Uvod Do Politologie 2008

ÚVOD DO POLITOLOGIE

POLITOLOGIE A POLITICKÁ VĚDA (PV)

Co je politologie?- v západním světě se používá obvykle „politická věda“ (Political Science, science politique, Politische

Wissenschaft…) – již Jean Bodin v roce 1576

- jako samostatný obor se však prosazuje ve Spojených státech na sklonku 19.století, ve většině

evropských zemí se může hovořit až o době po II.světové válce.

- problémy a jevy, které zkoumá, existují od počátku lidské společnosti

- Počátky už v antice (Aristoteles a jeho Politika, dále Machiavelli, Montesquie, Tocqueville)

- jedna z nejmladších společenskovědních disciplín

- bouřlivý vývoj

- 19. st.: výlučně studium institucí definovaných ústavními texty

- postupně: reálné prostředí (praxe, pol. aktéři, jednotlivci, všechno)

- politologie těsně souvisí s ostatními disciplínami

Důležitá je otázka, zda PV je:

- průsečíkem těchto věd (jenže to by pak asi nebyla specifická disciplína)

- reziduální = bere si to, co ostatní nechtěli a co na ní zbylo?

- syntetická = tedy nadstavba, zastřešení ostat.věd?

Dále je to věda:

- multidisciplinární (má řadu podoborů)

- integrativní

- multiparadigmatická (mnoho interpretačních východisek, ne 1 správné řešení)

Definovat jednoznačně pojem politologie není snadné

- předmětem je politika => co je to „politika“ a „politické“? (mnohoznačné)

CO JE TO POLITIKA?

- překlad řeckého termínu POLITHEIA, správa města

- současný pojem má bohatou historii, mnoho změn

- problém s definicí „politika“, 3 hlavní důvody:

a) rozlehlost prvků,které lze ve společnosti považovat za politické

b) subjektivismus v přístupu k politice

c) neustálé změny - komplikovaný předmět vědy

1

- angličtina má dva výrazy:

POLICY – koncept jednání, program činnosti nebo sama činnost

POLITICS – prostředí nebo oblast, ve kterém soupeří různé politiky ve smyslu policy .

- neexistuje politika bez konfliktu, centrální význam má POLITICS

Různé přístupy k   jeho vysvětlení:

- behavioralismus (zaměření na jedince coby politického aktéra)

- chicagská škola (Merriam, Lasswell)

- 50.léta – MAURICE DUVERGER: 2 základní pojetí politické vědy:

a) jako věda o státu = „úzké vymezení“ (ústava)

b) jako věda o moci = „širší pojetí“ (dnes převažuje)

- politika je obecně mocenský vztah a moc je prostě všude

-nevýhody:

1) velmi konfliktní (politiku vidí pouze jako boj o moc)

2) hrozí rozpuštění PV (předmět hodně široký)

3) redukce pol. moci na pouze jednu z mnoha mocí

=> odlišení MAX WEBER:

Monopol legitimního násilí:

- politika má dva cíle: mír uvnitř společnosti a obrana pospolitosti navenek

=> stát musí mít monopol na legitimní použití násilí (a pouze stát)

- musí být nějak zásadně regulováno – většinou psanými zákony.

Rozlišení mezi mocí = Macht a panstvím = Herrschaft.

- moc: širší fenomén, vnucení vůle druhým

- panství: legitimní autorita

=> Podle druhu legitimity 3 druhy politického panství:

a) RACIONÁLNÍ = LEGÁLNÍ, BYROKRATICKÉ

- víra v zákonnost a racionálnost fungování politické autority

- lidé se podrobují neosobním, obecným pravidlům a zákonům

- potřeba rozvrstveného byrokratického aparátu.

- moderní západní demokracie

2

b) TRADIČNÍ PANSTVÍ

- víra v tradice a zvyky

- lid o tom nepřemýšlí, prostě to tak je

- carský režim v Rusku

c) CHARISMATICKÉ

- víra v jedinečnost, posvátnost, hrdinský charakter vůdce

- často v převratných obdobích

- Ajotoláh Chomejní v Íránu, Cortes, Pizzarro v JA

d) SMĚSICE

- častější

- Hitlerova Třetí říše (prvky charismatického a byrokratického panství)

PRIMÁT POLITIKY (R. Aron)

- politika klíčovou charakteristikou celé společnosti. Určuje:

1) kdo vládne

2) jak vládne

- což zásadně ovlivňuje/ odlišuje ekon., spol. i kult. sféry států

PŘEDMĚT ZÁJMU SOUČASNÉ PV1) Politické instituce procesy

2) Popis a rozbor typů organizací, funkce a kontroly politických sdružení uvnitř státu

3) Problémy vůdcovství, voleb, autority, moci

4) Vztah organizované pol. moci k jiným společenským silám (veřejné mínění, média, atd.)

5) Politické ideologie, ideje, politické teorie

6) Mezinárodní vztahy

Mezinárodní klasifikace politické vědy - 1948, mezinárodní skupina expertů v rámci UNESCO

1. Politické teorie (politické teorie, dějiny politických idejí)

2. Politické instituce (ústava, ústřední vláda, reg. a místní vláda, veřejná správa, ekon. a soc. funkce vlády,

komparace pol. institucí)

3

3. Strany, skupiny a veřejné mínění (politické strany, skupiny a sdružení, účast občana na vládě a správě,

veřejné mínění)

4. Mezinárodní vztahy (mezinárodní pol., pol. a mezinárodní organizace, mezinárodní právo)

Teoretické přístupy a metody v   politické vědě 1) Konzervativní (ontologicko-normativní/ prakticko-filosofická)

- vázána na klasickou filosofii

- historicky, potom 20. st.: 50., 60. léta, 80.-90. léta znovu velký nárůst

- existence a určení norem myšlení, chování a pol. praxe; hodnotové soudy

- vylučuje nahodilost, důraz na morálku, tradič. instituce

2) Empiricko-analytický (kriticko-racinální/ modernisté/ neopozitivisté) – USA

- popis pol. (soc.) reality, ryze deskriptivní

- výzkum a pozorování

- neutrální postoj, objektivita,verifikace

3) Historicko-dialektický (marxistický/ levicový/ kriticko-dialektický)

- kritizuje 1) a 2)

- mnoho společného s 1) a 2)

- uznává normy vycházející z historického vývoje (který je zákonitý)

- usuzovat na další vývoj, který lze takto „naprogramovat“

(Komparativní metody):

1) předmět komparace (co)

2) cíl(e) výzkumu (proč)

3) kritéria (jak)

4) vztah k časové ose (kdy)

Dva typy:

1) Diachronní - vývoj urč. jevu v delším časovém úseku

2) Synchronní - více fenoménů ve stejné době, ale v různých teritoriích

4

DEMOKRACIE

CO JE TO DEMOKRACIE• starověký politický termín = vláda lidu (démos + kratos)• dlouhý, proměnlivý vývoj• problém definice pojmu „lid“

DEMOKRACIE – VÝVOJ• do konce 18. st.: negativní konotace - přímá vláda lidu, vláda davu a okrádání bohatých chudými• zlom: VFR a US revoluce (18./19. st.)• Změna chápání „demokracie“ 19. x 20.st.:a) Přímá účast → Zastupitelský systémb) Systém pro chudé → Systém pro všechnyc) Systém ku prospěchu většiny → Systém ku prospěchu všech (včetně ochrany menšin)

KLÍČOVÉ OTÁZKY pro MODERNÍ DEMOKRACII 1) KDO vládne? – tj. vymezení pojmu LID - DEMOS 2) V jakém rozsahu? - správná míra demokratické vlády 3) Jakým způsobem? - přímá vláda lidu vs. zastupitelské instituce? 4) Za jakých podmínek? –společensko-ekonomických a kulturních předpokladů demokracie

ad 1) GIOVANNI SARTORI • Lze rozlišit 6 pojetí lidu (demos). Dobré jen: většina + menšiny.

ad 3) PŘÍMÁ DEMOKRACIE • založena na rousseaovské idee kolektivního rozhodování• záležitost historie, zejména antiky + obecně malých společenství (lze jen v malých jednotkách)• Dnešní státy pouze určité principy + prvky přímé demokracie

ZASTUPITELSKÁ (REPREZENTATIVNÍ) DEMOKRACIE • „reprezentativní“ : občané volí svého „reprezentanta“, který je zastupuje („zastupitelská“) a hájí jejich zájmy v polit. oblasti• lid deleguje svou suverenitu na určitý orgán – tzv. moc delegovaná • volený orgán má vůči němu zodpovědnost

Proč zastupitelská: A) Přílišná velikost moderních státůB) Přílišná komplexnost/složitost moderní společnosti C) Otázka „schopnosti“ lidu – sporné →

a) vláda lidu vrozená nebo naučitelná- vláda sobě si vládnoucích občanů (vychovaní k občanství) = skutečná demokracie - vláda mas (tupé, nevzdělané)

b) lidé si nedokáží sami rozumně vládnout => podřízeni těm lepším z lidí, nebo abstraktnímu principu

Prvky přímé demokracie v dnešních reprezentativních demokraciích1) Referendum, případně lidová iniciativa

5

2) Přímá volba exekutivy3) Tzv. recall (odvolání zastupitele) + nové hlasování (volby)4) Tzv. primárky (návrh kandidátů)

KRITIKA DEMOKRACIE I.) Ze strany „NEPŘÁTEL DEMOKRACIE“ í např.totalitní/diktátorsky orient.II.) Od „ZASTÁNCŮ DEMOKRACIE“ tj. prodemokraticky orientovaných autorů“: III.) Elitářské teorie a oligarchické tendenceIV) Teorie neliberální demokracie – Fareed Zakaria• liberalismus ≠ demokracie! • LIBERALIZACE = právo OPOZICE účastnit se politického procesu • PARTICIPACE = právo OBČANŮ podílet se na rozhodování, • problém DNES (konec 20.st.) = „vzestup neliberálních demokracií“

POLYARCHIE - ROBERT DAHL

• deskriptivní demokratické teorie: obsahuje předem stanovená měřitelná kritéria• polyarchie definuje reálný systém fungující v reálném světě • demokracie = pojem ideálistického zřízení

HLAVNÍ CÍL• určit základní kritéria demokracie• 1) určit, zda a jak moc je systém určité země demokratický• 2) porovnávat jednotlivé země mezi sebou• umožnit co nejlépe popsat realitu a analyzovat jednotlivé existující systémy

POSTUP:• ideál demokracie: 100% hodnoty jednotlivých kritérií• polyarchie: nikdy ne 100%

PŘEDBĚŽNÁ KRITÉRIA DEMOKRATICKÉHO ŘÁDU• 1) Závazná rozhodnutí činí pouze ti, kdo jsou těmto rozhodnutím také podřízeni• 2) Nikdo není vyloučen z „lidu“ • 3) Vnitřní rovnoprávnost a rovnost• 4) Princip spravedlnosti• 5) Princip osobní autonomie

ZÁKLADNÍ KRITÉRIA pro měření DEMOKRACIE• 5 kritérií pro měření reálného demokratického procesu:1) Rovné hlasovací právo2) Univerzálnost, tj. všeobecné volební právo pro všechny dospělé jedince3) Účinná participace, tj. možnost plně se účastnit politického procesu včetně vlastního vyjádření4) Pochopení založené na informacích 5) Konečná kontrola programu lidem (démosem), tj. lid má vždy právo rozhodovat o tom, které otázky a problémy jsou pro společnost ty stěžejní

Teprve když jsou přítomné všechna tato kritéria, vzniká plně demokratický proces

6

INSTITUCE POLYARCHIE• K plné demokracii jsou nutné určité instituce (7):1) Volení úředníci, kteří kontrolují vládní rozhodnutí a ústavnost 2) Svobodné a pravidelně se opakující volby3) Všeobecné volební právo - aktivní, (tj. právo jít volit) - kromě omezení věkem,zdravím, případně funkcí4) Právo být volen - tj.všeobecné pasivní volební právo (sám se stát zastupitelem)5) Svoboda projevu6) Dostupnost všech informací7) Svoboda sdružování

Pokud všechna kritéria ≥ 0,5 = polyarchieVšechna kritéria ≤ 0,5 = ne-polyarchie, tj. nedemokracieMinim. 1 kritérium≥ 0,5 a zároveň minim. 1 kritérium ≤ 0,5 = smíšená polyarchie

VZNIK POLYARCHIÍ- na začátku 19.století –pouze ojediněle, nárůst až 20. století

3 základní časová období, vlny vzniku polyarchií:1) 1776-1930: VFR, nezávislé americké kolonie, pak VB a CH = tzv.“mužské polyarchie“ (nárůst po 1. SV)2) 1950-19593) od konce 80. let

VZNIK/ZÁNIK POLYARCHIÍ1) V zemi s nepolyarchií - příznivé podmínky → dojde k přechodu k polyarchii a pokud příznivé podmínky přetrvávají, polyarchie se změní na trvalou2) v nepolyarchii nedochází - vůbec nebo jen velmi málo - k rozvinutí příznivých podmínek → k přechodu na polyarchie nedojde a zůstává dál nepolyarchický systém3) v nepolyarchickém režimu existují smíšené nebo pouze dočasně příznivé (nebo velmi omezeně) podmínky → s největší pravděpodobností vznikne nestabilní polyarchie:• Nestabilní polyarchie se může udržet jen určitou dobu – pak nastane jedna ze tří variant: a) Nestabilní p. se zhroutí a dojde k obnovení nepolyarchieb) Nestabilní p.se zhroutí a obnoví se nepolyarchie, ovšem i ta se brzy zhroutí a nově založená polyarchie vytrvá = trvalá normální polyarchiec) Nestabilní p. se zhroutí a obnoví se polyarchie, ale i ta se zhroutí a znovu polyarchie a jde to takhle pořád dokola- tedy kolísání

5 podmínek pro UDRŽENÍ polyarchie 1) Civilní kontrola prostředků násilného donucení 2) MDP společnost = moderní dynamická pluralitní společnost (neexistuje 1 centrum pol. moci a zdrojů)3) Kulturní homogenie (žádný subkulturní pluralismus)4) Postoj politických aktivistů5) Absence zahraničního vlivu či kontroly - ne úplně přesné podmínky

7

KONSOCIAČNÍ (konsenzuální aj.) DEMOKRACIE• Popření teorie nutnosti kulturní homogenie

NIZOZEMÍ1) konfesní linie: a) katolíci b) kalvinisté c) sekularizovaný blok2) třídní linie:

a) liberální blok b) socialistický blok• Na počátku 20.století – stabilně vytvořené 4 rozdílné, vzájemně antagonistické skupiny (ZUILEN):• 1) katolíci• 2) kalvinisté• 3) socialisté• 4) liberálové

KONSOCIAČNÍ ZEMĚ zcela specifické podmínky (Lijphart) Velmi napomáhá:• vnější ohrožení systému• vícečetná rovnováha sil mezi subkulturami

A) vztahy mezi elitami jednotlivých subkultur a) vědomí nebezpečí a krizí, které s sebou fragmentace přinášíb) ochota udržet a podílet se na systémuc) schopnost spolupráce i skrze segmentyd) při řešení konfliktů slaďovat jejich zájmye) usilování o snižování napětí mezi segmenty + reformulace zájmů, aby byly přijatelné pro ostatníB) vztahy na úrovni mas• udržovat na minimální úrovni (Easton: „dobrovolný politický apartheid“)C) vztahy uvnitř subkultur• vnitřní soudržnost subkultury – umožňuje politickým představitelům počítat s loajalitou členů

CHARAKTERISTIKA KONSOCIAČNÍ DEMOKRACIE1) velká koalice2) proporcionalita3) menšinové veto4) segmentální autonomie

8

TOTALITARISMUS a jiné nedemokratické režimy

- tyranie, despotismus, autokracie, absolutismus, diktatura, autoritářství a především totalitarismus. - každé se vztahuje pouze k určitému typu zřízení a URČITÉ EPOŠE

1-2) Tyranie a despotismus- antika

TYRANIS- typ monarchie, v jejímž čele stál samovládce = tyrannos – zmocnění vlády státním převratem- negativní význam až později (kvůli chování tyranů)- přechodové období, forma boje lidu proti stávající dědičné rodové aristokracii a oligarchii.

DESPOCIE- vztah vládce k ovládanému = vztah pána a otroka- osobní, neomezená z/vůle panovníka- negativní význam

3-4) Absolutismus a autokracie (synonyma)- 18. století

ABSOLUTISMUS- nejvyšší, dokonalá, úplná a ničím nedotknutelná moc- moc bez kontroly a omezení- stát chápán jako soukromý majetek monarchy

AUTOKRACIE- samovláda- neomezená státní moc soustředěná v rukou jednotlivce nebo úzké skupiny lidí - carské Ruska

K   současnosti (počínaje 20. st.) se vztahují poslední 3 termíny

5) Diktatura („vláda příkazů“) - neomezená vláda jednotlivce, skupiny jednotlivců nebo jedné politické strany, monopolizace:

a) v rámci ústavy b) násilím

- pojem zastřešuje poslední dva typyx římský diktátor - ne politický útvar, natož režim, ale způsob řešení určité krizové situace - Itálie: 19.století - Garibaldi (symbolické znovuobrození Římské říše)- Karel Marx („diktatura proletariátu“) - Mussolini (glorifikace zmrtvýchvstání Římské říše)

6) Autoritarismus, autoritářství - formální, institucionalizovaná, legitimní moc -> režim, který zneužívá autoritu J. LINZ definuje jako systémy, které:

1) povolují vyjadřování jen omezeného pluralismu (přístup k moci jen vybraným)2) postrádají vypracovanou a vůdčí ideologii

9

3) nepraktikují zásadnější politickou mobilizaci – s výjimkou určitých částí vývoje4) moc vykonávaná vůdcem či vládnoucí skupinou má nepříliš jasné, ale přece zjistitelné hranice

x totalitní režimy:- menší míra homogenizace- menší kontrola státu nad ekon., kult. a soc. strukturami

7) TOTALITARISMUS- každý směr, aspekt a část pol., soc. i ekon. života podřízen kontrole státu - užítí veškerých represivních prostředků- Mussolini (1925): „la nostra feroce volonta totalitaria“ (naše divoká totální (nezkrotná) vůle), „lo stato totalitario“ = „všezahrnující stát“- Giovani Gentile: „totální (ve smyslu celkový) koncept života“

- dva uznávané reálně existující totalitní režimy, a to nacismus a komunismus Spory politologů (hl. C. J. FRIEDRICH): totalitarismus…1) projev pouze moderní společnosti (nikoli historický)2) slovo označuje určitou obecnou vlastnost společnosti X pouze určitý typ politického režimu3) který systém lze označit jako totalitní – pomocí výčtu určitých charakteristik?

ad 1)- výraz proměny a vývoje moderní masové společnosti, tedy společnosti od počátku 20.století, díky procesu modernizace a urbanizace (ztráta vnitřní třídní struktury a soc. vazeb => manipulovatelnost)

ad 2) - výraz „totalitní“ a „totalitarismus“ pouze v politické oblasti- pouze pro opravdu reálné totalitní projevy

ad 3) Základní charakteristiky totalitarismu:

1) oficiální ideologie – musí všichni akceptovat2) jediná masová pol. strana – hierarch. organizována, nadřízena nebo propojena se státní byrokracií3) monopol na kontrolu všech prostředků ozbrojené moci (armády)4) kontrola prostředků masové komunikace, která je provázená prostřednictvím stejných mechanismů 5) fyzická a psychologická kontroly společnosti prostřednictvím teroristických postupů policie6) centrální řízení a kontrola ekonomiky

SARTORIHO TEORIE TOTALITARISMU:1) pouze pro systémy moderní masové společnosti 20.století2) nutné totalitarismus pojímat jako ideální typ určitého kontinua, jako protipól ideální demokracie=> reálné režimy se přibližují tot. (obdoba polyarchií) = totalitní režimy.

Hlavní znaky ideálního totalitarismu:1) moderní technologie (dovoluje „totální rozšíření a pronikání moci“)2) ideologizace politiky (naplňuje přesně znaky náboženství)3) všezahrnující kontrola společnosti, všepronikající politické ovládnutí všeho, včetně mimopolitického života člověka („uvěznění celé společnosti do rámce státu“) - totální politizaci společnosti, „všechno je stát“.4) trvale přítomen všeobjímající pocit strachu - režim má trvalou možnost omezovat autonomní akce v kterékoli oblasti společenského dění (strach z možného teroru)

10

5) vývoj: rutinizace – etablování režimu přináší nejen snížení fyzického násilí, ale zároveň i snížení ideologické horlivosti (příp. samovolně přejde k jiné formě nedem. zřízení)

11

VLÁDNÍ SYSTÉMY = VLÁDNÍ MODELY

Rozdělení demokratických států:I.) Kdo ztělesňuje nejvyšší státní suverenitu (tj. hlava státu) + jak je do funkce vybírán II.) Jak je vykonávána lidová vůle (přímo x nepřímo)III.) Podle podoby vládního systému (forma vládního modelu)

Ad I.) a) republikánské zřízení = republika b) monarchie (dědičná x volená)

Ad II.) a) přímá (= plebiscitární) demokracieb) zastupitelská (= reprezentativní) demokracie

Výjimka: DIREKTORIÁLNÍ SYSTÉM - ŠVÝCARSKO

• nemá individuální hlavu státu • Federální rada - stále 7 členů, voleni 2komorovým parlamentem (Federální shromáždění) • 4 hl. pol. strany garantovány zastoupení ve vládě = výraz silné konsociační demokracie • vláda neodpovědná parlamentu + nemůže jí nijak odvolat• 1 ze členů Federální rady na rok Prezidentem Federální rady – tj. de facto předsedou vlády –

ovšem žádné pravomoci, jen čestná funkce • Vláda plní i funkci kolektivní hlavy státu!

VLÁDNÍ SYSTÉMY• způsob rozložení moci mezi základní složky státní moci • každý demokratický politický systém = 3 základní složky státní moci:

1) EXEKUTIVA = výkonná moc- ztělesněna vládou – v čele premiér, vedle něj stojí hlava státu – prezident

2) LEGISLATIVA = zákonodárná moc- reprezentována zákonodárným sborem – parlamentem (1, 2 komory)

3) JUDIKATURA = soudní moc- několik úrovní (mj. Nejvyšší soud, Ústavní soud, případně Správní soud)

PV se zaobírá výhradně legislativou a exekutivou, soudní moci si všímá jen v souvislostech

3 HLAVNÍ TYPY VLÁDNÍCH SYSTÉMŮ- dle poměru mocí

1) Parlamentní systém 2) Prezidentský systém 3) Poloprezidentský systém

PARLAMENTNÍ SYSTÉMHLAVNÍ PRINCIPY:1) svrchovanost parlamentu (reprezentuje suverenitu lidu a vláda je odvozena z parlamentu)2) výrazná kooperace výkonné a zákonodárné moci = tzv. „sdílená legislativně-exekutivní moc“ A) převaha a kontrola zákonodárné moci nad výkonnou

• vláda musí být jmenována se souhlasem parlamentu • nutná stálá většinová podpora parlamentu• parlament – možnost vyslovení nedůvěry vládě

12

• prezident volen (většinou) ParlamentemB) převaha a kontrola výkonné moci nad zákonodárnou

• exekutiva má možnost rozpustit parlament + vypsat nové volby • To platí minimálně pro dolní komoru, která je většinou mnohem silnější než senát, výjimka:

federace či tzv. dokonalý bikameralismus- zde obě komory naprosto rovnoprávné a obě stejné pravomoci i postavení

3) hlava státu (prezident či monarcha) má ze zákona vliv na tvorbu vlády, důležitá role v době krize

3 SUBKATEGORIE PARLAMENTNÍCH SYSTÉMŮ:

Premiérský systém • např. Velká Británie• převaha exekutivy nad parlamentem• zásadní role - osoba premiéra • fungování: 1 strana – vítěz voleb, sama sestaví vládu, předseda této strany = premiér • v podstatě přímá volba premiéra • silný premiér - legitimita: z přímé volby premiéra + coby leader vládnoucí strany• ústřední těžiště moci ve vládě (v rukou premiéra) • obecně možné pouze v systémech s velmi málo stranami (nejlépe 2)

(Kancléřský parlamentarismus)• např. Spolková republika Německo• kancléř = předseda vlády• slabší než UK typ – důvod: Německo = vícestranický systém = koaliční vlády • tzv. konstruktivní votum nedůvěry – parlament vyslovení nedůvěry kancléři jen pokud zároveň

jméno budoucího kancléře se zajištěnou většinovou podporu parlamentu = obě varianty poskytují velkou stabilitu a zároveň i výkonnost vlády

Vláda zákonodárných sborů • Θ opak premiérského typu• většinou v systémech s velkým počtem politických stran • absolutní, nekontrolovatelný parlamentarismus, jasná nadvláda parlamentu nad vládou

= chaos, anarchie parlamentu x vláda nemá nad ní žádnou kontrola

Stranicky kontrolovaný parlamentarismus• někde mezi I. a II. typem• převaha na straně parlamentu, ale v něm rozhodující vliv politické strany (např. Itálie) • rozhodující těžiště v centrálách pol. stran• Θ možný dopad: přílišná pozice politických stran (uzurpace moci, korupce….)

PREZIDENTSKÝ SYSTÉM• charakteristické výrazné a zřetelné oddělení mocí • exekutiva ztělesněná prezidentem – zcela nezávislý na parlamentu, ze své funkce neodpovědný

= proto označován jako forma dualistického výkonu státní moci• Typický příklad: USA (+ sféra vlivu)• 5 hlavních definičních kritérií :

1) v čele státu prezident volený přímou či „jakoby přímou“ všelidovou volbou 2) zvolen na pevně stanovené funkční období, nemůže být odvolán - pouze pomocí impeachementu3) prezident zároveň i předsedou vlády – vládu sám jmenuje i řídí – vláda nezávislá na Parlamentu4) prezident má zároveň rozsáhlé zákonodárné pravomoci5) výrazné oddělení výkonné a zákonodárné moci - každá vlastní legitimitu vázanou na vůli voličů

13

POLOPREZIDENSTKÝ SYSTÉM• nejméně rozšířený• typický představitel Francie za V. republiky• jakási smíšená forma na pomezí mezi parlamentním a prezidentským systémem

HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY:• prezident volen přímo na pevně dané funkční období, neodvolatelný (prezident. systém)• duální struktura autority (duální diarchie) = výkonná moc je rozdělena mezi dvě osoby:

A) prezidenta - hlava státu B) premiéra - v čele vlády

- je nutná jejich vzájemná spolupráce = „dvouhlavý orel“

3 kritéria duální autority:1) prezident nezávislý na parlamentu, ale jeho vůle musí procházet přes rozhodnutí vlády2) premiér a kabinet vázáni na parlament (vyslovení důvěry) = nutná většin. podpora parlamentu=> různé vyvažování + přesouvání mocenské převahy uvnitř exekutivy (Duvergerova mřížka), „potenciál autonomie“ každé složky exekutivy - pozice prezidenta nejslabší v období KOHABITACE – prezident a premiér z opozičních stran/koalic (prezidentova strana má v parlamentu menšinu)

Duvergerova transformační mřížka2 základní osy A a BA. Vztah prezidenta a parlamentní většiny B. Reálná síla většiny

Diarchax x x AV

C) ABSENCE VĚTŠINY

RegulátorSymbolRegulátor OMKV

B) KVAZIVĚTŠINA

RegulátorSymbol Regulátor DiarchaVyváženákoalice

RegulátorSymbol Regulátor Omezený monarcha

OM

Koalice s dominant stranou

RegulátorSymbolRegulátorAbsolutní monarcha

Mono-litická

A) SKUTEČNÁ VĚTŠINA

NeutrálČlen vět.OpozičníVůdce v.PREZ.

14

STRANY A STRANICKÉ SYSTÉMY

a) politické strany b) nátlakové skupinyOBĚ = hlavní aktéři politického životě, rozdíl z hlediska jejich CÍLE

POLITICKÉ STRANY - hlavní cíl: dobýt moc nebo se jinak přímo účastnit na jejím vykonávání, získávat hlasy ve volbách, mít reprezentanty, utvořit vládu

NÁTLAKOVÉ SKUPINY NS (NO)- často z různých občanských iniciativ (ekolog. hnutí, pacifist. a femin. organizace, nac. proud atd.) - cíl: mimo politickou oblast, o pol. moc usilují jen kvůli dosažení svého- působí zvenku- často přecházejí na PS (větší vliv)

POLITICKÉ LIGY- chtějí získat politickou moc (jako PS) –aby ovládali stát, ale jsou zásadně antisystémové, protiparlamentní a protidemokratické - často se přetvoří na (extrémistické) politické strany (účinnější)

DEFINICE POLITICKÝCH STRAN 1) trvalá organizace (tj. přežije své vůdce) 2) – “ – s dobrovolným členstvím, jejíž členy spojují určité společné zájmy 3) dobře řízená a zjevně trvalá místní organizace, vztahy i na národním měřítku 4) rozhodná vůle vůdců dosáhnout vykonávat moc (ne ji pouze ovlivňovat)5) úsilí o lidovou podporu (ve volbách)6) vypracovaný politický program ( v něm formulovány ty společné zájmy)

VZNIK STRANA) INSTITUCIONÁLNÍ PŘÍSTUP (Maurice Duverger)- strany se objevují společně s rozšiřováním demokracie1) volební a parlamentní2) mimovolební a mimoparlamentní3) strany vzniklé rozštěpením nebo sloučením jiných politických stran

Ad 1) - jednotlivé volební obvody-> pro podporu kandidáta se vytvořil určitý volební výbor-> kandidát se dostal do parlamentu, spolupráce s ideolog. blízkými poslanci-> spojování místních výborů

Ad 2) - z předem existující instituce, jejíž vlastní činnost spadá mimo volby a parlament

Původ strany má zásadní vliv na pozdější fungování (určuje její základní strukturu)

Strany z mimovolebního/mimoparlam. prostředí jsou obecně:1) centralizovanější 2) disciplinovanější a soudržnější –převažuje stranická disciplína- jinak se označuje, že jsou pružné = nedisciplinované x tuhé = ukázněné - závisí na povaze organizace, ze které vzešly

15

B) KONFLIKTNÍ PŘÍSTUP- pol. strany se objevují jako představitelé určitých socio-kulturních konfliktů – tzv. štěpných linií- konflikty pocházejí ze dvou revolucí: průmyslové a národní

Základní schéma (Rokkan, Seiler)

REVOLUCEOSY PRŮMYSLOVÁ R. NÁRODNÍ R.

TERITORIÁLNÍ Město/Venkov Centrum/ Periferie

FUNKČNÍ Vlastníci/Pracující Církev/Stát

1) Vlastníci x pracující (sociální báze) A) na straně „majitelů“ – konzervativní a liberální strany B) na straně pracujících – socialistické a komunistické strany

2) Církev x stát A) křesťansko-demokratické strany B) radikálové (odpůrci církve)

3) Centrum x periferie - centralisté x autonomisté (federalisté a separatisté)

4) Město x venkov - projevuje se pouze na straně venkova – různé agrární, zemědělské a ekologické strany

Přidána 3. revoluce – tzv. mezinárodní či totalitní – nedemokratické revoluce (hl. bolševické)

OSY PRŮMYSLOVÁ R. NÁRODNÍ R. TOTALITNÍ R.

TERITORIÁLNÍ

Město/Venkov Centrum/ Periferie Domácí/Mezinárodní

FUNKČNÍ Vlastníci/Pracující Církev/Stát Stát/Občanská společnost

1) Stát x občanská společnost A) demokraticky založené strany vycházející ze zásad občanské společnosti B) strany, které hlavní roli svěřují státu

2) Domácí x mezinárodní A) př. Ceaceuscova KS Rumunska (domácí monopolistická strana, nezávislá na SSR) B) př. KSČ v době normalizace (velmi závislá na sovětské KS) = kosmopolitní strana

VLIV ŠTĚPNÝCH LINIÍ- všechny typy měly vliv na vznik evr. systémů, některé překonané nebo latentní- v rámci jednotlivých zemí se štěpné linie mohou různě překrývat, posilovat nebo naopak oslabovat. Podle Roberta Dahla existují 3 různé skupiny zemí:1) země se značně homogenním složením 2) země s více „konvergujícími“ druhy rozdílů3) země s tzv. „překrýváním dualismů“

16

ad 1) země se značně homogenním složením, s výjimkou sociálního statutu a ekonomického postavení

- etnicky, jazykově a nábožensky jednotná země, bez větších rozdílů nebo zaostalých regionů- hlavní rozdíl ve společenském statusu – socioknonimické úrovni

ad 2) země, kde se více druhů sociálně-ekonomických rozdílů SPOJUJE - posilují se- např. Severní Irsko, Belgie- spojuje se několik faktorů dohromady SEVERNÍ IRSKO – 2 bloky:

• Štěpné linie:a) Etnicko - jazyková – HLAVNÍ b) Náboženská (v kombinaci s etnicitou)c) Ekonomická (vázána na etnickou příslušnost – ekonomická diskriminace irské populace) Štěpné linie → 2 bloky navzájem silně antagonické :a) Ir (keltský jazyk) + katolík + nižší vrstvyb) Brit + protestant + vyšší příjmy

BELGIERozdělena dle národností: Valoni – frankofonní x Vlámové – holandština x německá menšina (NJ)

Æ Štěpné linie : a) Etnicko-jazyková - HLAVNÍ b) Ekonomická (méně významná)c) Náboženská (nevýznamná)• Zasahuje i geografické zakotvení táborů• Frankofonní Valoni – hlavně na jihu• Holandsky hovořící Vlámové (ekonomicky nejvyspělejší) • (Německá menšina – na východě)

ad 3) země, kde se rozdíly vzájemně PŘETÍNAJÍ, KŘÍŽÍ = „PŘEKRÝVÁNÍ DUALISMŮ“- případ Švýcarsko nebo Nizozemí- občan patří podle jednotlivých štěpení do různých skupin - občané se cítí být příslušníky více skupin v   jejich osobním zájmu je, aby nevznikaly mezi těmito jednotlivými skupinami konflikty – naopak se budou snažit vždy dosáhnout kompromisu a používat smířlivosti – a to ve všech otázkách -= tolerance + kompromis + solidarita

ZÁKLADNÍ HISTORICKÉ TYPY POLITICKÝCH STRAN

1) STRANA MAS (masová strana)• Snaha o co největší počet členů-kvůli:a) členským příspěvkům (tj. jeden z hlavních zdrojů stranických příjmů)b) výchova budoucích stranických elitc) snaha prostřednictvím svých členů „vychovávat“ spol. třídu, která tvoří její voličskou základnu• obecně mnohem centralizovanější a disciplinovanější• původ: většinou mimoparlamentní a mimovolební• socialistické a komunistické strany

2) STRANA KÁDRŮ• málo členů: vlivné osoby, bohatí mecenáši• stranické elity SELEKCÍ, VÝBĚREM• původ: většinou parlamentní/volební • obecně ↓ centralizované, ↓ stranická disciplína, ↓ vliv stranického centra

17

„NOVÉ“ POLITICKÉ STRANY• odklon občanů od striktně ideologického rámce identifikace s   politickou reprezentací • úpadek podpory pro historické politické strany + vznik nových PS• důraz na univerzalistický charakter stran - uzpůsobení programů, aby získali podporu • hlavní cíle dané strany už nebyl reprezentovat ten určitý segment společnosti =>

CATCH – ALL – PARTY- autor: Otto Kirchheimer

MONOTÉMATICKÉ SUBJEKTY - úzce specializované (např. ekologická hnutí)

Růst hnutí zaměřených nacionalisticky nebo populisticko-xenofobně

Kartelová strana (strana kartelu)• strana „profesionálních politiků“• úbytek členské základny (nejen počet, ale i vliv straníků i občanů na stranické vedení Æ uvnitř

strany oligarchizace vedení, „politici z profese“ usilující o moc „pro moc“, ne ideologie • důležitá role - média a schopnost udržovat dobré vztahy s nimi

IDEOLOGIE a IDEOLOGICKÉ ZAMĚŘENÍ politických stranZákladní/tradiční dělení politických stran:

a) LEVICEb) PRAVICE c) STŘED

Případně širší dělení: krajní, umírnění, střed, umírnění, krajní- měření míry ideologie, respektive zařazení jednotlivých politických stran

- pomocí tzv. ŠKÁLY POLITICKÉHO SPEKTRA (politická/ideologická škála)

IDEOLOGICKÉ RODINY POL. STRAN dle KLAUSE VON BEYMEHO:a) liberální a radikální stranyb) konzervativní stranyc) socialistické a sociálně demokratické stranyd) křesťansko-demokratické stranye) komunistické stranyf) rolnické stranyg) regionální a etnické stranyh) krajně(extrémně) pravicové stranyf) ekologické strany

STRANICKÉ SYSTÉMY = SYTÉMY STRAN- souhrn politických stran v interakci (vzájemnosti) v daném politickém systému- 5 záklaních proměnných stranického systému:1) počet stran2) jejich poměrná (vzájemná) velikost3) jejich ideologie + polarizace = tj. ideologická vzdálenost mezi jednotlivými aktéry4) sociální povaha jejich voličů5) podoba jejich vedení

Ad 1)tj. relevantních politických stran = trvaleji váže tak podstatný počet hlasů, že ji nelze přehlížet, má:

a) koaliční potenciálb) vyděračský potenciál

18

Základní dělení stranických systémů (podle Giovanni Sartoriho):a) soutěživé systémy = systémy stranického pluralismu, demokaticé systémyb) nesoutěživé s. = systémy nedemokratické, neb není připuštěna svobodná soutěž polit.stran

Základní rozlišení stranických systémů (podle Maurice Duvergera):1) systémy jedné strany2) dvoustranické systémy3) multipartijní sytémy – tj. 3 a více politické strany

Systémy jedné strany a) systém (opravdu) jediné strany - nesoutěživý systémb) systém s hegemonní stranou - nesoutěživý systémc) systém s převládající/ predominantní stranou - soutěživý systém- dominantní strana – dlouhodobě nejsilnější politická stran- predominantní strana –minimálně 3 volby po sobě zisk nadpoloviční počet mandátů v dolní komoře

Dvoustranické systémy- boj dvou hlavních politických stran- možná alternace v příštích volbách - dostředivé tendence - jasně viditelná opozice, zodpovědnost vlády Systém 2,5 strany - 2 velké strany s jedním malým uprostřed, který má vysoký koaliční potenciál

Multipartismus (= pluralismus stran)1) umírněný pluralismus stran2) polarizovaný pluralismus = extrémní pluralismus stran 3) atomizovaný systém - hlavní role POLARIZACE

1) umírněný pluralismus strana) systém s nejméně 3 ale nevíce 5-6 stranamib) slabá polarizace- fragmentovaný systém, ale není zde silná ideologická polarizace - strany kolem dvou pólů, soustřeďují se jako dvoustranický systém na středovou politiku - ale: velká pravděpodobnost koaličních vlád- nebývají antisystémové strany - může se dostat do podoby Dualismu aliancí – trvalé spojenectví stran do 2 koalic

2) polarizovaný multipartismus = extrémní pluralismus stran - od 5/6 stran do cca 8 stran- silná polarizace- většinou 3 (ale i 5) pólový- přítomnost antisystémových stran - vláda obvykle ze středu + umírnění, ale sevřena bilaterální opozicí antisystémových stran - nemožnost politické alternace

3) atomizovaný systém - nad 8 politických stran - tak zásadní roztříštěnost stranických aktérů, že vlastně neexistují žádná pravidla hry- systém v rozkladu

19

Volební systém:= jeden ze způsobů obsazování důležitých politických postůÆ PROCES, během něhož dochází k ustavení politických reprezentantů= souhrn všech relevantních technik a pravidel, pomocí nichž se hlasy voličů převádějí na mandáty

- prostředek LIDOVÉHO SOUDU (= odměna či penalizace politiků za předchozí chování)

FUNKCE VOLEB:1) PROSTŘEDEK LEGITIMACE POLITICKÉHO SYSTÉMU - 2 kategorie leg.: a) Legitimace REŽIMU jako takového b) Legitimace AKTUÁLNÍHO ROZLOŽENÍ POLITICKÝCH SIL – tj. MOCENSKÝCH ELIT2) Přirozený VÝBĚR POLITICKÝCH ELIT 3) PROCEDURA POKOJNÉHO ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ VE SPOLEČNOSTI:4) Prostředek ALTERNACE = pokojných mocenských změn - stávající politická elita ochotna pokojně odejít, neb se v budoucnu může znovu dostat k moci 5) Prostředek MOBILIZACE VOLIČŮ = mobilizace pro určité hodnoty, postoje, programy (x polit. apatie) - důležité zejména v transformujících se systémech (v tradičních demokraciích občané zvyklí participovat na moci – zájmové skupiny, občanská sdružení atd.)6) Vertikální KONTROLA MOCI - kontrola exekutivy i legislativy 7) KONTROLA POLITICKÝCH STRAN

- čím vyšší počet stran = FRAGMENTACE, tím menší možná kontrola. Důvody:a) fragmentace = koaliční vládyb) fr.= ↓ snížení zodpovědnosti vládyc) fr.= ↓ snížení kontroly vlády

= celkově snížení POLITIKY REÁLNÝCH POLITICKÝCH SLIBŮ (x UK) → před volbami hory doly, poté výmluvy8) Ustavení VOLENÝCH ORGÁNŮ

- které respektují společenské štěpeníPři aplikaci voleb.systémů nutno rozlišovat HETEROGENNÍ (více cleavages) x HOMOGENNÍ ZEMĚ (1 konfliktní štěpení)

• do homogenní země poměrný systém → umělá fragmentace, dle iracionálních klíčů → může vzniknout tzv. polarizovaný pluralismus

• do heterogenní země většinový systém → vyloučení některých skupin → časem velké problémy9) RACIONALIZACE STRANICKÝCH SYSTÉMŮ

a) Konfliktní štěpné linie → potvrzení = udržení x odumření b) Ustavování stabilní a akceschopné vlády Vláda stabilní ≠ vláda akceschopná ≠ vláda aktivistická ? Každá vláda potřebuje parl.většinovou podporu k udržení u moci + k výkonu své funkce→ nutné 2 základní vlastnosti: 1) životaschopnost (viability) 2) účinnost (effectiveness či efficiency)- spolu přímo nesouvisí, ale vlády v parlamentních systémech musí prokazovat obojeÚčinnost - dvě podoby:

1) Efficiency = akceschopnost. Vláda takto účinná má volné ruce k prosazování své politiky. 2) Effectiveness = schopnost vlády zvládat sociálně-ekon. úkoly, jak je pojímá např. většina obyvatel.

Ne nutný vztah: vláda může mít volné ruce k provádění své politiky a přitom dosahovat neuspokojivých výsledků x naopak neschopná vláda lze mít ekonomické nebo jiné úspěchy (x aktivistická vláda).

Další USTAVOVACÍ metody (krom voleb):1) rodem (dědictvím) (např. monarchie, i konstituční – panovník, dál dnes lordi v horní komoře UK) 2) losem (u nás např. ve volbách do Senátu - ve II. kole naprosto stejné % hlasů – pak los)

20

3) jmenováním = na základě předem daných požadavků, tedy neplatí žádná rovnost, vše vychází ze specifické osobní kvality kandidáta (např. soudci, doživotní lordi v UK)4) kooptací (např. Federální shromáždění 1989/90) 5) konkurs 6) aklamací (veřejný projev souhlasu)7) plebiscitem - lidové hlasování o nějaké závažné otázce - pouze formou „ano-ne“ (např. hlasování o ústavě V. republiky za De Gaulla, de facto i bývalé volby v ČSSR – buď vhodit nebo nevhodit)8) ustavení z titulu jiné funkce (církev.hodnostáři v UK, italští prezidenti = senatori di vita) – tzv. virilisté

VOLBY = jeden ze ZÁKLADNÍCH PILÍŘŮ DEMOKRACIE- obrana proti absolutní moci:- společnost ROZDĚLENA na vládnoucí x ovládané → nutné ustavit PRAVIDLA zachovávající VZÁJEMNOU AUTONOMII= tzv. DUALISTICKÉ POJETÍ POLITICKÉ VŮLE /MOCI- V.A. OVLÁDANÝCH: i oni jsou účastníci politické vůle/moci, ale jejich účast je omezena hlavně na HLASOVACÍ AKT- V.A.VLÁDNOUCÍCH: získávají VOLNÝ, nikoli IMPERATIVNÍ MANDÁT → výkonfunkce na základě svého rozhodování + svědomí a přesvědčení, občané je mohou ovlivňovat výhradně prostřednictvím voleb (zda jim znovu dají důvěru či nikoli)= tato V.A. omezena pouze DOBOU MANDÁTU

4 HLAVNÍ PRINCIPY DEMOKRATICKÉHO VOLEBNÍHO PRÁVA- DEMOKRATICKÉ VOLEBNÍ PRÁVO JE:

1) VŠEOBECNÉ - jediná omezení:

a) věkem (u nás 18 let)b) státním občanstvím (příp.místo pobytu)c) právní způsobilostí (např. mentálně postižení)d) omezení trestní nebo pracovní (tj. z hlediska určité funkce – např. za I. rep.-vojáci + četníci)

A) Aktivní = právo volit (tj. právo jít k volbám a hlasovat v nich)B) Pasivní = právo být volen (tj. účastnit se voleb jako jeden z kandidátů)- pokud jde o předepsaný věk, většinou je pro Pasivní vol.právo předepsán vyšší povinný věk než pro AVP – např. v ČR: 18 aktivní, 21 pasivní do Sněmovny, 40 do Senátu a pro prezidenta

ad 1) historie• Před VFR a US revolucí VP zcela svázáno se stavy (šlechta,církev,III.stav)• VVP většinou až během 20.století-prvně v post/industiálních zemích EU-US tradice• 2 první historické zlomy: 1789 + 1848a) 1789 – poprvé VPP, avšak stále CENZUS b) Po roce 1848

1) V Švýcarsku 1848 – pouze pro muže 2) V USA postupně 1820 do 1850 – opět ne pro ženy a černochy3) 1870 – podruhé a tentokrát navždy VVP pro muže ve Francii

→ opravdové VVP (včetně žen) až po 1. SV

VVP PRO ŽENY• Jako první: Wyoming 1890 • UK 1917/18 (nad 30), ČSR 1918• extrém Švýcarsko 1971 -1991/2

21

Omezení VVPa) SKRYTÉ: určité restriktivní předpisy – např. majetkový census, daně, vzdělání např. Kurijní systém či Afroameričané do 1964-66 (volební daň+zkouška gramotnosti)b) OFICIÁLNÍ: pro VVP vyžadována např. aktuální trestní bezúhonnost, svéprávnost, občanství, omezení na základě určité funkce (např.vojáci,policisté, UK – do DK vyloučeni i šlechtici)

• Požadavek občanství pro VVP • - v EU výjimka na komunální úrovni: do určitých úřadů mohou volit i občané jiných zemí EU• může zcela změnit stávající prostředí a vyvolat odpor „domorodců“• 2 hl. problematické oblasti:a) Komunální volby v Brusel – cizinci (od L)b) Španělské pobřeží (Costa del Sol) – tradiční bašty socialistů → EU důchodci (Němci) = pravice

PASIVNÍ VP• větší restrikce (věk, místo narození aj.)• Věk pro DK v EU není standardizován

2) ROVNÉ – nutné 2 podmínky:a) každý hlas má stejnou váhu b) každý občan k dispozici stejný počet hlasů

- možné narušení (např. UK – do 1948 tzv. plurality vote - „university vote“ +„ business vote“ → zvýhodnění určité skupiny (inteligence a ekonomicky prosperujících osobností) SRN – tzv. splitting - strategické hlasování- každý volič má 2 hlasy, přičemž druhý hlas (do II.skrutinia) lze dát jiné straně, v tom případě jsou hlasy silnější, než kdyby dal oba straně jedné Rovnost VP může narušit i:a) Volební aritmetikanapř.uzavírací klauzule, skrutinia, metody (některé hlasy nevyužity pro alokaci mandátů)b) Volební geografie – - tzv. GERRYMANDERING= záměrná manipulace s hranicemi volebních obvodů s cílem zvýhodnit jednoho kandidáta či jednu politickou stranu 1) Sbalování – hranice upraveny tak, aby došlo ke koncentraci opozice do mála okrsků – ta zde jednoznačně vyhraje (např.90%), ale ve většině míst prohraje2) Roztržení – opak předchozí:opozice (určitá skupina) roztrhána do několika okrsků,v nichž tvoří jasnou menšinu)3) Vnitrostranické soupeření a) v 1 okrsku nuceni soutěžit kandidáti 1 stranyb) kandidát v okrsku se zcela odlišným složením (etnicky, sociálně-ekonomicky, politicky)

3) TAJNÉ- pro nemožnost zneužití volebního rozhodnutí (viz komunistická ČSSR)- historicky poprvé 1789 ve Francii (ovšem volitelé), 1856 Jižní Austrálie, 1872 UK

4) PŘÍMÉ- poprvé 1856 v Austrálii- volič volí SÁM, ne prostřednictvím nějakého zprostředkovatel či volitele

22

Volební FILTRY:- reálná dem. vláda není ustanovená na „většinové vůli voličů“Æ Všichni občané (100%)I.Filtr = filtr volebního práva - tj. ve skutečnosti totiž nemá aktivní volební právo všech 100% občanů –

Æ Oprávnění voliči (75%) II.Filtr = volební účast (participace)

- tj. kdo k těm volbám opravdu přišel – v posledních desetiletích v  Evropě nízká volební účast- tedy např. při 80% volební účasti => volí pouze 60% celkového obyvatelstva

Æ Účastníci voleb (60%) III.Filtr = propadlé hlasy (vliv prvků volebního systému) - propadlé hlasy = tj. ty hlasy, na jejichž základě nebyl zvolen žádný zástupce

- např. většinový systém = daleko více propadlých hlasů

Æ Zástupci / poslanci (51%) - všichni dotyční reprezentanti byli zvoleni na základě hlasů pouze 51% obyvatel země

IV.Filtr = podíl na tvorbě vlády- podle síly vlády (při těsné většinové podpoře tj. 51% poslanců => 26% voličů)Æ Vláda (26%)

I.filtr II.filtr III.filtr IV.filtrVšichni občané Oprávnění voliči Účastníci voleb Poslanci Vláda

KATEGORIZACE VOLEBNÍCH SYSTÉMŮ:3 základní typy:1) VĚTŠINOVÉ VOLEBNÍ SYSTÉMY2) POMĚRNÉ VOLEBNÍ SYSTÉMY3) SMÍŠENÉ VOLEBNÍ SYSTÉMY

ROZLIŠENÍ PS X VS: → 2 možné definice na základě dvou hlavních přístupů→ MANDÁT= křeslo, post, o který se vede boj

1) Na základě VÝSLEDKU = NE/POMĚRNOSTI VÝSTUPU, tzn. složení zastupitelského sboru či jiného voleného orgánu - problém s určením – ani VS totiž není schopen vytvářet umělé většiny

2) Skrz PRINCIP ROZDĚLOVÁNÍ MANDÁTŮ→ Volební systém nutno rozlišovat podle jejich dopadu a účinku Sartori: VS = tam, kde vítěz ve volebním obvodě získává vše a hned (většinou 1mandátový obvod, ale není podmínkou) x PS = několik mandátů je rozděleno proporčně

Definice:VĚTŠINOVÝ SYSTÉM- vítěz získává všechny mandáty, které jsou obvodu přiděleny – většinou 1mandátový VO

POMĚRNÝ SYSTÉM- mandáty rozděleny v určitém poměru (žádné 1mandátové VO); pomocí volebních formulí a dělitelů.

SMÍŠENÉ/ POLOPOMĚRNÉ SYSTÉMY- mnoho systémů – mix, nelze jednoznačně zařadit

23

VĚTŠINOVÉ VOLEBNÍ SYSTÉMYA) JEDNOMANDÁTOVÉ OBVODY – drtivá většina1) 1 Kolový – relativně většinový, Winner takes all system2) 2 Kolový – absolutně většinový3) Systém alternativního hlasování

/*B) VÍCEMANDÁTOVÉ OBVODY4) Blokové hlasování Block Vote5) Stranické blokové hlasování 6) Kumulativní hlasování7) Systém většinové prémie*/

1 KOLOVÝ VĚTŠINOVÝ SYSTÉMFungování- Jednomandátový volební obvod + 1 kolo- kandiduje větší počet kandidátů, vítězí ten, který dosáhl nejvyššího počtu hlasů - zvýhodňuje první nejsilnější stranu, o něco méně 2. nejsilnější stranu- silně znevýhodňuje 3. a další strany - umožňuje, aby strana, která nemá absolutní většinu hlasů, obdržela většinu křesel v parlamentu

2 KOLOVÝ VĚTŠINOVÝ SYSTÉMFungování:1. KOLO – totéž co jednokolový VS: 1mandátový VO – pro získání M je nutný nadpoloviční počet hlasů -> jinak 2. kolo2. KOLO – různé modely: a) do II. kola postoupí 2 nejlepší kandidáti – viz náš Senát – vítěz s absolutní většinou b) postupují všichni kandidáti, kteří dosáhli určitý stanovený počet hlasů (ovšem minimálně 2 )

- např. Francie – všichni nad 12,5 % (tento systém není striktně většinový)- parlamentní volby v cca. 30 zemích, především v těch, kde měla vliv Francie

Rozdíl 1 a 2 kolový:a) Strategie voličů- 1 kolový – tlačí voliče ke strategickému hlasování (pokud nechtějí, aby jejich hlas propadl)- 2 kolový – I. kole: SELEKCE x II. kolo: ELEKCE (skutečná volba)b) Strategie politických stran- pružné strany - nutné vyjednávat- trestá antisystémové strany, vede ke zklidňování politiky

SYSTÉM ALTERNATIVNÍHO HLASOVÁNÍ- málo rozšířený - pouze Austrálie a Nauru - absolutně většinový systém, pouze 1 kolo – prostřednictvím preferenčního hlasování- vyhrává strana, která je pro všechny nejpřijatelnější - podporuje umírněnost + dostředivost

POMĚRNÉ VOLEBNÍ SYSTÉMY2 základní typy:1) Systém využívající kandidátní stranické listiny (kandidátka)2) Systém využ. různých jednojmenných hlasování – nejznámější Single Transferable Vote

ad 1) Volím kandidátku jako celek – různé druhy:

24

a) Přísně vázaná kandidátka – např. Španělsko, Portugalsko - volič nemá možnost listinu nijak upravovat b) Vázané kandidátky s možností udělování preferenčních hlasů - a to buď 1 preferenč.hlasu (Nl, Dánsko) nebo více (ČR, Řecko, Norsko)c) Volná listina - volič si kandidátku vytváří sám

- Švýcarsko: tzv. panašování – tj.možnost dávat preferenční hlasy i kandidátům z jiných stran

ZÁKLADNÍ PROMĚNNÉurčující výsledný efekt daného systému:Proměnná = technický faktor, který lze ovlivňovat během volebního procesu pouze zvnitřku, nikdy zvnějšku, „proměnné“ jsou primárně nastavené 1) VELIKOST VOLEBNÍCH OBVODŮ2) VOLEBNÍ FORMULE: dělitelé + kvóty3) VOLEBNÍ KVÓRUM – UZAVÍRACÍ KLAUZULE4) POČET A CHARAKTER SKRUTINIÍ

1) VELIKOST VOLEBNÍCH OBVODŮMALÉ VOLEBNÍ OBVODYVýhoda: těsnější sepjetí kandidáta s místem x Nevýhoda: disproporce (- pro malé strany)

ad 2) VOLEBNÍ FORMULE: dělitelé + kvóty= způsob, jakým se hlasy voličů převádějí na mandáty pro jednotlivé kandidáty a stranyVolební číslo = Q (T) - vypočítává se počet hlasů předepsaný (potřebný) pro zisk 1 mandátu

Počet hlasů = V (H) Počet mandátů = M (S)

Zvýhodňuje malé zvýhodňuje velké strany Dánský St-Lague Modif.St.Lague D´Hondt Modif.D´Hondt Imperiali

ad 4) POČET A CHARAKTER SKRUTINIÍ Více skrutinií = cíl: malé volební obvody (=sepětí s volebním obvodem) + zároveň zachování proporcionality

METODY VOLEBNÍCH DĚLITELŮ (MVD)

- rozporcovat celkové počty hlasů jednotlivých stran metodou jejich dělení určitou řadou čísel- postupné přidělení křesel těm stranám, které vykazují nejvyšší průměr na mandát - v čisté podobě naplňuje pouze D´Hondtova metoda (lin. řada 1, 2, 3…) Platí 3 principy:1) Čím menší je volební obvod, tím horší pro malé a střední strany a naopak super pro ty velké2) Čím větší první dělitel, - “ -3) Čím menší rozdíly mezi jednotlivými děliteli , - “ -

METODY VOLEBNÍCH KVÓT (MVK)

- rozporcovat celkové počty hlasů jednotlivých stran metodou jejich dělení určitou kvótou (kvocientem)- přidělování mandátů na základě jisté kvóty předepsané pro zisk jednoho mandátu.Postup:1. krok : výpočet volební kvóty (mandátové/ volební číslo) 2. krok: přidělení jednotlivým stranám tolik mandátů, kolikrát svými hlasy naplnily danou volební kvótu3. krok: dodatečné, zbytkové

25

a) podle zásady největších zbytků,b) podle metody nejvyššího průměru hlasůc) převádějí se na vyšší úroveň volebního teritoria, do tzv. II., případně III. skrutinia. 1) Hareova kvóta – pro výpočet republikového mandátového čísla Na celostátní úrovni a kolik tedy připadá

mandátů na jeden individuální volební obvod (kraj) - V / M

2) Hagenbach-Bischoffova kvóta – pro výpočet mandátů v obou skrutiniích na úrovni volebních krajů - V/ (M+1)

JEDNOJMENNÉ PŘENOSNÉ HLASOVÁNÍ= Single Transferable Vote, IRSKÝ SYSTÉM, Choice Vote, Hare-Clarkův systém

- DK v Irsku, Stormont, Malta, HK Austrálie, USA na úrovni měst, cambridge-město i universita-vícemandátové obvody, ale nepoužívají se stranické kandidátky – volič volí pořadí kandidátů na 1 listině, kde je představeno více stran- každý volič – tolik preferenč.hlasů co mandátů, ale musí užít minimálně 1Výhody: velmi malé volební obvody, přitom přesně poměrné výsledky + produkuje nejmenší počet propadlých hlasů, velmi důležité osobní schopnosti každého kandidáta Nevýhody: velká složitost, může dost neúměrně zvýhodňovat malé strany a nezávislé kandidáty, ale není pravda, že by přispíval ke fragmentaci stranického systému- používá se Droopova kvóta

26

ÚČINKY VOLEBNÍCH SYSTÉMŮ- VĚTŠINOVÝCH A POMĚRNÝCH

A) ÚČINKY VĚTŠINOVÉHO VS:VÝHODY:

1) Redukuje fragmentaci stran (trestá štěpení stran)2) Pomáhá utvoření bipartismu (tj.dvoustranickému modelu) + bipolaritě 3) Napomáhá ke vzniku Catch all parties – umírněný neideologický program4) Napomáhá k utvoření většinové, akceschopné, stabilní vlády6) Tato vláda tvořena pouze 1 stranou Æ 7) Vede k politice reálných slibů (žádné výmluvy na koaličního partnera)8) Stabilní, jasně viditelná opozice („stínová vláda“ –viz Británie)9) Pravidelná alternace 10) Personalizace volby(kvalitní osobnosti)11) Pevná vazba poslance na daný obvod12) Jednoduchost13) Vylikvidování extrémistických stran

NEVÝHODY:1) Deformuje volební výsledky (tj. neodpovídá mínění voličů ve volbách)2) Silně znevýhodňuje menší strany - prakticky vylučuje 3. a další strany (pokud nejsou regionálně

zakotvené)3) Vylučuje minority (např.US černoši – nemožnost se dostat na kandidátku)4) Diskriminace žen5) Vysoké % propadlých hlasů6) Necitlivost vůči výkyvům ve společnosti7) Psychologický tlak na voliče (volič musí hlasovat strategicky, aby nedošlo k propadnutí jeho hlasu)8) Gerrymandering9) I zcela deformující účinky – tj.může vyhrát i strana s II.počtem hlasů Např. 1951 – Velká Británie Konzervativci - 48% hlasů = 321 mandátů x Labouristi - 48,8% h. = 295 mandátů

B) ÚČINKY POMĚRNÉHO VS:VÝHODY:

1) Nedeformuje názor občanů vyslovený ve volbách – naopak více odpovídá názorové struktuře voličů 2) Nesnadná manipulace s výsledky (x většinový VS)3) Zajišťuje zastoupení menšin4) Větší kontrola strany nad poslancem = větší stranická disciplína5) Žádný psychologický tlak na voliče6) Méně propadlých hlasů7) Včas zachytí vzrůst extrémních nálad ve společnosti (x většinový je ignoruje – když se extrémy prosadí i v něm, už je často pozdě)

NEVÝHODY:1) Složitost2) Napomáhá fragmentaci stran = podporuje vícestranický systém3) Vede k utváření vícečlenných koaličních vlád – ty navíc vyžadují dlouhá povolební vyjednávání4) Tím snižuje efektivitu vlád + jejich odpovědnost5) Nevede k politice reálných slibů6) Spíše brání pravidelné alternaci 7) Někdy lze těžce rozlišit opozici8) Nezáleží na osobní kvalitě kandidáta, ale na jeho příslušnosti ke straně9) Neexistuje pevná vazba poslance na daný obvod

27

VERTIKÁLNÍ ORGANIZACE STÁTU / STRUKTURA MOCI

1) UNITÁRNÍ STÁTY 2) FEDERACE3) Případně KONFEDERACE - jde o velmi specifickou soustavu, dnes v reálu už jen těžko k vidění

Ad 1) UNITÁRNÍ STÁT- veškerá rozhodovací pravomoc je soustředěna do politického centra

Ad 2) FEDERACE- moc je rozložena mezi centrum a další úrovně – sdílí jí několik vedle sebe paralelně působících, územně i kompetenčně odlišných jednotek- Důležité: znaky státu má nejen federace jako celek, ale i všechny její jednotky! - princip autonomie subjektů a princip participace subjektů- vztah partnerství

1. Tzv. výlučná působnost - přesně definovány pravomoci jednoznačně vyhrazené federaci, naopak federace nemůže zasahovat do přesně vymezených kompetencí členských subjektů

2. Sféra tzv. konkurující si působnosti – členské státy jsou zde autonomní, ale pouze pokud (a dokud) se dané pravomoci neujme federace.

3. Oblast tzv. společné (dělené) působnosti – na výkonu se podílí společně federace i jednotlivé subjekty..

- symetrická federace – všechny členské státy rovné (SRN)- asymetrická federace – ne všechny členové rovni (Rusko)

- několik hlavních faktorů vzniku: národ, historie, geografie

DECENTRALIZACE- proces přenášení kompetencí z centra na nižší jednotky v rámci unitárních zemí- dobrovolně přenáší na nižší jednotky. Jejich postavení však může určitým způsobem korigovat a v mezních situacích i anulovat. DEVOLUCE- mj. synonymum pro decentralizační proces ve Velké Británii.

x DEKONCENTRACE MOCI - trvale zachovává dohled a kontrolu v rukou centra a je především formální změnou vertikální struktury moci- nižší správní jednotky nemají vlastní autonomii

REGIONÁLNÍ STÁTY- silně decentralizované státy, zakládající se na silné pozici nižších složek, regionů- směřují k federalizaci, ale stále ještě unitární státy

28