Peru
Peru je z mnoha důvodů nejatraktivnější zemí Jižní
Ameriky. Mísí se zde památky a stopy pozoruhodných
předkolumbovských civilizací s barvitou historií španělské kolonie.
Vše zasazené do rozmanité přírody, ať už do velehor, pralesů nebo
pouští.
V Peru můžete narazit na podnebí dusných tropů až po sněhem
pokryté vrcholky hor s řídkým vzduchem. Obecně se dá říci, že
nejvhodnější doba pro cestování do pobřežních oblastí je od
listopadu do dubna, do hor od dubna do listopadu a do pralesů od
června do srpna. Klima v Peru by se dalo rozdělit na dvě období:
období sucha a období dešťů, ale závisí to také na geografické
oblasti. Střídání ročních období se projevuje spíše různým
množstvím srážek než střídáním teploty. Pobřeží a západní svahy And
patří k nejsušším oblastem. Studený Humboldtův proud zabraňuje
proudění teplého vzduchu od oceánu. Průměrná teplota v Limě je
20°C. Na náhorních plošinách Altiplána je podnebí mírné se
sezónními srážkami. Nejvyšší partie hor patří do chladného sněžného
pásma. V tropických pralesech na východě země je podnebí teplé a
vlhké s velkým množstvím srážek.
Peruánská kuchyně je opravdu rozmanitá a vynikající.
Nejdůležitějším jídlem dne je oběd. Snídaně je minimální a večeře
se podává pozdě večer. Ke zpracování se používá hovězí, kuřecí a
ryby (zejména na pobřeží Peru), častí jsou i pstruzi, lamí maso jen
málo. Peruánskou specialitou je pečené morče. Jídla jsou kořeněná a
podávají se obvykle s velkým množstvím různě zpracované zeleniny.
Vynikající jsou vydatné peruánské polévky, např. z quinoa z
merlíku. Oblíbené jsou v Peru bylinkové čaje a samozřejmě čaj z
koky, který pomáhá zejména nově příchozím turistům v aklimatizaci a
zahání únavu.
LIMA
Hlavní město Peru. Většinu roku visí nad Limou šedá oblaka a
vodou nasycené mlha. Počet obyvatel v poslední době rychle vzrostl
na 8 milionů. Limu založil v roce 1535 španělský conquistador
Francisco Pizarro. Za pozornost stojí historické památky (Plaza de
Armas, katedrála, arcibiskupský palác, klášter San Francisco) a
četná muzea, z nichž nejznámější je Museo de Oro se sbírkou zlatých
předmětů, spoustou stříbrných artefaktů, mumií, tapisérií,
apod.
CUZCO
Město na jihu peruánských And. V předkolumbovských dobách zde
bylo centrum incké říše. V současnosti je Cuzco zařazeno na Seznamu
světového dědictví UNESCO. V době Inků bylo Cuzco politickým a
náboženským centrem. V době největšího rozkvětu se počet obyvatel
tohoto města pohyboval kolem 200 000. Inkové Cuzco přirovnávali k
pumě, kterou uctívali jako posvátné zvíře. Město chápali jako tělo
zvířete a pevnost Sacsayhuamán na jeho okraji jako hlavu. Příchod
španělských dobyvatelů v čele s Franciscem Pizarrem (1533) byl pro
Cuzco zkázou. Stalo se obětí nepředstavitelného vandalství.
SACSAYHUAMÁN
Je bývalá incká pevnost, která střežila město a při povstání
Manco Cápaca II. proti Španělům v roce 1536, kdy byli conquistadoři
málem poraženi, se stala jeho základnou. Pevnost byla pobořena
Španěly a domorodému obyvatelstvu sloužila jako zdroj kamene na
stavbu domů. Do dnešních dnů se zachovaly tři obrovské obranné
klikaté hradby a několik základů různých staveb. O velikosti areálu
svědčí i to, že poskytoval zázemí a úkryt pro 5 000 bojovníků.
MACHU PICCHU
Jsou to ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v
peruánských Andách. Nacházejí se v nadmořské výšce 2 430 m.
Předpokládá se, že Machu Picchu nechal postavit Pachacutec Yupanqui
v době okolo let 1460-1470. Město nemělo administrativní,
vojenskou, ani obchodní důležitost. Proč Inkové město postavili,
nikdo neví. Historici se domnívají, že chtěli být blíže svému
božstvu - slunci. Ruiny objevil 24. července 1911 americký
archeolog z Yaleovy univerzity Hiram Bingham. Samotné město bylo
vystavěno v sedle mezi horami Machu Picchu a Huayna Picchu s
širokým výhledem dolů do dvojice údolí a s téměř neschůdnými horami
v zádech. Město mělo nezávislé zásobování pitnou vodou z pramenů,
které se nedaly snadno přehradit a dostatek půdy pro pěstování až
čtyřikrát více potravin, než kolik potřebovalo obyvatelstvo města.
Na svazích hor byly uměle vybudovány terasy, které zvětšily
zemědělsky užívanou půdu, ale taktéž fungovaly jako zdi, které by
museli případní útočníci překonávat. Terasy taktéž zpomalovaly
půdní erozi vlivem dešťů a zamezovaly půdním sesuvům. Bez ohledu na
skutečný význam, město je strategicky umístěno a snadno bránitelné.
V roce 1983 byla památka navržena na seznam světového dědictví jako
„absolutní odborné architektonické unikátní svědectví Incké
civilizace". Město se do 20. století zachovalo v dobrém stavu, k
čemuž přispělo přibližně pět století, kdy bylo město zakryto okolní
džunglí. 7. července 2007 bylo Machu Picchu v internetovém
hlasování prohlášeno za jeden ze sedmi nových divů světa. Světový
památkový fond zařadil v roce 2008 Machu Picchu na seznam 100
nejvíce ohrožených památek na světě, jelikož v jeho okolí dochází k
závažnému poškozování prostředí vlivem nárůstu turistů.