ZDRAVOTNICKÁ DOKUMENTACE, VLASTNICKÁ PRÁVA A PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ

ADAM DOLEŽAL

ZDRAVOTNICKÁ DOKUMENTACE, VLASTNICKÁ PRÁVA A PRÁVADUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ*)

1. ÚVOD – SHRNUTÍ RECENTNÍCH ÚVAH

Úvahy o vlastnictví zdravotnické dokumentace se v recentních medicínsko-právních úvahách objevují již delší dobu a odpověď na otázku, komu zdravot-nická dokumentace patří, se u jednotlivých autorů v podstatných směrech lišila.S názorem, že zdravotnická dokumentace je vlastnictvím provozovatelů zdra-votnického zařízení, se například prezentovaly Císařová a Sovová.1)Zcela odlišné stanovisko vyjádřil Buriánek,2) podle něhož nelze považovat

zdravotnickou dokumentaci za vlastnictví zdravotnického zařízení, neboťz „vlastnické triády mají zdravotnická zařízení sice právo dokumentaci držeta užívat ji, nesplňují však třetí předpoklad, neboť nemají právo s dokumentacívolně disponovat. Zdravotnickým zařízením je zákonem striktně nařizováno,jakým způsobem mohou s dokumentací nakládat, komu ji mohou poskytnout,komu jsou povinny ji poskytnout a kdy jsou povinny ji odevzdat.“3) Buriánekv předmětné stati dovozuje, že zdravotnická dokumentace není ani vlastnictvímzdravotní pojišťovny, ani pacienta, ale státu. Dále argumentuje, že zdravotnickázařízení plní při vedení zdravotnické dokumentace veřejnoprávní úkol, který naně stát delegoval prostřednictvím udělení registrace – a proto je to on, kdo jevlastníkem zdravotnické dokumentace.4) Tato úvaha je však podle mého názoruzcela chybná. Je s podivem, že ač Buriánek v závěru svého článku tvrdí, že„každá jednotlivá zdravotnická dokumentace je jednak věcí, tzn. oním ‚hmot-ným substrátem‘ sestávajícím z desek či obálky a určitého množství popsanýchlistin, případně i dalších hmotných informačních nosičů, a jednak ovšem takésouborem dat, údajů, informací, které jsou na těchto nosičích zachyceny. Samo-tná hmotná stránka dokumentace má cenu nicotnou, cenu popsaného papíru.

PRÁVNÍK 12/2012 1291

*) Článek vznikl s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace Ústav státua práva AV ČR, v. v. i., RVO: 68378122.

1) „Zdravotnická dokumentace je podle u nás platných názorů zásadně majetkem zdravotnic-kého zařízení.“ CÍSAŘOVÁ, Dagmar, SOVOVÁ, Olga. Trestní právo a zdravotnictví. Praha:Orac, 2000, s. 77.

2) BURIÁNEK, Jan. Otázka vlastnictví zdravotnické dokumentace. Zdravotnictví a právo 2004,vol. 12, s. 7 a násl. nebo BURIÁNEK, Jan. Lékařské tajemství, zdravotnická dokumentacea související právní otázky. Praha: Linde, 2005, s. 54n.

3) Buriánek, Jan. op. cit. 2000, s. 8. Uvedená argumentace je sama o sobě zavádějící, neboťi vlastnická práva mohou být omezena ze zákona.

4) BURIÁNEK, Jan. op. cit. 2000, s. 10.

Informace v dokumentaci obsažené mohou však mít nevyčíslitelnou cenu lid-ského života, který díky ní může být zachráněn“,5) nezamyslel se nad důsled-kem této premisy, tj. že informace ve zdravotnické dokumentaci nemohou býtpředmětem vlastnického práva, zatímco samotný hmotný substrát ano.K tomuto rozlišení v oblasti české jurisprudence dospěl až Policar, který

vymezil zdravotnickou dokumentaci za „pomocí triády informace – záznaminformace – nosič záznamu informace, přičemž zdravotnická dokumentace jezáznamem informace. Předmětem vlastnického práva z uvedené trojice můžebýt však pouze nosič záznamu informace, ostatní předměty nepatří mezi tzv.způsobilé předměty vlastnického práva.“6)

2. ROZSUDEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU 25 CDO 3562/2009

S Policarovým názorem se ztotožnil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku NS 25Cdo 3562/2009 ze dne 30. srpna 2011. V uvedeném sporu žádal žalobce-pacientpo žalovaném zdravotnickém zařízení vydání zdravotnické dokumentace, neboťpodle něj má lékař právo držet zdravotnickou dokumentaci pouze z rozhodnutía se souhlasem pacienta, protože pouze ten je vlastníkem zdravotnické doku-mentace.Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí konstatoval, že: „Z této úpravy je

zřejmé, že zdravotnická dokumentace představuje souhrn informací a údajůtýkajících se zdravotního stavu pacienta. Zákon přitom od samotného obsahutěchto informací odlišuje jejich hmotný nosič, tj. médium, na kterém jsou údajezaneseny; právo pacienta na přístup ke zdravotnické dokumentaci sestáváz práva vyžadovat informace, nahlížet do dokumentace a pořizovat si z ní kopie,a vztahuje se tak k informacím, které tvoří obsah zdravotnické dokumentace,nikoliv k jejich záznamovým nosičům. Nejde přitom o vlastnické právo pa-cienta, neboť samotná informace o zdravotním stavu sice může být předmětemprávních vztahů podle předpisů upravujících nakládání s ní (srov. zejména shoracitovanou úpravu v zákoně č. 20/1966 Sb.), není však podle platné právníúpravy České republiky předmětem vlastnického práva, kterému by byla po-skytována ochrana formou vindikační žaloby (srov. zejména ustanovení § 118odst. 1 obč. zák., podle nějž předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci,a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty, jakoži právnickou literaturu, např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M.a kol. Občanský zákoník I., Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009,str. 637 a násl., či Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. Občanské právohmotné, sv. 1, 4. vydání, Praha: ASPI, 2005, str. 316). Otázka vlastnickéhopráva k nosiči je pak druhořadá, neboť záznamový nosič sám o sobě je pouzeprostředkem k úschově údajů. Smyslem úpravy obsažené v § 67b zákona jezajištění přístupu pacienta k informacím, které jsou významné z hlediska jeho

1292 PRÁVNÍK 12/2012

5) BURIÁNEK, Jan. op. cit. 2000, s. 11.6) POLICAR, Radek. Zdravotnická dokumentace v praxi. Praha: Grada, 2010, s. 31.

zdravotního stavu; zákon proto upravuje postupy, jimiž se pacient těchto in-formací může dobrat.Na druhou stranu je kladen důraz i na to, aby tyto důležité údaje byly za-

chovány a byly řádně vedeny. Proto je zdravotnické zařízení povinno véstzdravotnickou dokumentaci pacienta po stanovenou dobu (vyhláška Minister-stva zdravotnictví č. 358/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci) a předepsanouformou. Zákon konkretizuje přesné podmínky, za jakých se tak děje, jaké údajemusí dokumentace obsahovat a v jaké formě má být vedena. Vedle toho i dalšíprávní předpisy (např. zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví) ukládají povinnostiv souvislosti s vedením a uchováváním dokumentace. Originál zdravotnickédokumentace musí být např. k dispozici kdykoli po dobu skartační lhůty kekontrole ze strany zdravotních pojišťoven (§ 42 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb.,o veřejném zdravotním pojištění), dále může sloužit jako důkaz pro případsporu, zda byla zdravotní péče poskytována řádně, apod. Pokud by zdravot-nické zařízení předepsaná pravidla nedodržovalo, porušovalo by tím uvedenépředpisy, podle nichž lze požadovat nápravu, nelze však dovodit, že by vedenímzdravotnické dokumentace zasahovalo protiprávně do vlastnického práva a žeby vůči němu z tohoto důvodu bylo možno úspěšně užít vlastnickou žalobupodle § 126 obč. zák., jak požaduje dovolatel. Požadavek, aby zdravotnickézařízení vydávalo k žádosti pacienta zdravotnickou dokumentaci včetně nosiče,by ve svém důsledku vedl ke znemožnění povinnosti zdravotnickou dokumen-taci vést. Ostatně i ustanovení § 67b odst. 13 zákona upravující postup přizměně lékaře, jehož se dovolatel ve prospěch svých názorů dovolává, výslovněpočítá nikoliv s předáním nosiče nově zvolenému lékaři, nýbrž s předánímvšech informací potřebných pro zajištění zdravotní péče.“Shrneme-li tedy odůvodnění Nejvyššího soudu, přiklonil se k názoru, že

samotná zdravotnická dokumentace jako nehmotný substrát nemůže být před-mětem vlastnického práva.

3. PROBLEMATIKA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ

To je jistě správná úvaha, nicméně podle mého nevyjasňuje pozitivně, jakápráva k záznamu informace – zdravotnické dokumentaci – mohou vzniknout. Jetotiž zcela jednoznačné, že skutečná hodnota neleží v hmotném substrátu, alev jeho imateriálním obsahu, podobně jako je tomu u jiných hodnot, k nimž seváže ochrana prostřednictvím legislativy v oblasti práv duševního vlastnictví.Nabízí se proto otázka, kterou pregnantně vyjádřila ve svém článku Judith

Mair7) – komu patří informace obsažené ve zdravotnické dokumentaci? Z taktopoložené otázky ovšem ihned vyvěrá několik dalších, znepokojujících úvah.Existuje jistý typ duševního vlastnictví k informacím ve zdravotnické doku-

PRÁVNÍK 12/2012 1293

7) MAIR, Judith. Who owns the information in the medical record? Copyright issues. HealthInformation Management Journal [online] 2011, vol. 40, no. 3, s. 31 [cit. 6. 2. 2012]. Do-stupné z: http://www.himaa2.org.au/HIMJ/sites/default/files/HIMJ_40-3_Mair_Medical_re-cord_copyright.pdf.

mentaci, nebo zde jsou určité projevy osobní povahy, které spadají pod ochranuosobnostních práv uvedených v § 11 občanského zákoníku?Jakkoliv se tato úvaha zdá nepodstatná, má podle mého názoru široký dopad

pro případné nakládání s informacemi uloženými na hmotném substrátu do-kumentace (nezáleží, zda v listinné, či elektronické podobě vedené zdravotnickédokumentace), s jejich hodnotou a vztahem k poskytovateli zdravotních slu-žeb.8) A samozřejmě pak souvisí i s dalším nakládáním. Akutně se tato otázkamůže týkat i informačního systému NZIS,9) který by měl veškeré informace zezdravotnické dokumentace sdružovat v jednom úložišti. Kromě problematikyochrany osobních údajů ve zdravotnické dokumentaci tuto záležitost ovlivňujeprávě i výše nastolená otázka.

3.1 Autorské právo

Může být zdravotnická dokumentace předmětem autorského práva? V českémprávním řádu je nutné hledat odpověď v § 2 odst. 1 autorského zákona, podleněhož „předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílovědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřenov jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvalenebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.“Tj. nárok na ochranu autorského práva podle autorského zákona vzniká,

bereme-li v potaz výše uvedenou hypotézu normy, pouze za předpokladu:a) že se jedná o dílo literární a jiné umělecké nebo dílo vědecké;b) je jedinečné;c) je výsledkem tvůrčí činnosti autora;d) je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě trvale nebo dočasně;přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny bez ohledu na rozsah, účel

nebo význam díla.Naplňují tyto podmínky záznamy vedené lékařem nebo jiným zdravotnickým

pracovníkem ve zdravotnické dokumentaci? Na první pohled to vypadá, žemůžeme tuto otázku jednoduše zodpovědět, opak je však pravdou.

Podmínka sub a)Již tato podmínka vyvolává řadu podotázek, na které zřejmě nelze jedno-

1294 PRÁVNÍK 12/2012

8) V současné době jsou záznamy ve zdravotnické dokumentaci nepřevoditelné (kromě speci-ficky upravených případů v zákoně, kdy je možné předávat tyto informace mezi poskytovatelizdravotních služeb, dále pak samotnému pacientovi a případně dalším osobám s jeho svole-ním), a nemohou být tedy předmětem prodeje např. při prodeji podniku. Otázkou je ale jejichocenění při převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, kdy by všakjejich hodnota měla být zřejmě brána v potaz.

9) Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách, upravuje problematiku národních registrůzejména v ustanoveních § 72 a následně. Tato ustanovení jsou vysoce problematická i s ohle-dem na nedostatky při nakládání s osobními údaji. Srovnej stanovisko Úřadu pro ochra-nu osobních údajů „K návrhu zdravotnických registrů“ ze dne 5. října 2011 na stránkáchhttp://www.uoou.cz/uoou.aspx?menu=14&loc=328 (cit. 6. 2. 2012)

značně odpovědět. Neboť, co je to dílo? „Co to je dílo? Co je ta podivnájednotka, kterou označujeme pojmenováním dílo? Z jakých prvků je složena?Dílo je přece to, co napsal ten, kdo je autorem. Vidíme, jak se objevují nesnáze.Kdyby autor nebyl jedinec, mohli bychom přesto tvrdit, že to, co napsal nebořekl, co zanechal ve svých papírech, co bylo možno zaznamenat z jeho výroků,že to můžeme nazývat ‚dílem‘? Kdyby Sade nebyl autorem, co by pak byly jeho‚papíry‘? Ty role papíru, na nichž během dnů strávených ve vězení doneko-nečna odvíjel svoje fantazmata? Nicméně předpokládejme, že máme co činits autorem: zdalipak vše, co napsal nebo řekl, vše co zanechal, je součástí jehodíla? Je to problém teoretický a současně i technický. Dáme-li se například dovydávání Nietzschova díla, kde je třeba se zastavit? Jistě je nutné vydat vše,avšak co to znamená ‚vše‘? Pochopitelně vše, co vydal Nietzsche sám. Náčrtyz jeho děl? Ovšem. Projekty aforismů? Ano. Také škrty, poznámky na okrajisešitů? Ano. Ale co když najdeme uvnitř nějakého sešitu plného aforismů něj-aký odkaz, záznam schůzky nebo nějaké adresy, účet z prádelny? Je to dílo,nebo ne? Ale proč ne? A tak donekonečna. Jak můžeme určit nějaké díloz miliónů stop, jež někdo zanechal po své smrti? Teorie díla neexistuje…“10)Problém je také v tom, že někteří autoři11) neuznávají, že by dílo bylo dílem

autora, ale dílo vzniká až interpretací jednotlivých čtenářů.12) Z textu tedynepromlouvá autor, nýbrž jazyk čili kód, který je objevován. Takové a podobnéproblémy při vymezení díla nabízí aktuální úvahy ve filozofickém diskursu.A protože povaha toho, co má být posouzeno jako dílo, bude sice primárně

otázkou právní – nicméně pro její zodpovězení bude nutné vyřešit otázkyskutkové13) –, je tato nekoncepčnost současné vědy skutečností znepříjemňujícícharakterizování autorského díla obecně, a tedy i posouzenízdravotnické do-kumentace. Podle komentáře k autorskému zákonu se současné pojetí díla

PRÁVNÍK 12/2012 1295

10) FOUCAULT, Michel. Diskurs, autor, genealogie: tři studie. Praha: Svoboda, 1994, s. 46.11) Srovnej např. BARTHES, Roland. Smrt autora. Aluze [online] 2006, no. 3, s. 75, [cit. 6. 2.

2012]. Dostupné z: http://www2.tf.jcu.cz/~mackerle/dl/Barthes_Smrt_autora.pdf. „Psaní jeono neutrální, smíšené a šikmé, kde mizí náš subjekt, ono černobílé, kde se ztrácí veškeráidentita počínaje tou, jež náleží tělu, které píše. Nepochybně tak tomu bylo vždy: jakmile jenějaká událost (fait) vyprávěna ne již za účelem přímo působit na realitu, ale bezpředmětně(á fins intrasitives), tedy bez zřetele na jakoukoli jinou funkci, než je samotné provedenísymbolu, nastává přerušení (décrochage), hlas ztrácí svůj původ, autor vstupuje do své vlastnísmrti; začíná psaní.“ Podobně se vyjadřuje i Derrida ve svém eseji „Struktura, znak a hrav diskursu věd o člověku“. DERRIDA, Jacques: Struktura, znak a hra v diskursu věd o člo-věku. In: Texty k dekonstrukci. Bratislava: Archa 1993, s. 177 [cit. 6. 2. 2012]. Dostupné z:http://intranet.vsup.cz/intranet/nabelek/derrida_struktura.pdf.

12) „A přesto je to vždy čtenář, jenž čte smysl; je to čtenář, jenž v nějakém předmětu, místě čiudálosti rozpoznává jistou možnost být přečten; je to čtenář, jenž musí systému znaků při-soudit význam a potom je dešifrovat.“ MANGUEL, Alberto. Dějiny čtení. Brno: Host, 2007,s. 20.

13) Viz např. TELEC, Ivo. Test přiměřenosti zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Právní roz-hledy 2010, no. 4, s. 33: „Je nasnadě, že se jedná o kombinaci posouzení právního, jež příslušísoudci, a posouzení mimoprávně odborného, jež přísluší znalci z příslušného oboru a odvětví.Obvykle se jedná o znalecký obor ‚školství a kultura‘ a o jednotlivé odvětví umění.“

v autorském zákoně opírá, „filozoficky vzato, o přirozenou mimoprávní povahu(podstatu) díla, o jeho, již vícekrát filozoficky odůvodněnou a víceméně obecněve vědě, alespoň v jejím převážném kontinentálně evropském pojetí, přijíma-nou, absolutní ontologickou jednotu duševního výtvoru a osobnosti jehotvůrce.“14) To ovšem s ohledem na výše uvedenou nejednoznačnost filozofic-kého chápání díla není stoprocentně korektní stanovisko.15)Ani jednotlivé metody, které autorský zákon uvádí v příloze A., tj. „metody,

vedoucí ke zjištění pojmových znaků autorského díla vyplývajících z právníhořádu, a to: a) metodu uznání skutkových tvrzení, b) metodu popisnou a roztři-ďovací, c) logické metody odvození a rozboru, d) metodu uměleckého nebovědeckého vnímání, e) metodu celkového hodnocení“ nemusí být vždy jedno-značnými parametry. Na úskalí pojmových znaků při posuzování v praxi upo-zorňuje např. Ivo Telec.16)Dá se ovšem říci, že pokud bude zdravotnická dokumentace obsahovat pouze

1296 PRÁVNÍK 12/2012

14) TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon: komentář. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 19.15) „Dvacáté století však přichází i s jinými, viditelně odlišnými přístupy. Zapříčinil je objev, že

myšlení o literatuře může mít podobu vědy, což přineslo ve své době mnoho překvapivých –

a často protikladných – zjištění. Objevily se myšlenky, že existuje něco tak specifického, jakoje umělecké dílo, že toto dílo lze interpretovat jako sociální fakt, ale také jako znakovýsystém, tedy že má svou strukturu, že je napsáno určitým jazykem, že má svého čtenářea podobně.Se vznikem a rozvojem literární vědy se ale také problematizoval samotný pojem autora, a tohned z několika důvodů. Nově vznikající literární teorie považovala navázání na pozitivi-stické přístupy za nelegitimní. Zproblematizovala otázku interakce autora a díla, a iniciovalaobrat pozornosti na dílo jako na součást imanentních vývojových procesů. Formalistickýpřístup, který při zrodu literární vědy jako první vyhlásil potřebu překonat duchovědnéa pozitivistické přístupy a začal se orientovat na formu díla, se svou teorií ovšem nevystačildlouho. Formalisté zkoumali vše, co jim verifikoval konkrétní materiál a zcela opomíjelisociálněhistorický kontext. Nad tvůrčí osobností autora u nich převážil princip materiálnostia objektivní danosti. I když formalisté nepopírali, že věci kolem nás mají svůj vnitřní význam,považovali tento význam za zcela ukrytý ve formální výstavbě díla.“MALÁ, Zuzana. Autor díla jako objev a jako omyl. Proměna pojmu umělecká osobnostv českém myšlení o literatuře. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis FacultasPhilosophica. Moravica 6. Sborník příspěvků přednesených na třetím mezioborovém sym-poziu Česká kultura a umění ve 20. století věnovaném tématu Omyly a objevy v umění 20.století za spolupořadatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Katedrybohemistiky FF UP a Ústavu pro českou literaturu AV ČR Praha. Olomouc: UniverzitaPalackého v Olomouci, 2008 [cit. 6. 2. 2012], s. 72. Dostupné z: http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/2008/SMVII/12.pdf.

16) „Prakticky každý advokát, který se setkal s právem autorským a podobně i s právy výkonnýchumělců, musel řešit otázku, zda určitý nehmotný statek splňuje legální pojmové znaky díla(nebo výkonu) podle autorského zákona a jakého díla či výkonu. Autorský zákon sice o po-jmových znacích děl hovoří, nicméně je obsahově stanoví jen velmi povšechně a kuse. (Cožbohužel platí i o řadě jeho jiných ustanovení.) Zjednodušené pojetí pojmových znaků dělv autorském zákonu někdy vede k tomu, že tyto znaky bývají v praxi, a to i soudní, obtížněnebo nepřesně vykládány. Nemusím snad uvádět, že jakákoli nepřesnost zde může mít (ačasto také má) značné hospodářské důsledky.“ TELEC, Ivo. Obecný dotazník k posouzenípojmových znaků děl podle autorského zákona. Bulletin advokacie 1997, no. 5, s. 33.

formulářové vyplněné popisy nemocí a stavů, pak nelze mluvit o dílu literárníma uměleckém, ale ani o dílu vědeckém, byť by obsahovalo poznatky vědy.Naopak, je možné, že v některých případech (např. při vedení zdravotnické

dokumentace při výzkumu) může být charakteristické, že tato zdravotnickádokumentace bude zaznamenána jako vědecké dílo.

Podmínka sub b)Jedinečnost autorského díla je další podmínkou. Reflexe současného autor-

ství v jiných společenských vědách ovšem tuto jedinečnost jistým způsobemnabourává. Autorská díla bývají z formalistického hlediska zkoumána jako sys-témy znaků, které svou formou vytvářejí žánry a typy děl. Každá věta je sesku-pením znaků, které v sémiotickém souznění mohou poskytnout význam. Ale jetento význam jedinečný? Co si představit pod pojmem jedinečnost, pokud seochrana autorského práva nevztahuje pouze na celé dílo, ale podle § 2 odst. 3autorského zákona na „jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvua jmen postav?“Jaký je rozdíl v textu z Kafkovy Proměny, kde je zapsána věta: „Není mu

dobře.“ oproti poznámce „pacient cítí subjektivní potíže“ ve zdravotnické do-kumentaci? Text jako součást díla můžeme interpretovat pouze v kontextu, to jeostatně i poznatek analytické filosofie.Jedinečnost je tak výrazně subjektivní hodnota, kterou nelze jednoznačně

definovat. V objektivní řeči práva se jedná o neurčitý pojem, který musí býtvyložen při jeho interpretaci. Vzhledem k tomu, že literární dílo je systémemomezených znaků, které se opakují a kombinují tak, aby vyjádřily smysl,17)můžeme do jisté míry polemizovat, do jaké míry může být ještě v současnédobě dílo originální. V plné nahotě se tu vyjevuje problém, který byl řešenu Městského soudu v Praze ve sporu zpěváka Jana Kalouska a bývalého kyta-risty kapely Support Lesbiens Jaromíra Helešice. Soudce vyžádal posudek hu-debního znalce z brněnské JAMU, ten ovšem obě skladby posoudil jako ne-původní, protože jejich autoři čerpali z obecného zdroje, což je prý v popu

PRÁVNÍK 12/2012 1297

17) Signifikantní pro tuto rovinu chápání slov jako znaků je analytická filozofie. Jakkoliv zkoumávědecké výroky, předměty mají být zastoupeny znaky tak, aby věty dávaly smysl (např.Ludwig Wittgenstein: „… slova jazyka pojmenovávají předměty – věty jsou kombinacetakových jmen. – V tomto obraze jazyka nacházíme kořeny následující představy: Každéslovo má význam. Tento význam je slovu přiřazen. Je jím předmět, který to slovo zastupuje.“Citováno podle GRAYLING, A. C. Wittgenstein: průvodce pro každého. Praha: Dokořán,2007. s. 86. Literární věty samozřejmě nemusejí dávat logický smysl (básně mohou dokoncetento smysl záměrně postrádat, např. dadaismus, ba i samotná slova nemusejí nic vyjadřovat –např. „Kraklakvakve? Koranare!“ v brilantní básni Morgensternově), nicméně i tak má lidskámysl spojena se slovy tradičně určité předměty. Interpretace literárního textu však i přishodném pojímání významu slov může mít výsledně odlišnou interpretaci. Chatman v tétosouvislosti rozlišuje rozdíl mezi pouhým „čtením“ a „přečtením“ díla. Pouhé čtení neosvětlujetext tzv. „za řádky“, kterého lze docílit přečtením díla. Právě s dekódováním textu je pakspojena snaha pochopit narativní text jako celek. (CHATMAN, Seymour Benjamin. Příběha diskurs: narativní struktura v literatuře a filmu. Brno: Host, 2008, s. 42)

běžné. Určité shody se podle znalce dají vysledovat téměř ve všech popovýchpísních.18) Podobně tomu bude i u jiných děl, která bývají označována jako tzv.„díla malé mince“.„Z toho pak nauka, alespoň ve větší části kontinentální Evropy, odvozuje

teoretickou koncepci autorskoprávní individuality díla, vydatně popsanou ze-jména v německy psané vědecké literatuře, dnes zpravidla, s ohledem na možnétechnické nástroje tvorby, relativněji chápanou ve smyslu statistické pravděpo-dobnosti jedinečnosti díla, nikoliv tedy ve smyslu jedinečnosti díla naprostoabsolutní ve smyslu filozofickém.“19)Bereme-li v potaz jedinečnost zdravotnické dokumentace, nemůže být jedi-

nečnost také určena tím, že každé poznámky ve zdravotnické dokumentaci sevztahují k specifickému pacientovi a často i specifické diagnóze? Podle práv-ního výkladu nikoliv. „Jedinečnost je třeba chápat i ve statistickém slova smyslu(nemožnost vzniku dvou totožných děl).“20)Jedinečnost ve zdravotnické dokumentaci tak bude řešitelná pouze v konkrét-

ním případě. Opět tak mohu jen vyjádřit přesvědčení, že bude-li zdravotnickádokumentace typickým formulářovým vyjádřením, není možné mluvit o jejíjedinečnosti. Nicméně jsem schopen si představit i takové typy zdravotnickédokumentace, které zákonem předpokládaný pojmový znak jedinečnosti na-plňovat budou.

Podmínka sub c)Tvůrčí činnost lze podle komentáře autorského zákona charakterizovat „jako

činnost spočívající ve ‚vytvoření‘ nehmotného artefaktu s tím, že dosaženítohoto cíleného i necíleného výsledku závisí v osobních vlastnostech tvůrce,bez nichž by tento výtvor (duševní plod tvůrčí povahy literární, jiné uměleckénebo vědecké) nebyl vůbec dosažen (Srov. § 643 odst. 1 věta první ObčZ).Zvláštními osobními vlastnostmi autora díla je zejména schopnost tvořit, což jeschopnost jeho ducha, a to in concreto tvořit literárně, jinak umělecky nebovědecky.“21)Dá se ovšem v současnosti mluvit o výsledku tvůrčí činnosti autora? Literární

věda, jak již bylo výše uvedeno, problematizuje postavení autora jako jedinečnéosoby a chápe jej spíše jako funkci, než jako osobnost tvůrce. Foucault tutoproblematiku postavení autora v současné literatuře nastoluje následujícím způ-sobem: „Téma, z něhož bych rád vyšel, si vypůjčuji z jedné Beckettovy formu-lace: ‚Co záleží na tom, kdo mluví, že někdo něco řekl: nezáleží na tom, kdomluví.‘ Domnívám se, že v této lhostejnosti je třeba rozpoznat jeden ze zá-

1298 PRÁVNÍK 12/2012

18) Zdroj http://tn.nova.cz/red/hudba/zpevak-jan-kalousek-prohral-soud-o-ukradenou-skladbu.html, citováno 6. 2. 2012.

19) TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. op. cit. 2007, s. 20.20) CHALOUPKOVÁ, Helena, HOLÝ, Petr. Zákon o právu autorském, o právech souvisejících

s právem autorským (autorský zákon) a předpisy související: komentář. 3. vyd. Praha: C. H.Beck, 2007, s. 5.

21) TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. op. cit. 2007, s. 19.

kladních etických principů dnešního psaní. Pravím ‚etických‘, protože tatolhostejnost není ani tolik rysem charakterizujícím způsob, jímž se mluví a jímžse píše: je spíše druhem imanentního pravidla, stále znovu používaného, nikdyzcela uplatněného, je to princip, který nepoznamenává psaní jako výsledek, aleovládá je jako praxi.“22)Autorství se jeví spíše jako princip, než jako romantická individualita, která

vytváří dílo. Nelze tak již hovořit o emanaci osobnosti tvůrce, ale o struktuředíla, jejíž znaky dílo v pozitivním slova smyslu vytváří. Nelze dále opomenoutjiž zmiňovanou interpretační pluralitu díla. Autorství ve vědeckém diskursu jetak zkratka něčeho, co má být funkcí čtení, nikoliv poukázáním na původ.Etický princip autorství a právní princip autorství se tak rozcházejí. Zatímcove vědě „Soukromý dopis je jistě podepsán, nemá však autora, smlouva má jistěručitele,23) ale rovněž nemá autora. Anonymní text, který čteme na ulici na zdi,bude mít pisatele, nikoliv autora. Funkce autora tedy představuje charakteri-stický způsob existence, oběhu a působení určitých diskursů v nitru nějakéspolečnosti.“24) Právní řád ovšem připouští, aby i soukromý dopis měl svouautorskoprávní ochranu, podobně tak i za určitých okolností i leták na zdi, banakonec v některých případech i smlouva. Podobný osud by pak sdílela i zdra-votnická dokumentace.

Podmínka sub d)Objektivnost a vnímatelnost podoby záznamů ve zdravotnické dokumentaci

je podmínkou nejméně problematickou, neboť ji tyto záznamy bezesporu na-plňují. Podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, § 67 b odst. 5„zdravotnická dokumentace může být vedena na záznamovém nosiči ve formětextové, grafické nebo audiovizuální. Údaje obsažené ve zdravotnické doku-mentaci musí být vedeny v listinné formě nebo elektronické formě. Údaje zezdravotnické dokumentace lze z listinné formy přepsat do elektronické formypouze za podmínky, že bude zároveň uchována listinná forma.“V České republice tak přímo ze zákona vyplývá povinnost vést zdravotnic-

kou dokumentaci tak, aby byla vyjádřena v objektivně vnímatelné podobě(písemné nebo elektronické) trvale nebo dočasně.25)3.1.1 Zahraniční judikatura v oblasti autorského práva

V zahraničí se problematika autorského práva a práv duševního vlastnictví

PRÁVNÍK 12/2012 1299

22) FOUCAULT, Michel. op. cit. 1994, s. 44.23) V článku je citován překlad prof. PhDr. Petra Horáka, CSc., nicméně tento překlad není zcela

korektní vzhledem k jazykovému úzu právního jazyka. V anglickém znění je uvedeno „acontract may well have a guarantor“.

24) FOUCAULT, Michel. op. cit. 1994, s. 50.25) Oproti tomu např. v Německu povinnost vést zdravotnickou dokumentaci právní předpisy

nestanoví. Tuto povinnost tak upravují pouze stavovské předpisy lékařské komory – v § 10Kodexu chování lékařů při práci v Německu pro rok 2011. Zajímavé jsou první dva odstavce§ 10, kde je výslovně uvedeno následující:„§ 10 Povinnost vést dokumentaci1) Lékařky a lékaři mají povinnost o zjištěních a přijatých opatřeních učiněných v rámci

k zdravotnické dokumentaci vyskytuje jen v nepatrné míře. Nicméně v roce2010 se problematikou, zda informace v zdravotnické dokumentaci mohou býtpředmětem „copyrightu“, zabýval australský federální soud v případě „PrimaryHealth Care Limited vs. Commissioner of Taxation FCA 419“.Skutkový stav lze shrnout následovně. Společnost Primary Health Care Li-

mited (dále jen „PHC“) v rámci své činnosti vytvářela řetězec zdravotnickýchzařízení a odkupovala podniky – zdravotnická zařízení. Zároveň s převodemuzavírala PHC také smlouvu o působení v tomto podniku s lékařem, kterýzdravotnické zařízení do té doby provozoval. Z hlediska daňového pak bylopodstatné posouzení, zda zdravotnická dokumentace, která byla převáděna, máhodnotu také jako imateriální statek a předmět autorského práva. Soud si protojako jednu z klíčových položil i otázku, zda je zdravotnická dokumentace před-mětem ochrany autorského práva?Soud odkázal v odůvodnění odkázal na rozhodnutí ve věci Ice TV Pty Ltd

v Nine Network Australia Pty Ltd, kde bylo konstatováno, že: „Autorské právonechrání fakta nebo informace. Autorské právo chrání specifickou formu vy-jádření informace, jmenovitě slova, obraty a symboly, ve kterých jsou částiinformací vyjádřeny, a výběr a uspořádání těchto informací. To, že fakta nejsouchráněna autorským zákonem, je klíčovou částí autorskoprávní politiky a legi-slativy.“V návaznosti na to soud konstatoval, že autorské právo nechrání ideu samo-

tnou, ale vyjádření této ideje. „V případě zápisu zdravotnické dokumentace,i když je pouze konstatována holá medicínská diagnóza, např. ‚hypertenze‘nebo ‚kopřivka‘, je k dosažení diagnózy nutné využít odborností a dovedností.Podobně při preskripci léčiva je využita profesionální odbornost lékaře. Nic-méně, pokud se pouze zaznamenává název léčiva, např. Amoxil nebo Adalat,nelze toto považovat za zvláštní vyjádření ideje a ani k tomuto zvláštnímu typuexprese nesměřuje.“Soud nakonec procházel jednotlivé zdravotnické dokumentace a konstatoval,

že až na několik málo výjimek neobsahovala zdravotnická dokumentace takovéslovní vyjádření, které by spadalo pod ochranu autorského práva. Zejménaúdaje o preskripci, diagnostické údaje o pacientech a lékařské zprávy, kteréobsahovaly pouhé sumarizace o zdravotním stavu, svým vyjádřením nebylyoriginální. Některé části dokumentace – zejména doporučení pro specialisty –

1300 PRÁVNÍK 12/2012

výkonu svého povolání činit patřičné záznamy. Tyto záznamy neslouží k pouhému uchováníinformací pro lékařku nebo lékaře, slouží rovněž zájmu pacienta nebo pacientky na vedenířádné dokumentace o jeho osobě.2) Lékařky a lékaři mají povinnost pacientkám a pacientům na jejich žádost umožnit na-hlédnout do záznamů o nich vedených; s výjimkou těch částí, které obsahují subjektivnívýrazy nebo vjemy lékařky nebo lékaře. Na požádání mohou pacienti nebo pacientky vy-žadovat za úhradu poskytnutí kopií záznamu.“Zdroj oficiální stránky Německé lékařské komory, citováno dne 6. 2. 2012 z http://www.bundesaerztekammer.de/page.asp?his=1.100.1143#II. U subjektivních výrazů nebo vjemů lé-kaře neexistuje povinnost umožnit nahlížení, což je dosti podstatný rozdíl proti české úpravě.

však byly posouzeny jako literární dílo a autorskoprávní ochrana jim poskyt-nuta byla.

3.1.2 Shrnutí

Jakkoliv je australská autorskoprávní ochrana odlišná od českého právníhořádu,26) daly by se nalézt některé styčné body a společné rysy. Domnívám se, žeu záznamů do zdravotnické dokumentace bude vždy nutné individuálně posu-zovat, zda se jedná, nebo nejedná o předmět autorského práva.Vyhláška č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, výslovně vypočítává

v příloze č. 1 minimální obsah samostatných částí zdravotnické dokumentace.V této části zmiňuje výpis, vyžádání, lékařskou zprávu, propouštěcí zprávu,informovaný souhlas, negativní revers, lékařský posudek, dokumentaci zdra-votnické záchranné služby, dokumentace lékařské služby první pomoci (knihadenních záznamů) a dokumentaci ošetřovatelské péče.Z výše uvedených částí nepředpokládám, že by dílem ve smyslu autorského

zákona byl např. lékařský posudek, který má přesně vymezené formální ná-ležitosti, většina výpisů, či propouštěcích zpráv. Jinak však charakter autor-ského díla nelze paušálně předem vyloučit.27) Nicméně valnou většinu doku-mentů obsažených ve zdravotnické dokumentaci nebude s ohledem na zněnísoučasného § 2 odst. 1 autorského zákona možné považovat za autorské dílo.To ostatně souvisí i s historickou proměnou funkce zdravotnické dokumen-

tace. Zatímco v době vzniku záznamů (předchůdců dnešní zdravotnické do-kumentace) byl jejich hlavní účel spojen s paternalistickou koncepcí vztahumezi pacientem a lékařem – a lékař tak v podstatě zachycoval své poznatkyzejména pro sebe a případně pro své kolegy, kteří navazovali na jeho péči,v současné době se charakter a účel zdravotnické dokumentace změnil.V postmoderní době pozbývá zdravotnická dokumentace stále ve větší míře

svou informační hodnotu a stává se více a více nástrojem právní ochrany lékařev případě právních sporů.28) Elektronizace dat a její vývoj navíc význačným

PRÁVNÍK 12/2012 1301

26) Anglo-americké systémy vycházejí zejména z koncepce skill and labour, oproti tomu konti-nentální systémy upřednostňují pouze kritérium původnosti (srovnej k tomu např. komentářk ustanovení § 2 autorského zákoníku prof. Telece), v TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. op. cit.2007, s. 21.

27) Dokonce při přijímání novely zákona č. 20/1966 Sb. v roce 2007 bylo výslovně upraven § 67b odst. 12 tak, aby pacient v případě autorizovaných psychologických metod a popisu léčbypsychoterapeutickými prostředky měl nárok pouze na informace, jejichž obsahem je popispříznaků onemocnění, diagnóza, popis terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů –

nikoliv na kopii těchto testů. Předmětné testy jsou předmětem ochrany autorského práva.28) „Pečlivé vedení zdravotnické dokumentace. Je v zájmu lékaře, aby mohl, kdykoliv to bude

potřeba, s pomocí zdravotnické dokumentace čelit nařčení z nesprávného postupu, zanedbánípéče ap. K tomu musí zdravotnickou dokumentaci pečlivě vést a mít ji k dispozici i poukončení léčení. Vyplatí se zaznamenat do dokumentace také údaje o důležitých poučeníchnemocného a jeho stanovisko k léčbě.“ STOLÍNOVÁ, Jitka, MACH, Jan. Právní odpověd-nost v medicíně. Praha: Galén, 1998, s. 298. I jiní autoři poukazují na důležitost zdravotnickédokumentace pro soudní řízení. Srovnej např. HOLČAPEK, Tomáš. Dokazování v medicín-skoprávních sporech. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 102.

způsobem zasáhl i oblast způsobu vedení dokumentace. Ač v současné doběvětšina lékařů stále nevede dokumentaci v elektronické formě, a to zejménas ohledem na náročnost právní úpravy vedení elektronické zdravotnické do-kumentace,29) využívají speciálního softwaru a databází, kde pouze zazname-návají a vyplňují informace (názvy nemocí, identifikační údaje apod.). Z tohotodůvodu se budou záznamy, na které by spadala ochrana autorského práva,vyskytovat stále řidčeji.Správně toto elementární zploštění informací zachycuje Donelly, který uvádí,

že: „narativní struktura záznamů o nemoci a případech v zdravotnické doku-mentaci říkají poměrně málo o jedné důležité věci: co pacient cítí a čemurozumí. V dnešní době směřují tendence k tomu, aby medicínské narativyopomíjely nebo depersonifikovaly subjektivní zkušenosti, zahrnující i jejichsymptomy. Současné narativní ‚koncentráty‘ zaznamenávají chronologii ne-moci nebo vnější události, objektivní svět spíše než vnitřní svět nemocného.“30)Donelly považuje tuto praxi za nesprávnou a doporučuje, aby se studenti me-dicíny učili zachycovat vyprávění o subjektivních potížích pacienta. Takovétozachycení by totiž podle něho z větší míry pomohlo zachytit empatii a vý-znamně zlepšit vztah mezi pacientem a lékařem.Za takovýchto okolností by se otázka po autorsko-právní ochraně znovu

objevila.31) Mám ovšem pocit, že v současné době je tendencí spíše vyhovětformalistickým požadavkům zákona a vyhlášky. Původní smysl zdravotnickédokumentace se tak do jisté míry vytrácí a zdravotnická dokumentace je stálevíce pouze důkazním prostředkem (pro případné spory).

3.2 Know-how, vynález a obchodní tajemství

Současné společenské vědomí má stále do jisté míry ještě drobné averzek tomu, aby vztah lékař pacient byl chápán jako veskrze vztah podnikatelský.Vzhledem k tomu není ani konkurence jednotlivých subjektů (poskytovatelůzdravotních služeb) na trhu chápána jako soutěž hospodářská. I proto termino-logie obchodněprávní je v této souvislosti obecně hůře akceptovatelná. Nicmé-ně, máme-li být věcní, pak i specifické postupy lékaře, uplatňování určitého

1302 PRÁVNÍK 12/2012

29) Vylepšení komplikované úpravy v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, účinnémdo 30. 3. 2012 nepřinesla ani úprava v novém zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních služ-bách. Zdá se, že z toho důvodu většina lékařů bude stále vést dokumentaci v listinné podobě,nicméně z valné většiny vytištěné ze speciálního počítačového softwaru.

30) DONELLY, William J., Righting the Medical Record. Transforming Chronicle Into Story.Righting the Medical Record; JAMA. 1988; 260(21):3131, citováno z http://jama.ama-ssn.org/content/260/21/3131.1.full.pdf

31) Otázkou pak zůstává, kdo by byl v konkrétním případě původcem takového díla. Je totižv řadě případů možné, že by jím byl pacient. Samozřejmě může být autorem také zdravot-nický pracovník, který záznam sepisuje, nikoliv poskytovatel zdravotních služeb. V takovémpřípadě by se na něj vztahoval režim právní úpravy zaměstnaneckých autorských děl (§ 58autorského zákona).

typu léčby, využití poznatků a zkušeností jsou, podobně jako u jiných svobod-ných povolání, hodnotou, která má své ekonomické vyjádření.Z tohoto hlediska je pak nutné zabývat se i otázkou, zda zdravotnická do-

kumentace nemůže zachycovat taktéž know-how. Tento pojem sám je ovšemvelice obtížně definovatelný a v právní teorii i praxi se vyskytuje řada problémůs jeho vymezením.V nařízení Komise ES č. 2790/1999 se „‚know-how‘ rozumí tajný, podstatný

a identifikovaný celek praktických nepatentovaných informací, které jsou vý-sledkem zkušeností dodavatele a jsou jím otestovány; v tomto případě se slo-vem ‚tajný‘ rozumí, že know-how jako celek nebo ve svém přesném složenía sestavě jednotlivých složek není obecně známé a snadno dostupné; ‚pod-statný‘ rozumí, že know-how musí zahrnovat informace, které kupující potře-buje k používání, prodeji nebo dalšímu prodeji smluvního zboží a služeb;‚identifikovaný‘ rozumí, že know-how musí být popsáno dostatečně úplnýmzpůsobem, který umožňuje ověřit, zda splňuje podmínky utajení a podstat-nosti.“Nicméně, jak správně uvádějí autoři publikace Práva k průmyslovému vlast-

nictví „Je patrné, že uvedená definice slouží především pro účely výjimekv rámci hospodářské soutěže v oblasti smluv uzavíraných v souvislosti s trans-ferem těchto předmětů. Na druhou stranu jde o poměrně hluboký a rozsáhlýpokus o definici tohoto náročného pojmu.“32)Odborná literatura se ovšem shoduje, že za know-how nelze považovat urči-

tou schopnost, dovednost či talent člověka jako individuality,33) které ovšemnemohou být předmětem závazkového právního vztahu, neboť jsou vázány nakonkrétní osobu jako vyjádření jejích subjektivních hodnot do vnějšího světa.Z výše uvedeného hlediska se určitá část záznamů ve zdravotnické dokumen-taci, naplňující pouze tyto znaky, nemůže stát know-how.Podstatnější námitka proti tomu, že zápisy ve zdravotnické dokumentaci

obsahují know-how, spočívá v tom, že postupy a inovace musí být zachycenytak, aby mohly být předány a aby z nich bylo know-how vyabstrahovatelné.K tomu se pak vztahují dvě výhrady. První z nich je nejpodstatnější – jak jižbylo uvedeno výše, zdravotnická dokumentace v ČR nemůže být předmětemúplatného převodu. Problém případného předání zápisu ve zdravotnické do-kumentaci spočívá v tom, že nakládání se zdravotnickou dokumentací je pod-řízeno přísnému právnímu režimu, a kromě poskytovatelů zdravotních služeb(a i u těch jen za určitých přesně vymezených okolností) jsou informace uve-

PRÁVNÍK 12/2012 1303

32) HORÁČEK, Roman, HAJN, Petr, ČADA, Karel. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha:C. H. Beck, 2005, s. 259.

33) Srovnej např. LISSE, Luděk. Know-how v českém právním řádu. Právní rozhledy 2003,no. 10, s. 503 nebo VOJČIK, P. Know-how ako predmet majetkoprávnych vzťahov.Průmyslové vlastnictví 1995, no. 1–2, s. 13.

dené v ní v podstatě nepřevoditelné.34) Za takovýchto okolností je praktickýdopad případného zachycení know-how a jeho ochrany mizivý.35)Druhá výhrada směřuje k obsahu, kdy know-how, které by bylo jednoznačně

identifikováno a specifikováno již na základě záznamů ve zdravotnické doku-mentaci, vzhledem k jejímu vedení ve formulářovém stylu, bude velice řídkýmjevem. Záznam do zdravotnické dokumentace, který by obsahoval ocenitelnéknow-how, je tak reálně představitelný snad pouze v oblasti medicínského vý-zkumu.36)Z tohoto ohledu je třeba přihlédnout ještě ke dvěma problematickým aspek-

tům. Za know-how nemůžou být považovány zachycené informace, které jsouvšeobecně známé a dostupné, což do jisté míry eliminuje veškeré znalostilékařů, které lze načerpat z odborné literatury.Dále – medicína je stále do určité míry specifickou disciplínou. Jejím úkolem

je léčit, což je nutno považovat z utilitaristického hlediska za činnost, kterázvyšuje blaho společnosti. Zvýšená kvalita medicíny umožňuje vyšší kvalituživota. Z pohledu klasického utilitarismu je tak medicína veskrze jednánímetickým.37)Proto je velice důležité, aby nové objevy a vynálezy v oblasti medicíny byly

rozšiřovány, neboť chráněnou hodnotou je zde lidské zdraví a život. Tyto hod-noty nutně mají vyšší cenu než cenu, kterou má podnikatelská konkurencev oblasti poskytování zdravotnických služeb.S tímto názorem do jisté míry koresponduje i názor vyslovený Vrchním

soudem v Praze v rozhodnutí sp. zn. 3 Cmo 40/2004 z 20. 9. 2004, který ve

1304 PRÁVNÍK 12/2012

34) I kdyby totiž měl zápis ve zdravotnické dokumentaci veškeré rysy know-how, bude zdeupřednostněno právo na ochranu osobních údajů, které jsou v případě záznamů o pacientechvedených ve zdravotnické dokumentaci údaji citlivými.

35) Otázka se nabízí v souvislosti s předáváním určitých informací ze zdravotnické dokumentacedo národních veřejných registrů. Pokud by tyto registry měly obsahovat i části dokumentace,ve které by byl pracovní a vědecký postup poskytovatele zdravotních služeb jednoznačnězachycen, pak by tímto mohlo dokonce dojít k narušení hospodářské soutěže mezi podnikateli– poskytovateli zdravotních služeb.

36) „Za poznatky a zkušenosti z oblasti podnikání lze přitom považovat nejrůznější výsledkytvůrčí lidské činnosti, ale rovněž výsledky vytvořené mimovolně, a to zejména výsledkyvýzkumných, vývojových, expertizních, konstrukčních, projekčních, technologických, pora-denských, konzultačních, experimentálních či jiných podobných činností.“ LISSE, Luděk.Know-how v českém právním řádu. Právní rozhledy 2003, no. 10, s. 503.

37) „Principem užitku je považován takový princip, který schvaluje nebo neschvaluje jakékolivjednání podle toho, zda toto jednání směřuje ke zvýšení nebo ke snížení štěstí skupiny, jejížzájem se bere v potaz, a nebo – což je to samé, ale vyjádřené jinými slovy – k podnícení nebok odepření tohoto štěstí. Říkám-li jakékoliv jednání, nemám tím na mysli pouze jednáníjednotlivce, ale každé opatření vlády.“ BENTHAM, Jeremy. An Introduction to the Principlesof Morals and Legislation. In: John Stuart Mill, Mary Warnock (ed.). Utilitarianism; OnLiberty; Essay on Bentham. London: Collins, 1962, s. 34., citováno z http://www.utilitaria-nism.com/jeremy-bentham/index.html.

svém odůvodnění, že „účelem a smyslem ochrany proti jednání nekalé soutěženení zakonzervovat určitý stav a tedy jednou pro vždy zaručit předstih tomu,kdo s novým významným řešením na trh přišel…“ V medicíně vzhledem k výšeuvedenému axiologickému teorému je „zakonzervování“ z hlediska etickýchnorem neakceptovatelné.38)Podobně se proto na základě politického konsensu má za to, že chirurgické

nebo terapeutické ošetření a diagnostické metody používané na lidském nebozvířecím těle nemohou být průmyslově využitelnými vynálezy, a tedy patento-vatelné. Záznam ve zdravotnické dokumentaci tak nemůže objektivně zachy-covat ani budoucí podklady pro patent. To je výslovně uvedeno v článku 53Evropské patentové úmluvy. Technický stížnostní senát EPÚ pak blíže vy-světlil, co je a co není považováno za diagnostickou metodu. V rozhodnutíz 16. 12. 2005 pod sp. zn. G0001/04, kde se zabýval stadii předcházejícímivlastní diagnóze, dospěl k následujícím závěrům:„1. Aby předmět nároku, týkající se diagnostické metody vykonávané na

lidském či zvířecím těle, spadal pod výluku z patentovatelnosti podle článku52 (4) EPÚ, musí nárok zahrnovat znaky týkající se:(i) diagnózy pro léčebné účely, představující v pravém slova smyslu fázi

deduktivního lékařského či veterinárního rozhodnutí, jako čistě duševníhoúkonu,(ii) předcházejících kroků, které jsou pro stanovení diagnózy podstatné a(iii) specifických interakcí s lidským či zvířecím tělem, ke kterým dochází při

provádění předcházejících kroků, majících technickou povahu.2. Zda metoda je či není diagnostickou metodou ve smyslu článku 52 (4)

EPÚ nezávisí na participaci lékaře či zvěrolékaře, na jeho přítomnosti či od-povědnosti, ani na skutečnosti, že všechny procesní kroky mohou být též čipouze provedeny pomocným lékařským či technickým personálem, samotnýmpacientem nebo automatickým systémem. V této souvislosti nelze navíc činitžádný rozdíl mezi podstatnými procesními kroky diagnostického charakterua nepodstatnými procesními kroky, které takový charakter nemají.3. U diagnostické metody podle článku 52 (4) EPÚ musí procesní kroky

technické povahy, patřící k předcházejícím krokům, podstatným pro provedenídiagnózy k léčebným účelům v pravém slova smyslu, odpovídat kritériu „vy-konávané na lidském či zvířecím těle“.4. Článek 52 (4) EPÚ nevyžaduje specifický typ a intenzitu interakce s lid-

ským či zvířecím tělem; předcházející krok technické povahy tak kriteriu ‚pro-

PRÁVNÍK 12/2012 1305

38) „V každém případě bude rozumné a předvídavé počítat s tím, že využívání cizích poznatkůa dovedností a jejich postupné doplňování i nahrazování poznatky a dovednostmi novýmipatří k základním nástrojům lidského pokroku. Proto ochrana určitých poznatků a dovedností(ať už je poskytována jako ochrana obchodního tajemství, důvěrných informací, know-how)je v životní praxi i v právu časově omezena.“ HAJN, Petr. Když nevíme, jak právně vymezit„know-how“. Obchodněprávní revue 2010, vol. 11, s. 313.

váděné na lidském či zvířecím těle‘ vyhovuje, pokud jeho výkon předpokládájakoukoli interakci s lidským či zvířecím tělem, vyžadující jeho přítomnost.“39)Je jistě v pořádku, že legislativa v současné době apeluje na to, aby bylo

upřednostňováno právo na lidské zdraví před ekonomickými argumenty a infor-mace mezi jednotlivými zdravotnickými institucemi a zařízeními tak byly pře-dávány.Na druhou stranu je potřeba brát v potaz i argumenty vyskytující se v oblasti

výzkumu, a ty jsou částečně opačné. Tyto argumenty zejména zazněly v diskusio rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci sp. Zn. C-34/10 OliverBrüstle v Greenpeace eV. V tomto případu šlo o spor o zákaz patentovánítechnik, které využívají embryonální kmenové buňky.40)ESD dospěl k rozhodnutí, ve kterém v zásadě akceptoval stanovisko gene-

rálního advokáta Bota, a rozhodl, že techniky využívající embryonální kmenovébuňky jsou nepatentovatelné, pokud při jejich využití dojde ke zničení embrya,

1306 PRÁVNÍK 12/2012

39) Citováno podle JENERÁL, Emil. Rozhodnutí a stanoviska Velkého stížnostního senátuEvropského patentového úřadu. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2006, s. 82. Blížek tomu také např. ČADA, Karel. Ochrana průmyslových práv. In: Václav Suchý et al.Nehmotné statky a průmyslová práva: jejich ochrana, oceňování a komerční využití. Praha:Technologické centrum Akademie věd ČR, 2010, s. 41n.

40) K bližšímu seznámení se skutkovým stavem cituji z rozhodnutí:„15. Oliver Brüstle je majitelem německého patentu přihlášeného dne 19. prosince 1997,který se týká izolovaných a očištěných progenitorových neurálních buněk, postupů pro jejichzískávání z embryonálních kmenových buněk a jejich použití k léčbě nervových poruch.16. V popisu patentu předloženém O. Brüstlem je uvedeno, že transplantace mozkovýchbuněk do nervového systému představuje slibnou metodu léčení řady nervových poruch.Došlo již k prvním klinickým použitím, a to především u pacientů s Parkinsonovou nemocí.17. Aby mohlo dojít k nápravě neurologických defektů, je totiž nezbytná transplantace pro-genitorových buněk, které jsou ještě schopné vývoje. Tento druh buněk však z velké částiexistuje pouze během fáze vývoje mozku. Použití mozkové tkáně lidských embryí je spojenose značnými etickými problémy a neumožňuje pokrýt potřebu progenitorových buněk ne-zbytných pro zpřístupnění léčby buněčnou terapií široké veřejnosti.18. Embryonální kmenové buňky naopak nabízejí podle uvedeného popisu nové možnosti prozískávání buněk určených k transplantaci. Jelikož jsou tyto buňky pluripotentní, mohou sediferenciovat na všechny druhy buněk a tkání, uchovávat během četných pasáží v tomtopluripotentním stavu a mohou se množit dělením. V této souvislosti je cílem dotčenéhopatentu vyřešit technický problém získávání prakticky neomezeného množství izolovanýcha očištěných progenitorových neuronů či gliových buněk, získaných z embryonálních kme-nových buněk.19. Na základě žaloby podané organizací Greenpeace eV prohlásil Bundespatentgericht(spolkový patentový soud) podle § 22 odst. 1 PatG dotčený patent za neplatný v rozsahu,v němž se týká progenitorových buněk získaných z lidských embryonálních kmenovýchbuněk, jakož i postupů pro získávání těchto progenitorových buněk. Žalovaný podal protitomuto rozsudku odvolání u Bundesgerichtshof.20. Předkládající soud má za to, že rozhodnutí o žalobě na neplatnost závisí na otázce, zda jetechnická informace v dotčeném patentu, v rozsahu, v němž se týká progenitorových buněkzískaných z lidských embryonálních kmenových buněk, vyloučena z patentovatelnosti podle§ 2 odst. 2 prvního pododstavce bodu 3 PatG. Odpověď na tuto otázku zase závisí předevšímna výkladu čl. 6 odst. 2 písm. c) směrnice.

což je v rozporu s čl. 6 odst. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady98/44/ES o právní ochraně biotechnologických vynálezů.Nicméně jedním z argumentů, který stál v opozici k tomuto rozhodnutí, je

ten, že z morálního hlediska by měl patentový systém podporovat výzkumsměřující k získávání a izolaci takových prvků, které jsou vhodné pro výrobuléčiv. Podle některých expertů v oblasti embryonálních kmenových buněk se potomto rozhodnutí celý systém výzkumu přeruší a přemístí mimo evropskýkontinent.41) Veškeré dotace, které byly dosud vkládány do tohoto výzkumupro veřejné dobro, tak budou omezeny a léčiva, která by mohla být vyvinuta, sebudou vyvíjet v Americe nebo Asii. Právě systém konkurence a právní ochranytotiž zajišťoval i v této části vědy dostatečný přísun finančních prostředků.Z tohoto hlediska některé větší společnosti nebudou chtít investovat své pro-středky do výzkumu, při kterém nebudou moci ochraňovat své jedinečné po-stupy. Robin Lovell-Badge přímo konstatoval, že: „každé rozhodnutí v oblastibiomedicíny musí v sobě zahrnovat morální imperativ maximalizace pravděpo-dobnosti prospěchu pro pacienty. Pokud tento imperativ zahrnuje v sobě taképožadavek, aby jednotlivým společnostem byl zajištěn systém patentovéochrany materiálů a metod, které se využívají v oblasti výzkumu lidskýchembryonálních kmenových buněk, pak by tomu tak mělo být – tato ochranaje v takovém případě nutná.“42)

PRÁVNÍK 12/2012 1307

21. Předkládající soud se totiž domnívá, že vzhledem k tomu, že čl. 6 odst. 2 směrniceneponechává členským státům prostor pro uvážení, pokud jde o nepatentovatelnost v němuvedených postupů a používání (viz rozsudky ze dne 9. října 2001, Nizozemsko v. Parlamenta Rada, C 377/98, Recueil, s. I 7079, bod 39, jakož i ze dne 16. června 2005, Komise v. Itálie,C 456/03, Sb. rozh. s. I 5335, body 78 a násl.), nelze z odkazu uvedeného v § 2 odst. 2 druhévětě PatG na ESchG, především pak z odkazu na definici embrya zakotvenou v jeho § 8odst. 1, vyvodit, že je konkretizace čl. 6 odst. 2 písm. c) směrnice v tomto ohledu přenechánačlenským státům, ačkoli směrnice pojem embrya výslovně nedefinuje. Podle tohoto soudu lzetento pojem vykládat pouze jednotně a pro celou Unii. Jinými slovy, § 2 odst. 2 druhýpododstavec PatG a především pojem „embryo“, který používá, nemůže být podle tohotosoudu vykládán jinak než odpovídající pojem obsažený v čl. 6 odst. 2 písm. c) směrnice.22. Z hlediska těchto skutečností chce předkládající soud mimo jiné zjistit, zda lidskéembryonální kmenové buňky, které slouží jako výchozí materiál pro patentovaný postup,představují „embrya“ ve smyslu čl. 6 odst. 2 písm. c) směrnice a zda organismy, ze kterýchlze tyto lidské embryonální kmenové buňky získávat, představují „lidská embrya“ ve smyslutohoto článku. V této souvislosti předkládající soud poznamenává, že veškeré lidské embryo-nální kmenové buňky, které slouží jako výchozí materiál pro patentované postupy, nepřed-stavují totipotentní buňky, přičemž některé z nich jsou pouze pluripotentními buňkami zís-kanými z embryí ve stadiu blastocysty. Tento soud se dále táže, jak z hlediska pojmu embryakvalifikovat blastocystu, z níž lze rovněž získávat lidské embryonální kmenové buňky.“

41) Média citují např. profesora Bruestla, prof. Smithe a prof. Coffeyho, srovnej článek „Euro-pean Court bans stem cell patents,“ publikováno 18. 10. 2011, citováno dne 6. 2. 2012,dosažitelný na http://www.eurostemcell.org/story/european-court-bans-stem-cell-patents.

42) Srovnej citaci v článku „European Court bans stem cell patents“, publikováno 18. 10. 2011,citováno dne 6. 2. 2012, dosažitelný na http://www.eurostemcell.org/story/european-court-bans-stem-cell-patents.

Z etického hlediska pak tedy lze debatovat i o nutnosti ochrany výzkumuv oblasti práv duševního vlastnictví. Podobná argumentace, jako se objevujeu patentů, může být totiž využita i v oblasti právního zajištění know-how, kterébude dostatečně vydefinované a zaznamenané ve zdravotnické dokumentaci.I přes tyto argumenty lze konstatovat, že know-how lze ve zdravotnické

dokumentaci nalézt jen zřídka. Vzhledem k tomu, že podle současné úpravynelze převádět zdravotnickou dokumentaci, nemá tato otázka valný praktickýdopad.Podobně tomu bude i s využitím institutu obchodního tajemství. Navíc – jeho

zákonná definice v § 17 obchodního zákoníku vyžaduje kromě utajení i skuteč-nost, aby se jednalo o tajemství „obchodní, výrobní či technické povahy“. Dotakto úzce specifikovaného rámce mohou být informace zachycené ve zdravot-nické dokumentaci jen zřídkakdy zahrnuty.

3.3 Projevy osobní povahy a ochrana neautorských děl

Má tedy i za těchto okolností lékař či jiný zdravotnický pracovník určitápráva k jím projeveným zápisům ve vedené dokumentaci? Domnívám se, žei přes výše uvedené mohou být zápisy do jisté míry chráněny právním řádemČeské republiky. Vycházím ze dvou základních premis.První vychází z ochrany tzv. neautorských děl. „Bez splnění požadavků

stanovených generální klauzulí v § 2 odst. 1 AutZ vymezující předmět právaautorského by se sice jednalo o ‚dílo‘ (opus) v obecném (i v právním) smyslunehmotného výsledku činnosti, avšak nikoli o dílo, na něž se vztahují ustano-vení autorského zákona, tedy o předmět autorského práva. (Tím by ovšemnebyla obecně vyloučena možnost ochrany tzv. neautorského díla jinými práv-ními prostředky, včetně možnosti ochrany absolutní podle některých jinýchzákonů.)“43) Nabízí se otázka, jaké právní prostředky zákon nabízí k ochraněprávě těchto děl, které pro svůj definiční prvek nemohou být zařazeny podkategorii děl chráněných autorským právem.Druhá premisa vychází z ochrany tzv. projevů osobní povahy upravené podle

§ 11 občanského zákoníku a práva k hmotným zachycením těchto projevůpodle § 12 občanského zákoníku. Recentní odborná literatura se shoduje, žesem patří nejen právo na zachycení hlasu, nýbrž i právo k záznamům slovníhoprojevu zachycené v určité písemnosti.44)Z obou dvou výše uvedených premis vychází, že je možné chránit informace

uvedené ve zdravotnické dokumentaci a že k těmto dílům má jejich tvůrceurčitá práva jako k věci nehmotné. Potud je problematické, že podle současnéhoobčanského zákoníku je věc v právním smyslu pojímána pouze jako věchmotná. A to i přesto, že již dnes je občanskému zákoníku znám pojem prů-

1308 PRÁVNÍK 12/2012

43) TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. op. cit. 2007, s. 17.44) ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský

zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s.135.

myslového vlastnictví, tzn. vlastnictví nehmotného, „který právně předpokládáexistenci věci nehmotné jakožto předmětu subjektivního práva průmyslovéhovlastnictví. A to i bez ohledu na legální systematiku právních předmětů podle§ 118 odst. 1 ObčZ, která je však v rozporu s jiným ustanovením.“45) Novýobčanský zákoník pojetí věci jako věci hmotné i nehmotné již respektuje.46)Nehmotné právo k ideální věci přetrvává i v případě zničení hmotného sub-strátu. Nicméně je třeba si vždy uvědomovat, že věcmi v právním smyslu nej-sou výtvory jakožto projevy osobní povahy, což je dáno tím, že vedle „majet-kových práv se výtvorů týkají též práva osobnostní, která jsou pro jejich právnípro jejich soukromoprávní (rozuměno personální) význam podstatná. Nebylo-liby osobnosti tvůrce, jeho zvláštních osobních schopností, tvůrčího nadání atd.,nebylo by ani vnějšího projevu jeho jedinečné osobnosti v podobě určitéhovýtvoru. Proto výtvory nejsou věcmi v právním smyslu…“47)S ohledem na výše uvedené premisy se zdá, že právní ochranu pro záznamy

neautorských děl i záznamy slovních projevů osobní povahy v písemné podoběsoukromoprávní normy poskytují. Nicméně jako další úvaha se nabízí, zda dokategorie neautorských děl, respektive záznamů slovních projevů osobní po-vahy spadají i záznamy ve zdravotnické dokumentaci.Co se týče neautorských děl, jejich specifikace je v odborné literatuře po-

měrně široká. Podle Michnové se „Tímto označením se v literatuře označujítaková díla v obecném smyslu, která zákonné pojmové znaky děl nesplňují,avšak i zde se může jednat podle povahy o výsledky tvůrčí činnosti, nikolivvšak v autorskoprávním smyslu. Tyto objekty přitom mohou být a také častojsou předměty duševního vlastnictví, vesměs sui generis. Chybí jim právě zá-kladní znak spočívající v tvůrčím ztvárnění daného myšlenkového obsahu. Řadíse sem samostatné vědecké metody, teorie, systémy, matematické a chemickévzorce, umělecké styly, literární formy, tzv. holé náměty, obchodní, výrobnía provozní poznatky, zkušenosti a dovednosti (know-how), popisy a pravidlaspolečenských a sportovních her, jízdní řády, bibliografické záznamy, některádíla sloužící provozní potřebě při výrobě a odbytu výrobků a některá díla,jejichž rozmnoženiny jsou součástí výrobků (tzv. firemní literatura) ap. Anizde není vyloučeno individuální tvůrčí ztvárnění těchto děl, které při splněnídalších zákonných pojmových požadavků autorských děl a v jejich kontextumůže vyvolat chránění těchto předmětů jako děl podle autorského zákona.

PRÁVNÍK 12/2012 1309

45) TELEC, Ivo. Duševní vlastnictví a jeho vliv na věc v právním smyslu. Právní rozhledy 2011,no. 12, s. 444. Telec upozorňuje na problematické aspekty chápání věci podle současnéhoobčanského zákoníku jako pouze hmotné věci a odkazuje na určité úskalí a překročení tohotochápání, zejména na příkladu zaknihovaných cenných papírů nebo podniku jako věci hro-madné, která obsahuje i nehmotné složky.

46) Srovnej ustanovení § 489 odst. 2 navrhovaného občanského zákoníku, které konstatuje, že:„Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.“

47) TELEC, Ivo. op. cit. 2011, s. 446.

Většinou tomu tak však nebývá, neboť tato díla díky své účelovosti bývajíurčena natolik, že k podobnému výsledku může dospět i jiná osoba a nebyltedy splněn znak statistické jedinečnosti výsledku tvůrčí činnosti.“48)Do takto široce pojaté kategorie děl bezesporu patří i záznamy ve zdravot-

nické dokumentaci (pokud se samozřejmě nejedná o dílo autorské). Tato ne-autorská díla mohou být taktéž předmětem právní ochrany. „Ochrana tzv. ‚ne-autorských děl‘ je možná pomocí institutů ochrany před nekalým soutěžnímjednáním (zejména pokud jde o ochranu prostřednictvím ochrany obchodníhotajemství, pokud splňují zákonné pojmové znaky podle § 17 a násl. obch.z., nebo prostřednictvím ochrany před tzv. otrockým napodobením cizích vý-robků, jejich obalů nebo výkonů, vyvolávajícím nebezpečí záměny, apod.).Uvažovat je možné i o ochraně pomocí všeobecných institutů ochrany průmys-lových práv podle § 75 z. vyn. (též ve spojení se zvláštními zákony), pokudtakové pojetí zmíněných objektů jako předmětů průmyslového vlastnictvívzhledem k jejich povaze vůbec přichází v úvahu. V tomto pohledu je potomzapotřebí hodnotit i možnou trestněprávní ochranu zmíněných děl.“49)Ochranné prostředky zmiňované Telcem ovšem nebudou v případě záznamů

do zdravotnické dokumentace ve většině případů relevantní – z důvodů, kterébyly vyjmenovány již výše u jednotlivých konkrétních právních institutů.K ucelenému pojetí ochrany textu zachyceného ve zdravotnické dokumentaci

je potřeba zmínit i práva osobnostní, která jsou součástí současného i navrho-vaného občanského zákoníku. Z nich je zejména třeba zhodnotit práva naosobní slovní projev a právo k záznamům slovního projevu. Ty upravuje§ 11 a § 12 občanského zákoníku. Ustanovení § 11 přitom chrání právo naslovní projev, ustanovení § 12 pak právo k hmotnému zachycení těchto projevů.Předmětem ochrany podle § 12 obč. zák. ovšem obdobně jako v jiných pří-padech ochrany práv duševního vlastnictví není hmotný substrát (ačkoliv sek němu vztahují), ale jeho myšlenkový obsah a forma.Vzhledem k současné úpravě však občanský zákoník uvažuje pouze o písem-

nostech „osobní povahy“, tj. soukromých písemnostech. „Již pojmově sem tedynenáležejí písemnosti, k jejichž vzniku dochází v rámci výkonu povolání, čin-nosti obchodní, veřejné apod.“50) Vzhledem k této podmínce nelze ochranupodle § 11 a § 12 obč. zák. na projevy písemné podoby a jeho záznamy vezdravotnické dokumentaci využít.4. ZÁVĚR

Vyústění tohoto článku nemůže být vzhledem k výše uvedeným úvahámzcela jednoznačné. Jsem přesvědčen, že největší hodnota zdravotnické doku-

1310 PRÁVNÍK 12/2012

48) MICHNOVÁ, Dagmar. K vymezení pojmu „dílo“ podle platné právní úpravy. Právník 1998,roč. 137, no. 5, s. 436.

49) TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno: Doplněk, 1994, s. 86.50) KNAP, Karel et al. Ochrana osobnosti podle občanského práva. 4., podstatně přepracované

a doplněné vydání. Praha: Linde, 2004, s. 324.

mentace spočívá v jejím obsahu a formě, nikoliv ve hmotném substrátu (nosiči),na kterém je zachycena. Ve většině případů se bude jednat o duševní právo suigeneris, nikoliv o některé z výslovně upravených práv duševního vlastnictví.Jak jsem uváděl v jednotlivých oddílech výše, z valné většiny nelze pova-

žovat zdravotnickou dokumentaci ani za předmět autorského práva, ani za za-chycení know-how a ani není předmětem ochrany průmyslových práv či před-mětem osobnostních práv podle § 11 a § 12 obč. zák. Vzhledem k tomu je jehohodnota velmi obtížně vyčíslitelná, což ostatně potvrzuje i to, že v případěodhadu ceny lékařské praxe (podniku poskytovatele zdravotnických služeb)se tato hodnota do výpočtu nijak nezahrnuje. Podobně tak i při převodu ob-chodního podílu se cena zdravotnické dokumentace nezohledňuje, ačkolivv tomto případě zůstává poskytovatel zdravotních služeb totožný a zdravotnickádokumentace mu tak zůstává. Zdravotnická dokumentace je v ČR jinak úplatněnepřevoditelná, což otázku její hodnoty činí víceméně pouze hypotetickou.51)Nicméně, i s ohledem na zahraniční judikaturu, je na zvážení, zda postup

nakládání s informacemi ve zdravotnické dokumentaci by neměl být podrobnějizpracován. Neměla by být hodnota záznamů ve zdravotnické dokumentaci vy-číslována a neměl by tento výpočet hrát roli při ekonomickém ocenění podniku?Pokud pacienti vysloví svůj souhlas s převodem, domnívám se, že cena by mělabýt jistým způsobem vyčíslena. Ostatně tak je tomu i v případě jiných právduševního vlastnictví, které zároveň obsahují prvky osobnostních práv – a na-kládání s nimi je tak omezené.Z hlediska de lege ferenda by bylo možná namístě zauvažovat o změně

legislativy v oblasti nakládání se zdravotnickou dokumentací tak, aby se dojisté míry reflektovalo na její hodnotu, která v současné době není vyčíslovánaa je tak považována za nulovou.Za současného stavu je totiž otázka duševního vlastnictví k záznamům ve

zdravotnické dokumentaci spíše otázkou, která nemá valný vliv na praxi vezdravotnictví. Jedinou klíčovou otázkou, která je zodpověditelná, je otázka,komu náležejí informace vedené ve zdravotnické dokumentaci. Za výše na-stíněných okolností je podstatné říci, že je to zdravotnický pracovník, který

PRÁVNÍK 12/2012 1311

51) Je otázka, zda by např. při převodu obchodního podílu její hodnota neměla být zhodnocena.Jak uvádí Svačina „ekonomické hodnocení nehmotných statků v sobě zahrnuje v zásadě třidruhy činností:– kvalitativní hodnocení nehmotných statků za účelem jejich řízení (rozhodování o ochraně,formě komercializace, udržování ochrany apod.);– kvantitativní hodnocení (oceňování) nehmotných statků pro účely transakce mezi nespří-zněnými stranami (nákup/prodej), licence;– kvantitativní hodnocení (oceňování) nehmotných statků pro účely, při nichž hodnotu musístanovit nezávislý subjekt (odhadce majetku, znalec).“SVAČINA, Pavel. Různé pohledy na hodnotu nehmotných statků v současném světě. In:Václav Suchý et al. Nehmotné statky a průmyslová práva: jejich ochrana, oceňování a ko-merční využití. Praha: Technologické centrum Akademie věd ČR, 2010, s. 110.

záznam provádí, kdo má k tomuto záznamu právo duševního vlastnictví v mi-nimální míře alespoň jako k tzv. neautorskému dílu,52) a poskytovatel zdravot-ních služeb jako zaměstnavatel pak má práva k majetkové hodnotě tohoto za-městnaneckého neautorského díla.Dovozovat právo pacienta jak k hmotnému substrátu, tak k právům dušev-

ního vlastnictví, je proto téměř vyloučené, nebyl-li by pacient v záznamu dozdravotnické dokumentace přímo citován. Takové případy budou výjimkou,neboť zdravotnický pracovník tradičně informace poskytované pacientem trans-formuje do odborné řeči a zaznamenává v lingvisticky zcela odlišném uspořá-dání. Pacient ale má své právo pořizovat si kopie a výpisy ze zdravotnickédokumentace, což mu samozřejmě umožňuje i nový zákon o zdravotních služ-bách.Jako medicínská, nikoliv však právní otázka, se pak jeví možnost sepisovat

zdravotnickou dokumentaci spíše jako narativ komunikace s pacientem včetnějeho subjektivních potíží, než jako formulářový zápis, což by podstatně rozšířilozáznamy ve zdravotnické dokumentaci. Pokud by tomu tak skutečně bylo, měloby být přehodnoceno i pojetí hodnoty záznamů ve zdravotnické dokumentaci.

Summary

Medical Documentation, Ownership and Intellectual Property

Adam Doležal

This article has responded to the recent situation regarding ownership and copyright of medicalrecords. Author first of all argues about owning of medical records and points on the decision no.25 Cdo 3562/2009 of Czech High Court from 30th of August 2011. Secondly he establishes somequestions about the industrial property rights and their finding in medical records.Main issues of the article are these: does copyright exist in medical records or could medical

records be protected by another industrial property rights (such as know-how, patent).In comparison with foreign judicatory and legislation author tries to find some particular

answers about the earlier mentioned questions.While the Czech judicatory on this matter is minimal and also the jurisprudence is only

marginal, the key element for close research should be seen in foreign literature and in foreigncourt decisions. Key decision in this matter is decision of Australian court in the case PrimaryHealth Care Ltd v Commissioner of Taxation [2010] FCA 419. In this case, Justice Stone foundthat copyright does not automatically exist in all medical records. By her opinion the existence ofcopyright in a medical record must be determined on a case-by-case basis.Author of this article shows that also in Czech legal order each medical record should be

examine by his own way, because some sort of industrial property rights should be found in it.In a similar way writer deal with another industrial property rights: namely with know-how as

specific practical knowledge of how to get something done, inventions and trade secrets. The lastsequence deal with protection of specific literary works, which are not subjects of copyright, butthey have their own protection resulting from protection in civil code.

1312 PRÁVNÍK 12/2012

52) Z tohoto důvodu jsou na výsost sporná ustanovení nového zákona o zdravotních službách,která upravují NZIS, nejen z pohledu ochrany osobních údajů (což by bylo samostatnýmtématem), ale i z pohledu ochrany uvedených duševních práv k zdravotnické dokumentaci.