POJETÍ SPÁSY

Cesty katecheze č. 3/2009

POJETÍ SPÁSY

ve světových náboženstvích

a duchovních směrech

POJEM „SPÁSA“

• praslovansky sъpasti (chránit stádo)

• latinsky salus (salutare)

• řecky sótéría (σωτηρία)

• označuje obecně záchranu: a) původně přirozenou (od nepřítele,

z nesnází)

b) posléze nadpřirozenou (spása od Boha)

POJEM „SPÁSA“

• Obsah pojmu spása naznačují další podobné výrazy:

– Záchrana– Vykoupení– Osvobození– Věčný život– Dar nového života, ve kterém člověk může

uskutečnit plně své bytí– Uzdravení

teologická (křesťanská) nauka o spáse (vykoupení) se nazývá

soteriologie (z řec. sótéría)

Soteriologie řeší tři základní otázky:1) od čeho chceme být osvobozeni, 2) k čemu chceme být osvobozeni

3) jak a čím toto osvobození dosáhnout

Z tohoto pohledu budeme zkoumat přístup jednotlivých náboženství a duchovních směrů.

Přehled náboženských konceptů spásy

Světová náboženství:

1. Křesťanství

2. Židovství

3. Islám

4. Buddhismus

5. Hinduismus

6. Bahá´í

7. Džinismus

8. Konfucianismus

9. Sikhismus

10.Šintó

11.Taoismus

12.Zoroastrismus

KŘESŤANSTVÍ

V křesťanském učení je dárcem spásy Bůh, spásou je člověkem

nezasloužený dar od Boha:

• věčný život a společenství s Bohem

KŘESŤANSTVÍOd čeho chceme být osvobozeni?

• Dar života byl člověku darován již na počátku – při stvoření

• Člověk kvalitu svého života narušil a opakovaně narušuje hříchem – svojí nevírou v Boha a odmítáním jeho autority. Tak nechává do svého života vstupovat zlo.

KŘESŤANSTVÍK čemu chceme být osvobozeni?

• Bůh člověka a celé lidstvo v dějinách neustále zachraňuje od zla, aby mu vrátil plnost života: zemi, vládu nad zvířaty, důvěru k sobě navzájem a tím schopnost žít ve společenství

KŘESŤANSTVÍJak jsme byli osvobozeni?

• Definitivní záchranu (spásu) přinesl člověku Ježíš Kristus, Boží Syn, který se stal se člověkem, žil náš život, trpěl, zemřel a vstal z mrtvých. Jméno „Ježíš“ znamená „Bůh zachraňuje“.

Křesťané věří, že Ježíš zničil moc Zlého, osvobodil

člověka a tím plně uskutečnil spásu lidstva.

Ježíšova oběť je stále znovu nekrvavým způsobem

zpřítomňována při slavení mše svaté.

Do společenství s Bohem člověk vstupuje vírou, kterou potvrzuje přijetím křtu. Tím získává účast na Kristově smrti a vzkříšení a Bůh ho přijímá za svého adoptivního

syna a dědice

ŽIDOVSTVÍ

• Židé věří v jediného Boha, Stvořitele a Pána všeho, který si vyvolil jejich národ a uzavřel s ním smlouvu na Sinaji. Zaslíbení uskuteční skrze Mesiáše (tj. pomazaného), který přijde na svět na konci časů.

• Židé dojdou spásy, když zachovají věrnost Bohu a jeho Zákonu (613 příkazů a zákazů).

ŽIDOVSTVÍ

Spásou v judaismu je: • obrácení se člověka k Bohu,

život s Ním.

• pojem spása (hebr. ješua - ׁשּוע aְי) může znamenat: vytržení z nebezpečí smrti, naplněný život, osvobození, vykoupení, vyléčení,

ochranu, vítězství, pokoj...

• Znamením příslušnosti k vyvolenému národu Božímu je u mužů obřízka (odstranění předkožky), která se provádí rituálně osmého dne po narození chlapce. Může ji přijmout i v dospělosti každý muž, který se rozhodne přijmout židovské náboženství.

• Opakem spásy je v židovství zatracení.

Zatracením rozumíme odloučení se od Boha. Židovství však nezná pojem totálního zatracení. Každý jedinec nakonec dospěje ke konečné spáse.

• Źidovství pamatuje i na ostatní národy: Dojdou spásy také, pokud uznají Boha Jahve a budou jej uctívat a

dodržovat tzv. noachidská (noachická, Noeho) přikázání:

- nebudeš se klanět jiným bohům než Jahvemu - nezabiješ - nepokradeš - nesesmilníš - nebudeš se rouhat Bohu - nebudeš jíst maso neusmrcených zvířat - vytvoř právní systém, který dohlédne na dodržování těchto přikázání

ISLÁM• Islám nezná pojem spása ani nic podobného.• Konečným stavem v islámu je posmrtný stav ráje (džannah - ة� .tj - جّن

zahrada):

- ráj znamená zahradu rozkoší, do které po smrti oddaný muslim přijde z vůle Alláha v „Den vzkříšení“ (Yawm al-Qiyāmah - يوم

,(القيامة který se nazývá také „Den soudu“ (Yawm ad-Din - الدين (يوم

- nejvyšší úrovní ráje je firdaus (7. nebe), kde dlí proroci, mučedníci a většina spravedlivých a zbožných lidí

• Špatní lidé v představě islámu odchází do pekla (džahannam, nár).• K tomu, aby muslim vstoupil do ráje, je podle Koránu nutné:

- věřit v Boha, Poslední soud, všechny Alláhovy posly (Adam, Abrahám, Mojžíš, Ježíš, Muhammad aj.) stejně jako věřit, že Muhammad je posledním Božím prorokem

- činit dobré skutky, dodržovat pět pilířů islámu

• Pět pilířů islámu tvoří základ islámské praxe:

- vyznání víry („Není boha kromě Alláha a Muhammad je Alláhův

posel.“)

- rituální modlitba (v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za

úsvitu)

- almužna (1/10, 1/20 či 1/40 z majetku)

- půst při ramadánu (postní měsíc)

- pouť do Mekky (alespoň jednou za život)

BUDDHISMUS

• Spásou je v buddhismu přerušení koloběhu životů (samsáry) a dosažení stavu nibbána (nirvána)- osvícení, a poté po smrti stavu parinirvána - konečná blaženost.

• Buddhisté nepřijímají spásu přímo od Buddhy, ale praxí vznešené metody, kterou vyučoval.

• Tou je osmidílná stezka.

Gautama Buddha umírá a vchází do stavu parinirvány.

OSMIDÍLNÁ STEZKA

• (1) Správné chápání je pochopení a vhled do Čtyř vznešených pravd. K tomu patří také vhled do pomíjivosti všech jevů

• (2) Správné myšlení znamená přemýšlet, hovořit a jednat bez žádostivosti, nenávisti a krutosti.

• (3) Správná mluva se vyhýbá lhaní, pomlouvání, drsným výrazům a zbytečnému tlachání.

• (4) Správné konání znamená zdržet se zabíjení, braní toho, co nebylo darováno a nevhodných pohlavních styků.

• (5) Správné živobytí znamená vykonávat taková povolání, která neškodí druhým bytostem.

• (6) Správná snaha zahrnuje úsilí vyhnout se neprospěšným stavům mysli nebo je překonat, pokud už vznikly, a vyvolat a udržet prospěšné stavy mysli.

• (7) Správná bdělost se týká uvědomování si pěti složek (tělesnosti, vědomí, vnímání, cítění a mentálních formací). Zahrnuje neustálé uvědomování si tělesných funkcí (dýchání, chůze, stání, atd.), všech obsahů vědomí, vjemů, pocitů ap.

• (8) Správné soustředění zahrnuje meditační techniky sloužící k vyvinutí dostatečné koncentrace mysli, která je nezbytná pro dosažení vhledu do pravé skutečnosti.

ČTYŘI VZNEŠENÉ PRAVDY

• Celý život je utrpení. • Utrpení vzniká z touhy po životě. • Utrpení je možné odstranit

odstraněním touhy po životě.

• Touhu po životě je možné

odstranit praxí osmidílné stezky.

Pohled jednotlivých směrů buddhismu na nibbánu a buddhovství se liší:

• V théravádském buddhismu byl ideálem arhant, jedinec, většinou mnich, který sledováním osmidílné stezky dospěl k procitnutí v soustředění sám na sebe.

• V mahájánském buddhismu bódhisattva (jedinec který prozřel) odkládá osobní nirvánu, aby mohl pracovat pro spásu všech bytostí.

• V théravádském buddhismu je cílem dospět do nirvány sledováním osmidílné stezky.

• Théravádinové uznávají rozdíl mezi nibbánou Buddhovou, která je ta nejvyšší možná (parinirvána), a nibbánou, do níž může dospět arhant.

• Cílem mahájánského buddhisty je dosáhnout buddhovství, což může teoreticky každý.

• Théravádinové soudí, že do nirvány lze dospět pouze úsilím sama jedince.

• Mahájánští buddhisté dovolují užívat modliteb a víry, jakož i pomoci buddhů a bódhisattvů jako součásti procesu spásy.

HINDUISMUS• Takzvaný hinduismus je obecný pojem pro mnoho

náboženských směrů Indie: - védismus (vaidika) - vaišnavismus (višnuismus) - šivaismus - šaktismus (tantra) aj.

• Pro mnoho těchto směrů (ale ne všechny) je shodným pojmem sanátana dharma (odvěký řád), kterou chápou jako hlavní princip své životní praxe skrze různé metodiky (rituál, různé druhy jógy ap.).

• Každý z těchto směrů se dívá na to, co lze označit jako spása, rozdílným způsobem.

• Obecně je zde spásou vysvobození átmá (duše) ze samsáry - cyklu úmrtí a znovuzrození - a dosažení nejvyššího duchovního stavu.

• Ten je hlavním cílem „hinduismu“, kdy i „peklo“ (stav utrpení) a „nebe“ (stav blaženosti) jsou dočasné.

• Tento nejvyšší duchovní stav je zván mókša „osvobození“ nebo mukti „oproštění“.

• Mókša je konečné vysvobození z jedincovy představy o vlastním já, oproštění od pout zažívaného duálního světa a obnovení skutečné (vnitřní) přirozenosti.

Cesty k tomuto osvobození jsou různé, a závisí také na konkrétním „hinduistickém“ myšlenkovém směru (škole), v jaké formě toto osvobození vidí:

1) Vaišnavské školy dvaita (dualistický monismus) a višištadvaita (kvalifikovaný monismus) vidí mókšu jako blažené duchovní spojení s Bohem (Íšvarou) a nejvyšší stav existence. Věřící je ve spojení s Bohem, ale ponechává si svou osobní identitu.

2) Škola advaita (nedvojnost) vidí mókšu jako splynutí s Bohem, kdy vyhasíná pocit osobní identity.

Existují čtyři hlavní jógy či márgy (cesty) k dosažení mókši.

Jsou to:

• práce pro Nejvyššího (karma jóga)

• poznávání Nejvyššího (džňána jóga)

• meditace na Nejvyššího (rádža jóga)

• láskyplná služba Nejvyššímu (bhakti jóga)

• Karmajóga je tedy cestou činu. Jde převážně o denní rituály, ale i zaměstnání bez ohledu na výsledek.

• Džňánajóga předpokládá studium písem, filosofický vhled a dotazování se učitele.

• Rádžajóga (královská jóga) prohlubuje pouto s Bohem skrze dlouhé hluboké meditace.

• Bhaktijóga (láskyplná služba) předpokládá, že každý čin jedince je prožíván jako radostné odevzdání Bohu.

• Podle mudrce Pataňdžaliho (autora spisů o józe) je jóga:

- zastavení proměn mysli -

kdy se člověk odpoutává stále více od proměn tohoto světa (iluzí), do kterých je zapleten svojí individuální karmou [1]- svými činy, a odpoutáváním se se přibližuje stavu mókša a konečnému sjednocení s Bohem.

[1] Karma je princip akce a reakce – to co jedinec učiní či učinil v jednom ze svých životů, se k němu dříve

nebo

později vrací (dobré i zlé činy).

• Je osm stavů jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh):

• Jáma - vývojem správného jednání – pravdivost (satjá), nenásilnost (ahimsá) nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačárja) a bezmajetnost (aparigraha);

• Nijáma - vývojem duchovních hodnot - čistota (šauča), soucit (santóša), askeze (tapas), studium Véd – svatých spisů (svadhája), oddanost Nejvyššímu pánu (íšvarapranidhána);

• Ásana - vývojem držení těla – (klasická hatha jóga);• Pránajáma - vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu;• Pratjáhara - vývojem nelpění na objektech smyslů;• Dhárana - vývojem zaměření smyslů;• Dhjána - vývojem meditace na sama sebe;• Samádhi - vývojem blaženosti v sobě a splynutí s Bohem

BAHÁ´Í

Lotosový chrám v Novém Dillí, Indie

• Z pohledu bahá´í je cesta od špatného ke

správnému možná díky úsilí o sebepoznání.

- Toto nám umožňuje vědět, kdy činíme něco užitečného

(správného) a kdy ne.

- Tohoto stavu uvědomění může být dosaženo pouze

skrze Zjevení (proroky velkých náboženství).

• Bahá´í tedy uznává velká světová náboženství, resp. jejich proroky a zakladatele jako opravdové posly Boží.

• Zakladatel bahá´í - Bahá'u'lláh - opakovaně zdůrazňoval, že pouze zjevené náboženství nás může uchránit od našich nedokonalostí.

Je to proto, že Bůh seslal Zjevení, aby nám ukázala cestu k duchovnímu vývoji a k dotyku našich srdcí s duchem Boží lásky.

Skrze ni jsme schopni realizovat náš pravý potenciál a vytvořit podmínky k spojení s Bohem. Toto je „spása“ kterou náboženství podle bahá´í přináší.

• Baháí nezná spásu od stavu prvotního hříchu, ani v naší ochraně od nějaké vnější zlé síly či ďábla. Spíše posouvá lidi od spoutanosti tímto světem k jejich vlastní vnitřní přirozenosti.

• Spása zde znamená posun blíže k Bohu a úspěch na cestě k hlubokému a naplňujícímu štěstí.

Mírzá Ḥusajn-`Alí Nuri známý jako Bahá'u'lláh

DŽINISMUS

• Džinismus je náboženství, které se velmi podobá buddhismu a částečně i hinduismu.

• Učitelem byl indický asketa Vardhamana, zvaný po svém osvícení Mahávíra (velký hrdina).

Džinistická filosofie je tvořena Třemi klenoty (hlavními principy):

• Anekāntavāda - nahlížení jedné pravdy z mnoha úhlů.

• Syādvāda - logická filosofická argumentace obhajující relativitu tohoto světa.

• Karma - na rozdíl od hinduismu je zde karma považována za druh nečistoty duše, kterou je náboženskou praxí třeba odstranit. Za karmu se tu považují stopy jak dobrých, tak špatných činů.

• V džinismu jsou pro spásu používany termíny mókša a nirvána podobně jako v dalších indických náboženství. Neznamenají však totéž. I zde však jde o opuštění samsáry - cyklu smrti a znovuzrození v jiném těle -.

• Nirvána je stav v okamžiku, když duše putuje z jednoho těla do druhého.

• Když však duše (átmá) dosáhne stavu mókša, je osvobozena z cyklu zrození a úmrtí a dosahuje svého vlastního já. Poté se stane siddhou (světcem).

• V džinismu dosažení mókši vyžaduje odstranění důsledků všech činů - dobrých i špatných – z duše jedince pomocí různých

praktik.

Mezi tyto praktiky patří:• nenásilí (ahimsá)- nezabít žádnou živou bytost (z toho

důvodu mají džinisté roušky proti vdechnutí hmyzu a vějíře na odmetání všeho co leze po zemi)

• pravdivost (satja)- mluvit a žít pravdivě• nekradení (astéja) – nepřisvojit si nic, co mi nenáleží • pohlavní zdrženlivost (brahmačarja)• neulpívání (aparigraha) – na věcech, lidech, světě

Jejich dodržováním spolu s praxí Tří klenotů dosahuje džinista spásy-

stavu mókša.

KONFUCIANISMUS

• Konfucianismus je spíše filosofie než náboženství.

• Vyvinul se z učení čínského mudrce Konfucia.

• Konfucianismus chápe „tao“ (cestu) jako cestu člověka a společnosti.

• Důležité je v něm lidské jednání, které nesmí být v rozporu s vůlí nejvyššího božstva (Nebes).

• Konfucius považoval za velmi důležité vztahy:- otcem a synem – nejsilnější, syn ctil otce

i po smrti, otec musel zabezpečit rodinu- manželem a manželkou – manželka poslouchala- starším a mladším bratrem- přítelem a přítelem - jediný je rovnocenný, hrál roli i věk- panovníkem a poddaným

• Ve skutečnosti stát a národ byl jen rozšířenou rodinou.

• Císař byl „otcem i matkou“ prostých lidí. Přinášel oběti Nebesům, aby se zemi dobře dařilo.

• Byl označován jako Syn Nebes.

• Základem konfucianismu tedy je idea, že lidé mají žít v harmonii jeden s druhým a s přírodou.

• K dosažení těchto cílů je doporučován právě systém mezilidských vztahů a dobré vlády.

• Důraz je kladen i na rozum, odpovědnost a pozitivní

postoj ke světu.

• Naplňování těchto principů v životě znamená jít Cestou Nebes (T'ien nebo T'ien-li), jenž je nejzazším cílem konfuciánů.

• Člověk se na této vnitřně zušlechťuje, to je jeho spásou, stát se úplným, skutečným člověkem.

• Není zde vnější činitel, konfucián této spásy dosahuje vlastním úsilím.

SIKHISMUS

• sikhismus je indické náboženství vzniklé kombinací principů islámu a hinduismu

• Sikhismus nezná peklo ani nebe, spásou mu je duchovní jednota s Bohem.

• Hlavní překážkou k této jednotě jsou společenské konflikty, a obecně lidské poklesky, které jsou vyjádřeny tzv. pěti zly.

• Jedná se o ego, hněv, chamtivost, ulpívání a touhu.• Těchto pět zel nás drží v cyklu úmrtí a znovuzrození

(reinkarnace).• Z tohoto cyklu se sikhové snaží osvobodit, za pomocí

těchto metod:

1) Recitace a opakování Božího jména. (nām) 2) Vedení guruem – duchovním mistrem. 3) Bratrství se všemi lidmi. 4) Morální chování- obrana slabých, nenásilí.

Sikhové ještě dodržují pět disciplín (5K)• nestříhané vlasy a vousy; vlasy přikryté turbanem (kéš)• dřevěný hřeben na česání (kanga)• železný náramek – připomínka vazby s guruem (kara)• krátké nohavice jako symbol cudnosti (kachera)• rituální dýka (kirpán)

• a recitují různé verše

• Spojení s Bohem (sféra Pravdy) nakonec sikhové dosahují hlavně skrze recitování Božího jména a milostí gurua (duchovního učitele), po dodržení výše zmíněných předpokladů chování.

• Tento stav spásy se nazývá sač khanda.

ŠINTÓ• Šintó ( 神道 ) je japonské animistické a polyteistické

náboženství. • Uctívá zejména duchy - božstva ( 神 kami). Mnoho

těchto božstev přebývá dle šintoistů na různých místech v přírodě – v pramenech, stromech, skalách, v moři ap. (patří sem i silné tajfuny, které r. 1274 a 1281 smetly na pobřeží Japonska mongolské útočné flotily, a byly nazvány kami-kaze, božský vítr).

• Když se v Japonsku narodí dítě, nejbližší svatyně šintó přidá jeho jméno do svého seznamu.

• Zapsáním se z něj stává „rodinné dítě“ ( 氏子 ujiko), s požehnáním božstva dotyčné svatyně.

• Po smrti se ujiko stane „rodinným božstvem“ ( 氏神 ujigami).

• Když se člověk stěhuje, může si nechat zapsat svoje jméno v dalších svatyních. Znamená to hlavně, že je vítán oním božstvem v místě, v němž přebývá s příslibem, že se po smrti jeho duše stane součástí

skupiny kami.

• Děti, které zemřou před zapsáním jména do svatyně se dle víry šintó stávají „vodními dětmi“ ( 水子 mizuko), a věří se, že způsobují pohromy a epidemie. Často jsou tyto mizuko uctívány ve svatyních k usmíření jejich hněvu a žalu. Těmto svatyním se říká mizuko kuyō ( 水子供養 ).

• Spásy se dosahuje dodržováním všech tabu a vyvarováním se osob a předmětů, které mohou způsobit rituální nečistotu. Modlitby a prosby jsou v chrámech přinášeny v chrámech bohům a bohyním, kterých je ve vesmíru velké množství.

• Člověk věřící v šintó nemá Nejvyššího boha, potřebuje pouze vědět jak uctívat kami v jejich různých projevech.

• Spásou v šintó je život v duchovním světě s těmito božstvy, stát se po smrti jedním z nich, a být uctíván spolu s nimi svými potomky.

• Důležitým aspektem šintó je totiž úcta k předkům.

Sluneční kami Amaterasu

TAOISMUS• „Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem,

motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang? Čuang nebo motýl, přece tu musí být nějaký rozdíl! A tomu se říká proměnlivost věcí!“

(taoistický text Zhuangzi)

Taijitu - prolínání ženského yin a mužského yang

K pochopení taoismu je zapotřebí především pochopení „čínského myšlení“. To je postaveno na několika principech:

• Svět je v neustálém pohybu. • Detail nelze oddělit od celku. • Celek nelze oddělit od detailu. • Protiklady harmonizují krajnosti. • Stálost neexistuje.

• Taoisté ve své filozofii rozvinuli myšlenku o propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou vesmíru je tao ( 道 ), pralátka vesmíru, jeho prapříčina.

• „Tao je odvěké na rozdíl od věcí, které vznikají a zase zanikají.“

• Je vyjádřeno především ve formě učení o harmonizaci kosmických protikladů yin a yang.

• Smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických sil, přírodu. Tou je wu-wei ( 無爲 ), tedy aktivní nečinění – člověk se má stát nádobou, kterou protéká tao.

Lao-c'

• Člověk by se podle toho měl chovat prostě:

• prostý člověk nedbá o zisk, chytrost, obratnost, egoismus a žádosti

• osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě

• je zbaven pout, je měkký, a právě proto je s to vše přemoci - neboť měkké přemáhá tvrdé

Lao-c'

• Dodržováním těchto principů, meditací, cvičením ( 太極 tai-čchi), kontrolou dechu, přiměřenými sexuálními aktivitami a technikami člověk dospívá k vnitřní i vnější přeměně a aktivní regeneraci organismu.

• Může se tak stát fyzicky nesmrtelným, v harmonii s tao, přírodou - to je cílem taoismu.

• Spásou v taoismu je tedy nesmrtelnost v harmonii s okolím.

ZOROASTRISMUS

• Tento dualismus způsobuje vznik nových dobrých i zlých sil, které stojí buď na straně Spenta Mainju, anebo Angra Mainju a navzájem spolu neustále bojují.

• Podle zoroastrismu je svět svědkem střetu dvou sil- dobrého Spenta Mainju a zlého Angra Mainju jež jsou oba výtvorem mysli nejvyššího boha Ahura Mazdy (proto je zoroastrismus někdy také nazýván mazdaismus).

• Dobří duchové se nazývají améša spentové (svatí nesmrtelní). Jsou zosobněním Ahura Mazdových vlastností. Naproti tomu Angra Mainju má k dispozici svoje vlastní služebníky – jenž jsou nazýváni daivové (démoni).

• Prorok Zarathuštra (Zoroaster, odtud zoroastrismus), který obnovil víru k Ahura Mazdu, nabádá ke konání dobra. Pokud tak lidé nečiní, spolupracují se zlým Angra Mainjuem.

• V zoroastrismu je v tomto ohledu nutnost svobodné volby. Člověk má totiž za své činy podle tohoto

náboženství zodpovědnost, není předurčen osudem.

• Po smrti úděl duše závisí na tom, jaký žila život, jak volila mezi dobrem a zlem.

• Oddělení dobrých duší od špatných se odehrává na mostě soudu (čhinvad-púl) , přes který jsou převáděny. Utrpení či blaženost jsou přímo úměrné skutkům, vykonaným během života. Pokud jsou tyto skutky v rovnováze, je stav blaženosti a utrpení neutrální.

• Spravedlivý člověk smí vstoupit přes most soudu do domu hymnů (garó-demána), obývaném Ahura Mazdou i ostatními spravedlivými.

Do domu hymnů je provázen

krásnou Daénou, tvořenou

z jeho dobrých myšlenek.

• Konečný stav však nastává až po Posledním soudu.• Tomu předchází souboj sil dobra, zastoupených

spasitelem Saošjantem, se silami zla. Po vítězství Saošjanta dojde ke vzkříšení mrtvých, spravedlivých i nespravedlivých.

Nespravedliví budou očištěni vstupem do proudu roztaveného kovu, aby mohli vstoupit spolu se spravedlivými do stavu blaženosti.

• Svět pak bude dokonalý, bez stáří, nemocí, otravy, žízně, hladu a smrti.

• Spaseni tak budou dle tohoto názoru nakonec všichni lidé v blaženém životě v tomto světě.

Cesty katecheze č. 3/2009

Michal Capko, 2009

Pomůcka je určena pouze ke vzdělávacím účelům pro osobní potřebu katechetů

a učitelů náboženství.

www.cestykatecheze.cz