K 2015| září | č. 34, roč III | str.01| www.ospo.cz | www.facebook.com/odbory | září 2015| Stanislav Kaštovský už zažil jedenáct českých a českoslo- venských prezidentů, od první republiky přes pražské jaro až k sametové revoluci. Letos oslaví devadesáté narozeniny a je nejstarším členem Odborového svazu pracovníků obchodu, ve kterém aktivně působí už od svých mladých let. Jaká byla vaše kariéra v odborech? V odborech funguji od roku 1940, když jsem nastoupil do učení. Vyučil jsem se maloob- chodníkem s poživatinami v družstvu Budoucnost Ostrava. V odborech jsem pak začal působit až po válce, když jsme založili závodní komisi mládeže ROH, kde jsem byl předsedou. Funkci jsem vykonával do kon- ce roku 1949, pak jsem se ože- nil a zvolili mě do závodního výboru prodejen a také uvol- něným předsedou. V této funk- ci jsem působil až do roku 1954. Na sjezdu 1952 jsem se stal členem ústředního výboru odborového svazu a zůstal jsem jím až do roku 1969. Můj otec byl dlouholetým odborovým funkcionářem Odborového svazu ve stavebnictví a funkci- onářem Sociální demokracie, kam jsem vstoupil i já. V roce 1949 jsem se stal jako uvolněný předseda Závodního výboru Pramen členem předsednictva KVOS (Krajského výboru odbo- rového svazu) a poté jsem byl v roce 1956 zvolen jejím před- sedou. Byl jsem jím také až do roku 1969. Po celou odborovou kariéru jsem usiloval o to, aby se obchodu a jeho zaměstnan- cům dostalo vyššího celospole- čenského uznání, protože ob- chod je významnou a neodděli- telnou součástí ekonomiky každého státu. Myslel jsem, že stát by měl více oceňovat práci v obchodě. Ale obchod byl vždycky na posledních místech a na posledních příčkách v honorování. Tak jsme se sta- rali o to, abychom získali různé výhody a pořádali jsme různé akce. V šedesátých letech jsem pak přivítal pražské jaro. Při vstupu přátelských vojsk v roce 1968 mě ale označili za rebela a za své názory a postoje k těmto událostem mě vyloučili ze stra- ny. Jaké akce a projekty se Vám dařilo pořádat? Měl jsem štěstí, podařilo se mi kolem sebe vytvořit dobrý pra- covní kolektiv. Organizovali jsme pionýrské tábory, kterých jsme měli nejvíce z hlediska ostatních krajů. Odstartovali jsme také akci Mládež z města na venkov a z venkova do měst. Turnusy učňů z venkovských prodejen přijížděly do Ostravy a z městských prodejen zase na venkov do rekreačního středis- ka Dračí údolí Jednoty Zábřeh. Učni navštěvovali různé kultur- ní programy, divadelní předsta- vení, sportovali, viděli různé Recept na dobré zdraví je duševní aktivita, tvrdí nejstarší člen svazu Na návštěvě na Severomoravském územním pracovišti. Zleva Anna Kusová, Renáta Burianová, Stanislav Kaštovský a Michal Gruner.
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
K
2015| září | č. 34, roč III
| str.01| www.ospo.cz | www.facebook.com/odbory | září 2015|
| |
Stanislav Kaštovský už zažil
jedenáct českých a českoslo-
venských prezidentů, od první
republiky přes pražské jaro až k
sametové revoluci. Letos oslaví
devadesáté narozeniny a je
nejstarším členem Odborového
svazu pracovníků obchodu, ve
kterém aktivně působí už od
svých mladých let.
Jaká byla vaše kariéra
v odborech?
V odborech funguji od roku
1940, když jsem nastoupil do
učení. Vyučil jsem se maloob-
chodníkem s poživatinami
v družstvu Budoucnost Ostrava.
V odborech jsem pak začal
působit až po válce, když jsme
založili závodní komisi mládeže
ROH, kde jsem byl předsedou.
Funkci jsem vykonával do kon-
ce roku 1949, pak jsem se ože-
nil a zvolili mě do závodního
výboru prodejen a také uvol-
něným předsedou. V této funk-
ci jsem působil až do roku
1954. Na sjezdu 1952 jsem se
stal členem ústředního výboru
odborového svazu a zůstal jsem
jím až do roku 1969. Můj otec
byl dlouholetým odborovým
funkcionářem Odborového
svazu ve stavebnictví a funkci-
onářem Sociální demokracie,
kam jsem vstoupil i já. V roce
1949 jsem se stal jako uvolněný
předseda Závodního výboru
Pramen členem předsednictva
KVOS (Krajského výboru odbo-
rového svazu) a poté jsem byl
v roce 1956 zvolen jejím před-
sedou. Byl jsem jím také až do
roku 1969. Po celou odborovou
kariéru jsem usiloval o to, aby
se obchodu a jeho zaměstnan-
cům dostalo vyššího celospole-
čenského uznání, protože ob-
chod je významnou a neodděli-
telnou součástí ekonomiky
každého státu. Myslel jsem, že
stát by měl více oceňovat práci
v obchodě. Ale obchod byl
vždycky na posledních místech
a na posledních příčkách
v honorování. Tak jsme se sta-
rali o to, abychom získali různé
výhody a pořádali jsme různé
akce. V šedesátých letech jsem
pak přivítal pražské jaro. Při
vstupu přátelských vojsk v roce
1968 mě ale označili za rebela a
za své názory a postoje k těmto
událostem mě vyloučili ze stra-
ny.
Jaké akce a projekty se Vám
dařilo pořádat?
Měl jsem štěstí, podařilo se mi
kolem sebe vytvořit dobrý pra-
covní kolektiv. Organizovali
jsme pionýrské tábory, kterých
jsme měli nejvíce z hlediska
ostatních krajů. Odstartovali
jsme také akci Mládež z města
na venkov a z venkova do měst.
Turnusy učňů z venkovských
prodejen přijížděly do Ostravy
a z městských prodejen zase na
venkov do rekreačního středis-
ka Dračí údolí Jednoty Zábřeh.
Učni navštěvovali různé kultur-
ní programy, divadelní předsta-
vení, sportovali, viděli různé
Recept na dobré zdraví je duševní aktivita, tvrdí nejstarší člen svazu
Na návštěvě na Severomoravském územním pracovišti. Zleva Anna Kusová,
Renáta Burianová, Stanislav Kaštovský a Michal Gruner.