Estetick funkce, norma a hodnota jako sociln faktyJan
Mukaovsk
PEDMLUVA
Pojednn, kter zde v knin form pedkldme, bylo ji zsti uveejnno v
revui Sociln problmy (ro. IV, 1935), kde vyly pod nzvem Estetick
funkce a estetick norma jako sociln fakty jeho prvn dv kapitoly.
Dal dv, tet a tvrt, vychzej poprv v tto knize.[footnoteRef:1] Rzn
doba otitn i vzniku jednotlivch st prce neznamen vak jej obsahov
rozpolcen. Pojmy estetick funkce, normy a hodnoty jsou tak tsn
spjaty, e jsou vlastn jen trojm aspektem estetina; proto pojednn o
ktermkoli z nich bez ostatnch dvou bylo by nutn nepln. Kad z nich m
vak svou osobitou problematiku; tm je dno troj stupovit uspodn
studie (tvrt kapitola m rz resumujc). [1: Pedmluva napsna k prvnmu
kninmu vydni tto prce v r. 1936.]
Je teba ci vodem nkolik slov o zmru, z kterho ptomn prce vzela.
Pedchzela ji ada studi zaloench na konkrtnm materilu, zejmna
literrnm, avak smujcch pokad k obecnm zvrm; stednm zjmem byla tu
stle snaha po odhalen zkladnch princip stavby umleckho dla. Je
pirozen, e se zkladn noetick stanovisko a se v podstat nezmnilo,
setrvvajc pi imanenci, tj. vnitn zkonitosti vvoje umleck struktury
bhem doby vyvjelo. Jestlie zpotku nastal pklon k teoretickm zsadm
ruskho formalismu, hjcm dsledn pojatou autonomii umn vzhledem k
jevm jinch vvojovch ad, s nimi umn pichz ve styk, stvalo se m dl
jasnjm, e i dsledn dodrovan pedpoklad vvojov imanence dovoluje, ba
vyaduje pihlen k souvztanosti umn s tmito' jinmi adami. Je ovem
teba mt stle na zeteli, e proti zsahm zvnjka, kter neustle projevuj
snahu vyvst vyvjejc se adu z totonosti se samou sebou, psob vdy jej
vnitn setrvanost, kter identitu udruje; jen tak lze pochopiti vvoj
jako zkonit dn. Jako pklady obou postupnch etap lze uvst
formalistickou studii o Mchov Mji z r. 1928 (Prce z vdeckch stav
filosofick fakulty Karlovy university XX) a strukturalistick
pojednn o Polkov Vzneenosti prody z r. 1934 (Sbornk filologick III.
tdy esk akademie, ro. X). Tebae prvn z nich vychz ze stanoviska ist
autonomie bsnictv, kdeto druh pot se souvztanost literatury s jinmi
vvojovmi adami, zejmna pak s vvojem spolenosti, nejsou tmto
domylenm noetick zkladny nikterak ohroeny konkrtn vsledky prce
star, a obma studim zstv spolen stanovisko vvojov imanence.Jakmile
byl tmto zpsobem odstrann z cesty pedpoklad neprodyn odlouenosti
literatury od okolnch jev, objevila se nutnost pihlet pedevm k
vvoji celkov oblasti umn, v jejm kontextu se vechna jednotliv umn
vyvjej, psobce na sebe navzjem (take vvoj jednoho z nich neme bt
pln pochopen beze zetele k soubnmu vvoji ostatnch; srv. nap. z
posledn doby vliv vvoje filmu na vvoj divadla a naopak). Jeto vak i
hranice oddlujc celou oblast umn od mimoumleckch jev estetickch
jsou vvojov promnliv, bylo dle nutno zabvat se pomrem umn k
estetickm jevm mimoumleckm. Avak ani celkov oblast jev estetickch,
a umleckch, a mimoumleckch, nen izolovna od ir e jev ostatnch,
zejmna od vech druh a produkt lidsk innosti; ukzalo se proto nutnm
obrtit zetel i k postaven funkce estetick mezi ostatnmi funkcemi,
jich jevy, zejmna kulturn v nejirm slova smyslu, mohou pro lovka
nabvat. Teprve noetick pozad takto rozen umonilo nvrat ke klasickm,
ale po jistou dobu pehlenm problmm filosofie umn, toti k otzce
estetick normy a hodnoty. Vchodiskem studie ovem uinn rozbor
estetick funkce, kter zrove zaraduje estetino mezi jevy sociln, i
zdrazuje svm energetickm charakterem nepetritost imanentnho vvoje
estetick oblasti.Je pirozen, e cestou k ptomn studii i pi prci o n
se autor astji setkal s nzory cizmi, tak nap. s teori smru
Dessoirova, domylenou do dsledk zejmna E. Utitzem, j pipad zsluha,
e po iniciativ Guyauov definitivn rozila obzor estetickho zkoumn na
oblast estetina v irokm slova smyslu; tak nkolikrt nastala pleitost
dovolat se tvrch umlc, kte, ece problmy blzk vlastn tvorb, dospvaj
mnohdy k obecn platnm poznatkm. Tak nap. jsou dleit teoretick
formulace bsnka O. Wildea, jen v souvislosti se symbolistickm
pojmnm umn jemn vyctil jeho znakovou (semiologickou) povahu; jako
dal pklad lze uvst zjem, jej brat apkov vnovali perifernmu umn,
dotud pehlenmu, akoli je stlm vvojovm souputnkem umn vysokho",
netoliko pejmajcm, ale tak navzjem vysok umn ovlivujcm, take bez
nho djiny umn nemohou bt pochopeny v cel sv sloitosti. Zejmna vak
je teba uvst dva zjevy spojujc umleck tvoen s teoretickm zkoumnm
umn, F. X. aldu a O. Zicha, jejich vdeck vboje byly autorovi
vchodiskem od samch potk vdeck prce.Pokud se ptomn studie k cizm
nzorm piblila, uvedeny pslun citty a odkazy. Hlavn snaha autorova
vak byla podat systematick nrt vlastnho pojet nkterch zkladnch
problm estetiky. Proto se nezdlo eln podvat kritiku a pleitostnou,
a systematickou cizch nzor: pleitostn kritika je vdy ohroena
nebezpem deformace cizch mylenek, vytrench z pvodnho kontextu;
soustavn pehled prac a nzor o pomrech'mezi umnm a spolenost jednak
byl ji astji podn,1[footnoteRef:2] jednak by pokus o nj v ptomn
knize znejasnil hlavn smrnici, kterou je een nkolika problm obecn
estetiky ze stanoviska sociologie, nikoli vak kritika metod konkrtn
sociologie umn, dosud znan nevyjasnnch, protoe kolsajcch mezi
.kauzlnm a strukturlnm pojetm vztahu umn a spolenosti. Ptomn prce
zna pro autora toliko prvn sek cesty k dalm problmm filosofie umn,
nejdve k otzce asti individua na vvojovm dn a k problematice
umleckho dla jako znaku. [2: Srv. nap. H. A. Needham, Le
dveloppement de 1'esthtique sociologique en France et en Angleterre
au XIXe sicle, Paris 1926, a H. Ltzeler, Einfuhrung in die
Philosophie der Kunst, Bonn 1934, str. 59 n.]
V Bratislav v ervnu 1936
1/
Estetick funkce m dleit msto v ivot jednotlivc i cel spolenosti.
Okruh lid pichzejcch v bezprostedn styk s umnm je sice siln omezen
jednak pomrnou dkost estetick vlohy neb aspo jejm zenm v
jednotlivch ppadech na urit obory umn , jednak zvorami socilnho
rozvrstven (omezen monost pstupu k umleckm dlm i estetick vchovy
pro nkter vrstvy spolenosti); avak umn dsledky svho psoben zasahuje
i lidi, kte k nmu pmho vztahu nemaj (srv. nap. psoben bsnictv na
rozvoj jazykovho systmu), krom toho estetick funkce zabr mnohem ir
oblast psobnosti ne jen samo umn. Jakkoli pedmt i jakkoli dn (a dj
prodn, a innost lidsk) mohou se stt nositeli estetick funkce. Toto
tvrzen neznamen panesteticismus, nebo: 1. se jm vyslovuje toliko
obecn monost, nikoli vak nutnost estetick funkce; 2. nen
prejudikovno vedouc postaven estetick funkce mezi ostatnmi funkcemi
danch jev pro celou oblast estetick funkce; 3. nejde o smovn
estetick funkce s funkcemi jinmi, poppad o pojmn funkc jinch jako
pouhch obmn funkce estetick. Hlsme se jm toliko k nzoru, e nen pevn
hranice mezi oblast estetickou a mimoestetickou; neexistuj pedmty a
dje, kter by svou podstatou nebo svm ustrojenm byly bez ohledu na
dobu, msto i hodnotitele nositeli estetick funkce, a jin, kter by,
opt pro sv reln uzpsoben, byly z jejho dosahu nutn vyloueny. Na
prvn pohled by se toto tvrzen mohlo zdt pehnan. Bylo by mono uvdt
proti nmu pklady vc a akt, kter jsou zdnliv estetick funkce nadobro
neschopny (nap. nkter zkladn fyziologick kony jako dchn, nebo zase
velmi abstraktn pochody mylenkov), i naopak pklady jev, kter jsou k
estetickmu psoben pedureny celou svou stavbou, jako zejmna produkty
umn. Modern umn, je ponaje naturalismem nevyluuje dnou oblast
skutenosti pi vbru tmat, a ponaje kubismem i smry jemu pbuznmi v
jinch umnch si neklade meze pi volb materilu ani techniky, jako i
modern estetika kladouc velk draz na i estetick oblasti (J. M.
Guyau, M. Dessoir a jeho kola i jin) poskytly dosti doklad toho, e
estetickmi fakty se mohou stt i takov vci, kterm bychom podle
tradinho pojet estetickou platnost nepisuzovali; na ukzku pipomnm
nap. vrok Guyauv: Dchat zhluboka, ctit, jak se krev oisuje pi styku
se vzduchem, nen to zrovna opojn poitek, ktermu by bylo nesnadno
odept estetickou hodnotu?" (Les problmes de l'esthtique
contemporaine) nebo vtu Dessoirovu: Oznaujeme-li stroj, een
matematick lohy, organizaci jist spoleensk skupiny jako vci krsn,
je to vc ne pouh forma vyjden." (sthetik und allgemeine
Kunstwissenschaft, Stuttgart 1906). Lze vak uvst i pklady opan, e
toti umleck dla, kter jsou privilegovanmi nositeli estetick funkce,
mohou j pozbti a jsou bud niena jako zbyten (srv. zastrn starch
fresek, sgrafit novm ntrem nebo ohozenm), nebo se jich uv bez
zetele k jejich estetickmu uren (srv. adaptace starch palc na
kasrny atp.). Existuj ovem v umn i mimo n vci, kter jsou svm
ustrojenm k estetickmu psoben ureny; je to dokonce bytostn
vlastnost umn. Avak aktivn zpsobilost k estetick funkci nen reln
vlastnost pedmtu, by zmrn vzhledem k n stavnho, nbr projevuje se
jen za jistch okolnost, toti v jistm kontextu spoleenskm: t jev,
kter byl privilegovanm nositelem estetick funkce v jist dob, zemi
atp., me bt tto funkce neschopnm v jin dob, zemi atd.; nen v djinch
umn nouze o ppady, kdy pvodn estetick, ba umleck platnost jistho
vtvoru byla znovu odhalena teprve vdeckm zkoumnm (srv. nap. N. S.
Trubetzkoy: Choenije Afanasija Nikitina kak literaturnyj
parajatnik, Versty, ro. 1926, Pa, nebo i. R. Jagoditsche: Der Stil
der altrussischen Vitae, ve sbrce refert II. mezinrodnho sjezdu
slavist, Varava 1934).Hranice estetick oblasti nejsou tedy dny
realitou samou a jsou velmi promnliv. To se stv zejmm zejmna ze
stanoviska subjektivnho hodnocen jev. Znme vichni ze svho okol
lidi, pro kter vechno nabv funkce estetick, a naproti tomu i takov,
pro kter funkce estetick existuje v me minimln; ba vme z osobn
zkuenosti, e hranice mezi oblast estetickou a mimoestetickou,
jsouce zvisl na me estetick vnmavosti, se pro kadho z ns pesunuj se
zmnou vku, zdravotnho stavu, ba i podle okamit nlady. Jakmile ovem
msto hlediska jednotlivcova zaujmeme stanovisko socilnho kontextu,
uke se, e pes vechny prchav individuln odstny existuje znan
stabilizovan rozloen estetick funkce ve svt pedmt a dj. Rozhran
mezi oblast estetick funkce a jev mimoestetickch nebude ovem ani
potom zcela urit, jeto ast estetick funkce je bohat odstupovna a
mlokdy lze s plnou jistotou usuzovat na plnou neptomnost i
nejslabch estetickch rezidui. Bude vak mono zjistit objektivn podle
symptom podl estetick funkce nap. na aktu bydlen, odvn se
atp.Jakmile vak pesuneme zetel a v ase, a v prostoru, nebo i jen od
jednoho socilnho tvaru k jinmu (nap. od vrstvy k vrstv, od generace
ke generaci atp.), shledme vdy, e se tm zmn i rozloeni estetick
funkce a ohranien jej oblasti. Tak nap. estetick funkce jdla je
zejm silnj ve Francii ne u ns; estetick funkce odvu je v naem
mstskm prosted silnj u en ne u mu, avak tento rozdl neplat asto pro
prosted, kter se odv lidovm krojem; tak je odliena estetick funkce
odvu podle typickch situac platnch pro jist sociln kontext: tak
bude velmi oslabena estetick funkce odvu pracovnho ve srovnn s
odvem slavnostnm. Co se te pesun asovch, lze uvsti, e na rozdl od
dneka ml jet v XVII. stol. (v dob rokoka) musk odv stejn silnou
estetickou funkci jako ensk; v dob po svtov vlce zabrala estetick
funkce odvn i bydlen mnohem ir sociln rozlohu i vt mnostv situac ne
ped vlkou.Pi rozhraniovn oblasti estetick od mimoestetick je tedy
teba mt vdy na mysli, e nejde o oblasti pesn oddlen a navzjem
nesouvisl. Ob jsou ve stlm dynamickm vztahu, kter lze
charakterizovat jako dialektickou antinomii. Nen mono zkoumat stav
nebo vvoj estetick funkce, ani si polome otzku, jak iroce (poppad
zce) je rozlita po celkov rozloze skutenosti; jsou-li jej hranice
pomrn urit i splvav; zda se projevuje rovnomrn v celm zvrstven
socilnho kontextu nebo pevn jen v nkterch vrstvch a prostedch: to
ve ovem vzhledem k jist dob a jistmu spoleenskmu celku. Jinmi
slovy, pro stav a vvoj estetick funkce nen charakteristick jen
zjitn, kde a jak se projevuje, nbr i konstatovn, v jak me a za
jakch okolnost je neptomna nebo aspo oslabena.Obrtme nyn zetel k
vnitn organizaci estetick oblasti sam. Naznaili jsme ji, e je
mnohonsobn rozrznna jednak podle intenzity estetick funkce u rznch
jev, jednak podle rozloen tto funkce vzhledem k jednotlivm tvarm
danho spoleenskho celku. Je vak jist pedl, kter celou mnohotvrnou
oblast estetina rozpolcuje ve dva hlavn seky podle toho, jak pomrn
zvanost pipad estetick funkci vzhledem k funkcm jinm: jde o pedl,
kter oddluje umn od estetickch jev mimoumleckch. Hranice mezi umnm
a ostatn oblast estetina, ba i jevy mimoestetickmi, je dleit
netoliko pro estetiku, nbr i pro djiny umn, nebo odpov na ni m
rozhodujc vznam pro vbr historickho materilu. Zd se, e umleck dlo
je jednoznan charakterizovno jistou fakturou (zpsobem, jakm je
udlno). Ve skutenosti vak plat toto kritrium, a to jet nikoli bez
omezen,[footnoteRef:3] toliko pro sociln kontext, ktermu je (nebo
bylo) dlo pvodn adresovno. Jakmile mme ped sebou produkt spjat svm
vznikem se spolenost vzdlenou nm asov nebo prostorov, nememe jej
zaadit podle vlastnho odhadu; zmnili jsme se ji o tom, e mnohdy je
teba zjiovat sloitm vdeckm postupem, zda pro pslun sociln kontext
byl takov produkt umleckm dlem; nikdy nen toti vylouena monost, e
funkce dla byly pvodn zcela jin, ne jak se nm jev ze stanoviska
naeho systmu hodnot. Krom toho je vdy pechod mezi umnm a tm, co je
mimo n, nenhl, nkdy tm nezjistiteln. Vezmme za pklad architekturu:
Veker stavitelstv tvo nepetritou adu od produkt bez jakkoli
estetick funkce a k umleckm dlm a je mnohdy nemono zjistit v tto ad
bod, od kterho pon umn. Pesn vzato, nelze jej vlastn zcela pesn
zjistit nikdy, ani jde-li o stavitelstv spjat s nam vlastnm socilnm
kontextem; tm mn ovem, jde-li o produkty pro ns exotick vlivem
odlehlosti mstn nebo asov. Je konen jet tet obt, na kterou
upozornil E. Utitz (Grundlegung der allgemeinen Kunstwissenschaft
II, Stuttgart 1920, str. 5), kdy prav: Kunstsein ist etwas ganz
anderes als Kunstwert." Jinmi slovy: otzka estetickho hodnocen
umleckch dl je zsadn jin ne otzka hranic umn: i umleck dlo, kter ze
svho stanoviska hodnotme zporn, nle do kontextu umn, nebo prv
vzhledem k nmu je hodnoceno. V praxi bv ovem velmi nesnadno tuto
teoretickou zsadu zachovat, zejmna jde-li o tzv. umn perifern nebo
tak, jak je nazval J. apek, o nejskromnj umn". Klademe-li vi
takovmu produktu (nap. romnu pro sluky" nebo obrazm na vvsnch
tabulch) otzku, funguj-li jako umn, snadno se me pihodit, e zamnme
zjitn funkce s hodnocenm. [3: Srv. afru Rodinovy sochy L'ge airain,
kter bylo zpotku vytkno, e je pouhm odlitkem skutenho tla.]
Jak zejmo, jsou pechody mezi umnm a oblast mimoumleckou, a
dokonce i mimoestetickou tak mlo zeteln a zjiovn jich tak sloit, e
opravdu pesn rozhranien je iluzorn. Je tedy teba upustit od
jakhokoli pokusu o zjitn hranice? Ctme prese vecko pli zeteln, e
rozdl mezi umnm a oblast pouhch estetickch" jev je podstatn. V em
zale? V tom, e v umn estetick funkce je funkc dominantn, kdeto mimo
n, i je-li ptomna, m postaven druhotn. Proti tomuto tvrzen mohla by
se ovem uplatnit . nmitka, e i v umn bv nezdka estetick funkce, a
ze strany autorovy, a ze strany publika programov podizovna funkci
jin, srv. nap. poadavek tendence v umn. Tato nmitka vak nen prkazn:
pokud je dlo spontnn zaradovno do oblasti umn, je draz kladen na
jinou funkci ne estetickou hodnocen jako polemika proti bytostnmu
uren umn, nikoli jako ppad normln. Pevaha nkter mimoestetick funkce
je zjev v djinch umn dokonce ast; avak nadvlda estetick funkce je
zde vdy pociovna jako ppad zkladn, bezpznakov", kdeto nadvlda
funkce jin je hodnocena jako pznakov", tj. jako poruen stavu
normlnho. Tento pomr mezi funkc estetickou a ostatnmi funkcemi umn
vyplv logicky z povahy umn jakoto oblasti jev katexochn
estetickch.[footnoteRef:4] Je konen teba pipomenout, e pedpoklad
pevahy estetick funkce m plnou vhu jen za proveden vzjemn
diferenciace funkc; existuj vak tak prosted, kter dslednho rozrznn
funkn oblasti neznaj, nap. spolenost stedovk nebo folklrn; i v
takovch ppadech se sice vzjemn podadnost a nadadnost funkci me
vvojem pesouvat, avak nikoli do t mry, aby nkter z nich nadobro a
zeteln nad ostatnmi v jistm ppad pevldla. [4: K tto vt a nkolika
pedelm podotkme, e od ppad kolektivn postulovan nadvldy nkter
mimoestetick funkce je teba odlisovat individuln odchylky podmnn
psychofyzickmi dispozicemi jednotlivc; nkte vnmatel tou toti romn
toliko pro pouen nebo pro citov vzruen; obraz hodnot toliko jako
zprvu o skutenosti. Pro vnmatel tohoto druhu nefunguje ovem umleck
dlo jako umn, nbr jako jev bud1 pln mimoestetick, nebo esteticky
toliko zabarven, jejich pomr k umn nen adekvtn a neme bt
normou.]
Jde tedy opt o antinomii, obdobnou on, kterou jsme zjistili na
rozhran oblasti estetick a mimoestetick: tam byl protiklad mezi
plnm nedostatkem estetick funkce a jej ptomnost, zde je mezi
podzenost a nadzenost estetick funkce v hierarchii funkc. Oblast
estetina nen tedy roztrena ve dva navzjem neprodyn oddlen seky, nbr
je jako celek ovldna dvma protikladnmi silami, kter ji souasn
organizuj i dezorganizuj, tj. udruj v n nepetrit vvojov pohyb.
Pohldneme-li na umn z tto strnky, objev se jako jeho zkladn kol stl
obnovovan ir oblasti jev estetickch; podrobnji bude o tto vci
promluveno v druh kapitole tto studie, pi probrn estetick
normy.Nelze jednou provdy stanovit, co umnm je a co nikoli. Uvedli
jsme ve nkter pklady nenhlho pechodu nebo i kolsn mezi oblast umn a
tm, co je mimo n. Nyn se pokusme podat podrobnj vet pklad
systematicky seadnch, aby zeteln vysvitlo, jak mnohonsobn a
mnohotvrn se prv v tomto pechodnm zem uplatuje protiklad dvoj sly
dc vvoj i stav estetick oblasti:1. Nkter umn tvo soust nepetrit
ady, v kter se nachzej tak jevy mimoumleck, ba mimoestetick. Jako
pklad jsme uvedli architekturu; zcela podobn postaven m vak i
literatura. V architektue s funkc estetickou konkuruj funkce
praktick (nap. ochrana ped zmnami povtrnosti atd.), v literatue
funkce sdlovac. Lze uvst i cel druh projev jazykovch umstn na
rozhran mezi sdlenm a umnm; je jm enictv. Vlastn cl enictv, zejmna
jeho nejtypitjch tvar, jako elokvence politick nebo crkevn, je vliv
na pesvden poslucha, jeho nejinnjm jazykovm prostedkem je jazyk
emocionln (uren k vyjden cit). Jeto vak jazyk emocionln jako ustlen
soust jazykovho systmu dodv asto tvrn prostedky
bsnictv,[footnoteRef:5] pesunuje se enictv snadno, zejmna nktermi
svmi druhy a v nkterch dobch svho vvoje, do zem poezie tak daleko,
e je pojmno a hodnoceno jako umn; jsou ovem naopak i druhy a obdob
vvoje, kter zdrazuj sdlovac rz enictv. Podobn kolsn mezi bsnictvm a
sdlenm charakterizuje i esej. Dokonce uvst lze v tto souvislosti i
nkter druhy bsnictv samho, k jejich podstat nle kolsn mezi
prvenstvm funkce estetick a sdlovac; jsou to zejmna bsnictv
didaktick a romnov biografie. Ostatn i pedl mezi verovanou poezi a
umleckou przou je do znan mry dn vtm astenstvm funkce sdlovac, tedy
mimoestetick, v prze pi srovnn s verovanou poezi. Ani v jinch umnch
nen pevaha estetick funkce naprost. Drama osciluje mezi umnm a
propagac; historie stavby eskho Nrodnho divadla ukazuje zeteln, e
rozhodovaly motivy mimoestetick, zejmna poteba propagace nrodnostn.
Tanec jako umn souvis tsn s tlesnou vchovou, jej funkce je
hygienick a vykazuje i takov tvary, kde tlesn vchova s tancem k
nerozeznn splv (kola Dalcrozova); vedle toho se v tanci, opt asto
jako siln konkurenti estetick funkce, uplatuj funkce nboensk (tanec
obadn) a erotick. [5: Nkte lingvist, nap. Ch. Bally, ztotouj
dokonce, ovem neprvem, jazyk bsnick 8 emocionlnm, pehlejce podstatn
rozdl mezi projevem samoelnm (bsnictv) a sdlovacm (psoben na
cit).]
Pechzme k umnm vtvarnm mimo architekturu, o kter ji byla zmnka,
tedy k malstv a sochastv. I zde existuj, zcela mimo oblast umn,
vtvory ist sdlovac, nap. obrazy a modely prodovdn; jsou i ppady
takov, kde se funkce estetick uplatuje jako druhotn vedle pevldajc
funkce jin, nap. mapa jako dekorativn pedmt, a konen i takov, kter
se pohybuj na samm rozhran umn a oblasti dokonce mimoestetick, nap.
malsk, grafick a plastick reklama: plakt je sice zleitost zjmu
mimoumleckho, nebo jeho hlavn el je propagan; pesto vak lze
sledovat souvisle djiny plaktu i jako jevu vtvarnho. Existuje konen
druh malstv a sochastv ji zcela umleckho, k jeho podstat pesto nle
kolsn mezi sdlenm a samoelnm projevem; je jm portrt, kter je souasn
zobrazenm osoby, posuzovanm podle kritria pravdivosti, i umleckou
vstavbou bez zvaznho vztahu k realit. Tm se portrt funkn li od
obrazu neportrtnho, teba realisticky pepisujcho podobu modelu.
Dochzme konen k hudb. Zde se nejmn ze vech umn projevuj pm styky s
oblast mimoumleckou. Je to zpsobeno zvltnm rzem materilu hudby,
tnu, kter jsa nezbytn pojmn jako soust tnovho systmu obsahuje ji sm
v sob zabarven estetick; srv. Grillparzerovu znmou novelu Der arme
Spielmann, jej hrdina se uvd v estetick vytren hranm stle tho tnu.
Pesto vak lze nalzt ppady, kdy estetick funkce je toliko funkc
prvodn, nikoli dominujc; jsou to nap. melodick signly (vojensk
atp.), tak polozpvan vkiky reklamn (na ndrach, v ulicch), jejich
hlavnm elem je upozornit na zbo. Oscilace mezi pevldnm funkce
estetick a jin se projevuje nap. v hudb pochodov nebo ve zpvu
provzejcm prci; v hymnch nrodnch a sttnch konkuruje s funkc
estetickou symbolick, tedy odstn funkce sdlovac. Je konen teba
pipomenout mnohonsobnost a kolsavost funkc hudebnho folklru, o nm
zde ovem nen mono podrobn pojednvat.
2. Probrali jsme ppady, kdy umn vysuje v oblast jev
mimoumleckch, ba mimoestetickch. Jsou nyn na ad ppady opan; existuj
toti i jevy zakoenn svou podstatou mimo umn, kter vak k umn smuj,
ani se jm natrvalo stvaj, tak nap. film, fotografie, umleck emeslo,
hortikultura. Nejnzornji se smovn k umn projevuje ve filmu. Nktermi
svmi strnkami je film zce spbuznn s nkolika umnmi, zejmna s epickm
bsnictvm, s dramatem, s malstvm. V rznch dobch svho vvoje se skuten
sbliuje jednou s tm, jindy s onm z nich. Krom toho m i pedpoklady k
tomu, aby se stal umnm svbytnm, kter nadvldy funkce estetick
dosahuje prostedky sob vlastnmi. Chaplin vytv typ herectv filmovho,
zcela odlinho od herectv divadelnho (mimika a gestikulace pro
pohled zblzka); rut reisi jako Ejzentejn, Vertov, Pudovkin pivdj
naopak k dokonalosti vyuit specifickho filmovho prostoru, jeho tet
rozmr je dn pohyblivost kamery. Na druh stran, a pedevm, je vak
film industri; proto o jeho nabdce a o poptvce po nm rozhoduj
zetele ist obchodn mnohem vce ne v ktermkoli z umn; proto tak je
film nucen jako kad prmyslov vrobek pejmat ihned a pasivn kad nov
objeven zdokonalen sv technick strojov zkladny; po t strnce sta
srovnat zmrnou vybravost, kterou osvduje hudba, kdy v jednotlivch
obdobch svho vvoje ze zsoby monost technicky v dan chvli pstupnch
vol omezen repertor nstroj vzhledem k uritm umleckm kolm, s pekotnm
tempem zaveden filmu zvukovho, jen na dohlednou dobu rozbil
pedpoklady umleckho vvoje vybojovan filmem nmm. Tebae film neustle
smuje k tomu, aby se umnm stal, nelze dosud ci, e by se byl pesunul
do oblasti, kde estetick funkce je de iure dominantn. Trochu jinak
je tomu s fotografi, kter sice osciluje na rozhran samoelnho a
sdlovacho projevu, avak pociuje toto postaven jako soust sv
podstaty. V svch zatcch byla fotografie hodnocena jako nov malsk
technika (srv. Havlkv epigram Daguerrotyp: Leccos mali vyvedli,
/jenom svtlo nedovedli,/te se na n svtlo rozhnvalo / a samo se do
malstv dalo") a tak byla vtinou v rukou mal profesionl i pejmala
nap. kompozin postupy malsk. asem se v rukou fotograf profesionl mn
v projev mimoestetick, ist sdlovac: pojmy fotografie" a obraz" se
stvaj protikladnmi. Vlivem impresionistickho malstv se fotografie
(zejmna amatrsk) znovu sbliuje s malstvm. Konen uvdomuje si sv
specifick uren, bti na rozhran. Pro tuto oscilan povahu fotografie
je charakteristick, e zkladnm, nebo aspo jednm z nejdleitjch jejch
druh zstv po celou dobu jejho trvn portrt, zaloen, jak jsme ve
poznamenali, na te oscilaci. Opt jin vztah ne fotografie m k umn
tzv. umleck emeslo. Tmto nzvem mnme jev historick, asov pesn uren
(rozhran XIX. a XX. stolet), nikoli trval oznaen nkterch druh
emesla, nap. zlatnictv, jak bv zvykem v prukch djin umn. emeslo,
zabvajc se vrobou pedmt denn poteby, mlo ovem odevdy ve vtin svch
odvtv jist zabarven estetick, ba dokonce bvalo v tsnm vnjm souit s
umnm (srv. malsk cech jako jednu z emeslnch organizac). Zcela jin
vzjemn vztah ne klidn paralelnost vak nastv s pchodem tzv. umleckho
emesla: emeslo se tentokrte pokou pekroit sv hranice, zmnit se v
umn. Ze strany emesla lo tu o pokus zachrnit rukodlnou vrobu,
pozbvajc praktickho vznamu v konkurenci s vrobou tovrn; zbytnl
estetick funkce mla suplovat padek praktickch funkc emesla, lpe
splovanch tovrn vrobou. Ze strany umn, je pval umleckho emesla
vtalo (viz ast umlc-navrhovatel), lo o obnoven kontaktu s materilem
v hmotnm slova smyslu, tedy nap. devem, kamenem, kovem atd.; nebo
umn (zejmna architektura, emeslu nejbli) ztratilo v dob pekotnho
rozmachu vrobn techniky cit pro hmotn materil; nov hmoty pipoutlo
toliko jako nhraky za jin, nedbajc jejich specifickch vlastnost, a
dosplo konen k naprostmu znsilovn materilu: viz architekturu
secesn. Teoreticky byla cesta umleckmu emeslu pipravena prv
rozborem hmotnho materilu umn: viz knihu G. Sempera Der Stil, vylou
v letech 1860 a 1863. emeslo, pro kter vlastnosti materilu jsou z
dvod zcela praktickch (nap. trvanlivost) vc podstatnou, mlo pomoci
k tomu, aby i v umn bylo vyuito tvrnch monost poskytovanch hmotou.
Jakmile vak emeslo naplno vstoupilo do oblasti umn, tj. poalo
smovat k vrob unikt s pevaujc funkc estetickou, pozbylo vlastn
praktick funkce: poalo vyrbt ndoby, ze kterch je koda" pt, nbytek,
kterho je koda" uvat, atd. Zhy poaly dokonce vznikat sklenice, z
kterch bylo nesnadno pt, atd. Tento padek praktickch funkc emesla
skvle odhaluje Loosova anekdota o sedli (Trotzdem, Innsbruck 1931,
str. 15 n.): Byl sedl, kter vyrbl dokonale praktick sedla; chtl vak
vyrbt sedla zrove modern. I el na radu k profesoru umlci; ten mu
vyloil zsady umleckho emesla. Mistr se podle tchto nvod pokouel
vyrobit dokonal sedlo, ale vylo mu zase takov, jak vyrbl pedtm.
Profesor mu vytkl nedostatek fantazie, dal udlat nvrhy sedel svm km
i sm nkolik jich nakreslil. Kdy sedl nvrhy uvidl, zaradoval se a
ekl profesorovi: Pane profesore, kdybych tak mlo rozuml jzd na
koni, vlastnostem ke a emesln prci, ml bych takovou fantazii jako
vy. Umleck emeslo bylo do znan mry anomli, avak zrove, jak jsme
vidli, i nutnm a zkonitm faktem vvoje estetick oblasti. Letm pohled
na n ukzal nm nov aspekt dialektickho vztahu mezi umnm a oblast jev
estetickch mimoumleckch.Z pklad, je jsme ve vypoetli, zbv jet pomr
mezi umnm a hortikulturou. Hortikultura, jejm vlastnm kolem je
pstovn rostlin, pibliuje se k umn, ba stv se jm tehdy, d-li si
architektura pizpsoben prody stavitelskm vtvorm. Proto pozorujeme
zejmna siln rozmach hortikultury jako umni v dob baroka a rokoka,
kdy jej pomoci potebovalo stavitelstv zmk (Le Ntre ve Versailles),
v dob dnen pot s asti hortikultury zejmna koncepce urbanistick, ec
celou rozlohu msta podle jednotnho plnu; viz nap. Le Corbusierv pln
Ville radieuse", pi nm domy i mrakodrapy na pilotech vracej vekerou
pdu doprav, zejmna p; cel pozemek msta se mn v park". (K. Teige,
Nejmeni byt, Praha 1932, str. 142.)3. Nakonec pipojujeme zmnku jet
o dvou ppadech zvltnch, kter adme do stejn kategorie nikoli pro
pbuznost t mezi nimi nen , ale pro odlinost od ppad uvedench sub 1
a 2. Jde o nboensk kult a krsno prodn (zejmna krajinn) v pomru k
umn. Je vc znm, e nboensk kult obsahuje zpravidla znanou dvku prvk
estetickch; u mnohch nboenstv jde estetizace kultu tak daleko, e se
umn stv jeho integrujc soust (viz katolick a pravoslavn umn
crkevn). Kult bv mnohdy estetickou funkc tak prosycen, e teoretikov
nevhaj prohlaovat jej za umn, zejmna v dobch, kdy vlastn nboensk
strnka kultu je oslabena (srv. nap. renesanci nboenskosti u
romantik jako Chateaubriand po dob ateismu za Francouzsk revoluce).
Pro crkev je vak vdy dominujc strnkou kultu funkce nboensk.
Pipout-li se pesto umn jako integrujc soust kultu, dje se to s
podmnkou, e se podrob pedpism cizm jeho vlastn podstat, normm
tkajcm se netoliko nmtu, ale i umleck vstavby dla (srv. nap. modr
pl stedovkch madon). elem tchto pedpis je stavt estetick funkci do
cesty pekky, kter vak nemaj ji potlait ani uvdt v podzenost, nbr
toliko uinit z n blence funkce jin. Lze ci, e v crkevnm umn (a do
jist mry i v cel oblasti pslunho kultu) existuj zrove dominantn
funkce dv, z nich jedna, nboensk, in z druh, estetick, prostedek sv
realizace; jde tedy o jistou kontaminaci sp ne o hierarchizaci
funkc. Co se tk nboenskho umn stedovkho, je teba mt na pamti, e
prosted, z kterho toto umn rostlo, neznalo podobn jako podnes
prosted folklrn vyhrann vzjemn diferenciace jedno tlivch funkc.
Druh ppad, o kterm jsme se chtli zmnit, je krajinn krsno. Proda
sama o sob je jev mimoumleck, pokud nen dotena lidskou rukou
vedenou estetickm zmrem. Pesto vak me psobit krajina jako umleck
dlo. Rozeen zhady, jak je nap. u ns naznail Hostinsk v studii Co
jest malebn? (vydn Zd. Nejedlho, Praha 1912) a jak je zeteln
formuloval Ch. Lalo (Introduction a 1'esthtique, Paris, str. 131),
je prost: U duch kultivovanch se umn obr v prod a propjuje j svj
lesk." Nadvlda estetick funkce je tu vnesena zvnjka.Pklady, kter
jsme v pedelch odstavcch nahromadili, mly jedin el: ukzat
rznotvrnost pechod mezi umnm a oblast jev estetickch mimo-umleckch
i oblast mimoestetickou. Ukzalo se, e umni nen oblast uzaven;
neexistuji stroh hranice ani jednoznan kritria, kter by odliovala
umni od toho, co je mimo n. Cel obory produkce mohou stt na rozhran
mezi umnm a ostatnimi jevy estetickmi, pop. i mimoestetickmi. Bhem
vvoje mn umn neustle svou rozlohu: roziuje ji a opt zuuje. Pesto
vak a prv proto podruje svou neztenenou platnost polarita mezi
nadzenost a podzenost estetick funkce ve funkn hierarchii; bez
pedpokladu tto polarity by vvoj estetick oblasti pozbyl smyslu,
jeto prv ona udv dynamiku souvislho pohybu vvojovho.hrnem ze veho,
co dosud bylo eeno o rozloen a psobeni estetick funkce, lze vyvodit
tyto zvry: 1. Estetino nen ani samo reln vlastnost vc, ani nen
jednoznan vzno k nkterm jejich vlastnostem. 2. Estetick funkce vc
vak nen ani pln v moci individua, tebae z ist subjektivnho
stanoviska me cokoli nabt (nebo naopak postrdat) estetick funkce
bez ohledu na sv utven. 3. Stabilizace estetick funkce je zleitost
kolektiva a estetick funkce je slokou vztahu mezi lidskm kolektivem
a svtem. Proto jist rozloen estetick funkce v svt vc je vzno k
uritmu spoleenskmu celku. Zpsob, jakm se tento spoleensk celek k
estetick funkci stav, peduruje konec konc i objektivn utven vc za
elem estetickho psoben i subjektivn estetick pomr k vcem. Tak nap.
v obdobch, kdy kolektivum m sklon k silnmu uplatovn funkce
estetick, je i individuu pna vt volnost v zaujmn estetickho vztahu
k vcem, a aktivnho (pi jejich utveni), a pasivnho (pi jejich vnmn).
Tendence k roziovni nebo zuovn estetick oblasti, jsouce fakty
socilnmi, projevuj se vdy celou adou soubnch symptom. V tom smyslu
jsou nap. bsnick symbolismus a dekadentismus se svm panesteticismem
soubn a souznan se souasnm umleckm emeslem, kter nadmrn roziuje
oblast umni; vechny tyto zjevy jsou symptomy nadmrnho zbytnn
estetick funkce v soudobm socilnm kontextu. Podobn renec paralelnch
zjev lze uvst i z doby dnen: modern (konstruktivistick)
architektura smuje v teorii i v praxi k odumletn a proklamuje
ctidost stt se vdou, pesnji eeno aplikac vdeckch poznatk, zejmna
sociologickch; z jin strany pichz bsnick a malsk surrealismus,
oprajc se o vdeck zkoumn oblasti podvdom; zsti sem zasahuje i tzv.
socialistick realismus v literatue, zejmna rusk, jen d od umn
pedevm syntetick popis a propagaci novho spoleenskho du. Spolenm
jmenovatelem tchto rznch a zsti navzjem neptelskch tendenc je
polemika proti umleckosti", tolik zdrazovan v dob nedvno minul,
jinmi slovy, reakce proti realizaci absolutn nadvldy estetick
funkce v umn, reakce projevujc se tm, e je umn sbliovno s- oblast
jev mimoestetickch.Okruh estetina se tedy vyvj jako celek a je krom
toho jet v stlm vztahu i k onm sekm skutenosti, kter v danm okamiku
vbec nejsou nositeli estetick funkce. Takov jednotnost a celistvost
je mon jen na podklad kolektivnho vdom, spdajcho vztahy mezi vcmi,
kter in nositeli funkce estetick, a scelujcho izolovan navzjem
stavy vdom individulnch. Kolektivn vdom nehypostazujeme jako
psychologickou realitu,[footnoteRef:6] ani nemnme tmto slovem pouh
sumrn oznaen souboru sloek spolench jednotlivm individulnm stavm
vdom. Kolektivn vdom je fakt sociln; lze je definovat jako msto
existence jednotlivch systm kulturnch jev, jako jsou jazyk,
nboenstv, vda, politika atd. Tyto systmy jsou reality, tebae pomoc
smysl pmo nevnmateln: svou existenci dokazuj tm, e vzhledem ke
skutenosti empirick projevuj slu normujc: tak nap. odchylka od
jazykovho systmu, uloenho ve vdom kolektivnm, se spontnn pociuje a
hodnot jako chyba. I oblast estetina se v kolektivnm vdom jev
pedevm jako systm norem; o tom bude pojednno v druh kapitole tto
studie. [6: K takov myln interpretaci me svsti jen nepli astn termn
kolektivn vdom".]
Nesmme vak kolektivn vdom pojmat abstraktn, tj. bez ohledu na
konkrtn kolektivum, kter je jeho nositelem. Toto konkrtn
kolektivum, spoleensk celek, je vnitn diferencovno ve vrstvy a
prosted. Nen myslitelno, aby to, co nazvme jeho vdomm, zstalo beze
vztahu k tomuto rozrznn spolenosti; to ovem plat i o estetick
oblasti. Samo umn, a nadvldou estetick funkce a plynouc z n znanou
autonomi je do znan mry izolovno od skutenosti i vydno z pmho
aktivnho vztahu k formm a tendencm spoleenskho souit (srv. znmou
Kantovu formuli: das interesselose Wohlgefallen"), vykazuje adu
sloitch problm sociologickch. Tm spe estetick oblast mimoumleck, ke
kter je zde pedevm obrcen n zetel, je vpjata do celkovho systmu
spoleensk morfologie i astn pi spoleenskch konech.Hlavn pleitost
zjistiti pomr mezi estetickou oblast a konkrtnm uspodnm i ivotem
spoleenskho celku naskytne se nm pi zkoumn estetickch norem v druh
kapitole. Je vak mono podati k vlastn sociologii estetina nkolik
poznmek i ze stanoviska estetick funkce:1. Estetick funkce se me
stt initelem spoleensk diferenciace v takovch ppadech, kdy jist vc
(pop. akt) v jednom spoleenskm prosted estetickou funkci m, v jinm
nikoli, nebo m-li v jednom spoleenskm prosted estetickou funkci
slab ne v jinm. Jako pklad uvdme zjitni P. Bogatyreva
(Germanoslavica, ro. II), e vnon stromek, kter v mstech m funkci
pevn estetickou, funguje na vchodoslovenskm venkov, kam se jako
klesajc! kulturn statek" dostal z mst, pedevm magicky.2. Estetick
funkce jako initel spoleenskho souit se uplatuje svmi zkladnmi
vlastnostmi. Hlavn z nich je ta, kterou E. Utitz (Philosophie in
ihren Einzelgebieten, sthetik und Philosophie der Kunst, str. 614)
oznauje jako schopnost izolace pedmtu estetickou funkc dotenho.
Pbuzn je definice, e estetick funkce znamen maximln upoutn
pozornost na dan pedmt. (L. Rotschild, Basic Concepts in the
Plastic Arts, The Journal of Philosophy, sv. XXXII, ro. 1935, . 2,
str. 42). Vude, kde se v socilnm souit objev poteba vyzdvihnouti
njak akt, vc nebo osobu, upozorniti na n, oprostit je od nedoucch
souvislost, nastupuje estetick funkce jako initel prvodn; srv.
estetickou funkci jakhokoli ceremonielu (nboensk kult v to potaje),
estetick zabarven slavnost. Svou schopnost izolan se estetick
funkce me stt tak initelem sociln diferencianm; srv. zvenou
citlivost pro estetickou funkci i intenzivnj jej vyuit ve vrstvch
sociln vych, kter se tou odliit od vrstev ostatnch (estetick funkce
jako initel tzv. reprezentace), nebo zmrn vyuit estetick funkce k
zdraznn vznamu dritel moci a k jejich izolaci od ostatnho kolektiva
(nap. oblek bu samho dritele moci, nebo jeho sluebnictva, jeho sdlo
atd.). Izolujc moc estetick funkce nebo spe jej schopnost upoutati
pozornost na vc nebo osobu in z estetick funkce zvanho prvodce
funkce erotick; srv. nap. odv, zejmna ensk, pi kterm leckdy ob tyto
funkce k nerozeznn splvaj.Jin vznan vlastnost estetick funkce je
libost, kterou vyvolv. Odtud vyplv schopnost usnadovat akty, k nim
se pipojuje jako funkce druhotn, poppad i schopnost zesilovat
libost s nimi spojenou; srv. vyuit estetick funkce pi vchov, jdle,
bydlen atp. Konen je teba zmnit se i o tet, zvltn vlastnosti
estetick funkce, podmnn tm, e se tato funkce pipn pedevm k form vci
nebo aktu: je to schopnost suplovat funkce jin, kterch pedmt (vc
nebo akt) vvojem pozbyl. Odtud velmi ast estetick zbarven peitk, a
hmotnch (nap. zcenina, lidov kroj tam, kde ji ostatn funkce, jako
praktick, magick atp., vyvanuly), i nehmotnch (nap. rzn obady); sem
je teba zaadit i znm zjev, e takov vdeck dla, kter v dob svho
vzniku mla vedle funkce intelektuln i estetickou funkci jako
prvodn, petrvvaj svou vdeckou platnost, fungujce nadle jako jevy
pevn nebo zcela estetick, srv. Palackho Djiny nebo dla Buffonova.
Estetick funkce suplujc ostatn stv se leckdy initelem kulturnho
hospodaen v tom smyslu, e lidsk vtvory a instituce, kter pozbyly sv
pvodn, praktick funkce, uchovv pro dobu pt, kdy se naskytne monost
pout jich znovu, v jin praktick funkci.Estetick funkce znamen tedy
mnohem vc ne pouhou pnu na povrchu vc a svta, za jakou bv nkdy
pokldna. Zasahuje vznamn do ivota spolenosti i jednotlivcova, m
podl na zen vztahu nejen pasivnho, nbr i aktivnho jedince i
spolenosti k realit, do jejho stedu jsou postaven. Dal souvislost
tto studie bude, jak eeno, vnovna podrobnjmu osvtlen sociln
dleitosti estetickch jev; vodem bylo teba pokusit se o vymezen
oblasti estetina a o zkoumn jej vvojov dynamiky.
2/
Prvn kapitola tto studie mla za kol ukzat dynaminost estetick
funkce jak vzhledem k jevm, kter jsou jejmi nositeli, tak i
vzhledem ke spolenosti, v kter se uplatuje. Druh kapitola m podat t
dkaz o estetick norm. Nebylo-li nesnadn prokzat promnlivost ovem
vvojov zkonitou estetick funkce, kter m ex definitione rz energie,
je t kol odhalit dynaminost estetick normy, je m povahu pravidla,
incho si nrok na platnost nepromnnou. Funkce jako iv sla zd se
pedurena k tomu, aby stle mnila rozlohu i smr svho eit, kdeto
norma, pravidlo a mra, zd se samou svou podstatou nepohybliv.
Estetika vznikla kdysi jako vda o pravidlech regulujcch smyslov
vnmn (Baumgarten). Po dlouhou dobu se jevilo jako jedin mon jej kol
zkoumn veobecn zvaznch podmnek krsy, jejich platnost bvala
odvozovna z pedpoklad bud metafyzickch, nebo aspo antropologickch;
v tomto druhm ppad byly estetick hodnota a jej mtko, estetick
norma, pojmny jako fakty pro lovka konstitutivn, vyplvajc z jeho
pirozenosti. Jet estetika experimentln vychzela pi svm zaloen
Fechnerem z aximatu, e existuj obecn zvazn podmnky krsna, k jejich
zjitn sta vylouit hromadnm experiment nahodil vkyvy individulnho
vkusu. Jak znmo, piml dal vvoj experimentln estetiku k tomu, aby
dbala promnlivosti norem a potala s jejmi pedpoklady. I v jinch
odvtvch a smrech modern estetiky se projevila nedvra k neomezen
zvaznosti norem: ve vtin smr se uplatnila bud krajn skepse k sam
jejich existenci a platnosti, nebo aspo snaha omezit tuto platnost
pokad na jedin ppad (norma vyvozovna z du umlcovy osobnosti),
poppad konen tendence zachrnit obecnou zvaznost normy empirickm
odvozovnm pedpis z dl ji vytvoench, pokldanch za vzorn; pitom je
ovem na zvadu jednak nutn nepln indukce, jednak petitio
principii.Nebudeme se obrat kritikou jednotlivch een, nbr pokusme
se postavit proti nim vem kladn dkaz, e rozpor mezi nrokem normy na
obecnou zvaznost, bez kterho by nebylo normy, a jej faktickou
omezenost i promnlivost nen protismysln, nbr me bt teoreticky
pochopen a zvldnut jako dialektick antinomie, kter je kvasem vvoje
v cel estetick oblasti. Hlavn st naeho dkazu se bude tkat vztahu
mezi estetickou normou a spoleenskou organizac, nebo promnlivost
normy a jej zvaznost nemohou bt ob zrove pochopeny a ospravedlnny
ani ze stanoviska lovka jako druhu, ani ze stanoviska lovka jako
individua, nbr toliko z hlediska lovka jako tvora spoleenskho.
Pesto vak, dve ne pistoupme k vlastn sociologii estetick normy, je
teba zskat si nkter zkladn poznatky noetickm rozborem jej
podstaty.Vyjdeme od obecn vahy o hodnot a norm. Pijmme
teleologickou definici hodnoty jako schopnosti njak vci slouit k
dosaen jistho cle; je pirozen, e stanoven cle i smovn k nmu zvis na
jistm subjektu, a e tedy v kadm hodnocen je obsaen moment
subjektivity. Krajn jej ppad je ten, hodnot-li individuum njakou vc
ze stanoviska cle zcela jedinenho; zde se neme hodnocen dit dnm
pravidlem a zvis zcela na svobodnm rozhodnut individua. Mn izolovn
je ji akt hodnocen v takovch ppadech, kdy sice jeho vsledek plat
tak jen pro samotn individuum, ale tk se cle znmho individuu z
dvjch zkuenost. Zde je monost diti hodnocen jistm pravidlem, o jeho
zvaznosti rozhoduje v kadm danm ppad individuum samo; proto i zde
zvis konec konc rozhodnut na svobodn vli individua. O skuten norm
lze mluvit teprve tenkrte, jde-li o cle obecn uznvan, vzhledem ke
kterm se hodnota pociuje jako existujc nezvisle na vli individua a
na jeho subjektivnm rozhodovn, jinmi slovy, jako fakt tzv.
kolektivnho vdom; sem nle mimo jin i hodnota estetick, udvajc mru
estetick libosti. V takovch ppadech je hodnota stabilizovna normou,
obecnm to pravidlem, je m bt aplikovno na kad konkrtn ppad, kter mu
podlh. Individuum me s touto normou nesouhlasit, ba snait se o jej
promnu, ale nem monost popt jej existenci a kolektivn zvaznost ve
chvli, kdy hodnot, teba i v rozporu s normou.Pestoe norma smuje k
zvaznosti bezvjimen, neme nikdy doshnout platnosti prodnho zkona
jinak by se stala jm a pestala by bt normou. Kdyby nap. bylo lovku
nemon pekroit hranice absolutnho rytmu, tak jako je mu nemon vnmat
zrakem paprsky infraerven a ultrafialov, zmnil by se rytmus z
normy, kter se doaduje splnn, ale ji je mono nesplnit, v zkon
lidskho ustrojen, dodrovan nutn a nevdomky. Norma tud, a smuje k
platnosti neomezen, omezuje se zrove sama tmto smovnm. Me bt
netoliko poruena, ale je mysliteln a v praxi velmi ast dokonce
paralelismus dvou nebo vce norem aplikovatelnch na stejn konkrtn
ppady a mcch tou hodnotu, kter navzjem konkuruj. Norma je tedy
osnovna na zkladn dialektick antinomii mezi bezvjimenou platnost a
pouhou regulativn, ba dokonce jen orientan potenc, je implikuje
myslitelnost jejho poruen. Kad norma m toto dvoj protichdn smovn,
mezi jeho ply je djit jejho vvoje. Avak pesto rzn druhy norem
gravituj nerovnomrn bu k jednomu, nebo k druhmu plu. Rznost
gravitace vysvitne, postavme-li proti sob nap. normu prvn, kter u
svm obvyklm oznaenm zkon" smuje k platnosti bezvjimen, a normu
estetickou, zejmna v jej nejspecifitj aplikaci, jako normu
umleckou, slouc zpravidla za pouh pozad stlho poruovn.Pesto vak i
norma estetick se me vykzati doklady tendence k platnosti nepromnn.
V samm vvoji umn se obas vyskytuj obdob kladouc s drazem poadavek
trval a bezvhradn platnosti normy. Na ukzku pipomnme jednak bsnictv
francouzskho klasicismu, jednak bsnictv symbolistick. Vra v
platnost normy byla za obdob klasicistickho tak siln, e Chapelain
mohl napsat v pedmluv k svmu eposu La Pucelle: Ke zpracovn svho
nmtu pinesl jsem si toliko slunou znalost toho, eho bylo zapoteb...
lo jen o zkouku, zda tento bsnick druh, odsuzovan naimi nejslavnjmi
spisovateli, je u opravdu mrtev, i zda by mi jeho teorie, kterou
dost dobe znm, mohla poslouit k tomu, abych svm ptelm na pklad
ukzal, e bez velkho vzletu ducha lze j se zdarem
vyut."[footnoteRef:7] Peveden do na terminologie vyslovuje tento
vrok bezvhradnou dvru, e dokonal aplikace normy sta sama o sob k
vytvoen umleck hodnoty. Co se te symbolismu, sta vzpomenout touhy
po vytvoen absolutnho dla", platnho vn bez ohledu na dobu a
prosted, kter se tak siln projevila nap. u Mallarma.[footnoteRef:8]
Je tak mono uvst za doklad smovn estetick normy k naprost zvaznosti
vzjemnou nesnenlivost konkurujcch estetickch norem, projevujc se
asto tm, e estetick norma je polemicky zamovna s jinou,
autoritativnj, nap. s normou mravn odprce je cejchovn jako podvodnk
nebo intelektuln odprce je prohlaovn za nevdomce nebo hlupka.
Dokonce i tehdy, zdrazuje-li se prvo na individuln estetick soud,
klade se tm dechem poadavek odpovdnosti za nj: osobn vkus tvo sloku
lidsk hodnoty svho
nositele./////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
[7: Citovno podle F. Brunetira, L'volution des genres (Deuxeme
lecon).] [8: Srv. Pedmluvu k vydni Hlavkovch alm s noetickou
charakteristikou symbolismu, Praha 1934.]
Plat tedy antinomie neomezen zvaznosti a jej negace, neustl
promnlivosti, i pro normu estetickou, tebae zdnliv negace pevauje.
Tak zde, jako vude jinde, je kladn len zkladem, z kterho je teba
vychzet pi rozboru specifickho rzu estetick normy. Musme si proto
poloit otzku, zda skuten existuj njak estetick principy, vyplvajc
ze samho ustrojen lovka, tedy principy pro lovka konstitutivn, kter
by ospravedlovaly smovn estetick normy k platnosti zkonn. Naznaili
jsme ji, e pvodn pojet estetiky experimentln ztroskotalo prv na
snaze takov principy zjistit. Rozdl mezi pojmnm nam a pvodn
experimentln estetiky je ten, e tam byly principy pokldny za ideln
normy, jejich pesn zjitn a dodrovn by mohlo zajistit .estetickou
dokonalost, kdeto nm jsou pouhmi antropologickmi pedpoklady pro
tezi dialektick antinomie estetick normy, tezi, jej rovnoprvnou
antitez je poprn (a tedy poruovn) konstitutivnch princip.Clem
estetick funkce je navozen estetick libosti. Bylo eeno ji v prvn
kapitole, e je mon, aby kterkoli vc nebo dj, bez ohledu na sv
ustrojen, se staly nositeli estetick funkce, a tud pedmty estetick
libosti. Jsou vak jist pedpoklady v objektivnm ustrojen vci
(nositele estetick funkce), kter vznik estetick libosti usnaduj.
Estetick potence nen ovem inherentn objektu: aby se objektivn
pedpoklady mohly uplatnit, mus jim cosi odpovdat v ustrojen
subjektu estetick libosti. Subjektivn pedpoklady mohou mt zdvodnn
jednak zcela individuln, jednak sociln, jednak konen antropologick,
dan samou pirozenost lovka jako druhu. A tyto zkladn, antropologick
pedpoklady jsou prv principy, o kter nm jde. Lze jich vyjmenovat
celou adu..Jsou to nap. pro umn asov (Zeitkunste) rytmus, podloen
pravidelnost krevnho obhu a dchn (dleit je tak okolnost, e rytmick
organizace prce nejlpe vyhovuje lovku), pro umn prostorov kolmice,
horizontla, prav hel, symetrie, je lze vesms vyvodit z ustrojen a
normln polohy lidskho tla (viz A. Schmarsow, Grundbegriffe der
Kunstwissenschaft, Leipzig-Berlin 1905),[footnoteRef:9] pro malstv
komplementrnost barev a nkter jin kazy barevnho i intenzitnho
kontrastu (viz nap. erack, Kvantitativn uren barevnho kontrastu na
rotujcch kotouch, Praha 1923), pro sochastv zkon stability tit. Z
tchto princip mohou bt pmo vyvozeny nkter dal, tak nap. ze zkona
symetrie zkladn lenn ormovan plochy bodem lecm v prseku diagonl
(absolutn symetrie). Jsou tak jet dal principy, kter a jejich
spojen s antropologickou bz je mnohem mn jednoznan ne u jmenovanch
ve nemohou pesto bti opomjeny jako neexistujc, nap. zlat ez. Za
bezprostedn nadstavbu konstitutivnch princip je teba pokldat nkter
bval konvenn normy, je dlouhm zvykem nabyly samozejmosti'pipoutjc
deformaci, ani pi n mizej z povdom jako jej pozad (srv. nap.
repertor konsonanc v hudb oktvov, kter, jak znmo, se postupnm
vvojem hudby zvtoval). Vet antropologickch princip, kter jsme ve
.podali, nein si nikterak nroku na plnost. I kdyby vak byl
sebeplnj, je pedem jisto, e by jejich s nikdy nebyla tak rozshl a
hust, aby obsahovala ekvivalenty vech monch detailnch estetickch
norem. K pedpokladu, e estetick norma jako celek konstitutivn
podloena je, sta vak i sten spojen mezi n a psychofyzickou
zkladnou. [9: Viz t: G. Semper, Kleine Schriften, Berlin u.
Stuttgart 1884, l. ber die formelle Gesetzmassigkeit des Schmuckes
als Kunstsymbol, str. 326 n.]
Vznik nyn otzka, jak tyto principy funguj vzhledem ke skutenm
normm. Pedpokldat, e jsou samy normami, a to idelnmi, jejich splnn,
by jen v mezch monost, znamen estetickou dokonalost, znamenalo by
popen djin umn. Nebo ve vvoji umn nejene zkladn principy zpravidla
dodrovny nejsou, nbr pozorujeme naopak, e obdob smujc k jejich co
mon pesnmu dodrovn jsou vystdvna periodami co nejvtho monho
poruovn; obdob deformace, a slab, a radiklnj, jsou dokonce astj a
nen mono prohlsit je mahem za padkov. Charakteristick je tak, e
krajn psn dodrovn antropologickch princip vysuje v estetickou
indiferenci. Pesn strojov rytmus, symetrie geometrickho obrazce
atp. jsou esteticky indiferentn. Ohromn dleitost konstitutivnch
princip vak zle v tom, e celou rozmanitost estetickch norem, jak se
jev v prezu synchronickm (statickm) i diachronickm (asov
dynamickm), svdj stle na jedinho jmenovatele, psychofyzick ustrojen
lovka jako druhu, a to tak, e jsou spontnn fungujcm mtkem shody i
rozporu konkrtnch norem s tmto ustrojenm. Nejsou k tomu, aby
vvojovou promnlivost norem omezovaly, nbr k tomu, aby byly pevnou
bz, vzhledem k n promnlivost me jedin bt pociovna jako poruen
du.[footnoteRef:10] Nemohla by se uplatnit sla odstediv, tj.
deformativn tendence, kdyby nebylo dostedivosti reprezentovan
konstitutivnmi principy. klovskij, kter tvrdil (v i. Umn jako
metoda v Teorii przy, es. peklad Praha 1933), e umleck deformace
znamen maximln pltvn energi, mohl mti pravdu jen za pedpokladu, e
kdesi v zkladech, jako skryt klad, funguje zkon o zachovn energie,
nebo jinak by deformace pestala bt sama sebou, tj. negac
pravidelnosti. A vrazem maximlnho zachovn energie jsou v oblasti
estetina prv konstitutivn principy. [10: K. Teige, Neoplasticismus
a suprematismus, Stavba a bse, 1927, str. 114: Lze se principieln i
v architektue vysloviti pro asymetrii, mnoh vcn dvody to doporuuj.
Ale pak je teba pipustit symetrii jakoto zvltn ppad
asymetrie."]
Pokusili jsme se v pedelch odstavcch podat noetick zdvodnn
mnoho-nsobnosti estetickch norem (koexistence norem navzjem
konkurujcch), zbv vak jet vysvtlen genetick, toti objasnn, jak k
tto mnohonsobnosti ve skutenosti dochz. Bude proto teba pohldnout
na estetickou normu jako na fakt historick, tj. vyjt od jej
promnlivosti v ase. Ta je nutnm dsledkem jejho dialektickho
charakteru, o kterm byla e ve. Proto m estetick norma asovou
promnlivost spolenou s jinmi druhy norem; kad norma se mn ji tm, e
je stle znovu aplikovna a mus se pizpsobovat novm kolm, kter z
praxe vychzej. Tak nap. normy jazykov, a gramatick, a lexikln, a
stylistick, se petvej bez pestn. Promna je zde ovem krom tvar
jazykovch nleejcch vlastn do oblasti jazykov patologie, tzv. jazyk
zvltnch pomal a k neviditelnosti, take problm jazykovch zmn je
jeden z nejtch problm lingvistiky. Normy jazykov jsou vlivem
praktickho elu jazyka a vlivem toho, e ve sv normln sdlovac funkci
nen jazyk zamen na tvorbu mnohem pevnj ne estetick, a pece se mn.
Avak zmnm podlhaj pi aplikaci na konkrtn materil i pevnj jet normy
ne jazykov, nap. normy prvn, je u svm nzvem zkony" projevuj smovn k
aplikaci bezvhradn a vdy stejn. I Engli (Teleologie jako forma
vdeckho poznn, Praha 1930), a se sna psn rozliit prost dedukujc
mylen normativn" od hodnotcho mylen teleologickho", uvd, e
interpretace per analogiam", nutn pi een ppad, na kter zkonodrce pi
formulaci zkona pmo nepamatoval, ale je pin praxe, nen dn
interpretace, nbr vlastn innost normotvorn, a prvn dy obsahuj proto
zvltn zmocnn k tto interpretaci, eho by nebylo teba, kdyby se
opravdu jednalo jen o interpretaci stvajcch norem".Tak estetick
normy se petvouj aplikac. Jestlie se vak normy prvn, pokud nejde o
skuten zkonodrstv, mn v mezch velmi zkch, a normy jazykov sice inn,
ale neviditeln, dj se promny norem estetickch v rozpt velmi irokm a
nezahalen. Upozorovn na zmnu normy nen ovem stejn intenzvn ve vech
secch estetick oblasti; nejnpadnj je v umn, kde je poruovn estetick
normy jeden z hlavnch prostedk inu. Jsme zde na prahu vvojeslov
umleckch jev; jeho problematika je irok a spletit vlivem vzjemnch
souvislost jednotlivch problm. Nememe se zde pokouet o vklad
podrobn a soustavn (pokus o jeho nstin viz ve studii Polkova
Vzneenost prody, Praha 1934), avak pesto vzhledem ke vemu, m se v
dalm kontextu tto studie hodlme zabvat, je teba ci nkolik slov o
postupu, jm se estetick norma v umn petvouje a zmnobonsobuje.Umleck
dlo je vdy neadekvtn aplikac estetick normy, a to tak, e poruuje
jej dosavadn stav nikoli z bezdk nutnosti, nbr zmrn, a proto
zpravidla velmi citeln. Norma je zde poruovna bez ustn. Je ovem
teba upozornit, e zkoumajce estetickou normu po strnce vvojov,
budeme uvat slova poruen" v jinm smyslu, ne jsme ho uili ve, kdy
byla e o nedodrovn estetickch princip; zde jm budeme rozumti pomr
mezi normou asov pedchzejc a od n odlinou, teprve se vytvejc normou
novou. Poruen konstitutivnch princip konkrtn normou a poruen star
normy normou nov vznikajc jsou dv vci rzn. Ve vvoji me se dokonce
pihodit, e norma shodn s pslunm konstitutivnm principem (nap.
bsnick rytmus dodrujc pesn metrick schma) bude pociovna jako siln
poruen, pedchzelo-li ped n obdob npadn deformace tohoto principu,
srv. vrok jednoho z ruskch teoretik bsnictv, zeje mon, abychom
slyeli ticho, jestlie ped nm pedchzel hmot stelby. Djiny umn,
pohlme-li na n ze strnky estetick normy, jev se jako djiny revolt
proti normm vldnoucm. Odtud vyplv zvltn vlastnost ivho umn, e v
dojmu, kterm psob, je estetick libost smena s nelibost. Dobe
vystihl tuto zvltn vlastnost F. X. alda slovy: Dojem, jm na vs [iv
umleck dlo] psob, jest spe dojem ehosi tvrdho a psnho... ne
elegantnho a hladkho neho, co se pke odliuje od konvennosti a pjemn
pohodlnosti posavadnho bnho umleckho vrazu... Kad opravdov umleck
tvrce zd se na potku sv drhy dobe vychovanm znalcm a amatrm syrovm
a o jeho umn mluv se jako o emsi zajmavm, o kuriozit, ale vslovn
necen se jeho dlo jako dlo dobrho vkusu a krsy." (Boje o ztek, Nov
krsa, jej geneze a charakter.) Slovo dobr vkus", jeho zde Salda
uil, pipomn mimodk jedno z nejradiklnjch poruen estetick normy, k
jakm lze v umn dospt: poruen normy pomoc zmrn vyuitho nevkusu.Co je
nevkus? Nen jm daleko ve, co se neshoduje s estetickou normou danho
okamiku vvoje. ir pojem ne nevkus" je oklivost"; co pociujeme jako
neshodn s estetickou normou, je pro ns okliv. O nevkusu mluvme
teprve tehdy, hodnotme-li pedmt vyl z rukou lidskch, na kterm
pozorujeme tendenci ke splnn jist estetick normy, ale zrove
nedostatek schopnosti k jejmu splnn; jevy prodn mohou bt okliv, ale
nikoli nevkusn krom vjimench ppad, kdy by nm prodn jev pipomnal
lidsk produkt. Nelibost, kterou psob nevkusn pedmt, nezakld se tedy
toliko na pocitu neshody s estetickou normou, ale je posilovna
odporem k bezmoci pvodcov. Zd se tud nevkus nejostejm protikladem
umn, kter u svm jmnem naznauje schopnost doshnout pln zamlenho cle.
A pece vyuv nkdy umn nevkusu ke svm elm. Nzorn pklad poskytuje
vtvarn umn surrealistick, zmocujc se jako objekt zobrazovn i jako
soust pro monte jak malsk, tak plastick produkt z doby nejvtho
padku vkusu (konec XIX. stol.), namnoze fabrinch imitac umn a
umleckho emesla, rytin z ilustrovanch asopis vyrbnch rytci atd. Tm
je co nejradiklnji poruovna norma vysokho" umn a co nejvyzvavji
vyvolvna estetick nelibost jako soust umleckho inu. Ppad
surrealismu byl vybrn pro npadnost, s kterou je zde estetick norma
poruena. Tebae vak nebv v jinch obdobch a smrech estetick nelibost
podtrhovna tak okzale, je tm stlou slokou ivho umn. Kdybychom nyn
poloili otzku, jak je mon, e umn, privilegovan jev estetick, me
vyvolvat nelibost, ani pestv bt umnm, znla by odpov, e estetick
libost prv tehdy, m-li bt dovedena k maximln intenzit, jak dosahuje
v umn, potebuje jako dialektickho protikladu estetick nelibosti. I
pi nejvtm monm poruen normy je v umn libost dojem pevldajc,
nelibost prostedek jejho zven; nen nhoda, e prv estetika
surrealismu je programov hdonistick. Hodnota umleck je nedln; i
sloky psobc nelibost stvaj se v celku dla prvky kladnmi, ale prv
jen v nm: mimo dlo a jeho strukturu byly by hodnotou zpornou.Umleck
dlo tedy normu estetickou, platnou pro dan okamik vvoje, vdy do
jist, mnohdy znan mry poruuje. Avak i v ppadech nejkrajnjch mus ji
zrove tak dodrovat: jsou dokonce ve vvoji umn i obdob, kdy dodrovn
normy viditeln pevauje nad poruenm. Vdy je vak v umleckm dle nco,
co je spojuje s minulost, i nco, co smuje k budoucnosti. Zpravidla
jsou lohy rozdleny mezi rzn skupiny sloek: jedny normu dodruj, jin
ji rozkldaj. Ve chvli, kdy se umleck dlo poprv objev zrakm publika,
me se pihodit, e bude na nm npadn vystupovat jen to, co je od
minulosti odliuje; pozdji vdy vak i v takovch ppadech stanou se
zejmmi svazky s tm, co ve vvoji pedchzelo. Manetova Sndan v trv
vzbudila pi svm prvnm vystaven odpor jako dlo revolun novotsk.
Teprve pozdjmu zkoumn-vysvitly zeteln siln vztahy k Manetovu
pedchdci Courbetovi, jak v kompozici, tak i v zachzen s barvou
(srv. nap. podrobn rozbor u Deriho v Die Malerei im XIX.
Jahrhundert, Berlin 1920). Ne i pi pozitivnm hodnocen novho
umleckho zjevu je mon, e v prvn chvli pro siln dojem z poruen
dosavadn normy budou pehleny shody s n; ukzal to nap. na Bezruovi
M. Hsek (Ti kapitoly o Petru Bezruovi, Brno 1934).iv umleck dlo vdy
osciluje mezi minulm a budoucm stavem estetick normy: ptomnost, pod
jejm zornm hlem je vnmme, je pociovna jako napt mezi normou minulou
a jejm poruenm, urenm k tomu, aby se stalo soust normy budouc. Za
pklad, velmi nzorn, lze uvst malstv impresionistick. Jedna z
typickch a zkladnch norem impresionismu je tendence k podn holho
smyslovho vjemu, nedeformovanho dnou interpretac intelektuln nebo
emocionln; v tom smru je impresionismus koreltem bsnickho
naturalismu. Souasn vak v impresionismu ji od potku dme a m dl tm
silnji se uplatuje tendence prv opan: k poruovn reln koordinace
smyslovch dat o zobrazenm pedmtu; v tomto smyslu je impresionismus,
zejmna pozdn, vlastn ji souputnkem bsnickho symbolismu. Pechod mezi
oboj protichdnou tendenc je umonn po strnce vtvarn anulovnm
linernho obrysu, a tm i linern perspektivy, jako i pevedenm obrysu
v plonou souhru barevnch skvrn. A ob tyto protichdn tendence jsou
histori zaaovny pod jedin jmno: impresionism. Tak je tomu v djinch
umn vdy: dn vvojov etapa neodpovd pln norm, kterou pejala od etapy
pedel, nbr vytv poruujc ji normu novou. Vtvor, kter by pln odpovdal
norm pejat, byl by typizovan, opakovateln; tto hranici se vak blvaj
toliko dla epigonsk, kdeto siln umleck dlo je neopakovateln a jeho
struktura je, jak ve poznamenno, nedln, prv pro estetickou
rznorodost sloek, kter spn v jednotu. asem se vak str pocit rozpor,
kter struktura dosud tm nsiln vyrovnvala: dlo se stv skuten
jednotnm a tak krsnm ve smyslu estetick blbosti nim neruen. Sprvn
napsal F. X. alda, e krsu dv teprve perspektiva dlky" (Boje o ztek,
i. Nov krsa, jej geneze a charakter). Struktura se stv rozloitelnou
v jednotliv detailn normy, kter mohou ji bez pokozen bt aplikovny i
mimo oblast struktury, v kter vznikly, ba i mimo oblast umn vbec.
Kdykoli je tento proces dokonn, stv se vvojov etapa umn, dosud
aktuln, soust historick zsoby, ale normy, kter vytvoila, prolnaj
poznenhlu do cel irok oblasti estetina bu jako celkov soubor
(knon), nebo jako ojedinl zlomky (men skupiny norem nebo osamocen
normy detailn). Ve, co jsme zde o procesu tvoen norem ekli, plat
ovem v plnm rozsahu toliko o jedinm tvaru, o onom umn, kter z
nedostatku lepho termnu nazvme vysokm". Je to umn, jeho nositelem
(s omezenmi, kter budou uvedena ne) bv vldnouc spoleensk vrstva.
Vysok umn je zdlem a obnovitelem estetickch norem; jsou vedle nho i
jin tvary umleck (nap. umn salonn, bulvrn, lidov atd.), avak ty
zpravidla z nho normu ji vytvoenou pejmaj. Krom umn jakhokoli druhu
existuj ovem, jak ukzno ji v prvn kapitole, estetick jevy
mimoumleck. I vznik otzka, jakm zpsobem prolnaj estetick normy
vytvoen umnm vysokm do tohoto seku.Je zde na mst pipomenout, co
bylo naznaeno ji v prv kapitole o povlovnosti pechodu mezi umnm a
estetickmi jevy ostatnmi. Sprvn formuluje F. Paulhan (Mensonge de
l'art, Paris 1907), kdy prav, e umn vysok, jako malstv a sochastv,
jsou po svm zpsobu zrove i umnmi ,ozdobnmi': el obrazu nebo sochy
je ozdobovati sl, saln, fasdu, fontnu"; k tomuto cittu je teba
dodat, e umn ozdobn jsou pro Paulhana ten druh produkce, kter
zpracovv ltku, dvaje j formy uiten, nebo se omezuje na to, e ji
ozdobuje"; umn ozdobn nejsou tud v pojet Paulhanov a francouzskm
vbec ji umn skuten, nbr umleck emeslo, tedy estetick jevy
mimoumleck. Paulhan ukazuje, e funkce dekorativn a tak praktick
mohou stmelit umn s oblast ostatnch estetickch jev k nerozeznn. Jet
nzornji prav O. Hostinsk: Piteme-li k architektue portl s ozdobnmi
dvemi, jakm prvem pak stavti smme na ni stupe dlo tohot snad dlnka,
njakou skvostnou sk nebo jin kus nbytku penosnho?" (O vznamu
prmyslu umleckho, Praha 1887). Zde je naznaen jeden z pirozench
most mezi umnm a ostatnm okruhem estetina; jsou ovem tak pemnoh jin
cesty, po kterch normy pmo putuj z oblasti normotvornho umn vysokho
do oblasti mimoumleck.Uvedeme aspo jet jeden pklad, a to vliv gesta
divadelnho na gesta nleejc do oblasti tzv. dobrho chovn. Je znmo, e
dobr chovn" ve spolenosti je fakt se silnm zbarvenm estetickm (srv.
o tom M. Dessoir, sthetik und allgemeine Kunstwissenschaft), ale
dominujc funkce jeho je jin: usnadovat a regulovat spoleensk styky
mezi leny kolektiva. Jde tedy o fakt estetick mimoumleck, a to plat
i o gestech v nejirm slova smyslu, potaje k nim mimiku i jazykov
jevy, zejmna intonaci a artikulaci. Estetick funkci pipad zde dleit
kol pitlumovat pvodn spontnn expresvnost gesta a pevdt gesto-reakci
v gesto-znak. Pozorujeme vak tak zajmav zjev: spoleensk gesta se
rzn nejen od nroda k nrodu (by i lo o nrody piblin stejn kultury a
o stejn spoleensk vrstvy v nich), nbr, a to velmi radikln, i u tho
nroda od doby k dob. Ke zjitn tohoto zjevu sta pohled na malsk a
kresebn dla, zejmna rytiny a na fotografie z doby pomrn tak nedvn,
jako jsou tyict a padest lta minulho stolet. Nejkonvennj gesta,
nap. prost klidn stn, zdaj se nm v jejich podn nadmrn patetick:
osoby pedsunuj pi stn npadn tu z obou nohou, kter nenese vhu tla,
rukama zdaj se vyjadovat vzruen nemrn situaci atp. Spoleensk
gestikulace tedy podlh vvoji, jak je vak jeho zdroj? Podobn jako
smyslov vnmn, zejmna zrakov a sluchov, se vyvj vlivem umn (malstv a
sochastv dvaj lovku vdy nov poctit akt vidn, hudba slyen), podobn
jako bsnictv bez ustn obnovuje v lovku pocit mluven jako tvoivho
pomru k jazyku, m i gestikulace pslun umn, kter ji stle obnovuje;
je jm herectv, odpradvna divadeln, odnedvna tak filmov. Pro herce
je gesto faktem umleckm s dominujc funkc estetickou. Tm je uvolnno
z kontextu socilnch vztah a nabv zven monosti promny. Nov norma
pak, kter z tto promny vzejde, pronik zpt z jevit do hledit. Vliv
herectv na gesto byl odedvna znm pedagogm a vedl k uvn hereckho
diletantstv za vchovn prostedek (srv. humanistick koln hry). Dnes
se tento vliv uplatuje v ivotn praxi velmi npadn, zejmna
prostednictvm filmu: ped naimi zraky v dob nkolika let se projevil
zejmna u en, napodobivjch ne mui, v celm systmu gestikulace ponaje
chz a kone nejdrobnjmi pohyby, jako je otvrn pudenky nebo hra sval
v oblieji. Takovm zpsobem vplvaj nov estetick normy pmo z umn do
dennho ivota, a m za djit emeslnickou dlnu, nebo komnaty saln. V
oblasti mimoumleck pak nabvaj platnosti mnohem zvaznj ne v umn,
kter je zrodilo, protoe v n funguj jako skuten mtka hodnoty, nikoli
jako pouh pozad pro poruovn.Ani tato aplikace norem nen vak zcela
automatick, nebo i pi n podlh norma vlivu rznch sil, nap. mdy. Mda
svou podstatou nen jev pevn estetick, nbr spe hospodsk; H. G.
Schauer ji definuje jako vlun panstv, jemu se na trhu t po jist as
njak vrobek", a nmeck nrodohospod W. Sombart vnoval hospodsk strnce
mdy celou studii (Wirtschaft und Mode). Pesto vak mezi etnmi
ostatnmi funkcemi mdy (jako jsou sociln, obas politick, pi md odvn
i erotick) je estetick funkce jedna z velmi zvanch. Na estetickou
normu m mda vliv nivelizujc tm, e odstrauje mnohotvrnou konkurenci
soubnch norem ve prospch normy jedin; po svtov vlce zrove s
intenzvnm uplatnnm mdy dochz aspo v naich krajinch k odstrann
rozdlu mezi odvnm mstskm a venkovskm i odvem generace star a mlad.
Nivelizace je na druh stran kompenzovna rychlm asovm stdnm norem,
kter pivozuje mda; pklady nemus bt uvdny, poskytuje jich sdostatek
prolistovn nkolika ronk mdnho urnlu. Vlastn zem mdy jsou estetick
jevy mimoumleck, ale obas zabh i do umn, zejmna do nkterch jeho
pobonch .vtv, jako jsou umn salonn nebo bulvrn, a psob zde pedevm
tak, e vykonv vliv na konzum; viz oblibu obraz s uritmi nmty jako
soust standardnho bytovho zazen (nap. kvtinov zti atp.); me se
pihodit, e dokonce se stvaj soustmi normlnho bydlen i nkter konkrtn
dla, tak nap. ped lety visval v domcnostech Maxv
Ukiovan.[footnoteRef:11] [11: Srv. t studii H. C. Schauera, Mda v
literatue, kde se na pikladu bsnickho tmatn o manelsk neve zajmav
ukazuje, e literrn mda se na rozdl od mdy vlastn vyznauje
setrvanost a e mda jako initel bsnick tvorby me zabraovat pmmu
vztahu mezi literrn i divadeln tematikou a skutenm stavem
spolenosti. Studie byla poprv uveejnna v Moravskch listech 1890,
petitna pak ve Spisech H. G. Schauera, Praha 1917.]
ekli jsme ve, e zdlem, odkud estetick normy vyvraj, je vysok umn
a e odtud prolnaj do ostatnch sek estetick oblasti. Postup pi tom
nen vak tak jednoduch, e by se normy vystdvaly tak pravideln jako
vlny narejc na mosk pobe, kde dal pichz, teprve kdy se pedel
rozplynula. Normy, kter se pevn zaklnily v nkterm seku estetick
oblasti a v nkterm spoleenskm prosted, mohou peti velmi dlouho; nov
pichzejc vrstv se postupn vedle nich a vznik tak souit a konkurence
velmi mnoha soubnch estetickch norem. Jsou ppady, zejmna ve
folklru, kde estetick normy petrvvaj cel stalet. Je nap. fakt obecn
znm, e pro formy architektonick (eskm) sedlkem pevzat byly vzory v
pozdn renesannch a baroknch zsadch, pro prdlo, kroj a jeho vzdobu
jsou smrodatn formy mstskho a panskho kroje v rznch obdobch mdy od
potku XVI. stolet, pro ornamentln dekoraci malovanou, vyezvanou,
vyvanou i nanenou najdeme pedlohy v ornamentlnm malstv a ezbstv
pozdn renesance i baroka". (eskoslovensk vlastivda VIII, Praha
1935, Btr. 201.) O slovenskch lidovch vivkch ukzal V. Prak
(Bratislava, VII, str. 251 n.), e slovensk selsk lid jet v XIX. a
XX. stol. zdobil sv vivky ornamenty renesannmi, jak je na Slovensko
zavedla pansk mda XVI. a XVII. stol.". Z bsnictv pohybujcho se na
rozhran folklru a poezie uml lze uvst z let tictch a tyictch XIX.
stol. npisy na hbitov v Albrechticch u Psku, dodrujc zrove se
sylabickm verovnm celou poetiku barokn poezie stol. XVII. a XVIII.,
jak dosvduje nap. srovnni hrnovy prce s boskm tvoenm, typick to tma
poezie netoliko barokn, ale i stedovk, nebo naturalistick vylen tla
nemoc rozloenho ve verch:
Z noh schromlch nepestalo shnil maso padati, A v nich bylo
zetedln hol kosti vidti, Obliej j strupovina skoro cel pothla, K
rozmnoen jej bdy i slepota pithla.[footnoteRef:12] [12: Datovni i
citt podle publikace R. Roce, Star npisy na nhrobnch kaplikch na
hbitov v Albrechticch, Psek.]
Sta srovnati s tmto lenm nkter autentick barokn, nap. ono, kter
z Koniovy Psn o smrti cituje J. Vlek (v Djinch esk literatury II,
1, Btr. 56), aby bylo jasn, e v ppad albrechtickch npis jde o
skuten peitek baroknho bsnickho knonu v dob, kdy vznikal a vychzel
Mchv Mj, nejvt dlo eskho romantismu. V prvnch dvou ppadech, kter
jsme citovali (esk a slovensk folklr), je dlouhovkost normy
vysvtliteln vklnnm estetick normy a funkce do pevnho systmu vech
nejrznjch norem a funkc, jak je ve folklru pravidlem (o tom viz
ne), kdeto v tetm (hbitovn npisy) je patrn vysvtlen dno ustrnulm
bsnickm druhem, toti nboenskou poezi, kter v dob vzniku npis byla
ji archaick.Uvedli jsme pklady skuten npadnch peitk v i estetickch
norem; takov ppady jsou pomrn dk a mon jen za zvltnch podmnek. Avak
koexistence norem rznho st sama o sob je v estetick oblasti na
dennm podku, a to asto v nejvt vzjemn blzkosti. Tak nap.
pihldneme-li k souasnmu eskmu bsnictv, shledme v nm krom struktury,
kterou je zhruba mono nazvat povlenou (ovem 8 vdomm, e je to opt
konglomert nkolika rznch knon, zsti ji znan petrifikovanch), tak
knon symbolistick, lumrovsk, ba kdesi na perifrii, nap. v bsnch pro
mlde, obas i knon mjovsk, tedy dohromady tver soubor norem. Podobn
i v jinch umnch bychom mohli zjistit v ptomn dob knon nkolik, nap.
v malstv jist vechny od impresionismu po surrealismus. Spolehlivj
jet obraz ne tvorba v tom kterm umn podala by statistika konzumu,
tak nap. pro literaturu statistika knihovensk. I mimo umn projevuje
se koexistence rznch norem, tak nap. je obecn znm fakt, e pedmty,
kter jsou nositeli estetick funkce, jako nbytek, odv atd., bvaj ve
vrob i v obchod rozliovny nejen podle materilu a proveden, ale i
podle rznch vkus.Existuje tedy vdy souasn v tm kolektivu cel ada
estetickch knon.[footnoteRef:13]1 Vme o nich nejen z objektivn
zkuenosti, jej pklady byly uvedeny, ale i ze zkuenosti subjektivn.
Podobn jako kad z ns je schopen mluviti nkolika rznmi tvary tho
jazyka, nap. nkolika socilnmi dialekty, je nm tak subjektivn
srozumitelno nkolik estetickch knon srv. jmenovan ppady z bsnictv ,
i kdy zpravidla jen jeden z nich nm je pln adekvtn a tvo soust
naeho osobnho vkusu. Souit nkolika rznch knon v,tm kolektivu vak
nen nijak klidn: kad z nich projevuje tendenci platit sm, vytlait
ostatn; to plyne z nroku estetick normy na naprostou zvaznost, o nm
byla e ve. Zejmna siln se projevuje rozpnavost mladch knon vi
starm. Touto vzjemnou vlunost je ovem uvdna ve stl pohyb cel oblast
estetina. S nesnenlivost rznch knon souvis i okolnost, na kterou
upozornil G. Tarde (Les lois de 1'imitation, Paris 1895, str. 375),
e toti asto mvaj normy estetick, podobn jako mravn, charakter
negativn, tj. jsou formulovny jako zkazy. [13: Srv. vrok O.
Hostinskho v broue O socializaci umni, Praha 1903: V lidu nejinak
ne v obecenstvu zmonjm a inteligentnjm nepanuje nikterak vkus
jednotn, nbr naopak nejvt rozmanitost vkusu, a nelze tedy
stanovisko lidu vi umn vymeziti jedinou veobecn platnou formul;
proti takovmu doktrinstv svd ostatn ji pouh pohled na repertory
divadeln, na beletristickou etbu nejirch kruh, na obchody s obrazy
a obrzky. A nejev se v tto pestr smsici jen bohat stupnice od
nejpatnjho k nejlepmu, nbr zrove le nad sebou i etn vrstvy
historick, take to, co dnes rozlinm lidem se lb, pedstavuje prmrem
umleck vvoj vce ne jednoho stolet."]
Rzn estetick knony se navzjem U, jak ukzno, pomrnm stm Avak toto
rozlien nen jen prost asov, nbr zrove i kvalitativn, nebo m star je
knon, tm je snze pochopiteln, tm mn klade pekek pisvojen. Lze proto
mluvit o skuten hierarchii estetickch knon, jejm vrcholem je knon
nejmlad, nejmn zmechanizovan a nejmn spjat s jinmi druhy norem, m
spodnji pak jsou umstny knony star, zmechanizovanj a silnji vklnn
mezi ostatn druhy norem. (O pomru estetick normy k normm jinm bude
pojednno ne). Vtr se mylenka, e hierarchie estetickch knon je v pmm
vztahu k hierarchii spoleenskch vrstev: norma nejmlad, zaujmajc
vrchol, zd se odpovdat vrstv spoleensky nejvy a rovn dal odstupovn
obou hierarchi zd se bt spolen, take by vrstvm postupn nim
odpovdaly knony m dl star. Jako zkladn schma nejhrubch obrys
nepostrd tato mylenka oprvnn, avak nesm bt chpna dogmaticky jako
zkonit pedobraz skutenosti. Pedevm nesm bt zapomnno, e pro vztah
mezi spoleenskou morfologi a estetickou normou nen dleit toliko
lenn spolenosti ve vrstvy, tedy lenn vertikln, nbr e o nm rozhoduje
i lenn horizontln, nap. rozdly vku, pohlav,
profese.[footnoteRef:14] Vechny druhy lenn horizontlnho mohou se tu
uplatnit, tak nap. rozdl generan me zpsobit, e pslunci te spoleensk
vrstvy maj rozdln vkus a e naopak pslunci rznch vrstev, ale stejn
generace si mohou bt vkusem blzc. Rozdly generan jsou tak ohniskem
vtiny estetickch revoluc, jimi se uplatuj knony nov nebo pemisujc
se z jednoho socilnho prosted do jinho. Zjev velmi bn je rozdl mezi
vkusem en a mu; pitom se me pihodit, e nkdy estetick psoben en m rz
konzervativn vzhledem k psoben mu tak je tomu nap. v prosted
folklrnm a jindy naopak jsou eny nositelkami vkusu progresivnho,
srv. studii L. Schckinga o rodin jako initeli ve vvoji vkusu v
anglick literatue XVIII. stol., kde se ukazuje podl en pi vzniku
sentimentlnho romnu (citov. podle ruskho pekladu knihy o Sociologii
literrnho vkusu, Leningrad 1928). Nen vak nutn ani to, aby vkus
nejmlad byl ve spojen s vrstvou nejvy. Tak nap. v pedvlenm
Rakousku, ale zejmna v Rusku, byla vrstvou spoleensky Vedouc
aristokracie, avak nositelem vysokho umn, odkud vychzelo obnovovn
estetick normy, byla vrstva mansk. [14: Rozdly vku a pohlav jsou
ovem pvodem biologick, ale ve spolenosti nabvaj povahy sociln, tak
nap. o pslunosti k jist generaci ve smyslu socilnm nerozhoduje vdy
fyzick st.]
Pi tom vem je vztah mezi hierarchiemi estetickou a spoleenskou
nepopirateln. Kad spoleensk vrstva, ale i mnoh prosted (nap. venkov
msto) maj svj vlastn estetick knon, kter je jednm z jejich
nejcharakteristitjch znak. Pechz-li nap. jednotlivec z ni vrstvy do
vy, sna se zpravidla pedevm zskat aspo vnj pznaky vkusu on vrstvy,
do kter chce bt peadn (zmna odvn, bydlen, spoleenskho chovn atd. po
strnce estetick). Jeto vak vmna skutenho vkusu osobnho je vc krajn
nesnadn, je tento spontnn vkus jedno z nejbezpenjch, ovem mnohdy
skrvanch, kritri pslunosti pvodn. Kdykoli se v jistm kolektivu
projev tendence k peskupovn spoleensk hierarchie, obr se tato
tendence njak i v hierarchii vkus. Tak nap. intenzvn rozvoj
socialistickch snah o tdn vyrovnn v poslednch destiletch XIX.
stolet byl programov doprovzen rozvojem umleckho emesla, zakldnm
lidovch scn, snahami o umleckou vchovu. Uvedli jsme v prvn kapitole
tto prce zkou soubnost mezi rozvojem strojov industrie a oivenm
umleckho emesla, avak i souvislost s tendencemi spoleenskho vvoje
zde byla a byla tak pociovna. Ji inspirtor snah o estetickou
kulturu J. Ruskin hodnotil sv snaen jako snahu o npravu spolenosti
(zven veejn morlky atd.), jeho pokraovatel W. Morris a W. Crane pak
byli socialistickho pesvden, Na II. sjezdu pro umleckou vchovu
proslovil St. Waetzold e, v kter nachzme slova: Nrod je spoleensky
a v svm duevnm ivot tak rozttn a rozdlen, e si vrstva s vrstvou
sotva ji rozumj" a nov stmelen spoleensk oekv od umleck
vchovy.[footnoteRef:15] I u takovch propagtor umleck vchovy, kte
stoj na jinm stanovisku ne socialistickm, se uplatuje nzor, e umn a
estetick kultura vbec m slouit jako spoleensk tmel; Langbehn, autor
spisu Rembrandt als Erzieher, chce vytvoit touto cestou z nmeckch
sedlk, manstva a lechty eine Adelspartei im hoheren Sinne". Ruku v
ruce se snahou o odstrann, nebo aspo oslaben hierarchizace
spoleensk jde tedy i snaha o vyrovnn vkusu, a to na nejvy mon
rovni: nejmlad, a tud nejvy estetick norma se m stt normou
vech.[footnoteRef:16] [15: Tento citt i nsledujc (Langbehnv) pejaty
ze spisu J. Richtera, Die Entwicklung des kunsterzieherischen
Gedankens, Leipzig 1909.] [16: V tto souvislosti je mono
pipomenout, e L. N. Tolstoj v pojednn Co je umn? dal, tak se
zahrocenm ke spoleensk egalizaci, sjednocen estetickho knonu naopak
tm, e by byly odstranny prav vrcholy hierarchie estetick: hls toti
zobecnn knonu umni lidovho.]
Pokraovn tohoto spoleenskho a zrove estetickho dn nastv v potcch
rusk revoluce, kdy se umleck avantgarda spojuje s avantgardou
sociln. Avak v pozdjm obdob ruskho socilnho perodu se uplatuje
snaha najt estetick ekvivalent beztdn spolenosti ve vyrovnn vkusu
na stedn rovni; jej symptomy jsou nap. socialistick realismus v
literatue jakoto nvrat k mlo osvenmu kli romnu realistickho, tedy
ke knonu starmu, ji znan pokleslmu, a kompromisn klasicismus v
architektue; Pomr mezi organizac spoleenskou a oblast estetickch
norem nen tud ustrnule jednoznan ani v tom smyslu, e by jist
tendenci sociln, nap. snaze po vyrovnn tdnch rozdl, musila vdy a
vude odpovdat tat reakce v oblasti estetick: jednou se dje pokus o
vyrovnn knon na rovni nejvy, jindy opt o obecn pijet prmru, jindy
konen se navrhuje (viz poznmku o Tolstm) zeveobecnn rovn ve smyslu
archaizovanosti estetick normy - nejni.Spojen mezi spoleenskou
organizac a vvojem estetick normy je, jak zejmo, nepopirateln a tak
schma vzjemnho paralelismu obou hierarchi nen bez oprvnn; nesprvnm
se stv teprve tehdy, je-li pojmno jako automatick nutnost, nikoli
jako pouh zkladna pro vvojov varianty. Strnouce a ustrnujce, klesaj
zpravidla estetick normy i na ebku spoleensk hierarchie. Tento
pochod je ovem sloit, nebo dn ze spoleenskch vrstev nen vlivem
horizontlnho lenn prosted samo v sob homogenn, a proto lze v jedn
vrstv zpravidla zjistit nkolik estetickch knon. Ji nap. oblast
vldnouc spoleensk vrstvy se zpravidla nekryje s oblast nejmlad
estetick normy, ani tehdy, m-li estetick norma v tto vrstv skuten
svj zdroj. Nositeli nejmlad normy (jako umlet tvrci i jako
publikum) mohou bt pslunci mldee, kter jev opozici mnohdy netoliko
estetick ke generaci star, skuten vldnouc a udvajc vzor vrstvm nim.
Jindy bvaj nositeli avantgardn normy jedinci, kte s vldnouc vrstvou
pili do styku nikoli zrozenm, nbr vchovou, a pochzej sami z vrstev
nich, tak nap. v esk poezii Mcha, o nkolik destilet pozdji pak
Neruda i Hlek.[footnoteRef:17] V obojm ppad a jde o odbojnou mlde,
nebo o pslunky vrstvy ciz vznik zpotku ve vrstv vldnouc sam odpor
proti nov norm a teprve po jeho ochabnut se nov norma me stt normou
vrstvy skuten vldnouc. A tak mohli bychom probrat vzhledem k
rozloen estetickch knon i vrstvy ostatn. Vude by se ukzalo mnoho
komplikac; sotvakdy by se podailo najt ppad tak pevnho sept nkterho
estetickho knonu a jistm spoleenskm tvarem, e by v nm ml vlun
postaven, anebo e by naopak jeho hranice nepesahoval; pklad takovho
pesahu estetickho knonu z prosted, kde je domovem, do prosted jinho
je uveden v lnku R. Jakobsona a P. Bogatyreva Die Folklore als eine
besondere Form des Schaffens (Donum natalicium Schrijnen 1929): v
ruskch vzdlanch kruzch XVI. a XVII. stolet ily vedle sebe i uml
literatura, i literrn folklr, jeho vlastnm domovem byla ovem
vesnice. Pes vechny tyto komplikace vak schma klesn strnouc
estetick normy po stupnch hierarchie estetick i spoleensk podruje
platnost. [17: K souvislosti Mchovy poezie se socilnm pvodem
bsnkovm viz i. Pspvek k dnen problematice bsnickho zjevu Mchova,
Listy pro umn a kritiku IV. O tom, jak Nerudv pvod z nzkho socilnho
prosted se projevil jako sloka jeho poezie, obsahuje Hbitovn kvt
spousty doklad; je znmo i pobouen, s kterm bylo pijato. Zajmav
detaily o jeho teprve pozdjm a pozvolnm srstn s vrstvou vldnouc
poskytuje jeho korespondence se Svtlou, uveejnn A.
ermkovou-Slukovou (Praha 1912); Neruda vytk Svtl, pochzejc z mansk
rodiny prask, e se k nmu chov jako hofdma", Svtl sama se
charakterizovala jako bsnkova guveroantka".]
Avak tmto klesnm se norma neznehodnocuje skuten a nenapraviteln,
nebo nejde zpravidla o pouh pasivn pejmn knonu vrstvou ni, nbr o
jist jeho aktivn petvoen vzhledem k estetick tradici danho prosted
a k celkovmu souboru vech druh norem pro toto prosted platnch. Pihz
se tak asto, e knon, poklesl ji na nejspodnj perifrii, je pojednou
vyzdvien do samho ohniska estetickho dn a stv se ve zmnnm aspektu
ovemopt normou mladou a aktuln. Je to postup zejmna ast v dnenmi
umn; pklady uvedeny ve studii Dialektick rozpory v modernm umn
(listy pro umn a kritiku 1935). V tomto smyslu bylo by lze mluvit o
kolobhu estetickch norem.Je vak jet jeden dleit bod, na kter nesm
bt zapomenuto pi pokusu o sociologii estetick normy. Je to pomr
mezi normou estetickou a normami jinmi. Pi dosavadnch vahch jsme si
ponali tak, jako by estetick norma vchzela ve styk s kolektivem
sama, bez ohledu k okol, do kterho je vpjata, toti bez ohledu k
celkovmu svazku vech druh norem, uznvanch v danm kolektivu za mtka
nejrznjch hodnot. Tento postup byl zvolen jen jako metodick omezen
za elem zjednoduen vkladu. Ve skutenosti vak nen neprodyn stny mezi
normou estetickou a normami jinmi. Pro jejich vzjemnou blzkost je
nap. charakteristick, e norma estetick me pejt v normu jinou a
naopak. Tak norma mravn, realizovan v romnovm dle protikladem reka
dobrho a zlho, mn se jako soust bsnick struktury __v normu
estetickou a pechz asem v pln kli, kter u vbec nesouvis s ivou
hodnotou mravn a me bt pojato i komicky. Ve funkn architektue dnen,
odmtajc jakkoli estetick normovn, stvaj se, teba proti vli samho
architekta, normy praktick (nap. hygienick atd.), jakmile vstupuj
do dla, zrove normami estetickmi. Lze uvst i ppady opan, norem
estetickch pechzejcch v mimoestetick; tak v bsnickm dle me
vzniknout jist dosud nebval jazykov jev (nap. jist inverze
slovosledn, jist lexikalizovan spojen slov) z dvod estetickch,
pejti pak dle do jazyka nebsnickho, sdlovacho a stti se soust
sdlovac jazykov normy. Nkter slovosledn deformace Mallarmovy zmnily
se asem ve slohov prostedky nebsnick spisovn ei, jak dosvduje vrok
bsnka Cocteaua (Le Secret professionnel): Stphane Mallarm m nyn
vliv na sloh dennho tisku, ani to novini tu."[footnoteRef:18] [18:
O pechodu estetick normy bsnick v mimoestetickou normu jazykovou
srv. t lnek R. Jakobsona Co je poezie? ve Volnch smrech XXX, str.
238.]
Tsn styky mezi estetickou normou a normami jinmi umouj pirozen
jej zaadn do celkov oblasti norem. Proto ani pi probrn vztahu mezi
normou estetickou a spoleenskou organizac nesmme pehlet okolnost, e
zde nevchz ve styk izolovan zjev s izolovanm zjevem (tj. estetick
norma s jistou slokou kolektiva), nbr e jsou uvdny ve vzjemn pomr
cel dva systmy: e lpe struktura norem a struktura spolenosti, pro
kterou dan normy tvo obsah kolektivnho vdom. Zpsob, jakm je
estetick norma spjata s normami ostatnmi, vadna do jejich celkov
struktury, uruje proto do znan mry i jej pomr ke spoleenskm tvarm.
Je dleit poloit si pi studiu sociologie estetick normy dv otzky:
prvn z nich tk se tsnosti jejho svazku s normami jinmi, druh jejho
postaven, podzenho nebo vdho, v souboru vech norem. Pro rzn sociln
prosted budou odpovdi na tyto otzky rzn. Probereme nejprve prvou z
nich, po tsnosti vklnn estetick normy mezi ostatn, a za pklad
postavme proti sob dva typy normovch kontext, odpovdajc dvma rznm
prostedm socilnm; z jedn strany kontext platn pro kulturn vedouc
spoleenskou vrstvu, kter je tvrcem kulturnch hodnot i norem, z druh
strany pak onen, kter plat pro spoleensk prosted nesouc kulturu
folklrn. Jsou to vzhledem k otzce, o kterou nm jde, prosted opravdu
protichdn.Prosted, v kterm se normy tvo, ponechv nutn vztah mezi
nimi pomrn voln, nebo volnost je umonn intenzvn vvojov pohyb
jednotlivch norem. Zde norma estetick dosahuje nejsnze autonomie,
kter ji izoluje od norem ostatnch. S autonomi estetick normy souvis
v tomto prosted i prvo umlcovo, spolenost do znan mry uznvan,
deformovat v oblasti umn i jin normy krom estetick (nap. normy
mravn), pokud funguj jako sousti umleck struktury, tedy esteticky;
proto tak tzv. umn bulvrn, a bsnick, a vtvarn, rdo uv estetick
funkce k zasten funkc jinch, spolenost netolerovanch. Pi uvolnn
funkce estetick ze svazku s ostatnmi je pirozen, e estetick norma
se vyvj rychle a prudkmi zvraty. Naproti tomu v prosted, kter je
nositelem skuten neporuen kultury folklrn (jako nap. u ns lidov
prosted v Podkarpatsk Rusi), jsou podle pozorovn modernho zkoumn
etnografickho, vychzejcho z tez Lvy-Brhlovch, Durkheimovch atd.
(srv. nap. prce ruskho etnografa P. Bogatyreva prv o materilu z
Podkarpatsk Rusi), jednotliv druhy norem spjaty velmi pevn v
souvislou strukturu. Toto sept psob, e estetick norma je v prosted
folklrnm mnohem mn promnliv ne v prostedch jinch a e se udruje bez
podstatn zmny mnohdy po cel stalet. Nkte etnografov (kola
Naumannova) vyvodili z toho dokonce uplienou tezi, e lid
neprodukuje, nbr toliko reprodukuje". Sprvn na tomto tvrzen pokud
se te estetick normy je posteh, e folklrn prosted svou normu samo
netvo, nbr ji pejm z estetick oblasti zejmna ovem z umn vldnouc
tdy. Proto vak neme bt lidov produkci upena estetick tvoivost.
Naopak modern etnografie ukzala, e rozdl mezi ivm folklrem a
industrializovanou produkc folklrnch pedmt (prmyslem lidovho umn)
zle prv v tom, e industrializovan produkce je schematizovan, kdeto
skuten lidov tvorba (napklad kraslice, vivky) je nekonen rozmanit a
odstnn. Tato rozmanitost m vak rz pouhch variant normy, nikoli
jejho vvojovho poruovn. Nepohyblivost estetick normy ve folklru je
zpsobena, jak ji eeno, jejm vklnnm do celkovho systmu norem: ve
folklrnm prosted jsou normy tak pevn navzjem spjaty, e jedna druh v
pohybu pek.[footnoteRef:19] Tm je prosted folklrn oste odlieno od
prosted jinch, zejmna od onoho, kter je tvrcem kulturnch norem a
hodnot a o nm byla e ve. Je jasn, e tento rozdl m znan dosah i pro
sociln charakteristiku obou tchto socilnch tvar a e otzka po
vzjemnm sept rznch druh norem je dleit i pro sociologii normy
estetick. [19: Srv. lnek P. Bogatyreva Pspvek k strukturn
etnografii (Slovensk miscellanea, Bratislava 1931), kde se na
pkladech ukazuje, e pi etnografickch bdnch setkvme se s fakty
majcmi nkolik funkc, piem nkdy tyto rzn funkce tak spolu souvisej,
e nememe pesn stanoviti, jak funkce se v danm ppad rsuje
nejsilnji".]
Uvedli jsme vak ve jet druhou otzku, zvanou pro sociologick
hodnocen vztahu mezi normou estetickou a ostatnmi. Je to otzka, zda
v danm socilnm prosted estetick norma smuje k nadvld nad normami
jinmi, i zda naopak jev sklon k podzenosti v celkovm systmu norem.
I zde uvedeme za pklad konfrontaci dvojho prosted, a to opt prosted
kulturn vedoucho (tho jako v pklad pedelm), tentokrt vak s prostedm
lidovm nefolklrnm, tedy s prostedm mstskho lidu, jak se u ns
vykrystalizovalo s rozvojem mst, zejmna velkch, v prvn polovici
minulho stolet. Po strnce sept rznch druh norem se tato ob prosted
podstatn neli: v obou je svazek norem mnohem volnj ne ve folklru.
Zato je mezi nimi rozdl v hierarchickm zaadn estetick normy. V
prosted kulturn vedoucm aspo souasnm, jak je znme z vlastn
zkuenosti nabv estetick norma velmi snadno nadvldy nad ostatnmi,
srv. vlny lartpourlartismu v umn, kter se, ponaje minulm stoletm,
nalhav vracely v umleckch smrech nejrznjch (nap. v literatue
francouzsk obdob realistickho u Flauberta, brzy nato opt u
symbolist), a soubn vlny panesteticismu mimo umn. Jde ovem o pouh
smovn k nadvld estetick funkce, nikoli o nadvldu skutenou a
trvalou, obas se naopak zved proti pevaovn estetick funkce odpor,
kter vak prv svou intenzitou dosvduje slu tendence, proti kter se
vzpr. Naproti tomu ve vrstv lidov pevauj zpravidla nad funkc a
normou estetickou funkce a normy jin, a to i v takovch vtvorech,
kter lze oznait jako umn: vrcholnou normou nejskromnjho umn" (termn
J. apka) nen norma estetick. O jeho vtvarn sti napsal prvem J. apek
(Mali z lidu, v knize Nejskromnj umn), srovnvaje je s umnm vysokm:
Velik sochy a obrazy dovolvaj se obdivu, vyjadujce svrchovanm
zpsobem krsu i mocnost svta a ivota. Umn nejskromnj, o nm chci
mluviti, t se vs dovolv; chce vm ist znzorniti vci prospn, potebn
lovku; je prodchnuto pietou k prci a k ivotu a zn i nutnosti i
radosti mezi obma; neklade si vysokch met, ale uskuteuje svou
skromnost zpsobem ryzm a dojmavm, a to nen mal zsluha. Chce bti jen
prostednkem mezi vcmi denn poteby a lovkem, ale jeho e, by chud a
beznron, nebv bez vzcn lbeznosti a tich vroucnosti, je pirozen a
pravdiv." Je zde zeteln eeno, e nad normou a funkc estetickou
pevauj v umn lidovm nefolklrnm funkce a normy jin, zejmna utilitrn
(znzorniti vci prospn"), ponkud i emocionln (zpsob ryz a
dojmav").Vrcholn pevahy nad estetinost dosahuje emocionalita v
lidov mstsk lyrice: Marie nezpv, e si ji namluvil Pepek a e budou
mt do roka veselku, nbr e Pepek s modrma voima chod za jinou. Anna,
drhnouc podlahu, nehlahol, e chce na vlet do Stromovky, nbr e netou
po niem jinm ne po tmavm hrobu... V podstat nebv Marie bytost
hluboce melancholick; naopak, lovk by astji soudil, e je to drbna a
ehtaka. Nue, chce-li se Marie povznsti do vych sfr (co je konen
nejseriznj kol poezie a hudby), povzn se do oblasti smutnch a
beztnch cit; nim se nect tak zulechtna jako vyhldkou, e zhy bude
leeti v rakvi s vncem na hlav." (K. apek, Psn lidu praskho,
Marsyas.) Citov vzruen, nikoli jako bezprostedn reakce na
skutenost, ale jako ist funkce vci, tj. zpvan psn, dominuje tedy v
lidov poezii mstsk a citov norma pevauje zde nad estetickou: pse je
tm hodnotnj, m je dojmavj. Pro rozdl mezi hierarchii norem v poezii
lidov a vysok je charakteristick promna, je nastv, jakmile forma
mstsk lidov psn pronikne do uml poezie: ihned se jej citov norma
zvratem, kter jsme ve vylili, pepodstatuje v estetickou (srv. lnek
o Vtzslavu Hlkovi v Slov a slovesnosti I, 1935). Rozdl mezi pevahou
estetick funkce a jej podzenost odpovd tedy socilnmu rozdlu mezi
spoleenskou vrstvou, kter je vlastnm nositelem kulturnho dn, a
mstskou vrstvou lidovou.Probrali jsme v hlavnch rysech sociologii
estetick normy. Ukzalo se, e pstup k problmu estetick normy ze
strany sociologie nen toliko jeden zmonch, nebo dokonce vedlej, nbr
e je, zrove s noetickm aspektem problmu, zkladn nutnost zkoumn,
protoe umouje vysledovat do podrobnost dialektick rozpor mezi
promnlivost i mnohonsobnost estetick normy a jejm nrokem na
nepromnnou zvaznost. Naznaili jsme dle, e estetick normy, majce
zdlo v umn on vrstvy spoleensk, kter je nositelem kulturnho dn,
stle se obnovuj: star normy pitom zpravidla klesaj po ebku
spoleensk hierarchie, mnohdy pak, klesnuve nejne, opt vzestu-puj
nhlm skokem do umn vrstvy kulturn vedouc. To je ovem jen obecn
schma, komplikovan ve skutenm vvoji jednak vlivy spoleenskho lenn
horizontlnho, jednak promnlivost vztahu mezi estetickou normou a
normami ostatnmi, kter se tk tsnosti vzjemnho sept rznch druh norem
i jejich hierarchizace. I samo obecn schma, a tm spe jet jeho
komplikace dosvduj, e estetick norma nesmi bt chpna jako apriorn
pravidlo, kter by s pesnost mcho stroje ukazovalo optimln podmnky
estetick libosti, nbr e je ivou energi, kter pi v rznotvrnosti svch
projev ba prv pomoc tto rznotvrnosti organizuje oblast estetickch
jev a udv smr jejho vvoje. Na druh stran, i kdy se monost obecn a
apriorn platn estetick normy osvdila jako iluzorn nebo zkladn,
antropologicky fundovan principy rytmu, symetrie atd. pes svj velk
vznam pro noetiku estetick normy nejsou idelnmi estetickmi normami
ukzalo se, e estetick norma skuten existuje a psob a e z uznn jej
promnlivosti nikterak nevyplv zneuznn jej dleitosti, nebo dokonce
popen jej existence.
3/
Po estetick funkci a norm pichz na adu estetick hodnota.