1 VÝCHOVNÝ ÚSTAV, DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU, ZÁKLADNÍ ŠKOLA, STŘEDNÍ ŠKOLA A ŠKOLNÍ JÍDELNA, MÍSTO 66; 431 58 MÍSTO tel. č.: 474 658 216, e-mail: [email protected]Roční plán – příloha č. 8 MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM 2017 - 2018 Počet stránek: 10 Spisový znak: B 27 Skartační znak: A Skartační lhůta: 5 Vypracoval: Mgr. Marcela Kunartová, školní metodik prevence Školní preventivní strategie vychází z metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení čj. 21291/2010-28 ze dne 1. 11. 2010 a směrnice k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení čj. VÚM 155/2012/IDu a z Národní strategie primární prevence rizikového chování na období 2013-2018. Školní preventivní strategie je dlouhodobým preventivním programem školského zařízení. Je součástí školních vzdělávacích programů, které vychází z příslušných rámcových vzdělávacích programů, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů (ŠVP ZV Učíme se pro život, ŠVP ZV – LMP Učíme se pro život, ŠVP ZŠS Učíme se pro život, ŠVP Zahradnická výroba, který je zpracovaný dle RVP Zahradnická výroba a ŠVP Provozní služby, který je zpracovaný dle RVP Provozní služby). Vychází z omezených časových, personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu, jasně definuje dlouhodobé a krátkodobé cíle, je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována. Přizpůsobuje se kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly ve školním prostředí. Oddaluje, brání nebo snižuje výskyt rizikových forem chování, zvyšuje schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí. Má dlouhotrvající výsledky, pojmenovává problémy z oblasti rizikových forem chování. Pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při zajištění jejich lidských práv a povinností. Podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity). Poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu. Cílová skupina: žáci základní školy a střední školy, výchovné skupiny Charakter zařízení a jeho dětí: VÚ, DDŠ, ZŠ, SŠ a ŠJ Místo je státní zařízení, jehož úkolem je resocializace jedince s poruchami v oblasti chování. Umístění dítěte provádí příslušný diagnostický ústav na základě soudního nařízení předběžné ochrany, ústavní výchovy nebo uložené ochranné výchovy. Horní věkový limit je 19 let. Tento druh výchovy se nařizuje mravně ohroženým jedincům, kteří žijí v patologickém rodinném prostředí, a tudíž je jejich vývoj ohrožen. Dále mravně narušeným nezletilcům, u nichž byla rodičovská výchova zanedbána. Může se nařídit i z objektivních důvodů, kdy rodiče nemohou o dítě pečovat. Děti zde umístěné pocházejí ze závadového prostředí a často mají již zkušenost s různou formou porušování norem, předčasným sexem a drogou. V zařízení se práce s jedincem pohybuje častěji na úrovni sekundární prevence než například v prostředí základní školy. Náplň vlastní výchovné činnosti se tady do vysoké míry kryje s požadavky prevence negativních jevů (sociální
24
Embed
VÝCHOVNÝ ÚSTAV, DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU, ZÁKLADNÍ … · K práci s tématy budou učitelé využívat metod výkladu, samostatné práce, práce s médii, projektové vyučování,
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
1
VÝCHOVNÝ ÚSTAV, DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU, ZÁKLADNÍ ŠKOLA,
STŘEDNÍ ŠKOLA A ŠKOLNÍ JÍDELNA, MÍSTO 66; 431 58 MÍSTO
Spisový znak: B 27 Skartační znak: A Skartační lhůta: 5
Vypracoval: Mgr. Marcela Kunartová, školní metodik prevence
Školní preventivní strategie vychází z metodického doporučení k primární prevenci
rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení čj. 21291/2010-28
ze dne 1. 11. 2010 a směrnice k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů
ve školách a školských zařízení čj. VÚM 155/2012/IDu a z Národní strategie primární
prevence rizikového chování na období 2013-2018.
Školní preventivní strategie je dlouhodobým preventivním programem školského zařízení.
Je součástí školních vzdělávacích programů, které vychází z příslušných rámcových
vzdělávacích programů, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů (ŠVP ZV
Učíme se pro život, ŠVP ZV – LMP Učíme se pro život, ŠVP ZŠS Učíme se pro život, ŠVP
Zahradnická výroba, který je zpracovaný dle RVP Zahradnická výroba a ŠVP Provozní
služby, který je zpracovaný dle RVP Provozní služby). Vychází z omezených časových,
personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu, jasně definuje
dlouhodobé a krátkodobé cíle, je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována.
Přizpůsobuje se kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické
populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly ve školním prostředí.
Oddaluje, brání nebo snižuje výskyt rizikových forem chování, zvyšuje schopnost žáků a
studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí. Má dlouhotrvající výsledky,
pojmenovává problémy z oblasti rizikových forem chování. Pomáhá zejména těm jedincům,
kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při
zajištění jejich lidských práv a povinností. Podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou
rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i
duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity).
Poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu.
Cílová skupina: žáci základní školy a střední školy, výchovné skupiny
Charakter zařízení a jeho dětí:
VÚ, DDŠ, ZŠ, SŠ a ŠJ Místo je státní zařízení, jehož úkolem je resocializace jedince
s poruchami v oblasti chování. Umístění dítěte provádí příslušný diagnostický ústav na
základě soudního nařízení předběžné ochrany, ústavní výchovy nebo uložené ochranné
výchovy. Horní věkový limit je 19 let. Tento druh výchovy se nařizuje mravně ohroženým
jedincům, kteří žijí v patologickém rodinném prostředí, a tudíž je jejich vývoj ohrožen. Dále
mravně narušeným nezletilcům, u nichž byla rodičovská výchova zanedbána. Může se nařídit
i z objektivních důvodů, kdy rodiče nemohou o dítě pečovat. Děti zde umístěné pocházejí ze
závadového prostředí a často mají již zkušenost s různou formou porušování norem,
předčasným sexem a drogou. V zařízení se práce s jedincem pohybuje častěji na úrovni
sekundární prevence než například v prostředí základní školy. Náplň vlastní výchovné
činnosti se tady do vysoké míry kryje s požadavky prevence negativních jevů (sociální
2
patologie). Provázanost školy a výchovné skupiny tvoří ucelenou linii směrování jedince
požadovaným směrem. Prevenci ve zmiňovaném prostředí dělíme na konkrétní opatření –
detekci a na výchovná opatření.
Cíle:
Mezi rizikové chování u dětí a mládeže zařazujeme širokou škálu výchovných problémů,
výchovných poruch a poruch chování, a to včetně zneužívání návykových látek.
Primární prevence rizikového chování u žáků v působnosti MŠMT se zaměřuje prioritně na
předcházení rozvoje rizik, které směřují zejména k následujícím rizikovým projevům v
chování dětí a mládeže:
Interpersonální agresivní chování - agrese, šikana, kyberšikana a další rizikové
formy komunikace prostřednictvím multimedií, násilí, intolerance, antisemitismus,
extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie
Delikventní chování ve vztahu k hmotným statkům – vandalismus, krádeže,
sprejerství a další trestné činy a přečiny
Záškoláctví a neplnění školních povinností
Závislostní chování – návykové látky, alkohol, tabák, netolismus, hazardní hraní
(gambling)
Syndrom týraného dítěte
Rizikové sportovní aktivity, prevence úrazů
Rizikové chování v dopravě, prevence úrazů
Poruchy příjmu potravy
Negativní působení sekt, nová náboženská hnutí
Rizikové sexuální chování
Sebepoškozování
Příslušnost k subkulturám
Domácí násilí
Krizové situace spojené s ohrožením násilím ve školním prostředí, které přichází
z vnějšího i vnitřního prostředí
Za koordinaci preventivních aktivit na zařízení odpovídá školní metodik prevence. V rámci
své činnosti se podílí na přípravě Minimálního preventivního programu, jeho realizaci a
vyhodnocení jeho účinnosti. Spolupracuje s ředitelem školy, zástupkyní ředitele školy,
výchovnou poradkyní, etopedem, třídními učiteli a ostatními pedagogy a také s příslušnými
organizacemi a institucemi.
Minimální preventivní program - práce pedagogických pracovníků vychází z organizačního
řádu školy, část 30. Směrnice k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů
čj. VÚM 155/2012/Idu, ze školního řádu, z Dodatku ke školnímu řádu – postup školy
v oblasti primární prevence rizikového chování u žáků, který vzešel z Metodického pokynu
k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských
zařízeních ze dne 16. října 2007, čj. 20 006/2007-51.
K prevenci a řešení šikany vycházíme z Metodického pokynu ministryně školství, mládeže a
tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních (č.j. MSMT-
21149/2016).
Hlavním cílem prevence rizikového chování dětí a mládeže je minimalizovat vznik a snížit
míru rizikového chování u dětí a mládeže. Jako standardní součást výchovně vzdělávacího
procesu v našem zařízení je zabezpečována výchova k předcházení, minimalizaci či oddálení
rizikových projevů chování, ke zdravému životnímu stylu, k rozvoji pozitivního sociálního
3
chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací osobnosti.
Prioritou pro nás je také motivace k opuštění rizikového chování, pokud již nastalo a ochrana
před dopady rizikového chování, pokud již nastalo ve výrazné formě.
Cílem našeho programu je pozitivní změna klimatu ve škole, minimalizace kázeňských
problémů žáků, projevů šikany, počtu kouřících žáků a žáků zneužívajících další návykové
látky, zlepšení motivace žáků i pedagogů a pozitivní změny ve vztazích učitel – žák, žák –
žák, učitel – učitel.
Pro snížení výskytu výchovných problémů bychom měli žáky posilovat hlavně v oblasti
sociálních dovedností (ve vztahu k vrstevníkům, seberegulační a sebeorganizační dovednosti
(ovládání sebe sama), kázeň a dovednost dodržování pravidel či asertivní dovednosti).
Eliminovat tyto rizikové projevy budeme v následujícím školním roce prostřednictvím
rozvoje:
Komunikačních dovedností, které představují schopnost být přiměřeně otevřený,
hovořit o svých pocitech, účinně se dorozumívat jak verbálně tak neverbálně,
vyjednávat, nacházet kompromis, vyslechnout druhého a umět dávat zpětnou vazbu.
Schopnost čelit sociálnímu tlaku a umět odmítat – např. odmítnout návykovou látku.
Asertivní dovednosti a schopnost prosazování a odmítání požadavků nebo přijímání
kritiky, ale i pochvaly a komplimentů.
Schopnost empatie – dovednost interpretovat pocity a chování druhých a porozumění
životním situacím.
Mezi další sociální dovednosti, které by měly přispět k minimalizaci výskytu rizikového
chování, které by si měl žák osvojit je sociální percepce, schopnost zvládat konfliktní situace,
rozhodování se, schopnost předvídat následky určitého jednání, upřímnost, schopnost vytvářet
vztahy a budovat si přiměřenou síť sociálních vztahů, tvořivost v sociálním chování,
komunikaci, pracovní a studijní dovednosti, přizpůsobivost.
K osvojování a procvičování těchto sociálních dovedností budeme využívat interaktivních
metod učení, hraní rolí a diskuzí zejména v kontextu konkrétních každodenních situací,
konkrétních problémových či rizikových situací pro odpovídající věkové skupiny.
Cílem minimálního preventivního programu je ve spolupráci se všemi pedagogickými
pracovníky, ale i se zaměstnanci našeho školského zařízení a s rodiči formovat takovou
osobnost žáka, která je s ohledem na svůj věk schopná orientovat se v dané problematice,
zkoumat ji, ptát se, dělat rozhodnutí, která si bude vážit svého zdraví, bude umět nakládat se
svým volným časem a zvládat základní sociální dovednosti.
I. a II. stupeň ZŠ
Práce na obou stupních základní školy je velice náročná s ohledem na charakteristiku žáků
našeho školského zařízení (děti s nařízenou ústavní výchovou, uloženou ochrannou výchovou
či předběžným opatřením a navíc s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami). Zařazení prevence do vzdělávacího procesu školy je mimo jiné též ve formě začlenění
jednotlivých témat v různých vyučovacích předmětech na I. i II. stupni ZŠ (viz ŠVP školy a
učební plány). Především se tak děje v předmětech: občanská výchova, informatika, přírodopis,
chemie, dějepis, český jazyk, člověk a společnost, člověk a příroda, výchova ke zdraví, výživa
a příprava pokrmů, rodinná a zdravotní výchova, pracovní činnosti – příprava pokrmů.
K práci s tématy budou učitelé využívat metod výkladu, samostatné práce, práce s médii,
projektové vyučování, skupinové práce, hraní rolí, práce s materiálem, besed, přednášek.
Práce na prvním i druhém stupni koordinuje třídní učitel, tak aby byla probrána všechna
témata, ale nedocházelo k jejich překrývání a přesycení žáků informacemi.
Střední škola
4
Primární prevence žáků střední školy je učiteli probírána hlavně v předmětech základy
společenských věd a a estetická výchova, informatika. K práci s tématy lze využít metod
výkladu, samostatné práce, práce s médii, projektové vyučování, skupinovou práci, hraní rolí,
práce s materiálem, besed, přednášek. Výchovné působení na studenty během vyučování
probíhá v jednotlivých předmětech, kde rozhodujícím prvkem úspěšnosti jsou pedagogové,
kteří svou erudicí i svými životními postoji manifestují přirozenou cestou hodnoty, potřebné
při výchově studentů k pozitivním životním postojům, ke zdravému životnímu stylu.
Cíl
Žáci by před opuštěním ZŠ a SŠ měli:
- pojmenovat základní návykové látky
- znát jejich účinky na lidský organizmus
- umět posoudit zdravotní důsledky užívání ilegálních i legálních drog
- orientovat se v problematice závislosti
- znát základní právní normy
- vědět, kde jsou kontaktní místa pro danou problematiku
- posilovat své sebevědomí
- správně se rozhodovat, odmítat
- zaujímat zdravé životní postoje
- orientovat se v problematice sexuální výchovy
- bránit se různým formám násilí, vědět, kde hledat pomoc
- zvládat základní sociální dovednosti
Pomocí odborných besed a filmů k dané tématice jsou děti neustále upozorňovány na
důsledky rizikového chování a o jednotlivých poučeních jsou zápisy v třídních knihách.
Prostředí na které se zaměřujeme při prevenci:
a) zařízení:
- třída
- výchovná skupina
b) sociální oblast, do které se dostává žák při krátkodobém opuštění zařízení (prázdniny,
vycházky, podmíněné ubytování žáků atd.)
c) vlastní rodina dítěte jako speciální sféra zájmu
d) sociální oblast, ve které se pravděpodobně bude dítě pohybovat po ukončení ústavní
výchovy
Prevence dalšího rizikového chování:
Na úrovni disociálních, asociálních i antisociálních projevů dítěte.
Forma prevence: podle sociálního prostředí (primární, sekundární, terciální).