Zpěvník 555petka.img.cas.cz/Zpevnik555/images/8/8a/Zpevnik_d2016_Eb.pdf · 2016. 6. 30. · Červená se line záře, červená se line záře. Oheň, oheň, hřeje ruce, barví

Zpěvník 555

Noty pro Eb nástroje

Děbenky 2016

Komentáře, dotazy, opravy a doplnění: Pešek ([email protected])Tyto a další pětkařské písničky na: http://petka.img.cas.cz/Zpevnik555

mailto:[email protected]://petka.img.cas.cz/Zpevnik555

To Americká loď se nesevpřed, kluci vpředto yankee loď a neuhne sevpřed, vy řvouni, vpřed vy řvouni vpřed

To yankee loď na řece PramyMá stěžeň v půli plachty zdrány

Jak's poznal že to amerikánMá hvězdy, pruhy pohlédní tam

Jak's poznal jejich kapitánaTo starý Joe Černá Vrána

Jak's poznal jejich tajný nákladZnám jeho způsob lidi lákat

Jak's poznal co k obědu měliNic do hrnce jenom čuměli

A pějme dnes a řveme zítrasnad dočkáme se všichni jitra

Tato v originále americká písnička vznikla podle poštovních lodí (packet boats), které vozily poštu mezi Británií a Amerikou. Před rokem 1818 totiž lodě čekaly v přístavu, dokud nebylo dost zboží a pasažérů, než se vydaly na cestu. První pravidelná poštovní linka vznikla až r. 1818. Tyto poštovní lodě byly ve své době známy svou rychlostí a spolehlivostí. A nechvalně také přísnou disciplínou, která na nich vládla a která byla brutálně vynucována. Mnoho lodí z té doby proto mělo přízvisko "bloodboat", krvavá loď. Kapitán "Joe Černá vrána" byl zřejmě ve skutečnosti „Surovec Hayes“ (Bully Hayes, the Down East bucko), postrach východního pobřeží, poslední velký pirát, legendární kapitán lodi "Rainbow", která ztroskotala v roce 1848.Jak uvádí Švígo, tuto píseň "počeštil" Braťka, případně za přispění dalších členů oddílu, před dávnými časy, a také si vymyslel tu "řeku Pramy" kvůli rýmu, v originále to byla řeka Congo.

Červená se line záře,červená se line záře.Oheň, oheň,hřeje ruce, barví tváře.

Originál je britská lidová. Nejčastěji se objevují tvrzení, že se jedná o píseň o velkém pětidenním požáru Londýna v roce 1666. Ale první notový záznam je už z roku 1580, s textem o požáru Skotska. V pětce to hrajeme ve 2/4 taktu, ale dá se najít mnoho notových záznamů ve 3/4. Tak každý podle svého gusta, obojí jde.

Na černých koních kavalkáda smrtipo pláních Flander neviděna letí.Uzdy koní jež bojovníci vedou.Tajemní jezdci do neznáma jedou.

Ref: Flandry hoří, Flandry hoří,ve Flandrech tančí smrt.

Smrt svými hnáty krutě v kotli víří,k srdcím dosud živým neviděna míří.Zamíří tiše, zabouří hromem,zaskučí táhle, umrlců sborem.

Ref: (brumendo) mmmm, mmmm, mmmm, mmmm, ve Flandrech tančí smrt.

Text německého originálu Elsa Laura von Wolzogen ca. 1450. Za druhé světové války byly Flandry ve zpěvníku Hitlerjugend, v pětce byla zřejmě již před válkou.

/:Hurá točme svoje lano, točme v kruh,hurá točme lano - točme lano v kruh:/

Kam že plout chce ježatý náš kapitán,hurá točme lano, točme lano v kruh!Pravil do Angoly že je rozkaz dán,hurá...

Není Angola to místo vábivé,hurá...proto za noci dám lodi adieu,hurá...

Na rohu v hostinci "U vola"dala si kaviár mrtvola.Když jí ho dlouho nenesli,utekla na hřbitov se seslí.

Dali se za ní v prudký běh.Našli jí v márnici na schodech.Ten kostliveček ubohý,cucal si paleček u nohy.

Do rakve chtěli ho zpátky dát,mrtvola se s nimi začla prát.Jak tahali ji tam a sem,v mžiku byl kostlivec rozložen.

Že byli trošičku opilí,špatně tu mrtvolku složili. Tak do hostince "U vola",chodívá s hlavičkou pod paží mrtvola.

Staropražská, viz Karel Čapek: Marsyas čili na okraj literatury

Máme doma koňa Fago,je to veľa dobrý koň,dáváne mu kabanos,on nám zato ťahá voz.Máme doma koňa Fago!

Můj priatěl má taky koňa,je to veĺa blbý koň,blbý je a plešatý, blbé jméno má taky:On sa totiž volá Kali!

Písničku přinesl na Petrášku Safez, v oddíle se zpívá od osmdesátých let.

Teď jsem já u kormidla,já vám ukážu, udělat z vás povidla,to já dokážu.

Ref.:Hoj ahoj kapitán,johoho za toho, život dámhip hip hurá kapitán.

Já jsem první po Bohu,vymejšlím hesla, přikovu tě za nohupevně u vesla.

Může mi svět nadávattřeba pirátů, jen když bude tancovat,jako na drátu.

Štěkejte si šakali,já nepovolím, až se voda zakalí,tak si zalovím.

Na vás mi vždycky stačívycenit zuby, a hned se každý tlačído podpalubí.

Písnička z filmu Konkurz, 1963, režie M. Forman. Text: Jiří Voskovec a Jan WerichHudba: Jaroslav Ježek.

/:To byla jedna loďka malá,://:na moři jak, jak, jakživ nebyla.:/Ohé, ohé, ohé.

Ref.: /:Ohé, ohé, lodníci,lodníci vyplujte na moře!:/

Když pět neděl na moři byla,tu náhle do, do, došly zásoby.

Los tahali o slámku krátkou,koho maj' sní, sní, snísti prvního.

Los pad' na toho nejmladšího.Snědli ho s bí, s bí, s bílou omáčkou.

A jestli jsme vás pobavili.Tak můžem' za, za, začít nanovo.

Francouzská lidová asi z 16 století, do češtiny přeložil Hanuš Jelínek ve Zpěvech sladké Francie. Zajímavá věc, v našem podání ta písnička končí sežráním plavčíka, ve Francii má mnoho variant a ve většině z nich je zachráněn.

Byl jednou jeden námořník,jenž poznal všechny světadíly.Rád klel, což, byl to jeho zvyk,jinak byl k lidem roztomilý.Pil s námořníky, dokud pili,a rozbil v hádce mnohý džbán,zvláště když námořníci pilina lodi jménem Manhattan. Rackové vydávají křika víno teče, vlny kvílí.Co všecko přijde na jazyk,když námořník má dlouhou chvíli.Jsou rusalky, jsou vodní víly,tak u jedné z nich rozbil stan,a nakonec se políbilina lodi jménem Manhattan.

Než odjeli, vzal kapesníka zamával těm, kteří zbyli.Pak vylezl si na žebříka nohy se mu podlomily.Hodiny prý se zastavilya bylo slyšet zvuky hran.Už víckrát nedojedeš k cílina lodi jménem Manhattan. Poslání:K stáru se člověk často mýlí,zvlášť když byl světem příliš štván.Kéž došly by mně moje sílyna lodi jménem Manhattan.

Selim tuhle píseň zkomponoval a do oddílu přinesl v bohatýrské době poloviny šedesátých let. Text Vítězslav Nezval, 1936, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, balada padesátá.

Na molu sedím sám a sáma velkej smutek v srdci mám.Zbyl jsem tu jako trosečník,můj parník odjel na rovník.A s ním byl jeden námořník,a ten byl králem harmonik,On všechny písně dobře znal,však jenom jednu stále hrál.

Harmonika námořníkachvíli jásá, chvíli naříká.Harmonika námořníkanad ostatní v světě vyniká.

Hrej a hrej nám námořníkupíseň lodníků!Ať se všichni vydovádína tom našem parníku!

Jen spi můj broučku malýpod okny příboj ztich'sudičky povídalyže budeš námořník

Tvůj táta jím byl takya všichni muži kolnež odnesly je mrakyna druhý světa pól

Tvůj táta patřil mořitvůj táta chybí mia v kapli svíce hoříjak hvězdy za zimy

V podmořské temné slujineslyší vichřicia lodě nad ním plujía rybky svítící

Až vyrosteš můj malýsvůj moři splatíš díksudičky povídalyty budeš námořník

Poslední píseň u velkého táboráku. Ve sborníku "Historie vodní Dvojky 1943-1993" autorství této písně připisují Wallóovi. Asi jde o K.M. Walló řečeného Kim (Pětkař z doby před 2. světovou válkou).

Šťastnej je národ, kterýmu mořebaladu starou vypráví.To moře který, jo, lidský hoředo dálky s vlnou vyplaví.

Kolik příběhů a tragédiíse tady mělo odehráta vlny který, jo, věčně žijí,jo, ty viděly umírat.

Ref.: Jo, hochu, modli se a třeba klej,moře tě nebere na vědomí,oceán zná jenom vítězný boj,jo ho ho ho!

Když tenkrát briga z Dánska vyplulakrálovně polské s pokladem,Jadwiga tenkrát, jo, netušila,že nepokochá se se zlatem.

Ta drahá lodice, jo, nedoplulauž nikdy víc k polským břehůma prudká bouře, to tehdy byla,co vzala, jo, zlato králů.

Ref.

Tak už to, jo, na světě bejvá,zlato je zla, jo, spojenec.Na koráb dal se najmout za bocmana,jo, tlustej Patrik, spiklenec.

Podnítit vzpouru, zmocnit se zlata,se mu však, jo, nezdařilo.Prokletej koráb, se zlatým zbožímBaltický moře pohltilo.

Ref.

Melodie Selim, text Fripi a Bob. Píseň vznikla na táboře 1964 Mrowkowe Widmy u Baltu.

Šel Waverley se vykoupat pat pat,svou Dorotheu nechal sníti,[: a aby si moh' moh' a zaplavat vat vatmusel si měchuřinky vzíti :]

Zlý osud číhá jako soka Waverley proti své vůli[: když po hlavě svůj proved skokpod vodou zůstal trčet v půli :]

Když k paní došla zpráva zlá,jak střela z komnat vyletěla,[: nad vodou lejtka poznalaa mžikem hrůzou zkameněla. :]

Po létech park i zámek zpusta jenom skrze staré jedle[: je vidět lejtka z vody růsta sochu Dorotey vedle :]

V oddíle se traduje, že je to ruská lidová, kterou složili ruští námořníci po prohrané bitvě s admirálem Waverlym. Ale protože historické dokumenty o admirálovi Waverlym nejsou k nalezení, dost možná je to písnička podle knížek sira Waltera Scotta, ve kterých vystupuje mladý důstojník Waverley, snílek a nešika. Kdo ví …