Dostojevskij - Bílé noci

8/8/2019 Dostojevskij - Bl noci

1/66

Fjodor Michajlovi Dostojevskij

BL NOCI


2/66

PeloilJaroslav Tafel

IlustrovalaLudmila Jiincov

http://atheneum.zde.cz
http://atheneum.zde.cz/http://atheneum.zde.cz/


3/66

... i se jen proto narodil,aby nablzku tvmu srdcialespo malou chvli byl? ...

Ivan Turgenv


4/66

4

NOC PRVN

Byla pekrsn noc, takov noc, jak snad me nastat jen

tenkrt, kdy jsme mlad, mil teni. Nebe bylo takov

hvzdn, takov jasn nebe bylo, e pohldnuv na n musel ses

bezdky ptt, mohou-li opravdu t pod takovm nebem velijac

zlostn a nladov lid. To je tak mladick otzka, mil teni,

velmi mladick, ale nech vm ji Pn hodn asto pivd na

mysl! - Mluv o velijakch nladovch a zlostnch vanostech,

nemohl jsem nevzpomenout na sv bezhonn chovn po cel

dnen den. Hned zrna m zaal trpit jaksi podivn stesk.

Nhle mi pipadlo, e jsem osaml, vichni mne opoutj

a vichni se mne zkaj. Ledaskdo se me ovem po prvu

zeptat, kdo jsou ti vichni, je tomu pece u osm let, co bydlmv Petrburgu a tm ani jedinou znmost jsem neuml navzat.

Ale na potebuji znmosti? I bez nich znm cel Petrburg;

vidte, proto se mi zdlo, e mne vichni opoutj, kdy se

najednou cel Petrburg sebral a odjel na letn byt. Bylo mi

zko z t samoty a cel ti dny jsem s hlubokm steskem bloudil

po mst, naprosto nevda, co se se mnou dje. Mohu jt na

Nvsk, mohu jt do parku, mohu se toulat po nbe - nikde

ani lovka z tch, je jsem zvykl po cel rok potkvat na

stejnm mst v obvyklou hodinu. Oni mne ovem neznaj, ale

j, j je znm. J je velmi dobe znm; do pamti se mi vepsal

tm kadik rys jejich tv. - Raduji se z jejich vesel

a rmout mne jejich smutek. Skoro jsem navzal ptelstv

s jednm staekem, kterho potkvm kad bo den


5/66

5

v obvyklou hodinu na Fontance. M takovou vnou,

zamylenou tv; stle si nco brouk pod vousy a rozkldlevou rukou: v prav m dlouhou soukovatou pacrku se

zlatm knoflkem. Viml si mne i on a projevuje mi hlubok

porozumn. Kdyby se stalo, a j nebyl v obvyklou hodinu na

stejnm mst Fontanky, jsem pesvden, e bude mt po

nlad. Proto se mnohdy div navzjem nepozdravme, zvl

kdy jsme v dobrm rozpoloen. Onehdy, kdy jsme se cel

dva dny nevidli a potkali se tetho dne, sahali jsme u skoro

po kloboucch, ale vas jsme se vzpamatovali, spustili ruce

a s porozumnm proli jeden kolem druhho. I s domy se u

znm. Kdy jdu, kad jako by vybhl pede mne do ulice,

dv se na mne vemi okny a div e neekne: Dobr den, jak

se vm da? Mn se, chvlabohu, vede dobe, v mji mi pidaj

poschod.Nebo: Jak se mte? Mne zanou ztra opravovat.

Nebo: Jen tak tak, e jsem neshoel, to vm bylo leknut, atd.

Mm mezi nimi sv oblbence, sv dobr ptele; jeden z nichse chyst v lt lit u architekta. Schvln se tam kad den

zastavm, aby mu pi tom len njak neukodili, opatruj ho

Pnbh!... Ale nikdy nezapomenu na historii s jednm

pepknm svtlerovm domkem. Byl to takov mil zdn

domek, tak pvtiv na mne hledl, tak pyn pohlel na sv

neohraban sousedy, e mi srdce plesalo, kdykoli jsem el kolem.

Z nieho nic, bylo to minul tden, jdu ulic a sotva se na ptele

podvm - slym alobn voln: Barv m na luto! Loti,

barbai! Nic neuetili: ani sloupky, ani msy a mj ptel

zeloutl jako kanrek. Div mi z toho lu nepukla a j dodnes

nebyl s to navtvit toho svho chudka zmrzaenho, kterho

nateli barvou e nebes.

Chpete u tedy, teni, jak jsem vlastn seznmen s celm


6/66

6

Petrburgem.

ekl jsem u, e m cel ti dny suoval neklid, dokud jsemnepiel na jeho pinu. Na ulici jsem se nectil dobe (ten tu

nen, onen tu nen, kam se podl tamten?) - a tak doma jsem

byl nesvj. Dva veery jsem si lmal hlavu: eho se mi v mm

tulku nedostv? Pro mne tam vechno tsn? - Rozpait

jsem obhlel sv zelen zaazen stny, strop oven

pavuinami, je Matrjona s nramnm zdarem vypstovala,

pehlel vechen svj nbytek, prohlel kadou idli,

pemleje, nen-li to vechno prv jej vina (sta pece, aby

jedna z mch idl stla jinak ne vera, a hned jsem nesvj),

dval jsem se na okno, a vechno marn... ani trochu se mi

neulevilo! Dokonce jsem si usmyslel zavolat Matrjonu a udlit

j otcovsk kzn kvli pavuinm a vbec kvli nepodku;

ale ta se na mne jen udiven podvala, neekla nic a la, take

pavuiny si tam dodnes spokojen vis. A teprve dnes rno jsem

se konen dovtpil, v em to vz. Ach! Vdy oni mi uplchlina letn byt! Odpuste mi ten triviln vraz, ale mn nebylo

do vybranho slohu... protoe vechno, co jen v Petrburgu bylo,

pesthovalo se nebo odjelo na letn byt; protoe kad dstojn

vanosta solidnho zevnjku, najmajc droku, se v mch

och ihned mnil v dstojnho otce rodiny, kter po splnn

kadodennch ednch povinnost odjd, jen tak nalehko, bez

zavazadel, za svou rodinou na letn byt; protoe kad

mimojdouc vypadal te velmi zvltn, jako by chtl kdekomu

na potkn ci: J jsem tady, pnov, jen tak na skok, za dv

hodiny odjedu na letn byt. Kdy se otevelo okno, na n

naped zabubnovaly tenounk prstky, bl jako z cukru,

a vyhldla hlava hezoukho dvete, volajcho podomnho

obchodnka s kvtinami v koench - ihned, v t chvli m


7/66

7

napadlo, e kupuj ty kvtiny jen tak, to jest ne proto, aby se

pokochali jarem a kvtinami v dusnm mstskm byt, ale ese vichni co nevidt odsthuj ven a kvtiny odvezou s sebou.

Nejen to, doshl jsem u takovch spch v svm novm,

zvltnm druhu objev, e jsem mohl o kadm bezpen na

prvn pohled ci, kde je na letnm byt. Obyvatel Kamennho

nebo Lkrnickho ostrova i Petrhofsk cesty se vyznaovali

nastudovanmi elegantnmi zpsoby, vihckmi letnmi obleky

a ndhernmi kory, v nich pijdli do msta. Pargolovsk

i ty, kte to mli trochu dl, doporuovala na prvn pohled

jejich rozafnost a solidnost; letn host z Krestovskho ostrova

vynikal poklidnm veselm. Obas jsem potkval dlouh proces

povoznk, leniv krejcch s opratmi v rukou podle voz,

naloench celmi horami velijakho nbytku, stol, idl,

divan tureckch i netureckch a jinho domcho haraburd,

na nm, na samm vrcholku toho veho, asto trnila

neforemn kuchaka, chrnc pansk majetek jako oko v hlav;hledl-li jsem na luny, obten domcmi potebami, inouc

se po Nv nebo Fontance k ern ce nebo k ostrovm - tu

se povozy i loky v mch och zdesateronsobovaly,

zestonsobovaly; zdlo se mi, e se vechno vypravilo na cestu

a jede, e se vechno sthuje v plnch karavanch na letn

byt; vypadalo to, jako by se cel Petrburg chtl obrtit v pou,

take jsem se nakonec ctil zahanben, uraen a zarmoucen; j

jsem opravdu neml kam a pro jet na letn byt. Byl jsem pipra-

ven odcestovat s kadm vozem, odjet s kadm pnem

slunho zevnjku, najmajcm droku; ale ani jedin, opravdu

nikdo m nepozval; jako by na mne zapomnli, jako bych jim

skuten byl ciz!

Chodil jsem dlouho, pedlouho, take se mi, jak mm ve


8/66

8

zvyku, docela podailo zapomenout, kde jsem, kdy jsem se

nhle octl u mta. Hned mi bylo veselo, vykroil jsem za zvoru,el mezi lukami a osetmi lny, nepozoroval navu a celou svou

bytost jsem ctil, e se mi svalil njak kmen se srdce. Kdo

jel kolem, hledl na mne tak vldn, div nesmekl; vichni se

z neho radovali, vichni do jednoho kouili doutnky. A j se

radoval jako dosud nikdy. Zrovna jako bych se nhle octl v Itlii

tak mocn zapsobila proda na mne, chadnoucho mka,

kter se div nezalkl v mstskch zdech.

V na petrbursk prod je cosi nevslovn jmavho,

kdy na potku jara nhle projev vechnu svou moc, vechny

sly dan j nebem, ochm se, vystroj, zah kvty... Mimodk

mi jaksi pipomn neduivou a churavou dvenku, na ni

pohlte nkdy s ltost, jindy s jakmsi soucitem, jindy zas si

j vbec nepovimnete, ale je nhle, na jedinou chvli, njak

tak z nieho nic nevslovn, kouzeln zkrsn a vy, omren,

opojen se bezdn tete sebe sama: jak sla rozjiskila takovsvit v jejch zdumivch, smutnch och? Co vehnalo krev

do jejch bledch pohublch lek? Co naplnilo vn jemn

tahy jej tve? Pro se tak dme jej hru? Co tak nhle probudilo

slu, ivot a krsu na tvi uboh dvenky, co ji pimlo zazit

takovm smvem, oivnout tak jiskivm, tpytnm smchem?

Ohlte se kolem, hledte kohosi, tute nco... Ale chvle pejde

a mon, e ztra se opt setkte s tm zdumivm a roztr-

itm pohledem jako dv, s tou pobledlou tv, s tmi

pokornmi a ostchavmi pohyby a dokonce s ltost, dokonce

se stopami jakhosi skliujcho stesku a rozmrzelosti nad

chvilkovm okouzlenm... A litujete, e tak brzy, tak nenvratn

uvadla pomjiv krsa, e tak klamn a marn zazila ped

vmi - litujete, protoe nebyl ani as se do n zamilovat...


9/66

9

A pece byla m noc lep ne den! To bylo tak: Vrtil jsem

se do msta velmi pozd a odbila u dest, kdy jsem se blilk domovu. Krel jsem po nbe prplavu, kde tou dobou

nepotk ivou dui. Bydlm ovem v nejodlehlej sti msta.

el jsem, zpval, protoe kdy jsem asten, urit si pro sebe

njakou pobrukuji, jako kad astn lovk, kter nem ani

ptele, ani dobr znm a kter se nem v radostn chvli s km

podlit o svou radost. Nhle m potkala nejneoekvanj

phoda.

Stranou, tisknouc se k zbradl nad prplavem, stla ena;

lokty se oprala o m a zdlo se, e velmi pozorn hled na

kalnou vodu. Mla na sob hezounk lut klobouek

a roztomilou ernou pltnku. Je to jet dve a urit

brunetka, ekl jsem si. Asi neslyela m kroky, ani se

nepohnula, kdy jsem ji mjel se zatajenm dechem a srdcem

bijcm jako zvon. Podivn, ekl jsem si, jist se nad nm

hluboce zamyslila, a nhle jsem se zastavil, jako kdy do mneuhod. Zaslechl jsem tlumen tkan. Ano! Neklamal jsem se:

dvka plakala a ubhla chvle a ona vzlykala stle a stle. Mj

boe! Srdce se mi sevelo. Tolik se ostchm en, ale byla to

takov chvle! Byl bych se vrtil, pistoupil k n a urit bych

byl ekl: Milostiv sleno! kdybych nevdl, e toto zvoln

bylo u tisckrt vysloveno ve vech ruskch spoleenskch

romnech. To jedin m zadrelo. Ale zatm, co jsem hledal

slovo, dvka se vzpamatovala, ohldla, vzchopila, zastydla

a proklouzla kolem mne po nbe. Hned jsem se pustil za n,

ale ona to uhodla a pela z nbe na protj chodnk. J

jsem se pes ulici neodvil. Srdce se mi chvlo jako lapenmu

ptku. Z nieho nic mi pomohla jedna phoda.

Na chodnku, nedaleko m neznm, se nhle objevil pn


10/66

10

ve fraku, jeho vk byl tm ctyhodn, ale jeho chze

ctyhodn zrovna nebyla. el vrvoravm krokem a opatrnse pidroval zdky. Dvka uhnla jako ipka, kvapn

a ostchav, jako chod vbec vechna dvata, kter nechtj,

aby jim v noci nkdo nabdl svj doprovod, a rozkolban pn

by ji docela urit nedohonil, kdyby mj osud mu nevnukl

mylenku pout jinch prostedk. Pn neekl nikomu ani

slvko, najednou se utrhl a let, co mu nohy sta, utk a sna

se dostihnout moji neznmou. Ta byla jako vtr, ale rozkvan

pn ji dohnl, dohnal, dvka vykikla - a... blahoem osudu

za vbornou soukovatou pacrku, kter byla v t chvli v m

pravici. V miku jsem se octl na druhm chodnku, nevtan

pn v miku pochopil, o b, vzal v vahu mj nezvratn

argument, ztichl, zstal vzadu, a teprve kdy jsme byli hodn

daleko, protestoval proti mn dosti energickmi termny. Ale

jeho slova k nm u sotva dolhala.

Dejte mi ruku, ekl jsem sv neznm, ten se ns uneopov obtovat.

Mlky mi podala svou ruku, chvjc se jet rozilenm

a lekem. , nevtan pane! Jak jsem ti v t chvli blahoeil!

Letmo jsem na ni pohldl: byla roztomil a brunetka - uhodl

jsem; na jejch ernch asch se jet leskly slziky nedvnho

uleknut nebo pedchozho alu - nevm. Ale na rtech j u

zil smv. Tak ona se na mne kradmo podvala, maliko se

zardla a sklopila oi.

Tak vidte, pro jste m prve odehnala? Kdybych tady byl,

nic by se nepihodilo...

J vs ale neznala; myslila jsem, e vy tak...

A te m snad znte?

Trochu. Propak se, na pklad, chvjete?


11/66

11

, uhodla jste na prvn pohled! odpovdl jsem u vytren,

e moje dvka m hlavu na pravm mst: to krse nikdynepek. Ano, na prvn pohled jste uhodla, s km mte co

dlat. Sprvn, mm ostych ped enami, jsem rozilen, pizn-

vm, stejn jako jste byla ped chvl vy, kdy vs polekal ten

pn... J jsem njak polekan te. Je to jako sen, ale j jsem

ani ve snu nepomyslil, e budu vbec nkdy mluvit s njakou

enou.

Coe? Opravdu?

Ano, chvje-li se m ruka, pak je to tm, e ji jet nikdy

neobjmala takov hezounk mal ruka, jakou mte vy. pln

jsem odvykl enm; to jest nikdy jsem si na n nezvykl; vdy

jsem sm. Ani nevm, jak s nimi mluvit. Nevm ostatn ani

te, jestli jsem vm neekl njakou hloupost. eknte mi to

pmo; upozoruji vs, e nejsem urliv...

Ale kdepak, ne, ne; naopak. A chcete-li moc mermo, abych

byla upmn, tak vm eknu, e se enm takov ostchavostlb; a chcete-li vdt vc, tedy mn se tak lb a nepolu vs

pry, dokud nedojdeme a domu.

Vy se mnou jednte tak, zaal jsem, zajkaje se divem,

e mne brzy pejde ostych a pk sbohem, vechny m

prostedky!

Prostedky? Jak prostedky, k emu? Tohle u nen hezk.

Promite, u mlm, to se mi jen pipletlo na jazyk, ale

mete chtt, abych si v takov chvli nepl...

Zalbit se, vite?

No ano; ale, proboha, bulte shovvav. Uvate, kdo jsem!

Vdy je mi u estadvacet a nikdy jsem nikoho nevidl. No,

jakpak mohu hezky mluvit, vhodn a vybran? Bude pro vs

lep, kdy vechno bude upmn, jasn... Neumm mlet, kdy


12/66

12

ve mn promlouv srdce. Ale co na tom zle... Vte mi nebo

ne, ani jedinou enu, nikdy, nikdy! dnou znmost! Kadden jenom snm, e jednou nkde nkoho potkm. Ach, kdybyste

vdla, kolikrt jsem byl takhle zamilovn!

Ale jak, do koho?

Do nikoho, do idelu, do t, je se mi zjevila v snch.

Spdm si v snn cel romny. , vy m neznte. Ovem,

nejde to jen tak, setkal jsem se s dvma temi enami, ale jak

to byly eny? Vechno to byly takov hospodyn, e... Ale te

se zasmjete, povm vm, e jsem nkolikrt zamlel, jen tak,

bez okolk, promluvit na ulici s njakou aristokratkou, kdy je

sama ovem; promluvit ostchav, uctiv, vroucn; ci, e mne

samota ubj, aby mne neodhnla, e nemm monost seznmit

se s jakoukoliv enou, pesvdit ji, e pmo pat

k povinnostem eny neodmtnout ostchavou prosbu lovka

tak neastnho, jako jsem j. e konec konc vechno, o

dm, spov v tom, aby mi ekla nkolik ptelskch,astnch slov, aby m hned neodhnla, vila mi na slovo,

vyslechla, co budu povdat, zasmla se mi, bude-li chtt, povzbu-

dila m, ekla mi nkolik slov, jenom nkolik slov, potom a se

spolu teba nikdy nesetkme!... Ale vy se smjete... Proto ostatn

to tak vyprvm...

Nezlobte se; smji se tomu, e jste svm vlastnm

neptelem, a kdybyste to zkusil, podailo by se vm to, i kdyby

to snad bylo na ulici; m jednodueji, tm lpe... Ani jedin

hodn ena, kdyby to nebyla hlupaka nebo nebyla v t chvli

njak nazlobena, by se neodhodlala poslat vs pry bez tch

nkolika slov, o n tak nesmle proste. .. Ostatn, co to

povdm! Samozejm, myslila by, e jste blzen. Soudila jsem

podle sebe. J sama dobe vm, jak se lidem na svt vede!


13/66

13

, dkuji vm, vykikl jsem, nevte, co jste pro mne tedy

udlala.Dobe, dobe! Ale eknte mi, jak jste poznal, e jsem

takov ena, s n... no, ji jste pokldal za hodnou... pozornosti

a ptelstv... zkrtka, ne hospodyn, jak vy tomu kte. Pro

jste se rozhodl pistoupit ke mn?

Pro? Pro? Byla jste pece sama, ten pn byl pli

opovliv, je noc: jist uznte, e je to povinnost...

Ne, ne, jet pedtm, tam, na druh stran. Chtl jste pece

ke mn pistoupit?

Tam, na druh stran? Ale j vn nevm, jak odpovdt;

bojm se... Vte, j byl dnes asten, el jsem a zpval; byl jsem

za mstem, jet nikdy jsem nezail tak astn chvle. Vy jste...

mon, e se mi to zdlo... Nu, odpuste, e vm to pipo-

mnm: zdlo se mi, e jste plakala, a j... j to nemohl

poslouchat... srdce se mi sevelo... , boe mj! No, copak

jsem nemohl nad vmi zatesknit? Copak je to hch, e jsemk vm poctil ptelsk soucit?... Odpuste, ekl jsem soucit...

No, zkrtka, co jsem vs mohl urazit tm, e mi bezdky

napadlo pistoupit k vm?

Nechte u toho, dost, nemluvte... ekla dvka, klopc oi

a tisknouc mou ruku. Je to m vina, e jsem o tom zaala

mluvit; jsem vak rda, e jsem se ve vs nemlila... Ale j u

jsem doma; musm touhle ulikou; mm to pr krok... Sbohem,

dkuji vm.

Tak my se u opravdu, opravdu nikdy neuvidme? Opravdu

to tm skon?

No vidte, ekla dvka se smchem, naped jste chtl

jenom nkolik slov a te... Ostatn nic vm neeknu... Mon,

e se uvidme.


14/66

14

Pijdu sem ztra, ekl jsem. Ach, odpuste, nalhm u...

Ano, jste netrpliv... skoro nalhte...Poslyte, poslyte! peruil jsem ji. Odpuste, eknu-li

vm zas nco takovho... Abyste vdla, j sem ztra nemohu

nepijt. Jsem snlek; tak mlo iji skutenm ivotem a takov

chvle jako tato, jako nyn, jsou pro mne tak vzcn, e nemohu

neopakovat tyto chvle v snn. Budu o vs snt celou noc, cel

tden, celik rok. Urit sem ztra pijdu, prv sem, na tot

msto, prv v tuto hodinu, a budu asten, pipomnaje si ve-

rejek. U jen to msto mm rd. Mm ji dv ti takov msta

v Petrburgu. A jednou jsem se dokonce ze vzpomnek rozplakal

jako vy... Kdopak v, mon e i vs rozplakaly ped deseti

minutami vzpomnky... Ale promite, zase vm to pipom-

nm; mon, e jste tady kdysi byla velmi astna...

Dobr, ekla dvka. Patrn sem ztra pijdu, tak v deset.

Vidm, e vm to u nemohu zakzat... Abyste vdl, j tady

musm bt; nemyslete si, e jsem si dala s vmi schzku;upozoruji vs, e tady musm bt kvli sob. Nu, co... tak

vm to eknu rovnou: nic to neznamen, i kdy pijdete; za

prv, mohou bt zase nepjemnosti jako dnes, ale to nechme

stranou... Zkrtka, chtla bych vs vidt... abych vm ekla

nkolik slov. Ale e si to nebudete patn vykldat, vite?

Nemyslete si, e si tak snadno dvm schzky... Nedlala bych

to, kdyby... Ale to a je m tajemstv! Naped vak udlme

mluvu.

Budi! Mluvte, eknte, eknte vechno pedem; se vm

souhlasm, ve vem vm vyhovm, zvolal jsem naden, rum

za sebe - budu poslun, uctiv... vdy m znte...

Zvu vs na ztek prv proto, e vs znm, ekla dvka

se smchem. Znm vs dokonale. Ale podvejte se, pijte


15/66

15

pod podmnkou; za prv (jenom, prosm vs, splte, o dm

- vidte pece, e mluvm oteven), nezamilujte se do mne...Neme to bt, ujiuji vs. Slibuji vm ptelstv, tady je m

ruka... Ale zamilovat se nesmte, prosm vs!

To vm psahm, zvolal jsem, uchopiv jej ruku.

Nechte toho, nepsahejte, vm pece, e jste schopen

vzplanout jako vch. Nemjte mi za zl, e tak mluvm. Kdybyste

vdl... Nemm tak nikoho, s km bych mohla slovo promluvit,

koho bych podala o radu. Na ulici ovem nememe hledat

rdce, ale vy jste vjimka. Znm vs, jako bychom byli u dvacet

let ptel... Vite, e mne nezklamete!

Uvidte... j jen nevm, dokm-li se ztka. Hezky se

vyspte; dobrou noc - a nezapomete, e jsem se vm u svila.

Ale nen to dlouho, co jste tak pkn zvolal: je mon zodpo-

vdat se z kadho citu, ba i z ptelskho souctn? Vte, to

bylo tak pkn eeno, e mi hned napadlo, abych se vm

svila.Ale s m, proboha? Co?

A ztra. Zatm a je to tajemstv. Tm lpe pro vs; aspo

se to na dlku bude vc podobat romnu. Mon, e vm to

ztra povm, mon, e ne... Jet sis vmi naped porozprvm,

seznmme se bl...

, a j vm ztra povm vechno o sob! Ale co to? Jako

by se dl se mnou zzrak... Kde to j sem, boe? Ale eknte,

opravdu vs nemrz, e jste se nerozhnvala jako jin

a neodehnala m hned z potku? Dv minuty, a vy jste m

udlala navdy astnm. Ano, astnm; kdov, snad jste mne

usmila se sebou samm, rozptlila m pochybnosti... Snad

na mne pichzej takov chvle... No, vak j vm ztra vechno

povm, vechno se dovte, vechno...


16/66

16

Dobe, pijmm; tak vy zanete... Souhlasm.

Na shledanou!Na shledanou!

A rozlouili jsme se. Chodil jsem celou noc; nemohl jsem

se odhodlat k nvratu dom. Byl jsem tak asten... ztra na

shledanou!


17/66

17

NOC DR UH

No tak, dokal jste se! ekla se smchem, tisknouc mi ob

ruce.

Jsem tady u dv hodiny; vy nevte, co se cel den se mnou

dlo!

Vm, vm... ale k vci. Vte, pro jsem pila? Ne proto,

abych plcala hlouposti jako vera. Zkrtka, musme postupovat

rozumnji. Dlouho jsem vera o tom vem pemlela.

V empak, v em mme bt rozumnj? Pokud jde o mne,

jsem ochoten; ale v ivot mne vru nepotkalo nic rozumnjho

ne te.

Opravdu? Prosm vs, nemakejte mi tolik ruce, to za prv,

a za druh vm oznamuji, e jsem dnes o vs dlouho

pemlela.

No, a k emu jste nakonec dola? Nakonec? Nakonecjsem dola k tomu, e musme zat pkn od zatku, protoe

jsem si poslze ekla, e vs jet vbec neznm, e jsem se

vera chovala jako dt, jako holika a z toho mi samozejm

vyplynulo, e vechno zavinilo moje dobr srdce, to jest,

nakonec jsem se pochvlila, jak u to bv, kdy uvaujeme

sami o sob. Abych tedy chybu napravila, rozhodla jsem se, e

se na vs musm dopodrobna vyptat. Ale protoe se na vs

nemm koho vyptvat, muste mi sm vechno vyprvt,

veciko. Tak, co jste za lovka? Honem - spuste, vyprvjte

svj pbh.

Pbh! zvolal jsem polekan, pbh! Ale kdo vm ekl,

e mm njak svj pbh? Nemm dn pbh...

Jak jste tedy vlastn il, kdy dn nemte? peruila


18/66

18

mne se smchem.

Bez jakchkoli pbh! Tak, il jsem jako kl v plot, jakse u ns k, to znamen naprosto sm - sm - docela sm -

chpete, co je to bt sm?

A jak sm? To jste se nikdy s nikm nevdal?

ne, o to by nebylo - ale pesto jsem sm.

Jak to, copak jaktiv s nikm nemluvte?

S nikm - v pravm slova smyslu.

A co jste vlastn za, vysvtlete mi to! Pokejte, u vm,

vy mte urit babiku jako j. Je slep a cel ivot m nikam

nepust, take jsem skoro pln odvykla mluvit. A kdy jsem

ped dvma lety provedla njakou nezbednost a babika vidla,

e se mnou nen pozen, vzala jehlici, zavolala si m

a pipendlila m aty ke svm - a od tch as sedme tak cel

dny; ona plete punochy, akoliv je slep, a j abych vedle n

sedla, ila, nebo j pedtala z knky - to je takov divn

zvyk, vdy jsem u dva roky pipendlen...Ach boe mj, to je hotov netst! Ale ne, j nemm

takovou babiku.

Nemte? Tak jak mete sedt doma?

Poslechnte, chcete vdt, co jsem za?

Nu ano, ano!

V pravm slova smyslu?

V nejpravjm slova smyslu!

Jak rte, jsem - podivn.

Podivn, podivn! Jak podivn, zvolala dvka a dala se

do takovho smchu, jako by cel rok nemla pleitost se

zasmt. S vmi je vanda! Podvejte, tady je lavika; posame

se! Tady nikdo nechod, nikdo ns neusly - a spuste svj

pbh! Vy m toti nepesvdte, vy mte svj pbh, ale


19/66

19

nechvte si ho pro sebe. Za prv, co je to podivn?

Podivn? Podivn, to je poetilec, to je takov smnlovk! odpovdl jsem a sm jsem se rozesml, nakaen jejm

dtskm chichotnm. To je takov povaha. Poslechnte, vte,

co je to snlek?

Snlek! Dovolte, jak bych nevdla! Sama jsem snlek! Co

mi jen vechno nethne hlavou, kdy tak nkdy sedm vedle

babiky. Nu, a zanu snt a pemlm, pemlm - no, zkrtka,

vdvm se za nskho prince... A nkdy lovk dokonce po-

tebuje snt! Vlastn ne, bhv! Zvl kdy je o em pemlet

i tak, dodala dvka tentokrt dost vn.

Vborn! Kdy u jste se tolikrt vdvala za nskho Syna

nebes, pak mi tedy dokonale porozumte. Tak poslouchejte...

Ale promite... vdy jet nevm, jak se jmenujete.

Konen! To jste si brzy vzpomnl.

Ach boe! Mn to ani na mysl nepilo, mn bylo i tak

dobe...Jmenuji se... Nastnka.

Jenom Nastnka?

Ano. Copak je vm to mlo? Jste vy ale nenasyta!

Mlo? Mnoho, mnoho, naopak, velmi mnoho, Nastnko,

jste moc hodn, e jste pro mne hned od zatku Nastnkou!

No dobe, tak dl!

Tak, a te, Nastnko, poslouchejte, jak smn pbh se

mi vyda.

Usadil jsem se vedle n, zaujal pedantsky vnou pzu

a spustil jako kniha:

V Petrburgu, Nastnko, snad to ani nevte, jsou velmi

podivn zkout. Do tch mst jako by nenahlelo stejn slunce,

jak svt pro vechny petrbursk lidi, nahl tam jaksi jin,


20/66

20

nov, jakoby zvl objednan pro ta zkout, a svt na ve-

chno zvltnm, nevdanm svtlem. V tch zkoutch, milNastnko, jako by se ilo docela jinm ivotem, nepodobnm

tomu, jen kolot kolem ns, takovm, jak je mon

v neznmm krlovstv za devaterou horou, ale ne u ns v na

stzliv, pestzliv dob. A tento ivot je sms ehosi

vysloven fantastickho, ohniv idelnho a zrove (bda,

Nastnko!) bezbarv prozaickho a vednho, nemm-li ci:

neuviteln pzemnho.

Uf! Pane na nebi! To je pedmluva! Copak to vlastn

uslym?

Uslyte, Nastnko (zd se mi, e u vm nikdy jinak

neeknu ne Nastnko), uslyte, e v tch zkoutch ij podivn

lid - snlci. Snlek, mme-li ho pesn definovat - nen lovk,

vte, to je jaksi bytost stednho rodu. Usad se vtinou

v njakm nepstupnm kout, jako by se tam chtl skrvat

ped dennm svtlem, a kdy zaleze do svho stran, pilnek nmu jako slimk, nebo se v tom pevelice podob onomu

zajmavmu ivoichovi, kter je zrove ivoichem i obydlm,

a k se mu elva. Pro myslte, e m tak rd sv tyi stny,

vymalovan urit na zeleno, zaouzen, smutn a nemon

zaernal kouem? Pro ten smn pn, kdy za nm zajde

nkdo z jeho neetnch znmch (konv to tak, e mu vichni

znm daj vale), pro ten smn lovk pijme hosta tak

zmaten, tak nejist se tv a je tak rozpait, jako by prv

spchal ve svch tyech stnch zloin, jako by vyrbl falen

bankovky nebo njak verky pro asopis, doprovzen

anonymnm dopisem, kde se k, e prav bsnk u zemel

a jeho ptel pokld za svatou povinnost jeho verky uveejnit?

eknte mi, Nastnko, pro tm dvma besednkm tak vzne


21/66

21

hovor? Pro najednou odumel na jazyku smch a njak to

koenn slvko tomu nenadlmu zaraenmu pchozmu,u nho jindy nebv nouze o smch, koenn slovko,

rozprvku o krsnm pohlav i jinch veselch nmtech? Pro

vlastn ten ptel, bezpochyby nedvn znm, pi tto prvn

nvtv - protoe v tomto ppad u druh nepad v vahu

a ptel po druh nepijde - pro je i ten ptel tak ostchav,

prkenn pi v sv vtipnosti (m-li jakou), hled na zdrcenou

tv hostitele, kter, pokud jde o nho, u je nadobro popleten

a nev kudy kam po marn usilovn snaze dodat hovoru

plynulost a rozmanitost, dokzat emi o krsnm pohlav, e

i on je svtckho zaloen, a zalbit se touto pizpsobivost

neastnku, kter se obrtil na patnou adresu a piel omylem

na nvtvu. Pro vlastn host najednou popadne klobouk a m

se kvapn k odchodu, nebo si nhle pipomnl

nejneodkladnj zleitost, jakou ml kdy na starosti, a njak

vyprost svou ruku z velho stisku hostitele, snacho seprojevit svou ltost a napravit ztracen? Pro se odchzejc ptel

d do smchu, sotva za nm dvee zapadnou, a slibuje si, e

vckrt k tomu podivnovi nezajde, i kdy ten podivn je jinak

vborn chlapk? A v t chvli neme sv fantasii odept mal

rozmar: srovnat, teba vzdlen, vraz svho nedvnho

spolenka po celou dobu nvtvy s vrazem neastnho,

ponenho kotte, kter dti zrdn zajaly, zmuchlovaly,

vylekaly a potrpily, jak mohly, a je se nakonec ped nimi

schovalo pod idli, do pe, a tam muselo celou hodinu

odpovat, jeit se, odfrkvat a mt svj uraen umek obma

tlapkami a jet dlouho potom neptelsky pokukovat na produ

i ivot a dokonce i na zbytky panskho obda, je mu nachystala

soucitn klnice.


22/66

22

Poslyte, peruila mne Nastnka, kter sice celou dobu

naslouchala, sta i oi oteven divem, poslechnte: j vbecnevm, jak to vechno zaalo a pro mi kladete takov smn

otzky, ale vm docela jist, e vechny tyto phody se urit

staly vm, slovo za slovem.

Bezpochyby, odvtil jsem s nejvnj tv.

Nu, kdy bezpochyby, tak pokraujte, ekla Nastnka,

protoe jsem hrozn zvdav, jak to skon.

Chcete vdt, Nastnko, co dlal ve svm zkout n

hrdina, nebo lpe eeno j, protoe hrdinou celho vyprvn

je m vlastn skromn osoba; chcete vdt, pro jej tak na cel

den poplaila a rozruila nenadl ptelova nvtva? Chcete

vdt, pro jsem vyletl a zervenal, kdy se otevely dvee mho

pokoje, pro jsem neuml pivtat hosta a tak hanebn klesl

pod thou vlastn pohostinnosti?

No ovem, ovem! odpovdla Nastnka, o to prv jde.

Poslyte, umte krsn vyprvt, ale nemohl byste vyprvt njakmn krsn? Vdy vy mluvte, jako kdy pette z knihy.

Nastnko! odpovdl jsem vnm a psnm hlasem,

sotva zadruje smch, mil Nastnko, vm, e vyprvm krsn,

ale odpuste, jinak vyprvt neumm. Nyn, mil Nastnko,

nyn se podobm duchu krle alamouna, kter byl tisc let

v ndob pod sedmerou peet a s nho poslze vech sedmero

peet sali. Nyn, mil Nastnko, kdy jsme se opt seli po

tak dlouhm odlouen - protoe j jsem vs u dvno znal,

Nastnko, protoe j jsem u dvno kohosi hledal, a to je zna-

men, e jsem hledal prv vs a e nm bylo toto setkn

souzeno - nyn se v m hlav otevely tisce zklopek a j musm

ze sebe vechno vylt ekou slov, nebo se zalknu. Prosm vs,

abyste m u neperuovala, Nastnko, a pokorn a poslun


23/66

23

naslouchala, jinak pestanu.

Ne-ne-ne! To ne! Povdejte! J u nepromluvm ani slovo.Tak tedy: jednu hodinu ze svho dne, ptelkyn moje,

Nastnko, mm obzvlt rd. Je to prv ta hodina, kdy kon

tm veker prce, povinnosti a zvazky a vichni pospchaj

dom poobdvat, ulehnout k odpoinku a cestou vymlej

rzn vesel nmty na veer, na noc a pro vechen zbvajc

voln as. Tou dobou i n hrdina - dovolte mi u, Nastnko,

vyprvt o nm v tet osob, protoe se v prvn osob hrozn

stydm vyprvt - tou dobou tedy i n hrdina, kter tak vykonal

svou prci, kr za ostatnmi. Ale pocit zvltn radosti se

odr na jeho bled, jakoby trochu unaven tvi. Se zalbenm

hled na veern ervnky, je pozvolna pohasnaj na chladn

petrbursk obloze. km-li hled, lu: nehled, jen jaksi

mimodk pihl, jako by byl unaven nebo zrove zamstnn

njakm jinm, zajmavjm pedmtem, take jen letmo, skoro

bezdky, me vnovat as svmu okol. Je spokojen, e prodneek skoncoval se svm nepjemnm povolnm a raduje se

jako kolk, kterho pustili ze kamny k oblbenm hrm

a nezbednostem. Podvejte se na nho dkladnji, Nastnko:

hned uvidte, e pocit radosti u blahodrn zapsobil na jeho

slab nervy a chorobn pedrdnou fantasii. Hle, o emsi

peml... Myslte, e o obd? O dnenm veeru? Na co se

tak dv? Na toho solidnho pna, kter se tak malebn uklonil

dm, ujdjc kolem nho v pepychovm koe s bystrmi

komi? Ne, Nastnko, co je mu do vech tch malichernost!

On u je te bohat svm zvltnm ivotem; on nhle njak

zbohatl a posledn paprsek dohasnajcho slunce ped nm

nezazil nadarmo, vyvolal v oklm srdci cel roj dojm. Nyn

u sotva pozoruje tu cestu, na n ho pedtm mohla ohromit


24/66

24

nejnicotnj malikost. Nyn u bohyn fantasie (etla-li jste

ukovskho, mil Nastnko) protkala rozmarnou rukou svouzlatou osnovu a zaala ped nm rozvjet arabesku nevdanho,

prazvltnho ivota - a kdov, mon, e ho s ulovho

chodnku, po nm kr k domovu, penesla rozmarnou rukou

do sedmho kilovho nebe. Zkuste lio te zastavit, zeptejte

se ho nhle, kde te stoj a ktermi ulicemi el. - Urit by se

na nic nepamatoval, ani na to, kudy chodil, ani na to, kde te

stoj, a ervenaje se zlost, urit by ekl njakou le, aby

zachoval zdn slunosti. Proto sebou tak kubl, div nevykikl

a polekan se rozhlel, kdy ho jedna ctyhodn staenka

zdvoile zastavila uprosted chodnku a zaala se ho vyptvat

na cestu, kterou ztratila. Zlostn zamraen kr dl, sotva si

vmaje, e nejeden chodec se pi pohledu na nho usml a otoil

se za nm a e njak mal holika, ustupujc mu bzliv

z cesty, poplaen jeho gesty a irokm zahloubanm sm-

vem, dala se do hlasitho smchu. A pece ona fantasie uchopilapi svm lakovnm letu staenku i zvdav chodce i rozesmtou

holiku a chlapky, veec zrovna ve svch lunech, kter se

shlukly na Fontance (dejme tomu, e tudy v t chvli el n

hrdina), zapedla dovdiv vechny a vechno do sv osnovy

jako mouchy do pavuiny. A s novm bohatstvm veel podi-

vn dom do svho blaenho doupte, u sedl k obdu, u

dvno poobdval a procitl teprve tehdy, kdy zdumiv a vn

zarmoucen Matrjona, kter u nho slou, poklidila vechno

se stolu a podala mu dmku, procitl a s divem si pipomnl,

e je dvno po obd. A e vbec nezpozoroval, jak se to stalo.

V pokoji se zeeilo; due je przdn a smutn; cel krlovstv

sn se kolem nho zhroutilo; zhroutilo se beze stopy, bez hluku

a tesku, zmizelo jako vidina a on sm ani nev, o em to snil.


25/66

25

Ale jaksi neurit bolestn pocit, jen vzedmul jeho hru,

jaksi nov touha svdn lecht a drd jeho fantasiia nepozorovan vyvolv cel roj novch pelud. V malm

pokojku vldne ticho; lenost a osamn hkaj obraznost;

zvolna se vzncuje, zan zvolna kypt jako voda v konvici

star Matrjony, kter klidn pechz vedle v kuchyni a obadn

si va svou kvu. U tu a tam klokot a z rukou mho snlka

vypadv kniha, man a nhodou vybran, z n nepeetl ani

ti strnky. Jeho obraznost se znovu vzchopila, probudila a nhle

ped nm zazil v nejtpytnj perspektiv zase nov svt, nov

okouzlujc ivot. Nov sen - nov tst! Nov dvka jemnho,

rozkonho jedu! , co by pohledval v naem skutenm

ivot! Podle jeho zaujatho soudu, Nastnko, ijeme vy i j

tak ln, pomalu, mdle; podle jeho soudu jsme vichni tak

nespokojeni se svm osudem, tak umoeni svm ivotem!

A opravdu, jen se podvejte, skuten, jak jsme vichni mezi

sebou na prvn pohled chladn, chmurn, zrovna zlostn. . .Uboci, mysl si mj snlek. A nen divu, e si to mysl!

Pohlete na ty kouzeln peludy, kter tak arovn, tak umn,

tak nespoutan a iroce vytvej ped nm takov kouzeln,

oduevnl obraz, kde hlavn postavou na prvnm plnu je

samozejm on sm, vzcn postava naeho snlka. Pohlete

na ty rozmanit phody, na ten nekonen rej chvatnch vidin.

Ptte se snad, o em sn? Pro se na to ptt? Sn o vem... o loze

bsnka, nejprve zneuznanho a pozdji uctvanho; o ptelstv

s Hoffmannem; Bartolomjsk noc, Diana Vernonov, hrdinsk

loha pi dobyt Kazan Ivanem Vasiljeviem, Klra

Maubrayov a Eufia Densov, koncil prelt a Hus ped nimi,

tanec umrlc v Robertovi (vzpomnte na hudbu? Pchne

hbitovem!), Minna a Brenda, bitva na Berezin, pedtn


26/66

26

bsn u hrabnky V- D-, Danton, Kleopatra e i suoi amanti,

domek v Kolomn, vlastn domov a vedle vs mil stvoen,kter vm v zimnm veeru naslouch se zcma oima

a s pootevenmi rtky, jako vy te poslouchte mne, mj mal

andlku... Ne, Nastnko, co by pohledval, co by pohledval

ten rozkonick lenoch v tom ivot, do nho my dva mme

takovou chu? Mysl, e to je uboh, alostn ivot, a netu,

e mon i jemu nkdy ude smutn hodina, kdy za jedin

den tohoto alostnho ivota d vechna sv fantastick lta

a jet ke vemu je ned za radost, ned je za tst, a nebude si

vybrat v t hodin alu, ltosti a neskrvanho zrmutku. Ale

dokud jet nenastal onen hrozn as, netou po niem, protoe

je povznesen nad veker tuby, protoe m vechno, protoe

je pesycen, protoe on sm je mistrem svho ivota, kter si

kadou hodinu tvo podle novho rozmaru. Vdy ten

pohdkov, fantastick svt vznik tak snadno, tak pirozen!

Jako by to vechno ani nebyl pelud! Ano, jsou chvle, kdy bylehko uvil, e vechen ten ivot nen vplodem pecitlivlosti,

nen vidinou; nen hrou obraznosti, ale e je opravdov, sku-

ten, prav! Pro, Nastnko, eknte, pro je lovku

v takovch chvlch zko? Pro, jakm kouzlem, z jak tajupln

libovle se zrychluje tep, vytrysknou slzy ze snlkovch o,

jeho bled, ovlhl lce hnou a cel jeho bytost se napluje

takovou neobyejnou radost? Pro cel bezesn noci mjej jako

jedin mik v neutuchajc pohod a tst, a kdy ervnky

zaz rovm paprskem do oken a svtn osvtl ponurou

mstnost tak nepravdpodobn fantasticky jako u ns

v Petrburgu, n snlek se unaven, vyerpn vrh na loe

a usn s tak muiv sladkm alem v srdci a jeho bolestn

otesen due trne nadenm? Ano, Nastnko, lovka to mtne


27/66

27

a bezdky mu uv, e jeho dui vzruuje prav, skuten ve,

bezdky uv, e v jeho neuritch snech je nco ivhoa hmatatelnho! Jak klam to vak je - do jeho nitra pronikla,

eknme, lska se v nevyerpatelnou radost, se vm muivm

souenm... Jen se na nho podvejte a pesvdte se! Vte,

hledc na nho, mil Nastnko, e tu, kterou tak miloval ve

svm zancenm snn, skuten nikdy nevidl? Opravdu ji

spatil jen jako svdn pzrak a opravdu se mu o t vni jen

snilo? Opravdu spolu neproli ruku v ruce tolika lety svho

ivota - sami dva, odvrhnuve cel svt a spojive kad svj

svt a svj ivot s ivotem druhho? Opravdu nespovala

v pozdn hodin pi louen vzlykajc a zkruen na jeho prsou,

neslyc boui, zuc pod nevldnou oblohou, neslyc vtr, kter

odvval a odnel slzy z jejch ernch as? Opravdu to vechno

byl sen i ta zahrada, teskn, zanedban, nevldn, s cestikami

zarostlmi mechem, oputn, zasmuil, kde se tak asto spolu

prochzeli, doufali, touili, milovali, milovali jeden druhhotak dlouho, tak dlouho a nn! A ten podivn prastar dm,

kde ila takov as osamocen a smutn se starm nevldnm

muem, vn mlenlivm a zlostnm, kter je dsil, nesml

jako dti, teskn a bojcn tajc jeden ped druhm svou lsku?

Jak se trpili, jak se bli, jak nevinn, ist byla ta lska a jak

(to u tak bv, Nastnko) zl byli lid. A, mj boe, opravdu ji

pak nepotkal daleko od beh sv vlasti pod ciz oblohou,

poledn a havou, v ndhernm vnm mst, v lesku blu,

za hmn hudby, v palazzo (urit v palazzo), tonoucm v z-

plav svtel, na onom balkn, ovinutm myrtou a remi, kde

ho poznala, chvatn sala svou masku, zaeptala: Jsem voln,

a rozechvle se vrhla do jeho objet? A vykiknuve asem,

tisknouce se jeden k druhmu, zapomnli v miku na smutek


28/66

28

a odlouen a na vechno trpen a na ponur dm i na starce

i na chmurnou zahradu v dalek vlasti i na laviku, na n sevytrhla s poslednm vnivm polibkem z jeho objet ztrnulho

zoufalstvm... , souhlaste, Nastnko, e lovk vylet, zaraz

se a zrudne jako kolk, kter zrovna stril do kapsy jablko

ukraden v sousedov zahrad, kdy njak statn dlouhn,

prma a tverk, v nezvan ptel, oteve vae dvee

a kikne, jako by se nechumelilo: , Jedu, brachu, rovnou cestou

z Pavlovska! Mj boe! Star hrab zemel, nevslovn tst

je na dosah ruky - a lid si tu pijdj z Pavlovska!

Patheticky jsem se odmlel, skoniv pathetick zvr sv

litanie. Vzpomnm si, e jsem ml stranou chu se njak

pes moc zasmt, protoe jsem u ctil, e se ve mn pohnul

jaksi nenvistn blk, e se mi u zan stahovat hrdlo,

chvt brada a e stle vc a vc vlhnou m oi... Oekval jsem,

e Nastnka, kter mi naslouchala, rozevrajc sv moudr oi,

spust svm dtskm, nakaliv veselm smchem, a u jsemlitoval, e jsem zael tak daleko, e jsem zbyten vyprvl

o tom, co se u dvno nahromadilo v mm srdci a o em jsem

mohl mluvit jako z listu, protoe jsem u dvno pipravil sm

nad sebou rozsudek, a te jsem se neudrel, abych ho

nepednesl, nepiznal se, neoekvaje pochopen; ale ona

k mmu divu mlela, chvli posekala, pak mi lehce stiskla

ruku a s jakousi rozpaitou ast se optala:

Opravdu jste takhle proil cel svj ivot?

Cel ivot, Nastnko, odpovdl jsem, cel ivot, a zd

se, e ho tak i skonm.

Ne, to nen mon, ekla neklidn, to nesmte; takhle

proiji cel ivot vedle babiky sp j. Poslyte, vte, e nen

vbec sprvn tak t?


29/66

29

Vm, Nastnko, vm! zvolal jsem, neovldaje u svj cit,

vm te lpe ne kdy jindy, e jsem zbyten ztratil vechnasv nejlep lta! Nyn to vm, a toto vdom je te bolestnj,

protoe sm Bh mi seslal vs, mho dobrho andla, aby mi

to zvstoval. Nyn, kdy sedm vedle vs a mluvm s vmi, lek

mne pouh mylenka na budoucnost, protoe v budoucnosti ek

opt osamn, opt ten zatuchl, zbyten ivot; a o em budu

snt, kdy jsem u byl ve skutenosti vedle vs tak asten! ,

bute poehnna, vy mil dvko, za to, e jste mne hned

neodmtla, za to, e nyn u mohu ci, e jsem il, by jen dva

veery ve svm ivot!

Ach ne, ne! vykikla Nastnka a slziky se j zaleskly

v och, ne, to u neme bt; nerozloume se takhle! Co to

je, dva veery!

Ach, Nastnko, Nastnko! Vte, na jak dlouho jste mne

usmila se sebou samm? Vte, e teti u nebudu o sob smlet

tak patn, jako jsem nkdy smlel? Vte, e snad u nikdy senebudu trpit, e jsem se ve svm ivot dopustil zloinu

a hchu, protoe zloinem a hchem je takov ivot? A ne-

myslete, e jsem vm nco zvelioval, nemyslete si, Nastnko,

proboha, protoe na mne nkdy pichzej chvle takovho

smutku, takovho smutku... Protoe se mi v tch chvlch u

zan zdt, e nejsem schopen zat opravdov ivot, protoe

se mi u zdlo, e jsem ztratil veker cit, veker smysl pro

skuteno, jsoucno; protoe jsem poslze proklnal sm sebe;

protoe po mch fantastickch nocch na mne u pichzej

chvle vystzlivn, kter jsou stran! Mezitm sly, jak kolem

tebe halas a v lidsk dav ve vichru ivota, sly, vid, jak

lid ij - ve skutenosti ij, vid, e ivot pro n nen

zapovzen, e jejich ivot se nerozplyne jako sen, jako vidina,


30/66

30

e jejich ivot se vn obrozuje, je vn mlad a ani jedin

z jeho hodin se nepodob druh, kdeto plach obraznost jesklen a pzemn jednotvrn, ta otrokyn stnu, mylenky,

otrokyn prvnho mraku, kter nhle zakryje slunce a rozteskn

opravdov petrbursk srdce, kter si tak v svho slunce -

a jakpak je fantasie ve stesku! Ct, e se poslze unavuje,

vyerpv ve vnm napt ta nevyerpateln fantasie, protoe

dospv pece v mue, vyrst ze svch starch idel:

rozpadaj se v prach, v trosky; nen-li jinho ivota, pak ho

mus vytvet z tchto trosek. A due zatm usilovn tou po

nem jinm! A darmo se snlek pehrabuje jako v popelu ve

svch starch snech, hledaje v tom popelu njakou jiskiku,

aby ji rozdmychal, obnovenm ohnm zahl ochladl srdce

a znovu v nm vzksil vechno, co bylo dve tak mil, co

dojmalo dui, co rozncovalo krev, co vhnlo slzy do o

a umlo tak ndhern klamat! Vte, Nastnko, kam jsem a

dospl? Vte, e u musm vzpomnat vro svch dojm,vro toho, co mi bylo dve tak mil, co ve skutenosti nikdy

nebylo - protoe pi tom vro vzpomnm jen tch hloupch

nehmotnch sn - a dlm to, protoe u nemm ani ty hloup

sny, nebo nemaj z eho t, a tak se peij i sny! Vte, e te

rd vzpomnm a navtvuji v urit dob ta msta, kde jsem

byl kdysi po svm asten, rd podizuji svou ptomnost

minulosti u nenvratn a asto bloudm jako stn, bez poteby

a cle, smutn a teskn po petrburskch zkoutch a ulicch.

Jak jsou to vechno vzpomnky! Pipamatuje si na pklad,

e zde jsi prv ped rokem, prv tou dobou, v tou hodinu,

po tm chodnku bloudil stejn osamle, stejn smutn jako

te! A pipamatuje si, e i tenkrt bylo tv snn teskn, a i

kdy ani tenkrt ti nebylo lpe, pece jen njak ct, e jsi il


31/66

31

leheji a klidnji, e nebylo tch temnch mylenek, je t nyn

stle provzej; e nebylo tch vitek svdom, vitekchmurnch, zasmuilch, kter te ani dnem, ani noc nedaj

pokoje. A te se sama sebe: ,Kde jsou tv sny? Pokve

hlavou, k: ,Jak rychle ubhaj lta! A znovu se pt sama

sebe: ,Co jsi udlal se svmi nejlepmi lety? Kde jsi pohbil

svj nejlep as? il jsi i neil? Pohle, k si, ,pohle,

jak svt vychld. A lta ubhnou a za nimi pijde chmurn

oputnost, o holi pijde taslav staroba a za nimi tesknce

a al. Vybledne tvj fantastick svt, odumou, povadnou tv

sny a opadaj jako lut list se strom... , Nastnko! Bude

tak smutn zstat samoten, naprosto samoten, a nemt ani eho

litovat - nieho, vbec nieho - protoe vechno to, co jsem

ztratil, vechno to, vechno nebylo ne hloup kulat nicka,

bylo to jen snn!

Nu, nerozltostujte m u! ekla Nastnka, utrajc

slziku, kter j vytryskla z o. To u je pry! Te budemedva; te a se se mnou stane co stane, nikdy se u nerozloume.

Poslyte, jsem obyejn dve, mlo jsem se uila, akoliv mi

babika najala uitele; ale opravdu vm rozumm, protoe

vechno, co jste mi te povdl, jsem u sama zaila, kdy si

mne babika pipendlila k atm. J bych samozejm tak

hezky nevyprvla, jako jste vyprvl vy, nestudovala jsem,

dodala stydliv, protoe stle jet ctila jakousi ctu k m

patetick ei a k mmu vzneenmu slohu, ale jsem velmi

rda, e jste se mi naprosto svil. Te vs znm, pln, celho.

A vte co? Te vm povm j svj pbh, cel, nic nezamlm,

a vy mi potom dte za to radu?

Ach, Nastnko, odpovdl jsem, nikdy jsem nebyl

rdcem, a tm mn moudrm rdcem, ale te vidm, e


32/66

32

budeme-li vdycky tak t, bude to velmi moudr a jeden

druhmu dme pemnoho moudrch rad! No, jakou radupotebujete, moje dobr Nastnko? eknte mi to rovnou; jsem

nyn tak vesel, astn, sml a moudr, e pro slovo nemusm

daleko.

Ne, ne! peruila mne Nastnka se smchem, nepotebuji

moudrou radu, potebuj radu srdenou, bratrskou, jako byste

mne u cel svj ivot miloval!

Plat, Nastnko, plat! zvolal jsem naden, i kdybych

vs u dvacet let miloval, nemohl bych vs milovat vroucnji

ne nyn!

Dejte mi ruku! ekla Nastnka.

Tady je! odpovdl jsem, podvaje j ruku. No tak

zanme mj pbh!

NASTNIN PBH

Polovic pbhu u znte, to jest vte, e mm starou

babiku...

Je-li druh polovina stejn krtk jako tato... skoil jsem

j do ei a zasml se.

Mlte a poslouchejte. Pedevm udlme mluvu, nesmte

mi skkat do ei, prosm, nebo se popletu. Nu, poslouchejte

tie.

Mm starou babiku. Vzala mne k sob, jet kdy jsem

byla velmi mal holika, protoe mi umela maminka i tatnek.

Babika byla podle veho dv bohat, protoe stle jet

vzpomn na lep dny. Ona mne tak nauila francouzsky a po-

tom mi najala uitele. Kdy mi bylo patnct (te je mi


33/66

33

sedmnct), nechali jsme uen. A tenkrt jsem provedla njakou

nezbednost; co to bylo - to vm u ani nepovm; sta snad, eto nebylo velk provinn. Ale babika si mne jednou rno

zavolala a ekla, e je slep a neme se mne dohldat, vzala

jehlici a pipendlila m aty k svm a hned mi tak ekla, e

tak budeme sedt cel ivot, jestli se ovem nepolepm. Zkrtka,

prvn as jsem nemohla ani na krok: pracovat, st, uit se -

vechno vedle babiky. Jednou jsem se pokusila ji obalamutit

a pemluvila jsem Fjoklu, aby si sedla na m msto. Fjokla je

nae sluka - ona je hluch. Fjokla se posadila msto mne;

babika tou dobou usnula v kesle a j jsem si zabhla do

sousedstv ke kamardce. Nu, dopadlo to patn. Babika se

mezitm probudila a na nco se optala, myslc, e pod jet

klidn sedm na mst. Fjokla vid, e se babika pt, ale nesly

na co, pemlela, pemlela, co m dlat, vythla jehlici

a utekla.

Tu Nastnka peruila vyprvn a dala se do smchu.Zasml jsem se s n. Ihned pestala. Poslyte, vy se babice

nesmjte. J se smji proto, e je to k smchu... Co se d dlat,

kdy babika je u takov, ale j ji stejn mm troinku rda.

No, a tenkrt jsem si to odnesla: hned mne zas posadila vedle

sebe, a u jsem se nesmla ani hnout.

Jet jsem zapomnla ci, e mme, to jest babika m

vlastn dm, to jest, mal domek, jenom ti okna, cel devn

a staik jako babika; a nahoe je podkrov; a do toho podkrov

se k nm pisthoval nov njemnk.

Mli jste tedy i njakho starho njemnka? poznamenal

jsem mimochodem.

Ovem, mli, odpovdla Nastnka, a ten uml mlet

lpe ne vy. Pravda, u sotva jazykem hbal. Byl to ddouek,


34/66

34

vyzbl, nm, slep, chrom, nakonec u nemohl t na tomto

svt a tak umel; potebovali jsme tedy novho njemnka,protoe bez njemnka nememe bt ivy: s babiinou pens

je to skoro cel n pjem. Nov njemnk byl jako z udln

mladk, nebyl zdej, byl odjinud. A protoe nesmlouval, babika

ho pijala, a potom se pt: ,Jakpak, Nastnko, je n njemnk

mlad nebo ne? Nechtla jsem lht: ,No, nen to zrovna mladk,

babiko, ale star tak nen, povdm. ,A co, je pohledn? pt

se babika.

J zase nechci lht. ,Ano, babiko, je! povdm. A babika

na to: ,Ach, to je trest, to je trest. km ti to, holka, proto, aby

ses do nho nezakoukala! To jsou mi vci! Podvejme se, takov

uboh njemnek a on je pohledn: to za starch as

nebvalo!

Babika pod jen o starch asech! Za starch as byla

mlad, za starch as slunce vc hlo, za starch as smetana

tak brzy nezkysla - pod star asy! J sedm a mlm a v duchusi km: ,Copak e m babika sama pivd na takovou

mylenku a pt se, je-li njemnk hezk a mlad? Ale to bylo

jen tak, to mi kmitlo hlavou, a u jsem se zas pustila do potn

ok, do pleten punoch, a pak jsem na to docela zapomnla.

Jednou po rnu se k nm pijde njemnk poptat, jak to je

s tmi novmi tapetami, co m slben. Slovo dalo slovo, babika

je povdav, k: ,Dobhni, Nastnko, ke mn do lonice

a pines poitadlo. J hned vyskoila, cel jsem, nevm pro,

zrudla a zapomnla jsem, e sedm pipendlen; ne, abych se

nenpadn odpendlila, aby to njemnk nevidl - kubla jsem

sebou, a babiino keslo popojelo. Kdy jsem vidla, e njem-

nk o mn te v vechno, zstala jsem, jako kdy mne opa,

a najednou jsem se rozplakala - byla to chvle tak krun, e


35/66

35

bych se bvala radji hanbou propadla! Babika ki: ,Co

stoj? a j spustila jet vc... Kdy njemnk vidl, e je miped nm hanba, odporouel se a rychle odeel!

Od t doby, jak se v pedsni nco hnulo, byla jsem cel

nesv. Aha, km si, njemnk jde, a potichounku pro vechny

ppady odpendlm jehlici. Jene to nikdy nebyl on,

nepichzel. Ubhlo trnct dn; njemnk vzkazuje po Fjokle,

e m mnoho francouzskch knih a e jsou to vechno knky

moc pkn a stoj za peten; nechce-li tedy babika, abych j

z nich etla, aby se nenudila. Babika pijala s povdkem, jenom

se pod ptala, jsou-li ty knihy mravn nebo ne, protoe jsou-li

to knihy nemravn, tak je pr, Nastnko, vbec nesm st, to

by ses nauila pkn vci.

,A co bych se nauila, babiko? Co je tam napsno?

,Ach! povd, ,stoj tam psno, jak mladci svdj poestn

dvky, jak je pod zminkou, e si je chtj vzt, odvdj z domu

rodi, jak potom ty neastn dvky ponechvaj jejich osudua ony hynou nejalostnjm zpsobem. J, povd babika,

,jsem etla mnoho takovch knek a vechno, povd, ,je tam

tak krsn popsno, e celou noc potichounku sed a te. Tak

si dej pozor, Nastnko, a neti je, povd. ,Jakpak to poslal

knihy?

,Ale sam romny Waltera Scotta, babiko.

,Romny Waltera Scotta! A nen za tm njak ertovina?

Podvej se, jestli tam nezaloil njak milostn psanko.

,Ne, babiko, povdm, ,psanko tam nen.

,Tak se podvej pod obal. Strkaj to nkdy i do obalu,

izukov.

,Ne, babiko, ani pod obalem nic nen.

,Nu tak vida!


36/66

36

Zaaly jsme tedy st Waltera Scotta a za takov msc jsme

peetly skoro poloviku. Poslal potom dal a dal knky,Pukina poslal, take jsem nakonec bez knih ani bt nemohla

a nechala jsem pemlen, jak se vdt za nskho prince.

Tak se vci mly, kdy jsem se jednou s nam njemnkem

setkala nhodou na schodech. Babika m pro nco poslala.

On se zastavil, j se zaervenala, on se zaervenal tak; pesto

se zasml, pozdravil, zeptal se na babiino zdrav a povd:

,Tak co, peetla jste knihy? Odpovdla jsem: ,Peetla.

,Copak se vm nejvc lbilo? povd. ,Nejvc ze vech se mi

lbil Ivanhoe a Pukin. Tm to tentokrt skonilo.

Za tden jsem se s nm nechtc setkala na schodech zas.

Tentokrt m babika neposlala, sama jsem pro nco bela.

lo na tet a njemnk tou dobou pichzel dom. ,Dobr den!

ekl. J tak ekla: ,Dobr den!

,Tak co, nen vm smutno sedt cel den s babikou?

povd.Jak se na to zeptal, zaervenala jsem se, ani nevm pro,

zastydla jsem se, bylo mi njak hanba, snad e se na tu vc

zanaj lid vyptvat. Chtla jsem u odejt bez odpovdi, ale

nemla jsem slu.

,Poslyte, povd, , jste hodn dve. Odpuste, e s vmi

tak mluvm, ale ujiuji vs, e vm peji dobro vc ne vae

babika. Nemte dn ptelkyn, kter byste mohla

navtvovat?

ekla jsem mu, e ne, e jsem mla jen jednu, Menku,

a ta se odsthovala do Pskova.

,Poslyte, povd, ,nela byste se mnou veer do divadla?

,Do divadla? A co babika?

,Babice opatrn uteete, ekl.


37/66

37

,Ne, povdm, ,babiku idit nechci. Sbohem zatm.

,Nu, sbohem, povd a nic u nedodal.Ale po obd k nm piel; posadil se, dlouho rozmlouval

s babikou, vyptval se, jestli nkam jezd, mme-li znm -

a najednou povd: ,Vzal jsem si na dneek li v opee, dvaj

Lazebnka sevillskho, znm chtli jt a pak odekli, nevm,

co s lstky.

,Lazebnka sevillskho! zvolala babika, ,a je to ten

Lazebnk, kterho dvali za starch as?

,Ano, povd, ,to je stejn Lazebnk, a podval se na mne.

A j u vdla vechno, zervenala jsem a srdce mi poskoilo

samou nedokavost!

,No jakpak by ne, povd babika, ,jakpak bych to neznala!

Sama jsem za starch as hrla na domcm divadle Rosinu!

,A nechtla byste dnes jt? ekl njemnk. ,Mn lstky

zbyten propadnou.

,Prosm, pojedeme, povd babika, ,pro bychom nejely?Tady moje Nastnka v divadle jaktiva nebyla.

Mj boe, to byla radost! Hned jsme se pichystaly, nastrojily

a jely. Babika je sice slep, ale pece jen chtla slyet hudbu,

a krom toho je star dobraka: sp chtla udlat radost mn,

samy bychom se nikdy nevypravily. Jak na mne Lazebnk

sevillsk zapsobil, to vm u nepovm, ale po cel ten veer

se n njemnk tak pkn na mne dval, tak pkn mluvil, e

jsem hned vidla, e m rno jen tak zkouel, kdy mi navrhl,

abych s nm jela sama. To vm byla radost! K spnku jsem

ulhala tak pyn, tak vesel, srdce mi tak tlouklo, e jsem

mla trochu horeku, a celou noc se mi zdlo o Lazebnku

sevillskm.

Myslela jsem, e k nm bude te dochzet stle astji, ale


38/66

38

kdepak. Pestal skoro vbec. Piel tak jednou za msc a jen

proto, aby ns pozval do divadla. Dvakrt jsme potom zase ly.Ale j jsem se s tm u vbec nemohla spokojit. Vidla jsem,

e mne prost lituje, e jsem u babiky jako uvzan, ale vc

nic. A tak to lo pod, a mne to posedlo doista: chci sedt

a nesedm, chci st a netu, chci pracovat a nepracuji, nkdy

se smji a dlm babice vechno naschvl a podruh se dm

do ple. Nakonec jsem pohubla a div jsem se neroznemohla.

Opern sezna skonila a njemnk se u ns u ani neukzal;

kdy se setkme vdycky na tch schodech ovem - mlky se

uklon, tak vn, jako by ani nechtl mluvit, a u je dole za

dvemi, a j pod jet stojm v plce schod, rud jako

pivoka, protoe se mi vechna krev nahrne do hlavy, kdy se

s nm setkm.

A u jsme u konce. Prv ped rokem, v mji, k nm

njemnk pijde a povd babice, e u si tady svou zleitost

vydil a e mus zase na rok odjet do Moskvy. Jak jsem touslyela, zbledla jsem a klesla do idle jako mrtv. Babika nic

nezpozorovala, a on, kdy ohlsil, e od ns odjd, odporouel

se a odeel.

Co jsem mla dlat? Myslila jsem, pemlela, byla jsem

smutn, pesmutn a nakonec jsem se rozhodla. Ztra ml odjet

a tak jsem si ekla, e vechno skoncuji veer, a pjde babika

spat. A tak jsem to udlala. Svzala jsem si do uzlku vechny

aty, potebn prdlo, a s uzlkem v ruce, vc mrtv ne iv,

jsem se vydala do podkrov k naemu njemnkovi. Myslm, e

jsem la po schodech celou hodinu. Kdy m uvidl, jak otv-

rm dvee, zrovna vykikl. Domnval se, e jsem pzrak,

a honem mi podval vodu, protoe jsem sotva stla na nohou.

Srdce mi builo, a m hlava bolela a rozum se kalil. Kdy


39/66

39

jsem se vzpamatovala, prvn moje bylo, e jsem poloila svj

uzlk na jeho postel, sama jsem se posadila vedle, zakryla sitv rukama a zaaly mi tci slzy jako hrchy. Zd se, e vechno

v miku pochopil, stl pede mnou bled a tak smutn na mne

hledl, a mi srdce pukalo.

,Poslyte, zaal, ,poslyte, Nastnko, nemohu nic dlat; jsem

chuas; nemm zatm nic, ani slun msto; z eho budeme

ivi, kdybych si vs vzal?

Dlouho jsme hovoili, ale m nakonec popadl vztek

a povdm, e nemohu u babiky t, e od n uteu, e nechci,

aby m pipendlovala jehlic, a e s nm, bude-li chtt, pojedu

do Moskvy, protoe nemohu bez nho t. Stud i lska i hrdost

vechno ve mn najednou promlouvalo, svalila jsem se na postel,

div ne v kech. Tak jsem se bla, e odmtne!

Njakou chvli sedl mlky, potom vstal, pistoupil ke mn

a vzal mne za ruku.

,Poslyte, moje dobr, moje mil Nastnko! zaal takdojat, ,poslyte. Psahm vm, e budu-li se nkdy moci oenit,

budete to urit vy, kdo mne uin astnm; te mne mete

uinit astnm jedin vy, ujiuji vs. Poslyte: jedu do Moskvy

a zdrm se tam pesn rok. Doufm, e uspodm sv vci.

Jestli m nepestanete mt rda, psahm vm, e ns, a se

vrtm, ek tst. Te to nejde, nemohu, nemm prvo cokoli

slibovat. Ale opakuji, neuskuten-li se to za rok, jednou to

bude urit; ovem - vtom ppad, nedte-li pednost jinmu,

protoe njakm slovem vs zavazovat nemohu a nesmm.

Tohle mi ekl a nazt odjel. Dohodli jsme se spolu, e

babice o tom neekneme ani slovo. On to tak chtl. No, a mj

pbh je u skoro u konce. Minul pesn rok. On pijel, u je

tu cel ti dny a... a...


40/66

40

A co? zvolal jsem nedokav, abych slyel konec.

A dosud se neukzal! odpovdla Nastnka, jako bysbrala sly, ani vidu, ani slechu.

Tm skonila, trochu se odmlela, svsila hlavu a nhle,

zakrvajc si tv rukama, rozvzlykala se tak, e se mi srdce

v tle zastavilo nad tm vzlykotem. Takov zvr jsem naprosto

neoekval.

Nastnko! zaal jsem nesmlm a konejivm hlasem,

Nastnko, neplate, proboha! Jak to mete vdt? Mon, e

tu jet nen.

Je, je! vyhrkla Nastnka. Je tady, j to vm. Dohodli jsme

se, hned tenkrt, ten veer ped odjezdem. Kdy jsme si u

povdli vechno, co jsem vm vyprvla, a domluvili se, li

jsme se projt sem, prv na toto nbe. Bylo deset hodin;

sedli jsme na tto lavice; u jsem neplakala, slastn jsem

poslouchala to, co mi povdal... ekl, e hned po pjezdu pijde

k nm, a neodmtnu-li ho, ekneme vechno babice. Te pijel,j to vm, a nejde, nejde!

A znova tekly slzy proudem.

Mj boe! Copak nen dn pomoc proti alu? zvolal

jsem, vyskoiv z laviky v nejvym zoufalstv. eknte,

Nastnko, nemohl bych teba j k nmu zajt?

Copak by to lo? ekla, zdvhajc najednou hlavu.

Ne, samozejm ne! poznamenal jsem, vzpamatovvaje

se. Ale vte co? Napite dopis.

Ne, to nen mon, to nejde! odpovdla rozhodn,

s hlavou u zase svenou a nehledc na mne.

Jak nejde? Pro by to nelo? pokraoval jsem, neopoutje

svou mylenku. Ale vte, Nastnko, podn dopis! Jsou dopisy

a dopisy... Ach, Nastnko, je to tak! Svte to mn, svte! J


41/66

41

vm neporadm patn. To se d vechno uspodat. Sama jste

pece udlala prvn krok - pro byste te...To nejde, to nejde! To by bylo, jako kdy se vnucuji ...

Ach moje dobr Nastnko! peruil jsem ji, neskrvaje

smv. Co vs nem; vy na to konen mte prvo, protoe

vm dal slib. A je to zejm jemn lovk, hezky se zachoval,

pokraoval jsem, vc a vc naden logikou vlastnch argument

a dvod, jak se zachoval? Zavzal se slibem. ekl, e se

neoen s nikm jinm ne s vmi, bude-li se enit; vm

ponechal naprostou svobodu odci mu teba hned. V takovm

ppad mete udlat prvn krok, mte prvo, jste proti nmu

ve vhod, i kdybyste mu na pklad chtla vrtit dan slovo.

Poslyte, jak byste to napsal?

Co?

No, ten dopis.

J bych to napsal tak: Veleven pane...

Je nezbytn nutn ten - veleven pn?Ano! Ostatn pro? Myslm...

No tak! Dl!

Veleven pane ... Promite, e ... Vlastn ne, nen co

promjet! U ta vc sama vs omlouv; napite jednodue:

Pu vm. Odpuste mi mou netrplivost; ale cel rok jsem

byla astna svou nadj; mte mi za zl, e te nemohu snst

ani den pochybnost? Te, kdy jste pijel, zmnil jste mon

sv rozhodnuti. Pak vm tento dopis ekne, e si nestuji

a neobviuji vs. Neobviuji vs za to, e nevldnu vam

srdcem; takov u je mj osud!

Jste ulechtil lovk. Nebudete se smt ani zlobit nad mmi

netrplivmi dky. Uvdomte si, e je pe uboh dve, e je

sama, e nikdo ji nepou ani j neporad a e sama nikdy


42/66

42

neumla ovldnout sv srdce. Ale odpuste mi, e se do m

mysli, by na jedinou chvli, vloudila pochybnost. Vy nejsteschopen ani mylenkou ublit t, kter vs tak milovala

a miluje.

Ano, ano! To je prv to, co jsem chtla! zvolala Nastnka

a radost zazila v jejch och. , vy jste rozeil m

pochybnosti, vs mi sm Pnbh poslal! Dkuji, dkuji vm!

Za? Za to, e mne Bh poslal? odpovdl jsem, hled

u vytren na jej rozradostnnou tvinku.

Ano, teba za to.

Ach, Nastnko! Vdy dkujeme jinm lidem teba za to,

e ij spolu s nmi. J vm dkuji za to, e jsme se setkali, za

to, e na vs budu vzpomnat po cel svj ivot.

No, pestate, pestate! A te poslechnte, co vm

povdm: tenkrt jsme se domluvili, e jakmile pijede, d o sob

ihned vdt, e mi nech dopis na jednom mst u jednch mch

znmch, dobrch a prostch lid, kte o tom nic nevd; nebojestli mi nebude moci napsat dopis, protoe se v dopise ned

vdycky vechno vypovdt, pak v t den, kdy pijede, bude

pesn v deset tady, kde jsme si dali spolu schzku. Vm, e u

pijel, ale u tet den nepichz ani dopis, ani on. Zrna babice

utci nemohu. Odevzdejte ztra vy sm mj dopis tm dobrm

lidem, o nich jsem mluvila: oni ho polou; a dostanete-li

odpov, tak mi ji sm pinesete v deset veer.

Ale dopis, dopis! Vdy ho naped musme napsat.

Nezbude ne to odloit na pozt.

Dopis ... odpovdla Nastnka trochu zmaten, dopis ...

ale...

Ale nedomluvila. Naped ode mne odvrtila svou tviku,

zaervenala se jako re a najednou jsem ctil ve sv ruce dopis,


43/66

43

zejm u dvno napsan, dokonale pipraven a zapeetn.

Jaksi znm, mil, pvabn vzpomnka se mihla mou hlavou.R, o - Ro, s, i - si, n, a - na, zaal jsem. Rosina! zazpvali

jsme oba, j, div ji neobjmaje nadenm, ona, pc se, jak se

jen zapit mohla a smjc se zvojem slz, kter se jako per-

liky chvly na jejch ernch asch.

No, pestate, pestate! A te sbohem! zavitoila. Tly

je dopis a tady adresa, kam ho mte donst. Sbohem! Na

shledanou ztra!

Pevn mi stiskla ob ruce, pokynula hlavou a jako ipka

zamila do sv uliky. Dlouho jsem stl na mst, provzeje ji

oima.

Ztra! Ztra! mihlo se mi hlavou, kdy mi zmizela z o.


44/66

44

NOC TET

Dnes byl den teskn a detiv, chmurn jako m budouc

st. Tsn mne takov podivn mylenky, takov temn pocity,

v hlav se mi hromad tak nejasn otzky - a chyb mi njak

sla a vle je rozeit. Jak to mohu tak rozeit!

Dnes se neuvidme. Vera, kdy jsme se louili, zaalo se

nebe mrait a zdvhala se mlha. ekl jsem, e ztra bude okliv

den; neodpovdla, nechtla mluvit proti sob; pro ni je to den

svtl a jasn a jej tst nezkal ani jedin mrek.

Jestli bude pret, neuvidme se, ekla, nepijdu.

Myslil jsem, e si dnenho det nevimla, ale ona zatm

nepila.

Vera jsme mli svou tet schzku, svou tet blou noc ...

Ach, jak lovk radost a tstm zkrsn! Jak srdce

pekypuje lskou! Zd se ti, e chce spojit sv srdce se srdcemtoho druhho, chce, aby vichni byli vesel, aby se vichni

usmvali. A jak nakaliv je ta radost! Pln nhy byla vera jej

slova, jej srdce bylo plno vldnosti... Jak laskav byla, jak se

tulila, jak povzbuzovala a konejila m srdce! , t koketnosti

ze samho tst! A j... J to ml vechno za bernou minci,

myslil jsem, e mne...

Ale, mj boe, jak jsem si to jen mohl myslit? Jak jen jsem

mohl bt tak slep, kdy vechno u mi vzal jin, nic mi nepat;

kdy konec konc i ta jej nha, jej starostlivost, jej lska...

ano, lska ke mn - nebyla nic jinho ne radost z brzkho

shledn s tm druhm, touha vnutit i mn sv tst? - Kdy

on nepiel, kdy ekn bylo marn, posmutnla, zrozpaitla,

zneklidnla. Vechny jej pohyby, vechna jej slova u nebyla


45/66

45

tak lehk, hrav a vesel. A - je to zvltn - byla ke mn jet

pozornj, jako by instinktivn touila, abych se podlel najejm vlastnm pn, na jejm vlastnm strachu, e se j nespln.

M Nastnka byla tak zaraen, tak polekan, protoe nakonec,

myslm, pochopila, e ji miluji, a zelelo se j m uboh lsky.

Ano, jsme-li neastn, ctme netst druhch silnji; cit se

nett, ale sousteuje.

Piel jsem k n se srdcem petkajcm a sotva jsem se

dokal shledn. Netuil jsem, jak budou m city nyn, netuil

jsem, e vechno skon jinak. Ona zila radost, ona ekala

odpov. Odpovd byl on sm. Musel pijt, pibhnout na

jej voln. Pila o celou hodinu dv ne j. Nejdv j bylo

vechno k smchu, kdejak slovo ji rozesmlo. Zaal jsem

mluvit, ale pestal jsem.

Vte, pro jsem tak rda? ekla. Pro jsem tak rda, e

vs vidm? Pro vs dnes tak miluji?

Nu? zeptal jsem se a srdce se mi zachvlo.Miluji vs proto, e jste se do mne nezamiloval. Vdy jin

na vaem mst by zaal obtovat, dotrat a vzdychat a stskat

si, a vy jste tak mil! Tu mi stiskla ruku, e jsem div nevykikl.

Zasmla se.

Boe! Jakho to mm ptele! zaala po chvli velmi vn.

Pnbh mi vs seslal! No, co bych si poala, kdybyste se mnou

te nebyl vy? Jak jste nezitn. Jakou ke mn chovte lsku!

A se vdm, budeme si velmi blzc, bli ne sourozenci. Budu

vs milovat skoro tak jako jeho.

Bylo mi njak hrozn teskno v tu chvli, v m dui se

zachvlo cosi jako smch.

Jste strachem cel bez sebe, ekl jsem, myslte, e

nepijde.


46/66

46

Co vs nem! odvtila. Kdybych nebyla tak astn, asi

bych se rozplakala z va nedvry, z vaich vitek. Te jstemne vlastn na nco pivedl, budu mt o em pemlet, ale

pemlen si nechm na potom, te se vm piznm, e mte

pravdu. Ano! Jsem njak nesv, stle ekm a ekm a s nim

si moc hlavu nelmu. Ale dost u, nechme u svch cit!

V t chvli jsme zaslechli kroky a ve tm se objevil chodec,

kter se k nm blil. Oba jsme se zachvli; ona div nevykikla.

Pustil jsem jej ruku a ml jsem se u u k odchodu. Ale mlili

jsme se, nebyl to on.

eho se bojte? Pro jste odstril mou ruku? ekla,

podvajc mi ji znova. Nu, co? Pokme na nho spolu. Chci,

aby vidl, jak se mme spolu rdi.

Jak se mme spolu rdi! zvolal jsem.

Nastnko, Nastnko! myslil jsem si. Jak mnoho jsi

ekla tmi slovy!Nkdy takov lska zebe u srdce a t na mysli,

Nastnko. Tv ruka je chladn, a m hne jako ohe. Jak jsislep, Nastnko!... , jak nesnesiteln je nkdy astn lo-

vk! Ale zlobit se na tebe nemohu!

Nakonec m srdce peteklo.

Poslechnte, Nastnko! zvolal jsem, vte, co se se mnou

dlo po cel den?

Nu, co, copak? Povdejte honem! Pro jste se o tom jet

nezmnil?

Za prv, Nastnko, kdy jsem vyplnil vechny vae pkazy,

byl u vaich dobrch lid, odevzdal dopis, pak... pak jsem piel

dom a vyspal jsem se.

To je vechno? peruila mne se smchem.

Ano, skoro vechno, odpovdl jsem stsnn, protoe se

mi do o hrnuly hloup slzy. Probudil jsem se hodinu ped


47/66

47

na schzkou, ale jako bych ani nespal. Nevm, co to se mnou

bylo. el jsem, abych vm vechno vypovdl, bylo mi, jako byse zastavil as, jako by jedin dojem, jedin pocit ml ve mn

z nynjka navdy utkvt, jako by jedin chvle mla pokraovat

celou vnost a cel mj ivot se zastavil... Kdy jsem se

probudil, zdlo se mi, e si pipomnm jaksi zapomenut

a lbezn hudebn motiv, kter dvno znm, kter jsem kdysi

nkde slyel. Zdlo se mi, e byl po cel ivot uvznn v mm

nitru a teprve te...

Ach mj boe, mj boe! skoila mi Nastnka do ei.

Co to m vechno znamenat? Nechpu ani slovo.

Ach Nastnko! Chtl jsem vm njak sdlit svj zvltn

pocit... zaal jsem alostnm hlasem, v nm se jet skrvala

nadje, i kdy velmi nejist.

Dost u, pestate, dost! ekla a v miku porozumla

vemu, ibalka!

Nhle byla njak neobyejn povdav, vesel, dovdv.Vzala mne pod pa, smla se, chtla, abych se sml tak,

a vechna m rozpait slova v n vyvolvala tak zvoniv, tak

dlouh smch... Zanalo mne to zlobit, najednou se dala do

koketovn.

Poslyte, zaala, trochu m mrz, e jste se do mne

nezamiloval. Pak se m lovk v nkom vyznat! Ale pece jen

m muste, neprosn pane, pochvlit za to, e jsem takov

upmn. km vm vechno, veciko, i kdyby m napadla

sebevt hloupost.

Poslouchejte, to bude jedenct hodin, ne? ekl jsem, kdy

ze vzdlen mstsk ve zaznly pravideln, dery zvonu.

Nhle se zastavila, pestala se smt a zaala potat.

Ano, jedenct, ekla pak zkostnm, vhavm hlasem.


48/66

48

I litoval jsem, e jsem ji polekal, piml potat hodiny

a proklnal jsem svj nval zlosti. Sdlel jsem jej zrmuteka nevdl jsem, jak odinit svj hch. Zaal jsem ji utovat,

vymlel jsem, pro nepiel, uvdl jsem rzn piny

a dvody. Nikdo by se nedal tak snadno oklamat jako v t chvli

ona, a kad v takov chvli snad vyslechne jakoukoli tchu

a je cel astn, najde-li se alespo stn omluvy.

Vdy je to smn, zaal jsem, rozohuje se stle vc

a vc a obdivuje se nevedn jasnosti svch dvod, vdy ani

nemohl pijt; oklamala a spletla jste i mne, Nastnko, take

jsem ztratil i pojem asu... Jenom povate: dopis mohl sotva

dostat; eknme, e neme pijt, eknme, e napsal odpov,

dopis nepijde dv ne ztra. Pjdu za nm ztra, jak se jen

rozedn, a hned vm dm vdt. Uvate konec konc tisce

pravdpodobnost: nebyl snad ani doma, kdy dopis piel,

a mon, e ho dosud neetl. Vechno se me stt.

Ano, ano! odpovdla Nastnka, na to jsem aninepomyslila; samozejm, vechno se me stt, pokraovala

ochotn, v jejm hlase vak zaznvala jako nepjemn disonance

jaksi jin, vzdlen mylenka. Udlejte to tak, pokraovala,

jdte ztra, co mono nejdv, a dostanete-li odpov, dejte

mi hned vdt. Vte pece, kde bydlm? A zaala mi opakovat

svou adresu.

A pak byla nhle tak nn, tak ostchav... Zdlo se, e

pozorn naslouch tomu, co j km, ale kdy jsem se k n

obrtil s jakousi otzkou, neodpovdla a v rozpacch odvrtila

hlaviku. Pohldl jsem j do o - nemlil jsem se: plakala.

No, copak to se sm? Jste jako mal holika! Takov

dtinstv!... Pestate!

Pokusila se usmt, uklidnit, ale brada se j chvla a hru se


49/66

49

j stle jet dmula.

Pemlm o vs, pravila mi po chvilce mlen, jste takdobr, e bych musela bt z kamene, abych to nectila... Vte,

co m te napadlo? Porovnvala jsem vs dva. Pro on a ne

vy? Pro nen takov jako vy? Je hor ne vy, i kdy miluji vc

jeho ne vs.

Nekal jsem na to nic. ekala asi, e nco odpovm.

Mon ovem, e mu jet docela nerozumm, e ho docela

neznm. Vte, jako bych se ho vdycky bla, vdycky byl takov

vn, takov jakoby pyn. Vm ovem, e jenom tak vypad,

e v jeho srdci je vc nhy ne v mm... Pamatuji, jak se na

mne podval tenkrt, kdy jsem k nmu pila s uzlkem,

vzpomnte? A pece jen si ho njak pli vm, snad e se

k sob ani nehodme.

Ne, Nastnko, ne, odvtil jsem, to znamen, e ze veho

na svt milujete nejvc jeho, milujete ho daleko vc ne sebe

samu.Ano, pipusme, e je tomu tak, odpovdla naivn

Nastnka, ale vte, co mi te napadlo? Nebudu te mluvit

o nm, ale tak veobecn; napadlo m to vechno u dvno.

Poslyte, pro se my vichni neumme chovat jako bratr

k bratru? Pro i ten nejlep lovk jako by stle nco ped

druhm skrval, jako by nco zamloval? Pro neci pmo,

hned, co mme na srdci, vme-li, e nekme sv slova do

vtru? Ale kad se tv, jako by byl nevldnj, ne opravdu

je, jako by se vichni bli dotknout svch cit, i kdy je za

chvli projev...

Ach Nastnko, mte pravdu, ale to m mnoho pin,

peruil jsem ji, potlauje sm vc ne jindy sv city.

Ne, ne! odpovdla proctn. Vy na pklad nejste takov


50/66

50

jako jin! Nevm opravdu, jak vm povdt, co ctm, ale zd se

mi, e na pklad vy... snad teprve te... zd se mi, e se promne njak obtujete, dodala plae a letmo se na mne pod-

vala. Odpuste, e vm to km, jsem prost dve; mlo

jsem toho na svt vidla a opravdu neumm nkdy promluvit,

dodala hlasem, v nm se chvl jaksi skryt cit, snac se

pitom usmt, ale prost jsem vm touila povdt, e jsem

vm vdn, e to vechno tak ctm... , dej vm za to Pnbh

tst! To, co jste mi tenkrt napovdal o vaem snlkovi, to

vbec nen pravda, to jest, chci ci, vs se to vbec netk.

Uzdravujete se, jste opravdu docela jin lovk, ne jak jste se

sm vylil. Jestli se nkdy zamilujete, dej vm s n Pnbh

tst! A j nepeji nic, protoe ona bude s vmi astna. Vm

to, jsem ena, muste mi vit, kdy vm to povdm.

Umlkla a siln mi stiskla ruku. Nemohl jsem tak vzruenm

promluvit. Ubhlo nkolik minut. Dnes u urit nepijde,

ekla poslze, zdvhajc hlavu. Je pozd!Pijde ztra, ekl jsem nejpesvdivjm a nejpevnjm

hlasem.

Ano, dodala vesele, sama te vidm, e pijde a ztra.

No, tak ztra na shledanou! Kdyby prelo, nepijdu asi. Ale

pozt pijdu, urit pijdu, a se dje co dje; bute tady urit;

chci vs vidt, vechno vm vypovm.

A pak, kdy jsme se louili, podala mi ruku a ekla, jasn

na mne hledc:

Te budeme pece vdycky spolu, nemm pravdu?

Nastnko, Nastnko! Kdybys vdla, jak jsem te

osaml!

Kdy odbila devt, neml jsem doma stn, oblekl jsem se

a vyel, nedbaje nepohody. Byl jsem tam, sedl jsem na na


51/66

51

lavice. Vydal jsem se do jejich uliky, ale zastydl jsem se

a pr krok od jejich domu jsem se otoil, nepohldnuv ani dooken. Piel jsem dom sklen jako nikdy. Takov vlhk,

nevldn as! Kdyby bylo pkn, prochzel bych se tam celou

noc...

Ale ztra, ztra! Ztra mi vechno pov.

dn dopis tam vak dnes nebyl. Ale tak to ostatn muselo

bt. Jsou u spolu...


52/66

52

NOC TVRT

Boe, jak to vechno skonilo! m to vechno skonilo!

Piel jsem v devt hodin. Ona tam u byla. Hned z dlky

jsem ji zpozoroval; stla na nbe jako tehdy po prv, oprajc

se lokty o zbradl, a neslyela, e jsem k n pistoupil.

Nastnko! zavolal jsem na ni, pemhaje se jsem byl sv

vzruen.

Rychle se ke mn obrtila. No! ekla, tak honem!

Udiven jsem na ni hledl.

No, kde je dopis! Nesete dopis? opakovala, drc se

zbradl.

Ne, nemm dopis, ekl jsem poslze, co on za vmi

jet nebyl?

Hrozn zbledla a dlouho na mne nepohnut hledla.

Pipravil jsem ji o posledn nadji.

Nu, odpus mu to Pnbh! promluvila pak zadrhvajcmhlasem, odpus mu to Pnbh, e m tak nechv.

Sklopila oi, potom se na mne chtla podvat, ale nemohla.

Jet njakou chvli pemhala sv vzruen, ale nhle se

odvrtila, opela se lokty o nben balustrdu a slzy ji polily.

Pestate, pestate! ekl jsem, ale vida ji, neml jsem sil

pokraovat - a co bych tak kal.

Neutujte m, pravila plaky, nemluvte o nm, nekejte,

e pijde, e mne neopustil tak krut, tak nelidsky, jak to udlal.

Pro, pro? Nebo snad nco bylo v mm dopise, v tom

neastnm dopise?

Vzlykot pehluil jej slova, srdce mi pi pohledu na ni

pukalo.

, jak je to nelidsky krut! zaala znovu. Ani dku


53/66

53

nenapsal, ani dku! I kdyby odpovdl, e m nepotebuje, e

m nechce; ale ani jedinou dku za cel ti dny! Jak je pronho snadn urazit, pokoit uboh, bezbrann dve, kter se

proheilo jen tm, e ho miluje! , co jsem vytrpla za ty ti

dny! Mj boe, mj boe! Kdy si vzpomenu, e jsem k nmu

pila po prv sama, e jsem se ped nm ponila, plakala, e

jsem se ho doproovala o trochu lsky... A po tom vem! ...

Poslyte, ekla, obracejc se ke mn a jej ern oka zazila,

ono to tak nen! Neme to tak bt; to je nepirozen! Vy nebo

j se mlme; mon, e dopis nedostal. Mon, e dosud nic

nev. Jak je mon, posute sm, eknte mi, proboha, vysvtlete

mi nemohu to pochopit - jak je mon se tak barbarsky hrub

zachovat, jak se zachoval on ke mn? Ani jedin slovo!

I k poslednmu lovku na svt bvme milosrdnj! Mon,

e nco slyel, mon, e mu o mn nkdo nco napovdal!

zvolala, obracejc se ke mn s otzkou. Co o tom soudte, co?

Poslechnte, Nastnko, pjdu k nmu ztra vam jmnem.Hm!

Zeptm se ho na vechno, povm mu vechno.

Hm, hm!

Napite dopis. Nekejte ne, Nastnko, nekejte ne! Pimji

ho, aby si vaeho chovn vil, vechno se dozv, a jestli...

Ne, pteli, ne, skoila mi do ei. To sta! Ode mne

neme ekat ani slovo, ani jedin slovo, ani dku - to sta!

Neznm ho, nemm ho u rda, za...po...menu...

Nedomluvila.

Uklidnte se, uklidnte se! Tady se posate, Nastnko,

ekl jsem a usadil jsem ji na laviku.

Jsem klidn! Dost! To nic! To jsou slzy, to uschne! Myslte,

e si zoufm, e se utopm?


54/66

54

Srdce mi petkalo, chtl jsem promluvit, ale nemohl jsem.

Poslyte, pokraovala, berouc m za ruku, eknte: ebyste se tak nezachoval, e byste tak krut neopustil tu, kter

by k vm sama pila, e byste se krut nevysml jejmu

slabmu, hloupmu srdci? e byste ji chrnil? Pedstavil byste

si, e byla osaml, e neumla sama sebe uhldat, e se neumla

uchrnit lsky k vm, e se nijak neproheila, e se konec

konc nijak neproheila... e nic nespchala! Ach mj boe,

mj boe...

Nastnko! zvolal jsem poslze, nemaje u sil pekonat

sv vzruen. Nastnko, vy mne trznte! Zraujete m srdce,

drtte mne, Nastnko! Nemohu mlet! Musm konen

promluvit, povdt o tom, m mi srdce pekypuje.

kaje to, vstal jsem z laviky. Vzala mne za ruku a udiven

na mne hledla.

Co je s vmi? otzala se poslze.

Poslouchejte! ekl jsem odhodlan. Poslouchejte mne,Nastnko! To, co budu te povdat, je pln nesmysl, je pln

nemon, pln hloup! Vm, e se to nikdy neme stt, ale

j nemohu mlet. Ve jmnu toho, co vs te trp, vs pedem

prosm, odpuste mi!

Copak, copak? pravila ona, pestala plakat, upen na

mne hledla a v jejch udivench och zila neobyejn

zvdavost. Co se s vmi dje?

Je to blznovstv, ale j vs miluji, Nastnko! To se dje!

No, a te je to venku! ekl jsem, mvnuv rukou. Ted uvidte,

mete-li se mnou tak mluvit, jak jste dosud mluvila, mete-

li poslouchat to, co vm budu kat...

Nu, co, copak? peruila mne Nastnka. Co je na tom?

Vdla jsem dvno, e m milujete, ale zdlo se mi pod, e


55/66

55

m milujete jenom tak, docela prost... Ach mj boe, mj

boe!Bylo to naped prost, Nastnko, ale nyn, nyn ... je mi

prv tak jako vm, kdy jste k nmu tenkrt pila se svm

uzlkem. H ne vm, Nastnko, protoe on tenkrt nebyl do

nikoho zamilovn, kdeto vy zamilovna jste.

Co mi to povdte! J vm u ani trochu nerozumm. Ale

poslyte, na to, to jest ne na, ale pro to povdte takhle a tak

najednou... Boe, j mluvm hlouposti! Ale vy...

A Nastnka se pln popletla. Tve j zahoely; sklopila

oi.

Co dlat, Nastnko, co mm dlat! M vina, zneuil jsem...

Ale ne, ne, nen to m vina, Nastnko, j to tum, ctm, protoe

m srdce mi k, e jsem nevinen, protoe vs nim nemohu

urazit, ponit! Byl jsem v ptel; jsem vam ptelem i nyn;

niemu jsem se nezpronevil. Tekou mi nyn slzy, Nastnko.

A si tekou, a tekou, nikomu nepekej. Oschnou,Nastnko...

Sednte si, sednte, ekla, usazujc mne na laviku, ach

mj boe!

Ne, Nastnko, j si nesednu, j u tady nesmm bt, vy u

m nesmte vidt; vechno vm povm a odejdu. Chci jen ci,

e byste se byla nikdy nedovdla, e vs miluji. Byl bych sv

tajemstv uchoval. Nebyl bych vs trpil nyn, v tuto chvli,

svm sobectvm. Ne! Ale nemohl jsem to te snst; sama jste

o tom zaala, vy jste tm vinna, vy jste tm vm vinna, j vinen

nejsem. Nemete mne odehnat ...

Ale ne, ne, j vs nevyhnm, ne! ekla Nastnka cel

neastn, skrvajc, jak jen mohla, svj neklid.

Vy mne neodhnte? Ne! Ale j jsem od vs chtl utci


56/66

56

sm. A j odejdu, jenom vechno od zatku povm, protoe

jsem nevydrel sedt, kdy jste vyprvla, kdy jste tu plakala,kdy jste se trpila, protoe, no, protoe (j to eknu, Nastn-

ko), protoe vs odvrhl, protoe odstril vai lsku, poctil jsem,

vytuil jsem ve svm srdci tolik lsky k vm, Nastnko, tolik

lsky! . .. A bylo mi hoko, e vm nemohu tou lskou pomoci

... srdce mi pukalo a j, j nemohl mlet, musel jsem promluvit,

Nastnko, musel jsem mluvit!

Ano, ano! Mluvte, mluvte se mnou tak! ekla Nastnka

s nevylitelnm posunkem. Snad je vm divn, e s vmi tak

mluvm, ale... mluvte! Potom vm to povm! Vechno vm

vypovm!

Vy mne litujete, Nastnko; vy mne zkrtka litujete, m

mil. Ale co je pry, je pry! Co se jednou ekne, to u zptky

nevezme. Nen to tak? No, tak nyn vte vechno. A od toho

meme zat. No, dobr, te je vechno, jak m bt;

poslouchejte pkn. Kdy jste sedla a plakala, pomyslil jsemsi (ach, dovolte mi ci, co jsem si pomyslil!), pomyslil jsem si,

e (no, to u samozejm nepichz v vahu, Nastnko),

pomyslil jsem si, e... pomyslil jsem si, e njak... no, docela

njak letmo, e u ho nemilujete. Pak bych - myslil jsem si to

u vera a pedevrem, Nastnko - pak bych to zadil tak,

pak bych to zadil urit tak, e byste si mne zamilovala: vdy

jste sama ekla, vdy jste sama povdala, Nastnko, e u jste

se do mne skoro zamilovala. No, a co dl? No, to je tm vech-

no, co jsem chtl ci; zbv jen dodat, co by bylo pak, kdybyste

si mne zamilovala, jen to, nic vc! Poslouchejte, ptelkyn -

jste pece m ptelkyn - jsem ovem obyejn, uboh lovk,

tak bezvznamn, ale o to nejde (o tom ani nemnm mluvit, to

jen z rozpak, Nastnko), j bych vs tolik miloval, tolik


57/66

57

miloval, e by vm m lska nebyla na obt, i kdybyste ho

jet milovala, i kdybyste nepestvala milovat toho, jehoneznm. Neustle byste slyela, neustle byste ctila, e vedle

vs bije vdn, vdn srdce, vrouc srdce, kter pro vs...

Ach Nastnko, Nastnko, co jste to se mnou udlala!

Neplate, nechci, abyste plakal, ekla Nastnka, vstvajc

rychle z laviky, pojte, vstate, pojte se mnou, neplate,

neplate, kala, strajc mi slzy tkem, no, pojte u, j

vm mon nco povm. .. I kdy m te opustil, i kdy na

mne zapomnl, pece ho jet miluji (nechci vs klamat) ...ale

poslyte, odpovzte mi. Kdybych se na pklad do vs

zamilovala, to jest, kdybych... Ach, pteli, pteli mj! Kdy si

vzpomenu, kdy si vzpomenu, e jsem vs urela, e jsem se

smla va lsce a chvlila vs za to, e jste se do mne ne-

zamiloval!... boe! Pro jsem to jen netuila, pro jsem to

netuila, pro jsem byla tak hloup, ale... no, no, rozhodla jsem

se, e vm vechno povm.Poslechnte, Nastnko, vte co: pjdu pry a je to! Stejn

vs jenom trpm. Mte nyn vitky svdom, e jste se mi

smla, ale j nechci, opravdu, nechci, abyste pi vem, co vs

potkalo... je to samozejm m vina, Nastnko, sbohem!

Stjte, vyslechnte mne: mohl byste ekat?

Na co ekat, pro?

J ho miluji, ale to pejde, to mus pejt, to neme nepejt;

u to pechz, ctm to... Kdo v, snad to dneska skon, protoe

ho nenvidm, protoe se mi vysml, kdeto vy jste tady se

mnou plakal, protoe vy byste mnou nepohrdl jako on, protoe

vy m milujete, ale on m nemiloval, protoe j vs konen

sama miluji... ano, miluji! Miluji, jako vy m milujete; vdy

jsem vm to u pedtm ekla sama, slyel jste m - miluji vs


58/66

58

proto, e jste lep ne on, protoe jste lechetnj ne on,

protoe, protoe on...Byla chudinka tak vzruena, e nedomluvila, poloila si

hlavu na m rameno, pak na prsa a hoce se rozplakala. Utoval

jsem ji, domlouval j, ale ona nemohla pestat; stle mi tiskla

ruku a kala mezi vzlyky: Pokejte, pokejte, j hned pestanu!

Chci vm ci... nemyslete si, e ty slzy - to jen tak, ze slabost,

pokejte, ono to pejde... Nakonec pestala, otela slzy a li

jsme dl. Chtl jsem mluvit, ale ona mne jet dlouho prosila,

abych pokal. Odmleli jsme se... Nakonec se vzpamatovala

a dala se do ei:

Prosm vs, zaala slabm a rozechvlm hlasem, v nm

vak nhle zaznlo nco, co mi proniklo a do srdce a slastn

tam zabolelo, nemyslete, e jsem tak nestl a lehkomysln,

nemyslete, e mohu tak snadno, tak rychle zapomenout, zra-

dit... Cel rok jsem ho milovala a psmbohu, e jsem mu nikdy,

nikdy, ani mylenkou nebyla nevrn. Pohrdl tm, vysml semi - Bh mu odpus! Ale zranil m, urazil m do hloubi due.

J, j ho nemiluji, protoe mohu milovat jen toho, kdo je

velkodun, kdo m chpe, kdo je lechetn, protoe jsem sama

takov a on m nen hoden Pnbh mu to odpus! Dobe e to

udlal, ne abych se potom zklamala ve svch nadjch a po-

znala, jak je... Nu co! Ale kdo v, mj dobr pteli,

pokraovala, tisknouc mi ruku, kdo v, snad byla cel m lska

jen len smysl, obraznosti, snad zaala nezbednost,

hloupostmi, protoe jsem byla pod babiinm dohledem. Snad

musm milovat jinho a ne jeho, ne takovho lovka, jinho,

kter by m politoval a, a... Nu, nechme toho, zarazila se

Nastnka, udchan vzruenm, chtla jsem jenom ci... chtla

jsem vm ci, jestli pesto, e ho miluji (ne, milovala jsem


59/66

59

ho), jestli mi pesto jet eknete... jestli ctte, e vae lska je

tak velik, e me z mho srdce vytlait pedchoz... jestli sebudete chtt nade mnou slitovat, jestli m nebud

Dostojevskij - Bílé noci

Documents