Ústrojí sluchové a rovnovážné – organum vestibulocochlearis Somatologie
Jan 05, 2016
Ústrojí sluchové a rovnovážné – organum vestibulocochlearis
Somatologie
Ústrojí sluchové – organum auditus
Zvuk vzniká kmitáním pevných těles, kmitání zdroje je přenášeno vlněním prostředí – vzduchu, vody, pevných těles – ke sluchovému ústrojí
Dělení: Zevní ucho – auris externa Střední ucho – auris media Vnitřní ucho – auris interna
Zevní ucho – auris externa
Zachycuje zvuky ze zevního prostředí Boltec – auricula – kožní útvar vyztužený
elastickou chrupavkou, nálevkovitě se zužuje Zevní zvukovod – meatus acusticus externus –
chrupavčitá trubice, lehce prohnutý, dlouhý asi 2,5 cm…obsahuje tragi – silnější chloupky u vchodu, mazové žlázy, které produkují maz – cerumen
Bubínek – membrana tympani – oválná vazivová blanka, nálevkovitě vpáčená do středního ucha
Střední ucho – auris media
Zajišťuje přenos zvukových vln z rozkmitaného bubínku na oválné okénko
Středoušní dutina (cavum tympani) se nachází ve skalní kosti, která je součást kosti spánkové
Sluchové kůstky přenáší kmity z bubínku na oválné okénko:
Kladívko – malleus Kovadlinka – incus Třmínek – stapes Eustachova trubice – tuba auditiva – spojuje středoušní
dutinu s nosohltanem a vyrovnává tlak ve středouší Dva jemné svaly – m.tensor tympani, m.stapedius –
ovládají pohyb kloubně spojených kůstek
Vnitřní ucho – auris interna
V dutině kostěného labyrintu kosti skalní Blanitý labyrint – vlastní sluchověrovnovážný orgán Hlemýžď – cochlea – sluchový orgán, rozdělen
vazivovými přepážkami na 3 oddíly – Cortiho orgán – uložen ve střední části vyplněné endolymfou
Vestibulární ústrojí – dva blanité váčky a tři polokruhovité kanálky
Perilymfa – tekutina vyplňující prostor mezi kostěným a blanitým hlemýžděm
Fyziologie sluchu
Zvuk – vzniká kmitáním pevných těles, je přenášen vlněním prostředí, charakterizován délkou vlnění, frekvencí a amplitudou
Tóny – pravidelné vlnění Šumy – nepravidelné vlnění Lidské ucho je schopné rozlišit zvuky o
frekvenci 16 Hz až 20 000 Hz Infrazvuk – nižší frekvence Ultrazvuk – vyšší frekvence
Sluchové vnímání
Po průchodu zevním zvukovodem zvukové vlny rozkmitají bubínek a sluchovými kůstkami jsou převáděny přes membránu oválného okénka do vnitřního ucha
Vlnění rozkmitané perilymfy se přenáší přes stěnu blanitého hlemýždě na endolymfu, která vyvolává chvění vazivové membrány Cortiho orgánu a tím dráždí vláskové buňky Cortiho orgánu – vlastní sluchový receptor
Ohnutí vlásků změní membránový potenciál, tato změna je základem aktivace vláken sluchového nervu
Kostní vedení zvuku – rozkmitáním lebečních kostí, uplatňuje se především při slyšení vlastního hlasu
Ústrojí rovnovážné
Uložené v labyrintu kosti skalní v těsné blízkosti ústrojí sluchového
Podává informaci o poloze a pohybu hlavy….na tomhle se podílejí ještě další receptory – kožní citlivost, zrak, napětí svalů
Dráždění smyslových buněk přechází jako vzruch do VIII.hlavového nervu – sluchověrovnovážného, končí v prodloužené míše a část vláken pokračuje do mozečku
Čidlo statické
Dva váčky – utriculus a sacculus – vyplněné tekutinou – endolymfou
Vlásky smyslových buněk pokryté rosolovitou hmotou s krystalky uhličitanu vápenatého – otolity – vyčnívají do endolymfy
Při přímočarém pohybu hlavy otolity vlivem gravitace svým tlakem ohýbají vlásky buněk statického čidla
Čidlo kinetické
Tři polokruhovité kanálky uložené ve třech navzájem na sebe kolmých rovinách
Dutiny kanálků vyplňuje endolymfa Vláskové buňky jsou uložené v rozšířených
začátcích kanálků Vlásky jsou zakotvené do rosolovité
membrány, která je kryje Na začátku a na konci rotačního pohybu
hlavy dráždí endolymfa smyslové buňky