Knihovna Oddělení archeologických sbírek Muzea hlavního města Prahy

KNIHOVNA ODDĚLENÍ ARCHEOLOGICKÝCH SBÍREKMUZEA HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

Ludmila Ludvíková – Miloš Hlava

Nezbytnou a nepostradatelnou součást každého muzea tvoří nepochybně knihovna. Takřka beznadsázky lze konstatovat, že bez ní – a bez jejího neustálého doplňování – by muzeum kleslo naúroveň pouhého shromažďovatele a poskytovatele sbírkových předmětů pro badatelské či výstavníúčely jiných institucí. Má-li být ovšem jedním ze základních poslání muzea péče o sbírky, nelzeji oddělit od odborné činnosti, která by měla představovat samozřejmý základ jakékoliv smys-luplné muzejní práce. A odborná činnost pochopitelně není možná bez patřičného zázemí, ježposkytuje mj. knihovna.

Muzeum hlavního města Prahy nepředstavuje v tomto směru rozhodně žádnou výjimku,do jisté míry v něm ovšem panuje specifická situace. Prakticky od počátku zde existuje hlavnímuzejní knihovna, kromě ní ale spravuje vlastní knihovnu také muzejní oddělení archeologic-kých sbírek. Obě knihovny (hlavní a archeologická) jsou v současné době spojeny jednotnouevidencí nových přírůstků, inventární evidence je však u každé knihovny samostatná. Tato dvoj-kolejnost je způsobena specifickým historickým vývojem muzea, neboť archeologické oddělenívzniklo v roce 1941 připojením do té doby samostatného tzv. Jírova muzea na Hanspaulce a poznačnou dobu své existence si udrželo jistou autonomii. Jedním z jejích pozůstatků je právěvlastní archeologická knihovna.

Naše pozornost se na následujících stránkách zaměří na knihovnu oddělení archeologickýchsbírek, zatímco hlavní knihovna zůstane prakticky zcela stranou našeho zájmu. Proto alespoňve zkratce zaznamenejme, že hlavní muzejní knihovna je zaměřena především na historii Prahy,přestože obzvláště v počátcích do ní byla zařazována rovněž archeologická literatura. Až do sedm-desátých let 20. století byla umístěna v původní muzejní budově bývalého kavárenského pavilonuv sadech Na Poříčí. Když byla tato budova kvůli stavbě tzv. Severojižní magistrály zbourána,byla knihovna přestěhována do nově získaného ústředního sídla muzea v domě U Dvou zlatýchmedvědů v Kožné ulici na Starém Městě pražském. V roce 2012 odtud byla přemístěna do nové-ho muzejního areálu v Praze-Stodůlkách, kde ostatně v současné době sídlí většina odbornýchzaměstnanců muzea.

Počátky: knihovna Josefa Antonína Jíry

Knihovna Oddělení archeologických sbírek Muzea hlavního města Prahy vznikla z původnísoukromé knihovny Josefa Antonína Jíry, významné postavy (nejen) pražské archeologie konce19. a počátku 20. století. Díky jejímu podrobnému soupisu, který vznikl záhy po Jírově smrti v roce1930, lze dodnes její tehdejší složení spolehlivě rekonstruovat, samozřejmě s vědomím, že v nív té době již nemusely být všechny knihy, které Jíra původně vlastnil. To umožňuje poměrně uni-kátní pohled na rozsah Jírových minimálních potenciálních odborných znalostí, v širším kontex-tu je nesporně zajímavé rovněž porovnání autorů děl zastoupených v knihovně s okruhem osob,s nimiž Jíra vedl korespondenci (Hlava 2010b, 259–260), jakkoliv toto srovnání nesmí být mecha-nické. Je totiž nutné mít na paměti, že dopisy, které Jíra obdržel, nejsou zcela jistě dochoványvšechny. Je také zřejmé, že s kolegy (nejen) z Prahy se mohl podle potřeby kdykoliv osobně

261

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

(2

61

–2

78

)

potkat, a tudíž si s nimi nepotřeboval dopisovat. Odbornou literaturu mohl Jíra získávat v zásadědvěma způsoby – buď nákupem, nebo jako dar. V Jírově knihovně je možné spolehlivě oddělitpřinejmenším část darovaných publikací – je jasné, že k nim náležejí knihy, časopisy a separátnívýtisky článků s osobním věnováním. Poněkud složitější je to se separátními výtisky článků bezosobního věnování – přestože je takřka jisté, že naprostou většinu z nich Jíra rovněž dostal darem,nelze zcela vyloučit, že minimálně některé mohl též koupit či získat přes prostředníka. Stojí takéza pozornost, že některé „klasické“ knihy bylo možné získat i se značným časovým odstupemod jejich vydání – v Jírově knihovně se nacházel např. nepostradatelný Vocelův Pravěk země České(1866/1868), Monteliovy Antiquités suédoises. L’âge de la pierre (1871), Lindenschmitův Hand-buch der deutschen Alterthumskunde (1880–1889) či Die Pfahlbauten des Neuenburger Sees(1866) od Édouarda Desora.

Srovnání počtu publikací a obdržených dopisů nejen potvrzuje či upřesňuje pestrost a inten-zitu Jírových kontaktů s jednotlivými postavami tehdejší středoevropské prehistorie, ale v někte-rých případech také poodhaluje dosud netušené vazby a vztahy, jež z Jírovy korespondence čijiných pramenů neznáme. Jírova korespondence umožňuje zajímavý pohled rovněž na potížespojené se sháněním odborné literatury, které jsou v dnešním věku moderních technologií všehodruhu a rychlé mezilidské komunikace již takřka nepředstavitelné. Přestože v současné době tvoříněkdejší Jírova knihovna jen nevelkou část archeologické muzejní knihovny, jistě si zasloužíponěkud obsáhlejší představení, jakkoliv není možné zacházet do příliš velkých podrobností.Nemají-li být ovšem následující odstavce pouhým výčtem autorů a publikací zastoupenýchv knihovně, je nutné pochopitelně zmínit jen některé.

První Jírovo setkání s odbornými archeologickými knihami se odehrálo již během jeho dět-ských let. Autor jeho životopisu Stanislav Kodym zaznamenal v roztomilé vzpomínce, že jakoškolák se Jíra přátelil s Edou Čermákem, jehož otec, lékař a příležitostný archeolog-sběratelEduard Čermák, měl v knihovně archeologické knihy a časopisy. Jíra si prostřednictvím svéhokamaráda potají půjčoval jednotlivé svazky Památek archaeologických a místopisných a na oplát-ku Edovi kupoval levné dobrodružné knihy-indiánky (Kodym 2010a, 33). U kořenů Jírovazájmu o archeologii však zřejmě stály spíše populárně naučné knihy – v jeho knihovně se až doposledních dnů života nacházely např. Nálezy Schliemannovy v Tiryntě a Mykénách (1879) odJosefa Krále.

Soustavně a systematicky se Jíra začal archeologii věnovat od podzimu 1892 (k Jírovi a jehoživotnímu dílu srv. Kodym 2010a; Hlava 2010a; Sklenář 2010). Když byla v roce 1888 založenaSpolečnost přátel starožitností českých v Praze, stal se záhy jejím členem, později v ní byl krátcezapisovatelem a od roku 1897 správcem sbírek. Když v rámci Společnosti vznikla odborně zamě-řená sekce Praehistorický odbor, stal se jedním z redaktorů jejího orgánu Obzor praehistorický.Ten vycházel jako příloha Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze, jehož kom-pletní řada byla v Jírově knihovně zastoupena.

Jírovi samozřejmě nemohly chybět Památky archaeologické a místopisné, tehdy vydávanéMuseem království Českého (dnešním Národním muzeem). Je otázka, zda vlastnil všechny – do-chováno je totiž pouze deset svazků z let 1856–1901 (II/1856, XI/1878–81 až XVII/1896–97,XIX/1900–01).

Jistě není náhoda, že v Jírově knihovně se vyskytovala především díla autorů, s nimiž jejpojily přátelské vztahy. V letech sporů o směřování české archeologie a koncepci pravěku stálsvými odbornými názory (především v otázce neolitu) na blízku tzv. univerzitní škole. S LuboremNiederlem, jedním z jejích hlavních představitelů, se blíže seznámil při přípravě archeologickéčásti Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895 a v letech 1897–1900 působil díky němuv nově založeném Národopisném muzeu českoslovanském jako asistent. Niederle si jej ostatně

262

Lu

dvík

ová –

Hla

va:

Kn

ihovn

a O

dd

ělen

í arc

heo

logic

kých

sb

írek

Mu

zea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy

ještě po letech vybral do Státního archeologického ústavu jako zkušeného terénního praktika.Proto sotva překvapí, že v Jírově knihovně se nacházelo jedenáct různých titulů Niederleho prací,včetně např. tří svazků Slovanských starožitností (1902/1904/1906) či knihy Lidstvo v době před-historické (1893). Studii O původu Slovanů (1896) Jíra dokonce obdržel s věnováním.

Když Jíra z existenčních důvodů vstoupil 1. července 1901 do služeb Zemského finančníhoúřadu, stal se podřízeným Karla Buchtely, svého archeologického kolegy-souputníka, názorověspřízněného s Niederlem. Jejich vztah byl značně proměnlivý, ovšem na přelomu 19. a 20. sto-letí spolu často podnikali vycházky za archeologickou „kořistí“ a Buchtela Jírovi také několikrátdaroval nálezy, které získal. Z této doby pochází věnování v jednom ze separátních výtisků z Věst-níku slovanských starožitností (I/1898): „Svému osvědčenému soudruhu v bádání archeologickém,P. T. asist. J. Jírovi věnuje srdečně oddaný K. Buchtela.“ Z Buchtelových dalších prací měl Jírav knihovně mj. dvě jeho stěžejní díla, která vznikla jako reakce na Píčovy Starožitnosti země České:Vorgeschichte Böhmens. I. Nordböhmen bis zur Zeit um Christi Geburt (1899) a Die Lausitzerund schlesischen Brandgräber in Böhmen (1906).

Jindřicha Matiegku, třetího z hlavních představitelů tzv. univerzitní školy, znal Jíra nepo-chybně ze Společnosti přátel starožitností českých v Praze a jejího Praehistorického odboru, neboťMatiegka byl zvolen jeho prvním předsedou. Jíra od něj vlastnil dvanáct prací z let 1892–1912,ve třech separátních výtiscích nalezneme Matiegkovo osobní věnování.

V Jírově knihovně nechyběla ani díla z opačného tábora, tj. z tzv. muzejní školy. Bylo v nídevět prací Josefa Ladislava Píče, žádná z nich však nemá osobní věnování, a o způsobu jejichnabytí lze tudíž pouze spekulovat (Jíra si je zřejmě kupoval?!). Ze stěžejních Starožitností zeměČeské kupodivu chyběly svazky věnované laténským kostrovým hrobům a oppidu Stradonice.Výmluvná je také okolnost, že od literárně činných členů tzv. Píčovy družiny (např. Jan Felcman,Václav Schmidt) nevlastnil vůbec nic, kromě samostatného výtisku kapitoly Pravěk z knihyPoděbradsko (1906) od Jana Hellicha. V Jírově knihovně se ale nacházelo šest ročníků časopisuSlánský obzor (V/1897–X/1902), kde byly publikovány např. zprávy o výzkumu Václava Schmidtana Slánské hoře.

Patrně nejbližším Jírovým přítelem z řad českých prehistoriků byl Ludvík Šnajdr. Kromědochované rozsáhlé korespondence (celkem 27 Šnajdrových dopisů z let 1896–1908, jež bylyadresovány Jírovi) je nepochybným svědectvím jejich blízkého vztahu také 31 Šnajdrových pracív Jírově knihovně (vůbec nejvíce od jednoho autora!), z toho ve čtyřech případech s osobnímvěnováním. Zajímavý pohled na potíže, s nimiž bylo v tehdejší době spojeno obstarávání lite-ratury, umožňují Šnajdrovy dopisy adresované Jírovi. Šnajdr např. Jírovi nabízel zaslání dvouročníků časopisu Zeitschrift für Ethnologie (1883, 1884);1 také ho zajímalo, odkdy odebírá c. k.Universitní knihovna (dnešní Národní knihovna České republiky) Revue archéologique, neboťnutně potřeboval nahlédnout do některých starších svazků.2 Jindy zjistil z Časopisu Společnostipřátel starožitností českých v Praze, že Společnost dostává z Krakova Materyały antropologiczno-archeologiczne i etnograficzne a Zbiór wiadomości do antropologii krajowej, a žádal Jíru, aby muzprostředkoval jejich zapůjčení.3

Přátelské vztahy pojily Jíru rovněž s Eduardem Štorchem. Jíra Štorchovi rekonstruovalněkteré keramické nádoby, došlo i na výměnu nálezů a kolegiální dohodu o rozdělení teritorií.Proto poněkud překvapí, že Jírova knihovna obsahovala pouze pět Štorchových děl – nechyběla

263

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

1 Dopis L. Šnajdra J. A. Jírovi, nedatováno (patrně březen 1897); archiv Oddělení archeologických sbírek Muzeahlavního města Prahy (dále jen archiv OAS MMP) – fond J. A. Jíra, svazek (dále jen sv.) 74.

2 Dopis L. Šnajdra J. A. Jírovi, 1. října 1900; archiv OAS MMP – fond J. A. Jíra, sv. 74.3 Dopis L. Šnajdra J. A. Jírovi, nedatováno (patrně leden 1902); archiv OAS MMP – fond J. A. Jíra, sv. 74.

sice např. první verze později populárního románu Lovci mamutů s názvem Člověk diluviální(1907), ovšem kupodivu v ní nebyly dvě knihy o pravěku Prahy: Praha v pravěku (1916) a Prahav době předhistorické (1921).

Jíra vlastnil rovněž některá díla čáslavského učitele a neúnavného popularizátora archeologieKlimenta Čermáka. Kromě šesti Čermákových prací (včetně archeologických povídek Strážcestarožitností z roku 1895) se v Jírově knihovně nacházel také jeden svazek Čermákem vydávanéhomuzeologického časopisu Věstník českoslovanských museí a spolků archaeologických (1/1895–96).

Odborné zájmy Jíru pojily rovněž s Janem Nepomukem Woldřichem, jehož přednášky o geo-logii v letech svých studií na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity navštěvoval.Woldřich Jírovi určoval paleolitické zvířecí kosti z jeho sbírky. Intenzitě jejich kontaktů ostatněodpovídá také okolnost, že v Jírově knihovně bylo čtrnáct Woldřichových publikací, dílo Tábo-řiště diluvialního člověka a jeho kulturní stupeň v Jenerálce u Prahy a v několika dalších nále-zištích českých (1900) obdržel Jíra s věnováním, stejně jako jeden ze separátů. Téměř neznáméjsou Jírovy kontakty s geologem a paleontologem Janem Vratislavem Želízkem, od něhož mělJíra dvanáct prací (z toho deset s osobním věnováním).

Od Břetislava Jelínka, prvního kustoda a od závěru roku 1895 ředitele Městského museaPražského, zařadil Jíra do své knihovny čtyři práce, nejmladší ovšem pocházela z roku 1896(separátní výtisk článku Materialien zur Vorgeschichte und Volkskunde Böhmens. II. Theil).Ostatně Jírovy kontakty s Jelínkem zřejmě ustaly od roku 1899 v důsledku sporů o předánínálezů z výzkumu Společnosti přátel starožitností českých v Praze do městského muzea.

Od Albína Stockého Jíra vlastnil jeho stěžejní dílo Pravěk země české. Díl I. Věk kamenný(1926) s věnováním „Milému příteli…“, ale také třeba knížečky ze Štencova nakladatelství Čechyv době kamenné (1924) a Čechy v době bronzové (1928).

V Jírově knihovně nechyběly ani práce generace archeologů, která do odborného světa vstu-povala teprve po I. světové válce; např. Josef Schránil daroval Jírovi tři publikace, s osobnímvěnováním svoji knihu Studie o vzniku kultury bronzové v Čechách (1921). Byly v ní rovněžpráce Jírových kolegů ze Státního archeologického ústavu z dvacátých let 20. století – šest pracíod Jana Eisnera (z toho čtyři s osobním věnováním), čtyři separáty od mladého Jaroslava Böhma(z toho tři s osobním věnováním) či separátní výtisk článku Podkarpatská Rus v mladší doběkamenné (1925) od Jaroslava Pasternaka.

Zatímco kontakty s českými kolegy byly poměrně hojné, s německými prehistoriky působí-cími v Čechách Jíra prakticky vůbec nekomunikoval. Dvě výjimky představují pouze Robert vonWeinzierl a Helmut Preidel. S Weinzierlem se Jíra znal již od devadesátých let 19. století z dobyjeho pražského působení, navíc je tehdy spojoval zájem o neolit. Do své archeologické sbírkyostatně od Weinzierla získal některé nálezy; sám Weinzierlovi daroval minimálně čtyři předměty,a to již v dubnu 1894 (Hlava 2010a, 218–219, obr. 3:nahoře, 34:3–5). Nesporným svědectvímjejich přátelského vztahu je patnáct Weinzierlových děl v Jírově knihovně, z toho šest s osobnímvěnováním. Unikátní je bezesporu album fotografií nálezů s názvem Collection von Weinzierl(1. svazek), které Weinzierl Jírovi daroval v roce 1894 (obr. 1). Nepochybně právě díky Weinzier-lovi získal Jíra také Thätigkeits-Bericht der Teplitzer Museums-Gesellschaft; v jeho knihovně senacházelo šest ročníků (zprávy za roky 1899, 1901, 1902, 1904/1905, 1905/1906, 1909/1910).Naopak s Preidelem se Jíra seznámil teprve na konci dvacátých let 20. století; tehdy Preideloviumožnil studium své sbírky pro jeho zamýšlenou práci o germánském osídlení v Čechách. V kni-hovně se poté objevily dva separátní výtisky Preidelových článků z roku 1928 a po Jírově smrti taképrvní svazek jeho životního díla Die germanischen Kulturen in Böhmen und ihre Träger (1930).

Kromě českých prehistoriků byl Jíra ve styku s kolegy z Moravy, s nimiž ho spojovaly pře-devším diskuse o neolitu. Jelikož zde neexistovaly pomyslné třecí plochy jako v Čechách, kde

264

Lu

dvík

ová –

Hla

va:

Kn

ihovn

a O

dd

ělen

í arc

heo

logic

kých

sb

írek

Mu

zea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy

obzvláště s okruhem osob kolem J. L. Píče docházelo ke střetům přímo v terénu na jednotlivýchlokalitách, byly Jírovy vztahy s moravskými prehistoriky hodně srdečné. Velmi zadobře bylobzvláště s Innocencem Ladislavem Červinkou, od něhož vlastnil celkem čtrnáct prací (včetněstěžejní knihy Morava za pravěku z roku 1902 a díla Slované na Moravě a říše Velkomoravskáz roku 1928). Nepochybně od něj získal rovněž téměř celou řadu časopisu Pravěk (Jírovi chyběljen svazek 3/1907), který Červinka vydával. Z 37 dochovaných Červinkových dopisů z let1908–1915 je znát opravdový zájem o osudy jeho pražského druha, jemuž často radil i pomáhal.Např. v roce 1908 před Vánocemi Jírovi poslal balík odborné literatury a s jistou hrdostí neskrom-ně dodával: „K tomu podotýkám, že mám skoro všechny knihy z praeh. literatury, přál-li bysteSobě tedy cos jiného, račte udat, vše co mám … je Vám vždy k dispozici.“4 A na začátku roku 1915nabádal svého přítele: „Ze Šnajdrovy pozůstalosti jste dostal pěkné věci, knihovnu jeho hleďtetaké dostat, měl pěkné věci, dnes jistě vzácné a některé vůbec rozebrané.“5

Přátelství Jíru spojovalo také s Jaroslavem Palliardim, notářem z Moravských Budějovic.Jírova knihovna obsahovala devět jeho prací, včetně průkopnické studie Die neolithischen Ansie-delungen mit bemalter Keramik in Mähren und Niederösterreich (1897). Palliardi byl v letech1893–1896 a 1898–1900 redaktorem Časopisu Vlasteneckého musejního spolku v Olomouci,zřejmě právě od něj Jíra získal některé ročníky tohoto časopisu (17/1900–23/1906); některé star-ší svazky (3/1886–7/1890) ale pocházely zřejmě již od Jindřicha Wankla, redaktora časopisuv letech 1887–1888 (od něho měl Jíra ostatně dvě práce), či od jeho dcery Magdaleny.

Pevné pouto pojilo Jíru s Františkem Černým z Brna, s nímž si dokonce na rozdíl od předcho-zích ve vzájemné korespondenci tykal. Jírovi si v jednom z dopisů postěžoval: „Studii o kultuřeúnětické nemohu dokončiti, jednak že mi scházejí Tvé věci, jednak že s opatřováním literaturymám veliké obtíže.“6 V Jírově knihovně se nacházelo pět Černého prací, vesměs z let 1908–1910;ze stejné doby ostatně pochází také jejich vzájemná korespondence.

Zjevně méně intenzivní byly Jírovy kontakty s moravskými prehistoriky, kteří se zaměřovalina výzkum paleolitu. Karel Jaroslav Maška, profesor na reálce v Novém Jičíně a později v Telči,

265

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

4 Dopis I. L. Červinky J. A. Jírovi, nedatováno (závěr roku 1908); archiv OAS MMP – fond J. A. Jíra, sv. 73.5 Dopis I. L. Červinky J. A. Jírovi, 3. ledna 1915; archiv OAS MMP – fond J. A. Jíra, sv. 73.6 Dopis F. Černého J. A. Jírovi, 11. července 1910; archiv OAS MMP – fond J. A. Jíra, sv. 73.

Obr. 1: Věnování Josefu Antonínu Jírovi na před-sázce prvního dílu fotografií archeologické sbírkyRoberta von Weinzierla (knihovna OAS MMP).Grafická úprava I. Kyncl.Fig. 1: Dedication to Josef Antonín Jíra on theflyleaf of the first part of photographs of Robertvon Weinzierl’s archaeological collection (OASMMP library). Graphic design by I. Kyncl.

Jírovi daroval pět prací, ve třech z nich se nachází osobní věnování. Učitel Jan Knies určovalJírovi kosti drobných zvířat; Jíra měl od něj pouhé dva separátní výtisky článků.

Jíra získával odbornou literaturu také díky svým postupně budovaným stykům s polskýmia vídeňskými prehistoriky, okruh jeho kontaktů však sahal za hranice předválečného Rakousko-Uherska, např. do Německa či Francie. Na sjezdu Moravského archeologického klubu v Bosko-vicích v roce 1909 se seznámil s profesorem antropologie krakovské univerzity Julianem Talko-Hryncewiczem, který si poté prohlédl Jírovu sbírku a projevil zájem o paleontologický materiál.Na jeho návrh byl Jíra v roce 1911 zvolen zahraničním členem Antropologické komise Akademievěd a umění v Krakově; v Jírově knihovně se nacházely dvě práce Talko-Hryncewicze z let 1909a 1911. Jírovu archeologickou sbírku zhlédl rovněž Eugeniusz Kiernik z univerzity v Krakově,od něhož Jíra vlastnil pět prací z let 1911–1913 (z toho čtyři s osobním věnováním). Do Jírovyknihovny se ale dostaly také práce dalších polských prehistoriků – od Wiktora Kuźniara dvě pub-likace z let 1908 a 1909, od Włodzimierze Demetrykiewicze tři práce (z let 1901, 1910 a 1914);autorem tří prací byl rovněž Józef Kostrzewski, Jíra měl v knihovně mj. jeho obsáhlé dílo Wielko-polska w czasach przedhistorycznych (1923). V knihovně byla zařazena také dvě díla AleksandryKarpińské z let 1927 a 1928 (separátní výtisk z roku 1928 Jíra obdržel s osobním věnováním)či článek Józefy Kowaleńkowé (1922). Ze styků s polskými prehistoriky nepochybně pocházelotaké několik polských časopisů. Jíra vlastnil např. Materyały antropologiczno-archeologicznei etnograficzne (12/1912, 13/1914), Prace i materiały antropologiczne (1925) či Wiadomościarcheologiczne (5/1920).

Zhruba od závěru prvního desetiletí 20. století byl Jíra v kontaktu s některými vídeňskýmiprehistoriky. V roce 1911 se dokonce stal dopisujícím členem vídeňské C. k. Centrální komise provýzkum a zachování uměleckých a historických památek. Od Moritze Hoernese, ředitele Přírodo-vědeckého muzea ve Vídni a zakladatele katedry prehistorie na vídeňské univerzitě, měl knihuUrgeschichte der Menschheit (1905); nepochybně právě od něj pocházelo rovněž pět ročníkůčasopisu Wiener praehistorische Zeitschrift (1/1914–5/1918), neboť Hoernes byl jedním z jehoredaktorů. Jíra si dopisoval také s Josefem Szombathym, prvním vedoucím pravěkého oddělenívídeňského Přírodovědeckého muzea; možná právě od něj získal patnáct svazků Mittheilungender Anthropologischen Gesellschaft in Wien z let 1886–1900 (ročníky XVI–XXX), z pozdějšíchlet však vlastnil již jen jejich přílohu s názvem Sitzungsberichte der Anthropologischen Gesell-schaft in Wien (1901–1907).

Jíra byl ve styku rovněž s některými říšskoněmeckými prehistoriky. Díky Jindřichu Matiegko-vi se o Jírově sbírce dozvěděl Alfred Schliz, lékař z Heilbronnu, který v srpnu 1909 Jíru navští-vil přímo ve vile Majorka v Dejvicích. V knihovně se pak objevilo osm Schlizových prací. Již oddevadesátých let 19. století byl Jíra ve styku s Hansem Segerem, ředitelem muzea ve Vratislavi;od něj měl ve své knihovně dvě práce. Dvě publikace Jíra získal rovněž od Karla Ludwiga Koehlaz Wormsu, a to zřejmě v souvislosti s jeho návštěvou Majorky na konci roku 1911; tři díla pochá-zela od Huga Mötefindta (z let 1911 a 1915). V knihovně se nacházely také např. tři práce Ger-harda Bersu z let 1912 a 1913 (separátní výtisk článku Germanische Brandgräber aus Straßburgz roku 1912 Jíra obdržel s osobním věnováním), který Jíru osobně navštívil v září 1912 již naHanspaulce, či čtyři separátní výtisky článků od Herberta Kühna z let 1927–1930.

Nejtěsnější vztah z říšskoněmeckých prehistoriků měl Jíra s Gustafem Kossinnou. V časopiseMannus, který Kossinna založil a vydával, vyšla z jeho podnětu v roce 1910 Jírova studie o neoli-tické malované keramice. Proto sotva překvapí, že v Jírově knihovně se nacházela podstatná částsvazků tohoto periodika (I/1909–VI/1914, IX/1917–XV/1923). Od samotného Kossinny měl Jíračtyři díla, včetně nejznámější knihy Die deutsche Vorgeschichte, eine hervorragend nationaleWissenschaft (1912).

266

Lu

dvík

ová –

Hla

va:

Kn

ihovn

a O

dd

ělen

í arc

heo

logic

kých

sb

írek

Mu

zea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy

Do jisté míry Kossinnovým protihráčem byl Carl Schuchhardt, ředitel berlínského KöniglichesMuseum für Völkerkunde. Patrně od něj Jíra získal první dva ročníky časopisu PraehistorischeZeitschrift (I/1909–II/1910), neboť Schuchhardt byl jedním ze tří redaktorů tohoto periodika.

O Jírových kontaktech s francouzskými prehistoriky není známo téměř nic, kromě jedinéhofaktu – Jírova studie o neolitické malované keramice měla totiž vyjít rovněž ve francouzštiněa v této věci se údajně intenzivně jednalo (Kodym 2010a, 54, 63–64). Proto jen stručně konsta-tujme, že v Jírově knihovně se nacházelo např. osm prací (převážně separátních výtisků článků)Adriena Guébharda z let 1911–1912, dále např. separátní výtisky článků Josepha Décheletta(1910), Marcela Baudouina (1918) aj.

Naprosto neznámý z jiných pramenů je rovněž kontakt s Václavem Radimským, od roku 1885horním hejtmanem při zemské vládě v Bosně a Hercegovině, která byla od roku 1878 pod sprá-vou Rakousko-Uherska. Jíra od něho vlastnil šestnáct (!) prací z let 1891–1895, jež se týkaly pře-vážně pravěku Bosny a Hercegoviny, a to včetně jeho nejvýznamnějšího díla Die prähistorischenFundstätten, ihre Erforschung und Behandlung mit besonderer Rücksicht auf Bosnien und dieHercegovina sowie auf das österreichisch-ungarische Fundgebiet (1891).

Knihovna putovala s Jírou věrně od devadesátých let 19. století až do konce jeho života povšech jeho bydlištích v Praze a jejím bezprostředním okolí – nejprve po centru Prahy, poté do vilyMajorka v dejvické Podbabě, v roce 1912 do usedlosti Hanspaulka v Dejvicích a v roce 1928minimálně zčásti do Jírova posledního bydliště ve Vilímovské ulici v Praze-Dejvicích. Částtehdy zřejmě zůstala na Hanspaulce,7 ovšem i ta stále patřila Jírovi. Po Jírově smrti v lednu 1930přešlo vlastnictví knihovny na jeho ženu Marii. Ta ji však již 3. února 1930 věnovala Společnostipro zachování a rozmnožení archeologických sbírek J. A. Jíry, a to s přáním, aby z knih „bylautvořena příruční knihovna pro další práce ve sbírkách a jako součásť sbírek aby byly uschoványna Hanspaulce“.8 V březnu pak zřejmě darovala ještě další knihy, které měl Jíra u sebe až do svésmrti, a to spolu s více než 600 separátními výtisky jeho článků.9 Stanislav Kodym, pokladníkSpolečnosti, její velmi aktivní člen a Jírův přítel, se následně pustil do jejího systematickéhouspořádání, neboť Jíra zřejmě žádnou evidenci knihovny nevedl. Do konce roku 1930 vytvořiljednak sešitový inventář-soupis knihovny (obr. 2), jednak lístkovou kartotéku (obr. 3).10 V obousoupisech bylo tehdy zaznamenáno celkem 472 položek,11 jednotlivých svazků knihovny bylo

267

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

7 Zápis o schůzi výboru, konané dne 29. ledna 1930 v místnostech magistrátní úřadovny v Praze-Dejvicích(čj. 6/1930); archiv OAS MMP – fond Společnost, sv. 2 („Konečně sděluje pokladník že mu bylo hlášeno, že členvýboru p. Tyburec odnesl v lednu t. r. ze skladiště nějaké knihy, odůvodňuje to kustodu tím, že bude ustanoven za one-mocnělého p. Jíru správcem sbírek. P. Tyburec vysvětluje, že tak učinil na přání p. Jíry, který ho žádal o nějaké výpis-ky, jež mu slíbil řečník obstarati. Předseda neshledává v pořádku, v čemž se mu dostává souhlasu p. řed. Fabiana,aby si kdo o své újmě odnášel z Hanspaulky bez jeho vědomí věci, ať již knihy tam uložené patří Společnosti, či jsoují jen svěřeny do opatrování. O slovo se hlásí p. Dr. Prokeš a prohlašuje kategoricky, že knihovna Jírova nebyla sesbírkami zakoupena, připomíná pak, že tam jsou knihy i z veřejné universitní knihovny, ba i jeho vlastní, kdys p. Jírovizapůjčené.“).

8 Dopis-prohlášení Marie Jírové Společnosti pro zachování a rozmnožení archeologických sbírek J. A. Jíry v Praze-Dejvicích, 3. února 1930 (čj. 10/1930); archiv OAS MMP – fond Společnost, sv. 2. Srv. též Kodym 2010b, 150.

9 Zpráva Stanislava Kodyma o daru knih, tiskopisů a zvláštních otisků publikací, 28. března 1930 (čj. 32/1930);archiv OAS MMP – fond Společnost, sv. 2. Srv. též Kodym 2010b, 151.

10 Zápis o schůzi výboru, konané dne 10. prosince 1930 (čj. 98/1930); archiv OAS MMP – fond Společnost, sv. 2(„Konečně předkládá pokladník seznam knih odborné knihovny J. A. Jíry, darované paní Jírovou, i s lístkovým seznamemk nim, který dle svého slibu sestavil.“). Srv. též Kodym 2010b, 154. Kodymův rukopisný Seznam odborné knihovnyJ. A. Jíry i lístková kartotéka Jírovy knihovny jsou dnes uloženy v knihovně OAS MMP. Na každém lístku kartotékyje v pravém horním rohu vyznačena signatura, na některých z nich je pečlivě zaznamenáno, že práce obsahuje věnováníautora.

11 V závěru sešitu-inventáře Kodym mj. uvedl: „V tomto seznamu zapsány jsou 472 titule spisů, dne 16. 5. 1931dodatečně 6 titule.“ Tomuto počtu odpovídá počet dochovaných lístků z kartotéky.

ovšem poněkud více – obzvláště u časopisů se totiž pod jedním záznamem ukrývalo několikročníků, resp. čísel.

V průběhu třicátých let 20. století byla knihovna prakticky pouze udržována ve stavu, do něhožji uspořádal Stanislav Kodym. Jen zcela výjimečně byla nahodile doplňována z příležitostnýchdarů. Zato separátní výtisky Jírových prací představovaly pro jírovskou Společnost sice skrom-ný, ale přesto vítaný zdroj příjmů, neboť byly prodávány zájemcům z řad návštěvníků muzea,a to spolu s novým Průvodcem sbírkami (1932) z pera Josefa Schránila.

268

Lu

dvík

ová –

Hla

va:

Kn

ihovn

a O

dd

ělen

í arc

heo

logic

kých

sb

írek

Mu

zea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy

Obr. 2: Titulní list a jedna ze stran Kodymova inventáře Jírovy knihovny z roku 1930 (knihovna OAS MMP).Grafická úprava I. Kyncl.Fig. 2: Front page and one of the pages of Kodym’s inventory list of Jíra’s library from 1930 (OAS MMP library).Graphic design by I. Kyncl.

Obr. 3: Kodymův kartotéčnílístek Jírovy knihovny z roku1930 (knihovna OAS MMP).Grafická úprava I. Kyncl.Fig. 3: Kodym’s index card forJíra’s library from 1930 (OASMMP library). Graphic designby I. Kyncl.

Pod německou správou v Městském muzeu

Když bylo na podzim 1941 připojeno muzeum na Hanspaulce k Městskému muzeu v podoběnového a do značné míry autonomního archeologického oddělení, byla součástí příslušnéhopřevodu majetku pochopitelně také bývalá Jírova knihovna. Péči o ni nyní převzala IngeborgKiekebuschová, od září 1940 studentka archeologie na Německé Karlově univerzitě, která bylajiž na jaře 1941 fakticky pověřena reorganizací bývalé Jírovy archeologické sbírky. V souladu sezáměrem vybudovat v Městském muzeu odborné archeologické pracoviště se snažila knihovnudoplnit o základní středoevropskou literaturu. Hlavní důraz byl vcelku logicky položen na získá-ní dosud takřka naprosto chybějící říšskoněmecké literatury, a to celých sérií ročníků časopisůi hlavních monografií, jež byly ve skladech příslušných nakladatelství a institucí ještě k dispozici.Nákupy a výměny s jinými institucemi začaly již na podzim 1941, kdy Ingeborg Kiekebuschovánavázala kontakt s Friedrichem Lehmannem. Ten tehdy působil jako Vertrauensmann für Boden-altertümer v Budyšíně a několikrát jí poté zaslal archeologické publikace ze Saska.12 Téměř celý

269

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

12 Srv. např. dopis F. Lehmanna I. Kiekebuschové, 19. října 1941; archiv OAS MMP – fond I. Kiekebuschová, sv. 1[„Heute sende ich Ihnen die ersten Schriften zu. Von den Bautzner Geschichtsheften können Sie noch je ein oder zweiHefte pro Jahrgang bekommen, falls das vorgeschichtliche Institut weitere benötigen sollte. Von ,Sachsens Vorzeit‘sende ich Ihnen meine letzten Doppelexemplare. Soweit ich vernehme, sind diese kleinen Auflagen restlos vergriffen.Ich hoffe aber, Hefte 1939 und 40 Ihnen auch noch zustellen zu können, sodaß Sie von dem, was in Bautzen und Dresdenerschienen ist (bezw. Leipzig), dann vollständige Reihen haben. Von meinem Burgunderheft lege ich drei Stück bei,eins mit Widmung für Sie, zwei berechnet.“].

Obr. 4: Stvrzenka na nákup knih v Calveho knihkupectví v Praze z roku 1943 (archiv OAS MMP – fond I. Kieke-buschová, sv. 2). Grafická úprava I. Kyncl.Fig. 4: Receipt confirming the purchase of books at Calve’s bookshop in Prague from 1943 (OAS MMP archives –fund I. Kiekebuschová, vol. 2). Graphic design by I. Kyncl.

rok to byl jediný kanál, jímž nové archeologické oddělení muzea získávalo odbornou literaturu.Výrazná změna nastala teprve v závěru roku 1942, kdy se kupování knih a časopisů rozeběhloopravdu naplno; svého vrcholu dosáhlo v letech 1943 a 1944. Dochované záznamy o finančníchvýdajích za jednotlivé publikace ukazují, že obstarávání literatury představovalo jednu z hlavníchinvestic nového archeologického oddělení – za rok 1942 na něj bylo vydáno 4 123,50 korun,v roce 1943 dosáhla suma dvojnásobku, a to 8 436,60 korun, a v roce 1944 neméně úctyhodných7 296,40 korun.13

Průběžně vedený seznam nově zakoupených či darovaných publikací, který vedla IngeborgKiekebuschová teprve od podzimu 1942, obsahuje 159 položek, celkový počet získaných svazkůbyl ovšem výrazně vyšší, neboť obzvláště u časopisů byly jednotlivé ročníky z jedné zásilkyzapisovány souhrnně pod jedinou položku. Archeologické oddělení muzea získalo tudíž v letech1942–1944 natrvalo do svého vlastnictví celou řadu starších ročníků základních německýchprehistorických časopisů, např. Germania (1/1917–27/1943), Mannus (7/1915–29/1937, 31/1939–34/1942), Jahrbuch des Schlesischen Museums für Kunstgewerbe und Altertümer – SchlesiensVorzeit in Bild und Schrift (3/1904–10/1933), Altschlesien (1/1926–10/1941), Germanen-Erbe(3/1938–8/1943), Sudeta (1/1925–14/1938, Neue Folge 1/1939–40), Offa (1/1936–7/1942),Praehistorische Zeitschrift (21/1930–33/1943), Der bayerische Vorgeschichtsfreund/BayerischeVorgeschichtsblätter (1/1921–16/1942) či Nachrichten aus Niedersachsens Urgeschichte (9/1935–15/1941); samozřejmě nemohly chybět ani časopisy Quartär (1/1938–4/1942) a Altböhmenund Altmähren (1/1941–2/1942), redigované Lotharem Zotzem. Z více než stovky monografiízmiňme alespoň některá dodnes velmi oceňovaná díla: Die Münzprägungen der Bojer (1933)Rudolfa Paulsena, Studien über nordeuropäische Fibelformen der ersten nachchristlichen Jahr-hunderte (1923) Oscara Almgrena či šestnáctisvazkový Ebertův Reallexikon für deutsche Vorge-schichte (1924–1932). Kromě nesporně hodnotných knih ovšem nechybělo např. ani dílo rasové-ho teoretika Hanse Günthera Rassenkunde des deutschen Volkes (1925). Knihy byly získáványtakřka výhradně na objednávku prostřednictvím proslulého německého Calveho knihkupectví(J. G. Calve’sche Universitäts-Buchhandlung) na Malém náměstí na Starém Městě pražském,které tehdy vlastnil Robert Lerche (obr. 4).14 Platby zde probíhaly převážně v korunách, méně téžv říšských markách, a to při směnném kurzu 1:10. Jen výjimečně pocházely knihy z jiného zdro-je – 10. března 1943 byly zakoupeny některé ročníky časopisu Wiener prähistorische Zeitschriftpřímo u Vídeňské prehistorické společnosti,15 20. září 1943 byly získány dvě knihy z Carl KrahBuchhandlung und Antiquariat v Lipsku.16

Vedle německých časopisů a knih Ingeborg Kiekebuschová sháněla rovněž českou archeo-logickou literaturu, především periodika a monografie, které v knihovně doposud chyběly. Podledochovaných dokumentů byly získány převážně dvěma nákupy v knihkupectví Matice českév Národním (tehdy Zemském) muzeu, a to 9. února a 2. srpna 1944. Teprve tehdy byla např. dopl-něna řada Památek archeologických (ročníky 18/1898–99, 19/1900–01, 22/1906–07 až 25/1913,

270

Lu

dvík

ová –

Hla

va:

Kn

ihovn

a O

dd

ělen

í arc

heo

logic

kých

sb

írek

Mu

zea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy

13 Veškeré údaje o zaplacených sumách obsahuje kniha příjmů a výdajů z let 1941–1945, kterou vedla I. Kieke-buschová (Haushaltsverrechnung ab 15. April 1941; archiv OAS MMP – fond I. Kiekebuschová, sv. 4). Dokladyo zaplacení knih a časopisů jsou uloženy ve dvou svazcích účtů (archiv OAS MMP – fond I. Kiekebuschová, sv. 2, 3).První účty za zakoupené knihy pocházejí z října 1942, poslední jsou dochovány z počátku prosince 1944.

14 Calveho knihkupectví bylo založeno v roce 1786, jeho poslední majitel provozoval po II. světové válce nakla-datelství v Mnichově.

15 Získány byly svazky 1/1914, 11/1924–12/1925, 15/1928–26/1939; podle poznámky na účetním dokladu „dieBände ab 27, 1940 sind in Leipzig verbrannt“, svazky 29/1942 a 30/1943 byly ovšem zakoupeny již v srpnu 1943 přespražské Calveho knihkupectví.

16 Jednalo se o knihy Eisentechnik der Hallstattzeit (1942) od Adolfa Rietha a Kulturbeziehungen im nordischenRaum des 3.–5. Jahrhunderts (1943) od Mogense B. Mackepranga.

27/1915 až 41/1936–38) do téměř celistvé podoby, byla zakoupena celá sada časopisu Obzor pre-historický (1/1922–12/1940), monografie Knížecí pohřby na vozech ze starší doby železné (1938)Františka Dvořáka či kniha Jana Filipa Umělecké řemeslo v pravěku (1941). Některé publikacebyly získávány také přímo z muzeí, které je vydávaly, např. Ročenka Národopisného a průmyslo-vého musea města Prostějova a Hané (ročníky 1/1924–17/1940) a knihy Antonína GottwaldaPravěká sídliště a pohřebiště na Prostějovsku (1924) a Můj archeologický výzkum (1931) bylyzakoupeny 25. listopadu 1943 z muzea v Prostějově.

Kromě muzejní archeologické knihovny využívala Ingeborg Kiekebuschová nepochybně takévlastní soukromou knihovnu.17 Ta byla na konci II. světové války zanechána na Hanspaulce.Slečna Ingeborg ji archeologickému oddělení muzea (tj. fakticky sama sobě!) na začátku roku1945 zřejmě prodala, patrně v předtuše blížícího se konce svého pražského působení a ve snazezískat peníze pro vlastní potřebu. V účetní knize archeologického oddělení je totiž k 16./23. únoru1945 zaznamenán převod 8 500 korun na její soukromé konto, jako důvod této transakce je uveden„Ankauf von Büchern u. Zeitschrift“. Identifikace knih z osobní knihovny Ingeborg Kiekebuscho-vé v dnešním fondu archeologické muzejní knihovny je poměrně snadná, neboť slečna Ingeborgsvůj majetek označovala razítkem Bücherei Kiekebusch.18

V muzejní archeologické knihovně se nachází také značné množství publikací (předevšímseparátních výtisků článků) s razítkem Bücherei C. Streit. Pokud je známo, Camilla Streitová,v roce 1941 dosazená na místo zástupkyně ředitele Archeologického ústavu, neměla s Hanspaul-kou nikdy přímo nic společného, ostatně její nepříliš přátelské vztahy s Lotharem Zotzem, patro-nem a ochráncem Ingeborg Kiekebuschové v počátcích jejího působení na Hanspaulce, jsoudostatečně známy. S Ingeborg Kiekebuschovou komunikovala pouze úředně, např. v souvislostis povolením výzkumu na Šestákově skále v Šárce v letech 1942 a 1944 (Hlava 2012, 22, 28,obr. 2). Ryze hypoteticky by s knihovnou Camilly Streitové mohla souviset poněkud záhadnáposlední položka za publikace z knihy příjmů a výdajů archeologického oddělení, která je zazna-menána k 6./11. dubnu 1945. Jako příjemce 5 000 korun za „Ankauf von Büchern“ je totiž uvedenoarcheologické oddělení muzea, které by tudíž zaplatilo samo sobě (?!). O smyslu této transakceje ovšem možné pouze spekulovat (srv. Hlava 2010a, 198 – pozn. 143).

Poválečné osudy na Hanspaulce

Když na konci listopadu 1945 nastoupil do archeologického oddělení na Hanspaulku BohuslavNovotný, začala pro muzejní archeologickou knihovnu nová éra. Od počátku ji začal systematickyrozšiřovat a doplňovat, a to nejen o současnou literaturu, ale také o starší díla z meziválečnýcha válečných let, výjimečně se mu podařilo získat dokonce některé ročníky časopisů z přelomu19. a 20. století. Dochovaná Novotného korespondence ohledně knihovny je vskutku úctyhodná,z období jeho působení je k dispozici nepochybně největší množství pramenů. Zaujme také úpor-nost, s níž neváhal urgovat odpovědi na své nevyřízené dopisy a objednávky. Postupně budovalspojení s nejrůznějšími institucemi, spolky a vydavatelstvími v českých zemích i na Slovensku,

271

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

17 Je sporné, zda jejím základem byla alespoň zčásti knihovna jejího otce Alberta Kiekebusche († 1936), významnépostavy říšskoněmecké prehistorie. Ta byla totiž údajně zničena v Berlíně během výbuchu muničního skladu v srpnu1944 (Hlava 2012, 30).

18 Soukromá knihovna Ingeborg Kiekebuschové neobsahovala jen odbornou literaturu. V roce 1947 z ní byloNárodní a univerzitní knihovně předáno více než 200 svazků beletrie. Srv. dopis B. Novotného Referátu pro národnísprávu majetku v Praze I, 25. září 1947 (čj. 20/1947); archiv OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/2; Seznamněmecké literatury po Dr. Ingeborg Kiekebuschové, předané dne 3. prosince 1947 Národní a universitní knihovněv Praze I; archiv OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/3.

později se pokusil získat knihy a časopisy také přímou výměnou s cizinou. Jen prostý výčet čes-kých, moravských a slezských muzeí, od nichž během svého působení v Muzeu hlavního městaPrahy v letech 1945–1952 získal některou z publikací, je poměrně obsáhlý: Most, Bílina, Chomu-tov, Benešov, Mladá Boleslav, Plzeň, Brno, Olomouc, Kolín, Prostějov, Pardubice, Jevíčko, StaréMěsto, Kroměříž, Opava, Slaný, Morkovice a Dobříš. Neméně rozsáhlý je obdobný seznam spol-ků a vědeckých institucí z českých zemí a Slovenska: Numismatický kroužek v Brně, Numisma-tická společnost československá v Praze, Archeologický spolek Starý Velehrad, Moravský archeo-logický klub, Ústav pro prehistorii a protohistorii Masarykovy univerzity v Brně, Slovanský ústavv Praze, Státní archeologický ústav v Brně, Orientální ústav, Slovenská akadémia vied a umenia,Archiv hlavního města Prahy či Štátný archeologický ústav v Martině-Bystričke.

Novotný knihy většinou kupoval, často však usiloval o trvalou vzájemnou výměnu. Jako pro-tihodnotu nabízel zpravidla separátní výtisky Jírových prací a Průvodce sbírkami (1932) z peraJosefa Schránila, popř. též duplikáty některých německých knih, časopisů a separátních výtiskůčlánků. V některých případech žádal na oplátku o dva výtisky publikací, neboť obzvláště u mono-grafií se zprvu snažil, aby příslušná kniha byla zařazena také do hlavní knihovny.19

272

Lu

dvík

ová –

Hla

va:

Kn

ihovn

a O

dd

ělen

í arc

heo

logic

kých

sb

írek

Mu

zea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy

19 Novotného korespondence ohledně knihovny je uložena v archivu OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945,sv. I/2, I/3, I/4, I/5, I/8.

Obr. 5: Jedna ze stran pováleč-né inventární knihy archeolo-gické knihovny Muzea hlav-ního města Prahy (knihovnaOAS MMP). Grafická úpravaI. Kyncl.Fig. 5: One of the pages ofa post-war inventory book ofthe archaeological library ofthe City of Prague Museum(OAS MMP library). Graphicdesign by I. Kyncl.

Zatímco získání české odborné literatury nepředstavovalo příliš velký problém, neboť v pod-statě záviselo na Novotného ochotě obětovat jejímu shánění drahocenný čas, s cizojazyčnou lite-raturou to bylo výrazně složitější. Novotný však byl velmi vynalézavý a nevynechal v tomto směrujedinou příležitost. Starší německé knihy mohl doplnit poměrně snadno. Např. v roce 1949 žádalv oddělení konfiskátů Národní a univerzitní knihovny o „povolení výběru konfiskovaných knihz oboru prehistorické archeologie. Dnes je snahou vedení vybudovat odbornou knihovnu, kteráby byla základem k vědeckému výzkumu a zpracování pravěkých nálezů na území hlavního městanašeho státu. Vzhledem k tomu, že dnes není možno starší, především cizojazyčnou literaturu námobstarati, dovolujeme si požádati o povolení k výběru konfiskovaných knih.“20 A tak postupnědostal více než 80 německých odborných knih a časopisů,21 které pocházely např. z bývaléNadace Reinharda Heydricha (Reinhard-Heydrich-Stiftung) či Úřadu pro pravěk (Amt für Vor-geschichte), centrální instituce archeologické památkové péče v někdejší Říšské župě Sudety.Jinou možnost představoval nákup knih přes antikvariáty (Novotný často získával publikace např.od Knihkupectví – antikvariátu Vladimír Žikeš v Karlově ulici). S odbornou literaturou vydáva-nou v jiných zemích byl ovšem po roce 1948 vzhledem k obecnému omezení kontaktů s cizinouvelký problém. Se západní Evropou byla jakákoliv komunikace téměř nemožná, jisté omezenémožnosti existovaly pouze v případě tzv. lidově demokratických zemí východního bloku. Litera-tura ze Sovětského svazu byla pořizována prostřednictvím knihkupectví Orbis, od něhož muzeumkupovalo např. časopisy Sovětskaja archeologija nebo Věstnik drěvněj istorii.22 Některé knihy bylo

273

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

20 Dopis B. Novotného Národní a universitní knihovně /odd. konfiskátů, p. Dr Groh/, 21. listopadu 1949 (čj. 87/1949);archiv OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/2.

21 Publikace byly převzaty 10. května 1950 (51 ks), 7. května 1951 (4 ks) a 17. května 1951 (26 ks); srv. archivOAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/4, I/8.

22 Knihkupectví občas muzeu nabízelo také literaturu jiného druhu, např. Poučení o záškodnictví od bývalého(a zároveň budoucího) sovětského ministra zahraničních věcí Vjačeslava M. Molotova, Soudní řeči tehdejšího sovětské-ho ministra zahraničních věcí a bývalého generálního prokurátora z doby předválečných tzv. moskevských politickýchprocesů Andreje J. Vyšinského, Novoroční projev Klementa Gottwalda či brožuru Jak byla připravena válka v Koreji.Jedna z nabídek byla uvozena těmito větami: „Vážení soudruzi, mír je záležitostí nás všech. Za mír bojuje i kniha.Upozorňujeme na několik takových průbojných knih, jejichž mírové poslání je opravňuje k tomu, aby byly zařazeny dokaždé závodní knihovny a aby se staly majetkem nejširších vrstev. Předpokládáme, že je objednáte nejen pro knihovnu,ale i pro své nejlepší spolupracovníky.“; dopis-nabídka knihkupectví Orbis, nedatováno (čj. 126/1951); archiv OAS MMP –fond Archeologie po roce 1945, sv. I/4.

Obr. 6: Lístek z kartotéky ar-cheologické knihovny Muzeahlavního města Prahy, vytvo-řený Evou Jirákovou-Janskou(knihovna OAS MMP). Grafickáúprava I. Kyncl.Fig. 6: Index card from the cardcatalogue of the archaeologicallibrary of the City of PragueMuseum created by Eva Jiráko-vá-Janská (OAS MMP library).Graphic design by I. Kyncl.

možné získat také prostřednictvím nakladatelství Melantrich (např. z Německé demokratickérepubliky). Novotný se však kromě toho pokusil komunikovat přímo s institucemi, jež odbornouliteraturu vydávaly. V únoru 1950 napsal na odbor pro kulturní styky s cizinou ministerstva infor-mací a žádal o „zprostředkování navázání vzájemných kulturních styků s maďarskými prehistoriky.Naše odborné kruhy postrádají téměř všechnu maďarskou odbornou literaturu za poslední desí-tiletí, tj. za válečné a poválečné období. Jelikož pravěký vývoj uherské kotliny v mnohém je v úzkésouvislosti s vývojem našich zemí, dovolujeme si požádati, zda by bylo možné na náš knižní trhzískati odborné periodické tisky, nebo zprostředkovati přímou výměnu publikací mezi příslušnýmiústavy maďarskými a našimi.“ Novotný navrhoval získat jednak časopisy Dolgozatok a Archaeo-logiai Értesítö, jednak ediční řady Dissertationes Pannonicae a Archaeologia Hungarica.23

Odpověď z ministerstva dorazila do muzea teprve v listopadu téhož roku a nepochybně způso-bila Novotnému velkou radost. Ministerstvo totiž Novotnému mj. doporučilo, „abyste navázalipřímý styk s pravěkým oddělením Maďarského národního musea Maďarské vědecké akademie“.24

Nezůstalo jen u maďarské odborné literatury. Novotnému se totiž podařilo navázat přímé spojenítaké s Polskem, např. od Muzea archeologicznego v Poznani dostával Przegląd Archeologiczny,výměna probíhala rovněž s institucemi ve Varšavě a v Lodži.

Kromě shánění nové i starší odborné literatury byla Novotného zásluhou opatřena většina kniha časopisů pevnou knihařskou vazbou s tvrdými deskami. Byla také založena inventární knihapro evidenci publikací (obr. 5). Již v roce 1950 mohl ve zprávě o činnosti za uplynulý rok zcelapo právu hrdě konstatovat: „Knihovna pravěkého oddělení čítá nyní 1900 inventárních čísel, cožznamená, že počet svazků se od roku 1945 ztrojnásobil. Již dnes řadí se knihovna pravěkéhooddělení mezi největší odborné knihovny této disciplíny u nás.“25

Když archeologické oddělení na Hanspaulce převzal po Novotném v říjnu 1952 BohumilSoudský, nešetřil při rekapitulaci jeho celkového stavu na adresu svého předchůdce kritickýmislovy. O knihovně ale poznamenal: „Kladně však nutno hodnotiti … vybudování knihovny, t. j.zkatalogisování knihovny německé správy oddělení a doplnění asi 1.000 svazků dalších, bohuželbez lokace a signatur, takže se lze toliko v katalogu přesvědčiti, že kniha je v knihovně, ale nelzeji nalézti, leč by hledající ze zkušenosti věděl, kde je.“26 V centru Soudského pozornosti ovšemknihovna rozhodně nestála. Jakkoliv z doby jeho působení v muzeu o ní nejsou prakticky žádnézprávy, je jisté, že při jeho odchodu z muzea na konci roku 1956 byla ve stejném stavu jako předzhruba čtyřmi lety. Soudský ji nepochybně intenzivně využíval, dal ji k dispozici rovněž tehdejšímstudentům archeologie, kteří se na Hanspaulce vystřídali jako tzv. studentští stipendisté-pomoc-níci. Posun nastal teprve s příchodem Evy Jirákové-Janské. Hned na jaře 1957 (tj. v počátcíchjejího působení) byl totiž vytvořen abecedně uspořádaný (autorský a jmenný) lístkový katalog(obr. 6) a lokační systém, tj. každý svazek v knihovně dostal přesné místo a pomocí jednoduché-ho kódu, který byl zaznamenán do inventární knihy, na nově vytvořené kartotéční lístky i do nově

274

Lu

dvík

ová –

Hla

va:

Kn

ihovn

a O

dd

ělen

í arc

heo

logic

kých

sb

írek

Mu

zea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy

23 Dopis B. Novotného Ministerstvu informací, odb. VI. /kulturní styky s cizinou/, 11. února 1950 (čj. 15/1950);archiv OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/2.

24 Dopis Ministerstva informací a osvěty Museu hlavního města Prahy, Pravěkému odd. J. A. Jíry, 10. listopadu 1950(čj. 239/1950); archiv OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/2.

25 Dopis B. Novotného Ústřednímu Národnímu Výboru, referát pro školství, vědy a umění, 1. května 1950(čj. 39/1950); archiv OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/2. Pozornost, kterou Novotný knihovně věno-val, vyplývá také z jeho pracovního programu pro první rok pětiletky, který musel povinně sestavit. Z dvanácti bodůse knihovny týkají dva. Srv. Pracovní program prvního roku pětiletky pravěkého oddělení J. A. Jíry v Praze XIX.,Šárecká 29, nedatováno (čj. 8/1949); archiv OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/2.

26 Zpráva o činnosti prehistorického oddělení musea hl. Prahy za léta 1948–53 (příloha k dopisu čj. Mus-098/54z 25. ledna 1954, ředitelství muzea s. Píšovi z ÚNV hlavního města Prahy, ref. XII.); archiv OAS MMP – fond Archeo-logie po roce 1945, sv. I/6.

založené lokační knihy, jej nyní bylo možné spolehlivě a rychle nalézt.27 Patrně právě tehdy bylaknihovna rozčleněna do tří částí: na monografie, periodika a separáty/drobné tisky.28 V knihovnětehdy bylo evidováno 3 058 inventárních čísel. Oproti dřívější době probíhal nákup nových pub-likací mnohem komplikovaněji, neboť byl výrazně centralizován, patrně v souvislosti se zánikemdo jisté míry autonomního archeologického oddělení, z něhož se nyní stalo pouhé pracoviště.Zatímco v Novotného a Soudského éře mohli o nákupu knih i časopisů rozhodovat přímo vedoucíarcheologické pobočky, nyní bylo nutné nejprve písemně navrhnout vedení muzea zakoupeníkonkrétních publikací a teprve příslušné schválení umožnilo poslat objednávku.

Když v březnu 1959 nastoupil na Hanspaulku Norbert Mašek, byla knihovna zřejmě poprvéod Kodymovy doby uspořádána a kompletně evidována. Po revizi provedené ve zbývající částiroku bylo možné konstatovat, že chybí 161 svazků, jež byly zaznamenány v inventáři knihovny;převážně prý šlo o útlé svazečky separátních výtisků různých článků.29 Sledovat vývoj knihovnyv šedesátých a na počátku sedmdesátých let je poměrně obtížné, neboť dochované prameny jsouznačně skoupé na informace. Muzeum velmi dlouho nevydávalo žádné vlastní archeologické pub-likace, což komplikovalo výměnu s jinými institucemi. Řešení, které se používalo zejména přivýměnách s cizinou, bylo poněkud šalamounské: nakupovaly se knihy s archeologickou témati-kou z produkce jiných muzeí či Archeologického ústavu a ty se poté posílaly za hranice. Změnanastala teprve díky založení ediční řady Acta Musei Pragensis v roce 1971, v níž vyšly v sedm-desátých letech tři archeologické svazky (obr. 7). Když bylo v roce 1975 znovuobnoveno archeo-logické oddělení muzea, prošla archeologická knihovna revizí-inventarizací a 3. října byla ofi-ciálně předána ze správy hlavní knihovny, do níž se zjevně dostala někdy v předchozí době, doužívání archeologickému oddělení. Tehdy v ní bylo 3 585 evidovaných položek, z nichž ovšemchybělo 113 publikací. Správou knihovny byl pověřen dokumentátor Václav Petrolín. V únoru1979 převzala knihovnu Marie Fridrichová, tehdejší vedoucí archeologického oddělení. Při tétopříležitosti byla provedena další inventarizace, která zaznamenala 3 830 svazků a 187 ztrát.

Pro archeologickou knihovnu byla podstatná revize hlavní muzejní knihovny, která proběhlav roce 1980. Od té doby totiž začaly být archeologické knihy evidovány v centrální přírůstkovéknize, která ostatně v hlavní knihovně existovala již od roku 1964. Logický a pochopitelný záměrspojit archeologickou a hlavní knihovnu jednotnou evidencí přírůstkových čísel byl nesporněchvályhodný, ovšem ve svém důsledku vnesl do celé evidence spíše chaos. Centrální evidence setotiž po řadu následujících let neprováděla zpětně (tj. knihy, které byly do roku 1980 v archeo-logické knihovně, jí prozatím unikly), navíc nové archeologické publikace do ní byly zahrnutyvětšinou jen tehdy, pokud se o nich dozvěděla muzejní knihovnice.

V roce 1980 byly také definitivně vyřešeny problémy s protihodnotou za publikace zasílanémuzeu (nejen) z ciziny. Tehdy totiž vyšlo první číslo regionálního archeologického časopisuArchaeologica Pragensia a díky němu mohla být následně výrazně rozšířena výměna s takřkacelou Evropou, která trvá dodnes.

275

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

27 Výkazy činnosti zaměstnanců pravěkého oddělení za duben, květen a červen 1957; archiv OAS MMP – fondArcheologie po roce 1945, sv. I/7.

28 Eva Jiráková-Janská shrnula svoji práci v archeologické knihovně při odchodu z muzea na konci února 1959těmito větami: „Záznamy o výpůjčkách nebyly vedeny a bylo nutno osobně se obrátit na možné vypůjčitele /mladšípracovníky v oboru archeologie/, což zabralo velmi mnoho času. Byl doplněn inventář knihovny zainventováním knih,které číslo inventární neměly. Byla provedena lokace knih a zaznamenána do lokační knihy a na lístky autorskéhokatalogu lístkového.“; Zpráva o provedených pracích v prav. odd. Musea hl. m. Prahy ke dni 1. března 1959, 28. února1959; archiv OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/8.

29 Zpráva o činnosti pravěkého oddělení Musea hl. města Prahy za rok 1959, 13. ledna 1960 (čj. 5/1960-preh);archiv OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/9.

V průběhu osmdesátých let minuléhostoletí archeologická knihovna několikrátv rychlém sledu měnila svého správce,a to kvůli odchodu Marie Fridrichové namateřskou dovolenou. V roce 1982 se jí ujalProkop Konopa, knihovna tehdy měla 3 930inventárních čísel, z nichž nebylo nalezeno589 svazků. K dalším změnám došlo v prů-běhu roku 1984 – nejprve při odchoduProkopa Konopy z muzea na konci května jipřevzal Josef Havel, tehdejší vedoucí archeo-logického oddělení, v listopadu téhož rokuse k ní vrátila na více než deset let MarieFridrichová. Její zásluhou byl pořízen sou-pis separátních výtisků a drobných tisků,knihovna byla vytrvale obohacována o nověnakupované publikace.

Postupné polistopadové proměny muzeaknihovnu zprvu příliš nezasáhly. Výměnas jinými institucemi byla vybudována jižv předchozích letech díky existenci časopisuArchaeologica Pragensia a z hlediska jejísprávy zde existovala personální kontinuita.Výrazná změna nastala teprve na podzim1995, kdy se celé archeologické oddělenímuselo přestěhovat z Hanspaulky do novéhopůsobiště v Praze-Stodůlkách.

Na okraji Prahy

Stěhování samo o sobě znamená pro jakoukoliv knihovnu bezesporu značnou nepříjemnost.Archeologickou muzejní knihovnu však záhy postihla ještě jedna rána – v květnu 1997 totižzemřela její správkyně Marie Fridrichová. Nezbytná revize stavu knihovny po přemístění doPrahy-Stodůlek, která byla provedena ještě za jejího života v květnu 1996, zaznamenala 5 621zapsaných inventárních čísel a 340 ztracených položek. V červnu 1997 převzala starost o knihov-nu Miroslava Šmolíková.

Hlavní muzejní knihovna byla v druhé polovině devadesátých let minulého století vybavenapočítačem, a tak mohlo začít převádění jejích katalogů do databáze, která byla vytvořena speciál-ně pro potřeby muzea. Z publikací archeologické knihovny do ní byly ovšem zprvu zapisoványjen nově získané publikace, jež procházely přes evidenci hlavní muzejní knihovny. Důsledně sezačal zápis archeologického knihovního fondu do příslušné databáze provádět teprve od roku2001, kdy archeologickou knihovnu převzala Ludmila Ludvíková. Teprve tehdy byly do data-báze přepsány veškeré starší záznamy o knihách i časopisech z archeologické knihovny, jež bylydoposud v databázové evidenci zcela pominuty. Zdánlivý nedostatek místa v knihovně byl vyře-šen radikální reorganizací spojenou s rozsáhlými přesuny, čímž byl mj. získán prostor např.k zařazování nových čísel časopisů a monografií. Přesuny s sebou samozřejmě přinesly rozsáhlé

276

Lu

dvík

ová –

Hla

va:

Kn

ihovn

a O

dd

ělen

í arc

heo

logic

kých

sb

írek

Mu

zea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy

Obr. 7: Obálka první archeologické práce z muzejníediční řady Acta Musei Pragensis. Grafická úpravaI. Kyncl.Fig. 7: Cover of the first archaeological publicationfrom the museum’s editorial series Acta Musei Pragen-sis. Graphic design by I. Kyncl.

změny v lokacích jednotlivých publikací a navazující úpravy údajů v evidenčních pomůckách.Kromě obligátního shánění a doplňování dosud chybějících svazků z jednotlivých řad periodikči sborníků z konferencí, které od přesunu knihovny do Prahy-Stodůlek prakticky ustalo, bylydo ní včleněny knižní pozůstalosti po Marii Fridrichové, Janu Kováříkovi a Olze Kytlicové,prozatím ovšem bez separátních výtisků článků; zároveň byl vytvořen seznam duplicitníchpublikací pro potenciální výměnu. V roce 2005 muzeum zakoupilo novou knihovní databáziClavius, jež slouží svému účelu doposud, a v témže roce byla provedena další inventarizacearcheologické knihovny, která zaznamenala 7 300 inventárních čísel. Bylo třeba rovněž systema-ticky doplnit centrální přírůstková čísla u publikací, jež je doposud neměly; to proběhlo v letech2008–2011.

Jaký je současný stav muzejní archeologické knihovny? Při její poslední inventarizaci v roce2013, která ještě není kompletně uzavřena, se v evidenci a databázi nacházelo 9 083 publikací,počet nezvěstných svazků klesl na pouhých 28 položek. Dosud nevyřešená zůstává evidence sepa-rátů/drobných tisků, jež byla od devadesátých let minulého století odsunuta stranou. Na konciroku 2013 jich bylo evidováno 1 469, ale značné množství jich na elementární evidenci stále čeká.Kromě databáze Clavius jsou veškeré nové publikace stále zapisovány do inventárního seznamu-sešitu založeného Bohuslavem Novotným. Stále existují rovněž lístkové kartotéky, vytvořenéEvou Jirákovou-Janskou: jmenná přestala být doplňována v roce 2000, zatímco kartotéka periodikse stále užívá a v roce 2013 byla zrevidována. Průměrný roční nákup knih dosahuje za posledníchdeset let 57 exemplářů, mnohem podstatnější je ovšem relativně rozsáhlá meziknihovní výměna.Ta v současné době probíhá s 22 institucemi v rámci českých zemí a s 59 institucemi ze zahra-ničí (Německo 17, Polsko 12, Rakousko 7, Maďarsko 5, Itálie 4, Velká Británie 3, Chorvatsko 2,Slovensko 2, Slovinsko 2, Švýcarsko 2, Francie 1, Norsko 1, Srbsko 1).

Muzejní archeologická knihovna slouží v současné době zaměstnancům archeologickéhooddělení jako interní knihovna, přístupná rovněž kolegům z jiných oddělení muzea. Díky pravi-delnému přísunu nových publikací z různých archeologických či muzejních institucí z českýchzemí i z ciziny, který existuje především zásluhou protihodnoty v podobě časopisu ArchaeologicaPragensia, je její perspektiva jako základního odborného zázemí muzejního archeologickéhooddělení pro nejbližší léta nesporně zajištěna. Svým rozsahem se pochopitelně nemůže měřitse specializovanými knihovnami Archeologického ústavu AV ČR v Praze či Oddělení pravěkua antického starověku Národního muzea. Obsahuje ovšem základní archeologickou literaturu odkonce 19. století do současnosti, přičemž ve srovnání s knihovnami obdobně velkých českýchmuzeí jí propůjčuje punc jisté výjimečnosti soubor německých meziválečných a válečných časo-pisů, jakož i prací německých autorů ze stejné doby. Nezbývá než doufat, že svému účelu budesloužit i nadále.

LITERATURA

HLAVA, M. 2010a: Archeologická sbírka J. A. Jíry a její osudy, Archaeologica Pragensia 20, 155–220.HLAVA, M. 2010b: Archiv J. A. Jíry, Archaeologica Pragensia 20, 247–264.HLAVA, M. 2012: Ingeborg Kiekebuschová a výzkumy na Šestákově skále v Šárce v letech 1942 a 1944,

Archaeologica Pragensia 21, 12–35.KODYM, S. 2010a: Josef A. Jíra. Jeho život a dílo (k vydání připravil K. Sklenář), Archaeologica Pragensia 20,

28–124.KODYM, S. 2010b: První desítiletí činnosti Společnosti pro zachování a rozmnožení archaeologických sbírek

J. A. Jíry v Dejvicích 1920–1930 (k vydání připravil K. Sklenář), Archaeologica Pragensia 20, 125–154.SKLENÁŘ, K. 2010: Josef Antonín Jíra a „třetí proud“ v české archeologii přelomového období, Archaeologica

Pragensia 20, 17–27.

277

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

The library of the City of Prague Museum – the Archaeological Collections Department

The library of the City of Prague Museum – the Archaeological Collections Department was originally createdfrom the private library of Josef Antonín Jíra, an influential Czech archaeologist working at the turn of the20th century (Kodym 2010a; Sklenář 2010). Jíra personally purchased professional literature, however, he alsogot some books as a present (fig. 1). Thanks to the library’s detailed inventory list (fig. 2–3), which was createdshortly after Jíra’s death in 1930, we are able to reconstruct its original composition.

In the 1930s, the ownership of the library transferred to Společnost pro zachování a rozmnožení archeo-logických sbírek J. A. Jíry (Society for protection and proliferation of J. A. Jíra’s archaeological collection)which already managed Jíra’s former archaeological collection (Hlava 2010a; Kodym 2010b). In 1941, thiscollection together with the library became part of the City of Prague Museum, in the form of a new archaeo-logical department led by Ingeborg Kiekebusch. She, in accordance with her intention to create a professionalarchaeological workplace within the City of Prague Museum, tried to expand the library with basic prehistoricliterature relevant for Central Europe. Her main focus was the provision of literature from the German Reich,which was only scarcely represented there. Especially in the years 1942–1944, the museum’s archaeologicaldepartment obtained a number of earlier volumes of basic German prehistoric magazines (e. g. Germania,Mannus, Altschlesien, Germanen-Erbe, Sudeta, Offa, Praehistorische Zeitschrift, Der bayerische Vorgeschichts-freund/Bayerische Vorgeschichtsblätter, Nachrichten aus Niedersachsens Urgeschichte). Books were orderedpractically without exception through Calve’s bookshop (J. G. Calve’sche Universitäts-Buchhandlung) in Prague(fig. 4). In the spring of 1945 also the private library of Ingeborg Kiekebusch became part of the museum’s library.In the post-war period, especially the activities of Bohuslav Novotný (in the years 1945–1952) and Eva Jiráková-Janská (1957–1959) were important for the library. Especially during the Novotný’s era, the library was signi-ficantly expanded and also the inventory book for keeping records on publications was created (fig. 5). Duringthe era of Eva Jiráková-Janská, an alphabetically organized (both by the author and the title) card catalogue(fig. 6) and so-called location system were created. Probably at that time, the library was divided into three parts(monographs, periodicals, offprints/small prints). The principles of keeping records and the division of thelibrary, which were made by Bohuslav Novotný and Eva Jiráková-Janská, are still used these days.

For a long time, the museum did not issue any own publications, which significantly complicated possibleexchanges with other institutions. This changed as late as 1971 with the creation of the editorial series ActaMusei Pragensis (fig. 7) and then in 1980 with the foundation of the regional archaeological magazine Archaeo-logica Pragensia. The museum’s archaeological library is currently used by the staff as an internal library andis also accessible to colleagues from other departments. The library currently contains 9 083 publications(as of the end of 2013).

(English by J. Machula)

Mgr. Ludmila Ludvíková, Muzeum hlavního města Prahy, Pod Viaduktem 2595, 155 00 Praha 13,[email protected]. Miloš Hlava, Ph.D., Muzeum hlavního města Prahy, Pod Viaduktem 2595, 155 00 Praha 13,[email protected]

278

Lu

dvík

ová –

Hla

va:

Kn

ihovn

a O

dd

ělen

í arc

heo

logic

kých

sb

írek

Mu

zea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy