na: [email protected]
Soutěž
z a jímá váS aStronomie a chtěli bySte Se dozvědět něco nového?
Pokud ano, pak je Letošní letní „škola“ ast-
ronomie Astronomická expedice 2009 přesně
to, co hledáte. Letošní expedice se koná od
17. července do 2. srpna 2009 na hvězdárně
v Úpici.
Bližší informace najdete na adrese:
www.tretipol.cz/index.asp?clanek&view&745
obSah02
zajímá vás astronomie a chtěli byste se dozvědět něco nového?
02areva začne těžit v největším uranovém ložisku v africe
03 bude pozlacený igelit vyrábět energii?
04 ccs - zbraň proti klimatickým změnám
05 nová možnost pro skladování elektřiny
05deisa - evropa otevřela počítačovou supersíť
06 jaderná energetika ve vesmíru
08 větrná mytologie
10 tré zákonů/zákazů termodynamických
11 bratranci od pluhu
12 50 let tokamaku
13 ukradené teplo
14 expedice mars
15 jak natankovat uhlí do nádrže auta
16 albireo
17nejdelší pohyblivý přívod elektřiny na světě mají v elektrárně tušimice II
18 vodík na sto způsobů
19 geotermální energie
20 hrátky s teplem
20chcete si vyzkoušet„řídit“ jaderný reaktor?
třípÓl | 1/2009, druhý elektronický ročník | časopis pro studenty | zdarma | součást vzdělávacího programu Svět energie | pro Čez, a. s.,vydává: Cinemax, s. r. o. | redakční rada: tomáš gráf, Pavel duchek, Šárka Beránková, Jan obdržálek, Lukáš rytíř, Jan Píšala, Michaela ratajová, edita dufkovášéfredaktor: Michael Pompe | odpovědná redaktorka: ing. Marie dufková | grafická úprava a sazba: CineMaX, s. r. o. redakce, administrace a inzerce: CineMaX, s. r. o., elišky Přemyslovny 433, Praha 5 tel.: 257 327 239, fax: 257 327 239e-mail: [email protected] | web: www.tretipol.cz | kopírování a šíření pro účely vzdělávání dovoleno | za správnost příspěvků ručí autoři
areva začne těžit v neJvětŠíM UranovéM LožiskU v afriCeFrancouzská jaderná společnost Areva podepsala
5. ledna 2009 kontrakt s nigerijskou vládou na
dolování uranu v ložisku Imouranen v Nigeru. Je
to největší ložisko v Africe. Dolování začne v roce
2012 a Niger se tak stane druhým největším pro-
ducentem uranu na světě. Areva předpokládá roční
těžbu 5 000 tun po dobu více než 35 let a do
otevření dolu chce investovat 1,2 miliardy eur.
Zájem o uran a jeho dolování ve světě roste. Švédsko
prověřuje své nově objevené ložisko, nechává si
udělat expertizu kvality rudy od odborníků z Aus-
trálie. Slibný zdroj uranu byl objeven v centrálním
Jordánsku – i zde si se smlouvou na příští spolupráci
pospíšila Areva (30. 9. 2008). Společnost Ur-Energy
z kanadského Toronta podala žádost o povolení těžit
uran v lokalitě Lost Creek ve Sweetwater County
ve Wyomingu (březen 2008). Těžba by probíhala
loužením, tj. injektáží směsi okysličené vody a jedlé
sody (NaHCO3) do podzemí, rozpuštěná uranová
hornina se pak čerpá na povrch a uran se separuje.
Japonsko 6. 6. 2008 založilo společný podnik
s Australskou těžební společností Quasar Resources
na těžbu uranu v lokalitě 500 km severozápadně od
australské Adelaide. Těžební koncese zaujímá území
440 000 km2 v centru jižní Austrálie. Austrálie těží
cca 23 % světového uranu, ale odhaduje se, že má
na svém území až 40 % světových zásob.
Podle toho, jak roste zájem o rozvoj jaderné
energetiky a s ním hlad po uranu, objevují se nová
ložiska a přiložená tabulka asi dozná změny! (red)
Známé a těžitelné zásoby uranu (2007)
tuny U% světových
zásob
Austrálie 1,243,000 23 %
Kazachstán 817,000 15 %
Rusko 546,000 10 %
Jižní Afrika 435,000 8 %
Kanada 423,000 8 %
USA 342,000 6 %
Brazílie 278,000 5 %
Namíbie 275,000 5 %
Niger 274,000 5 %
Ukrajina 200,000 4 %
Jordánsko 112,000 2 %
Uzbekistán 111,000 2 %
Indie 73,000 1 %
Čína 68,000 1 %
Mongolsko 62,000 1 %
další státy 210,000 4 %
World total 5,469,000
Zdroj: OECD NEA & IAEA, Uranium 2007: Resources, Production and Demand
třípól | www.tretipol.cz
Březen 2009
Sluneční anténaBěžné fotovoltaické panely pracují na následujícím
principu (viz všechny články Třípólu, kde jsme o fo-
tovoltaice psali): letící foton dopadne na materiál
panelu, předá svou energii nejbližšímu elektronu
a ten se uvolní ze své pozice a dá se do pohybu.
Leckdy vyvolá celou lavinu elektronů a pokud na
panel dopadá dostatek fotonů, máme ve výsledku
elektrický proud. Tento efekt ovšem nemůže vyvolat
lecjaký foton. V případě infračerveného záření nemá
dostatek energie, aby elektron z atomové mřížky
uvolnil. Zvládne nanejvýš volný elektron rozkmitat.
Když vezmeme vhodný vodič a ozáříme ho, získáme
střídavý proud oscilující ve stejné frekvenci, s jakou
se povedlo rozkmitat elektrony v materiálu. Na tom-
to principu pracuje obyčejná televizní anténa.
Miliony zlatých SpirálekAnténa sbírající energii infračerveného záření má
jeden drobný, ale podstatný háček. Velikost antény
je úměrná délce vlnění, které zachytává. Pro příjem
televizního signálu to bude anténa velká několik
desítek centimetrů, ale s infračerveným zářením si
dokáží poradit jen objekty mnohem menší. Jedná se
o velikosti nanometrů, tedy miliardtiny metru.
Současné technologie zvládají výrobu miniaturních
čipů, výroba nanoantény by tedy neměla být problém.
Výzkumníci z Národní laboratoře v Idahu (Idaho
National Laboratory – INL) se tento problém pokusili
vyřešit. Optimální tvar antén nasimulovali v počítači
a dostali útvary, které dokázaly absorbovat až 92 pro-
cent infračerveného záření. Tyto anténky měly podobu
miniaturních zlatých spirálek nebo čtverečků.
potištěná igelitka – naděje budoucnoSti?Vědci se zaměřili na zpracovávání záření zvané-
ho midIR, což je v podstatě prostřední úsek infračer-
veného spektra s frekvencemi pohybujícími se od 30
do 120 THz. Tato oblast je pro budoucí infračervené
panely nejvýhodnější, protože právě v této oblasti
vyzařuje v noci Země teplo, které nashromáždila ze
Slunce přes den. Anténky by tak mohly dodávat proud
i v noci, i když by ho bylo podstatně méně než ve dne.
Nanoantény vyrobili obdobnou metodou, jakou
se ve velkém vyrábějí čipy. Vytvořili raznici, kterou
nanoantény natiskli jako velikým razítkem. Tato
raznice o průměru šesti palců (zhruba 15 cm) vyro-
bí najednou více než 10 miliónů antének. Za pod-
klad posloužil polyetylen, čili v podstatě materiál
obyčejné nákupní tašky. Výsledné zařízení je tak
krásně tvarovatelné a jde jím obalit či potisknout
prakticky cokoliv.
drahá černá barvaSoustava zlatých nanoantének na igelitové tašce
dosáhla osmdesátiprocentní absorpce infračerveného
záření. Uvážíme-li, že běžné fotovoltaické panely do-
sahují většinou méně než dvacetiprocentní účinnosti,
je to jistě ohromující úspěch. Jenže pozor! Fotovol-
taické panely vyrábějí elektrický proud – a kde je
něco takového z pozlacené tašky? Zatím máme pouze
povrch, který dokáže dobře pohlcovat infračervené
záření. To dokáže ovšem načerno natřená deska také.
Pokud výzkumníci nechtěli jen vytvořit velmi drahou
barvu, musí vyřešit otázku, jak z nanoantén získat
elektrický proud v rozumně využitelné podobě.
neexiStující nanouSMěrňovačeElektrický proud už samozřejmě ve zlatém materiálu
je. Každá anténka je zdrojem střídavého proudu
o terahertzové frekvenci (mění svůj směr biliónkrát
za sekundu), která je pro běžné použití naprosto
nevhodná. Je možno buď tento proud usměrnit, nebo
vytvořit obvod, který by jeho frekvenci změnil na
přijatelných 50Hz a umožnil napojení na elektrickou
rozvodnou síť. Usměrnění by vyžadovalo tvorbu zcela
nových nanousměrňovačů. Teprve na jejich účinnosti
bude záležet, jak dokonalý bude celý panel. Dokud se
nepodaří vyvinout vhodné usměrňovače (či obvody
upravující frekvenci) budou zlaté nanoantény jen
zajímavou hříčkou a o zpracovávání nočního vyzařo-
vání Země si budeme moci jenom nechat zdát.
edita dufková
BUde pozlacený iGelit vyráBět energii?Antény na infrazářeníFotovoltaické panely přeměňují sluneční záření na elektrický proud a v budoucnu by se mohly stát významným zdrojem energie. Ze všech slunečních paprsků, které k nám naše hvězda posílá, si panely ovšem vybírají jen úzkou část, viditelné a částečně i ultrafialové záření. Všechny ostatní části spektra zůstávají nevyužity a přitom nesou takové množství energie! Kupříkladu infračervené záření. Dopadá k nám nejen ve slunečních paprscích, ale vyzařují ho i všechny živé bytosti, pracující stroje a dokonce i zahřátá zem.
www.economist.com/science/displaystory.
cfm?story_id=11959190
https://inlportal.inl.gov/portal/
server.pt?open=514&objID=1269&mode=2&
featurestory=DA_101047
(DA_144483, DA_135292)
, WWW
3 Struktura nanoantén pod elektronovým mikroSkopem
3 Steven novack z laBoratoře inl předvádí plaSto vou fólii neSoucí Sadu čtverců S vyraže-nými nanoanténami, jejichž reliéfy jSou umíStě-ny na vodivé podložce. každý čtverec oBSahuje 260 miliónů nanoantén.
třípól | www.tretipol.cz
Březen 2009 3
4
první vlaštovkaPrvní evropskou elektrárnu s technologií CCS
(Carbon Capture and Storage, jímání a sklado-
vání oxidu uhličitého) spustil koncem minulého
roku do provozu koncern Vattenfall v areálu dvou
osmisetmegawattových uhelných bloků v německém
Schwarze Pumpe. Zkušební projekt hnědouhelného
bloku o tepelném výkonu 30 MW, který přišel na
70 miliónů eur, má do roku 2015 následovat další
pětisetmegawattový. Komerční tisícimegawattovou
elektrárnu, stejně výkonnou jako jeden temelínský
blok, chce společnost postavit v lužickém hnědou-
helném revíru do roku 2020.
kdy Se to vyplatíBezemisní uhelné elektrárny se vyplatí pouze za
předpokladu, že cena povolenek na vypouštění CO2
překročí hranici 40 eur za tunu. Náklady na jeho jí-
mání v uhelných elektrárnách se pohybují mezi 26
a 37 eury za tunu. Připočítat je třeba ještě výdaje
na přepravu a podzemní ukládání zachyceného CO2,
upozorňuje nedávná studie Reinharda Grünwalda
ze specializované kanceláře Spolkového sněmu
zabývající se dopady používané techniky.
Odhaduje, že výrobní cena jedné kilowatthodiny
uhelného proudu se při nasazení této technologie
až zdvojnásobí ze současných německých tří až
čtyř na pět až sedm eurocentů. Toto zvýšení ozna-
čuje za „cenu za zápas s klimatickými změnami“,
již zaplatí podnikatelé a domácnosti. Předpoklá-
dá, že za dvacet let se tak proud z bezemisních
uhelných elektráren dostane na stejnou cenovou
úroveň jako dnes velice drahé obnovitelné zdroje.
co na to odborníci„Jímání a ukládání oxidu uhličitého z uhelných
elektráren není zdaleka technologicky vyřešeno,“
říká chemik z oldenburské univerzity Jürgen
Metzger: „Při podzemním skladování musíme vzít
v úvahu i možnost zemětřesení, jaké přednedáv-
nem postihlo třeba uhelné Sársko. Vysoké budou
i energetické náklady na samotnou separaci CO2.
Vlastní spotřebu elektráren zvýší použití tech-
nologie CCS o pětinu, což sníží jejich účinnost,“
tvrdí Metzger.
„Při využívání uhlí se musí zavádět moderní
technologie typu integrovaného zplynovacího
cyklu (IGCC) a tlakového fluidního cyklu (PBFC),
případně jímání a ukládání oxidu uhličitého (CCS).
Nové postupy zpracování uhlí dokážou z miliónu
tun vyprodukovat 500 miliónů kWh elektřiny nebo
350 tisíc tun plynných paliv nebo 400 tisíc tun me-
tanolu nebo 370 miliónů m3 syntetického zemního
plynu,” říká ředitel polského Ústředního hornického
ústavu prof. Józef Dubiński.
Na web stránce www.vattenfall.com/www/co2_
en/co2_en/879177tbd/879211pilot/901887-
test/index.jsp najdete živé záběry z webkamery ze
staveniště této první elektrárny s technologií CCS.
(jlm)
3 Schéma oddělení co2
3 princip ukládání co2 pod zem
ccS
Oxid uhličitý vznikající při spalování fosilních paliv lze jímat a trvale, na milióny let, ukládat pod zemí nebo mořským dnem. Nedostane se tedy do atmosféry, kde přispívá ke skleníkovému efektu.
zBraň Proti kLiMatiCkýM zMěnáM
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
29. ledna 2009 zahájila Evropská komise provoz
superpočítačové sítě pro vědce, kteří se podílejí
na projektu ITER, tj. prvního reaktoru využívají-
cího jadernou fúzi.
Rozšířená evropská infrastruktura pro superpočí-
tačové aplikace (Distributed European Infrastructu-
re for Supercomputing Applications – DEISA) spo-
juje 12 ze sta nejvýkonnějších počítačů na světě.
Přístup k tomuto mocnému komunikačnímu nástroji
mají od 29. ledna vědci pracující na ovládnutí
termonukleární energie. Umožní jim provádět i tak
složité simulace, jako je provoz fúzního reaktoru.
„Očekáváme, že DEISA bude znamenat ohromný
přínos pro výzkum tohoto důležitého energetického
zdroje budoucnosti a posílení role Evropy v tomto
projektu,“ řekla komisařka pro informační společ-
nost a média Viviane Redingová a dodala: „Sdílení
nejlepších vědců pomůže evropské společnosti
zůstat na čele celosvětového výzkumu.“
Řízená termojaderná syntéza je procesem, kterým
svou enormní energii získávají hvězdy jako je naše
Slunce, a který má šanci stát se trvale udržitelným
budoucím energetickým zdrojem lidstva. Na projek-
tu fúzního reaktoru ITER spolupracuje EU, Japon-
sko, Čína, Indie, Jižní Korea, Rusko a USA, reaktor
se staví v jihofrancouzském Cadarache. Pro plánová-
ní budoucích fúzních experimentů jsou nezbytné
velkorozsahové simulace procesů uvnitř reaktoru
a chování materiálů v extrémních podmínkách
„hvězdných“ teplot a tlaků. „Nyní se tyto výpočty
mohou dělat s plným nasazením nejmodernější a
nejvýkonnější počítačové techniky,“ řekl ředitel
podpory aplikací německého superpočítačového
centra RGZ, Dr. Hermann Lederer.
DEISA, která přišla na 26 milionů euro používá
evropskou multi-gigabitovou počítačovou síť Géant
computer network. Jde o síť užívanou exklusivně
pro výzkumné a akademické účely. Projekt DEISA
byl zahájen v roce 2004 a na jeho řešení se podílí
11 partnerů z výzkumných organizací, síťových
technologií a průmyslu ze 7 zemí Evropy. V
mezinárodním měřítku DEISA úzce spolupracuje s
obdobným americkým projektem TeraGrid.
Více informací získáte na www.deisa.eu.
(red)
Texaská univerzita vyvíjí nové kondenzátory, tzv.
ultrakapacitory, založené na principu grafeno-
vých vrstev. Grafen je název pro nový materiál
na bázi uhlíku. Je tvořen plochými molekulami
o šířce jednoho atomu uhlíku, patří do skupiny
fullerenů. Jeho pomocí lze vytvořit atomární
tenké vrstvy.
Jeden gram takového materiálu je možné rozpro-
střít na ploše až 2630 m2 (cca polovina fotbalo-
vého hřiště!). Elektrická vodivost grafenu je až
stokrát lepší než vodivost křemíku, jeho použití by
tedy doslova znamenalo revoluci ve výrobě tran-
sistorů a dalších součástek. Při použití v elektro-
lytických kondenzátorech se díky němu významně
zvýší plocha, která je v kontaktu s elektrolytem.
Tým texaských vědců zkoumá chemické modifikace
grafenu a nové kombinace elektrolytů. Oproti dnes
komerčně používaným kondenzátorům se očekává
až dvojnásobné zvýšení jejich kapacity.
Technologie ultrakapacitorů založených na
bázi grafenu by významně zlepšila životnost,
výkon a užitnou hodnotu baterií do mobilních
telefonů, notebooků, elektrických automobilů,
vlaků, tramvají atd. Uvažuje se, že by mohla řešit
i problém skladování energie z větrných elektráren
(vítr fouká kdy chce a ne kdy to spotřeba energie
vyžaduje – rozvoji větrných elektráren by tedy
řešení problému skladování elektrické energie
velmi pomohlo).
Projekt podpořila Universita v Texasu a Austinu
a grant Korejské nadace pro výzkum.
marie dufková
chemnanotech.blogspot.com/2008/09/
graphene-ultracapacitors.html
pubs.acs.org/doi/abs/10.1021/nl802558y
en.wikipedia.org/wiki/Graphene
, WWW3 Grafenová vrStvička na Snímku z elektronového mikroSkopu
3 Simulace Struktury Grafenu
3 architektura Sítě Géant
3 počítače Sítě deiSa Sídlí v těchto úStavech
nová možnoSt Pro Skladování elektřiny
deisa evropa otevřela PoČítaČovoU SuperSíť
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
5
6
naSa zvažuje vybudovat jadernou elektrárnu na MěSíci Americká NASA hledá vhodný zdroj energie pro
astronauty, kteří by se měli vrátit na Měsíc do roku
2020. Nové základny na Měsíci navrhuje vybavit
jaderným reaktorem (o rozměrech běžného kance-
lářského koše na papír), který by měl být základem
energetického hospodářství. Jde o optimální
řešení, protože baterie a palivové články jsou jen
krátkodobým řešením a panely přeměňující sluneční
záření na elektrický proud mají jen omezenou
použitelnost (měsíční noc trvá 354 hodin).
NASA navrhuje vybudovat miniaturní jadernou
elektrárnu se štěpným procesem, nazvanou FSP (Fis-
sion Surface Power). Obsahuje jaderný reaktor ulože-
ný pod povrchem Měsíce, který by vyráběl dostatek
tepla a poháněl generátor elektrické energie. Jeho
výkon 40 kW by byl dostatečný pro potřeby čtyř ast-
ronautů a jejich obydlí, pro získání dostatku kyslíku
z měsíčních hornin a pro pohon lunárního vozidla.
Jde o stejnou kapacitu, která na Zemi obvykle stačí
k pokrytí potřeb osmi amerických domácností.
Malá jaderná elektrárna FSP může elektřinu
potřebnou pro astronauty vyrábět nejen na Měsíci,
ale i na dalších tělesech patřících do sluneční
soustavy. Prototyp takové elektrárny má být
připraven do pěti let. NASA jej připravuje ve svém
výzkumném centru v Clevelandu (Glenn Research
Center, Ohio). Navazuje přitom na starší obdobné
projekty, které se zabývaly využitím jaderné energie
pro výpravy kosmických lodí s lidskou posádkou,
například při zkoumání Marsu nebo měsíců planety
Jupiter. V příštích letech vynaloží na nový projekt
10 miliónů dolarů ročně.
reaktor Se Schová pod povrchMalý jaderný reaktor bude dopraven na povrch
Měsíce prázdný, palivo dostane až po vybudování
celé elektrárny. NASA předpokládá, že reaktor scho-
vá pod povrch, měsíční horniny tak budou tvořit
část jeho ochranné obálky.
NASA již také pro tyto účely uzavřela dva kontrakty
na vývoj a výrobu potřebných zařízení, která by
převedla tepelnou energii získanou pomocí štěpné
jaderné reakce na elektrickou energii. Společnost
Sunpower Inc. (Athens, Ohio) dodá systém se dvěma
pístovými motory spojenými s alternátory na principu
Stirlingova motoru o celkovém výkonu 12 kW. Firma
Barber Nichols Inc. (Arvada, Colorado) vyvine další
jednotku obsahující vysokorychlostní turbínu a kom-
presor na společném hřídeli s alternátorem (Bray-
tonův motor). I tato jednotka má mít výkon 12 kW.
Obecně se při přeměně jaderné energie na elektrickou
počítá s větším uplatněním principu Braytonova
motoru, kterému se přisuzuje větší spolehlivost.
Tvůrci projektu se při stavbě malých kompaktních
systémů musejí vypořádat s mimořádně těžkými
podmínkami. Především je třeba vybrat takové
materiály, které by odolaly obrovským teplot-
ním výkyvům a intenzivnímu záření kosmických
paprsků. Nicméně podobně jako na Zemi má jaderná
energetika ve srovnání například se slunečními
panely velkou přednost v plynulé a nepřerušova-
né dodávce elektřiny. Noc na Měsíci je extrémně
dlouhá – 354 hodin, souputník Země se totiž otočí
jednou za 29,5 dne. Na Marsu trvá noc sice jen
12 hodin, ale intenzita dopadající sluneční energie
dosahuje pouze 20 procent hodnot obvyklých na
povrchu Měsíce.
rychlý reaktor uMožní dlouhodobé pobyty výzkuMníkůUskuteční-li se plány na návrat člověka na Měsíc,
budou zde lidé chtít pracovat a žít po stále delší
dobu. Energetické nároky takových základen budou
stále větší. Proto se připravuje i projekt s variantou
rychlého reaktoru. Má označení RAPID-L a je odvo-
zen od koncepce Rychlého reaktoru RAPID
(Refuelling by All Pins Integrated Design). Jeho vel-
kou výhodou je rychlá a jednoduchá výměna paliva.
Tepelný výkon reaktoru RAPID-L má být 5000 kW,
hrubý elektrický výkon 240 kW, čistý elektrický
výkon 200 kW. Palivem bude obohacený nitrid uranu
a jako chladivo poslouží lithium. Reaktorová nádoba
jaderná enerGetika ve veSmíru eLektřina Pro sondy, kosMiCké Lodě a z ákLadny na PLanetáCh
Více než půlstoletí se člověk snaží poznat a ovládnout nejbližší okolí mateřské planety Země, prozkoumat Měsíc a vydat se ke vzdálenějším planetám sluneční soustavy. Automatické vesmírné sondy obvykle vystačí s menším zdrojem elektřiny, ale dlouhodobý pobyt člověka ve vesmíru vyžaduje podstatně větší výkon velmi spolehlivého zdroje. Tím může být, podobně jako na Zemi, pouze zařízení využívající principů jaderné energetiky.
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
o průměru 2 m a výšce 6,5 m bude také ukryta pod
povrchem Měsíce. Palivový soubor s 2 700 palivový-
mi tabletami je umístěn v jakési „maxinábojnici“.
Reaktor nemá regulační tyče. Místo nich používá
tři moduly pro regulaci reaktivity. Může pracovat
automaticky bez výměny paliva až deset let. Je
projektován tak, aby splnil bezpečnostní a provozní
podmínky práce na povrchu Měsíce. Jeho provoz
nevyžaduje kvalifikovanou obsluhu. Okolo reaktoru
jsou čtyři tepelné výměníky (segmenty pro přeměnu
energie), každý segment má smyčku pro odvod tepla
propojenou s radiátory. Osm radiátorových panelů
je uspořádáno kolem tepelných výměníků, celková
plocha radiátorů je 240 m2. Každý segment je složen
z 18 termoelektrických modulů, které jsou vybaveny
polovodiči SiGe.
Palivo se bude vyměňovat každých deset let.
Koncepce reaktoru RAPID-L umožňuje rychlou
a snadnou výměnu paliva již po dvou týdnech po
odstavení reaktoru, kdy rozpadové teplo aktivní
zóny je 10 kW. Při výměně je celá „maxinábojnice“
obsahující integrovaný palivový soubor s lithiem
vyzvednuta z reaktorové nádoby a uložena do
skladovacího kontejneru, který rovněž obsahuje
lithium. Po uložení vyhořelého paliva do skladovací-
ho kontejneru je na něj umístěn radiátor pro odvod
tepla. Kompletní skladovací kontejner je umístěn do
vyhloubené válcové dutiny.
I když je reaktor RAPID-L vyvíjen pro aplikace na
Měsíci, může být použit i na Zemi – v městských
oblastech vyspělých zemí pro výpomoc ve špičkách,
nebo v rozvojových zemích v oblastech vzdálených
od elektrických sítí, nebo tam, kde je ekonomicky
výhodné zajistit místní výrobní kapacity. Může být
využit i pro odsolování mořské vody.
na oběžných drahách i na hranicích Sluneční SouStavyNejčastěji se jaderná energie využívá v kosmických
zařízení v podobě radioizotopových zdrojů. Jejich
první vývoj se uskutečnil v USA již v polovině 50. let
20. století. Šlo hlavně o radioizotopové zdroje,
které uvolňují teplo rozpadem radioaktivních jader.
Následně lze pak tepelnou energii přeměnit na
elektrickou. Nejčastěji se k tomu používají radioi-
zotopové termoelektrické generátory (Radioisotope
Thermoelectric Generator – RTG). Využívá se přitom
Seebeckova jevu, kdy rozdíl teplot mezi dvěma spoji
dvou různých kovů vyvolá na koncích vodičů napětí,
jehož velikost je přímo úměrná tepelnému rozdílu.
Německý vědec Thomas Johann Seebeck přišel
s tímto objevem již v roce 1821. Dnes se k získání
elektřiny tímto způsobem používají spíše polovodi-
čové materiály, například Bi2Te3, PbTe a SiGe, nebo
i BiSb a FeSi2, s horkým koncem 1000 °C a studeným
koncem 300 °C. S těmito materiály se dosahuje
účinnosti mezi 5 až 10 procenty.
Základem návrhu je vybrat vhodný radioizotop,
jehož poločas rozpadu je dostatečně dlouhý, aby
zdroj pracoval dostatečně dlouhou dobu a jeho
výkon příliš rychle neklesal. Nesmí však být příliš
dlouhý, aby měrná aktivita zdroje nebyla příliš
nízká (jinak by totiž nešlo dosáhnout potřebné-
ho výkonu). Nejčastěji se v umělých kosmických
objektech používá radioizotop plutonia 238Pu ve
formě oxidu plutoničitého 238PuO2 s velmi výhodným
poločasem rozpadu 87,7 roku. Při přeměně se
vyzařují částice alfa, jejichž kinetická energie se
přemění v teplo.
Výhody radioizotopových zdrojů ve srovnání
s ostatními typy zdrojů elektřiny jsou nespor-
né. Dokážou po dlouhou dobu udržet potřebný
elektrický výkon, například u sondy Galileo je to
zhruba 500 W. Pro srovnání: plocha slunečních
fotovoltaických baterií srovnatelného výkonu by
musela být velmi velká, v tomto případě až 150 m2,
a ještě by sonda musela mít vysoce účinné zařízení
pro neustálé natáčení jejich polohy vůči Slunci.
Dosavadní modely radioizotopových zdrojů se velmi
úspěšně používaly na mnoha vesmírných zařízeních.
Bylo tomu tak například na sondách Voyger, které
se po průletu okolo velkých planet stále vzdalují od
Slunce, nebo na sondě Cassini, která úspěšně zkou-
má okolí Saturnu. Je jimi vybavena i sonda New
Horizons, která směřuje na okraj sluneční soustavy
k Plutu a Charonu.
jaderný pohon vozidla na MarSuNová kosmická zařízení budou již vybavena pokro-
čilejšími typy radioizotopových zdrojů s označením
MMRTG (Multi-mission RTG). Elektřina se v nich
vyrábí prostřednictvím termoelektrického jevu s vy-
užitím polovodičů na bázi sloučenin teluru. MMRG
má mít osm modulů, každý se čtyřmi tabletami
plutonia, s celkovým tepelným výkonem 2 kW, který
se přemění na 100 W elektrického výkonu.
Poprvé mají být použity u automatického
vozidla, které má zkoumat povrch Marsu. Bude
na něm umístěna laboratoř, která má zpracovávat
analýzy a předávat je na Zemi. Raketa s vozidlem
a laboratoří měla být vypuštěna již koncem roku
2009, začátkem prosince 2008 ale NASA rozhodla,
že start přesune až na rok 2011. Získá se tak
dostatek času na lepší přípravu vozidla a pojízdné
laboratoře.
Další připravovaná varianta radioizotopových
zdrojů využije k přeměně tepelné energie z roz-
padu plutonia na elektrickou Stirlingova motoru.
Navrhovaný SRG (Stirling Radioisotope Genera-
tor) má vyšší účinnost (20 procent), při stejném
elektrickém výkonu tedy bude potřeba jen čtvrtina
plutonia. Celková hmotnost bude nižší. Tepelný
výkon navrhovaného zdroje se dvěma moduly je
500 W, elektrický kolem 125 W.
Bedřich choděra
hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/sondy/
sondy.html
www.astrovm.cz/userfiles/file/dokumenty_
ke_stazeni/seminare/Kosmonautika08.pdf
ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/sondy/
jadernezdroje.html
www.popsci.com/node/29544
mars.jpl.nasa.gov/msl/
www.nasa.gov/home/hqnews/2008/dec/
HQ_08-319_MSL_2011.html
, WWW
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
7
8
3 větrná elektrárna čez na vrchu mravenčník
1. větrné elektrárny budou Mít dopad na krajinný rázJde o problém velice subjektivní, každý může mít na
umístění větrných elektráren v krajině jiný názor. Do-
pady větrných elektráren na krajinný ráz každopádně
nejsou o nic rušivější než stávající dominantní prvky
v krajině – např. sloupy vysokého napětí, televizní
vysílače, tovární komíny, rozhledny atd.
2. větrné elektrárny vyroStou lideM příMo za doMyPřestože zatím není legislativní norma, počítá se
při výstavbě s dodržením vzdálenosti elektráren
cca 1 000 metrů od obydlených stavení. Např.
v případě uvažované větrné farmy u Stříbra je
vzdálenost k Těchlovicím a Otročínu kolem 1 km,
nejbližší vzdálenost ke Stříbru je 3 km.
3. větrné elektrárny jSou hlučné Hladina hluku na úrovni 500 m od stroje se pohy-
buje okolo 35–40 dB – což je zhruba hladina hluku
v obývacím pokoji. Stroje jsou navíc plánovány ve
velké vzdálenosti od obydlených oblastí, vzdálenost
k nejbližšímu obydlí je v rozmezí 700–1200 m.
Moderní stroje mají oproti starším typům navíc
upraveny listy rotoru tak, aby hluk minimalizovaly.
Povolené hladiny hluku v místě nejbližší budovy
jsou podle českých zákonů na úrovni 50 dB (den)
a 40 dB (noc). Tyto limity dodrží větrné elektrárny
zcela bez problémů. Je důležité si uvědomit, že
elektrárna vydává hluk tehdy, pokud se otáčejí
lopatky – tedy pouze pokud fouká vítr. Hluk
vydávaný lopatkami tak do značné míry zaniká
ve zvucích okolního prostředí. Agentura ochrany
přírody a krajiny uvádí, že les ve vzdálenosti
200 metrů vydává při rychlostech větru 6–7
m/s přibližně stejný hluk jako větrná elektrárna ve
stejné vzdálenosti.
Vezmeme-li za příklad opět farmu u západočes-
kého Stříbra, pak výpočet hlukových emisí vychází
i při nejhorším možném případě (maximálně možný
odrazivý povrch – půda zmrzlá, pokrytá krustou
sněhu a území bez lesů) v Těchlovicích a Otročíně
mezi 37–38 dB, ve Stříbře pak kolem 20 dB.
4. větrné elektrárny jSou zdrojeM infrazvukuNěmecký spolkový zdravotní úřad prováděl na toto
téma podrobný výzkum. Výsledky měření prokázaly,
že intenzita produkovaného infrazvuku je zanedba-
telná. Infrazvuk bývá v tomto případě patrně mylně
zaměňován za hluk větrného proudění.
5. větrné elektrárny ruší televizní a rozhlaSový SignálRušení signálu by hrozilo pouze v případě, že by
kovový sloup turbíny stál přímo mezi nedalekou
anténou a vysílačem. Ovšem tak blízko domů se
elektrárny nestavějí.
Jiná situace nastává u točícího se rotoru. Tam
dochází k podobnému jevu jako u stroboskopické-
ho efektu, kdy je elektromagnetické vlnění střída-
vě zastiňováno a intenzita signálu kolísá. Stejný
efekt způsobují projíždějící automobily nebo
vlaky. Zmíněné kolísání je však patrné jen v bez-
prostřední blízkosti pohybujících se předmětů.
V běžných televizních a rozhlasových přijímačích
je usměrňuje automatické vyrovnávání citlivosti,
proto je diváci či posluchači vůbec nepostřehnou.
větrná my toloGieVýhrady občanů proti větrné energii a stavbě větrných elektráren často vycházejí z mylných nebo zkreslených informací. Přinášíme odpovědi na nejčastější mýty. Jako příklad uvádíme projekt větrných elektráren u Stříbra v západních Čechách.
...společnost ČEZ Obnovitelné zdroje připravu-
je v současnosti výstavbu zhruba 70 větrných
elektráren, které mají souhlas měst a obcí,
zajištěnou rezervaci vyvedení elektrického
výkonu a z velké části vyřešené pozemky?
Cílem projektů je snaha o posílení podílu
výroby z obnovitelných zdrojů ve Skupině ČEZ
i v rámci ČR a příspěvek ke snížení produkce
skleníkových plynů.
V rámci Skupiny ČEZ zároveň vzniká i projekt
největší přímořské větrné farmy v Evropě – ru-
munské větrné farmy v Dobrudži ve Fontanele
a Cogealac. První fáze počítá již do roka se
zprovozněním 350 MW instalovaného výkonu
z celkově předpokládaných 600 MW.
, Víte, že...
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
Plány Skupiny ČEZ ve výstavbě větrných
elektráren
www.cez.cz/cs/energie-a-zivotni-prostredi/
energie-z-obnovitelnych-zdroju/vitr.html
Více o projektu Větrného parku Stříbro
www.cez.cz/cs/energie-a-zivotni-prostredi/
energie-z-obnovitelnych-zdroju/vitr/vetrny-
park-stribro.html
www.pro-vetrniky.cz/cs/vizualizace-ve-ve-
stribre.html
Vše o fungování větrných elektráren včetně
flash modelu výroby elektřiny z větru
www.cez.cz/cs/energie-a-zivotni-prostredi/
energie-z-obnovitelnych-zdroju/vitr/flash-
model-jak-funguje-vetrna-elektrarna.html
Více o infrazvuku na webových stránkách
Národní referenční laboratoře
www.nrl.cz
Stránky České společnosti pro větrnou energii
www.csve.cz
, WWW
Navíc se dnes vrtule turbín nevyrábějí z kovu,
nýbrž z umělých pryskyřic, takže elektromagnetic-
ké vlny neodrážejí.
6. větrné elektrárny zabíjejí ptáky a ruší volně žijící zvěřChování ptáků, ale i divokých zvířat v blízkosti vě-
trných elektráren je rozdílné: zatímco některé druhy
ptáků staví klidně svá hnízda i v úkrytu generátoro-
vých skříní, jiné druhy se okolí elektráren vyhýbají.
Žádný výzkum zatím nepotvrdil, že by počet ptáků
případně zasažených vrtulí elektrárny byl vyšší než
počet ptáků zabitých na silnicích.
Liché jsou také obavy, že větrné elektrárny
budou rušit nebo vyhánět zajíce, srnčí, lišky
a další zvířata. Potvrdil to tříletý výzkum, který
prováděl Ústav pro výzkum divoce žijících zvířat
na Veterinární univerzitě v Hannoveru. Sledoval
rozsáhlé území s celkem 36 větrnými elektrárnami
i srovnávací oblasti, kde turbíny nejsou. Hustota
zvěře na území s elektrárnami zůstávala stejná,
nebo se dokonce zvyšovala. Z průzkumu mezi mys-
livci Dolního Saska vyšlo najevo, že nespatřují ve
větrných elektrárnách vážné zdroje rušení domácí
nízké zvěře. Ke stejnému názoru došli i myslivci
v obci Břežany.
V souhrnu lze říct, že zvířata si na zařízení
zvyknou – zvěř totiž ruší pohyby trhavé, nepravi-
delné. Pohyb rotoru větrné elektrárny je proti tomu
plynulý, s max. otáčkami cca 16–20 ot/min.
7. větrná elektrárna vrhá zneklidňující pohyblivé StínyVětrné elektrárny jsou umístěny dostatečně daleko
od obydlí a otáčející se stíny se budou pohybovat
3 větrné elektrárny lokalitě kryštofovy hamry u StříBra (provozuje Spol. ecoenerG)
3 čez počítá S výStavBou větrných parků i v rumunSku
3 krajina v okolí StříBra před inStalací větných jednotek a po ní (vizualizace)
3 u StříBra v západních čechách má vyrůSt nový větrný park (vizualizace)
nad poli a lesy. V slunečných dnech, kdy k tomu
dochází, navíc umožňuje ovládání elektrárny takové
nastavení, aby po dobu několika minut denně byla
elektrárna zastavena. Při přípravě projektů se počí-
tá nejvyšší doba, po kterou v daném místě působe-
ní tohoto jevu hrozí (pokud by stále svítilo slunce,
nikdy se nevyskytovaly mraky a rotor byl neustále
kolmo k pozorovateli a vrhal tedy největší možný
stín) a skutečná doba působení podle reálných
meteorologických podmínek. Pokud zahrneme svit
slunce, oblačnost a měnící se směr větru, celkově
jde zhruba o pět až šest hodin v součtu za celý rok!
8. poStavení větrných elektráren neoMezí výrobu v uhelných elektrárnáchVýroba v uhelných elektrárnách samozřejmě neskon-
čí hned, bude ovšem postupně klesat podle toho,
jak bude končit životnost jednotlivých uhelných
elektráren. To začne již v roce 2015, další výrazný
útlum se předpokládá kolem roku 2035, kdy „do-
slouží“ hned několik uhelných elektráren. Nahradit
je bude muset právě vhodný mix jaderné energie
a obnovitelných zdrojů, což např. doporučila také
zpráva tzv. Pačesovy komise.
9. výStavba obnovitelných zdrojů je vyhazováníM peněz a zdražuje cenu elektřinyČeská republika přijala určité závazky vůči EU
také v oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Cílem ČR je vyrábět v roce 2020 celkem 13,5 %
energie z obnovitelných zdrojů. Úměrně tomu je
také nutné do obnovitelných zdrojů investovat.
Obnovitelné zdroje budou vyrábět energii i v době,
kdy konvenční (zejména uhelné) elektrárny budou
postupně končit. Už nyní je proto třeba investovat
do energetické budoucnosti.
Údajný vliv obnovitelných zdrojů na zdražování
elektřiny je jedním z mýtů. Ceny elektrické energie
u nás kopírují vývoj celosvětových cen, rozhodně
je nezdraží výstavba několika set MW instalovaného
výkonu ve větrných elektrárnách, který se plánuje
pro celou Českou republiku.
10. při velMi nízkých teplotách Může vzniknout na lopatkách větrné elektrárny náMraza, která je rotací „rozhazována“ do okolí elektrárny
Stroje mají speciálně upravené lopatky tak, aby
na nich námraza vznikala co nejméně. Pokud přesto
námraza vznikne, stroj se zastaví a zastaven zůsta-
ne až do doby, kdy bude opět bezpečné jej spustit.
marie dufková
3vizualizace
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
9
10
Jak asi víte ze školy, rozdíl teplot 1 K byl
zvolen stejný jako rozdíl teplot 1 °C; stupnice
Celsiova je jen vůči kelvinům posunutá tak, že
0 K = –273,15 °C. Nižší teplotu dosáhnout nejde;
to nám zapovídá 3. zákon termodynamiky. Jak se
ostatně dočtete, pokud vydržíte až do konce tohoto
článku. A jak je to možné?
zákon terModynaMiky prvý: nezíSkáš SyStéMu SvéMu energie jen tak zbůhdarMa.Neboť tak stojí psáno v Knize knih Přírody:
Energie-li se systému tvému zachce, může ji míti;
jedině však tehdáž, pakliže jemu dodáš buďsi
teplo, buďsi práci, buďsi práci chemickou (totiž
systému toho složení tak či onak pozměníš).
Jazykem dnešním bychom řekli:
Jestliže se nemění chemické složení systému,
potom je přírůstek ∆U vnitřní energie systému
roven součtu úhrnného tepla Q a práce W dodaných
systému, tedy
∆U = Q + W
Pokud se chemické složení systému mění, přiřa-
díme každé z K komponent – neboli složek systému
– chemický potenciál µ ; může být kladný i záporný
podle toho, o kterou látku se jedná a jakou
teplotu T a tlak p má: µ=µ (T, p). Přidáme-li j–té
komponenty množství ∆nj , pak energie systému
vzroste o
∆U = Q + W + µ1∆n1 + µ2∆n2 + ... + µK∆nK
Jak známo, motor, který by stále dodával energii
z ničeho, se nazývá „perpetuum mobile“ neboli
„věčný samohyb“ – přesněji perpetuum mobile
1. druhu. (Neberte tento historický název doslova.
Přežívá v něm aristotelovská představa, že k pohybu
je potřebná síla. Tato představa ale byla newtonov-
skou mechanikou překonaná. Nejde jen o to, aby
se něco pořád pohybovalo – to umí třeba Brownův
pohyb –, ale aby to přitom dodávalo energii.)
Trošku to ale upřesníme: za perpetuum mobile bys-
te jistě nepokládali natažený budík, který jistou dobu
klape, ale pak dojde a vy ho musíte znovu natáhnout.
Perpetuum mobile by se muselo umět „natáhnout
samo“, tedy z jistého výchozího stavu projít řadu
stavů jiných a nakonec se zase vrátit do původního
stavu, a během tohoto cyklického děje by muselo
tré z ákonů/z áka zů termodynamickýchZákon prvý pak tobě praví: „Nezískáš systému svému energie jen tak zbůhdarma“. Zákon druhý vece: „Neproměníš tepla všeho za práci dle libosti své“, anebo taktéž „Ve chladu odpočívaje, toliko prochladnouti můžeš“. Zákon třetí: „Nedojdeš nikdá pořádku úplného, leč jen v potu tváře se tomuto blížiti smíš“. Znějí vám zákony termodynamiky poněkud archaicky? Nedivte se, platí totiž od nejstarších věků a nejspíš také platit budou, co fyzika fyzikou bude. Pro současníky tkví jejich kouzlo v tom, že i přes svou nepochybně negativní formulaci (jde jen o zákazy, ostatně jako v případě skoro všech zákonů vymyšlených lidmi pro obyvatele naší planety) jsou kupodivu velmi konstruktivní. Dokonce do té míry, že z nich lze odvodit pozitivní výsledky, ba i návod, jak měřit a číselně stanovit teplotu. Ta se pak nazývá teplotou termodynamickou a měří se v Kelvinech (K).
3 perpetuum moBile je utopie. příklad jednoho z nich – perpetuum moBile johanna ernSta eliaSe BeSSlera z roku 1719 (a my Bychom upřeSnili: perpetuum moBile 1. druhu)
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
vyrobit a dodat do okolí víc energie, než by ji ze
svého okolí přijalo. Jaké štěstí, že to nejde! Nejsme-
li zrovna v chemické továrně, tak prakticky všechna
mechanická práce, kterou na zemi vykonáme, se
„promění v teplo“, tj. koneckonců zahřeje naší
planetu. Už vidím, jak by si lidi udělali tolik a tak
výkonných perpetuí, že by si přehřáli svou rodnou
planetu ještě mnohem rychleji, než si ji mrháním
v minulosti uložených energií přehřívají dnes.
Dodejme ještě, že vnitřní energie U je stavová
veličina. To znamená, že má rozumný smysl pro
systém, který je v určitém stavu (horká voda v hrn-
ci, taška plná dynamitu). Pro něj lze říct, jakou
má energii neboli jaká energie je v něm uložena.
Naproti tomu teplo Q, práce W, chemická práce Wch
jsou veličiny dějové, tedy vázané na konkrétní děj:
teplo dodané při zahřívání, práce vykonaná při
smrštění zahřáté gumy, energie uvolněná chemickou
reakcí. Můžeme tedy třeba říct, že jsme použili dvou
watthodin (2 Wh = 7 200 Ws = 7,2kJ) chemické
práce hořícího svítiplynu a dodali z nich do vody
třeba jednu watthodinu tepla. V teplé vodě však
není navíc 1 Wh tepla, ale 1 Wh energie. Z hrnku
teplé vody už nikdy nepoznáte, zda a jaká část
energie se do vody dostala přenosem tepla, nebo
konáním práce, nebo chemickou prácí.
Je to asi jako u peněz ve spořitelně. Výše vašeho
konta (finanční stav) je stavová veličina. Výpis
stavu dnešního dne vám řekne, že tam máte
12 000 Kč, ale nemůže říct, jaká část z nich připlula
dějem „převod z jiného konta“, dějem „úrok“ nebo
dějem „vklad v hotovosti“. Tyto tři veličiny jsou
dějové, a sledujete-li, co se s vaším kontem děje,
pak je navzájem snadno rozlišíte. Pokud ale máte
k dispozici nikoli popis celého děje, ale jen jeho
výsledek – okamžitý stav, pak má smysl mluvit jen
o stavové veličině (výše konta, energie). Nelze z ní
však poznat, zda a kolik vám přibylo konkrétním
dějem (úrokem u konta, zahřátím u vody).
Pokračování příště
Doporučená literatura k tématu:
Standardní učebnice termodynamiky nebo fyzikál-
ní chemie z libovolného nakladatelství odborné či
pedagogické (nikoli alternativní!) literatury.
Na webu, jako obvykle, Wikipedie:
cs.wiki pedia.org/wiki/Termodynamický_zákon
(napsat s diakritikou!)
Pozn. autora: Zatímco perpetuum mobile 1. druhu
už vynálezce omrzelo, 2. zákon termodynamiky na-
chází stále své „přemožitele“, pokud se totiž místo
skutečného pokusu jen citují jiní „přemožitelé“, vy-
užívá se „éterická energie“ apod., pak lze všelicos,
viz např. týž článek na třech různých adresách
www.upramene.cz/energie/view.php?cisloclan-
ku=2006112301
www.atlantislabs.sk/peter-lindemann-termody-
namika-a-volna-energia?page=2
www.mwm.cz/clanek1.php?id=120&pjme-
no=&kredit=&p1=
doc. jan oBdržálek
František hospodařil na rodinném statku
v Rybitví u Pardubic, neměl žádné technické
vzdělání, ale zato mu nechybělo nadání
a zručnost. Uměl si poradit se vším. Od mládí se
vyznal v mlýnských strojích, což byla na tehdejším
venkově špičková technika, po širém okolí spravoval
hodiny. Dokonce se traduje, že vynalezl jakýsi fukar,
zařízení, které se v zemědělství rozšířilo až mnohem
později. Jeho životním snem – splněným – však
bylo ruchadlo.
veverče obrací i kypříJe velmi pravděpodobné, že slovo „ruchadlo“ už
několika generacím mnoho neříká. Musíme si ovšem
uvědomit, že ještě na počátku 19. století byly pluhy
vybaveny celkem primitivní hákovou radlicí, v pod-
statě stejnou jako ve středověku. František Veverka
se rozhodl vymyslet nářadí, které by půdu při orání
nejen rozhrnovalo, ale také obracelo a kypřilo. A tak
radlici pro tento účel všelijak „křivil“ a přizpůso-
boval – postupoval prostě metodou pokus a omyl.
A právě při těchto pokusech mu byl účinným po-
mocníkem jeho bratranec Václav, kovář, který radlice
podle Františkových pokynů koval. Kdy přesně se
jejich dílo podařilo a zrodilo se ruchadlo dokonalého
tvaru, nevíme, bylo to asi někdy po roce 1824 (to
bylo Františkovi pouhých 25 let). Z dochovaných
písemností je však jisté, že v roce 1827 už ve Lhotě
pod Libčany orali ruchadlem zvaným veverče.
I když to dnes nemusíme úplně chápat, šlo
o vskutku geniální vynález, který měl dalekosáhlé
důsledky, dokonce zřejmě velmi přispěl k urych-
lení přechodu od tradičního trojhonného systému
k modernímu střídavému hospodaření. Pluh osazený
ruchadlem značně šetřil práci lidí i tažných zvířat,
neboť jediným úkonem nahradil řadu dříve nutných
činností a především za sebou nechával mnohem
kvalitněji zpracovanou půdu. Vynález se proto velice
rychle rozšířil jak po celých českých zemích, tak
v rámci habsburské monarchie, ale i v cizině, ba
dokonce až za mořem.
geniální vynález nepřineSl Slávu ani peníze
Sami objevitelé však z toho valný prospěch
neměli. Na nějaké patentování a z něho plynoucí
zisk nemohli ani pomyslet. Naopak mnohdy museli
bojovat i o uznání priority. Tak třeba už v roce
1832 se na hospodářské výstavě objevil pluh
J. Heinze (též Kainze), hospodářského úředníka
z Choltic, nápadně podobný „veverčeti“. Tehdy ještě
C. k. vlastenecká hospodářská společnost osvědčila,
že skutečnými vynálezci jsou bratranci Veverkové,
ale reálný výsledek to nemělo ani doma, natož
v cizině. A tak například pouhá jedna berlínská
firma Eckert vyrobila a expedovala během 30 let
přes milion pluhů s ruchadly, aniž z toho objevitelé
měli sebemenší prospěch.
Naopak – František Veverka upadl do bídy, rodný
stateček v Rybitví byl nucen prodat a odstěhoval
se do malé chalupy v Břehách u Přelouče. Roku
1847 mu zemřela manželka a krátce na to vyhořel.
Navíc ho stíhala jedna nemoc za druhou, takže smrt
v únoru 1849 se mu stala vysvobozením. Ani Václav
nezbohatl. I když měl na ruchadla dost zakázek,
zůstal prostým venkovským kovářem, na výrobu ve
velkém ani nepomyslel. Svého bratrance Františka
přežil jen o několik dní.
Dnes nám oba bratrance a jejich úžasný vynález
připomíná jen několik památníků, především po-
mník odhalený v Pardubicích roku 1883 u příleži-
tosti národopisné slavnosti. Pavel augusta
bratranci od PLUhUPrvní „biografický“ medailonek roku 2009 zahájíme hned dvěma osobnostmi a dokonce třemi výročími. Vynálezce ruchadla František Veverka se totiž narodil 3. března roku 1799 (tj. před 210 roky) a zemřel 12. února 1849 (před 160 roky). Jeho o něco starší (*1790) bratranec a spolupracovník Václav Veverka zemřel ve stejném roce.
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
11
12
TOKAMAK – Toroidalnaja kamera v magnitnych
katuškach (toroidální komora v magnetických
cívkách). Experimentální zařízení, které po
konferenci v Novosibirsku v roce 1968 zaujalo
čelné postavení v pelotonu a žlutý trikot lídra od
té doby nikomu nepřepustilo. Od průlomového
modelu T-3 k největšímu tokamaku na světě –
tokamaku JET – bylo tehdy v roce 1968 ještě
daleko. Věda a technika tuto vzdálenost zvládla
na výbornou a s vervou se pustila do díla, které
nemá v historii světové vědy a techniky obdoby.
Sedm vyspělých států se dnes zcela rovnoprávným
způsobem podílí na realizaci posledního kroku
před výrobou elektřiny pomocí termojaderné
fúze, na stavbě zařízení ITER. Tokamak má vyrá-
bět desetkrát více výkonu než spotřebuje.
rok plný výročíRok 2008 byl doslova nabit výročími týkajícími
se řízené termojaderné fúze: uplynulo 50 let od
nepravdivé zprávy o termojaderných neutronech
anglického zařízení ZETA, před 50 lety se uskuteč-
nila II. Mezinárodní konference Atomy pro mír, kdy
se 5000 odborníků ze 62 států sešlo v Ženevě, aby
rozbili fúzní informační oponu napadrť. Před 40 lety
na novosibirské konferenci L. A. Arcimovič oznámil
konsternovanému světu úžasnou teplotu 10 mili-
ónů stupňů Celsia (desetkrát větší, než jaké bylo
dosaženo na jakémkoli jiném zařízení), změřenou
na moskevském tokamaku T-3, před 30 lety na
tokamaku PLT otevřeli američtí vědci v Princetonu
bránu termojaderných teplot 82 milióny stupňů
Celsia, když jim zafungovaly čtyři svazky rychlých
neutrálních částic dodatečného ohřevu o výkonu
0,9 MW současně a konečně před 25 roky bylo
zapáleno první plazma na největším tokamaku na
světě – na evropském tokamaku JET, který si jako
první vůbec poradil se směsí tritia a deuteria. 16 W
fuzního výkonu z roku 1997 je dosud nepřekonaný
světový rekord.
Státní prograM podepSal StalinVýzkum v bývalém Sovětském svazu „zapálil“
seržant Rudé armády končící vojenskou službu na
poloostrově Sachalin! Jeho návrh elektrostatického
termojaderného reaktoru v dopise adresovaném
ÚV KSSS inspiroval A. D. Sacharova a jeho učitele
I. E. Tamma k výpočtům magnetického termojader-
ného reaktoru, které po několikeré oponentuře vede-
né otcem sovětské atomové bomby, I. V. Kurčato-
vem, ředitelem Laboratoii izmeritělnych priborov AN
(dnes Kurčatovovův ústav atomové energie) skončily
u šéfa komise pro atomovou energii – u nechvalně
známého L. P. Beriji.
Byrokratickou přestávku ukončila až zpráva argen-
tinského prezidenta J. Perona o tom, že na ostrově
Huemal „argentinský“ vědec R. Richter otázku
řízené fúze vyřešil! Princip předběžné opatrnosti
postrčil L. P. Beriju a 5. května 1951 J. V. Stalin
podepsal státní program o výzkumu řízené termo-
jaderné syntézy pomocí magnetického reaktoru.
Zhruba o měsíc později dostal od americké vlády na
podobný projekt jménem Matterhorn podporu autor
zařízení zvaného stelarátor L. Spitzer.
terMojaderný prograM řídilo knížeSověti postavili do čela termojaderného programu
brilantního fyzika, potomka litevských knížat, L. A.
Arcimoviče. Toho Arcimoviče, který o 17 let později
oznámil úspěch tokamaků v Novosibirsku. První
nesmělá zařízení postavená už za vedení geniálního
konstruktéra i fyzika N. A. Javlinského v oddělení
výzkumu plazmatu LIPAN měla nestabilní plazma
s nízkými teplotami. V roce 1953 Šafranov (nezá-
visle na něm v USA M. D. Kruskal) odvodil kritérium
stability spojující geometrické a elekromagnetické
parametry plazmatického sloupce ve vnějším
magnetickém poli. Po krátké odbočce k lineárním
pinčům se Rusové vrátili k toroidálním výbojům,
tentokrát vyzbrojeni kritériem Šafránova-Kruska-
la. TMP (Torus v magnetickém poli) s keramickou
výbojovou komorou už měl všechny základní para-
metry tokamaků. Tedy až na jméno. To se zásluhou
I. N. Golovina objevilo právě před 50 roky.
„Zásluhou“ vyzařování nečistot v plazmatu
a tepelných ztrát způsobených nestabilitami byla
teplota plazmatu stále nízká. Tokamak T-1 už měl
komoru z nerezové oceli a jeho následník tokamak
T-2 mohl svou komoru odplyňovat vypékáním na
450 °C. Tak se krůček po krůčku blížili moskevští
odborníci průlomovému velkému tokamaku T-3, díky
němuž fúzní komunita slaví 40 let impozantního
vstupu tokamaku na světovou scénu.
Základní řada tokamaků označovaná jako „T“
měla své mladší sourozence s názvy začínajícími
písmeny „TM“ – tokamak malyj. TM-2 kupříkla-
du zjistil, že nestabilní plazma na T-2 vyžaduje
splnění kritéria Šafranova-Kruskala nejen na okraji
plazmatu, ale po celém jeho průřezu. Poznatek
uplatnili v Moskvě na tokamaku-legendě T-3. TM-1
zprvu studoval adiabatický ohřev plazmatu stla-
čením plazmatu pomocí magnetického pole, a pak
už pod názvem TM-1 VČ jiný způsob dodatečného
ohřevu, a to pomocí vysokofrekvenčního elektro-
magnetického pole.
v praze MáMe goleMaNěkdejší Československo mělo ve studiu interak-
ce vysokofrekvenčního pole a plazmatu dlouhou
tradici. Díky této skutečnosti a v důsledku
intenzivních kontaktů s ruskou fúzní komunitou
se tokamak TM-1 VČ objevil v roce 1977 i v Praze.
Od roku 1985 sloužil zcela přestavěný TM-1 VČ
Akademii věd až do Silvestra 2007 pod názvem
CASTOR (Czech Academy of Science Torus), aby se
poté přestěhoval na Fakultu jadernou a fyzikálně
inženýrskou a přijal jméno Golem. Studenti na něm
budou získávat praktické zkušenosti s vysokotep-
lotním plazmatem. První z nich, kteří se zaměřili
na obor Fyzika a technika termojaderné fúze,
se pustili do svých diplomek již ve školním roce
2008/2009. Tokamak CASTOR uvolnil své místo
modernějšímu tokamaku COMPASS.
milan říPa
50 Let tokamaku
3 a. l. arcimovič na návštěvě úStavu fyziky plazmatu čSav v roce 1965. vedle arcimoviče je karel koláček, za arcimovičem Stojí j. Ďatlov a j. pohanka (foto archiv úfp av čr)
3 první experimentální zařízení neSoucí jméno tokamak (t-1) (uveřejněno S laSkavým Svolením n. holoWeye)
3 zleva:v. S. muchovatov, S. v. mirnov, l. a. arcimovič, v. S. Strelkov před tokamakem t-3a (©kurčatovův úStav atomové enerGie)
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
Asi vás to překvapí, ale zájemci o podobnou
výpravu existují i v České republice. Sice
zatím ještě chodí do školy, ale už teď mají
jasno v tom, čeho by jednou chtěli dosáhnout.
Právě pro takové nadšence připravila Dětská tisková
agentura a Český rozhlas 2 Praha soutěž „Expedice
Mars 2008“. Zúčastnit se jí mohli studenti středních
a základních škol z celé České republiky a na vítěz-
né týmy čeká skutečně lákavá odměna – finále celé
akce totiž proběhne v Evropském vesmírném centru
v Belgii! Patronem soutěže se navíc stal první český
kosmonaut Vladimír Remek.
rozhodovaly znaloSti i dovednoStiPodobně jako u skutečného letu, byli i jednotliví
soutěžící, kteří poustoupili do finále, vybráni na
základě svých znalostí a schopností. Kromě toho,
že museli úspěšně odpovědět na celou řadu testo-
vých otázek, čekalo na ně také důležité rozhodnutí
v podobě výběru „odbornosti“, kterou budou
v posádce zastávat. Celkem měli na výběr z pěti
různých možností.
palubní inženýr – počítačový expertÚkolem palubního inženýra – počítačového experta
je řídit let na Mars a zpátky. Zajišťuje bezpečnost
pobytu na Marsu a dohlíží na veškeré systémy
kosmické lodi a technické vybavení mise. Má na
starosti vývoj kosmické lodi a systémů ještě před
samotným letem.
palubní lékař – pSychologPalubní lékař a psycholog dohlíží před letem, za
letu i na povrchu Marsu na zdravotní stav posádky,
zajišťuje psychické zázemí, denně prověřuje zdra-
votní stav kosmonautů, zkoumá životní podmínky
na Marsu. Vede zdravotní dokumentaci jednotlivých
kosmonautů.
letec dokuMentariStaLetec dokumentarista zachycuje všední i nevšední
život posádky, pořizuje zápisy, fotografie, vede pa-
lubní deník, připravuje tiskové zprávy pro veřejnost
a pořizuje záznamy pro budoucí publikaci. Po při-
stání odpovídá za zpracování záznamů a fotografií.
letec biolog – palubní trenérZkoumá možnosti pěstování životně důležitých
rostlin a zvířat za letu a při pobytu na Marsu, mož-
nosti jejich využití a zpracování pro úspěšné přežití
posádky. Stará se o fyzickou kondici posádky, která
je důležitá pro správné plnění úkolů.
letec architekt – geologÚkolem této profese je navržení základny, vybrání
vhodného stavebního materiálu a místa jeho výsky-
tu. Na něm záleží, jak bude základna na Marsu vypa-
dat a fungovat. Zkoumá nerostné bohatství a zabývá
se geologickým vznikem a vývojem planety.
vítězové poletí do veSMíruZe 165 zájemců postoupilo do druhé části soutěže
25 soutěžících. Jakmile si zvolili svou odbornost,
čekal na ně druhý úkol v podobě vypracování
samostatného projektu, který prověřil jejich
znalosti z dané problematiky. Semifinále celé
soutěže, včetně obhajoby jednotlivých projektů,
se uskutečnilo na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše
Koperníka v Brně od 12. do 13. prosince. V závěru
soutěže byly vybrány dva pětičlenné týmy, na které
čeká vánoční pobyt v Evropském vesmírném centru
a simulovaný let do vesmíru.
Pokud vás Expedice Mars 2008 zaujala a chtěli
byste se o ní dozvědět více, navštivte stránky
www.mars.zde.cz, kde naleznete také řadu foto-
grafií ze semifinále. Poslechnout si můžete také
pořad Domino na Českém rozhlasu 2 Praha, který
o soutěži čile informoval v průběhu semifinále
přímo z brněnské hvězdárny a planetária.
jan Píšala
eXPediCe marS 2008Když v roce 1969 úspěšně přistáli první lidé na Měsíci, zavládla mezi odborníky, kteří se podíleli na přípravě celého projektu Apollo, optimistická nálada. Podle jejich mínění měli lidé do konce 20. století dobýt také planetu Mars. Jak se brzy ukázalo, tyto první odhady byly značně nadsazené a až do dnešních dnů se žádná výprava s lidskou posádkou k planetě Mars neuskutečnila. To však neznamená, že by se podobný projekt neplánoval. A je docela možné, že budoucí posádka je již na světě.
3 orGanizátoři Soutěže Byli na účaStníky doko-nale připraveni, Samozřejmě v duchu letů do veSmíru!
3 výherci Semifinále Se můžou těšit na nevšední zážitek v evropSkém veSmírném centru v BelGii, kde prožijí několik dní z vánočních prázdnin.
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
13
14
Využívání nízkopotenciálního geotermální-
ho tepla má však i svá úskalí. Při použití
zemních kolektorů nebo mělkých blízkých
vrtů tepelné čerpadlo odebere poměrně velký
tepelný příkon, tedy ovlivní podstatně větší prostor,
než jaká je plocha kolektoru. Využívání tepelných
čerpadel pro vytápění domů nebo ohřívání užitkové
vody ještě není v současnosti do té míry rozšířené,
aby ze vzájemného ovlivnění odběru geotermální
energie sousedícími subjekty vznikl nepřekonatelný
problém. Nicméně problém to je a je zajímavé,
podívat se na něj s předstihem.
nad kolektoreM přichází jaro pozdějiV okolí kolektoru dochází k velkému podchlaze-
ní půdy. V zahradě, v níž byl pod úroveň terénu
zabudován kolektor tepelného čerpadla, bývá
nástup vegetace o dva měsíce opožděn. Je zde tedy
takřka nemožné pěstovat např. zeleninu. Soused,
který vybuduje zemní kolektor až ke hranicím svého
pozemku, ovlivní podstatně pěstební podmínky
i v širším okolí. Když si vybudují zemní kolektory
dva sousedi blízko u sebe, může dojít ke zklamání
nad nedostatečnou tepelnou kapacitou a tedy
nedostatečnou funkcí tepelného čerpadla, nebo ke
„stržení“ tepla podobně, jako může nastat ztráta
vody ve studni při vyvrtání jiné v její blízkosti.
co MůžeMe od tepelného čerpadla u náS čekatZemní kolektor pro tepelné čerpadlo se v našich
podmínkách umísťuje do hloubky 0,5 až-3 metry
a odebírá cca 10 W/m2. Plošné tepelné zatížení je
stokrát větší, než střední geotermální tepelný tok!
Stahuje tedy teplo z mnohem většího prostoru.
Odběr tepla je v průběhu sezóny nerovnoměrný
– vzniká prostorové nestacionární vedení tepla.
Pomocí rovnic pro vedení tepla v tuhých tělesech
jde spočítat plochu, která musí být k dispozici pro
tepelné čerpadlo s určitým výkonem (viz tabulka).
co ukázal výzkuMZ měření a simulací (analýzy se dělaly zejména ve
Švýcarsku, které je v počtu tepelných čerpadel na
obyvatele světovým lídrem) vyplývá, že
v prvních letech provozu odebírá tepelné čerpa-1.
dlo teplo akumulované v okolní hornině
v létě nestačí tepelné toky v půdě odebrané 2.
teplo nahradit a proto teplota okolí klesá
pokles teploty v okolí kolektoru snižuje teplotu 3.
v okruhu tepelného čerpadla
odběrem tepla je ovlivňováno stále širší okolí4.
po několika letech provozu dojde k ustálenému 5.
stavu, ale podmínky pro odběr geotermálního tepla
jsou podstatně horší než v prvních letech provozu.
Zdroj:
J. Kadrnožka: Limity při využívání geotermální
energie tepelnými čerpadly, Energetika 6/ 200 8,
str. 192 – 195.
Další zdroje:
P. Čížek: Jak geologické poměry ovlivňují provoz
tepelných čerpadel, Alternativní energie
4/ 200 4, str. 14–15.
M. Hadrová: Geotermální energie
a její využití, UÚG Praha, 1981
J. Petrák: Tepelná čerpadla,
ČVUT Praha, 2004
Ukradené teploTepelná čerpadla jsou stále populárnějším zařízením využívaným pro alternativní vytápění. Jsou poháněna elektřinou a pro vytápění umějí využívat nízkopotenciální teplo, tedy teplo z našeho okolí. Fungují jednoduše – jako obrácená lednička. Z vnějšího prostředí (půda, voda apod.) odebírají teplo a dodávají ho do domu či bytu.
3 Schéma zemního kolektoru pro tepelné čerpadlo
Průměrný geotermální tepelný tok je
62,8 mW/m2 a na jednotlivých místech na
Zemi se velmi liší (Afrika – 50,23 mW/m2,
Asie – 62,35; Austrálie – 67,81; Evropa –
49,81; Severní Amerika – 59,81 mW/m2).
Nejčastěji se pohybuje mezi 30 – 120 mW/
m2. Geotermální energii je výhodné využívat
v oblastech, kde vysokoteplotní zdroje
(nejlépe v souvislosti s výskytem horké
vody) vyvěrají na povrch, jako je tomu např.
na Islandu, v Itálii, nebo na Azorech. Jde
o oblasti s tektonickou činností, geologicky
mladé, nejnižší geotermální toky jsou na
starých pevninských štítech.
Tepelná čerpadla je možné využívat i v mís-
tech s relativně nízkým geotermálním tepel-
ným tokem. Stav v některých místech naší
republiky ukazuje tabulka. Nejchladnější jsou
jižní Čechy (průměrně 50 mW/m2), nejteplejší
Podkrušnohoří (cca 100 mW/m2), a dále hrani-
ce mezi Českým masivem a Karpaty od Vsetína
po Hodonín a místa na Ostravsku a Litoměřic-
ku. S hloubkou teplota stoupá.
Příklady geotermálních tepelných toků v České republice (mW/m2)
Teplice 185
Dubí 105
Kostelní Hlavno 95,9
Stonava 90,9
Benátky n. Jizerou 79,6
Frenštát p. Radhoštěm 75,8
Lidečko 70,7
Slaný 62
Příbram 57,4
Skuhrov 47,7
Nikolčice 44
Požadovaný výkon tepelného čerpadla (kW) 3 9 15 21
Tepelný výkon odebíraný kolektorem (kW) 2 6 10 14
Plocha kolektoru (m2) 200 600 1000 1400
Ovlivněná (ochlazená) plocha (m2) 33000 100000 167000 233000
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
Obří závod, který má ročně zpracovat 3,5
miliónu tun uhlí a vyrobit z něj milión tun
ropných produktů, se připravuje k uvedení
do provozu v Ordosu v čínské autonomní oblasti
Vnitřní Mongolsko. Technologii pro investici za
bezmála sedm miliard dolarů dodávaly zejména
německé společnosti. Denní produkce podniku do-
sáhne 20 tisíc barelů, když Čína dnes spotřebovává
7,2 miliónu barelů ropy.
V dolech v sousedství města, v němž žije milion
a půl obyvatel, se ročně dobývá 150 miliónů tun
uhlí, což představuje šestinu čínské těžby. Ambici-
ózní plán rozvoje této technologie brzdí zejména
hrozící nedostatek vody – na jednu tunu produkce
se jí spotřebuje plná tuna a čerpat se má ze Žluté
řeky, v jejímž povodí žije na 150 miliónů lidí.
je to ekonoMické a ekologické?Syntetické pohonné hmoty z uhlí obvykle řeší
naléhavý problém nedostatku ropy. Za druhé svě-
tové války je vyrábělo nacistické Německo a plnou
třetinu domácí spotřeby jimi pokrývá Jihoafrická
republika. Vyplatí se pouze v zemích s obřími
uhelnými zásobami a, jak se shodují ekonomičtí
analytici, jejich produkce může dokonce výrazně
prodloužit „ropnou éru“. Z ekologického hlediska
je však přínos této technologie více než sporný.
Kromě mimořádně vysoké spotřeby vody při výrobě
„uhelného benzínu“ se prokázalo, že z důvodu nízké
účinnosti ovlivňuje uhelný benzín klima dvakrát
více než klasický.
jak Se to děláZa nejperspektivnější metodu zkapalňování uhlí se
dnes považuje takzvaný Fischerův-Tropschův pro-
ces. Při něm vodní pára za zvýšené teploty, tlaku
a za přítomnosti katalyzátorů (kobaltu nebo niklu)
působí na oxid uhelnatý vznikající nedokonalým
spalováním uhlí. Výsledkem je směs uhlovodíků
(alkanů a alkenů), ze které se pak vyrábějí kapalné
uhlovodíky včetně benzinu. Jinou metodou je
převedení směsi oxidu uhelnatého a vodíku na me-
tylalkohol, který může být použitý jako palivo nebo
přísada do paliva. Bude tedy možná jen otázkou
času, kdy zase začneme jezdit na uhlí – byť už bez
přikládání do kotle. (red)
Jak natankovat UhLí do nádrže autaUhlí si postavení dominantního energetického zdroje na Zemi udrží ještě po staletí. A to i přes výhrady některých ekologistů vůči jeho využívání. Není dokonce vyloučeno, že jeho význam dále poroste – s ubývajícími zásobami ropy se zkapalňování uhlí a výroba syntetických pohonných hmot vyplatí.
Statistiky německých uhelných svazů
www.kohlenstatistik.de
British Petrol
www.bp.com
Popis metod zkapalňování uhlí
en.wikipedia.org/wiki/Coal_liquefaction
, WWW3 šatna uhelného dolu3 závod na zkapalňování uhlí v německu Bottrop
Ověřené zásoby uhlí na Zemi činí 850 miliard
tun. Při současné roční těžbě 6,4 miliardy tun
tak vystačí na 133 let, uvádí letošní Světový
energetický přehled zpracovaný analytiky pet-
rochemického koncernu BP. Za posledních de-
set let stoupala světová těžba každoročně o tři
procenta. Německý Svaz uhelného průmyslu
soudí, že při nynějším tempu spotřeby nám
vydrží dokonce 270 let. Kromě toho existuje
velké množství zatím neprozkoumaných zásob,
navíc lze předpokládat, že nové technologie
umožní dobývat i dosud netěžitelné sloje. Vět-
šina odhadů proto počítá s tím, že uhlí vystačí
až 300 let, podle jiných zdrojů až 600 let.
V zemích Evropské unie se uhlí podílí na
výrobě elektřiny 28,7 procenty. Na jaderný
proud připadá 29,5 procenta, na plyn 20,2
procenta a na vodu a další obnovitelné zdroje
17,8 procenta. Největší závislost na uhlí (přes
90 procent) vykazuje elektroenergetika Polska
a Estonska, s velkým odstupem, avšak stále
přes polovinu, následují Česko (58,9), Dánsko
(53,9) a Řecko (53,1).
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
15
16
Stručně o projektuRedakční systém je druh webové aplikace, která běží
v pozadí internetových stránek a umožňuje jejich
snadnou úpravu a tvorbu. Uživatel tak pro jejich
správu a udržování nemusí znát žádné programovací
jazyky ani technologické postupy.
Albireo bylo navrženo pro co nejjednodušší a při-
tom efektivní správu a tvorbu internetového obsahu.
Používáme k němu technologie a postupy typické
pro Web 2.0 a webové operační systémy (WOS),
jako jsou Ajax, DHTML a například s jejich pomocí
realizovaná mobilní dialogová okna se schopností
transparence. Díky flexibilní asynchronní komuni-
kaci se serverem dokáže systém přepisovat aktivně
obsah prezentace. Protože je Albireo volně šiřitelné,
snažili jsme se dosáhnout maximální přenositelnosti
a možnosti rozšíření. Pro instalaci systému je třeba
přenést na server jediný soubor o velikosti 20 kB.
V neposlední řadě náš systém vyniká v nebývalé
podpoře standardů W3C a šířce nasazení XML.
zadarMo a pro každéhoPrvní (a nejdůležitější) otázka, na kterou se
spousta lidí zeptá, je: „A kolik to stojí?“ Dobrá
zpráva – nic. Albireo je totiž volně šiřitelný
software a freeware. Albireo proto má být veřejně
k dispozici a mít zdrojové kódy, které má každý
právo upravovat podle své vlastní potřeby. Podle
dostupných informací jde o první český redakční
systém poskytovaný zcela zdarma.
V čem se Albireo liší od svých placených či
zahraničních sourozenců? Rozhodli jsme se uchopit
tvorbu svého systému trochu jinak. Naším hlavním
cílem je, aby prakticky kdokoli byl schopen produkt
používat. Vycházíme z toho, že použité postupy jsou
známé každému, kdo vlastní počítač s operačním
systémem Windows (dialogová okna, menu, metody
táhni a pusť), kdo používal textový editor, jako je
Microsoft Word (editor pro úpravu jednotlivých článků
publikovaných na webu) nebo kdo pracoval se soubo-
rovým manažerem Total Commander (dvoupanelový
manažer obsahu jak pro virtuální soubory – webové
články, tak i pro fyzické soubory – obrázky na serveru,
apod.).
Stejně jednoduchá je i instalace. Stačí na server
nahrát jediný soubor, ten si otevřít v prohlížeči a dr-
žet se instrukcí na obrazovce. Ty vás případně upo-
zorní na problémy a možnost jejich řešení. Podobně
je řešena i instalace rozšíření, které přidává funkce
nedostupné v samotném systému, např. fulltextové
vyhledávání nebo automatickou fotogalerii.
ÚSpěch bohatě vynahradil trápeníTvorba jakéhokoli obsáhlejšího programu s sebou
nese spoustu úskalí. Je to práce mnohdy nevděčná
a složitá, zvláště pak v prostředí internetových
stránek. Může se stát, že programátor zoufale sedí
nad několika řádky kódu a snaží se zjistit, proč to
vlastně nedělá, co by mělo. Když pak po třech ho-
dinách zjistí, že se přepsal a použil například malé
písmeno místo velkého, přichází hlasitý, mnohdy
zoufalý a hysterický smích.
Když však přemůže pocity beznaděje a nakonec
všechno funguje tak, jak má, dostaví se pocit
spokojenosti a osvícení (známé „heuréka!“, které
pozná každý, kdo se snažil na něco přijít). Barvy
jsou barevnější, život je příjemnější a člověk může
opět na chvíli vypnout a věnovat se dalším svým
zálibám a vyrazit za přáteli, na které málem kvůli
soustředění na nerozlousknutelný problém zapo-
mněl. Samozřejmě se každý větší i dílčí úspěch musí
patřičně oslavit, protože nejen prací člověk je živ.
SMěr webtopyS tvorbou systému jsme začali v roce 2006 poté, co
nám přestala stačit tvorba obyčejných stránek obo-
hacených jen o jednoduché skripty. Společně se sys-
témem jsme rostli i my a postupně se naučili ovládat
i moderní techniky objektového programování pomocí
návrhových vzorů nebo asynchronní komunikace. Od
počátku bylo naším cílem vytvořit systém, který bude
jiný než ostatní a hlavně bude mnohem jednodušší
k ovládání.
Přestože Albireo bylo navrhováno jako redakční
systém, ukázaly se jeho možnosti i naše ambice větší.
Proto se nyní snažíme řešení rozšířit na obecný infor-
mační systém a zaměřit se na výzkum a vývoj týkající
se webových operačních systémů nebo webtopů, což
je v českých a poměrně i ve světových podmínkách
raritou (ze zahraničních projektů stojí za zmínku ze-
jména výzkum na University of California, Berkeley).
Zároveň však dáváme důraz na to, aby s nárůstem
funkčnosti nenarůstala i složitost ovládání.
Věříme, že jak bude Albireo procházet evolucí,
vyvine se z něj ještě unikátnější systém, který bude
maximálně přívětivý ke svým uživatelům.
Na www.albireo.name se můžete podívat, kam
jsme došli.
Petr kunc a martin novák
studenti Prvního ročníku fakulty informatiky
masarykovy univerzity Brno
albireo
Albireo je nový redakční systém připravený dvěma studenty Fakulty informatiky Masarykovy univerzity Brno. Svůj název dostal podle hvězdy v souhvězdí Labutě. V té době ještě uničovští gymnasisté se s tímto projektem zúčastnili v loňském roce finále 15. ročníku soutěže vědecko-technických projektů studentů středních škol. Jak o sobě autoři projektu napsali, jsou první, kdo v České republice vytvořil svobodný redakční systém šířený pod licencí GPL. Dnes na něm dále pracují a baví je to čím dál víc.
3 „kraBice“. nejedná Se přímo o hmotné pouzdro, protože SyStém nevydáváme na cd neBo na jiném médiu, ale šíří Se pouze po internetu. pouzdro je jen Grafickým ztvárněním upozorňujícím na SkutečnoSt, že jde o „kuS“ SoftWaru, který je možný Stáhnout a používat.
Autoři získali za tento projekt
Cenu Intel Excelence in Computer Science
Award v soutěži Vědeckotechnických projektů
středoškolských studentů v r. 2008.
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
Nový přívod je součástí modernizace elekt-
rárny, která ČEZ přijde na 25 miliard korun.
Po spojení původně dvou samostatných
elektráren do jedné bylo třeba vyřešit dodávku
elektřiny pro tři skládkové stroje obsluhující
uhelnou skládku o ploše 600 x 50 metrů. Tento
technický oříšek vyřešili odborníci ze společnosti
Hennlich Engineering (odštěpný závod rakouské
společnosti Hennlich Industrietechnik) tzv. ener-
getickými řetězy. Ty přivádějí energii do zařízení
(2 mostové nakladače, skládkový stroj), jež „krmí“
elektrárnu uhlím. Unikátní technické řešení na-
hrazuje původně používané kabelové shrnovačky
a navíjecí bubny, jejichž funkčnost negativně
ovlivňovaly povětrnostní podmínky.
celý den 800 kwVybudování přívodu trvalo tři měsíce a v provozu
je již od prosince 2008. Systém je schopen do-
dávat celodenně energii 800 kW. Podobné, avšak
kratší zařízení slouží již v elektrárně Počerady.
Obdobná zařízení se mohou kromě elektráren, tep-
láren a úpraven uhlí uplatnit i v jiných oblastech
průmyslu, kde je třeba spolehlivě přivádět různé
druhy a množství energie na delší vzdálenosti.
darina Boumová
ne jdelší pohyblivý přívod elektřiny na Světě Ma Jí v elektrárně tušimice iiSkutečným unikátem se může pochlubit severočeská elektrárna Tušimice II Skupiny ČEZ. Využívá totiž nejdelší pohyblivý přívod energie na světě. Jeho celková délka přesahuje 600 metrů! Konkurentem jí může být asi jen 500metrové vedení v Singapuru. Jen pro představu: tušimické vedení by stačilo přetnout šest fotbalových hřišť naskládaných za sebou.
3 pohled na zařízení v elektrárně tušimice ii
3 jak může vypadat WeB poStavený na alBireu
3 zálohování
3 Správa oBSahu
3 Správa oBSahu
3 Správa oBSahu
Odštěpný závod HENNLICH ENGINEERING
je investorsko-inženýrský a výrobní závod,
který se specializuje na řešení problema-
tiky prašnosti v průmyslových provozech.
Je důležitým partnerem pro společnosti ze
strojírenského, automobilového, chemického,
papírenského či důlního průmyslu. Zabývá
se také instalacemi tepelných čerpadel.
Firma je součástí evropské skupiny Henn-
lich, jejíž historie sahá do roku 1922, kdy
v severočeském Duchcově založil Hermann
Hennlich firmu specializovanou na dodávky
pro strojírenství a doly. Od konce války sídlí
v rakouském Schärdingu, po roce 1989 rozší-
řila aktivity i do dalších deseti zemí střední
a východní Evropy.
, Hennlich Engineering
Hennlich: Nejdelší energetický přívod na světě
pro elektrárnu Tušimice
www.hennlich.cz/index.php?fn=910&dn
=1270&dokument=10102
, WWW
Březen 2009
třípól | www.tretipol.cz
17
1818
číM Se zabývá icelandic new energy?Icelandic New Energy propaguje použití vodíku jako
paliva. Všechna elektřina na Islandu pochází buď
z vodních nebo geotermálních zdrojů a vytápění
v domácnostech a průmyslu je pokryto geotermál-
ním teplem. I když ropu dovážíme pouze pro účely
přepravy a rybářské flotily, zabírá 28 % spotře-
bované energie v zemi. Pokud dokážeme použít
elektřinu přímo (například vodík vyrobený z vody
nebo dostupné obnovitelné zdroje elektřiny), tak
nebudeme potřebovat dovážet žádnou energii
a celá ekonomika bude založena pouze na obnovi-
telných zdrojích.
a číM vy oSobně?Zajišťuji sběr dat a průzkum týkající se technologie
využití vodíku. Také mám na starosti přípravu nej-
různějších brožur a článků na toto téma i studenty
z Islandské univerzity. Od 8.30 do 18.00 h sedím
u počítače nebo na poradách s techniky a specia-
listy na energii a geologii. Přibližně dvakrát týdně
prezentuji zájemcům naši práci a odpovídám na
dotazy novinářů. Do práce se snažím jezdit co nej-
více na kole. A také si půjčuji jedno z našich aut na
vodík, které teď testujeme v městském provozu.
na čeM zajíMavéM pracujete?Asi před rokem jsem připravovala naši předváděcí
místnost na palubě lodi Elding sledující velryby,
kde testujeme pomocnou výkonovou jednotku
fungující na bázi vodíku. Je to poprvé na světě,
co je vodík testován v reálných podmínkách pro
využití na plavidle. Místnost je navržena tak, aby
navodila pocit, že se noříte dolů do moře, odkud
bereme vodu na výrobu vodíku. Představujeme zde
řadu vodíkových projektů jako autobusový projekt
ECTOS, vodíkovou čerpací stanici, a také výhledy do
budoucna v tomto novém energetickém oboru.
Při příznivém počasí je možné vypnout hlavní mo-
tor, většinou dieselový, takže loď je zcela nehlučná.
Vodíkový pohon přitom vyrobí dostatek energie pro
napájení světel, navigaci apod.
MySlíte, že vodíkové technologie Mohou nahradit v budoucnoSti uhlí a ropu?
Všechny problémy okolo vodíkového paliva jde
vyřešit. Spíše je otázkou, kolik zemí používá své
vlastní obnovitelné zdroje energie. Fosilní paliva
budou vyčerpána, a proto je čas začít investovat do
solární a vodní energie, používat tepelná čerpadla
nebo biomasu čistě a efektivně. Zlepšovat účinnost
uhelných energetických systémů je dobré, ale
pořád budou vypouštět skleníkové plyny a zdroje
uhlí nejsou nevyčerpatelné. Čím dříve lidé začnou
používat obnovitelné zdroje, tím snáze celý svět
zvítězí nad ropou. Na Islandu se první elektrárna
postavila v roce 1904 a první geotermální tepelný
systém v roce 1930. Investice v posledním tisíciletí
byly obrovské, ale teď můžeme naše know-how šířit
do celého světa. Počítám, že do nové energetické
éry se dostaneme za jednu až dvě generace.
jak lidé u váS přijíMají vodíková vozidla?
Veřejnost, řidiči autobusů, místní úřady i média
reagují pozitivně a velice se o tento projekt
zajímají. Byl to pro mě jeden z nejlepších zážitků
vidět, s jakým zájmem sleduje veřejnost dění
v této oblasti. I když jsou ceny této energie oproti
očekávání veřejnosti vyšší, technologie se musí
otestovat, aby se mohla časem dostat na běžný trh.
Veřejnost chápe, že je nutné někde začít. Někteří
lidé zdůrazňují efektivnost a této technologii stále
nevěří, nicméně jich je menšina.
Naše společnost testuje vodík a nic nehlásáme,
dokud nemáme v rukou výsledky. Ostatní testují
a používají metan z polí nebo používají auta na
elektrické baterie. Nevnímám to jako soupeření, ale
jako výzvu, na kterou musíme odpovědět jednoznač-
ným výsledkem. Každé řešení má své pro a proti, ale
problém je stejný. Jsem si jistá, že v budoucnosti
zde bude mix různých technologií podle dostupných
zdrojů. V našem případě jsou to elektřina a voda.darina Boumová
(rozhovor Byl se svolením autorky redakčně krácen a uPraven.)
vodík na sto zPůsoBů
Paní María Hildur Maack je z Islandu. Pracuje jako Environmental manager ve společnosti Icelandic New Energy. Vystudovala obor Environmentální management a politika na International Institute for Industral Environmental Economics a biologii na University of Iceland. Získala licenci jako průvodce po Islandu, mluví pěti jazyky. Má ráda procházky nebo jízdu na kole, ráda maluje akvarely a dělá sochy ze starého haraburdí. Myslí si, že život stojí za pracovní úsilí a užívá si toho, že má možnost podílet se na nevyhnutelné změně světa energie. Paní Maack nám odpověděla na několik otázek.
Icelandic New Energy
www.newenergy.is/newenergy/en/
Více informací o vodíkovém hospodářství a au-
tech na vodík v dalších článcích Třetího pólu:
Vodík bezpečnější než benzín
www.tretipol.cz/index.asp?clanek&view&675
Hudba budoucnosti: 1 000 km/l benzínu
www.tretipol.cz/index.asp?clanek&view&337
Co je to palivový článek
www.tretipol.cz/index.asp?clanek&view&181
Vodík – palivo budoucnosti
www.tretipol.cz/index.asp?clanek&view&182
, WWW
3 paní maack S vlaStní Sochou „poklona míru“
3 hildur maack
třípól | www.tretipol.cz
Březen 2009
První geotermální elektrárna byla vybudována
v roce 1904 v severní Itálii na místě, kde
ze země při teplotách 140 až 260 °C uniká
pára. Pára pohání přímo elektrické generátory. Na
místech s přírodním únikem zemského tepla byly
geotermální elektrárny postaveny také na Novém
Zélandu, Filipínách, Islandu, v Kalifornii a v Mexi-
ku. Ve většině případů však geotermální zdroj závisí
na hlubinných vrtech.
Podle odhadů je ve velkých hloubkách planety
k dispozici výkon 40 tisíc gigawattů energie (to je
jako 20 tisíc Jaderných elektráren Temelín). Celkový
instalovaný výkon geotermálních elektráren ve
světě se odhaduje na osm tisíc megawattů, tedy na
čtyři Temelíny.
principVyužití zdroje geotermální energie začíná vyhloube-
ním dvou vrtů, do kterých se čerpá voda. Využívají
se vrty hluboké dva až osm kilometrů, do nichž se
tlačí voda. V pětikilometrové hloubce dosahuje voda
již nejméně 200 °C. Prvním vrtem proudí do skály,
protéká jejími štěrbinami, a druhým vrtem se vrací na
zemský povrch. Po návratu na povrch do atmosféric-
kého tlaku se přemění na páru, která pohání turbínu.
Jedna elektrárna bývá napojena na několik vrtů. Další
systém elektrárny je podobný jakékoliv jiné klasické
tepelné elektrárně. Vystupující voda se vypouští do
řek anebo vrací zpět do vrtu. Typické jsou takové
zdroje např. pro Island. Mezi státy s nejvyšším
instalovaným výkonem geotermálních elektráren patří
USA, Japonsko, Filipíny, Itálie a Mexiko.
výhodyJde o čistý, nevyčerpatelný, obnovitelný zdroj
energie. Vyžaduje zpravidla větší investiční pro-
středky, ale v provozu je velice ekonomický, protože
„palivo“ je zdarma.
probléMy• jen málo míst na zemském povrchu vyhovuje
• minerály z horké vody se usazují v trubkách
a způsobují korozi turbín
• ztráta vody pumpované do vrtů – v podobě horké
vody se vrací pouze třetina vody vháněné do vrtů
• nutnost vrtání velmi hlubokých vrtů
Náklady na výrobu elektřiny klesají s rostoucí
teplotou geotermálního zdroje. Elektrárna je eko-
nomicky efektivní pokud je průměrná teplota zdroje
vyšší než 180 °C. Elektřinu je možné vyrábět i při
nižších teplotách, ale v tom případě je třeba použít
místo vody organickou kapalinu, jejíž páry proudí
turbínou. Tato kapalina se odpařuje v tepelném
výměníku pomocí geotermálního tepla.
plány i v čeSkuI když v České republice není dostatečný potenciál
geotermálních zdrojů, s jejich využitím se počítá
i zde. Pokud vše půjde podle plánu, do konce
letošního roku by na severu Čech měly být zahájeny
tři kontrolní vrty do hloubky pěti kilometrů. Celkové
náklady na výstavbu geotermální elektrárny v Liberci
město odhaduje na 1,2 miliardy korun, dokončena
by mohla být do roku 2010, nejpozději do roku
2013. Geotermální elektrárna by měla podle před-
běžných odhadů poskytnout zhruba 50 megawattů
tepelné a asi pět megawattů elektrické energie.
Záleží však na výsledcích průzkumných vrtů.
Kromě Litoměřic a Liberce se o využití geotermální
energie zajímá celá řada měst a obcí jako Pardubice,
Dobruška, Rumburk, Český Krumlov nebo Heřmanův
Městec. Průzkumné vrty plánují Úvaly u Prahy, Nová
Paka, Nové Město pod Smrkem, Opočno či Semily.
Odborníci už vytipovali na území České republiky
nejméně šedesát lokalit vhodných pro výrobu elek-
třiny s celkovým výkonem 250 megawattů a v pří-
padě tepla na vytápění s výkonem okolo dvou tisíc
megawattů. Experti předpokládají, že do budoucna
by se v České republice mohly postavit geotermální
elektrárny o celkovém výkonu 3200 megawattů.
V Česku využívá geotermální energii např. město
Ústí nad Labem, kde slouží k vytápění plaveckých
bazénů a od května 2006 také k vytápění zoologické
zahrady. Geotermální teplo využívá i město Děčín, a to
z podzemního jezera v hloubce 550 metrů. (red)
3 Schéma elektrárny využívající Geotermální enerGii u rjekjavíku
cs.wikipedia.org/wiki/Geotermální_energie
zdrojeenergie.blogspot.com/200 8/ 10/
geotermalni-energie.html
www.spvez.cz/pages/geoterm.htm
sf.zcu.cz/rocnik07/cislomm/1-5def.html
, WWW
geoterMáLní enerGieNěkteré části zemské kůry se více zahřívají vlivem tepla, vznikajícího při radioaktivních přeměnách v ložiscích radioizotopů, nebo díky vulkanické činnosti. Energeticky je možné využít teplo z horkých pramenů nebo horké horniny – čerpá se přes ně voda, kterou ohřívají, a vzniklá pára se energeticky využívá. Čerpat lze i teplou vodu a přes tepelné výměníky odvádět získané teplo přímo k vytápění. Na některých místech je možné dokonce postavit geotermální elektrárny, které klasickým způsobem pomocí turbíny a generátoru vyrábějí elektřinu.
třípól | www.tretipol.cz
Březen 2009 19
2020
Počítačový program matematicky simuluje a názor-
ným způsobem ukazuje procesy probíhající v jaderné
elektrárně. Pro konkrétní uspořádání jednotlivých
zařízení v modelu a hlavní parametry byla vzorem
Jaderná elektrárna Temelín s reaktory typu VVER
1000. Složitost modelu byla volena tak, aby program
mohl běžet na standardním osobním počítači v re-
álném čase nebo rychleji. Simulační model obsahuje
klíčové komponenty všech okruhů jaderné elektrárny.
Po spuštění programu je simulátor uveden do
nominálního stavu bloku, tzn. na 100 % výkonu
reaktoru. Uživatel programu může následně ovládat
jednotlivé regulační prvky simulátoru (regulační
tyče reaktoru, regulační ventily, čerpadla, vyvedení
elektrického výkonu apod.) a sledovat odezvy na
své zásahy. Simulaci lze kdykoliv pozastavit a zno-
vu spustit, nebo úplně zastavit a spustit znovu
z výchozího stavu, nebo vypisovat protokol o prů-
běhu simulace. Simulátor nabízí tři hlavní panely
se schématy primárního, sekundárního a terciárního
(chladicího) okruhu. Kromě toho je možné zobrazit
další tři panely s časovými průběhy vybraných pa-
rametrů všech okruhů. Přepínání panelů, spouštění
a zastavování simulace je umožněno z centrálního
ovládacího panelu. Program je určen k seznámení
s funkcemi i základními parametry nejdůležitějších
zařízení jaderné elektrárny.
Simulátor je pro svou názornost vhodný pro
školy i všechny zájemce, kteří se o problematiku
jaderných elektráren zajímají. Ke stažení včetně
návodu je na: www.cez.cz/cs/vzdelavani/multi-
media/4.html.
Program byl vytvořen ve spolupráci s informač-
ním střediskem Jaderné elektrárny Temelín, jeho
autorem je Ing. Jiří Punčochář. Autor programu
bude poskytovat technickou podporu na webových
stránkách jesim.aspweb.cz.
(red)
obSahKahánek, Jak cestuje teplo, Přenos tepla prou-
děním, Tepelné záření, Termoska, Teplo třením,
Ochlazování plynu při expanzi, Mráz, Mrazicí směs,
Hřejivý polštářek, Roztažnost skla a vody, Bimetal,
Vážení tepla, Balón na teplý vzduch, Tepelné
stroje, Lodička na páru, Zážehový motor, Pijící čáp,
Termočlánek, Čerpání tepla.
autor Mgr. Zdeněk Polák, Náchod
hrátky S teplem
ChCete si vyzkoUŠet „řídit“ jaderný reaktor?
Víte, že prakticky veškerá energie, se kterou se setkáváme a kterou využíváme ke svému prospěchu,
byla teplem nebo jako teplo končí? Pokud ne, objednejte si brožuru ze vzdělávacího programu ČEZ
Svět energie „Hrátky s teplem“. Najdete v ní návody na zajímavé pokusy, které vás zavedou do svě-
ta tepla, jeho vlastností, šíření, projevů, jeho měření a pozorování jeho účinků. Brožurka odpoví na
otázky Co je teplo? Jaké má vlastnosti a kde vzniká? Co se stane s látkami, kterým teplo předáme,
nebo naopak vezmeme?
Pokud ano, vyzkoušejte simulátor JeSim 2006. Složité matematické rovnice, které popisují například neutronově fyzikální a tepelně hydraulické procesy probíhající v aktivní zóně reaktoru, mohou být totiž naprogramovány a výsledky jejich řešení graficky znázorněny. „Řídit“ jaderný reaktor tak můžete přímo na vašem PC!
3 Sekundární okruh
3 primární okruh
3 terciární okruh
Simulátor • JeSim 2006 je určen pro výkon-
nější počítače PC s operačním systémem
Microsoft Windows 2000/XP. Doporučen je
počítač s procesorem s frekvencí vyšší než
2 GHz a s pamětí RAM o velikosti minimálně
256 MB.
Simulaci dějů v jaderné elektrárně lze sle-•
dovat ve více panelech (oknech) současně,
k dispozici jsou také panely s časovými gra-
fy. Výhodné je spouštět program ve vyšších
rozlišeních monitoru, jednotlivé panely lze
pak skládat přehledně vedle sebe. Minimální
rozlišení je 1024 x 768 bodů.
, Parametry
Mgr. ZDENĚK POLÁK
HRÁTKY S TEPLEM
S.E_teplo_obalka.indd 1 22.10.2007 11:48:53
Brožura je pro školy a studenty zdarma!!!
Můžete si ji objednat na:
www.cez.cz/vzdelavaciprogram
nebo na tel. 211042681.
třípól | www.tretipol.cz
Březen 2009