zpravodaj 9 / 2012 spravodaj září september 1 Obsah str. Komentáře 2 Nepotrestaní / Peter Getting 2 Návraty k XV. Všesokolskému sletu 5 Zůstane v našich vzpomínkách 5 / Eva Svobodová 5 Z historie 6 150 let od skvělé myšlenky sokolské – 2 / Petr Anderle 6 Poučení Bezákom / Peter Javůrek 8 Z České republiky 9 Příběh o úspěšné značce Mattoni a chátrajících lázních Kyselka / Jana M. Jarolímková 9 Ze zahraničí 11 Rusko se předvedlo jako říše zla 11 Soud poslal Pussy Riot na dva roky do vězení 12 Správny druh terorismu nalezen / Ota Ulč 13 Výročí: Srpen 1968 15 Okupácia bola zlatou érou vtipov 15 Jako na okupáciu reagoval svet / Zuzana Uličianska 19 Na pomoc penzistům 20 Vystěhování se po odchodu do penze / Karel Flubacher 20 Ze Slovenska 22 Stelesnenie amnézie / Peter Morvay 22 Z činnosti spolků 23 Sokolský letní tábor / Beatrice Jordan 23 Věda 24 Proboha, „boží částice“ je na světě? / Miloš Dokulil 24 Opustili nás 25 Vzpomínáme 28 Pár námětů s odstupem 75 let od onoho „kalného rána“ / Miloš Dokulil 28 Jubileum 30 Jan Kyjovský – Svatopluk Čech / Jiří Kraus 30 Zdeněk Roudnický slavil osmdesátiny / Petr Stránský 32 Čtení na volnou chvíli 33 Ovce bloudící přes kopečky / Milan Cimburek 33 Reagujete 34 Nemýlíte se, pane Tomka? / Tomáš Tichý 34 Zaujalo nás 35 O Baťovi v Solothurnských novinách / Štěpán Húsek 35 Tři oříšky pro Popelku / Miloš Dokulil 36 Disproporcie v prideľovaní štátnych dotácií pre Slovákov v zahraničí / Dušan Klimo 37 Švajčiarsky súd povedal, že novinári Rydla z SNS neohovárali / Miroslav Kern 39 Žijí mezi námi 39 Karel Čapek / Andrej Hrico 39 Chválíme 44 Remiza a výhra české fotbalové sedmnáctky ve Švýcarsku 44 Oznámení 45 Inzerce 49
56
Embed
zpravodaj 9 / 2012 Obsah str. spravodaj · zpravodaj 9 / 2012 spravodaj září september 1 Obsah str. Komentáře 2 Nepotrestaní / Peter Getting 2 Návraty k XV.
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
1
Obsah str.
Komentáře 2
Nepotrestaní / Peter Getting 2
Návraty k XV. Všesokolskému sletu 5
Zůstane v našich vzpomínkách 5 / Eva Svobodová 5
Z historie 6
150 let od skvělé myšlenky sokolské – 2 / Petr Anderle 6
Poučení Bezákom / Peter Javůrek 8
Z České republiky 9
Příběh o úspěšné značce Mattoni a chátrajících lázních Kyselka / Jana M. Jarolímková 9
Ze zahraničí 11
Rusko se předvedlo jako říše zla 11
Soud poslal Pussy Riot na dva roky do vězení 12
Správny druh terorismu nalezen / Ota Ulč 13
Výročí: Srpen 1968 15
Okupácia bola zlatou érou vtipov 15
Jako na okupáciu reagoval svet / Zuzana Uličianska 19
Na pomoc penzistům 20
Vystěhování se po odchodu do penze / Karel Flubacher 20
Ze Slovenska 22
Stelesnenie amnézie / Peter Morvay 22
Z činnosti spolků 23
Sokolský letní tábor / Beatrice Jordan 23
Věda 24
Proboha, „boží částice“ je na světě? / Miloš Dokulil 24
Opustili nás 25
Vzpomínáme 28
Pár námětů s odstupem 75 let od onoho „kalného rána“ / Miloš Dokulil 28
Jubileum 30
Jan Kyjovský – Svatopluk Čech / Jiří Kraus 30
Zdeněk Roudnický slavil osmdesátiny / Petr Stránský 32
Čtení na volnou chvíli 33
Ovce bloudící přes kopečky / Milan Cimburek 33
Reagujete 34
Nemýlíte se, pane Tomka? / Tomáš Tichý 34
Zaujalo nás 35
O Baťovi v Solothurnských novinách / Štěpán Húsek 35
Tři oříšky pro Popelku / Miloš Dokulil 36
Disproporcie v prideľovaní štátnych dotácií pre Slovákov v zahraničí / Dušan Klimo 37
Švajčiarsky súd povedal, že novinári Rydla z SNS neohovárali / Miroslav Kern 39
Žijí mezi námi 39
Karel Čapek / Andrej Hrico 39
Chválíme 44
Remiza a výhra české fotbalové sedmnáctky ve Švýcarsku 44
Oznámení 45
Inzerce 49
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
2
Komentáře
Komunistickí pohrobkovia, podobne ako tí fašistickí, ospravedlňujú zločiny, napriek tomu chcú byť v parlamente
Nepotrestaní
Kým fašisti nemôžu hajlovať a otŕčať sa s gardistickými symbolmi, komunisti akoby nikomu
neprekážali. Komunistická strana sa bez problémov zaštiťuje ideológiou, ktorá stála životy milió-
nov ľudí a nastolila krvavú totalitu, hlása frázy o „buržoáznej demokracii“ a mieri do parlament-
ných volieb. Bez ťažkostí funguje aj dorast v Socialistickom zväze mladých, propagujúci Lenina.
Spoločne otvorene popierajú zločiny komunizmu.
Deje sa tak napriek tomu, že schvaľovanie a spochybňovanie zločinov komunizmu je od vlaňaj-
šieho septembra trestné. Umožnila to novela toho istého Trestného poriadku, vďaka ktorej už
rozdali prísnejšie tresty šoférom s alkoholom za volantom. Prípad stíhania komunistických pred-
staviteľov však hodila polícia do koša, lebo sa vraj nič protizákonné nedeje...
Jáchymovská lož:
Kto verejne popiera, spochybňuje, schvaľuje alebo sa snaží ospravedlniť holokaust, zločiny reži-
mu založeného na fašistickej ideológii, zločiny režimu založeného na komunistickej ideológii
alebo zločiny iného podobného hnutia, ktoré násilím, hrozbou násilia alebo hrozbou inej ťažkej
ujmy smeruje k potlačeniu základných práv a slobôd osôb, potrestá sa
odňatím slobody na šesť mesiacov až tri roky. Trestný poriadok hovorí
jasne. Pre fašistické pokusy prekrúcať históriu by mal preto platiť rov-
naký trest ako pre tie komunistické. Tak, ako je trestné spochybňovanie
holokaustu, čiže takzvaná osvienčimská lož, trestá zákon po novom aj
„jáchymovskú lož“. Komunistickú odrodu luhania, že počas červenej
diktatúry sa nič zlé nestalo.
Zákon však naráža na realitu. Komunistická strana Slovenska (KSS)
odovzdala na ministerstve vnútra bez väčších ťažkostí kandidátku do
marcových parlamentných volieb. Toho istého ministerstva, ktoré by ju
malo trestne stíhať. Polícia síce v novembri minulého roka otvorila
prípad šírenia jáchymovskej lži zo strany KSS, napokon však „vyhod-
notila, že trestný čin nespáchali“. „Poverený policajt vec odmietol v
zmysle zákona, nakoľko v tomto prípade nebol dôvod na začatie trest-
ného stíhania“, tvrdí polícia.“
Kocúrkovo:
Hoci je spochybňovanie zločinov komunizmu trestné, v oficiálnych vyhláseniach Komunistickej
strany môže pokojne stáť, že „neexistujú žiadne zločiny komunizmu“. V slovenskom Kocúrkove
je možné, aby komunisti bez obalu hlásali: „Popierame zločiny komunizmu!“
S dodatkom:
„My komunisti, naopak, navrhujeme vyhlásiť súčasný protiľudový režim buržoáznej demokracie
za zločin páchaný na občanoch.“ Tvrdia, že chcú realizovať „odpor voči tomuto kapitalistickému
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
3
systému“, veď „ako inšpirácia môžu poslúžiť skúsenosti samotného zakladateľa Ruskej sociálno-
demokratickej robotníckej strany V. I. Lenina“.
Komunistický líder Jozef Hrdlička je vo vyjadreniach opatrnejší. Žiadne zločiny komunizmu síce
podľa neho nejestvujú, no ak nejaké sú, ide vraj o pochybenia jednotlivcov... Vychádzajúc z jeho
optiky sú vraždy opozície, politické monsterprocesy, znárodňovanie, státisíce obetí a lágre spolu s
popretím práv a slobôd zrejme len chybičkami krásy... Oči sa zakrývajú pred výpočtom zločinov
zrežírovaných komunistickou stranou a jej predstaviteľmi z Čiernej knihy komunizmu, v ktorej
medzinárodný tím akademikov dokazuje, že komunizmus je jednoznačne zločinná ideológia.
Ostatne, už sám podtitul knihy vystihuje komunizmus - zločiny, teror, represie.
K novému zákonu, ktorý nedovoľuje spochybňovať pravdu, komunisti na svojej webovej stránke
uvádzajú: „Nie je to zákon na ochranu pravdy, ale je to zákon
na podporu kapitalistickej propagandy a buržoázneho klam-
stva.“ Samotný Hrdlička sa trestného stíhania neobáva, nebol
vraj ani predvolaný a o celej veci sa dozvedel z médií. Tvrdí,
že ide o očierňovanie komunistickej strany a komunistických
ideí. Opakuje, že s minulosťou nemá KSS nič spoločné. Na
upozornenie, že majú rovnaký názov aj symboly, čo je podob-
né, akoby niekto nazval stranu NSDAP a tvrdil, že nemá s
nacistickou minulosťou nič spoločné, reagoval: „To je úplne
neporovnateľné, jedna a druhá ideológia.“ Aký je rozdiel med-
zi krvou obetí fašizmu a komunizmu, sme sa však nedozvede-
li. Na otázku, či niekto v jeho rodine nosí okuliare a či si mys-
lí, že takých ľudí treba strieľať, nám súdruh Hrdlička odpove-
dal: „Je to úplne nezmyselná otázka, nebudem takéto nezmys-
ly komentovať.“ Nebol to však nezmysel, ale prax komunis-
tov. Jeden z nepotrestaných – Vasiľ Biľak.
Žije si vo vile pod Bratislavským hradom.
Bezzubý?:
Bez ohľadu na názory súčasných súdruhov je však zákon platný. Zaráža preto nečinnosť kompe-
tentných a fakt, že komunisti nie sú stíhaní. V praxi to značí, že sú len dve možnosti - buď je
platný zákon bezzubý a bol len politickým divadielkom pre voličov, alebo je neschopná polícia,
ktorá vec šmarila do koša.
Lucia Kurilovská z Ústavu štátu a práva Slovenskej akadémie vied zaoberajúca sa trestným prá-
vom nevidí chybu v zákone. Hoci tento jasne hovorí, že treba trestať spochybňovanie zločinov
komunizmu, chýba definícia, ktoré to sú. „To je rozdiel oproti holokaustu či zločinom fašizmu
zakotveným v medzinárodných dohovoroch, chartách a štatútoch. Ich definícia je stanovená a do
našej zbierky zákonov sa dostali hneď po vojne. Nič také sa po nežnej revolúcii nestalo s komuni-
zmom.“
Zákon by tak potreboval oporu v ďalších dokumentoch, ktoré vzniknú na domácej alebo medziná-
rodnej úrovni. Napokon podobné problémy s komunistami majú aj ďalšie postkomunistické štáty.
Definovanie komunizmu ako ideológie, ktorá je zločinná vo svojej podstate, by sa tak dostalo z
odborných fór do reálneho života. Práve to môže byť podľa Kurilovskej problém pri aplikácii
zákona v praxi. „Samotné ustanovenie je v rámci Trestného zákona v poriadku, ale môže chýbať
ďalší prameň, o ktorý by sa dalo v trestnom konaní oprieť,“ dodáva.
Smutné:
Kurilovská si napriek tomu myslí, že aj v terajšej podobe poskytuje isté možnosti. „Pokiaľ Komu-
nistická strana doslovne hovorí, že neexistujú žiadne zločiny komunizmu, tak sa presne napĺňa
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
4
skutková podstata nového zákona a na tomto základe sa dá konať,“ tvrdí. Polícia však prípad
odložila a nedostal sa ani len do štádia, že by komunistov začali trestne stíhať a dopĺňali vyšetro-
vanie znaleckými posudkami o zločinnosti komunizmu a podobne. „Postup polície ma neprekva-
pil, keďže už aj v minulosti viackrát zamietla nepríjemné kauzy pod koberec, ako sme to videli
napríklad v korupčných kauzách alebo v prípade rasistických výrokov Jána Slotu a ďalších pred-
staviteľov SNS,“ komentuje výsledok vyšetrovania poslanec Ondrej Dostál.
Dvojaký meter:
Novela zákona hovorí len o spochybňovaní zločinov komunizmu. Ak by ktokoľvek propagoval
samotnú komunistickú ideológiu, nič sa mu nestane... Na rozdiel od propagácie fašizmu sa propa-
gácia komunizmu obchádza, a to zďaleka nielen u nás. Medzinárodná odborná obec sa zhoduje v
tom, že na obe zločinné ideológie sa neuplatňuje rovnaký meter, takže kým fašisti sa musia mas-
kovať rôznymi „nacionalistickými“ frázami a odučili sa hajlovať na verejnosti, komunisti môžu
bez obáv propagovať svoje idey, symboly i politickú stranu.
Na to, aby bola komunistická strana zakázaná a rozpustená, pritom zrejme netreba ani nový zá-
kon. Komunizmus, ku ktorému sa hlásia jeho dnešní stúpenci, nemá totiž na svedomí len tisíce
životov a porušovanie základných ľudských práv, ale aj zničenie parlamentnej demokracie. Hlav-
ným krédom komunizmu je diktatúra proletariátu, ktorej názov jasne ukazuje, čo chcú komunisti
spraviť s demokraciou. Fašistická Slovenská pospolitosť bola pritom rozpustená ako politická
strana práve pre program, v ktorom hlásala zmenu demokracie na stavovský štát, bežný vo fašis-
tických režimoch. V čom je teda problém?
(Ne)vôľa:
Historička práva Katarína Zavacká vysvetľuje, že ide o viacero faktorov. „Po druhej svetovej
vojne museli súd nad nacistami a denacifikáciu obyvateľstva presadiť víťazné veľmoci, teda sila
zvonka - po roku 1989 tu takáto sila nebola. Fašizmus v Európe porazila vojenská sila, a to v
období páchania obrovských krutostí už aj voči vlastnému obyvateľstvu, komunizmus sa zrútil
ekonomicky.“ Chýba však najmä politická vôľa. „Problém je, že popri vznešenej myšlienke o
vzdaní sa revanšu voči komunizmu ako politickému hnutiu sa rezignovalo i na presadenie spra-
vodlivosti voči jednotlivcom. Napríklad Gustávovi Husákovi na úplnú beztrestnosť stačilo opus-
tenie prezidentského kresla, pritom išlo o politika, ktorý bol nielen spoluzodpovedný za normali-
záciu po roku 1968, ale už koncom vojny presadzoval rovno pripojenie Slovenska k ZSSR a od
roku 1946 sa tým najhnusnejším spôsobom ‚zaslúžil‘ o likvidáciu demokracie.“
Nielen Husák pritom za to nikdy nestál pred súdom. V bratislavskej vile si dodnes pokojne nažíva
tajomník ÚV KSČ a signatár pozývacieho listu vojsk Varšavskej zmluvy Vasil Biľak, v centre
metropoly beztrestne žije posledný šéf ŠtB Alojz Lorenc, ďalšie špičky komunistickej diktatúry
pôsobia v štátnych a politických funkciách. S tým, že akýkoľvek zákon je bez politickej vôle a
spoločenského záujmu len prázdnym textom, súhlasí aj Kurilovská: „Trestné právo súvisí aj s
politickou vôľou, a pokiaľ polícia odložila prípad a ani sa nezačalo stíhanie, vec nemohla dospieť
do ďalších štádií. To však môže podľa zákona stále zmeniť generálny prokurátor.“
Keďže sme v slovenskom Kocúrkove, s generálnym prokurátorom je to trochu ťažšie, žiadneho
nemáme... Vymenovať ho má prezident Ivan Gašparovič, ktorý počas neslobodného režimu učil
komunistické trestné právo. Možno mu v tom pomôže vedúci jeho kancelárie Milan Čič, exminis-
ter komunistickej spravodlivosti.
Peter Getting, Plus 7 dní
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
5
Návraty k XV. Všesokolskému sletu
Zůstane v našich vzpomínkách
Snad mi dají všichni cvičící, jejich doprovod i diváci (nebo aspoň většina) za pravdu: Krásný
sletový týden, na který budeme ještě dlouho vzpomínat, je za námi. Co to stálo příprav, cvičeb-
ních hodin, hledání ubytování, atd. atd. A co jsme si přáli? Neudělat při vystoupení pokud možno
chybu, přáli jsme si pěkné počasí, aby nás i v průvodu bylo co nejvíce, abychom demonstrovali
náš Sokol v zahraničí. Troufám si říci jedno: vše se vydařilo, počasí nám přálo, průvod byl krás-
ný, stovky lidí lemovaly okraje ulic, po kterých jsme šli, již jako před šesti lety, nejednomu divá-
ku, ale i nám, v průvodu občas zvlhly oči.
Většina z naší župy byla ubytována v hotelu Slavia, uprostřed všeho dění, po levé straně šatny,
které jsme my vůbec nepotřebovali, po pravé straně nástupiště a hned za ním stadion, lepší polohu
jsme si snad ani nemohli přát. Celý týden ruch v Tyršově domě, každý den odpoledne pódiové
skladby (a nejen tam), kdykoliv jsme tam přišli, setkali jsme se s přáteli nejen z České republiky,
ale z celého světa. A což teprve dva hlavní sletové dny! Prudký déšť, doslova liják, jsme odnesli
my, nejstarší. Po celou dobu zahájení a cvičení (první program) lilo jako z konve. Vadilo nám to?
Vůbec ne. Byli jsme odměněni potleskem a uznáním. Druhý sletový den krásné počasí, to jsme si
hlavně přáli kvůli dětem. Nebudu popisovat jednotlivá vystoupení, kdo má zájem, může se na vše
podívat na internetu. Chci dnes jen poděkovat všem, kteří do Prahy jeli, buď jako cvičící, diváci,
doprovod dětí, těm, kteří šli do průvodu, těm, kteří jakoukoliv formou pomohli k tomu, abychom
vše zvládli.
V září vyjde posletové číslo Župních zpráv, ve kterých se můžete dočíst mnohem více a shlédnout
fotografie našich pilných fotografů.
Eva Svobodová, vzdělavatelka sokolské župy Švýcarské
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
6
Z historie
150 let od skvělé myšlenky sokolské – 2
(pokračování z minulého čísla)
Ale vraťme se do Evropy osmnáctého a devatenáctého století. Jaká byla situace v našich zemích
koncem osmnáctého a začátkem devatenáctého století, pokud jde o
tělovýchovu. O potřebě tělesných cvičení se hovoří již ve Všeobec-
ném školním řádu, který vydal 6. prosince 1774 pedagog a augusti-
niánský kněz Johann Ignaz von Felbiger (na snímku, 1724-1788) v
rámci školských reforem Marie Terezie. Píše o tom také ve své pří-
ručce pro učitele (Methodenbuch), kterou vydal o rok později. Zde se
objevují i doporučení k zakládání hřišť u škol nebo za obcemi. Zají-
mavé je, že tuto myšlenku prakticky podporoval mimo jiné také
Jakub Jan Ryba. O potřebě tělesné výchovy se zmiňuje také Bolzano
ve své knize O nejlepším státě. Traduje se mimo jiné, že v roce 1810
vznikla v Praze první veřejná plovárna. A to se již začínají objevovat
první jména propagátorů tělocviku Johan Hirsch (ortopedický lékař),
Rudolf Stephany (první zemský učitel tělocviku), Jan Malypetr (za-
kladatel pražského tělocvičného ústavu, učitel Tyršův a propagátor Jahnovy metody cvičení, spo-
luautor českého tělocvičného názvosloví), Josef Seegen, Ferdinand Schmidt (organizátor dalšího
tělocvičného ústavu v Praze), Jan Spott (organizuje cvičení dívek). A objevují se začátky spolko-
vé činnosti. V roce 1845 byly v Praze pořádány první veslařské závody, v roce 1857 vzniká čes-
ko-německý spolek zabývající se jezdeckými závody na koních. A to se již pomalu blížíme k roku
1862, v němž byl založen "Pražský tělocvičný spolek", o dva roky později přejmenovaný na So-
kol.
Posléze přibyl čin
Mezi osobnostmi, které stojí u počátku položení základů Sokola, není jméno světoznámého čes-
kého vědce a spoluzakladatele cytologie Jana Evangelisty Purkyně (1787–1869) zas tak často
zmiňováno, jakkoli by si to zasloužil. Jeho asistentem byl přírodovědec a politik Eduard Grégr
(1827–1907). Oba dva, Purkyně i jeho asistent byli od počátku přispěvatelé významného ency-
klopedického díla známého jako Riegrův slovník naučný (vycházel v letech 1860–1874). Eduard
Grégr přizval ke spolupráci v redakci tohoto slovníku i Miroslava Tyrše. Ve stejnou dobu, 1.
ledna 1861 zakládá Eduardův bratr Julius Grégr (1831-1896) Národní listy. V roce 1874 se Julius
Grégr stává spoluzakladatelem Národní strany svobodomyslné, známou spíše pod názvem Mla-
dočeši. Není bez zajímavosti, že jejím kandidátem a později poslancem v Říšské radě byl Miro-
slav Tyrš.
A tak se stalo, že 17. prosince 1861 dr. Julius Grégr přichází na pražské policejní ředitelství s
žádostí o registraci "Tělocvičné jednoty pražské". Žádost je pochopitelně doplněna stanovami
spolku, jehož prvním jednatelem se stal jeho bratr Eduard. Stanovy spolku byly kupodivu schvá-
leny již 27. ledna 1862. Za tři týdny se konala v Malypetrově tělocvičném ústavu v Panské ulici
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
7
Eduard Grégr Julius Grégr
ustavující valná hromada spolku. 75 přítomných zvolilo starostou spolku Jindřicha Fügnera (pů-
vodně Heinrich Anton; 12.10.1822–15.11.1865). Dále pak místostarostou (později náčelníkem)
náčelníkem Miroslava Tyrše (původně Friedrich Emmanuel Tiersch; 17.10.1832–8.8.1884). Čle-
ny výboru se stali oba bratři Grégrové (původně Grögerové, od mládí čeští vlastenci, i když jejich
maminka byla Němka), dále třeba Rudolf Thurn-Taxis, Rudolf Skuherský, Emmanuel Tonner,
Karel Steffek, František Písařovic, Jan Kryšpín, Ferdinand Fingerhut (Náprstek) a JUDr. Tomáš
Černý. Samá dobrá jména.
Vzhledem k tomu, že Tyrš s Fügnerem byli vlastně svým původem čeští Němci, sváděla poz-
ději jejich kritiky tato skutečnost ke spekulacím. Leč zbytečným a vesměs nepravdivým. Tyrš pro
českou otázku zahořel již v době středoškolských studií na Malé Straně a sám požádal, aby mohl
maturovat v českém jazyce, když si
předtím změnil i křestní jméno z Friedri-
cha na Miroslava. Na druhou stranu
Jindřich Fügner měl s češtinou více než
značné potíže. Avšak oba dva hlavní
zakladatelé spolku od počátku úzkostlivě
střežili jeho naprostou apolitičnost.
Oběma, bez ohledu na to z jakého pro-
středí vyšli, byl poctivým a základním
cílem zájem na skutečném fyzickém a
morálním růstu českého národa.
Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš v kresbě vynikajícího portrétisty Františka Ženíška (1849–1916), budoucího rektora
Akademie výtvarných umění (1903–1904). Kresby jsou z roku 1883. S Ženíškem se potkal Tyrš jako s cvičencem – mladí výtvarníci z pražské umělecké akademie, kde Ženíšek od roku 1864 studoval u profesora Eduarda Engertha, chodili po
večerech velice horlivě cvičit do Sokola. Ženíšek byl mimo jiné velice oddaným obdivovatelem Josefa Mánesa, takže
nemohl ani nebýt než příznivcem myšlenek sokolských. Josef Mánes byl totiž také u toho, když Sokol vznikal a je autorem jeho praporu.
A dokázali skloubit své nejlepší vlastnosti a znalosti. Tyrš byl velmi vzdělaný člověk a naprosto
oddaný tomu nejlepšímu, co nám mimo jiné odkázala řecká filozofie. Fügner byl také velice vzdě-
laný člověk (ovšem spíše samouk), navíc velice zběhlý v evropských poměrech a dokonalý psy-
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
8
cholog. Byl to on, kdo v počátcích vzniku spolku uměl mírnit různé spory. Každopádně nebyl
vznik spolku jakýmsi aktem proti německému živlu. V té době ani nehořely mezi Čechy a Němci
nějaké zvláštní nacionální vášně, zejména vůbec ne mezi inteligencí českou a německou. Pocho-
pitelně, že o povznesení národa českého zde šlo. Avšak jiným způsobem. Rozhodně nikoli onou
formou, která by potlačováním jedněch upřednostňovala druhé, čemuž jsme se bohužel nevyhnuli
po roce 1918.
Petr Anderle (pokračování příště)
Poučení Bezákom
Benedikt XVI. mohol sotva urobiť viac pre osvetu medzi obyvateľmi Slovenska. Vyzbrojený
dogmou o neomylnosti, Joseph Ratzinger podpísal odvolanie populárneho trnavského arcibiskupa
a neobťažujúc sa nejakým zdôvodňovaním svojho kroku, odišiel na trojmesačnú dovolenku. Na-
šinci tak dostali názornú lekciu zo spôsobov, akými rieši pápežská kúria ošemetné záležitosti.
Rímsky biskup predsa nepotrebuje zdôvodňovať svoje kroky. Tým skôr, ak dôvody, ktoré sú v
hre, nie sú z tých, ktorými by sa chcel ktokoľvek chváliť. Nieto ešte organizácia, ktorá si nárokuje
piedestál morálnej autority. Vatikán si však zrejme skôr či neskôr nejaké dôvody bude musieť
nájsť, pretože ich absencia podporuje rôzne škaredé podozrenia.
Napríklad, že ide len o to, o čo išlo v takmer dvadsať storočí dlhej histórii katolíckej cirkvi už tak
často, prečasto: o majetky. Spôsob, akým sa Róbert Bezák "zmocnil" úradu, jeho audity a kontro-
ly napovedali, že sa chce skutočne úprimne odlíšiť od svojho predchodcu aj v tejto oblasti. Doda-
jme, že Ján Sokol bol rôznymi škaredými podozreniami priam oblepený.
Podozrenia okolo Jána Sokola však Vatikánu nikdy nestáli za reakciu. Či už za Ratzingera, alebo
za Karola Wojtylu. Prečo? Pretože cirkev je náchylná uvažovať ako totalitná organizácia: čo je
dobré pre ňu, je dobré aj pre "vonkajší svet". Z čoho vyplýva, že i keby ste pre vonkajší svet nehli
ani prstom, služba pre cirkev vás v jej očiach očisťuje. A služba pre cirkev sa dá vysvetľovať
všelijako. Dejiny nás učia, že spása môže byť práve takým obchodným artiklom ako čokoľvek
iné.
V očiach Vatikánu Sokol vo funkcii arcibiskupa zjavne svojej cirkvi slúžil dobre - čím sa stali
jeho možné hriechy nepodstatnými, zatiaľ čo Bezák v rovnakej funkcii asi nie - čím sa stala kaž-
dázámienka pre jeho odvolanie hodnovernou.
Tu prichádzame k druhému poučeniu. Je nad slnko jasnejšie, že Bezáka musel Rímu "posunúť"
nejaký domáci dobrodinec. Alebo skôr dobrodinci. Autoritárska štruktúra cirkvi im, pravdaže,
vyhovuje, pretože im teraz umožňuje zbožne mlčať.
Neprislúcha nám riešiť, aký je Bezák kresťan katolík, ani to, ako a či vôbec sa odlišuje napríklad
od Sokola v chápaní dogiem a rituálov viery. Tieto a podobné otázky môžeme pokojne prenechať
cirkevným autoritám. Pre nás je dôležitejšie napríklad to, ako sa Bezák dokázal nahlas dištanco-
vať od šíriteľov sentimentu za vojnovým slovenským štátom. Ale hoci aj to, ako sa postavil k
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
9
narábaniu s majetkom. Skrátka všetko to, čo napovedá, ako sa Bezák staval k tomu nášmu "von-
kajšiemu svetu". Podľa všetkého sa k nemu Bezák staval ako slušný človek. Nuž a ak pápežský
štát spolupracuje s neslušnými cirkevníkmi na odstraňovaní slušných, potom sa treba ešte raz
dôrazne spýtať, ako je možné, že náš štát, ktorý sa podľa svojej ústavy tvári ako sekulárny, má s
pápežským štátom uzavretú nevypovedateľnú, nerovnovážnu zmluvu.
Peter Javůrek , Pravda
Z České republiky
Příběh o úspěšné značce Mattoni a chátrajících lázních Kyselka Možná, když projíždíte Českou republikou po dálnici, jste spatřili obří kovové orly. Nebo jste
navštívili restauraci a nabídli Vám minerální vodu Mattoni. Dovolím si předat Vám pár informa-
cí. Věřte, že budete překvapeni, stejně jako já.
Lázně Kyselka kolem r. 1900, kde se těží minerální voda Mattoni
ve svých skoro 65 letech věku, v době, kdy jiní myslí vesměs už jen na zasloužený odpočinek.
Tehdejší česká „politická“ veřejnost nebyla vůbec žádným způsobem na stávající či následné
složité vnitřní ani vnější poměry nikterak připravena. Slovenská veřejnost na tom byla nesrovna-
telně hůř.
V tom čase o čtvrt století později, když Masaryk již dožíval svůj plodný život, kdopak mohl
tehdy, koncem 30. let 20. století tušit, jaké úžasné možnosti zakrátko nabídne – a zprvu jen pro
matematické operace – tehdy ještě neexistující počítač? Ani televize ještě neexistovala jako ve
veřejnosti populárně již zakotvené médium; tím byly zatím především biografy, s již tehdy ko-
nečně ozvučenými filmy. V řadě civilizovaných států ještě ženy neměly hlasovací právo a pro-
vdané ženy zůstávaly pravidelně „v domácnosti“. V průmyslových státech nejméně polovina
obyvatelstva byla stále ještě zaměstnána v zemědělství. „Vzorově“ na kolonie evropských moc-
ností byla rozdělena především celá Afrika. Nad milion obyvatel měla jen hrstka světových met-
ropolí. Jazykem kultury a diplomacie byla francouzština. V dopravě triumfovala železnice a me-
zikontinentálně paroplavba. Žilo se lokálně; málem ještě ve stínu zvyklostí z druhé poloviny
19. století. Mezi Masarykovým úmrtím (14. 9. 1937) a dneškem je průrva 75 let. Z toho výcho-
zích pět desetiletí (s výjimkou necelých tří let po květnu 1945) byl Masarykův osobnostní, literár-
ní a politický odkaz tabuizován a jeho knihy byly na pečlivě střeženém indexu. Po roce 1989 se
nenašel čas k poklidnějšímu věcnému zhodnocování ani jeho státotvorné, ani jeho myslitelské
aktivity. Zvykli jsme si v tom našem, již 21. století žít nejen rychleji, ale spolu s tím také více
spotřebitelsky, ve zjednodušených informačních schématech. Přitom dnes už jsou v důchodu lidé,
kteří se narodili po 2. světové válce. Pro dnešek je už v nečitelné minulosti všechno, co předchází
živé zkušenosti dvou až tří vedle sebe žijících generací. A v tom osobním a kolektivním předčasí
jsou si pak svou životní naléhavostí relativně rovny informace jak třeba o vzniku Československa
z roku 1918, tak třeba o založení Říma roku 753 před začátkem naší éry („př. Kr.“).
Tomáš Masaryk se narodil 7. 3. 1850, v době, kterou si se svou zkušeností lidí 21. století stěží
dokážeme přiměřeně představit. Převážná většina tehdejších evropských států byla monarchiemi.
Ve Střední Evropě byl po napoleonských válkách – až do 1. světové války! – stabilizován stav,
v jehož rámci v půli 19. století existovaly jen dva středoevropské státy, Rakousko a Prusko; při-
čemž do střední Evropy (nejen geograficky) zasahovalo Rusko a se Střední Evropou (i kulturně-
politicky) souvisela Osmanská říše! Mělo se oprávněně za to, že hegemonem světa je Velká Bri-
tánie. Společnost byla stavovsky a třídně rozdělena; právo bylo stále snadno umlčováno rodovými
výsadami. Málem zanedbatelná byla v té době stále ještě hodnota pracovní síly. Zatím nikde nee-
xistovalo žádné toho jména hodné sociální zákonodárství. Kvalitnější vzdělání bylo dosažitelné
jen pro vyšší a střední třídu obyvatelstva. Organická chemie byla zatím v plenkách; stejně tak
znalosti o elektřině. Evropsky protežované křesťanství nejednou spojilo trůn i oltář; představa
nenáboženského vidění světa se zdála být naprosto nenáležitá (ne-li sociálně a hodnotově vykoře-
něná). Svět byl stále jako Vesmír malý, svým předpokládaným věkem nesmírně mladý, a zakon-
zervovaně statický.
Snad už těch pár zrovna zmíněných údajů dává dostatečně najevo, jak nám musí být vzdálen
nejen čas Masarykova zralého věku, ale tím spíše jeho narození! Jeho výchozí zkušenosti a jistoty
se postupně formovaly na zcela odlišném sociálně-kulturním a ekonomicko-politickém pozadí,
než jsou zkušenosti a vymoženosti naše. To je určitě nesporné. Stejně tak nelze porovnávat dyna-
miku vývoje mezi lety 1850-1937 s následnou dynamikou vědeckých, ekonomických a politic-
kých procesů z let 1937-2012.
Je toho mnohem víc, co je třeba si uvědomit dříve, než začneme pouze vršit fráze a umisťovat
věnce pod sochy T. G. Masaryka. Zkusme taky nezapomenout, že jeho otec byl Slovák. Kdyby
neměl tak vynikající matku (kulturně uvažující německy), snad by se nakonec vyučil kovářem. Ve
dvoujazyčném Brně jako gymnazista se Tomáš Masaryk stal vědomou volbou Čechem. Jako
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
30
profesor na Karlově univerzitě nejednou riskoval dokonce jak kariéru tak i vlastní život, pokud
bojoval za pravdu. Za první světové války se stal nespornou autoritou pro menšinovou problema-
tiku ve Washingtonu, dokonce u prezidenta Wilsona. Ač se ocitl v poválečné politice ČSR for-
mální funkcí prezidenta stranou, morální a intelektuální autoritou zůstal nejen v mladé republice,
ale i v zahraničí.
Jako politik nám opakovaně vzkazuje: Nebát se. A nekrást!
Miloš Dokulil
Jubileum
Jan Kyjovský – Svatopluk Čech
Je zajímavé sledovat životní osudy Jana Kyjovského, činov-
níka a bývalého předsedy spolku Svatopluk Čech za 1. světové
války. Jméno Svatopluka Čecha, básníka a spisovatele, během
velkého rozmachu české literatury v druhé polovině 19. století,
si vzaly za své mnohé spolky a organizace po jeho smrti v roce
1908. Tehdy celý národ truchlil nad ztrátou tohoto literáta, který
se podrobně zabýval historii českého národa a jeho jazyka.
Ne jinak tomu bylo i ve Švýcarsku, kde na počátku 20. sto-
letí žila početná skupina Čechů a Slováků, většinou dělníků a
živnostníků, kteří sem přišli z rakousko-uherské monarchie za
prací a za novým poznáním, aby porovnali své vlastní dosavadní
zkušenosti s cizinou. Skupina těchto krajanů, vesměs Sokolů,
hlavně z oblasti Zürichu a okolí, založila k uctění velkého básní-
ka kulturní spolek a nazvala jej „Beseda Svatopluk Čech“. Bylo to v roce 1910 a u jeho zrodu byli
krajané br. Voral, J. Staněk, A. Jokl, F. Volek a další. Někteří z nich pak spolu s ostatními český-
mi spolky založili v roce 1915 t.zv.“Svaz Československých spolků v cizině“, převážně pod ve-
dením činovníků spolku Svatopluk Čech.
V roce 1911 přijel do Švýcarska a hned začal pracovat v tomto spolku Jan Kyjovský (srovnej
článek ve Zpravodaji 4.11/2011 „Naše spolky před sto lety“). Svými barvitými osudy a pozdější
prací v diplomatické službě patří Kyjovský mezi nejzajímavější pracovníky československé za-
hraniční služby. Narodil se v Heršpicích u Slavkova v roce 1886, vyučil se ve Slavkově zámeční-
kem a jemným mechanikem, absolvoval průmyslovou školu a v letech 1904 - 1907 pracoval ve
Vídni, kde se stal aktivním sociálním demokratem. Po přestěhování do Prahy byl v roce 1908
odveden do armády a v roce 1911 měl narukovat. K tomu nedošlo, protože byl v té době již ve
Švýcarsku, kam odjel přes Francii. V roce 1912 byl prohlášen v Rakousku za zběha-dezertéra. J.
Kyjovský se hned na počátku 1. světové války přidal jako horlivý vlastenec a činovník českých
spolků ve Švýcarsku (sjednocených ve Svazu „Union des Associations tchéquoslovaques“) na
stranu československého zahraničního odboje.
Během války se stal Svatopluk Čech z původně kulturně-osvětového spolkem politickým,
který vzbudil zájem rakouské rozvědky a tajné policie. Na popud rakouského ministerstva požádal
úřad „Bundesanwaltschaft“ v dubnu 1915 policejní ředitelství v Zürichu o vyšetření této činnosti
(příslušné dokumenty jsou k dispozici). Švýcaři pohotově domovními prohlídkami, výslechy
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
31
a zabavením listinného materiálu zjistili, že podezření je pravdivé. V té době byl předsedou spol-
ku Svatopluk Čech Vincenc Chudoba, pokladníkem Jakub Toman, archivářem Johann Mrzena
a jednatelem Jan Kyjovský, který se stal později místopředsedou a předsedou spolku, s nimi spo-
lupracoval dr. Lev Sychrava ze Ženevy. Uvedení funkcionáři však při výslechu vyjádřili jako
jeden muž připravenost zdržet se všech aktivit namířených proti švýcarským zákonům. Bagateli-
zovali význam rozšiřovaných tiskovin i manifestu o nezávislosti a popřeli úmysl „provést násilný
převrat v Rakousku ve prospěch slovanských národů“. Policie a justice v Zürichu se s tímto vy-
světlením spokojila, ale „Bundesanwaltschaft“ nikoliv a bylo jim pohrozeno vypovězením ze
Švýcarska. Proto museli všichni postižení funkcionáři podepsat potvrzení, že se s touto hrozbou
seznámili. Jejich pobyt byl ale tolerován na základě „Toleranzbewilligung“ proti peněžní kauci.
(Tak např. J. Kyjovský musel zaplatit za pobyt do roku 1917 „Barkaution“ frs. 3000,-). Pro úpl-
nost uvádím, že v roce 1922 požádala policie v Zürichu své nadřízené o vrácení materiálů zaba-
vených v roce 1915, ale jejich osud není dodnes znám.
Jan Kyjovský se přesto stal důležitou spojkou české Maffie v zahraničí (viz citovaný Zpravo-
daj 11/2011), kdy měl blízké kontakty s Masarykem i s Benešem (o dva roky starším), Osuským
a dalšími představiteli zahraničního odboje. Proto se hned po válce zapojil do budování nového
československého státu, zprvu jako zpravodajský důstojník na Slovensku, později přešel do di-
plomatické služby. Vzhledem k neúplnému vzdělání pracoval především v administrativě, ale
postupně se vypracoval na vyšší pozice. Od roku 1929 pracoval na Generálním konzulátě ČSR
v New Yorku, kde se stal později konzulem. V době mnichovské krize se stavěl ostře proti ja-
kýmkoliv ústupkům. Během 2. světové války sloužil v USA nadále československé myšlence
a diplomacii. I po válce zůstal J. Kyjovský, už jako generální konzul, v USA až do roku 1950, kdy
se odmítl vrátit do komunistické republiky. Bylo to na základě naléhavého varování dcery Jarmily
J. Kyjovský při pobytu v Zürichu s manželkou Františkou, a dcerou Jarmilou s.d. Archiv rodiny Henneman.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
32
Henneman z Holandska, i když už měl pro sebe a svou rodinu rezervovány palubní lístky na lodi
do Evropy. J. Kyjovský tak zůstal ve Spojených státech, kde brzy získal s rodinou azyl.
Co se týká osobních a rodinných poměrů Jana Kyjovského, měl manželku Františku a dcery Jar-
milu a Věru. V roce 1935 se manželka s dcerami odstěhovaly z Prahy do Haagu v Holandsku, kde Jarmila,
provdaná v roce 1939 za pana Hennemana, pracovala na československé ambasádě. A právě její
syn, Jan Henneman, nynější nizozemský velvyslanec v Praze, našel v loňském roce spojení na
Besedu Svatopluk Čech a na nás. Velvyslanec J. Henneman shromáždil v poslední době archiv
a dokumentaci o svém dědovi J. Kyjovském, jeho životě a práci, který podrobně zpracoval, do-
kumentoval a dokončil v roce 2012 dr. Jiří Kuděla. Při zpracování mu pomohla vedle materiálu
z Národního archivu, archivu Národního muzea a kanceláře prezidenta republiky zejména sou-
kromá sbírka dokumentů a fotografií J. E. Jana Hennemana.
Po odchodu z diplomatické služby bydlel Jan Kyjovský dále v New Yorku (Bronx)
a pracoval v různých oborech. Do penze odešel až v 74 letech. Zemřel v r. 1963 a pozůstalí dali
převézt jeho pozůstatky dle jeho přání do rodných Heršpic.
Jiří Kraus, Beseda Svatopluk Čech
Poznámka autora:
Podobně, jako v roce 1915 i za 2. světové války zabavily švýcarské úřady (prý „kvůli neutralitě“) dokumenty
a materiály Svazu čs. spolků, Besedy Svatopluk Čech i Sokola. Pokud má někdo z čtenářů informaci o tomto
záboru a materiálech, oznamte mi to laskavě na tel. 052-242 34 79. J.K.
Sochař Zdeněk Roudnický slavil osmdesátiny
Zdeněk bude otvírat výstavu svých děl 6. října, na počest naroze-
nin, v Galerii Krause, ve Pffäfikonu u Zürichu. V pokročilém věku je
to možná jedna z posledních.
Narodil se 15. července 1932 v Lipkovicích u Duchcova, a má za
sebou již dvě emigrace. V roce 1938, v útlém věku, prchal před Něm-
ci do Prahy, nevěda, že se s nimi znovu setká. Třicet let později, roku
1968, utíkal však opět, tentokráte před Rusy, do Švýcarska. Ve víře,
že je to naposled.
Talentovaný, od roku 1947 do r. 1951 absolvoval umělecko-
průmyslovou školu v Jablonci n. Nisou. Léta 1951-56 trávil na Vyso-
ké škole umělecko-průmyslové v Praze, ve speciální škole profesora Josefa Wagnera, kreslení ho
doučil akad. malíř profesor Jan Bauch. Dnes žije se svou ženou ve Wettingenu a jako docent vyu-
čuje sochařské umění ve škole Scuola di sculptura di Peccia, v kantonu Ticino.
Že je Zdeněk Roudnický sochař, svými učiteli vyšlý z post-štursovské generace, se vzácným
harmonickým přístupem k hmotě, k plnosti formy, ať je to kámen, hlína, sádra, nebo keramika,
svědčí jeho mnohá díla v této zemi. Ale že je rovněž významný restaurátor ve všech oborech, ví
málokdo. Pracoval v celém Švýcarsku na desítkách míst, z nichž lze namátkou uvésti pouze něko-
lik, například Bourg-St. Pierre (VS), Bern, Solothurn, Meggen (LU), Stans (NW), Einsiedeln
(SZ), Vaduz (FL), Müstair (GR), St. Moritz (GR), Locarno (TI). V zahraničí je nutné se zmínit
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
33
o mohutné kopii v nadlidské velikosti Karla Velikého, která se nachází v Berlíně, a o kopii něko-
likametrového římského silničního patníku na Grand-St. Bernard v Alpách.
Mimo jiné byl také zakládajícím členem spolku Saving Our Heritage (pro obnovu památek
v České republice), dnes zaniklého, ve kterém byl po dlouhou dobu členem výboru.
Zdeňkovi přeji dodatečně ještě další sílu k jeho tvorbě, spokojenost a zadostiučinění nad vy-
konaným dílem.
Petr Stránský, La Tour-de-Peilz, VD
Čtení na volnou chvíli
Ovce bloudící přes kopečky Milan Cimburek
Za kopečky zahli dva bráši Vyhnalovi. Jara z vojny a Olin o dva roky mladší. S mámou doma
zůstal o dost mladší Hynek. Ten chodil ještě s námi do obecné školy.
Jejich otec, povoláním zlatník, pobýval v Leopoldově už od osmačtyřicátého. Našli u něj
pistoli, kterou měl v držení kvůli lupičům. U soudu se ohradil, že ji měl proti proletářům, kteří
kradou. Kapitalisti, ti že kupují a neloupí, ani nekradou. Za toto souvětí obdržel od proletářů jedné
země dvacet pět roků v nápravném středisku Leopoldov na Slovensku.
Tři bráši bydleli u „našeho“ fotbalového hřiště, ale z druhé strany. Byli starší a měli svojí
partu. Jednou pořádali bicyklové závody a vybírali vstupné, jak od účastníků, tak od diváků. To
jsem hodnotil, to by mne ani ve snu nenapadlo. Já měl partičku, které jsme říkali „Lvíčata“, zod-
povědně a po pravdě, k Vyhnalům jsme vzhlíželi s respektem.
Za kopečky prošli šumavskými lesy k Němcům. Deset let po válce, již tradičně zase prohra-
né, asi nebyli moc vítáni. Oni totiž tam měli plné zuby i svých, kteří byli zahnáni do Říše ze Su-
det, ať si tu prohru taky vychutnají. Ve sběrném táboře čekali přes jeden rok na vycestování do
Ameriky. Tam taky víc než vystřízlivěli. Pre-
zident Antonín Novotný prohlásil v roce
1960, že republika už nemá ani jednoho sou-
kromníka a tudíž je socialistická. Z ČSR se
stala ČSSR, značně podobná zkratka sovět-
skému vzoru. Lvíček ze státního znaku ztratil
zlatou korunu a nad hlavou mu od té doby
zářila hvězda, ale rudá.
Vyhlásil amnestii i pro utečence. Bratři se
vrátili, tresty sice dostali menší, ale Leopol-
dov v tom byl taky. A tak se na vězeňským
buzerplace potkával otec „dvanácterák“ (ro-
zuměj s dvanácti roky v těle) i s dvěma svými
syny. Ta trojice budila respekt, jak u spo-
luvězňů, tak u bachařů. Po čtyrech letech jsme
je už viděli všechny pohromadě ve čtvrti.
Po vojně mi strašně chyběl zlatý prsten
s černým kamenem, známka to dospělosti.
Zazvonil jsem u pana zlatníka. Přijal mne sice
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
34
v kuchyni, ale jako by byl rok čtyřicet osm. Na černém plyši rozložil kameny a pár vzorků prste-
nů. Vybral jsem černý onyx. Pak mi změřil prsteníček a ať si za týden příjdu. Doma jsem jej hrdě
ukazoval otci řka: „je to taková rakva, co?“ „Když se mluví o šperku, tak se říká sarkofág a ne
rakev, ty brněnskej ňoumo“, poučoval rodilý Vídeňák. Ten prsten, byť několikráte zvětšován,
nosím dodnes.
Po letech si sem tam přisedl Olin ke mně ve vinárně Ambra, mém štamlokálu. Moc toho
nenamluvil, spíš jen poslouchal a usrkával pivo. Jednou jsem tam přišel asi moc brzy a u stolu
seděl jen Olin s ňákým starším chlapem. Přisedl jsem si. „Oline, mohu se zeptat, co dělá Jara.“
„Co se ptáš mě, zeptej se jeho“, a ukázal na souseda. Zčervenalý v ksichtě jsem se dozvěděl, že si
nabrnkl děvče v Leopoldově a tam zadýzloval.
Po sametové zimě roku 1989 se snad jako první ve čtvrti osamostatnil nejmladší synek Vy-
hnalů Hynek a otevřel za svým domem v zahradě disko a bar s názvem nejméně připomínajícím
socialismus, Chicago Bar.
Fór Pavel Kantorek
Reagujete
Nemýlíte se, pane Tomka? Ad: Je ještě Švýcarsko „Paradies“? (Zpravodaj č. 5/2012)
Chtěl bych, pane Tomka, reagovat na Váš článek a zeptat se Vás: Proč privilegujete tzv. pů-
„vodní Švýcary“ ? Myslíte si, že ten, kdo dostal švýcarský pas později, by měl být člověkem nižší
kategorie, než ten, kdo se narodil jako Švýcar? Švýcarsko je stavěno na republikánských hodno-
tách: zákony neumožňují kategorizovat švýcarské občany podle jejich původu, nebo od kdy se
stali Švýcary. Váš přístup by třeba znamenal, že Ženevané nejsou původní Švýcaři, protože kan-
ton Ženeva vstoupil do Švýcarské konfederace až v roce 1815.
Dokažte prosím své tvrzení, že „původní Švýcaři nemohou rozhodovat ve své vlastní zemi“!
Když se člověk podívá na členy kantonálních a federálních vlád ve Švýcarsku, není patrno, že by
tam byla většina lidí, kteří by nebyli „původní Švýcaři“. Podle statistik je jenom o něco víc než 10
procent Švýcarů, kteří pocházejí z ciziny. (Viz: http://www.cairn.info/revue-population-2002-6-
page-913.htm). Proč tedy tvrdíte, že „původní Švýcaři“ jsou v menšině?
Souhlasím s Vámi, že je zde vysoká kriminalita a nedostatečný počet policistů. Problémem
je, že vládnoucí, většinou pravicové strany, nechtějí investovat více peněz do zvýšení počtu poli-
cistů a výstavby nových věznic. Asi se bojí říci lidem, že by pak bylo nutno zvýšit daně. Většina
voličů na jedné straně chce více bezpečnosti, nechce ale uznat, že na to je zapotřebí vyšších pří-
jmů z daní.
Chápu Vaši kritiku EU a její byrokracie. Jenomže: když se zhroutí EU, kdo bude posílen?
Rusko a USA, které na tom mají zájem! Chcete snad říci, že by bylo lepší, kdyby tyto země měly
na nás větší vliv než EU?
Argumenty, které používáte, se velice často vyskytují v extrémně pravicových, nacionalistic-
kých stranách, které mají mezi svými členy neonacisty a podporovatele 3. Říše. Odborné analýzy
to již nejednou prokázaly. Několikrát jsem to osobně zažil v regionu Ženevy. Například členové
těchto stran napadali Čechy kolem Vašeho věku a říkali jim, že jsou falešní Švýcaři, a když se
jejich strana dostane k moci, tak je vyhodí zpět na Východ. Nedělali rozdíl mezi Čechy bez švý-
carského pasu a těmi, kteří ho už mají. Doufám jen, že tohle se Vám ještě nestalo.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
35
Chci Vám jasně říci: jestli my, Češi a Slováci, budeme napadat cizince, není vyloučeno, že se
to jednou obrátí proti nám.
Už jenom dodávám, že vysoký počet cizinců ve Švýcarsku je také důsledkem toho, že za-
městnavatelé potřebují levnou pracovní sílu, která je ochotna pracovat za mizerné platy. Kdyby
lépe platili tzv. neatraktivní povolání – dělníky, uklízečky, prodavačky atd., bylo by mezi nimi
více Švýcarů, a to i těch „původních“.
Tomáš Tichý
Gratuluju Vám k hezkému dvojčíslu Zpravodaje 7-8
Rovněž paní Springinsfeld k milému článku kurzivou o sletu. Můj článek, který vám posílám, vy-
volá snad trochu diskuze, která každému časopisu prospívá.
Štěpán Húsek
Zaujalo nás
O Baťovi v Solothurnských novinách
V sobotu 18. srpna uveřejnily Solothurnské noviny článek "Krabice na boty modelem továr-
ního města" od Ch. Fluriho. Stať (v duchu ne příliš přátelském) pojednává o výrobci levných (?)
bot Baťovi. Vyšla v souvislosti s výstavou basilejského musea architektury na téma "Myšlenky,
struktury a vývoj Baťových sídlišť", inscenovanou kurátory z Dessau. V Basileji pak proto, že v
nedalekém Möhlinu jedna Baťova bytová kolonie existuje. Hlavním stavebním mo-
dulem/elementem domů tam, jakož i dalších ve Zlíně a East Tilbury v Anglii je krabice od bot.
Tovární město byla původně moderní koncepce bytové výstavby, přivezená Tomášem Baťou a
jeho polobratrem Antonínem Baťou do Československa z USA. Zadali ji architektům (Kotěra,
Gahura) k provedení. Výstava ukazuje ambivalenci, kterou tovární města představují. Domy fas-
cinují, ale zároveň budí pocit stísněnosti svou pravidelností a stereotypem. Ve Zlíně vše změkčuje
zeleň kolem domů, v Möhlinu a hlavně v anglické East Tilbury ale poněkud chybí.
Baťovi šlo u továrních měst o eficientní komerční řešení. Měl zaměstnance blízko, mohl je
hromadně dopravovat a dával jim sociální jistotu. Nabízel jim bydlení, péči o děti, zábavu, vzdě-
lání i podnikové dovolené. (Něco trochu podobného vzniklo později bez bytové výstavby v hodi-
nářském průmyslu solothurnského Grenchenu.) Podnikatel měl takto určitou kontrolu podříze-
ných a možnosti prosadit své cíle. Baťa chtěl nejenom "celý svět obout", ale vytvořit i typ nového
člověka. Opíral se částečně o proticivilizační myšlenky levicového směru J. J. Rousseua.
Své zámysly realizoval Baťa začátkem 30. let na tehdejších městských periferiích, kde byly
pozemky levnější. Sídliště ve švýcarském Möhlinu patří ke vzorovým. Neomítnuté cihly a beton
sloužily jako stavební materiál samozřejmě i zde. Pod českým dozorem stavěl curyšský architekt
H.H. Naef. Na domy mají vzpomínky bývalí obyvatelé bydlící v zeleni a čile komunikující sou-
sedsky. Dnes sídliště stojí sice pod památkovou ochranou, ale s nynějším majitelem J. Mülle- rem
AG bude rozšířeno a probuzeno k novému životu.
Připravil Š. Husek
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
36
Tři oříšky pro Popelku? (Bez louskáčku posílá M.Dokulil)
(1) Podle Scientific American, č. 5/2012, od roku 1880 stoupla mořská hladina o 8 palců. Je zde
předpoklad, že během dalších 40 let by ta hladina mohla stoupnout o dalších 13 palců. Analýza
z březnového čísla Environmental Research Letters ukazuje, že stoupání hladiny světových moří
se zrychluje. (Pokud z angloamerických palců přejdeme na centimetry, stačí shora uvedená čísla
pronásobit číslem 2,54, neboť tolik cm obnáší „palec“ [nebo také jinak „coul“].)
(2) Víte, kolik asi mravenců žije na naší Zemi? Měsíčník Scientific American ve svém dubnovém
čísle (na str. 72; s odvoláním na The Social Conquest of Earth) ujišťuje, že jich zde máme deset
tisíc bilionů, tedy 1016
. Přitom světoznámý odborník na mravence Edward O. Wilson [autor toho
zde výše anglicky citovaného titulu, česky Sociální dobytí Země] také zdůraznil, že populace,
které upřednostňují altruismus, mají nesrovnatelně lepší podmínky k přežití než populace sobecké
a v nichž převládá podvádění.
(3) Týdeník Newsweek, ve svém letošním čísle ze 7. května (na stránkách 26 až 30) zveřejnil mj.
také pár zajímavých čísel o USA. Začnu od konce toho článku. Za rok 2011 zaznamenaly USA
v exportech částku 2,1 bilionu dolarů, což znamená zvýšení o 34 % ve srovnání s rokem 2009. (Z
toho vývoz zemědělských produktů se jen mezi lety 2010 a 2011 zvýšil z 115,8 miliard na 136
miliard dolarů, což vůči roku 2007 je málem dvojnásobek.) Od února 2010 vzniklo v USA 4,05
milionů nových pracovních míst. USA loni navštívilo 62 milionů zahraničních turistů, což je
rekord. (Rok 2010 byl také rekordní. Předloni těch cizích návštěvníků v USA bylo 59,8 milionů.)
Tři (další) oříšky pro Popelku?
(1) Teď se kupodivu prodával v aukci jeden z velmi slavných diamantů (s názvem „Beau Sancy“).
35-karátový. Měl být kdysi dán do zástavy k financování záměrů anglického krále Karla II. v jeho
boji o trůn. (O ten trůn přišel v tzv. „Slavné revoluci“ 1688-89.) Ten diamant také kdysi zdobil
korunu prvního pruského krále, Fridricha I. Nyní vydražená cena? 9,7 milionů dolarů.
(2) Víte, jaké asi budou celkové náklady USA na válku v Afghánistánu, počínaje rokem 2001 a
konče očekávaným závěrem vojenského nasazení na konci roku 2013? Ten účet se odhaduje na
celkových 642 miliard dolarů!
(3) 10. května 2012 zemřela Evelyn Johnson(ová). Dožila se 102 let svého věku. Měla jeden svě-
tový rekord. V čem? Ve výcviku pilotů. Těch jejích adeptů létání bylo přes pět tisíc, dokud to
počítala. (Těch certifikátů vydala přes 9 000!) Ve věku svých 92 let se také stala nejstarší ještě
sloužící instruktorkou létání. Sama měla za sebou také celých 57 635 hodin létání. Tedy víc, než
kterákoliv jiná žena na světě. (Když ty hodiny přepočítáme na roky, činilo by to šest a půl roku ve
vzduchu!) Zároveň tím, že takto urazila ve vzduchu 8,8 milionů kilometrů, zůstala takto celkově
druhým letcem v dějinách vůbec, touto jedinečnou absolvovanou délkou. (Ta vzdálenost by jinak
obnášela 23 cest na Měsíc!) I když se jí objevil glaukom, přesto létala dál. Teprve po autonehodě
(roku 2006) musela létání zanechat. Lékaři jí nakonec byli nuceni po té nehodě amputovat jednu
nohu. Ještě po stovce svého věku se ale stále služebně pohybovala po místním letišti. Svůj první
sólový let absolvovala 8. listopadu 1944...
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
37
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
38
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
39
Švajčiarsky súd povedal, že novinári Rydla z SNS neohovárali Spolkový súd v Lausanne definitívne rozhodol, že dvojica novinárov švajčiarskeho denníka Berner
Zeitung a publicistka Irena Brežná sa vo svojich článkoch o Jozefovi Rydlovi, vtedajšom poslancovi SNS,
nedopustili ohovárania. Rydlovu žalobu na novinárov spred piatich rokov najskôr zamietol súd v Berne, súd
v Lausanne teraz zamietol Rydlovo odvolanie, pričom už ani neskúmal meritum veci, ale zamietol ho kvôli
premlčaniu. V platnosti tak zostal oslobodzujúci rozsudok bernského súdu.
Rydlo poberal vo Švajčiarsku invalidný, hoci ako poslanec slovenského parlamentu dostával plat a
paušálne náhrady viac ako 3000 eur mesačne. Nezákonnú rentu mu nakoniec úrady zrušili a Švajčiarom mal
vyplatené peniaze vrátiť. Poslancom NR SR bol v rokoch 2006 až 2010.
Miroslav Kern, SME
O podarenom „profesorovi“ Rydlovi sme viackrát písali aj v Zpravodaji a našich čitateľov by zau-
jímal aj jeho názor. Ak prejaví záujem, sme pripravení dať mu priestor. (red.)
Žijí mezi námi
Karel Čapek
I dnes, více jak čtyři desetiletí po okupaci Českoslo-
venska vojsky Varšavské smlouvy a následným maso-
vým odchodem Čechů a Slováků do Švýcarska, nachá-
zíme zde doposud veřejnosti „utajené“, přitom ale vý-
znamné krajany. Zcela jistě si zaslouží naši pozornost.
Před emigrací šířili slávu rodné vlasti a svůj talent, usi-
lovnost, vědomosti a odborné schopnosti dokázali úspěš-
ně uplatnit i ve svém novém domově.
Nacházím se v malebné a klidné vesnici Künten, ležící
v kantonu Aargau, 13 kilometrů od Badenu, 5 km od Brem-
garten a 25 km od Zürichu. Kráčím mírně stoupající ulicí,
lemovanou po obou stranách vkusnými rodinnými domy. U
jednoho se zastavuji. Ověřuji si jméno na zvonku. Ano, jsem
správně. Zvoním. Po chvíli se za dveřmi ozývají kroky,
uslyším otáčení klíče ve dveřích a ty se vzápětí otevírají.
Přede mnou stojí štíhlý muž středně vysoké postavy. Usmí-
vá se a podává mi ruku. „ Jsem Čapek. Karel Čapek.“
Kdybych si před setkáním neprostudoval životopis pana Čapka, odhadoval bych jeho věk na
sedmdesát. Ve skutečnosti má o celých sedmnáct let více. Neuvěřitelné. A teď to hlavní: Proč
jsem tady.
Karel Čapek sportovec – reprezentant
Narodil se v Bratislavě 26. ledna 1925. Jako malý chlapec inklinoval ke sportu, hlavně k
fotbalu. Lásku k němu zdědil po otci, jehož přítel, pan Otřísal, byl zakladatelem fotbalového klu-
bu Slovan Bratislava. Talentovaný Karel tam začínal v družstvu žáků. Když mu bylo třináct let,
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
40
rodina se odstěhovala do jižních Čech. „Dětství jsem prožil za Protektorátu“ vzpomíná, když
jsme se po chvíli usadili. Na okrouhlý stůl vedle mě postupně klade trofeje, fotografie i novinové
výstřižky. „V tamějším vodňanském klubu jsem pokračoval v začínající fotbalové kariéře. Do-
končil jsem kategorii žáků a přešel do dorostu. Byl jsem hráčem v poli, střídavě mě obsazovali na
pravém křídle a na pravé straně zálohy.“
Zakrátko získal pevné místo v A-družstvu. „V tehdejším dorosteneckém mistrovství Protek-
torátu jsme skončili na pěkném čtvrtém místě.“, hovoří. „Jednou se nám v průběhu zápasu zranil
brankář. Podle tehdejších pravidel nebylo střídání povolené, musel jít do brány hráč z pole. Vol-
ba padla na mě. Dařilo se mi, uchoval jsem si čisté konto. Trenér konstatoval, že jsem v bráně
lepší než náš brankář a tak jsem i v dalším zápase nastoupil v brance. A když jsem pak ani v něm
nekapituloval, bylo definitivně rozhodnuto.“
Po skončení 2. světové války v roce 1945 jsem se dobrovolně přihlásil do služby v armádě.
„Chtěl jsem mít povinnou vojenskou službu rychle za sebou a tak jsem se přihlásil o rok dříve, než
rukoval můj ročník. Sloužil jsem v Českých Budějovicích, pořád jsem ale hrál ve Vodňanech tzv.
„Divizi českého venkova“, což byla druhá nejvyšší celostátní soutěž. Můj velitel, štábní kapitán
Mareš, byl shodou okolností předsedou SK České Budějovice. Jelikož jsem měl již vybudované
jméno, chtěl mě vidět v Budějovicích a udělal pro to všechno. Ve dvaadvaceti letech jsem v roce
1947 výměnou za Turka, který se vrátil do Vodňan, oblékl českobudějovický dres. Stal jsem se tak
členem klubu, který byl vítězem jihočeské divize a měl reálnou šanci dostat se do 1. ligy.“
Čapek se hned po
svém příchodu k černobí-
lým stal velkou oporou.
Na jaře inkasoval ve
třinácti zápasech dvanáct
gólů, což bylo oproti
podzimním dvaadvaceti
výborným vysvědčením.
„Černé kůže“ si při svém
putování do ligy počínaly
zcela suverénně a soupeře
přehrávaly mnohdy rozdí-
lem dvou tříd. Bílině
nadělily deset branek,
Hořovicím jedenáct a
Čapkovu bývalému klubu
z Vodňan, který skončil
na solidním osmém místě,
osmičku. Nezaváhaly ani
v městském derby proti zelenobílému Meteoru, poslednímu vítězi této soutěže, když vyhráli na
jeho tehdejší domácí půdě na Střeleckém ostrově dva jedna. Ostrostřelci Meteoru Smutnému
povolil Čapek jedinou úspěšnou střelu, která vedla jen ke kosmetické úpravě.
Ten nejtěžší oříšek Českobudějovické teprve čekal. V baráži o ligu se měli utkat s vítězem
skupiny východ, exligovým Polabanem Nymburk. První střetnutí na škvárovém hřišti U Plynárny
zvládli s bravurou. Výhra 4:1, které aplaudovalo rekordních 11 200 diváků, dávala veliké naděje
do nymburské odvety. V té čekalo jedenáctku v pruhovaných dresech doslova peklo. Ve vyheco-
vaném utkání, kdy místní fanoušci několikrát vnikli na trávník, byl mužem číslo jedna Karel Ča-
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
41
pek. Víc než dvě branky Nymburským nepovolil a dlouho nesplnitelný sen budějovických se stal
skutečností.
S novým podzimem se tak objevil Čapek spolu se svým mužstvem v první lize. Nováčkovi se
ale nedařilo, přesto svými výkony vyčnívala nad ostatní hráče jejich poslední instance – Karel
Čapek.
Zprávy o šikovném brankáři doletěly až do Prahy. V květnu 1948 nastoupil za reprezentační B-
mužstvo proti Maďarům na Letné a počínal si skvěle. Vychytal remízu a nebýt nešťastné vlastní
branky, mohlo to být ještě
lepší.
Příště přišla pozvánka
do áčka. V roli náhradní-
ka teplického Havlíčka na
něho došlo v samém závě-
ru, kdy vystřídal zraněné-
ho kolegu dvě minuty
před koncem. V nevyda-
řeném zápase šel do bran-
ky za stavu 0:3 pro Fran-
cii, ale než se stačil po-
řádně rozkoukat, inkaso-
val čtvrtý kus, proti kte-
rému nemohl nic dělat.
Naše reprezentace odešla
před zraky padesáti tisíc
diváků ze hřiště pražské
Sparty s debaklem 0:4. I
přes hořký debut se stal vůbec prvním jihočeským fotbalistou, který nastoupil v národním týmu.
Pak ještě jednou střídal Havlíčka v Bukurešti s Rumunskem a zase nic nezkazil. Reprezentace ale
popáté v řadě prohrála a šanci dostaly nové tváře. „Na brankářském postu byla v té době velmi
silná konkurence“ – vzpomíná. „O místo jsem soupeřil s výbornými gólmany, jako byl třeba
Franta Matys z Košic, Emil Folta, Morávek, Havlíček a jiní“.
„Budějice“ byly po roce z ligy venku. „Bylo to ale politické rozhodnutí“, objasňuje se smut-
kem v hlase. „V tom ročníku se provalila úplatkářská aféra čtyř klubů a všechny ze soutěže vy-
loučili. V sezoně 1947 - 48 tak hrálo v lize jen jedenáct mužstev. Sestupovat mělo jedno a postou-
pit čtyři. Tím se měl počet celků doplnit na požadovaných 14. Jenomže v té době už byli u moci
komunisté a dirigovali všechno jinak. V Praze založili vojenský klub ATK, který poslali přímo do
ligy, kam se ostatní museli řádnou cestou probojovat. Potřebovali vytvořit pro ATK v lize jedno
místo a i když my jsme se v lize normálně zachránili, poslali nás administrativním rozhodnutím do
nižší soutěže. Naše nejlepší hráče pak lanařily jiné kluby. Za mnou přišli ze Sparty i z Bohemians.
Dal jsem přednost sparťanům.“
Za působení na Spartě se Čapek mistrovského titulu nedočkal. Bratislavský Slovan se třikrát
vyhříval na výsluní, i když ve dvou případech s notnou dávkou štěstí. O prvenství muselo rozho-
dovat až skóre. V roce 1950 ho měla Bratislava o pouhých pět setin lepší.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
42
Na dobu komunismu Karel Čapek vzpomíná s trpkostí. „Naše křídlo Honza Říha vynikal ne-
napodobitelnou technikou a dovedl kdykoliv obehrát obránce. Dnešní portugalská hvězda Ronal-
do je opravdu výborným hráčem, ale umí jenom jednu kličku a tu pořád opakuje, zatímco Říha byl
všestranný, mimořádně technicky vyspělý hráč. U něj obránce nikdy nevěděl, co udělá s míčem,
kterou stranu si vybere, jak
ho obehraje. Za totality, ve
které jsme v Českosloven-
sku žili, ovlivňovali komu-
nisté vše, fotbal nevyjímaje.
Pamatuji, jak tehdejší šéf
fotbalového svazu soudruh
Stjaškin nás, reprezentanty
poučoval, že prý hrát fotbal
za peníze je nemorální.
Honza mu řekl: Vážený
pane, když vy budete svou
funkci dělat zdarma, tak
Vám slibuji, jako že se
jmenuju Jan Říha, že i já
budu hrát fotbal zdarma,
dokonce dvakrát denně –
dopoledne pro děti, odpoledne pro dospělé. Za tuto svoji troufalost byl nadějný fotbalista z repre-
zentace vyřazen a šlo to s ním pak už z kopce, až skončil jako taxikář. Doslova zničili kariéru
takového fotbalisty, kterého by třeba v Brazílii nosili na rukou. Měli jsme tehdy vskutku skvělé
hráče. Takový Pepa Bican, ten měl odpich! Představte si, uměl stovku za 10,2! Se stejným časem
byl sprintér Vilém Mandlík dlouhá léta československým rekordmanem.“
Karel Čapek - emigrant
Do Švýcarska emigrovali
Čapkovi v osmašedesátém,
jako tisíce jiných. „Doma
jsem zanechal kamarády,
velmi dobrý kolektiv. Po mé
emigraci mě nikdo z nich
neodsuzoval, měli pochopení.
Jednomu se tu vdala dcera,
takže mu komouši povolili ji
navštívit. Ozval se mi telefo-
nem a vyšlo najevo, že dcera,
k níž právě dorazil, bydlí ve
vedlejší vesnici, hned za
kopcem.“
Pan Čapek hovoří pouta-
vě. Krásnými vzpomínkami
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
43
na mladé časy se mu rozzářily oči a už ho nic nezastaví. Popisuje i ty nejmenší detaily, jako by se
vše odehrávalo včera. Mimoděk se rozhlížím kolem. Všimnul si mého uznalého pokyvování hla-
vou a jako by mi četl myšlenky, přešel najednou k jinému tématu: „Ten dům jsem z větší části
postavil sám. Samozřejmě mi pomohly děti. Měl jsem štěstí s pozemkem. Reagoval jsem na inze-
rát, ale majitel mi řekl, že jsem přišel pozdě. Právě včera ho prý prodal jednomu mladému páru.
Povídám - ale včera byla přece neděle a v neděli se nepracuje... No a? - on na to. - Kdyby nebyla,
byl bych tu první - říkám. - Víte, někdy se stává, že mladí lidé do toho jdou hrrr a potom si to
rozmyslí. Pro jistotu vám nechám moji vizitku. Ve středu se ozval telefon: Pane Čapek, představte
si, oni si to skutečně rozmysleli... Povídám: Za chvíli jsem u vás. Já si to určitě nerozmyslím! Měl
jsem, jak říkám, štěstí. Pěkný pozemek, nádherný výhled.“
Dívám se spolu s domácím pánem z okna. Neskutečná krása. Dohlednost snad na sto kilomet-
rů. Pod námi jakoby ležela polovina Švýcarska. „Vše – projekt, statické výpočty, včetně výpočtu
protileteckého krytu jsem si udělal sám. Jsem původním povoláním elektroinženýr. Byl jsem tu
první s tepelným čerpadlem. V pozemku mám zabudovaných 750 metrů trubek. Když byl u mě již
vzpomínaný kolega z domova, povídá mi: Karle, ty jsi nás předběhl o 20 roků!“
Karel Čapek – inženýr
Karel Čapek není jen úspěšný fotbalista a šikovný elektrikář. „V Česku jsem 15 roků pracoval
v oblasti energetiky – teplo, mazut, kotelny, elektřina. V různých dolech jsem dělal výtahy, báňské
rozvody, pumpy, čerpadla, ventilátory. Pracoval jsem v uranových dolech v Horním Slavkově,
Jáchymově a Chodově. Dvaadvacet šachet. Předělal jsem kotle, výrobek ČKD, z roštových na
mazut. Naslouchám a napadá mě otázka: Ocenil vůbec někdo Vaši pracovitost a zásluhy? - „Ob-
čas ano. Vyznamenali mě například Zlatou hornickou přilbou. Já jsem ale tyto věci nedělal kvůli
vyznamenáním. Byla to pro mě otázka prestiže, touha překonat sebe samého, co dokážu. Zde ve
Švýcarsku, jsem pracoval v NOK-Baden (dnes AXPO). Mou pracovní náplni byly výpočty energe-
tických zařízení, zkratů a průhyby lan“.
Karel Čapek – legenda
Vraťme se na závěr k fotba-
lu. Karel Čapek odchytal během
své ligové kariery za Budějovi-
ce 20, za Spartu 68 a za Žideni-
ce 26 zápasů. V národním týmu
byl nasazen dvakrát, stejný
počet zápasů odehrál za Lvíčata
a za výběr Prahy, jednou si
zachytal za výběr Brna.
Na svého skvělého brankáře
doma v Budějovicích nezapo-
mínají. Před třemi roky byl
slavnostně uveden do síně slávy
SK Dynamo České Budějovice.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
44
A nejen to. Při příležitosti stého výročí klubu hlasovali jihočeští novináři v anketě „Jedenáctka
století“ o fotbalových osobnostech, které rozhodujícím způsobem zasáhly do staleté historie klu-
bu. Karel Čapek v ní získal navěky čestné sedadlo. Není pochyb, že naprosto zaslouženě.
Andrej Hrico
Na fotkách postupně: 1. Karel Čapek v dresu československé reprezentace. 2. Před utkáním Čes-
koslovenska s Maďarskem se kapitáni mužstev Čapek a Bíró pozdravili a vyměnili si kytky. 3.
Mužstvo SK České Budějovice s novou akvizici Karlem Čapkem po postupu do 1. ligy. 4. S týmem
pražské Sparty měl Karel Čapek na dosah titul mistra Československa. 5. Tenhle výhled bych
nedal za nic, svěřil se pán Čapek při naši červencové návštěvě. 6. Plaketa se soškou fotbalisty a
fotbalový dres se jménem a nápisem „Jedenáctka století“ jsou nejcennější trofeje, které Karel
Čapek v životě obdržel. Pečlivě si je opatruje. Snímky: archiv rodiny Čapkových a autor
Chválíme
Remiza a výhra české fotbalové sedmnáctky ve Švýcarsku
Fotbalový klub FC Liestal (BL) byl pořadatelem dvou přátelských utkání mezi reprezentace-
mi Švýcarska a České republiky hráčů do 17 let. Uspořádání tak významného podniku není jed-
noduché, zvláště pak pro tak malý klub (i když s bohatou tradicí), jakým jsou liestalští. I proto
prezidentka klubu paní Patricia Schönenberger požádala o pomoc náš Svaz spolků Čechů a Slo-
váků. Dejme slovo předsedovi Svazu Josefovi Jordovi: „Bohužel, dozvěděli jsme se to až na
poslední chvíli, a tak jsme se do pomoci zapojili za pochodu. Hodně nám pomohla skupina „no-
vých“ krajanů, která si říká „BaselPharmaCS“. Jedná se o několik desítek nově příchozích kra-
janů z ČR a SR z okolí Basileje. Jsou to příznivci zdejšího spolku Domov, často se podílejí na
kulturních akcích tohoto spolku.“
Pomocí těchto lidí, obzvláště jednoho z nich, pána Viléma Guryca, se podařilo zajistit na
dvojzápas skvělého moderátora - pana Václava Šulistu. Ten se ujal funkce s naprosto profesio-
nální bravurou – komentoval dění ve všech potřebných jazycích – v němčině, dialektu i češtině,
mnohdy převzal slovo i za jiné speekery. Byl to prostě díky BaselPharmaCS úspěch na celé čáře.
K úspěchu organizačnímu se přidal i úspěch sportovní. Mladí čeští fotbalisté, kteří se připra-
vují na důležitou kvalifikaci, v prvním utkání hraném v Muttenzu 28. srpna, remizovali se
svými švýcarskými vrstevníky 1:1 (0:1).
Zde je pozápasové hodnocení trenéra Čvančary: "Bylo to velmi dobré utkání, které jsme ale
měli vyhrát. Vytvořili jsme si víc brankových příležitostí, měli jsme dát víc než jeden gól. V prvním
poločase jsme soupeře zaskočili agresivním napadáním jeho rozehrávky, s čímž si Švýcaři nevě-
děli rady. Vytvářeli jsme si šance a zaslouženě se dostali do vedení. Ve druhém poločase se ale
domácí prosadili svojí kvalitou, měli převahu, nicméně rozhodující moment přišel v 70. minutě.
Schick sám před brankářem namísto umístěné střely placírkou zvolil prudkou střelu a poslal míč
nad branku, načež z protiútoku vybojovali domácí rohový kop a po něm si právě Schick srazil míč
do vlastní branky. Musím ale mužstvo pochválit za velmi povedenou a pohlednou hru, plnou pěk-
ných kombinačních akcí a také za agresivní pojetí. Spolehlivý byl i brankář Staněk, který nás
podržel zvlášť v jedné velké šanci soupeře. Zápasu by odpovídalo spíš naše vítězství 4:2, remíza je
úspěchem Švýcarska."
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
45
Druhé utkání se hrálo v Liestalu o dva dny později, 30. srpna, a Češi ho vyhráli 1:0
(0:0). Jak viděl tento zápas komentátor Václav Sulista?: Naši vstoupili do odvety lépe a už v prvé
minutě nastřelil Václav Černý tyč. Hráči obou mužstev předvedli divákům řadu pěkných akcí.
Hrál se pohledný fotbal, ve kterém byli Švýcaři techničtější, česká reprezentace nebezpečná v
rychlých protiútocích. Naši měli lepší vstup i do druhé půle. Hned v jejím úvodu vstřelil Lukáš
Sadílek rozhodující branku. Pak už jsme kontrolovali vývoj utkání a až v nastaveném čase dostali
mladí Švýcaři naše hráče pod tlak. Díky výbornému výkonu brankáře Staňka, který vystřídal zra-
něného Vorla, se ale našim juniorům podařilo dovést utkání do vítězného konce.
Přihlíželo kolem 300 diváků, mezi nimi také příslušnici české komunity v Basileji a okolí, kteří
odcházeli domů spokojeni s výsledkem i s předvedenou hrou obou mužstev.
Na konci září, 25., 27. a 30. 9., hostí Česko v Břeclavi kvalifikaci na ME „17“ 2013.
Svěřenci trenéra Čvančary se postupně střetnou s Ruskem, Černou Horou a Dánskem.
Oznámení
Vážení přátelé, rád bych Vás informoval, že mé přidělení ve Švýcarsku po více než 4 letech spěje ke konci.
Můj nástupce ing. Rudolf Opatřil, přebere všechny mé agendy včetně krajanské. Při této příleži-
tosti bych rád zdůraznil, jak vysoce jsem si vážil spolupráce s naší krajanskou obcí ve Švýcarsku -
mimo jiné právě proto, že jsem měl po působení v Německu a Rakousku možnost komparace - a
ta mně vždy potvrdila, že na naše krajany zde ve Švýcarsku můžeme být obzvláště hrdi. Přeji
Vám všem mnoho zdaru a štěstí ve Vaší spolkové činnosti a buďte ujištěni, že na Vás budu vždy s
vděčností vzpomínat
Váš
PH.Dr.Jiří Beránek, CSc.
zástupce velvyslance
Vážený pane doktore Beránku,
na základě Vašeho sdělení o ukončení Vašeho poslání na velvyslanectví ČR v Bernu Vám Svaz
Spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku, Beseda Slovan a ženevská Nadace Jan Masaryk s dalšími
jednotlivými spolky uctivě děkují za výbornou spolupráci s námi během Vašeho poslání v Bernu.
Velmi jsme si vážili Vaší osobní účasti při různých akcích spolků i Svazu, kde jste často
a důstojně zastupoval velvyslanectví a pana velvyslance ČR, pokud on sám nemohl být přítomen.
Vážíme si též Vašeho pozitivního vyjádření o naší vzájemné spolupráci, které si dovolíme zveřej-
nit v příštím čísle Zpravodaje.
Svou kompetencí jste významně přispěl k podpoře činnosti krajanů a k její návaznosti na postoj
MZV k podpoře a spolupráci s krajany a českými občany v zahraničí.
Věříme, že předání Vašich zkušeností Vašemu nástupci přispěje k dalšímu rozvoji podpory zahra-
ničních Čechů a jejich působnosti v zahraničí.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
46
Přejeme Vám, pane zástupče velvyslance, mnoho osobních a služebních úspěchů v budoucnu a
rádi Vás uvítáme mezi námi i v možných budoucích neslužebních kontaktech, bude-li k tomu
příležitost.
Za Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku
Ing. Jaroslav Havelka, místopředseda
Informace o volbách do senátu České republiky 2012
Hlasování do Senátu P ČR probíhá pouze na území České republiky. Na ZÚ ČR v zahraničí
tedy hlasování probíhat nebude.
Prezident republiky vyhlásil dne 27. června 2012 svým rozhodnutím, publikovaným ve Sbírce
zákonů pod číslem 224/2012 Sb., volby do 1/3 Senátu Parlamentu České republiky a stanovil
dny jejich konání na pátek a sobotu 12. a 13. října 2012.
Volby se uskuteční ve volebních obvodech č. 2, 5, 8, 11, 14, 17, 20, 23, 26, 29, 32, 35, 38, 41, 44,
47, 50, 53, 56, 59, 62, 65, 68, 71, 74, 77 a 80, v nichž podle Ústavy České republiky a zákona o
volbách do Parlamentu České republiky uplyne volební období zvolených členů Senátu Parlamen-
tu České republiky.
Případné druhé kolo voleb do 1/3 Senátu se koná v případě, že žádný z kandidátů nezíská ve vo-
lebním obvodu, kde kandiduje, nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů. Případné
druhé kolo voleb by proběhlo v pátek a sobotu 19. a 20 října 2012.
Zvláštní seznamy voličů pro voliče, kteří mají bydliště mimo území České republiky a kteří požá-
dali o zápis do tohoto seznamu, uzavírají zastupitelské úřady v souladu s ustanovením § 6 odst. 6
volebního zákona 12. září 2012. Volební zákon nepřipouští při volbách do Senátu
P ČR hlasování v zahraničí. Na základě ustanovení § 6a volebního zákona je sice možné při
volbách do Senátu P ČR hlasovat na voličský průkaz vydaný zastupitelským úřadem, ale na tento
voličský průkaz může volič hlasovat pouze na území České republiky, a to v jakémkoli vo-
lebním okrsku, spadajícím do volebního obvodu, kde jsou volby vyhlášeny.
V místě svého trvalého pobytu může hlasovat též volič, který požádal o vyškrtnutí ze zvláštního
seznamu voličů, vedeného zastupitelským úřadem a tuto skutečnost doloží potvrzením tohoto
zastupitelského úřadu přede dnem voleb obecnímu úřadu, v jehož územním obvodu je přihlášen k
trvalému pobytu, nebo okrskové volební komisi v den voleb. Okrsková volební komise na základě
tohoto potvrzení dopíše voliče do výpisu ze stálého seznamu voličů a umožní mu hlasovat.
V případě, že je volič zapsán ve zvláštním seznamu voličů, vedeném zastupitelským úřadem
České republiky v zahraničí, může požádat před každými volbami do Senátu, které jsou na území
České republiky vyhlášeny, tento úřad o vydání voličského průkazu, a to podáním v listinné po-
době, opatřené úředně ověřeným podpisem voliče nebo v elektronické podobě, podepsané uzná-
vaným elektronickým podpisem voliče nebo v elektronické podobě, zaslané prostřednictvím da-
tové schránky, doručeným nejpozději 7 dnů přede dnem voleb (tj. 5. října 2012) nebo osobně do
okamžiku uzavření zvláštního seznamu voličů (tj. do 10. října 2012 do 16 hod.).
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
47
Zastupitelský úřad předá voličský průkaz nejdříve 15 dnů před dnem voleb (tj. 27. září 2012)
osobně voliči nebo osobě, která se prokáže plnou mocí s ověřeným podpisem voliče, žádajícího o
vydání voličského průkazu, anebo jej voliči zašle.
Volič může požádat osobně o vydání voličského průkazu také před druhým kolem voleb do Sená-
tu P ČR (do 17. října 2012 do 16. hod.).
Informace pro veřejnost o nadcházejících volbách do Senátu jsou umístěny na níže uvede-
ných webových stránkách: Ministerstvo vnitra www.mvcr.cz, logo “Volby 2012 do zastupitelstev krajů a třetiny Senátu P ČR”
Český statistický úřad www.czso.cz, záložka „Statistiky“ – „Volby“
Senát Parlamentu ČR www.senat.cz – záložka „ Senát PČR “- „Volby”.
Informace o volbách do zastupitelstev krajů České republiky 2012
Prezident republiky stejným rozhodnutím současně vyhlásil i volby do zastupitelstev krajů.
V souvislosti s volbami do těchto zastupitelstev ZÚ neplní žádné úkoly. Voliči, zapsaní ve
zvláštním seznamu voličů, vedeném zastupitelským úřadem, nemohou v těchto volbách hla-
sovat, a to ani na voličský průkaz. Do zmíněných zastupitelstev mohou hlasovat výhradně voli-
či, kteří jsou zapsáni ve stálém seznamu voličů v místě svého trvalého bydliště nebo kterým byl
obecním úřadem vydán voličský průkaz ve volebním okrsku, spadajícím do územního obvodu
kraje, kde jsou volby vyhlášeny a v jehož územním obvodu je volič přihlášen k trvalému pobytu.
Informace o prezidentských volbách České republiky 2013
Prezident České republiky se bude nově od voleb v roce 2013 volit tzv. přímou volbou, tedy
občany ČR, a to ve dvou kolech.
Hlasování proběhne jak na území České republiky, tak na zastupitelských úřadech
České republiky v zahraničí. Honorární konzuláty volby zajišťovat nemohou.
Až budou ve věci konání prezidentských voleb 2013 k dispozici podrobnější informace pro
občany České republiky pobývající ve Švýcarské konfederaci a v Lichtenštejnském knížectví,
budou umístěny obratem na webových stránkách českého zastupitelského úřadu v Bernu
www.mzv.cz/bern i na úředních deskách velvyslanectví a honorárních konzulátů ve Švýcarské
konfederaci.
Hľadajú sa svedkovia Csatáriho zločinov
Som novinárka na voľnej nohe, autorka a filmová autorka pochádzajúca z Košíc. Žijem v Ne-
mecku (v Dachau), kde o. i. pracujem aj pre pamätník koncentračného tábora Dachau. Téme ho-
lokaustu sa venujem už niekoľko rokov, píšem o tom články (napr. v r. 2007 pre Die Zeit "Hitlers
Hirte", kritický článok o snahách slovenskej katolíckej cirkvi o rehabilitáciu Tisa, atď.
V r. 2010 som pre nemeckú televíziu ARD natočila dokumentárny film "Geboren im KZ" o osu-
doch siedmych židovských žien, ktoré porodili deti v KZ Kaufering, patriaci k Dachau. Jedna z
nich na Slovensku ešte žije. S manželom sme o ich osude napísali knihu, ktorá vyšla v r. 2011 v
mníchovskom nakladateľstve C.H. Beck.
Môj starý otec bol ako učastník SNP zavlečený do KZ Dachau. Prežil s trvalou ujmou na zdraví.
Provádím dopravu mezi Švýcarskem e Českem ° Zajišťuji stěhování na švýcarské i české straně ° Dopravují náklad do 2 tun a délky 5 m ° Po dohodě dopravím i jednotlivé kusy, které se vám nevejdou do osobního auta nebo autobusu Pro odběratele Zpravodaje 15% sleva na dopravu po předložení tohoto inzerátu Kontakt: Ivo Lešner, Tel. +41 (0)79 384 75 56, 00420 604 954 363 E-mail: [email protected]
30 LET PŘEKLADY KARAS Čeština, Slovenština, Němčina
Ověřené překlady všech dokumentů Vám rychle a odborně vyřídí úřední překladatelka a
soudní tlumočnice, registrovaná u Nejvyššího soudu v Curychu i na Velvyslanectví ČR v Bernu.