zssloup.netzssloup.net/rocnikovky/prace12-13/Nejezchleb_Milos.docx · Web viewV mé závěrečné práci bych Vám rád ukázal některé kousky české myslivosti. Rád bych Vás

Vypracoval: Miloš Nejezchleb

Konzultant: Mgr. Ladislav Sedlák

Školní rok: 2012/2013

ZŠ Sloup

Myslivost

Obsah

Úvod 3

Historie 4

Tradice 5

Péče o zvěř 7

Stopařství 8

Lovecké střelectví 9

Lov 12

Lovecké trofeje 15

Závěr 16

Resumé 16

Zdroje 16

2

Úvod V mé závěrečné práci bych Vám rád ukázal  některé kousky české myslivosti. Rád bych

Vás seznámil s historií, tradicemi, a také dodám něco o chování ke zvěři a o její péči.

Důležitými kousky je také stopování, které nám může o zvěři prozradit hodně informací, když

už budeme o zvěři vědět dosti informací tak můžeme lovit, a proto další částí je lovecké

střelectví. Nakonec vám ukáži konečnou část a to je zpracování zvěře.

3

HistoriePrvní zákon týkající se myslivosti byl vydán v polovině 10. století, knížetem Boleslav I.

Stanovil tzv. vysokou honbu, tedy právo lovu měl pouze panovníka. Dalším významným

rokem byl rok 1573, kdy český sněm vydal nařízení, které udávalo ochranu zvěře a tím také

udávalo podmínky jejího lovu. Další úpravy vydal Karel VI. Roku 1728 vydáním loveckého

řádu, který zůstal nezměněn až do vlády Marie Terezie, která v roce 1743 vydala nový řád. Za

vlády Habsburků vyšlo mnoho patentů, které přímo či nepřímo ovlivňovaly myslivost. Zajistit

rovnováhu mezi využíváním zvěře na jedné straně a ochranou zájmů těch, kdo na

zemědělské půdě hospodařili, na straně druhé, měl za cíl patent císaře Josefa II. z roku 1786.

Po zrušení poddanství byl vydán císařem Františkem Josefem I. V roce 1849 nový zákon,

který platil pro celou Rakouskou říši a tedy i České země. Rok 1866 byl významný pro českou

myslivost, neboť byl přijat první samostatný zákon o myslivosti pro Království české.

Významný byl zákon z roku 1929, tzv. Malý honební zákon, který mimo jiné stanovoval doby

lovu a doby, kdy je zvěř hájena. Po nástupu Komunistické strany byl v roce 1947 vydán

zákon, který vnesl myslivost mezi veřejnost.

Karel IV. Na lovu

4

TradiceMyslivecká etika

K myslivosti patří mimořádná míra etiky. Ten, kdo rozhoduje o životě a smrti zvěře,

musí být k tomu morálně připraven a to zvláště dnes, kdy myslivec nechová zvěř proto, aby ji

usmrcoval pro obživu, ale usmrcoval jen jedince zraněné, slabé a do chovu nevhodné. Musí

tedy o životě zvěře a o přírodě vůbec vědět mnoho, aby své rozhodnutí obhájil před sebou

samým i svými kolegy. Musí vidět ve zvěři nikoliv jen živý terč, ale partnera s právem na

rovnost šancí.

Myslivecká mluva

Začala se vytvářet jako součást nově vznikajícího mysliveckého řemesla na přelomu

XIV. a XV. století a bylo odrazem nových způsobů lovu zaváděných šlechtou. Myslivecká

mluva prodělávala vývoj, odlišovala se od lidové řeči, ale některé její výrazy zdomácněly,

hlavně díky nevolníkům, kteří chodili jako honci při společných lovech. V dnešní společnosti

se myslivecká mluva chápe nejen jako kulturní odkaz, ale jako zvláštní názvosloví, které se

používá k přesnému dorozumívání určité skupiny lidí.

Troubení

Vynecháme-li dnes historickou kuriozitu pokřiků, kterými se lovci při honech

dorozumívali o pohybu zvěře, pak hlavním signálním prostředkem byl a dodnes zůstal roh.

Patří tam troubení při lovech, honech, ale i při jiných mysliveckých akcích.

Z Versailles k nám

Troubení na lovecké rohy bylo oblíbeno při štvanicích na jelena a jejich použití se

rozšířilo do Evropy z francouzského královského dvora. František Antonín Špork na konci 17.

století vyslal k dvornímu lovčímu markýze Dampiera do Versailles dva mladé myslivce

Václava Švejdu a Petra Rohlíka, aby se tam naučili troubit na lovecké rohy.

5

Signály, návěští a povely

Loveckých signálů, návěští a povelů je celkem 39. Před troubením povelů, ale i

hlaholů, se upozorňují účastníci návěštím „Pozor!“. Volání „Pojď sem!“ a odpověď „Slyším

Vás“ používáme, jsme-li v honitbě na odlehlém místě a chceme dát o sobě vědět.

Spolu s troubením lze i texty zpívat.

Příklady povelů:

Na nástupu, na počátku honu – „Pozor si dej!“ „Začínáme vesele, jako dobří přátelé. Flintu

sobě přichystej, na povely pozor dej!“

Počátek leče: „Leč nová začíná, přestaň bavit souseda, připrav sobě zbraň!“.

Velká přestávka, či oběd: „Pijme pivo s bobkem jezme bedrník, myslivec chce střílet, ale také

pít, kuchařka čeká, nechte všeho být“.

Konec honu: „Pozor si dej! Dost již je lovení, je čas ukončení, Lověně buď zdar!“.

Pasování na myslivce

Tento starý zvyk pochází z dřívějších dob, kdy vyučený myslivecký mládenec se po složení předepsané zkoušky stával svobodným myslivcem. Při této příležitosti byl slavnostně ozbrojen tesákem, borlicí, později i palnou zbraní a byl mu předán výuční list. I dnes je pasování na myslivce slavnostním aktem. Pasování provádí nejvyšší myslivecký funkcionář, který pasovaného třikrát lehce udeří čepelí loveckého tesáku na levé rameno. Při pasování se také pronáší slavnostní řeč.

První kule – poslední brok

Zvěř, kterou zasáhlo několik lovců, se jako úlovek připisuje střelci různě, podle toho, zda šlo o kuli nebo brok. Při střelbě kulí se připisuje tomu, kdo dal první smrtelný zásah. Při střelbě brokem platí poslední rána, po které kus padl.

6

Péče o zvěřJsou dva cíle chovu užitkové zvěře, a to konzumní, to znamená dosažení co největšího

počtu jedinců s co největší váhou jednotlivce, a trofejový, to je snaha o dosažení pěkně

útvarné a mohutné trofeje u některých druhů zvěře.

Zajišťování krytů

Zakládání a udržování vhodných krytů pro zvěř je důležitější v honitbách polních než

lesních. V lese zvěř najde přirozené ochrany před nepohodou, větrem, přímou vánicí a

škodnou, a proto se v lese nemusí dělat umělé kryty. V lesním hospodářství se nadto

požadavek krytů a závětří pro zvěř pravidelně kryje se snahami ochranáře, zvláště při

okrajích lesů. Rovněž v kulturách se snahy pěstitele a mysliveckého hospodáře často

ztotožňují, např. když se pěstují cenné dřeviny, zvláště listnaté.

Výživa zvěře

Velmi důležitá je také výživa, která zajišťuje zdraví, plodnost, růst a vývoj mladých

zvířat. Podle výživy se také bude zvěř lišit ve váze a kvalitě trofeje. Z hlediska výživy je pro

zvěř kritické zvláště období zimní a jarní, protože se v tomhle období v těle spárkaté zvěře

samičího pohlaví vyvíjí plod, u samčího pohlaví dochází k tvorbě paroží. Zaječí zvěř honcuje a

vrhá první mláďata zatím co pernatá zvěř se připravuje na nakladení vajec.

Přikrmování zvěře srstnaté

Krmivo se zvěři předkládá v různě

prostorných krmelcích, kterých bývá

několik druhů. Bývají to krmelce hlavní,

stavěné obvykle se zásobárnou krmiva na

celou zimu. Pro zvěř nedospělou nebo tam,

kde se chová zvěř dvojí (různě silný druh

zvěře spárkaté), musí být určitý počet

krmelců a korýtek oplocen ohrádkou

s tyčkami tak daleko od sebe, aby mezi nimi prošly jen kusy, pro které je krmelec určen.

7

StopařstvíPro úspěšný lov zvěře je nutné co nejlépe poznat chování jednotlivých druhů zvěře. Je

nutné vědět o stávaništích a ochozech zvěře, kde zvěř po sobě zanechává známky své

přítomnosti a podle toho zjišťovat její druh, pohlaví, množství, chování atd. Myslivec si

těchto věcí musí všímat celý rok při pochůzkách honitbou, to znamená, že musí zvěř

obeznávat, aby o její přítomnosti toho věděl co nejvíce a mohl tyto informace použít při

odlovu zvěře, a také při plánování chovu zvěře.

Při posuzování přítomnosti zvěře je třeba si všímat jejích šlépějí, délky kroku, trusu,

hrabů, loží, ohryzu, loupaní, kališť atd., aby bylo možno posoudit, jak se zvěř chová.

Hlasy zvěře je také velmi důležité znát, jelikož nám mohou ukázat, kde se zvěř nachází.

Z hlasů také poznáme druh, někdy pohlaví, sílu a věk zvěře. Proto by je měl myslivec znát a

jejich znalost úspěšně využít.

Stopa jelena

8

LOVECKÉ STŘELECTVÍVýznam loveckého střelectví pro myslivost je značně rozsáhlý, protože se zvěř loví

převážně odstřelem. Střelectví se stalo základní, a také neoddělitelnou součástí myslivosti a

je zařazeno podle zkušebního řádu pro zkoušky myslivosti jako jedna ze zkušebních částí. Je

nutné, aby se každý myslivec naučil bezpečně zacházet se zbraněmi, střelivem a bezpečnému

zacházení při střelbě.

Lovecké střelectví, výcvik a praktická střelba poskytují myslivcům kromě možnosti

zvýšení úrovně střelecké dovednosti i ušlechtilou zábavu a osvěžení při organizaci různých

střeleckých soutěží. Lovecké střelectví napomáhá získávat a vychovávat závodníky pro

sportovní střelbu.

Historický vývoj zbraní

Zbraně prošly dlouhým vývojem od kamenů, kyjů, oštěpů až po dnešní palné zbraně.

Mezi nejstarší zbraně, které zasahovaly lovenou zvěř, patří prak, luk a kuše. Luk se šípem

byla tichá a na běžnou lovenou zvěř dostatečně účinná zbraň. Od XIV. století se místo luku

začalo používat kuše.

První primitivní palné zbraně byly vyrobeny, když se rozvíjelo zpracování kovů a byl

objeven černý prach. První zbraně se nabíjely

ústím hlavně, tedy zepředu a odpalovaly se

přiložením žhavého uhlíku. V XV. století byla

k hlavni přidána primitivní pažba s

doutnákovým zámkem. K lovu byly tyto zbraně užívány zřídka, protože hořící doutnák plašil

zvěř. Mezi XV. a XVII. stoletím bylo provedeno několik dalších

pokusů o zhotovení co nejlepší palné zbraně. V XVIII. století byla

objevena nová třaskavá náplň.

Posledním a dodnes používaným jednotným nábojem je

náboj se středovým zápalem, který má zápalku ve středu dna

nábojnice.

9

Palné zbraně

Rozdělení palných zbraní

Střelné zbraně jsou takové, u kterých střelu uvádí do pohybu okamžité uvolnění

nahromaděné energie. Zdroj energie určuje jejich rozdělení na zbraně mechanické, plynové a

palné.

Mechanické zbraně uvádějí do pohybu střelu uvolněním mechanické energie. Patří

sem luk a kuše.

Plynové zbraně vystřelují střely uvolněním stlačeného vzduchu. Do této skupiny patří

vzduchovky.

Palné zbraně uvádějí střelu do pohybu pomocí uvolnění chemické energie hořícího

střelného prachu. Podle účelu a použití zbraně se dělí na tři skupiny, a to na lovecké,

sportovní a obrané. Lovecké zbraně se dále dělí na kulové – kulovnice, brokové – brokovnice,

kulobrokové – kombinované.

Kulové zbraně mají drážkovaný

vývrt, který umožňuje přesnou střelbu a

střílí se z nich nábojem s jednotnou

střelou.

Brokové zbraně mají hladký vývrt hlavně a střílí se z nich nejčastěji nábojem

s hromadnou střelou, tzv.

brokovou náplní.

Kombinované zbraně (kulobrokové) mají

nejméně jednu hlaveň kulovou a jednu brokovou.

Z těchto zbraní se střílí oběma druhy nábojů.

10

Chladné zbraně

Chladné zbraně ztratily s vývojem palných zbraní dřívější významné postavení.

V současné době se při lovu používá zavazák a kvalitní lovecký nůž. Dnes se místo zavazáku

dává přednost dostřelení kusu zvěře.

Mezi chladné zbraně patří zavazák, tesák, různé druhy loveckých nožů, lovecký oštěp.

Lovecký oštěp se u nás už vůbec nepoužívá. Měl dlouhou a širokou čepel na

dřevěném násadci a

v minulosti sloužil jako

zbraň k zarážení černé

zvěře a medvěda.

Lovecký sekáč byl

kratší, široký tesák, který

slouží k porcování velké

zvěřiny a

k odsekávání paroží.

11

Lov Lov zvěře jako součást myslivosti je třeba považovat především za chovatelský zásah.

Výsledek lovu je nakonec výsledkem péče o zvěř a její chov.

Hlavní způsoby lovu

Podle druhu zvěře, ročního období, denní doby, terénu, zkušeností a počtu střelců

volíme některé ze způsobů lovu. Předem je nutné uvážit všechna omezení daná zákonem.

Podle myslivecké praxe je možno lovit odstřelem, chytáním nebo lapáním.

Lov zvěře spárkaté

Lov odstřelem

Důležitým předpokladem loveckého úspěchu je vhodná výzbroj a výstroj. Zbraň

myslivce má být dostatečně výkonná na lovený druh zvěře a přiměřená přirozeným

podmínkám honitby, přesně nastřelená vhodným nábojem a střelou.

Při lovu spárkaté zvěře je důležité, aby si každý uvědomil, že tato zvěř má ze smyslů

nejlépe vyvinutý čich, a proto je důležité se orientovat podle vanoucího větru. Je také

důležité vědět, že na horách vítr před východem slunce vane z kopce dolů a po východu

naopak.

12

Spárkatou zvěř parohatou a rohatou dovoluje zákon lovit pouze na osamělých lovech.

Výjimku může povolit okresní úřad, a to

jen u laně a koloucha, kde je možno

použít i společný lov. U černé zvěře

můžeme uplatnit kromě osamělých

způsobů lovu také společné způsoby.

Čekaná

Čekaná je osamělý způsob lovu, při kterém si myslivec vyhledá vhodné stanoviště,

kde čeká na příchod zvěře. Místa, na kterých se zvěř objevuje častěji, se opatřují posedy a

kazatelnami. Ty mají hlavně tu výhodu, že zvěř myslivce jen těžko uvidí a zavětří, je z nich

lepší výhled a rozhled do blízkých houštin a je z nich menší pravděpodobnost odrazu střely

od země.

Vábení

Jeleni a srnci v říji se loví také šoulačkou spojenou s vábením.

Jelen se vábí napodobením

troubení říjného jelena. Jelen se

většinou na vábení jenom ozývá, a

proto k němu můžeme dojít podle

hlasu. Jen mladší jeleni na vábení

přijdou. Z troubení jelenů můžeme

poznat, zda jelen hledá laně, stojí u

laní, je zalehlý, zda je to jelen, který

varuje svého soupeře. Zalehlého

jelena poznáme podle toho, že jenom

„mrmlá“, mladší jeleni troubí vytrvaleji a také

přes den, kdežto starší jeleni přes den netroubí

13

a jsou spíše zalehlí nebo u laní. Nejlépe se říje poslouchá za jasného počasí, když je jelení

aktivita větší, než když je zataženo.

Srnec se vábí napodobováním milostného pískání říjné srny, ke kterým srnci

přiskakují. K vábení se používají různé typy vábniček. Důležitá je u vábniček výška hlasu,

která jde u některých vábniček měnit. Na začátku říje se napodobuje nízký hlas mladé srny,

protože mladé srny do říje vstupují jako první. Na konci říje se napodobují starší srny.

Naháňka

Naháňka na divočáky je nejčastější a nejoblíbenější společný způsob lovu na tuto

zvěř. Používaní psi musí být

vycvičeni tak, aby se nedali odlákat

stopou jiné zvěře. Nejčastěji

používaní psi jsou slovenští kopové a

teriéři. Většinou jde do leče i několik

honců i se psy, popřípadě i střelec,

aby zalehlou zvěř mohli natlačit na

představené střelce. Ulovená zvěř se

na konci lovu uloží na výřad. Na

výřadu vedoucí lovu seznámí

všechny s počty ulovené zvěře.

Lov zvěře drobné

K lovu drobné zvěře, jako je zajíc

nebo bažant, připouští zákon výhradně společný lov. Pro tento způsob lovu se vžil název hon.

Hon se připravuje tak, že se během pochůzek honitbou určí prostor, kde se bude hon

konat. V tomhle prostoru se také určí jednotlivé leče. Podle terénu a velikosti prostoru se

určí vhodná forma a typ lovu. Vždy se vyplatí vypracovat plánek celého honu, kde je barevně

vyznačen sled lečí, směr postupu honců, postup jednotlivých křídel. Je také vhodné si

připravit místo na výřad.

14

Před zahájením honu obeznámí vedoucí honu všechny zúčastněné s počtem lečí,

sledem lečí a potřebnými signály.

Lovecké trofejeMyslivecký hospodář je každý rok povinen předložit veškeré trofeje ulovené spárkaté

zvěře s celou lebkou a s dolní čelistí k posouzení.

Úprava trofejí

Hlava se uřízne za prvním krčním obratlem, stáhne se a ponoří alespoň na den pokud

možno do tekoucí vody. Z lebky se vyloupnou oční bulvy a háčkem vybere mozek. Trofej se

vaří do té doby, než se dá maso jednoduše odstranit. Při delší době vaření se mohou rozvařit

chrupavkovité kosti. Po uvaření se odstraní všechno maso a lebka se dočistí 30% peroxidem

vodíku poté se nechá vyschnout na slunci.

Preparuje-li se mufloní trofej, ponoří se do vody celá lebka se spodní částí toulců, aby

se mohly sejmout, a pak se dokončí vyvaření lebky.

Teprve po přehlídce trofejí se lebka může upravit vhodným řezem a připevní se na

štítek.

Hlava černé zvěře se většinou nepreparuje, jelikož se zbraně upevňují na štítek. Při

uvolňování paráku se nesmí zapomenout, že asi 2/3 délky jsou v čelisti.

15

ZávěrPři zpracování závěrečné práce jsem se dozvěděl mnoho nových zajímavých věcí.

Dozvěděl jsem se o nových tradicích, které jsem neznal. Některé věci jsem zažil během roku, kdy jsem chodil na různé hony a naháňky. Také jsem se seznámil s historií, s vývojem zbraní a naučil jsem se, jak rozeznat stáří zvěře podle hlasu, postavy a stop.

ResuméWhen I was writing my final work, I learnt a lots of new and interestink thinks. I learnt

about new traditions thet I know. I experienced some things during the year when I went to various hunting and battues. I also became acquainted with the history, the development of weapons and I learnt how to tell the age of the game by voice, body and feet.

Literatura a jiné zdrojeLiteratura:

Ing. Pavel Forst, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1975, MYSLIVOST

Internetové zdroje:

www.google obrázky.cz

http://cs.wikipedia.org/wiki/Myslivost

www.dmmvlcata.cz/o-myslivosti/myslivecke-zvyky-a-tradice/

16

www.mscb.estranky.cz/clanky/myslivecke-tradice.html

Vlastní fotografie

17