Všude dobře, tak co doma? - Michal Lollok · Všude dobře, tak co doma? Jižní Toskánsko – kolo 20. - 30. 3. Itálie Toskánsko se rozkládá ve střední Itálii na pobřeží

Všude dobře, tak co doma?

Jižní Toskánsko – kolo

20. - 30. 3. Itálie Toskánsko se rozkládá ve střední Itálii na pobřeží Tyrhénského moře; je to kolébka

renesance. Jsou tu středověká náhorní městečka, která mají své kouzlo a osobitost.

Pobřeží je rovinaté s lesíky pinií, ale vnitrozemí je zvlněné, kopcovité s cypřiši,

venkovská kamenná stavení, vinice a olivové háje. Stará jsou např. městečka

Scansano a Cinigiano, kde jsou i staré hrady a pevnosti. Při své poutní cestě Via

Francigena (cesta Franků) do Vatikánu a Říma na kole v říjnu 2009 jsem si

Toskánskou vrchovinu a krajinu Etrusků moc užíval. Členitý terén mi připomínal naši

Vysočinu a navíc tam je mnoho vinic a tak jsem stále ochutnával sladké hrozny. Je tu

proslulé suché červené víno rubínové barvy Chianti, které však není mé

nejoblíbenější; raději mám bílý červený Tramín. Rád jsem každý den ochutnával

místní víno „Morellino“. Toskánská vína, to je tradice už z dob Etrusků. Kvalitní

italská vína mají označení DOCG, což je záruka původu a kvality (Denominazione di

Origine Controllata e Garantita).

Stále mne láká jižní slunce Itálie, parta cyklistů, cestování a zvídavost. Mám radost

z cestování a mám rád i kolo, které mi dovoluje vychutnávat si krajinu co nejvíce.

Některé své zážitky z poslední cesty si dovolím popsat i v tomto skromném

minideníčku pro své přátele.

Ve čtvrtek odpoledne jsem odjel z

Jičína autobusem s padesáti dalšími

cyklisty přes Brenner, Bolognu a

Florencii do Casa in Maremma poblíž

města Follonica, což bylo 1320 km.

V Heřmanově Huti nedaleko

Rozvadova se porouchal autobus,

který byl během pěti hodin nahrazen

jiným, který nás dovezl do cíle druhý

den odpoledne. Ubytovali jsme se

v pěkně vybavených bungalovech ve velkém kempu s bazénem, kde byla možnost

jak vlastního vaření, tak i stravování v blízké restauraci. V kempovém komplexu je 94

bungalovů s kapacitou 4 až 5 lůžek, v každém je koupelna a kuchyně.

Náš bungalov měl

pochopitelně slávistickou

výzdobu. Spal jsem

s Martinem a mladšími

cyklisty z Nižboru,

Zdeňkem a Petrem.

Před večeří ještě většina

zvládla seznamovací

aklimatizační vyjížďku

v okolí ve skupinkách

s různou výkonností.

Vedoucím naší asi

patnáctičlenné skupiny

byl Jirka Kazda, který zde

byl už vícekrát stejně jako Miloš Kudrnáč, častý účastník Tour de bier či vrchař

Jakub, Lukáš, přátelé Martin, Tomáš, Mirek, Láďa, šikovný Michal a další.

21. 3. pá kemp Scarlino (0) - Massa Marittima (380) 20 km – kemp 45 km;

převýšení 400 m.

Pohodlná a krátká byla vyjížďka do starého historického půvabného městečka Massa

Marittima na kopci se starými románskými a gotickými kamennými domy, úzké uličky,

zdobná náměstí a výhledy do okolí. Centrem je náměstí Piazza Garibaldi

s nádhernou katedrálou San Cerbene, palác Palazzo Comunalle a věž Torre del

Cardeliere. Ochutnali jsme zde místní víno, pochopitelně s domluvenou množstevní

slevou a delší cestou jsme se závratnou rychlostí vrátili zpět do kempu. Překrásné a

členité jsou zdejší silnice s asfaltovým povrchem a s minimálním provozem aut; zato

cyklistů se tu pohybuje mnoho a překvapivě nejvíce z Čech. Po večeři jsme přijímali

mnoho přátel a popíjeli moravskou slivovici a pivo.

22. 3. so kemp – San Vincenzo (5) 31 km – Castagnetto Carducci (194) – Capo

di Monte (523) 61 km - Suvereto (90) – Massa Marittima (380) 111 km – kemp

147 km; převýšení 1300 m.

V půl desáté jsme vyjeli v trochu pozměněné sestavě, ale s vedoucím Giorgiem

(Jirkou Kazdou) na celodenní výlet za příznivého počasí s teplotou kolem 16°C po

mokré silnici, neboť v noci vydatně pršelo. K moři po rovinaté cestě jsme jeli velmi

svižně do přístavního

městečka San Vincenzo,

kde jsme se setkali s další

větší skupinkou Čechů.

Odtud už následovalo

dlouhé táhlé stoupání do

Capo di Monte, kde jsme se

v poledne odměňovali pivem

či vínem. Závěrečná část

etapy byl převážně pohodlný

sjezd se zastávkou na víno

na náměstí v Massa

Marittima, kde Jirku

už vítala starší dáma,

majitelka pěkného

baru, a odměňovali

jsme se vínem za

vystoupaných 1300

výškových metrů a

dobře jsme se bavili;

vedle seděly mladé cyklistky ze Švýcarska. Večer opět výtečná večeře z domova a

příjemné klábosení o životě a sportu s Petrem a Zdeňkem z Nižboru. Doporučili mi

knihu „Příběh staré dámy“ od Tomáše Macka. Po večeři opět velká sešlost v našem

bungalovu, popíjení nejen moravské slivovice a řecké Metaxy, ale i piva a vína ještě

z Čech, až do 23 hodin.

23. 3. ne – kemp – Castiglione 34 km – Grosseto (10) 60 km – Gavorrano (273)

95 km – kemp 113 km; převýšení 700 m.

Vstával jsem kolem 7. hodiny, i když venku se ochladilo, navíc začalo pršet a nebylo

kam spěchat. Dopoledne sleduji italskou TV a čtu si v knize „100 osobností a bicykl“,

což je o kole v životě známých a slavných lidí jako je Goethe, Picasso, Werich či

London, Hemingway atd. Majitelka kempu Casa in Maremma, který má kapacitu

skoro 500 lůžek, nás požádala o společnou fotku u bazénu, což jsme jí umožnili.

Mezitím silnice po celonočním dešti trochu oschla a naše skupinka v trochu

pozměněné

sestavě se

vydala na další

celodenní výlet

po rovinaté silnici

k moři do

Castiglione, kde

je nad městem

starý hrad. Odtud

jsme pokračovali

po staré římské cestě Via Appia s minimálním provozem cestou lemovanou piniemi

do Grosseta. Dominantou města s 80 000 obyvateli jsou Medicejské hradby z 16.

století a katedrála ze 13. století v románském stylu. Na náměstí Piazza Dante je

překrásný palác

Aldobrancheschi

a my jsme

zasedli hned

naproti na

zahrádku

restaurace a

odměňovali se

bílým vínem a

někteří ochutnali

italské těstoviny, nejčastější stravu

cyklistů. Jinou cestou zpět jsme se

zastavili u kasáren s raketou a opět

pohodlnou cestou, ale se silným

protivětrem jsme vystoupali do vsi

Gavorrano s výhledem na moře.

Dolů do kempu jsme už

„sletěli“ na kolech za 35

minut. Následovala

hygiena, svačinka a

Martin nervózně sledoval

zápas své Slávie

s Jihlavou.

24. 3. po – kemp – Ribolla 25 km – Roccastrada (475) 41 km – Monticiano 65

km - Massa Marittima (380) 105 km – kemp 137 km; převýšení 1350 m.

Ráno opět pršelo a tak jsme vstávali a snídali o trochu později. Zdeněk se sám

nabídl, že mi vyčistí a seřídí kolo, což jsem uvítal. Za chladného počasí s teplotou jen

12°C jsme se vydali opět ve skupince vedené Giorgiem, starostou Železnice, na delší

výlet velmi členitou

krajinou. Na oběd jsme

se vyšplhali do výšky

skoro 500 m nad mořem

v Roccastradě. Protože

začalo pršet, posezení v

útulné hospůdce se

trochu protáhlo a přijela

další skupinka Čechů,

kteří dokonce popíjeli za

20 € sebraných na

silnici. Zjistil jsem, že to

byly mé, které mi

vypadly z kapsy při malé zastávce a 5 €

mi ještě stačili vrátit , za což jsem

poděkoval. Pokračovali jsme po mokré

asfaltové silnici velmi členitým terénem

nahoru a dolů s výhledy na zasněžené

hory kolem. Teplota ale postupně klesla

z 9°C na pouhých 6°C a tak jsme rádi

zastavili v naší oblíbené hospůdce či

taverně na náměstí v Masse Marittimě, kde

už vysvitlo sluníčko a tak propocené dresy

postupně osychaly. Moc spokojeni s náročným výletem, zvláště nebezpečnými

sjezdy na mokré silnici a vidinou, že už nás čeká jen sjezd dolů, jsme se odměňovali

vínem v teplém prostředí taverny s milou obsluhou, která nám na závěr ještě

džbánek vína přidala pro vzájemnou náklonnost. Servírka mne dokonce žádala o

telefonní číslo na jednoho našeho černovlasého kolegu . Večer byl opět velice

družný a příjemný. Já navíc doporučil přátelům výlet na další den do Pisy

v kombinaci s vlakem, tzn. ráno tam vlakem, zpět cca 130 km na kole, což se další

den některým podařilo. V Pise je nejznámější památkou světově proslulá Šikmá věž

Torre Pendente, katedrála Duomo a známá univerzita, kde v 16. století učil Galileo

Galilei. Podobně by bylo možné absolvovat cestu do turisticky známé Sieny a

prohlédnout si jedno z nejznámějších náměstí světa Piazza del Campo, kde se

dvakrát ročně konají závody koní bez jezdců, kteří musí třikrát oběhnout náměstí.

Také sienská katedrála je v gotice největší stavbou v Itálii.

25. 3. út kemp – Massa Marittima 20 km – Monterotondo (650) - Pomarance

(370) 56 km – Canneto 101 km – Sasseta 120 km – kemp 152km;

převýšení 1850 m!

Chladné ráno, ale bez deště, a tak v obvyklých 9.30 hodin jsme odjeli ve skupině jen

12 cyklistů, poměrně vyrovnané výkonnosti, pod vedením Giorgia do náročných hor.

Častá stoupání nás zahřála, ale se stoupající výškou teplota klesala. Ve výšce nad

500 m byla teplota v lese byla jen 7°C. Některé kopce byly opravdu strmé a tak jsem

litoval, že nemám lehčí převod než 39/23 jako většina ostatních. Vlivem nedávných

povodní byla silnice dost deformována a část dokonce uzavřena. Nám to však

nevadilo, i když jsme museli překonat betonové zátarasy. V pohoří Colline Metallifere

byly zajímavé výhledy do krajiny,

i když pohledy na komíny a

chladící věže elektrárny před

Pomarance moc pěkné nebyly.

Pomarance je zajímavá

historická vesnička a také zde

jsme se odměnili vínem a pivem

a někteří chutnými bagetami se

šunkou a sýrem.

Pokračovali jsme směrem

Volterra, ale 7 km před ní

jsme odbočili vlevo, abychom

se nejkratší možnou cestou

začali vracet domů. Terén

byl stále velmi členitý,

náročný, a do historického

města Volterra s památkami

Etrusků zbývalo ještě více

jak 250 m stoupání. Město

má zachovalé hradby a na

náměstí Piazza dei Priori je překrásný palác; je proslulé také alabastrem. Stejně

náročná cesta byla odpoledne, zvláště prudké sjezdy v samých zatáčkách a později

už za deště. Na mokré silnici jsem jel velmi opatrně a tak mi občas skupinka ujížděla,

resp. jsem byl skoro poslední. Naštěstí do kopců jsem vše zvládal bez problémů a

propracoval se dopředu. S přibývajícím deštěm se také ochladilo na pouhých 7°C a

tak odpadla plánovaná zastávka v Sassetě a posledních 30 km jsme sjížděli dolů

zcela promočení. Všichni jsme se těšil do bungalovů, kde nás čekala teplá sprcha, a

já se odměnil dvěma grogy. Před večeří jsem odjel s přáteli do blízkého COOPu na

nákup, hlavně vína. Na večeři jsem pozval Martina, kde jsme si moc pochutnávali na

dobré „číně“ ještě z domova, ke které jsem uvařil čerstvou rýži. Poté jsme všichni

popíjeli italské červené skoro do půlnoci, spokojeni s dnešním náročným výletem a

nikomu nevadilo, že venku prší.

26. 3. st kemp – Piombino (21) 36 km – San Vincenzo (5) 61 km – Campiglia

(215) 72 km – Suvereto (90) 81 km - kemp 110 km; převýšení 550 m.

Po včerejší horské etapě jsme si

naplánovali odpočinkový den, jen

na „vyklepání nohou“. Odjížděli

jsme až po desáté hodině, opět

k moři, do přístavního městečka

renesančního vzhledu, Piombina,

které má 35 000 obyvatel. Přijeli

jsme až do přístavu, odkud

odjíždějí lodě na 10 km vzdálený

ostrov Elba, kde je rezidence Napoleona, kde jsem byl naposledy 7. 4. 2010.

Další lodě odjíždějí na ostrov Sardinie, kam pojedu z Palerma na Sicíli do Cagliari už

koncem dubna s Mirkem J.. Pěkná byla vyhlídka z terasy jak na Elbu, tak na malý

ostrůvek Monte Cristo. U blízkého kostela jsme se odměnili; někdo kávou, já poprvé

pivem, neboť víno bylo

neuvěřitelně drahé (2 dl 3.50 €,

velké pivo jen 2.80 €). Podél

moře jsme pokračovali do San

Vincenza, kde jsme ochutnávali

výborné bílé toskánské víno

s určitou množstevní slevou

(popíjela celá naše skupina).

Přečkali jsme zde malou

dešťovou přeháňku a začali stoupat do Campiglia a už známého Suvereta, města

údolí Val di Cornia, které je domovem vinařství, a pohodlnou cestou bez provozu se

vrátili do kempu. Opravdu to byl odpočinkový výlet s minimálním převýšením. V San

Vincenzu v cyklistickém obchodě jsem požádal o výměnu „kufrů“ (zámků) na

cyklistických botách, což bylo za pouhých 8 € včetně obtížné demontáže a snadné

montáže.

27. 3. čt – kemp – Monterotondo (520) 40 km – kemp 73 km; převýšení 850 m.

Odpoledne kemp – Massa Marittima a zpět, 54 km; převýšení 400 m.

Po ránu byl silný vítr, zataženo, teplota jen 14°C. Ve skupině nás odjelo 17, ale

postupně někteří odbočovali, neboť začal drobný déšť, který v horách ještě zesílil.

Stoupání bylo občas značné a tak jsme se pořádně zahřáli a propotili. Skoro nikdo

neměl chuť zajít do hospůdky, aby neprochladl, a tak jsme pokračovali po silnici

nahoru a dolů po mokré silnici za mírného deště. Ve sjezdu při rychlosti 55 km za

hodinu jsem dostal defekt, naštěstí na zadním kole, což jsem ustál. Kamarádi mi duši

rychle vyměnili; zvláště Radek byl velice ochotný a rychlý a tak za necelých 5 minut

už jsme pokračovali přímo do kempu; defekt měl i Tomáš. S větrem v zádech jsme

přijeli do kempu už ve 13 hodin. Následovala rychlá sprcha, grog na zahřátí a

improvizovaný oběd, láhev červeného a hlavně sušení mokrého prádla. Přijal jsem

pozvání od Tomáše na víno, zatím co Martin mi vyčistil kolo a kamarádi ještě

vyměnili proříznutý plášť po defektu, který mi ochotně půjčil Láďa.

V 16 hodin mne přátelé pozvali na víno do 20 km vzdálené Massy Marittima, což

jsem nemohl odmítnout. Ve známém baru s příjemnou obsluhou bylo v podvečer

opět útulno a byli jsme tam tentokrát

jako jediní hosté. Od majitelky jsme

kromě vína dostali burské oříšky a

smažené brambůrky a navíc džbánek

vína. Mezitím se ale setmělo a tak bylo

štěstí, že alespoň někteří měli blikačky.

Do kempu jsme se vrátili po opravě

defektu Martina až v 19.30 hodin za

úplné tmy. Příjemný večer jsme

zakončili v našem bungalovu při

červeném víně.

28. 3. pá – kemp – Follonica (4) 12 km; vlakem do Albinia – Manciano (444) 32

km – Pitigliano (313) 63 km – Montemerano 107 km - Scansano (493) 125 km -

Grosseto 152 km kemp 200 km; převýšení 2200m!!!

Ráno poprvé slunečno, 15°C hned po ránu. Již v 8.20 hodin jsme odjeli na kolech na

vlakové nádraží do Follenica a odtud pohodlným poloprázdným vlakem do Albinia.

Koupil jsem pro všechny zlevněnou skupinovou jízdenku pro 11 cyklistů a

s poplatkem za kolo jsme každý zaplatil rovných 10 €. Za 45 minut jsme vystoupili

z vlaku a začala královská etapa v horách. Na sever proti větru jsme začali stoupat

po překrásné asfaltové silnici s malým provozem a pravidelně jsme se střídali na čele

skupiny. Všechna městečka, která jsme projížděli, jsou na kopcích a opouštěli jsme

je většinou náročným sjezdem s desítkami ostrých zatáček. Na vrcholu byl první

většinou Lukáš a Miloš, ale pokaždé čekali na ty pomalejší. Jen krátká byla zastávka

v Manciano a pokračovali jsme do etruského historického města Pitigliano, které leží

vysoko nad jeskyněmi v útesech údolí Lente, kde jsou domy z lávového kamene.

Odměnili jsme se pivem i vínem u Dómu nedaleko paláce Orsini, někteří ochutnali

italské speciality. Chladné

pivo dodalo i mně další elán

do závěru etapy, neboť síly

po vystoupání v této chvíli už

1950 výškových metrů

ubývaly skoro všem. Úzkými

uličkami jsme opustili

překrásné městečko

s výhledem do krajiny.

Následoval sjezd do údolí a znovu nahoru do kopců. Michalovy zázračné ruce mi

opravily patku rámu u přehazovačky a já mohl pokračovat s ostatními. Zbývalo ještě

75 km do cíle, ale počasí mimořádně přálo; slunečno, teplota kolem 20°C, ale jen

slabý vítr. Před Montemeranem jsme jeli asi 1 km nad lázeňským městečkem

Saturnia, které je proslulé přírodními sirnými prameny a koupáním pod širým nebem.

Do kempu jsme přijeli až v 18 hodin a

cestou ještě nakoupili tekutiny, neboť

jsme jich dnes moc vypotili. Stejně

jako byla pěkná královská etapa, byla

královská i večeře a pití a moc jsme

si s Martinem pochutnali. Ve 23 hodin

Martin ještě pozval na zbylé červené

víno generalitu, tj. Petra Kordíka,

vedoucího zájezdu, Jirku Kazdu,

vedoucího našeho družstva, Miloše

Kudrnáče, který nás „tahal“ na

všechny kopce a šikovného Michala

Malinského, opraváře mého kola.

Všichni mi udělali radost a byl jsem

s nimi rád, stejně jako se slávistou

Martinem, a alespoň touto cestou jim

děkuji za příjemný pobyt, na který budu rád vzpomínat.

29. 3. so – kemp – Gavorrano (273) 14 km – Caldana 20 km – Giuncarico 28 km

– Ribolla 36 km – Massa Marittima (380) 62 km – kemp 79 km;

převýšení 1100 m.

Překrásné slunečné ráno nás všechny brzy

vytáhlo ven a někteří otužilci poprvé využili

i místní bazén. Řidič Martin před cestou

domů odpočíval, neboť si splnil svůj sen, tj.

ujet 1000 km během pobytu, a tak jsem rád

přijal pozvání spolubydlících Zdeňka a

Petra a odjel s nimi a dvěma dalšími

cyklisty na závěrečnou, prý rekreační etapu

v okolí kempu. Pohodová cesta vedla

starými vesničkami, ale

stále nahoru a dolů,

kterou připravil Zdeněk,

mladší stavební

inženýr. Měli jsme dost

času prohlížet si

všechny vesničky,

které byly vždy na

kopcích, kde

v hospůdkách odpočívali starší domorodci při skleničce vína či piva, a nahlédli jsme i

do některých kostelů.

Poslední zastávka byla v naší oblíbené taverně na náměstí Massa Marittima, kde

bylo k vidění mnoho historických aut. Na osluněném náměstí jsme popíjeli poslední

chutné italské víno a kochali se historickými stavbami, kolem nichž se nacházelo

velké množství turistů. Po návratu do kempu mi Martin ohřál chutný oběd připravený

ještě doma jeho manželkou Zlatkou; je to jeho „zlatíčko“. Do 17 hodin jsme připravili

svá zavazadla a užívali si posledního jižního slunce, které mimořádně hřálo. Krátké

bylo rozloučení v recepci kempu, kde jsme s Petrem dostali ještě láhev červeného na

cestu domů. Velmi rychlá byla cesta zpět do Jičína, kam jsme přijeli v neděli před

polednem, tzn. stihli ještě sváteční oběd.

Přál bych si, kdyby slunce stejně hřálo ještě za rok a mohl se sem vrátit; znovu

s přátelskými lidmi, které jsem tu poznal.

Rád bych se znovu podíval do San Gimignana, na které tentokrát nezbyl čas. Je to

opevněné městečko na návrší, klenot Toskánska, kde jsem byl naposledy před 3

roky. Bylo by dosažitelné v kombinaci s vlakem z Volterry, což je jen 32 km nebo

z Ceciny 65 km.

Přehled ujetých kilometrů na kole a převýšení:

Pá 45 km 400 m So 147 km 1300 m Ne 113 km 700 m Po 137 km 1350 m Út 152 km 1850 m St 110 km 550 m Čt 127 km 1250 m Pá 200 km 2200 m So 79 km 1100 m Celkem 1110 km 10700 m

Nakonec ještě mé malé vyznání cykloturistice. Určitou dobu jsem měl zálibu

v cyklistických závodech, ale nyní jsou to už jen cyklistické výlety a nejraději do

slunné Itálie. Za necelý měsíc pojedu již pošesté cestu za teplem na jih Itálie, Sicílii,

Sardinii a Korsiku s návratem do Livorna v Itálii, resp. k přátelům v Cologni u

Bergama. Mám skoro niternou lásku k přírodě, která mi dává moc a skoro zadarmo.

Snažím se být v tomto pilný, houževnatý, energický, temperamentní.

Albert Einstein řekl: „Život je jako jízda na kole: člověk může udržet rovnováhu,

jedině když se pohybuje“. Vyjížďky na kole doporučují i lékaři, neboť pasivitou

svalů trpí především mozek vzhledem k nedostatečnému zásobování kyslíkem. Jsou

prospěšné jak pro tělesné, tak i duševní zdraví. Je lépe jezdit na kole než brát

uklidňující prostředky a prášky na spaní, říkal americký kardiolog z Bostonu, osobní

lékař prezidenta Eisenhowera. Další americký lékař Lichtyl řekl: “cyklistika je

nejúčinnějším prostředkem jak udržet otevřené a průchodné všechny tepny

těla“. V poslední době je kolo můj největší přítel. Cítím-li se doma sám, jdu si udělat

radost právě na kole a je jedno zda na horském, trekovém či silničním; rozhoduje

výběr terénu či trasy. Jsem stále více člověk stržený chorobnou toulavostí a tak

cyklistické výlety střídám s pěšími vycházkami kombinovanými vlakem a vnímám

scenérii kraje, kterým projíždím či procházím.

Závěrem chci říci, že je možné se toulat Toskánskem, malebnou krajinou, kterou

znáte z pláten renesančních mistrů i bez kola a ještě se budete koupat v moři, pokud

využijete služeb CK Best-tour Liberec, pro kterou jsem také pracoval jako externí

průvodce: http://www.best-tour.cz/zajezdy-italie-umbrie-toskansko.

Vyjet na výlet v dešti, je to nejlepší, protože se to může jen zlepšit.

V Jičíně 5. 4. 2014 I v a n

Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2014