-
Základy EXCELU
Oblasti využití Program EXCEL patří do kategorie tzv.tabulkových
procesorů, což jsou prostředky ke zpracování dat tabulkovou formou.
Tabulky lze samozřejmě vytvářet i v textovém editoru WORD, ale
tento prostředek je vhodný pouze v případě, kdy je obsah tabulky
předem dán. Pokud jsou součástí tabulky data, která získáváme
výpočtem nebo jiným zpracováním, je podstatně pohodlnější využít
EXCEL. Druhou užitečnou funkcí EXCELU je možnost názorné grafické
interpretace číselných dat formou grafů. Hotové tabulky i grafy lze
jednoduše funkcemi KOPÍROVAT a VLOŽIT přenést do dalších aplikací,
což využijeme především u WORDU a POWERPOINTU.
Datové typy Velká část úloh, které řešíme v EXCELU, pracuje s
čísly, ale v praxi se běžně setkáváme i s daty, jimž je přiřazen
jiný význam. Typickým příkladem jsou údaje jako datum a čas. K
zápisu těchto hodnot používáme podobně jako u čísel číslice, ale
významově i možnými operacemi se údaje podstatně liší. Například
výsledkem operace sčítání u číselných hodnot je opět číslo, zatímco
když provedeme následující sčítání 10.8.2007+3, bude výsledkem
datum 13.8.2007, tedy kolikátého bude za 3 dny. Tabulkový procesor
EXCEL proto rozlišuje tzv.datové typy, které můžeme definovat jako
množiny hodnot a operací příslušejících danému datovému typu. Pro
praktické využití je účelné rozlišovat čtyři základní datové
typy:
• Číslo • Text • Datum a čas • Logické hodnoty
Uvedené datové typy se liší především způsobem zápisu, jenž je
nutné striktně dodržovat. Nejobecnějším datovým typem je text u
něhož můžeme využít všechny znaky příslušné znakové sady. Naopak
množina logických hodnot má pouze dva prvky, zadávané v pevně
stanoveném tvaru. Tabulkový procesor rozlišuje automaticky podle
zápisu jaký datový typ jsme zadali a tím je i vymezena množina
všech operací, které s údajem můžeme provádět.
Rozlišování datových typů má několik důvodů. Jednak je umožněna
automatická kontrola syntaxe zápisu tj. přípustnost znaků pro daný
datový typ a další pravidla formy zápisu, ale i přípustnost hodnot
(např. v datumu nelze zadat hodnotu 31.dubna). Jednak ten který
datový typ má různé nároky na kapacitu paměťových médií, čímž se
významně šetří místo především na pevném disku počítače. Lze si
snadno představit, že například k uložení logických hodnot
vystačíme s jedním bitem (0-nepravda, 1-pravda), zatímco k uložení
textu budeme podle jeho délky potřebovat rozhodně mnohem větší
paměťovou kapacitu.
Číselná data Číselné hodnoty zobrazuje EXCEL většinou klasickým
pozičním zápisem, u něhož lze volit počet zobrazených číslic za
desetinou čárkou. V zápisu čísel s desetinou částí se používá
výhradně čárka. Tento symbol je k dispozici na číselné části
klávesnice vpravo (na příslušné klávese bývá zobrazena tečka, ale
klávesa generuje čárku).
U velmi velkých nebo naopak velmi malých čísel lze využít
exponenciální tvar zápisu, kdy je číslo vyjádřeno součinem
tzv.mantisy a mocniny čísla 10. Například číslo 5267,3 se zapíše
jako 5,2673 . 103, což EXCEL zobrazuje jako 5,2673E+03. Číslo
5,2673 představuje mantisu a 03 exponent, kterým umocňujme základ
10. Znaménko exponentu + je uvedeno u čísel větších než 1 a naopak
znaménko – bude u čísel menších než 1 (např. číslo 0,04 se zobrazí
jako 4,0000E-02). Mantisa je vždy číslo větší než 1 a menší než
deset. Pokud chceme zadat číslo (např.420) exponenciálně z
klávesnice, vypíšeme nejdříve mantisu (4,2), potom zadáme písmeno
E, a zadáme exponent 02.
Pokud při zápisu čísla s desetinou částí použijeme omylem místo
čárky tečku, zobrazí EXCEL tento údaj jako datum. Následné
zobrazování čísel jako datumu odstraníme změnou formátu políčka na
obecný (nabídka FORMÁT-BUŇKA karta ČÍSLO druh OBECNÝ).
Textová data Texty se v EXCELU využívají většinou k popisu
hlavičky tabulky a zápisu dalších pomocných informací pro orientaci
v tabulce. Nicméně s textem lze v tabulkách pracovat jako s daty a
EXCEL nám nabízí celou řadu funkcí pro zpracování textu. Pro
ilustraci lze uvést například funkci analogickou s operací sčítání
u čísel, která ovšem realizuje součet textů jak jejich spojení
(kolo + toč=kolotoč). Často delší text zapsaný do políčka tabulky
přeteče do vedlejšího políčka, ale pořád zůstává tento údaj uložen
pouze v políčku, do něhož byl zapsán. Proto, když chceme například
tento text vymazat, stačí vymazat pouze políčko, kam byl
vložen.
-
Logické hodnoty S logickými hodnotami se nejčastěji setkáme u
tzv.relačních operací. Sem patří operace „je větší“, „je menší“ či
„rovná se“. Například zápis typu 5+3>4 je operace jejímž
výsledkem je logická hodnota, tedy zda uvedené tvrzení je PRAVDA
nebo NEPRAVDA. Logické hodnoty využijeme v těch výpočtech, kde má
výpočet dva nebo více možných výsledků v závislosti na nějaké
podmínce. Právě podmínka bývá většinou vyjádřena některou relační
operací. Například v úloze na vyúčtování dopravného budeme používat
dvě sazby za 1 km podle dopravní vzdálenosti a hranicí bude 500 km.
Potom podmínka pro stanovení nižší sazby bude mít tvar:
vzdálenost>500 (samozřejmě v konkrétní úloze bude údaj
„vzdálenost“ nahrazen odkazem na příslušné políčko v tabulce, např.
B2>500).
Logické hodnoty zadáváme přímo nebo se v tabulce objeví jako
výsledek operace, jejímž výsledkem je logická hodnota. Přímé
zadávání využíváme v případech, kdy chceme rozlišit dvě varianty.
Například zda uvedené zboží je z dovozu nebo ne. Potom stačí zapsat
do příslušného políčka slovo PRAVDA či NEPRAVDA. Ke vložení lze
použit i speciální funkce ve tvaru: PRAVDA() a NEPRAVDA(). Závorky
zůstávají u obou funkcí prázdné. Rozlišit dvě možnosti se dají
samozřejmě rozlišit i jinak (např. u dovozového zboží označíme v
pomocném políčku slovem „dovoz“ a u ostatních druhů zboží neuvedeme
nic), ale to by nám pak komplikovalo použití rozhodovací funkce,
která příslušné políčko vyplní na základě údaje o původu zboží.
Datum a čas Datum zapisujeme do tabulky obvykle dle našich
zvyklostí. Tedy ve tvaru den, měsíc a rok. Jako oddělovač používáme
výhradně tečku. Měsíc můžeme zadat číselně nebo slovně. U číselného
údaje lze použít i římské číslování. Obecně ale lze doporučit zadat
datum arabskými čísly a vzhled zápisu dodatečně upravit
formátováním.
Základní obsluha Po spuštění EXCELU se nám otevře tzv. sešit,
který obsahuje několik listů. Každý list pak obsahuje rastr
tabulky, v níž se provádí veškeré datové operace. Tabulky na
jednotlivých listech mají řádky označené číslem a sloupce písmenem,
což slouží k adresování jednotlivých políček v tabulce. Adresa
políčka (buňky) je tvořena písmenem sloupce a číslem řádky. Písmeno
sloupce nemusíme zadávat jako velké.
Obrázek 1
Obrázek 2
Obrázek 3
Pohyb v tabulce Vždy jedno políčko v tabulce je zvýrazněno
silným rámečkem (kurzorem), který signalizuje, že do této buňky se
vloží údaje psané na klávesnici. Přesun kurzoru provádíme buď myší
nebo raději klávesnicí. Použití klávesnice výrazně urychluje
vkládání příslušných dat. Většinou se používají kurzorové šipky na
klávesnici, které přesunou kurzor v příslušném směru. Klávesa ENTER
přesouvá kurzor vždy v jednom směru a využívá se při vyplňování
větší souvislé oblasti tabulky. Někdy potřebujeme přesunout kurzor
do odlehlejší buňky, což snadno docílíme vyvoláním dialogového okna
klávesou F5 a zadáním adresy příslušného políčka. K tomuto úkonu
lze využít i nabídku ÚPRAVY-PŘEJÍT NA nebo kombinaci CTRL a G.
Vkládání údajů Ke vkládání údajů do jednotlivých políček tabulky
můžeme využíváme následující základní možnosti:
• klávesnice
-
• číselný kód • mapa znaků • schránka
Klávesnice nám slouží jak při zadávání textů tak i údajů
číselného charakteru a dalších symbolů. Protože některé znaky
nejsou při nastavení klávesnice do režimu CS (česká klávesnice) k
dispozici (např. operátory < nebo >), musíme umět přepnout
klávesnici do režimu EN (anglická klávesnice). Pro rychlou změnu
režimu tam i zpět využíváme kombinaci levý ALT a SHIFT. Totéž lze
provést pomocí myši na indikátoru režimu, který je zobrazen na
hlavním panelu. Tento postup je ale pomalejší.
Při vyplňování rozsáhlejší souvislé oblasti tabulky (nejčastěji
číselnými údaji) je výhodné využít automatický posun kurzoru pomocí
klávesy ENTER. Oblast nejdříve označíme myší nebo klávesnicí (SHIFT
a kurzorové šipky), a potom zadáváme údaje a mačkáme ENTER. Kurzor
putuje postupně celou označenou oblastí.
Neustálé změny režimu klávesnice jsou nepohodlné a neúměrně
zdržují. Proto lze s výhodou využít možnost zadávat příslušný znak
pomocí číselného kódu, pod kterým jsou všechny znaky uloženy v
paměti počítače. Technika je jednoduchá. Přidržíme klávesu levý ALT
a na číselné klávesnici zadáme příslušný číselný kód. Po uvolnění
klávesy ALT se zobrazí požadovaný znak. Následující tabulka
obsahuje číselné kódy nejdůležitějších symbolů.
znak kód $ 36 @ 64 \ 92 ^ 94 > 62 < 60 [ 91 ] 93 { 123 |
124 } 125
Pro vkládání všech znaků dané znakové sady lze využít i aplikaci
MAPA ZNAKŮ, kterou najdeme v nabídce START-PŘÍSLUŠENSTVÍ-SYSTÉMOVÉ
NÁSTROJE. V zobrazené tabulce vybereme kliknutím požadovaný znak a
klineme na políčko vybrat. Znak se přidá do kolonky KOPÍROVANÉ
ZNAKY. Postup případně opakujeme, až jsou v kolonce všechny
požadované znaky. Potom stačí kliknout na políčko KOPÍROVAT. V
tabulce EXCELU následně použijeme funkci ÚPRAVY-VLOŽIT.
Texty nebo jiná data, které se v tabulce opakují, případně je
chceme převzít z jiného listu nebo i sešitu, klasicky přeneseme ve
dvou krocích:
1. pomocí funkce ÚPRAVY-KOPÍRUJ vytvoříme kopii do tzv. schránky
2. pomocí funkce ÚPRAVY-VLOŽIT umístíme údaj na požadované
místo
Pokud kopírujeme obsah více jak jednoho políčka, musíme
příslušná políčka označit (viz. kapitola FORMÁTOVÁNÍ
TABULKY-OZNAČOVÁNÍ TABULKY). Místo standardní nabídky ÚPRAVY můžeme
využít lokální nabídku, kterou vyvoláme pravým tlačítkem na myši.
Funkci KOPÍRUJ lze také vyvolat z klávesnice kombinací CTRL a C a
obdobně funkci VLOŽIT aktivujeme klávesami CTRL a V.
Úpravy vložených dat Vložené údaje lze upravit dvěma základními
postupy. Jednak můžeme údaj jednoduše zadat do příslušného políčka
znovu v upravené podobě, přičemž se původní znění automaticky
smaže. Pokud chceme provést jen drobnější úpravy, vyvoláme editaci
údaje v příslušném políčku klávesou F2.
Základní operace s daty V konkrétních úlohách, které řešíme s
využitím EXCELU, se vyskytují jednak vstupní údaje a jednak
vypočítané údaje. Můžeme si vše vysvětlit na elementární úloze
výpočtu obvodu čtverce. Vstupním údajem je velikost strany a
vypočítaným údajem obvod. Každý vypočítaný údaj se zadává ve formě
tzv.vzorce (formule), který určuje, jaké operace a s jakými daty se
mají provést. Každý vzorec začíná vždy znakem rovnítka. Údaje ve
vzorci můžeme zadat dvojím způsobem. Buď do vzorce zapíšeme
konkrétní hodnoty nebo odkaz na políčko v tabulce, kde je údaj
uložen. Pokud tedy budeme chtít vypočítat obvod čtverce o straně 15
cm, můžeme příslušný vzorec pro výpočet zapsat s použitím prvního
způsobu ve tvaru =4*15. Toto řešení je ale poměrně nevýhodné,
protože pro jinou délku strany čtverce budeme muset přepsat celý
vzorec v nové podobě. Výhodnější je zapsat velikost strany čtverce
do zvoleného políčka tabulky a ve vzorci použít odkaz. Postup
ukazuje následující tabulka.
-
A B 1 Strana čtverce [cm] Obvod čtverce [cm 2] 2 15 =4*A2
Pokud pak přepíšeme číslo v políčku A2 jinou hodnotou, zobrazí
se v buňce B2 automatický nový výsledek.
Číselné operace a funkce Základní číselné operace ukazuje
následující tabulka:
operace operátor v EXCELU p říklad zápis v EXCELU Sčítání + 5+3
5+3 Odčítání - 10-4 10-4 Násobení * 5.7 5*7 Dělení / 12:4 12/4
Umocňování ^ 123 12^3
Složitější výpočty jsou řešeny v EXCELU pomocí speciálních
zápisů tzv.funkcí. Zápis každé funkce začíná jejím názvem a za
názvem jsou kulaté závorky. Do závorek se pak zadávají doplňkové
údaje tzv.argumenty. Pokud je argumentů více než jeden, oddělují se
středníkem. Existují i funkce bez argumentů, ale také u nich píšeme
kulaté závorky.Ty jsou ovšem prázdné.
Excel disponuje velkou škálou různých funkcí pro zpracování
čísel i dalších datových typů, ale my se zaměříme na ty nejčastěji
používané. Pro větší přehlednost si náš výčet funkcí rozdělíme do
několika kategorií.
Speciální matematické funkce funkce popis p říklad
SUMA(seznam hodnot) Součet hodnot =SUMA(A1:A3) SOUČIN (seznam
hodnot) Součin hodnot =SOUČIN (A1:A3) POWER(číslo;mocnina) Mocnina
daného čísla =POWER(A1;B1) ODMOCNINA(číslo) Druhá odmocnina
=ODMOCNINA(B5) CELÁ.ČÁST(číslo) Zaokrouhlí číslo na nejbližší menší
celé číslo. =CELÁ.ČÁST(A1) PI() Vrátí číslo pí s přesností na 15
platných číslic =PI()
Goniometrické funkce V goniometrických funkcích se pracuje s
úhly. Velikost úhlu se obvykle vyjadřuje ve stupních nebo
radiánech. Goniometrické funkce v EXCELU pracují s úhly zadanými v
radiánech, ale EXCEL disponuje i funkcemi pro převody radiánů na
stupně a obráceně. Nejdříve si ukážeme výčet nejpoužívanějších
funkcí.
Funkce pro p řevod Funkce Popis Příklad
RADIANS(úhel) Převede úhel na radiány =RADIANS(B2) DEGREES(úhel)
Převede úhel na stupně =DEGREES(B2)
Goniometrické funkce Funkce Popis Příklad
SIN(úhel) Vypočítá sinus úhlu =SIN(B2) COS(úhel) Vypočítá
cosinus úhlu =COS(B2) TG(úhel) Vypočítá tangens úhlu =TG(B2) Pokud
případně potřebujeme funkci cotangens, vyjdeme ze vztahu cotg
α=1/tg α, takže například pro výpočet hodnoty cotg 37 ° ( úhel je
nutné převést na radiány) použijeme vzorec =1/TG(RADIANS(37)).
Určení úhlu k p říslušné hodnot ě goniometrické funkce Funkce
Popis Příklad
ARCSIN(x) =ARCSIN(B2) ARCCOS(x) =ARCCOS(B2) ARCTG(x)
K hodnotě goniometrické funkce x najde příslušný úhel vyjádřený
v radiánech =ARCTG(B2)
Příklad uvedený v následující tabulce řeší úlohu výpočtu
velikosti úhlů v pravoúhlém trojúhelníku, jestliže známe velikosti
stran. Z matematické definice můžeme jednoduše vypočítat sinus nebo
cosinus příslušného úhlu a z vypočítané hodnoty zjistíme velikost
úhlu. Výsledek je ovšem v radiánech a tak ještě provedeme převod na
stupně. Úhel alfa je pro názornost vypočítán jednak pomocí funkce
sinus, jednak pomocí funkce cosinus.
A B C 1 a=3 cm b=4 cm c=5 cm
-
2222 α=? β=? γ=? 3 4 sin α α (radiány) α (stupně) 5 =3/5
=ARCSIN(A5) =DEGREES(B5) 6 cos α 7 =4/5 =ARCCOS(A7) =DEGREES(B7) 8
9 sin β β (radiány) β (stupně)
10 =4/5 =ARCSIN(A10) =DEGREES(B10) 11 12 kontrola α+β+γ
=90+C5+C10
Logaritmické funkce funkce popis p říklad
=LOG(číslo) Dekadický logaritmus =LOG(A2) =LN (číslo) Přirozený
logaritmus =LN (A2) =LOGZ(číslo;základ) Logaritmus čísla při daném
základu =LOGZ(A2;B2) =EXP(1) Vrátí základ přirozených logaritmů
=EXP(1)
Připomeňme se nejdříve matematickou definici logaritmu.
Logaritmus reálného čísla je číslo, kterým když umocníme základ
logaritmu, dostaneme logaritmované číslo. Tedy konkrétně. Chceme
určit logaritmus čísla 8, jestliže je základ logaritmu 2. Hledáme
tudíž číslo, kterým je třeba umocnit 2, aby vyšlo 8. V našem
případě bude výsledkem číslo 3. V tabulce EXCELU bude vypadat
příslušná funkce následovně: =LOGZ(8;2). V praxi se ovšem nejvíce
používají dekadické logaritmy se základem 10 nebo přirozené
logaritmy se základem e (2,71828182845904 tzv. Eulerovo číslo).
Konstantu e můžeme v EXCELU vygenerovat exponenciální funkcí ve
tvaru =EXP(1).
Využití logaritmů si ukážeme na příkladu výpočtu n-odmocniny.
Pro názornost si zvolme úkol zjistit třetí odmocninu z čísla 125.
Výpočet bude mít dva kroky. V prvním kroku vypočítáme příslušný
logaritmus a ve druhém kroku umocníme základ logaritmu na výslednou
hodnotu z kroku prvního. Vše demonstruje následující tabulka.
A B C D 1 číslo odmocnina logaritmus Výsledek 2 125 3
=1/B2*log(A2) =10^C2 3 125 3 =1/B3*LOGZ(A3;2) =2^C3 4 125 3
=1/B4*LN(A4) =EXP(1)^C4
V ukázkovém příkladu je pro výpočet použit dekadický logaritmus,
logaritmus o základu 2 a přirozený logaritmus. Při praktické
aplikaci je pochopitelně jednodušší používat logaritmus dekadický.
Ve výpočtu logaritmu je využita matematická věta, podle které se
logaritmus n-té odmocniny nějakého čísla x počítá jako 1/n
log(x).
Statistické funkce funkce popis p říklad
PRŮMĚR(seznam hodnot) Aritmetický průměr =PRŮMĚR(B2:B6)
MAX(seznam hodnot) Maximální hodnota =MAX(B2:B6) MIN(seznam hodnot)
Minimální hodnota =MIN (B2:B6)
Logické operace Pro logické hodnoty jsou definovány tři základní
logické operace. Logický součet, logický součin a negace. Uveďme si
příklad. Potřebujeme zjistit, zda číslo ve zvoleném políčku neleží
v určitém intervalu (např. od 5 do 10). Pro tento případ použijeme
logický součet, který provádí funkce NEBO. Její konkrétní podoba
(výsledek chceme v buňce B1) bude, pro případ že testujeme obsah
políčka A1, následující: =NEBO(A110). Pokud zadáme jakékoliv číslo
od 5 do 10, objeví se v políčku B1 hodnota NEPRAVDA, pro jiná čísla
se zobrazí PRAVDA. Operace logická negace převádí hodnotu PRAVDA na
hodnotu NEPRAVDA a opačně.
Můžeme naší předchozí úlohu obrátit a testovat naopak zda číslo
v A1 leží v uvedeném intervalu. V tomto případě lze využít výhodně
logickou negaci s tím, že využijeme předchozí test, a potom
provedeme negaci výsledku. Zápis bude vypadat následovně:
=NE(NEBO(A110)). Funkce NEBO zjistí zda zadané číslo leží mimo
interval. Pokud bude výsledek PRAVDA logická negace NE změní údaj
na NEPRAVDU, neboli číslo nepatří do příslušného intervalu. Naopak,
když funkce NEBO vrátí NEPRAVDA (což nastane pro všechna číslo od 5
do 10), logické NE změní NEPRAVDA na PRAVDA.
-
Předpokládejme nyní, že zadání prvního příkladu se změní
následovně. Chceme testovat zda číslo z vybraného políčka (např.
A1) tabulky je větší než 5 a současně menší než 10. Pro tento
případ využijeme logický součin a zápis příslušné funkce (v B1)
bude následující: =A(A1>5;A15;40;50) =B2*C2 K.Doubek 4
=KDYŽ(B3>5;40;50) =B3*C3 F.Matula 2 =KDYŽ(B4>5;40;50) =B4*C4
V.Zoubek 10 =KDYŽ(B5>5;40;50) =B5*C5
Sloupeček SAZBA můžeme samozřejmě vyplnit ručně. To je ale
pracné a navíc se u většího počtu zákazníků můžeme splést. Vše
vyřešíme pomocí funkce KDYŽ, která pracuje právě s logickými
hodnotami. Její obecná podoba je tato: KDYŽ(podmínka; hodnota1;
hodnota2) .Pokud bude výsledkem vyhodnocení podmínky logická
hodnota PRAVDA, objeví se v políčku tabulky, v němž je vložená
funkce KDYŽ, hodnota1. Jinak se do políčka vyplní hodnota2. Pro náš
konkrétní příklad bude ve sloupci SAZBA u zákazníka J.Berana v C2
zapsáno: =KDYŽ(B2>5;40;50). Sazba se automaticky nastaví na 40
Kč/den. Sloupec částka je už jednoduchý součin políček počet dnů a
sazba, tedy =B2*C2 .
Na příkladu vyúčtování půjčovného za lyže si můžeme ještě ukázat
využití jedné logické operace. Zadání částečně pozměníme tak, že
nižší sazbu budeme účtovat zákazníkům do 15 let nebo zákazníkům 60
let a více. Tabulka bude sestavena následovně:
ZÁKAZNÍK POČET DNŮ VĚK SAZBA ČÁSTKA J.Beran 15 14
=KDYŽ(A(C2>15;C215;C315;C415;C515;C615;C2
-
Firma Datum vystavení Lhůta splatnosti Datum splatnosti TRW
8.9.2007 14 =b2+c2 ASTA 25.9.2007 14 =b3+c3
Uvedené operace umožňuje způsob uložení hodnot typu datum v
EXCELU. Každý datumový údaj se vnitřně ukládá jako pořadové číslo
dne od 1.1.1900, ale v buňkách tabulky se toto číslo zobrazí jako
datum. Malý experiment nám vše názorně osvětlí.. Nejdříve zapíšeme
do tabulky EXCELU do políčka A1 číslo 1 a do políčka B1 39325.
Potom v nabídce FORMÁT-BUŇKY na kartě ČÍSLO vybereme druh DATUM a
zvolíme typ. Jednička v políčku A1 se zobrazí jako 1.ledna 1900 a
číslo 39325 se zobrazí jako 31.srpen 2007.
Odečítání lze také použít, když potřebujeme zjistit, kolik dnů
uběhlo mezi dvěma daty. Například rozdíl 2.10.2006-29.9.2006
vychází 3. V EXCELU je ale nutné dodatečně upravit číselný formát
výsledku na obecný (nabídka FORMÁT-BUŇKY karta ČÍSLO druh OBECNÝ,
viz kapitola „Číselný formát“). Pro hodnoty typu datum disponuje
EXCEL celou řadou funkcí. Dále si ukážeme na konkrétních příkladech
ty, které se nám mohou často hodit.
Vrátíme se k již uvedenému příkladu výpočtu data splatnosti u
faktury. V tabulce můžeme zjišťovat ještě další údaj a to den v
týdnu kdy končí lhůta splatnosti. Funkce pro tento případ zní:
DENTÝDNE(datum;typ číslování). První parametr v závorce udává
vyhodnocované datum. Druhý parametr určuje způsob číslování dnů v
týdnu (viz tabulka).
parametr zp ůsob číslování 1 nebo neuveden Čísla od 1 (neděle)
do 7 (sobota)
2 Čísla od 1 (pondělí) do 7 (neděle) 3 Čísla od 0 (pondělí) do 6
(neděle)
Drobnou nevýhodou funkce je skutečnost, že výsledek je v číselné
podobě, ale není problém (např.pomocí funkce KDYŽ), převést číslo
na slovní název dne. Tabulka v EXCELU pro úlohu s fakturou bude pak
vypadat následovně:
Firma Datum vystavení Lhůta splatnosti Datum splatnosti den TRW
8.9.2007 14 =b2+c2 =DENTÝDNE(D2;2) ASTA 25.9.2007 14 =b3+c3
=DENTÝDNE(D3;2)
Dalším vylepšením tabulky může být zjištění, kolik dnů ještě
zbývá do zaplacení. Pokud případně vyjde záporné číslo, bude to
znamenat, že lhůta splatnosti byla překročena o záporným číslem
vyjádřený počet dnů. Pro tento výpočet využijeme operaci odčítání,
kdy od aktuálního data budeme odečítat datum splatnosti. K získání
aktuálního data slouží funkce DNES(). Výsledek v posledním sloupci
je nutné nastavit na obecný číselný formát (nabídka FORMÁT-BUŇKY
karta ČÍSLO druh OBECNÝ).
Firma Datum vystavení Lhůta splatnosti Datum splatnosti Den
Zbývající lhůta TRW 8.9.2007 14 =b2+c2 =DENTÝDNE(D2;2) = D2-DNES()
ASTA 25.9.2007 14 =b3+c3 =DENTÝDNE(D3;2) = D3-DNES()
Další funkce V některých tabulkách požadujeme, aby byly abecedně
seřazeny podle vybraného údaje. Například budeme sledovat produkci
vajec v několika podnikových farmách a tabulku chceme mít abecedně
seřazenou podle názvu farem. Pokud nás pak bude ještě zajímat
pořadí farem podle vyprodukovaných vajec, můžeme do tabulky doplnit
další údaj o pořadí, který nám poskytne požadovanou informaci. Vše
se dá jednoduše zařídit funkcí RANK(číslo, seznam; typ řazení).
Parametr číslo je odkaz na vyhodnocovanou hodnotu, parametr seznam
určuje políčka, která se budou vyhodnocovat, a typ řazení stanoví,
zda chceme pořadí vzestupné (od nejmenšího do největšího) nebo
sestupné. Když nezadáme typ řazení nebo použijeme 0, bude pořadí
vyhodnoceno sestupně. Pokud zadáme jako typ řazení číslo ≠ 0, bude
pořadí posuzováno vzestupně.
Farma Produkce pořadí Brčislávka 8420 =RANK(B2;B$2:B$5;0)
Kokodák 12560 =RANK(B3;B$2:B$5;0) Kvokalka 7840 =RANK(B4;B$2:B$5;0)
Pipina 14990 =RANK(B5;B$2:B$5;0)
Znak dolaru v zápisu funkce zajistí, že při kopírování odkazu
(B$2:B$5) na seznam vyhodnocovaných čísel nedojde k jeho změně.
-
Připomeňme si nyní příklad, ve kterém jsme k datu zjišťovali,
jaký je to den v týdnu. Příslušná funkce ale vracela pouze pořadové
číslo dne. Pokud budeme chtít vyjádřit den jeho názvem, můžeme s
výhodou využít funkci INDEX(pole; poloha). Parametr pole
představuje seznam položek uspořádaný do sloupce (lze použít i
uspořádání do řádky, to je ale méně obvyklé) a parametr poloha
odkazuje na položku v seznamu. Ukážeme si jak se dá touto funkcí
vyřešit náš problém. Vytvoříme seznam dnů v týdnu do políček A1 až
a A7. Do buňky B1 budeme zapisovat číslo od 1 do 7 do pole C1
zadáme funkce ve tvaru: =INDEX(A1:A7; B1). Nyní můžeme vše
vyzkoušet. Budeme postupně měnit obsah políčka B1 a v poli C1 se
budou objevovat názvy dnů v týdnu podle příslušného čísla.
pondělí 1 =INDEX(A1:A7;B1) úterý středa čtvrtek pátek sobota
neděle
Tento příklad ukazuje pouze princip využíti funkce INDEX. Pro
názorný praktický příklad se vrátíme k tabulce s fakturami, kde ve
sloupci den budeme chtít místo číselného slovní vyjádření dne. Na
listu si vytvoříme ještě pomocnou tabulku s názvy jednotlivých dnů
v týdnu. Zvolíme například sloupec K. Potom ještě upravíme vzorce
ve sloupci E následovně:
Firma Datum vystavení Lh ůta splatnosti Datum splatnosti Den TRW
8.9.2007 14 =b2+c2 =INDEX(K$1:K$7;DENTÝDNE(D2;2)) ASTA 25.9.2007 14
=b3+c3 =INDEX(K$1:K$7;DENTÝDNE(D3;2))
Seznam dnů v týdnu lze samozřejmě uložit i na jiný list a
přebírat názvy odtud. Jak se propojují listy je popsáno v jiné
kapitole, ale můžeme si dopředu říci jak bude vzorec vypadat v
našem případě. Za předpokladu, že hlavní tabulka bude na listu1 a
pomocná tabulka na listu2 (v buňkách A1 až A7), bude vzorec pro
sloupec den vypadat takto
=INDEX(LIST2!A$1:LIST2!A$7;DENTÝDNE(D2;2)).
Závěrem této kapitoly si předvedeme ještě jednu užitečnou
funkci. Použijeme tabulka, v níž jsme zjišťovali pořadí farem dle
množství vyprodukovaných vajec. Máme ještě požadavek, aby se v
tabulce automaticky zobrazil název farmy, která vyprodukovala
nejvíc vajec. Dále uvedená tabulka ukazuje, jak vše vyřešíme.
Farma Produkce pořadí I.farma Brčislávka 8420
=RANK(B2;B$2:B$5;0) =INDEX(A2:A5;POZVYHLEDAT(1;C2:C5;0)) Kokodák
12560 =RANK(B3;B$2:B$5;0) Kvokalka 7840 =RANK(B4;B$2:B$5;0) Pipina
14990 =RANK(B5;B$2:B$5;0)
Ve vzorci jsou použity dvě funkce, kdy jedna je tzv.vnořená do
druhé. Vzorec funguje následovně. Víme už, že funkce INDEX umí
vypsat ze zadaného seznamu (u nás A2 až A5) údaj určený jeho
pořadovým číslem. My ovšem toto pořadové číslo musíme nejdříve
zjistit. K tomu slouží vnořená funkce POZVYHLEDAT, která v našem
případě prohledá políčka C2 až C5, a zjistí jaké má v těchto
buňkách pořadí číslo 1. U nás bude výsledkem hledání číslo 4.
Uvedená funkce má tři argumenty. První je hledaný údaj, druhý udává
v jaké seznamu máme údaj hledat a třetí určuje způsob hledání. Při
zadávání argumentu, který určující způsob hledání, se řídíme těmito
pravidly:
• argument = 1, najde funkce POZVYHLEDAT největší hodnotu, která
je menší nebo rovna hledané hodnotě. Prohledávaný seznam hodnot
musí být seřazený.
• argument = 0, najde funkce POZVYHLEDAT první hodnotu, která se
přesně shoduje s hledanou hodnotou. Prohledávaný seznam hodnot
nemusí být seřazený.
• argument = -1, najde funkce POZVYHLEDAT nejmenší hodnotu,
která je větší nebo rovna hledané hodnotě. Prohledávaný seznam
hodnot nemusí být seřazený.
Pokud třetí argument nezadáme, použije se argument=1
Vyhledávat lze nejen pořadí čísel v daném seznamu, ale i pořadí
textových údajů. Názornou ukázku nám poskytne následující příklad.
V tabulce počítáme, jaké náklady na pohonné hmoty budeme muset
vynaložit u uvedených aut na 100 km, jestliže používají různé druhy
benzínu nebo naftu. Součástí tabulky je i ceník pohonných hmot.
Příklad opět využívá funkci INDEX a POZVYHLEDAT. Na základě druhu
pohonné hmoty
-
ze sloupce B vyhledá funkce POZVYHLEDAT(B2;G$2:G$4;0) tento druh
v ceníku ve sloupci G. Pořadí příslušného označení v seznamu od G$2
do G$4 pak využije funkce INDEX pro určení ceny za litr.
auto palivo spot řeba Kč/l náklady benzín kč/l Fiat N95 5,3
=INDEX(H$2:H$4;POZVYHLEDAT(B2;G$2:G$4;0)) =c2*d2 N95 29,6 Ford N98
6,9 =INDEX(H$2:H$4;POZVYHLEDAT(B3;G$2:G$4;0)) =c3*d3 N98 31,2
Renault NAFTA 5,1 =INDEX(H$2:H$4;POZVYHLEDAT(B4;G$2:G$4;0)) =c4*d4
NAFTA 28,7 Škoda N98 6,2 =INDEX(H$2:H$4;POZVYHLEDAT(B5;G$2:G$4;0))
=c5*d5
Úpravy tabulky
Formátování tabulky Formátováním tabulky rozumíme finální
grafickou úpravu tabulky. Měnit můžeme celou řadu vlastností a ty
nejdůležitější jsou popsány v dalším textu.. Formátovat lze
jednotlivá políčka (buňky), vybranou souvislou nebo nesouvislou
oblast tabulky, jeden nebo několik řádků, jeden nebo několik
sloupců.
Označování tabulky Některé vlastnosti se vztahují vždy k vybrané
části tabulky. K označování příslušné oblasti využíváme jednak
klávesnici, jednak myš.
A. Klávesnice Při označování souvislé oblasti postupujeme
následovně: 1. Najedeme kurzorem do levého horního rohu označované
oblasti (např. do políčka B3) 2. Přidržíme klávesu SHIFT a pomocí
kurzorových šipek přemístíme kurzor do pravého dolního rohu
označované oblasti (např. do políčka D8)
Někdy potřebujeme označit najednou několik oblastí. Potom
postupujeme takto:
1. První oblast označíme předchozím postupem (např. A2 až B5) 2.
Pak stiskneme klávesu SHIFT a F8 3. Přemístíme pomocí kurzorových
šipek kurzor do nové pozice (např. D2) a známým postupem
označíme
další oblast (např. D2 až E3) 4. Pokud potřebujeme přidat ještě
další oblast, znovu stiskneme klávesu SHIFT a F8 a pokračujeme
jako
v bodě 3
B. Myš Za vybrané políčko se v tabulce EXCELU považuje buňka
orámovaná silnější čarou. Pokud tedy potřebujeme upravit pouze
jedno políčko, stačí do něj kliknout myší. K označování více
políček současně máme k dispozici tři následující techniky.
• Klasické tažení myši se stisknutým levým tlačítkem. U tohoto
způsobu je třeba hlídat tvar kurzoru, který musí mít v průběhu
celého označování pořád tvar bílého křížku . Kurzor musíme umístit
vždy dovnitř příslušného políčka.
• Systémem od-do. Tento postup spočívá v tom, že nejprve
klikneme myší do políčka, které představuje levý horní roh
označované obdélníkové oblasti. Potom stiskneme a držíme SHIFT a
klikneme na políčko v pravém dolním rohu vybírané oblasti.
• Technika označování několika nesousedících částí tabulky. V
tomto případě označíme první oblast již dříve zmíněným tažením
myši. Pak stiskneme a držíme klávesu CTRL a tažením myši označujeme
další části.
V některých případech je užitečné označit jeden nebo několik
sloupců, jednu nebo několik řádek, případně celý list. Jak
postupovat v těchto případech ukazuje následující přehled.
• Označení celého sloupce nebo více sloupců
Kurzor myši umístíme na písmeno označující sloupec a klikneme na
levé tlačítko. Kurzor přitom změní tvar na černou šipku (viz
obrázek části tabulky, sloupec C). Pokud levé tlačítko podržíme a
černou šipkou přejedeme na sousední sloupec D nebo i další sloupce,
označí se několik sloupců najednou.
-
• Označení celé řádky nebo více řádek
Princip označování je v podstatě shodný jako v předchozím
případě. Jediný rozdíl je v tom, že kurzorem myši najedeme na číslo
vybírané řádky (viz obrázek).
• Označení celého listu
Kurzorem myši najedeme levého horního rohu tabulky a odklepneme
levé tlačítko myši (viz obrázek).Kurzor myši má stále podobu bílého
křížku.
Vzhled stránky Parametry stránek pro tisk se nastavují v nabídce
SOUBOR- VZHLED STRÁNKY. Tato volba nám nabízí celou řadu možností,
ale zaměříme se jen na dva základní údaje.
Především je důležité zvolit orientaci listu, na který budeme
tabulku tisknout. Můžeme si vybrat ze dvou možností, jak to ukazuje
následující obrázek.
Druhým důležitým parametrem jsou okraje. Běžné kancelářské
tiskárny neumí většinou tisknout od kraje papíru a tak se většinou
vynechává volný prostor nahoře, dole, vlevo a vpravo. V listu
EXCELU je pravý okraj a konec stránky zobrazen čárkovanou čárou.
Pokud zjistíme, že obsah tabulky jen o málo přesahuje zobrazené
hranice, postačí zmenšit okraje. Přitom EXCEL hlídá přípustnost
zadávané hodnoty pro tiskárnu připojenou k počítači. Když tedy
zadáme příliš malé číslo, budeme na tuto skutečnost upozorněni, a
musíme údaje opravit. Na kartě OKRAJE je ještě další zajímavá volba
a to centrování tabulky ve vodorovném a svislém směru na listu
papíru.
-
Číselný formát (text se připravuje)
Písmo (text se připravuje)
Zarovnání Zarovnávat můžeme obsah jednotlivých políček tabulky a
to ve vodorovném a svislém směru. Vodorovné zarovnání má přitom
smysl jen tehdy, když obsah políčka nepřetéká do sousedních polí.
Můžeme v tomto případě pochopitelně rozšířit sloupec, ale pokud
příslušný text představuje nadpis pro více sloupců, lze využít
vodorovné zarovnání vzhledem k vybrané oblasti. Nejdříve však
musíme příslušná políčka sloučit. Základní varianty zarovnání
názorně ukazuje následující příklad.
Tržby za vejce (Kč) I.čtvrtletí II.čtvrtletí
středisko leden únor březen duben květen červen
Lhota Hůrka Bodlov celkem
V první řádce ukázkové tabulky jsou sloučena všechna políčka do
jednoho a text je zarovnán na střed. Text „středisko“ je umístěn do
sloučených dvou polí a zarovnán ve svislém směru na střed. Také
nadpisy „I.čtvrtletí“ i „II.čtvrtletí“ jsou zapsány do sloučených
buněk a zarovnány na střed. Názvy měsíců jsou zarovnány na střed a
názvy středisek vlevo. Způsob zarovnání ve zvoleném políčku nebo
skupině polí nastavíme v nabídce FORMÁT-BUŇKY-ZAROVNÁNÍ. Pokud
nastavujeme pouze zarovnání ve vodorovném směru, můžeme použít
nástroje na panelu FORMÁT (viz obrázek).
Ke slučování polí lze použít nástroj , který současně zarovná
text na střed. Nejdříve ovšem musíme příslušná políčka označit.
Operaci slučování lze taktéž provádět v nabídce
FORMÁT-BUŇKY-ZAROVNÁNÍ. Zde také můžeme sloučení v případě potřeby
zrušit (viz obrázek).
-
Rámečky Rastr (mřížka) tabulky zobrazený na jednotlivých listech
je pouze pomocný a na vytisknuté sestavě se neobjeví. Proto se do
hotové tabulky přidávají rámečky, které už tisková sestava
obsahuje. Rámuje se vždy označená část tabulky a to přes nabídku
FORMÁT-BUŇKY karta OHRANIČENÍ. Karta nám nabízí jednak
předdefinované varianty mřížky, jednak vlastnosti čáry (varianta,
tloušťka a barva). Čáry přidáváme v sekci OHRANIČENÍ pomocí
tlačítek nebo přímo na schématu kliknutím na příslušnou hranu.
Tlačítka fungují jako přepínače, to znamená, že tlačítkem čáru na
příslušné místo přidáváme nebo naopak čáru odebíráme. Pokud
nechceme vytvořit vlastní rámečky, můžeme v nabídce SOUBOR-VZHLED
STRÁNKY karta LIST zaškrtnout políčko MŘÍŽKA. V tomto případě se
tabulka vytiskne i s pomocnou mřížkou (viz obrázek).
Pozadí Pozadím se myslí barva podkladu zvolených políček a
využívá se především ke zvýrazněni hlavičky tabulky nebo výsledků
výpočtu. Procedura volby barvy začíná označením polí, u kterých
chceme pozadí nastavit,
a pokračuje otevřením nabídky FORMÁT-BUŇKY-VZORKY. Použít lze i
nástroj , v němž šipka na pravé straně slouží k vyvolání nabídky
barev. Kromě barvy lze u pozadí zvolit i některý z nabízených
vzorků (viz následující obrázek).
Vzorky nelze ovšem doporučit u políček, která obsahují nějaké
údaje, protože text je na pozadí vzorku špatně čitelný. Vzorek lze
například využít u prázdných pro políček tabulky (viz malá
ukázka).
-
Vlastnosti sloupců a řádků (text se připravuje)
Šablony Některé tabulky používáme opakovaně a měníme pouze
vstupní údaje. Potom je výhodné po navržení tabulky vytvořit
předlohu tzv.šablonu, která obsahuje jen popisné údaje, vzorce pro
vypočítané údaje a je graficky upravena do výsledné podoby.
Představme si jednoduchou úlohu pro výpočet stran v pravoúhlém
trojúhelníku podle Pythagorovy věty.
A B C 1 Strany trojúhelníku výsledky 2 Odvěsna a Odvěsna b
Přepona c 3 =odmocnina(a3^2+b3^2) 4 Přepona c Odvěsna a Odvěsna b 5
=odmocnina(a5^2-b5^2) 6 Přepona c Odvěsna b Odvěsna a 7
=odmocnina(a7^2-b7^2)
Uvedenou tabulku můžeme použít pro libovolný pravoúhlý
trojúhelník a bude proto výhodné vytvořit z tabulky šablonu. Celou
operaci provedeme prostřednictvím nabídky SOUBOR-ULOŽIT JAKO. Dříve
než začneme šablonu ukládat, je dobré pro další použití nastavit v
tabulce ještě dva důležité parametry. V konkrétním případě budeme
měnit pouze obsah políček A3, B3, A5, B5, A7 a B7 a není tedy nutné
mít přístup do dalších buněk tabulky. Zrušíme tedy u uvedených
políček vlastnost uzamčeno, což lze provést v nabídce FORMÁT-BUŇKY
karta ZÁMEK.
Následně ještě musíme v nabídce NÁSTROJE-ZÁMEK odkliknout volbu
ZAMKNOUT LIST. Teprve nyní šablonu uložíme. V okně ULOŽIT JAKO se
omezíme na zadání názvu souboru a především na určení typu souboru.
Z nabízených možností v okénku TYP SOUBORU vybereme šablona
(*.xlt).
Umístění souboru šablony (složku ŠABLONY) v rubrice ULOŽIT DO
ponecháme nezměněné.
Použití šablony pro konkrétní úlohu je už snadné.
-
Tisk tabulek (text se připravuje)
Propojování tabulek Většinou propojujeme tabulky umístěné na
různých listech stejného sešitu, ale je možné propojit i tabulky z
různých sešitů.
Propojování listů Některé úlohy je výhodné kvůli větší
přehlednosti rozčlenit na jednotlivé listy. Potom zpravidla
potřebujeme vyřešit přenos dat z jednoho listu na druhý. Příslušné
údaje lze sice přenést pomocí kopírování, ale to má jednu nevýhodu.
Pokud dodatečně změníme data na zdrojovém listu, zůstanou přenesené
údaje na cílovém listu v původním znění. Proto se používá technika
propojování listů. Propojování si ukážeme názorně na následujícím
příkladu. Budeme sledovat tržby v jednotlivých měsících
kalendářního roku a vždy za čtvrtletí a potom za celý rok
potřebujeme provádět sumarizaci. Následující ukázka demonstruje
I.čtvrtletí.
list LEDEN zboží tržba
mouka cukr sůl krupice celkem
list ÚNOR
zboží tržba mouka cukr sůl krupice celkem
list BŘEZEN
zboží tržba mouka cukr sůl krupice celkem
list SUMÁŘ
zboží I. II. III. mouka cukr sůl krupice celkem
Tržby z listu LEDEN, ÚNOR a BŘEZEN přeneseme na list SUMÁŘ
pomocí vzorce, který obsahuje odkaz na příslušné políčko na
příslušném listu. V našem konkrétním případě použijeme například
pro přenos tržby za mouku v lednu do políčka B2 na listu SUMÁŘ
vzorec: =leden!B2 (v daném případě byl list předem přejmenován na
LEDEN, pokud bychom ponechali původní název LIST1 bude vzorec
následující: =list1!B2). Ve vzorcích se nerozlišují malá a velká
písmena. Vzorec lze vygenerovat i „klikací“ procedurou, která je
následující:
I.varianta
1. Na listu LEDEN klikneme na políčko s přenášeným údajem 2.
Provedeme kopírování údaje (např. v nabídce ÚPRAVY-KOPÍROVAT) 3.
Přejdeme na list SUMÁŘ a klikneme do cílového políčka 4. Provedeme
operaci VLOŽIT JINAK (nabídka ÚPRAVY- VLOŽIT JINAK tlačítko VLOŽIT
PROPOJENÍ)
II.varianta
1. Na listu SUMÁŘ klikneme do cílového políčka (B2) 2. Napíšeme
symbol rovnítka 3. Klikneme na záložku listu LEDEN (případně LIST1)
4. Na listu LEDEN klikneme do políčka B2 5. Stiskneme ENTER nebo
klikneme na tlačítko ZADAT (políčko se zelenou „fajfkou“)
Kromě případu, kdy políčko cílového listu obsahuje pouze údaj z
listu jiného, řešíme často úlohu, kde do výpočtu potřebujeme jeden
nebo více údajů z jiných listů. Názorný příklad takové úlohy je
následující. Počítáme tržby za zboží, ale ceny jsou umístěny na
zvláštním listu, a tržby počítáme také na jiném listu.
list CENÍK produkt cena
speciál 29,6 natural 95 30,9 natural 98 31,4 nafta 28,6
list TRŽBA
produkt prodej (l) tržba (K č) speciál 820 natural 95 1240
natural 98 960 nafta 1480
celkem
Při zápisu vzorce pro výpočet tržby za SPECIÁL s použitím ceny z
listu CENÍK postupujeme následovně: 1. V políčku C2 na listu TRŽBA
napíšeme první část vzorce tj. =B2* 2. Potom klikneme na záložku
listu CENÍK
-
3. Na listu CENÍK klikneme na políčko B2 4. Stiskneme ENTER nebo
klikneme na tlačítko ZADAT (políčko se zelenou „fajfkou“) Vzorec
lze samozřejmě zadat celý z klávesnice s použitím odkazu na
příslušný list tj. =B2* CENÍK!B2
Propojování sešitů Propojování sešitů je v podstatě stejné jako
propojování listů. Jenom je vhodné zdrojový sešit před propojením
uložit. Nicméně propojení bude fungovat i při uložení dodatečném.
Celý postup propojování vypadá následovně: 1. Otevřeme zdrojový
sešit a klikneme na políčko s přenášeným údajem 2. Provedeme
kopírování údaje (např. v nabídce ÚPRAVY-KOPÍROVAT) 3. Přejdeme na
list cílového sešitu a klikneme do cílového políčka 4. Provedeme
operaci VLOŽIT JINAK (nabídka ÚPRAVY- VLOŽIT JINAK stisknout
tlačítko VLOŽIT
PROPOJENÍ)
Tvorba základních graf ů
Výsečový Výsečový graf je vhodný pro grafické vyjádřeni
struktury, tedy když chceme porovnat zastoupení jednotlivých složek
v nějakém celku. Zastoupení složek je znázorněno velikostí kruhové
výseče, ale pro upřesnění používáme většinou v grafu i procentické
údaje. Následující příklad, v němž chceme grafem znázornit
zastoupení jednotlivých plodin, ukazuje celou proceduru tvorby
grafu krok za krokem. Nejdříve zapíšeme do tabulky EXCELU
podkladové údaje (viz následující tabulka).
Potom označíme v tabulce oblast s údaji a otevřeme nabídku
VLOŽIT, v níž vyberme možnost GRAF. Tím otevřeme PRŮVODCE GRAFEM a
dále již pokračujeme jednoduchým vyplňováním postupně otevíraných
oken. Průvodce lze vyvolat i pomocí panelu nástrojů. Příslušnou
ikonu ukazuje následující obrázek.
Celý postup tvorby grafu můžeme sledovat na našem příkladu.
-
V prvním okně PRŮVODCE GRAFEM zvolíme typ výse čový (případně
ještě podtyp) a klikneme na políčko další. Raději volíme podtyp
plošný, který lépe vyjadřuje proporce, než nabízené prostorové
varianty.
Druhé okno slouží k určení způsobu uspořádání podkladových
číselných údajů. Číselné údaje zapisujeme většinou do sloupce, ale
je samozřejmě možné uspořádat číselnou řadu i do řádky. Pokud
pracujeme s jednou číselnou řadou, nastaví EXCEL automaticky
správnou volbu. U dalších typů grafů už můžeme pracovat s několika
číselnými řadami a rozhodnutí, jakou možnost vybereme, je na nás. V
našem případě jsou výměry jednotlivých plodin zapsány do
sloupce.
-
Předposlední krok nám dává možnost zadat poslední nezbytné prvky
grafu. Každý graf by měl mít především název, který nastavujeme ve
třetím okně na kartě NÁZVY.
Dalším nezbytným prvkem grafu je tzv. LEGENDA, která popisuje co
která kruhová výseč představuje. Popis lze udělat i přímým popisem
jednotlivých výsečí, což provedeme na kartě POPISKY DAT. Pak je
ovšem dobré zobrazování legendy nepovolit. Vše potřebné opět snadno
nastavíme ve třetím okně PRŮVODCE GRAFEM na kartě LEGENDA.
-
V kartě POPISKY DAT většinou volíme zobrazování procent a
případně i konkrétních číselných hodnot. Pokud jsme na kartě
LEGENDA nepovolili její zobrazování, zaškrtneme ještě políčko NÁZEV
KATEGORIE, aby bylo jasné, co která kruhová výseč představuje.
Posledním krokem je určit umístění grafu. Graf lze sice umístit
do listu s podkladovými údaji, ale nejlepším řešením je možnost
JAKO NOVÝ LIST. Celou proceduru uzavřeme kliknutím na políčko
DOKONČIT. Hotový graf můžeme ještě dále upravovat. Většinou se
zaměříme na úpravu textu (tedy názvu, legendy a popisek dat), u
kterého můžeme měnit základní vlastnosti písma úplně stejně jako v
programu WORD. Označování textu, jehož vlastnosti chceme měnit,
provedeme jednoduchým kliknutím na příslušný prvek. Hotový graf lze
snadno kopírováním přenášet do dalších aplikaci sady OFFICE, tedy
především do WORDU a POWERPOINTU. V grafu nic neoznačujeme, pouze
otevřeme nabídku ÚPRAVY a použijeme volbu KOPÍROVAT. Pokud je
nabídka nepřístupná, zkontrolujeme zda není v grafu označen nějaký
prvek. Po zrušení označení kliknutím mimo graf, bude funkce
KOPÍROVAT již dostupná.
-
Výsledný graf ukazuje následující obrázek.
Struktura plodin
26%
21%
14%
16%
23%
pšenice
ječmen
žito
oves
kukuřice
Sloupcový graf Sloupcový graf je vhodný v případě, když chceme
porovnat nějaké veličiny, které jsou zadány v absolutní hodnotě. V
následující ukázce porovnáváme hektarové výnosy pšenice v rozmezí
let 2003 až 2006. Výška sloupečku nám pak umožňuje názornou
představu, jaké výsledky byly v jednotlivých letech dosaženy.
Celkový postup si ukážeme krok za krokem. Obligátně začínáme
výběrem typu a podtypu grafu.
Podkladové údaje byly v tabulce uspořádány do sloupce, což EXCEL
automaticky rozpoznal, a je tedy vybrána možnost SLOUPCE (viz
obrázek).
-
V předposledním okně využijeme karty NÁZVY, LEGENDA A POPISKY
DAT. Jak vyplnit příslušné kolonky, které volby zaškrtnout nebo
zrušit, vidíme opět na obrázcích.
-
Výsledný graf je lepší umístit na nový list. Označíme tedy
příslušnou možnost a tlačítkem dokončit proceduru tvorby grafu
uzavřeme.
Výslednou podobu sloupcového grafu ukazuje následující
obrázek.
Výnosy pšenice 2003 - 2006
5,1
4,9
5,2
5,3
4,7
4,8
4,9
5
5,1
5,2
5,3
5,4
r.2003 r.2004 r.2005 r.2006
rok
výno
s t/h
a
Podkladem pro sloupcový graf může být i několik číselných řad.
Vyjdeme například z následující podkladové tabulky, která obsahuje
údaje o produkci vajec na 2 farmách v období leden až březen.
-
Postup tvorby grafu se nijak neliší od předcházejícího příkladu.
Rozdíl je pouze v tom, že z jedné tabulky můžeme vytvořit tři 4
varianty grafů. První dvě možnosti nabízí úvodní okno PRŮVODCE
GRAFEM, kde volíme, zda budou sloupce grafu vedle sebe nebo na
sobě. Druhé okno průvodce nabízí volbu způsobu uspořádání číselných
údajů (řádky nebo sloupce). Názorně vše vidíme na následujících
hotových grafech.
I. varianta – sloupce vedle sebe, uspořádaní číselných údajů do
sloupce
Produkce vajec leden-b řezen 2006
8200
7960
8120
8060
8190
8140
7800
7850
7900
7950
8000
8050
8100
8150
8200
8250
Kvokalka Pipina
farma
prod
ukce
(ks
)
leden
únor
březen
II. varianta – sloupce vedle sebe, uspořádaní číselných údajů do
řádky
Produkce vajec leden-b řezen 2006
8200
8120
8190
7960
8060
8140
7800
7850
7900
7950
8000
8050
8100
8150
8200
8250
leden únor březen
měsíc
pro
du
kce
(ks)
Kv okalka
Pipina
III. varianta – sloupce na sobě, uspořádaní číselných údajů do
sloupce
-
Produkce vajec leden-b řezen 2006
8200 7960
8120 8060
8190 8140
0
5000
10000
15000
20000
25000
30000
Kv okalka Pipina
farma
pro
du
kce
(ks) březen
únor
leden
IV. varianta – sloupce na sobě, uspořádaní číselných údajů do
řádky
-
Produkce vajec leden-b řezen 2006
8200 8120 8190
7960 8060 8140
0
2000
4000
6000
8000
10000
12000
14000
16000
18000
leden únor březen
měsíc
pro
du
kce
(ks)
Pipina
Kv okalka
Spojnicový graf Spojnicový graf používáme především v případě,
kdy chceme graficky znázornit trend některé veličiny ve zvoleném
časovém intervalu. V následujícím příkladu je graficky vyjádřen
vývoj průměrných teplot v jednotlivých měsících roku 2006. Názvy
měsíců ve sloupci A nemusíme vypisovat všechny. Stačí zapsat leden
a zbývající měsíce generujeme kopírováním pomocí pravého dolního
rohu rámečku, který ohraničuje políčko A2 (viz červený kroužek v
obrázku). Průměrné teploty ve sloupci B musíme pochopitelně vypsat
ručně.
Další postup je podobný jako u tvorby sloupcového grafu. V
druhém okně PRŮVODCE GRAFEM necháme samozřejmě označenou volbu
SLOUPCE (hodnoty průměrných teplot jsou uspořádány do sloupce).
Volba ŘÁDKY ani nedává v našem případě smysl. Protože je graf
tvořen pouze jednou lomenou čárou, není potřeba zobrazovat legendu.
Ve výsledném grafu jsou tedy využity jen popisy os x a y, název
grafu a popisky dat (průměrné teploty v jednotlivých měsících).
Výsledný graf ukazuje následující obrázek.
-
Průměrné teploty v roce 2006
-1
1
3
7
11
1413
15
12
5
01
-2
0
2
4
6
8
10
12
14
16
leden
únor
břez
en
dube
n
květ
en
červe
n
červe
nec
srpe
nzáří
říjen
listop
ad
pros
inec
měsíc
tep
lota
°C
Spojnicový graf můžeme použít i pro více číselných řad.
Například budeme chtít graficky zobrazit vývoj průměrných teplot ve
třech po sobě jdoucích letech. Z grafu můžeme vyčíst nejen teplotní
trend v každém roce, ale i vzájemné porovnání jednotlivých roků.
Graf bude zobrazen jak trojice lomených čar. Postup tvorby grafu se
nijak neliší od předchozího příkladu, pouze musíme v tomto případě
zobrazit i legendu. Je dobré upozornit na jedno malé úskalí a to na
nadpisy sloupců s číselnými údaji. Sloupce B, C a D nestačí
nadepsat pouze číslem letopočtu, protože by EXCEL zahrnul tato
čísla do grafu. Musíme rok zadat jako text, což snadno docílíme
například tak, že před číslo napíšeme slovo rok (viz obrázek).
Jak bude výsledný graf vypadat, vidíme na následujícím
obrázku.
Průběh teplot 2004 - 2006
-3
1
4
7
11
1617
1617
13
8
2
-10
6
9
13
1719
2018
14
9
3
-4-2
56
12
15
18
1513
8
0
17
-10
-5
0
5
10
15
20
25
leden
únor
břez
en
dube
n
květ
en
červe
n
červe
nec
srpe
nzáří
říjen
listop
ad
pros
inec
měsíc
tep
lota
°C
rok 2004
rok 2005
rok 2006
-
Graf XY Tento graf zobrazuje průběh závislosti proměnné označené
jako y na proměnné x. Může se jednat například o závislost
vyjádřenou matematickým zápisem y=2x3+x2-24. Nemusí ale nutně jít o
závislost v matematickém smyslu. Můžeme například získat hodnoty x
i y statistickým šetřením a graficky potom zobrazit, jak se mění
hodnota y v závislosti na hodnotě x. Je ovšem zřejmé, že se musí
jednat o závislost reálnou, u které nedovedeme pouze pospat přesnou
matematickou funkcí vnitřní mechanismus. Například hektarové výnosy
obilovin jsou nepochybně závislé na dávce příslušného hnojiva.
Pokud získáme například z pokusných políček dostatečný počet údajů,
můžeme z těchto čísel graficky znázornit příslušný průběh
závislosti. Dá se dopředu odhadnout, že výnosy nejprve porostou, od
určité množství hnojiva mohou stagnovat, a při dalším zvyšování
dávky dokonce klesat. Vše si ukážeme na dvou příkladech. Začneme
uvedenou matematickou funkcí. Nejdříve vložíme do tabulky hodnoty
proměnné x třeba v rozmezí od -5 do +5 po krocích 0,2. Všechny
hodnoty není nutné psát ručně, můžeme je snadno vygenerovat.
Připomeňme si postup. Zapíšeme pouze první dvě hodnoty do políček
A2 a A3 a potom tato políčka označíme. Zbývající čísla vygenerujeme
protažením za pravý dolní roh rámečku (viz červený kroužek)
vyznačené oblasti, jak ukazuje následující obrázek.
Potom vložíme do políčka B2 vzorec pro výpočet hodnoty y.
Původní matematický zápis ve tvaru 2x3+x2-24 bude mít v přepisu pro
EXCEL následující podobu:
=2*A2^3+A2^2-24 Tento vzorec ještě nakopírujeme do zbývajících
políček a můžeme začít s tvorbou grafu. Nejdříve označíme políčka
A1 až B52 a to nejlépe metodou od-do. Tedy nejdříve klikneme do
políčka A1 a potom popojedeme v tabulce tak, až uvidíme pole B52.
Načež přidržíme klávesu SHIFT a klikneme do B52. Potom už můžeme
vyvolat PRŮVODCE GRAFEM. V prvním okně průvodce zvolíme typ grafu
XY bodový a podtyp grafu (viz obrázek).
Další okno nabízí volbu uspořádání číselných údajů, která se
ovšem v našem případě nastavila automaticky na možnost SLOUPCE.
Následuje třetí okno, v němž postačí vyplnit kartu NÁZVY a ještě v
kartě LEGENDA zrušíme zobrazování legendy, protože pro náš graf
není nutná (viz obrázky).
-
Přejdeme ještě na čtvrté okno a zvolíme zobrazení grafu na novém
listu.
Ukážeme si ještě, jak v názvu hotového grafu upravíme zápis
mocnin dle matematických zvyklostí. Klikneme na název grafu a
označíme 3. Potom otevřeme nabídku FORMÁT a zvolíme VYBRANÝ NÁZEV
GRAFU. V okně FORMÁT NÁZVU GRAFU zaškrtneme políčko HORNÍ INDEX.
Stejně postupujeme i u druhé mocniny.
Výsledný graf ukazuje následující obrázek.
-
Graf funkce y=2x 3+x2-24
-300
-200
-100
0
100
200
300
-6 -4 -2 0 2 4 6
x
y