UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Fakulta pedagogická Ústav speciálněpedagogických studií Bakalářská práce Sociální rehabilitace v životě osob s dlouhodobými duševními nemocemi Autor práce: Bc. Marie Svejkovská Studijní obor: Speciálně pedagogická andragogika Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martin Dominik Polínek, Ph.D.
127
Embed
Theses · Web viewUNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Fakulta pedagogická. Ústav speciálněpedagogických studií. Bakalářská práce. Sociální rehabilitace v životě osob s
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Fakulta pedagogická
Ústav speciálněpedagogických studií
Bakalářská práce
Sociální rehabilitace v životě osob s dlouhodobými duševními nemocemi
Autor práce: Bc. Marie Svejkovská
Studijní obor: Speciálně pedagogická andragogika
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martin Dominik Polínek, Ph.D.
Olomouc 2012
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou v seznamu použité literatury.
V Olomouci dne .........................
……………………………..
Vlastnoruční podpis
Poděkování
Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Martinovi Dominikovi
Polínkovi, Ph.D., za cenné rady, pomoc, trpělivost, oporu a za čas, který mi věnoval.
Děkuji také všem ostatním, kteří mi přispěli svou radou a informací k napsání této
bakalářské práce. Poděkování patří také všem respondentům, kteří se podíleli na výzkumu,
za jejich čas a ochotu, protože bez jejich přispění by moje práce nemohla vzniknout. Moc
si vážím toho, že mi byla dána důvěra, k vyslechnutí životních příběhů.
4.3 Prevence a rehabilitace, volnočasové aktivity, sport a zátěžové situace...........................35
4.4 Koncepce a organizace psychiatrické péče v ČR a následné péče o osoby s psychickým onemocněním.........................................................................................................................37
pohyb), panickým reakcím. K halucinogenům řadíme LSD, meskalin, psilocybin. Poruchy
vyvolané užíváním tabáku, složka tabáku nazývající se nikotin vyvolává závislost,
somatické a především respirační a kardiovaskulární komplikace. Při abstinenci
se projevuje podrážděnost, úzkost, pocity hněvu, neklid a zvýšená chuť k jídlu. Poruchy
vyvolané užíváním organických rozpouštědel, organická rozpouštědla jako trichloretylen
a toluen utlumí aktivitu CNS. Při intoxikaci dochází k apatii, závratím, poruchám
koordinace a k zpomalení pohybů nebo naopak k euforii. S těmi to látkami experimentují
hodně mladé děti. Dochází k poškození mozkové kůry a dýchacích cest. A s postupem času
k poškození jater. (Praško a kol, 2003)
Zde uvádíme některé odborné termíny a jejich podrobné vysvětlení, se kterým
se můžete setkat v souvislosti s touto skupinou duševních poruch:
„Akutní intoxikace
Přechodný stav po aplikaci psychoaktivní látky.“ (Praško a kol. 2003, s. 63)
„Škodlivé užívání
Tato porucha zahrnuje vzorec chování, které poškozuje zdraví, ať už somatické, nebo
psychické. Může vést k negativním sociálním důsledkům.“ (Praško a kol. 2003, s. 63)
„Syndrom závislosti
Syndrom závislosti vzniká, pokud jedinec preferuje užívání dané látky před aktivitami,
kterých si dříve cenil více. V popředí bývá touha po látce a potíže kontrolovat její užívání.
Mohou se vyskytovat tělesné odvykací příznaky, tolerance, zanedbávání ostatních zájmů.
Závislý jedinec pokračuje v užívání látky i přes nepochybný důkaz škodlivých následků.“
(Praško a kol. 2003, s. 63)
23
2.2. F20 – F29 Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy
s bludy
Další duševní poruchou je schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy. Tyto nemoci jsou v podvědomí veřejnosti známé, ale většina lidí má o těchto nemocech zkreslené představy. Tato skupina je zařazená z důvodu, že se v praktické části ve výzkumném vzorku vyskytuje několik osob s tímto onemocněním (kazuistika č. 3, 4, 5).
„Pacient postižený psychózou (psychotickým onemocněním) ztrácí do určité míry
kontakt se skutečností a má poruchy vnímání, myšlení, prožívání a chování. Psychózy patří
mezi závažná onemocnění a je jich celá řada.“ (Praško a kol. 2003, s. 65)
„Schizofrenní poruchy jsou obecně charakterizovány význačnými poruchami myšlení
a vnímání a afektivitou, která je nepřiměřená nebo oploštělá. Jasné vědomí a intelektové
schopnosti jsou obvykle zachovány. I když se během času mohou vyvinout určité kognitivní
deficity.“ (Mezinárodní klasifikace nemocí-10, 2006, s. 83)
Schizofrenie
„Schizofrenie je chronické onemocnění postihující přibližně 1% populace. Výskyt je
podobný v nejrůznějších sociálních skupinách i zeměpisných oblastech. Onemocnění
začíná obvykle u mužů mezi 17-30 rokem a u žen mezi 20-40 rokem.“ (Praško a kol. 2003,
s. 65)
Charakteristickými příznaky schizofrenie je psychomotorické ochuzení (ochuzení
řeči, spontánních pohybů, oploštění afektu, omezení očního kontaktu) dezorganizace
(obsahově chudá řeč, roztržitost, nesoustředěnost, různé grimasy, posuňky, strnulé pozice)
a distorze skutečnosti (bludy, halucinace). Rozlišujeme několik typů schizofrenie –
paranoidní schizofrenie (stálé bludy, halucinace, poruchy vnímání), hebefrenií
a nácvikem byli uživatelé seznámeni s různými situacemi, kterými mohou v životě projít.
Tyto ukázky sloužili k upevnění osobních postojů, nácviku pozitivní prezentace vlastní
osoby, komunikace jak verbální, tak také neverbální. Tyto nácviky umožňovaly lepší
prezentaci uživatelů při přijímacích hovorech o zaměstnání, v mezilidských vztazích apod.
Součástí bylo také zvládání agresivity (útočného jednání) a nácvik asertivního jednání. Jak
uvádíme v teoretické části, mezi činnosti sociální rehabilitace patří zprostředkování
kontaktu se společenským prostředím, nácvik chování v různých společenských situacích.
Toto vše naplňuje motivační klub. Dále se v programu mohou uživatelé seznámit
s příznaky stresu a nácvik psychohygieny (rovnováha, pravidelnost, odpočinek, uvolnění,
pracovní tempo, přestávky, fyzické vyčerpání, trávení volného času, aktivní trávení
volného času, únava), kterou jsme již popsali v předešlém programu. Motivační klub je
poskytován v omezeně a to v rozsahu dvaceti hodin. Tento program si vybraly osoby
v kazuistikách č. 7 a 8.
5.1.3 Program aktivační (herní klub)
Informace (sběr dat) o tomto programu byly získány déle trvajícím osobním kontaktem
zaměřeným na zkoumanou oblast, formou studia odborných dokumentů organizace,
z dokumentů to byly cíle programu aktivačního. Další informace byly získány z www
stránek organizace. Studium odborných dokumentů bylo doplněno pozorováním
a rozhovory s jednotlivými pracovníky sociální rehabilitace, s vedoucí sociální
45
rehabilitace, sociální pracovnicí a pracovnicí v sociálních službách, která provádí základní
výchovnou nepedagogickou činnost.
Aktivační program je určen hlavně pro uživatele, kteří mají psychické potíže nebo
chronickou duševní poruchu. Hlavním cílem je zamezení nebo snížení sociálního
vyčlenění osob se zdravotním postižením. Součástí tohoto programu jsou kognitivní
tréninky, které slouží k posílení kognitivních funkcí, jelikož u osob s duševním postižením
bývají narušeny.
Při jednotlivých aktivitách uživatelé posilovali a procvičovali různé druhy paměti.
Sémantickou paměť, mezi kterou patří fakta, data, encyklopedické znalosti (formou
různých kvízů a testů). Ikonickou paměť zahrnující obrazy (zapamatování a reprodukce
různých známých obrazů). Epizodickou paměť, která je vázaná na čas a kontext, informace
z vlastní minulosti. Pro procvičování paměti bylo důležité udržení pozornosti
a soustředění. Dalším prvkem byla motivace. Pro lepší zapamatování bylo důležité
rozdělení informací do menších celků (např. podle společných vlastností), vědomé
opakování (pozornost, soustředění), vytvoření asociací (pomůcek), využití
mnemotechnických pomůcek (tyto pomůcky usnadňují zapamatování, zkouší se různé
varianty, spojování do určitého lépe zapamatovatelného celku - vytvoření slova, děje
apod.), vytvoření různých říkanek k zadaným číslům, které bylo potřeba si zapamatovat.
Při procvičování paměti si uživatelé lépe pamatovali, pokud přijímali informace více
smysly (např. viděli a slyšeli), pokud uživatelé o informaci diskutovali, když informaci
zažili a dělali.
V aktivačním programu byly hojně uživateli využívány různé stolní hry, které
sloužily k procvičení pozornosti, trpělivosti, postřehu, ale také k prožití emočního zážitku
výhry a prohry. Velmi oblíbenou činností uživatelů bylo malovávání mandal, které
s sebou přinášelo trénink trpělivosti, zvyšování kreativity, estetický zážitek, ponoření
do stavu meditace a podporu samostatnosti. V rámci programu byly také využívány prvky
z arteterapie a artefiletiky. Tuto formu pomoci si vybraly osoby z kazuistik č. 2, 6.
V příloze č. 1 se seznámíme s aktivitou, která procvičuje paměť a umožňuje
uživatelům tohoto programu zachování nebo posílení stávajících schopností, které bývají
v důsledku dlouhodobé duševní nemoci oslabeny. Byla použita forma popisného
pozorování.
46
5.1.4 Program pracovní terapie s prvky ergoterapie a arteterapie (dílna)
Informace (sběr dat) o tomto programu byly získány déle trvajícím osobním kontaktem zaměřeným na zkoumanou oblast, formou studia odborných dokumentů organizace, pozorováním a rozhovory s jednotlivými pracovníky sociální rehabilitace.
Na tomto programu se pracovalo s keramickou hlínou, která rozvíjela kreativní myšlení,
tvůrčí schopnosti a sloužila k procvičení jemné motoriky. Tato činnost byla u uživatelů
velmi oblíbená. Dalšími aktivitami byly různé výtvarné činnosti jako kreslení, malování,
koláže, frotáže, vyškrabování, vymývání klovatiny, zažehlování, otisky, tupování a jiné
netradiční výtvarné činnosti. Práce s přírodními materiály jako je sláma, seno, dřevo,
vrbové proutí, šišky aj. patřila také do tohoto programu. V rámci pracovní terapie bylo
zařazeno tvarování a pečení různého těsta a výrobků, které se pojilo s určitými svátky.
V příloze č. 2 se seznámíme s aktivitou (práce s těstem), která slouží k zachování
stávajících nebo posílení oslabených schopností, které jsou v důsledku dlouhodobé duševní
nemoci narušeny. Byla použita forma popisného pozorování.
V příloze č. 3 uvádíme metodu využití prvků arteterapie při práci s osobami
s dlouhodobým duševním onemocněním. Byla použita forma popisného pozorování.
Jména osob uvedená v příloze č. 3 jsou pozměněna. Tato metoda práce s osobami
s dlouhodobým duševním onemocněním slouží k nácviku zvládání různých obtížných
životních situací. Jak uvádíme, v teoretické části v kapitole č. 4 je arteterapie vhodná
při práci s osobami s duševním onemocněním.
Tento program si vybraly osoby z kazuistik č. 1, 3, 4, 5.
5.2 Stanovení problému, formulace cíle výzkumu
U osob s dlouhodobou duševní nemocí dochází k vyčleňování z běžné populace,
následně pak k relapsu (návratu) nemoci a opětovné hospitalizaci v psychiatrické léčebně.
Duševní nemoci také způsobují ochuzení řečového projevu, řeč se stává obsahově chudá,
projevuje se nesoustředěnost. U osob s demencí dochází ke změnám osobnosti a chování.
Zhoršení intelektu, paměti a společenský úpadek duševně nemocné osoby je též důsledek
duševní nemoci.
Cílem výzkumu je zjištění, zda sociální rehabilitace pomáhá osobám s dlouhodobým
duševním onemocněním v začlenění do společnosti, udržení maximální možné míry
47
soběstačnosti, samostatnosti a zapojení do běžného života. A jaké prostředky a metody
práce jsou použity k dosažení naplnění cílů sociální rehabilitace.
Východiskem pro zajištění cíle výzkumu byly tyto otázky:
- Pomáhá sociální rehabilitace k začlenění duševně nemocných do běžné populace?
- Zabraňuje sociální rehabilitace relapsu (návratu) akutních příznaků nemoci?
- Má sociální rehabilitace vliv na opětovnou hospitalizaci v psychiatrické léčebně?
- Má duševní nemoc vliv na společenský úpadek duševně nemocné osoby?
5.3 Popis výzkumu
Byl zvolen kvalitativní výzkum. Pro výzkum byla vybrána metoda podle Miovského
příležitostného účelového výběru prostřednictvím institucí z řad uživatelů služby sociální
rehabilitace, kteří trpí duševní nemocí. Tento výběr se nám jevil nejefektivnější. Tímto
způsobem bylo vybráno sedmnáct respondentů. Z toho dalo pasivní souhlas k rozhovoru
devět respondentů. Účastníkům bylo sděleno, že mohou kdykoliv v průběhu výzkumu
odvolat svůj souhlas. Jeden respondent v průběhu výzkumu spolupráci ukončil.
Respondenti byli informováni, že se účastní studie. Velký důraz byl kladen na anonymitu
účastníků. Proto také ve výzkumu není uváděn přesný název organizace, kde byl výzkum
prováděn. Jména uvedená v příloze č. 3 jsou smyšlená. Služba sociální rehabilitace je
poskytována v menším městě, a proto je potřeba dbát na zvýšenou pozornost udržení
anonymity účastníků. Rozhovory byly vedeny v soukromí bez přítomnosti jiných osob.
Bylo přihlíženo ke zdravotnímu stavu uživatelů sociální služby. K respondentům bylo
přistupováno citlivě, neboť sdělovali informace ze svého soukromí.
5.4 Sběr dat
Sběr dat byl uskutečněn pomocí nestrukturovaných interwiew, kdy jsme se přikláněli
k narativnímu interview, které bylo doplněno pozorováním účastníků výzkumu
při jednotlivých skupinových aktivitách a studiem odborných dokumentů, které pořídili
jiné osoby. Rozhovory byly zaznamenávány do připravených formulářů. Nepřesahovaly
časový rámec jedné hodiny. S některými respondenty bylo vedeno více rozhovorů,
dle aktuálního zdravotního stavu. Jednalo se o déletrvající osobní kontakt zaměřený
na zkoumanou oblast. Data byla sbírána v průběhu celého roku. Jedna část rozhovoru byla
věnována událostem před poskytováním sociální rehabilitace, druhá část byla věnována
48
událostem v průběhu sociální rehabilitace a poslední část byla zaměřena na změny, které
se uskutečnily působením sociální rehabilitace (příloha č. 4, členění rozhovorů).
U některých respondentů byla struktura pozměněna z důvodu zachování autentického
vyprávění životních osudů. Z rozhovorů, pozorování a studia dokumentace byly
zpracovány jednotlivé kazuistiky. Tyto kazuistiky byly vytvořeny zpracováním
nestrukturovaných interwiew. U nestrukturovaných rozhovorů jsme více zohledňovali
individuální rozdíly a změny v situaci každého zúčastněného respondenta. Při rozhovoru
bylo použito prostředí a aktuálně vzniklé situace. Nedostatkem nestrukturovaných
rozhovorů byla podstatně delší potřebná doba na získání informací. Také srovnávání dat
získaných z nestrukturovaných rozhovorů bylo dost složité. Bylo potřeba poměrně velkého
množství času, aby se nasbíraný materiál utřídil. Pozorování bylo prováděno při skupinové
práci uživatelů sociální rehabilitace. Ukázka popisného pozorování je podrobněji
zaznamenána v příloze č. 3.
5.5 Kazuistiky
V bakalářské práci uvádíme kazuistiky osob s dlouhodobým duševním onemocněním,
které využívají služeb sociální rehabilitace. Prezentace kazuistik je nezbytná k pochopení
různých aspektů života jednotlivých účastníků sociální rehabilitace. Neboť každý z nich
prošel jinou životní dráhou a ne všichni měli stejně dobré podmínky. Jedna kazuistika
se týká i osoby, která netrpí dlouhodobou duševní nemocí, není v psychiatrické péči, ale
využívá služeb sociální rehabilitace a má zdravotní omezení. Kazuistiky byly sestaveny
podle Hendla formou studia odborných dokumentů, pozorováním a doplněné rozhovory
s jednotlivými účastníky sociální rehabilitace. Rozhovory byly nestrukturované, většinou
provedeny několikrát, proto také porovnání jednotlivých účastníků sociální rehabilitace
bylo složité. Účastníci se dají dle kazuistik rozdělit na dvě skupiny. První skupinu tvoří
osoby s dlouhodobým duševním onemocněním s rodinným zázemím a druhou skupinu
osoby bez přístřeší. Bylo osloveno sedmnáct uživatelů sociální služby sociální rehabilitace,
s rozhovory vyslovilo souhlas devět osob a pro bakalářskou práci bylo použito osm
kazuistik. Zbývající osoby se obávaly, že o nich bude něco napsáno a přes snahu udržení
těchto osob v anonymitě, jsme raději přistoupili k tomu, že v práci bude uvedených jen
zmíněných osm kazuistik.
49
5.5.1 Kazuistika č. 1
Kazuistika šedesátiletého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných
dokumentů, pozorováním a nestrukturovaného rozhovoru. V tomto případě byly rozhovory
použity jen v menší míře. Více informací (dat) pro kazuistiku bylo získáno pozorováním.
Kazuistika zařazena z důvodu ukázky práce s osobou s progredujícím duševním
onemocněním.
Uživatel služby sociální rehabilitace byl šedesátiletý muž, bezdětný, nesvéprávný,
opatrovníkem byla jeho sestra. Byl hospitalizovaný v psychiatrické léčebně. V důsledku
dlouhodobého nadužívání alkoholu u něj došlo k degradaci osobnosti, Korsakovovu
syndromu, dezorientaci a demenci. Muž byl neschopný samostatného života, a proto žil
v chráněném bydlení.
Korsakovův syndrom byl u muže spojen s těžkou poruchou paměti. Tato nemoc
souvisela s nadměrným užíváním alkoholu. Projevuje se v pokročilých stádiích závislosti.
Nemoc postihuje mozek, kdy toxický účinek alkoholu působí na mozkovou tkáň spolu
s nedostatkem vitamínů a živin. Poškozena byla i játra. U muže se projevovala demence
a poruchy paměti. Objevovala se i apatie, konfabulace, kdy si uživatel chybějící informace
domýšlel. Muž byl v takové fázi nemoci, která se projevovala sociální degradací, úpadkem
osobnosti, důstojnosti, snížením uplatnění ve společnosti, neschopností udržovat přijatelné
sociální vztahy. Uživatel nebyl schopen vstřebat nové informace. Často si nedokázal
vybavit informace staré. Klient byl nesamostatný. Nepamatoval si, kde bydlí. Někdy
nepoznával svoji sestru, jindy zase sociální pracovnice, se kterými byl v každodenním
kontaktu. Uživatel byl zmatený v čase. Nevěděl kolik je hodin, který je den. Potřeboval
neustálý dozor. Při odchodu ze zařízení neuměl sám najít cestu zpět. Krátké vycházky byl
schopen absolvovat v doprovodu svého spolubydlícího. Nepamatoval si jména. Vybavil
si jen některé jména svých příbuzných. Své jméno si pamatoval. Instrukce chápal jen
částečně. Bylo potřebné instrukce podávat ve velmi jednoduché formě a v krátkých
intervalech několikrát zopakovat. Emotivita klienta byla plochá. Muž měl těžký stupeň
organického poškození CNS.
Pro klienta sociální rehabilitace byly aplikovány terapie pro posílení soběstačnosti
a udržování aktuálního funkčního stavu. Důležitou součástí terapie byla nápodoba
každodenních činnosti, které byly pro tohoto klienta jednodušší než neznámé činnosti.
A existoval zde předpoklad, že klienta budou bavit. Terapie byla zaměřena na podporu
sebehodnocení, prožívání, zvládnutí onemocnění. Důležité byly také techniky, které
aktivizovaly nemocného. Vhodné bylo využití technik, které nemocnému něco
50
připomínaly, např. uživatel této služby dříve pracoval v keramické dílně. Při tvarování
keramické hlíny si vzpomněl na své zaměstnání. Z hlíny vytvořil keramickou trubku a měl
z ní opravdovou radost. Nedílnou součástí bylo využití dřívějších zájmů nemocného.
V tomto případě nemocný reagoval na hudbu a tanec. Vzpomněl si, že rád chodil
na zábavy a tancovat. Bylo potřeba obnovovat nácvik různých dovedností a stimulovat
uživatele zejména v oblasti sebeobsluhy, kterou nemocný v poslední době nezvládal
v dostatečné míře.
Kognitivní trénink byl důležitý k udržení dosavadních schopností. Pro tohoto
uživatele bylo zvoleno vhodné velmi jednoduché procvičení paměti. Osvědčilo se u něho
opakování křestních jmen ostatních členů skupiny. Ze šesti jmen, které uslyšel, dokázal
v zápětí zopakovat asi polovinu. Vhodným cvičením se také jevila orientace v realitě.
Uživatel byl bezradný v novém prostředí, často působil těžkopádně. Osvědčila se u něho
i rehabilitace řeči a motoriky, terapie s pomocí zvířat. Podařilo se mu vybavit jméno svého
psa, kterého měl jako dítě. Důležitá byla také úprava domácího prostředí a v neposlední
řadě podpora rodiny.
Zdravotní stav uživatele se natolik zhoršil, že nebyl schopen bydlení v chráněném
bydlení a užívání služeb sociální rehabilitace, proto opatrovnice (sestra) zmíněného muže
umístila v domově se zvláštním režimem. U uživatele bylo poškození CNS tak závažné, že
se nedalo očekávat výrazné zlepšení. Sociální rehabilitace v tomto případě sloužila
k udržení dosavadních schopností a dovedností. Jedním z nejdůležitějších se jevila podpora
udržení určité míry samostatnosti. Uživatel využíval služeb sociální rehabilitace dva roky
v programu dílna.
Zhodnocení: Muž byl v takové fázi nemoci, která se již projevovala celkovým
úpadkem osobnosti s neschopností udržovat přijatelné sociální vztahy. Přes veškerou
individuální péči, která mu byla věnována, postupně došlo ke zhoršení jeho zdravotního
stavu a již nebylo možné, aby byl muž zařazen ve skupině s ostatními.
5.5.2 Kazuistika č. 2
Kazuistika 48leté ženy, která byla sestavena za pomocí studia odborných dokumentů,
pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat) byla získána
v průběhu několika rozhovorů. Kazuistika byla zařazena z důvodu ukázky vytvoření vazeb
uvnitř skupiny.
51
Uživatelka byla 48letá žena. Trpěla obsesemi a nutkavou neurózou. V invalidním důchodě
byla asi od roku 2000. Byl jí přiznán třetí stupeň invalidity. Nemoc se začala objevovat
ve 33 letech, tehdy byla čerstvě rozvedená a syn měl 6 let. Zpočátku byly příznaky pomalé
a plíživé. Poté následovala hospitalizace v psychiatrické léčebně v Brně a to během roku
dvakrát, délka hospitalizace trvala vždy dva měsíce. V léčebně docházelo ke zklidnění, ale
doma se všechny příznaky začaly objevovat znovu.
Od konce roku 2010 žila sama se svým 21letým synem na malé vesnici. Původním
povoláním byla uživatelka sociální rehabilitace zdravotní sestra, pracovala v nemocnici.
Od roku 2010 si začala přivydělávat jako uvaděčka v kulturním zařízení. Pracovala
na zkrácený úvazek 4-5 hodin denně, 2-3dny v týdnu. Mezi její záliby patřil pes,
procházky, nejvíce turistika a kultura. Dle jejích slov má ráda: „Aby se něco pořád dělo“.
Na otázku, co jí přináší sociální rehabilitace, odpověděla: „Vůbec, že sem přijdu. Něco
dělám, vyrobím. Někdy mám problémy přijít kvůli myšlenkám, ty mi v tom brání. Skupina
lidí, kteří tu jsou, mi dělá dobře. Chodila jsem i na individuální terapii. Byla jsem
za odborníkem, který mi doporučil vyhýbat se „ těm situacím “. Já to však dělám tak, že
si je zkouším znova a znova, až ten problém slábne. Aspoň 13 let trvalo, než jsem si našla
svůj vlastní systém obrany. Mým současným problémem je výše důchodu, která mi sotva
stačí na pokrytí nezbytných nákladů na provoz domácnosti. Proto jsem si také musela najít
práci aspoň na pár hodin. A další aktivity, které mi pomáhají. Patří sem práce s přírodními
materiály a keramickou hlínou. Baví mě tvůrčí práce, móda, návrhářství, kdyby to šlo
vrátit.“
Uživatelka navštěvovala psychosociální centrum od roku 2001, sociální rehabilitaci
od roku 2009. Návštěvy jsou však nepravidelné. Některé roky třeba jen dvakrát třikrát
za rok. Odůvodňovala to tím, že záleží na tom, jak se právě cítí. Obyčejně přicházela
v období desintegrace (narušení stability). Pak následovala pravidelná docházka každý
týden. Někdy tato pravidelnost vydržela i několik měsíců. Ve velmi náročném období, kdy
se rozpadl její vztah s přítelem, navštěvovala sociální rehabilitaci pravidelně. Byla
jí poskytnuta podpora, jak ze strany personálu, tak také od ostatních členů skupiny. V této
době přidala také aktivitu, kdy se začala setkávat s menší skupinkou uživatelů sociální
rehabilitace i soukromě mimo prostor budovy. Tato skupinka spolu chodila na procházky,
jednou za týden si něco společně uvařila apod. Uživatelka se v době rozhovoru cítila dobře,
byla klidná. Rehabilitaci začala navštěvovat nepravidelně, obyčejně jednou za 14 dní nebo
tři týdny. Sdělila, že jí kontakt s ostatními ze skupiny moc chybí. „Vždy mně to pomůže,
52
když se necítím dobře, když jsem moc unavená. Nemusím se zapojit do činností, ale jen tak
být se skupinou a dívat se na ně, co dělají a popovídat si.“ Pokud se uživatelka zapojila
do činností, byla velmi snaživá, pracovitá, zručná. Ráda pomohla a poradila ostatním
ve skupině. Nejraději pracovala s hlínou, kde mohla vyjádřit svoje pocity, nálady. Velmi
si oblíbila také práci s přírodními materiály. Své nápady dokázala realizovat, pracovala
poměrně samostatně. U postupů, které neznala, se zaujetím poslouchala instrukce. Když
bylo potřeba něco vysvětlit, neměla ostych se zeptat. Mezi méně oblíbené činnosti
u uživatelky patřily složitější hry, kdy bylo potřeba velké koncentrace a pozornosti.
Uživatelka navštěvovala aktivační program herní klub. V této době prošla
manželskou krizí, která vyústila v rozvod. Za podpory se jí tento úsek života podařilo projít
bez zhoršení nemoci, které by vyžadovalo ústavní léčbu. Úspěšně také zvládla nástup
do zaměstnání, do kterého nastoupila na zkrácený úvazek.
Zhodnocení: Této ženě sociální rehabilitace pomáhala v těžkých životních situacích,
kdy se cítila špatně a potřebovala podporu. Tuto podporu dostávala nejen od odborných
pracovníků sociální rehabilitace, ale také od skupiny osob v herním klubu. Prošla si velmi
těžkým obdobím manželské krize a rozvodu, toto období se jí podařilo zvládnout
bez hospitalizace v psychiatrické léčebně.
5.5.3 Kazuistika č. 3
Kazuistika 27letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných
dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)
byla získána v průběhu pozorování. Kazuistika byla zařazena z důvodu reakcí uživatele
při vstupu do sociální rehabilitace a jeho postupnou změnou v chování.
Uživatel sociální rehabilitace 27letý muž, svobodný, žijící ve společné domácnosti
s matkou a sestrou, invalidní důchodce. Vyučený truhlářem. Uživatel trpí paranoidní
schizofrenií s defektem osobnosti s charakteristickými persekučními bludy a sluchovými
halucinacemi. Před dvěma lety byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. Má soudně
nařízenou ochranou léčbu. Po návratu z psychiatrické léčebny začal navštěvovat sociální
rehabilitaci.
Na první setkání přišel uživatel v doprovodu své matky. Při komunikaci byl stažený,
odpovědi byly kusé a až po delší době. Neprobíhal oční kontakt, oči měl neustále sklopené.
Domluvili jsme se, že bude navštěvovat jednou týdně program pracovní terapie dílnu.
Za týden se uživatel dostavil na dílnu. Projevoval apatii a nezájem o dění na programu.
53
Do hovorů s ostatními uživateli skupiny se nezapojoval. Seděl se sklopeným zrakem
a aktivity bral spíše jako vyrušení. Nezajímalo ho, co se děje kolem. Na otázku jestli příště
přijde, odpověděl, že ano. Na třetí setkání se uživatel skutečně dostavil. Na programu byla
hra kuličky. Bylo na něm vidět, že se mu do aktivity vůbec nechce. Zpočátku se jen díval,
ale atmosféra, která se při hře vytvořila, ho do hry vtáhla. Několik her i vyhrál. Viditelně
ho to potěšilo. Při výběru společné barvy na batikování v příštím týdnu navrhoval uživatel
barvu černou. Skupina však při společném rozhodování zvolila kombinaci barev žluté
a zelené. Další týden se na skupině batikovalo. Uživatel si přinesl tričko a vyvázal vzor.
Zvolil si střed trička v barvě žluté a zbytek zelený. Skupina se domluvila, že nechají trička
uschnout a příští týden si je vezmou domů. Uživateli se jeho tričko natolik líbilo, že
si ho vzal domů hned i mokré. Za týden se dostavil oblečený ve svém vlastnoručně
nabatikovaném tričku. Potěšila pochvala od některých členů skupiny. O týden později
se skupina přesunula do přírody, kde všichni kreslili a pak si vyzkoušeli práci
s fotoaparátem. Tato aktivita uživatele bavila. Na závěr programu bylo zařazeno
procvičování paměti, vytvoření asociace na slovo, které slyšíme a zopakování řetězce slov.
Při těchto aktivitách se uživatel poprvé smál a spolupracoval s kolektivem.
Za čtyři měsíce po pravidelném docházení na program, byl uživatel přizpůsobený
skupině a stále více se zapojoval do dění. V této době nastoupil soudně nařízenou
tříměsíční ochranou léčbu v psychiatrické léčebně. Po návratu se uživatel dostavil s tím, že
by rád zase pokračoval v sociální rehabilitaci (dílně). Uživatel hodnotil svoje dosavadní
zkušenosti s dílnou kladně. Uživatel služby byl stabilizovaný a dílnu navštěvoval
pravidelně jednou za týden. V posledním půlroce se u něj projevovala únava, kterou byla
řešena krátkými přestávkami mezi jednotlivými aktivitami a kdy si chodil odpočinout
na pohovku. Zapojoval se do všech činností. Oblíbil si práci s keramickou hlínou. Měl rád
soutěžní kvízy, šipky, procházky v přírodě apod. Uživatel neměl problém se přirozeně
prosadit.
Program sociální rehabilitace přispěl ke stabilizaci zdravotního stavu tohoto muže.
I když muž trpí velmi vážným onemocněním, nebylo potřeba hospitalizace v lůžkovém
zařízení psychiatrické léčebny, kromě soudně nařízené tříměsíční ochranné léčby.
Viditelné změny se odehrály také v chování muže, zlepšila se spolupráce s kolektivem,
výrazně se posunula komunikace.
Zhodnocení: Tento uživatel sociální rehabilitace prošel velmi výrazným zlepšením,
které se projevovalo hlavně v oblasti komunikace, zapojení do různých aktivit skupiny
dílna, spolupráce s kolektivem. Uživatel musel absolvovat soudně nařízenou léčbu
54
v psychiatrické léčebně. Tato léčba mu byla nařízena ještě před tím, než začal využívat
službu sociální rehabilitace.
5.5.4 Kazuistika č. 4
Kazuistika 39letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných
dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)
byla získána v průběhu rozhovorů a pozorování. Kazuistika byla zařazena z důvodu reakcí
uživatele před vstupem do sociální rehabilitace, protože v průběhu využívání sociální
služby došlo postupně ke zklidnění uživatele.
39letý muž navštěvující sociální rehabilitaci trpící poruchou schizotypální s bludy.
Žije ve společné domácnosti s matkou, otcem a se svým mladším bratrem, který je ženatý.
Starší bratr žije samostatně a je také ženatý. Matka i otec jsou v současné době již
v důchodě. Dle vyprávění uživatel studoval gymnázium, ve čtvrtém ročníku se začaly
objevovat problémy. Měl bolesti hlavy, u odborníka se nic nezjistilo a ani v nemocnici.
Zůstal doma, chodil sázet stromky a sháněl si nějaké drobné brigády. To trvalo až do 24
let, kdy došlo ke zhoršení zdravotního stavu, byla nutná hospitalizace v psychiatrické
léčebně.
Uživatel je v péči psychiatra. V minulých letech byl několikrát hospitalizován
v psychiatrické léčebně, protože docházelo ke stupňování nemoci. Po změně medikace
došlo ke zlepšení stavu. U uživatele sociální služby bylo zpomalené psychomotorické
tempo, bez kolísavých nálad, bez známek deprese. Špatně a zdráhavě navazoval kontakt,
odpovědi poskytoval po latencích (prodlevách). Myšlení bylo chudé a nevýpravné.
Sociální rehabilitaci, program dílnu uživatel navštěvoval něco přes tři roky. V době
rozhovorů byl stabilizovaný.
Uživatel si často stěžoval, že má ranní nevolnosti, kdy se necítil dobře. Prozradil také,
že si ráno nalačno uvaří dvě až tři kávy. Doporučili jsme zlepšit životosprávu, seznámili
jsme ho se základními pravidly životosprávy.
Došlo i ke krátkému přerušení spolupráce, protože jeho matka našla rehabilitaci bližší
jejich bydlišti. Po dvou měsících se však uživatel vrátil, neboť tam na něho byly kladeny
velké nároky a uživatel se necítil dobře, že nezvládal tempo jako ostatní. Máme
k dispozici informace, že doma často vypráví, co všechno na dílně dělal. Matka uvádí, že
pozoruje, že syn se z programu vrací klidnější a spokojenější.
55
Uživatel velmi rád kreslí, maluje. Muž sděluje: „Doma jsem dříve maloval olejovými
barvami na překližku i ve škole jsem velmi rád kreslil.“ Oblíbil si také práci s keramickou
hlínou. Potíže mu dělala práce s jehlou, drobnými předměty nebo malými nástroji. Také
u jiných činností, které vyžadovaly zručnost, potřeboval podrobné vysvětlení a trpělivou
pomoc. Pečení ho bavilo, protože byl zvyklý doma pomáhat (např. uklízí nádobí).
U uživatele byly zařazeny techniky na posílení sebevědomí, jednoduché cvičení
na zlepšení a posílení paměti. Aktivity, které procvičovaly jemnou motoriku, jako je práce
s keramickou hlínou. Uživatele zaujala šňůrková technika, kdy bylo potřeba hlínu
vytvarovat do tenkých válečků, které se potom spojovaly do daného tvaru. Vyzkoušeli
jsme ke zlepšení motoriky krátké nenáročné procvičení se zařazením prvků na zlepšení
rovnováhy, koordinace, protažením různých skupin svalů, jednoduché hry s míčem. Tyto
činnosti uživateli dělaly velké potíže. Uživatel potřeboval v průběhu programu několik
krátkých přestávek. V prvé řadě na odpočinek, protože udržel pozornost jen velmi krátkou
dobu, a pak byl silný kuřák a odcházel v průběhu dvouhodinového programu asi třikrát
čtyřikrát na dvorek kouřit.
Zhodnocení: Program sociální rehabilitace přispěl ke stabilizaci zdravotního stavu
tohoto muže. Muž trpí velmi vážným onemocněním, i když byla potřeba minulý rok
hospitalizace v lůžkovém zařízení psychiatrické léčebny, jeho stav byl stabilizovaný.
Změny k lepšímu byly znatelné v chování, upevnila se spolupráce s kolektivem, výrazně
se posunula komunikace ve známém kolektivu.
5.5.5 Kazuistika č. 5
Kazuistika 36letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných
dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)
byla získána v průběhu pozorování a rozhovorů. Kazuistika byla zařazena z důvodu
stabilizace zdravotního stavu vážně nemocného muže, zlepšení některých tělesných funkcí
a udržení samostatného života.
Uživatel služby je 36letý muž, svobodný, bydlící samostatně, invalidní důchodce
třetího stupně. Tento muž trpí paranoidní schizofrenií a masovými sluchovými
halucinacemi. V komunikaci je zdrženlivý. Po téměř roční izolovanosti začal navštěvovat
program dílna v sociální rehabilitaci. V této době byl však rozpolcený a na aktivity se moc
nesoustředil. Následovala hospitalizace v psychiatrické léčebně.
56
Po návratu z psychiatrické léčebny byl uživatel sociální služby hodně tlumený.
Uvědomoval si, že po propuknutí jeho nemoci mnoho jeho dosavadních mezilidských
vztahů nevydrželo a on se ocitl v sociální izolovanosti. Proto také oceňoval, že má možnost
navštěvovat program dílnu. Uživatel byl skleslý, s pocity méněcennosti
a s autodestruktivními tendencemi. V průběhu programu začal často usínat. Na doporučení,
aby si chvilku odpočinul, reagoval přesunutím se na pohovku, kde chvíli podřimoval.
Při další aktivitě usnul u stolu uprostřed tahu štětcem. Zajistili jsme návštěvu u ošetřujícího
lékaře, který sídlí ve stejné budově jako sociální rehabilitace. Lékař zjistil, že se uživatel
předávkoval léky a navrhl mu hlídání dávkování léků druhou osobou. V dané situaci mohl
doporučit pouze vyspání se z větší dávky, kterou uživatel požil. Při příští dílně uživatel
sdělil, že byl malátný a otupělý několik dní. Dodal, že se poučil a bude si dávat více pozor.
Uživateli aktivity v programu vyhovovaly. Potřeboval pomalejší tempo a pomoc
při vytváření různých drobných výtvorů. Bavila ho práce s keramickou hlínou. Oblíbil
si také hry na dvorku jako šipky aj. Byla pro něho vhodná menší skupina, která se skládala
ze čtyř až osmi osob s podobným nebo stejným onemocněním, kdy se cítil spokojeně,
bezpečně. Aktivity na programu byly směrovány k působení v oblasti rozvíjení
samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti. Důraz byl kladen na činnosti k rozvoji nebo
udržení stávajících dovedností. Uživatel navštěvoval aktivační program a program
dílna. Poslední tři měsíce navštěvoval uživatel sociální služby také individuální
psychomotorický program zaměřený na zlepšení fyzické a psychické zdatnosti. Tento
program se skládal z nenáročných pohybových aktivit, s kterými byl muž velmi spokojený
a také je velmi dobře zvládal.
Zhodnocení: Program sociální rehabilitace se podílel na stabilizaci zdravotního stavu
tohoto muže. Muž trpí velmi vážným onemocněním, které ho omezuje v zapojení
do běžného života. I když je uživatel velmi tiché povahy, zlepšila se jeho komunikace
s kolektivem. Výraznému posunu došlo také ve fyzické zdatnosti po pravidelném
individuálním psychomotorickém programu. Viditelný posun byl také v jemné motorice.
5.5.6 Kazuistika č. 6
Kazuistika 34letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných
dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)
byla získána v průběhu pozorování. Kazuistika byla zařazena z důvodu rozšíření okruhu
osob, s kterými se uživatel začal stýkat, velmi výrazné změně zlepšení komunikace
s jinými osobami.
57
Uživatel se dostavil na doporučení svého ošetřujícího psychiatra v doprovodu své
matky. U 34letého muže se projevovaly těžké poruchy chování s rysy semiautismu,
snížený intelekt a sociální fobie. Uživatel byl v sociální izolovanosti, žil ve skleníkovém
rodinném prostředí. Ochranitelská výchova rodičů způsobovala, že nebyl schopen
si obstarávat aspoň některé své potřeby. Většinu času trávil u televize a počítače. Na chodu
domácnosti se podílel drobnou pomocí. Stýkal se jen s rodiči a svou ošetřující lékařkou
(jeho mladší bratr před dvěma lety tragicky zahynul, od té doby je matka v péči
psychiatra).
Uživatel navštěvoval dílnu a později aktivační program herní klub. V prvních dnech
byl neklidný, nezapojoval se do komunikace, a pokud ano, tak jen velmi chudým slovním
projevem. Na uživateli byla znát napjatost a nervozita, i když první skupinu absolvoval
se svou matkou. Doporučeno, aby na skupinu chodil samostatně bez matky. Oba s tím
souhlasili. Muž si postupně zvykal na jednotlivé členy skupiny. Zapojoval se do všech
činností, zprvu však bylo třeba uživatele hodně podporovat a trpělivě vysvětlovat různé
postupy a mnohokrát opakovat ujištění, že to zvládne. Brzy se jevil spokojený, vyjadřoval
se o tom, že na dílnu chodí rád. Své ošetřující lékařce i doma vždy vyprávěl, co všechno
se mu podařilo. Začal se zapojovat do hovorů skupiny. Vyjadřovat se k činnostem, které
právě probíhaly. Nabídl ostatním, že pro ně uvaří čaj apod.
Uživatel přešel z dílny do aktivačního programu herní klub. Pokud se mu líbila nějaká
plánovaná akce dílny, účastnil se i této akce. Velmi rád maloval. Ve svém projevu byl vždy
pečlivý až precizní. Pro práci potřeboval velmi mnoho času, bylo pro něj typické pomalé
tempo. Z tohoto důvodu, pokud něco v daném čase nestihl, bylo umožněno dodělat si vše
v příštím herním klubu, aby bylo odstraněno vnitřní napětí a posílena sebedůvěra.
Zhodnocení: Program sociální rehabilitace umožnil uživateli setkání s jinými
osobami než s osobami z rodinného prostředí. Muž trpí psychiatrickým onemocněním,
kterého ho omezovalo v zapojení do běžného života. Uživatel byl méně průbojný, i přesto
se zapojil do dění v kolektivu a zlepšila se jeho komunikace s kolektivem, kde došlo
k velmi výraznému posunu.
5.5.7 Kazuistika č. 7
Kazuistika 55letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných
dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)
58
byla získána v průběhu neformálních rozhovorů a pozorování. Kazuistika byla zařazena
z důvodu, že si uživatel osvojil některé pracovní návyky.
Uživatel je 55letý muž. Není veden v psychiatrické péči. Má zdravotní omezení, trpí
artrózou, má zákaz práce ve výškách, tělesné potíže s dýcháním, vyčerpanost, unavitelnost,
cítí pocity smutku, projevují se znaky deprese, rozlady, osamělosti. Uživatel má nízkou
potřebu kontaktu s lidmi, je raději sám. Okruh lidí, se kterými se stýká, je velmi malý. Je
dříve melancholický, projevuje se však u něho impulzivita.
Z průběhu rozhovoru vyplývá, že je muž ženatý, z manželství se narodili dva dospělí
synové, které přes deset let neviděl. Ještě má dceru, která má 32let a žije v malém městě
na Moravě, ví o sobě, ale nestýkají se. Jinak má ještě nemanželského syna, kterému je
30let, odstěhoval se do Kladna a spolu se nestýkají. Má bratra a sestru, ale nestýkají se.
V současné době neví, kde se jeho žena zdržuje. Pokoušel se ji najít, aby se mohl rozvést,
ale nepodařilo se mu to. Manželku si našel v Košicích na vojně. Jeho manželka patřila
k sektě Svědků Jehovových a on byl katolík, hodně ho přemlouvala o přestupu na jinou
víru. Z Košic se odstěhovali do Rožňavy, zde však byla sekta ještě silnější. Jejich děti
vedla žena ke své víře. Přišli k nim, seděli, četli bibli. Když odjela žena do lázní do Tater
i tam za ní přijeli. Vypráví, jak se většina členů sekty se upisuje majetkem, nesmí kouřit,
pít, dívat na televizi, slavit Vánoce, nesmí přijmout transfúzi krve. Pak už to uživatel
nevydržel a začal jezdit po světě a živit se zednickou prací na různých stavbách. Děti
finančně zajišťoval, ale nenavštěvovali se.
Před sedmi lety bydlel kousek od svého rodiště. V té době mu zemřel otec, ale nikdo
mu nedal vědět a dost ho mrzí, že se s ním nerozloučil. Uvědomuje si, že ještě před těmi
sedmi lety měl dobrou práci, peníze, podle jeho slov mu nic nechybělo, ani rodina.
Uživatel má ještě matku, se kterou se však neviděl čtyři roky. Matce se nezamlouvá způsob
života, který vede. Nesouhlasila s tím, že odešel od své ženy. Kvůli tomu mezi nimi
nastaly problémy. Vzpomíná na to, že ještě před třemi roky měl přítelkyni, vydělával
15 000 až 20 000 Kč měsíčně. Živil i rodinu (romskou) své přítelkyně, jejíž členové hráli
automaty. O budoucnost se v té době nezajímal. Měl exekuci na sociálním a zdravotním
pojištění asi kolem 20 000 Kč. Byl to dluh, který mu vznikl před třemi léty. Tento dluh už
se mu podařilo postupně splatit. Dostal také trest odnětí svobody na 10 měsíců
za neplacení alimentů (asi před 15 lety), to bylo ještě v době, kdy žil na Slovensku.
Asi před dvěma lety se objevily zdravotní problémy s degeneračním onemocněním
kloubů, potížemi při dýchání, vyčerpaností a unavitelností. Postupně víc a víc. V současné
59
době žije na sociálních dávkách (životní minimum a plní veřejnou službu). Před rokem,
kdy mu skončil pobyt na azylovém domě, se ocitl v noclehárně. Někdy se mu podařilo
přespat u kamarádů. Po půl roce se mohl vrátit do azylového domu a v této době začal také
využívat služeb sociální rehabilitace. Uživatel se pokouší se sehnat práci, ale prozatím
se mu to nedaří. Hlavní příčinu vidí ve svém věku a také ve zdravotním omezení. Na úřadu
práce je něco přes 2,5 roku. Za tu dobu mu nabídli jednu práci. Sám má snahu si práci
sehnat, ale všude mu říkají, že by musel mít tak o deset let méně. Snaží se zaměstnavatele
obcházet osobně, písemný styk odmítá. Vybavuje si, jak šel na jeden konkurs, kde
se na jedno místo přišlo hlásit 300 lidí. Uživatel je vyučený zedník, o řidičský průkaz přišel
a už se o něj nezajímá. Dříve sportoval, hrál fotbal, hokej, košíkovou. Na vojně i sportovně
tančil. Teď z těchto aktivit neprovozuje žádnou. Dnešní režim tohoto muže je, že
několikrát obejde město. Posbírá železo, zazvoní a zeptá se, jestli něco mají k vyhození.
Přečte si noviny, něco si uvaří, podívá se na televizi. Spánku věnuje asi 5 až 6 hodin denně.
Dříve měl i potíže s konzumací alkoholu, v současné době jsou menší. Nejvíce přemýšlí
o bydlení, které ho velmi trápí. Před tím nikdy s bydlením neměl problémy.
Za poslední roky se u uživatele prohlubuje celkový úpadek osobnosti. Má potřebu
si s někým promluvit o svých starostech, o zdravotním stavu. Je vděčný za každou
věnovanou chvíli při naslouchání. Připadá si neužitečný, neschopný, bývá z toho nervózní.
Při práci v sociální rehabilitaci oceňuje, když se na něho nenaléhá a pokud se necítí dobře,
že může odmítnout. Je ochotný, ale občas až horlivý. Z toho upadá do rozladěnosti. Podle
jeho slov si váží toho, že je s ním na programu jednáno „jako s člověkem“. Ochotně
pomáhá při přípravě některých výrobků do dílny. Naučil se odlévat keramické výrobky,
které jsou dále používány pro další zpracování v dílně. Jeho cílem je najít práci
a ubytování. Uživatel ukončil program zvyšování osobní efektivity a přizpůsobení
v rozsahu 20 hodin. V současné době se podílí na některých aktivitách dílny.
Zhodnocení: Program sociální rehabilitace umožnil uživateli nácvik některých
pracovních postupů, uživatel pracoval raději sám, kolektivu se vyhýbal. U programu
zvyšování osobní efektivity a přizpůsobení se projevila jeho pasivita. Bylo to dáno i tím, že
uživateli v té době mělo skončit poskytování služby azylového domu s ubytováním a tím
i obava o další hledání střechy nad hlavou. Přes snahu se mu nepodařilo získat žádné
zaměstnání a tím se omezila i možnost sehnat nějaké ubytování. Služby sociální
rehabilitace bude využívat i nadále.
60
5.5.8 Kazuistika č. 8
Kazuistika 39letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných
dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)
byla získána v průběhu neformálních rozhovorů a pozorování. Kazuistika byla zařazena
z důvodu, že si uživatel osvojil některé pracovní návyky.
Uživatel je 39letý, svobodný, bezdětný muž. Je depresivně laděný, s neurotickými
znaky a návykovým chováním. Nemá přítelkyni. Propuštěn z výkonu trestu. Uživatel
sdělil: „Neustále něco kradu.“ Je hlášen na úřadu práce. Vzdělání uživatele je základní, jak
sám uvádí: „Škola mi moc nešla.“ Počtvrté ubytován na azylovém domě, vždy došlo
k přerušení z důvodu nadměrného užívání alkoholických nápojů a vnášení alkoholu.
Jednou absolvoval léčení v psychiatrické léčebně. Zájem o azylový dům projevil z důvodu
možnosti bydlení, vaření, hygieny. S rodiči se stýká asi jedenkrát týdně s otcem, se starším
bratrem. Uživatel byl 20let závislý na drogách (pervitin), v současné době drogy neužívá.
Uživatel má přiznaný invalidní důchod 1. stupně, tento důchod mu není vyplácen.
Muž přišel asi před 8 roky o byt, který dostal od matky. Neplacení nájmů, stížnosti
ostatních nájemníků na časté návštěvy, pak následovalo zrušení nájemní smlouvy. Poprvé
ve výkonu trestu v 25letech za drobné krádeže a loupež. Umístěn ve věznici s dozorem.
Po propuštění následovala znovu trestná činnost. Tentokrát umístění ve věznici s ostrahou.
Po návratu zůstal uživatel na ulici, trvalo to asi 14dní až tři týdny, než se mu podařilo najít
ubytování v azylovém domě. Uživatel chodil do práce, ale měl dluhy od soudů apod. Výši
není schopný upřesnit. Z důvodu základního vzdělání se mu špatně shání práce. Na úřadu
práce mu nenabídli žádnou rekvalifikaci. Nevlastní řidičský průkaz, neumí zacházet
s počítačem. V současné době odpracovává 300 hodin obecně prospěšných prací.
Uživatel má problémy s užíváním alkoholických nápojů. Snaží se své jednání korigovat,
ale ne vždy se mu to podaří. Hledá si práci, ale s jeho omezením, které vzniklo po úrazu
nohy, je to problematické. Uživatel navštěvuje program zvyšování osobní efektivity
a přizpůsobení. Domluvené aktivity uživatel vcelku plní. Jeho jednání je vždy vstřícné.
Pomáhal při přípravě táboráku a jiných aktivitách. Byl vždy ochotný k drobné pomoci
k ošetřování květin v zařízení. Po stránce resocializace byl vhodný nácvik různých situací
při přijímacích pohovorech o zaměstnání, spolupráce při aktivním vyhledávání zaměstnání.
Zhodnocení: Program sociální rehabilitace umožnil uživateli nácvik některých postupů
pro vyhledávání vhodného zaměstnání, nácvik modelových situací přijímacích hovorů
apod. Nácvik pracovních návyků při ošetřování květin.
61
5.6 Tabulky s charakteristikou výzkumného vzorku
Pro přehlednější průřez kazuistik jsme vytvořili tabulku č. 1, kde je zachycena
charakteristika výzkumného vzorku uživatelů sociální služby sociální rehabilitace. Z osmi
kazuistik se jedná o dvě osoby bez přístřeší (bezdomovci) a šest kazuistik zachycuje osoby
s rodinným zázemím s možností dlouhodobého bydlení. Z osmi uvedených osob sedm trpí
závažným duševním onemocněním a jedna osoba se zdravotním omezením.
V tabulce č. 2 jsme uvedli pro lepší přehled počet hospitalizací v psychiatrické léčebně
za poslední rok, oblast zlepšení v posledním roce, oblast zhoršení v posledním roce,
program sociální rehabilitace, který osoba navštěvuje nebo navštěvovala. Z uvedených
osob v posledním roce musely být hospitalizovány v psychiatrické léčebně dvě osoby
a jedna absolvovala soudně nařízenou léčbu. Ke zlepšení funkcí a stavu došlo u sedmi
osob, u jedné byly udrženy stávající funkce, ale protože onemocnění mělo progredující
charakter, došlo ke konci roku ke zhoršení stavu. Program dílnu navštěvovaly tři osoby,
herní klub jedna osoba, motivační klub a dílnu jedna osoba, psychomotorické aktivity
a dílnu jedna osoba, motivační klub a individuální akce jedna osoba. Z předložených
záznamů je zřejmé, že působením aktivit programů sociální rehabilitace dochází
ke zlepšení některých funkcí a schopností osob s dlouhodobým duševním onemocněním.
62
Tabulka č. 1 Charakteristika výzkumného vzorku
KAZUISTIKAPohlaví Věk Rodinné
zázemíOnemocnění
Č. 1 MUŽ 60 Žijící v ústavním zařízení
Korsakovův syndrom, dezorientace, demence
Č. 2 ŽENA 48 Rozvedená, žijící se svým synem
Obsese a nutkavá neuzóza
Č. 3 MUŽ 27 Svobodný, žijící s matkou a sestrou
Paranoidní schizofrenie s defektem osobnosti s charakteristickými persekučními bludy a sluchovými halucinacemi
Č. 4 MUŽ 29 Svobodný, žije s matkou, otcem a ženatým bratrem
Schizotypální s bludy, tendence k izolaci od společnosti
Č. 5 MUŽ 39 Svobodný, žijící samostatně
Paranoidní schizofrenie s masovými sluchovými halucinacemi
Č. 6 MUŽ 34 Svobodný, žijící s matkou a otcem
Těžká porucha chování s rysy semiautismu, snížený intelekt, sociální fobie
Č. 7 MUŽ 55 Ženatý, bez přístřeší, v současnosti azylový dům
Zdravotní omezení, artróza, potíže s dýcháním, pocity smutku, znaky deprese, rozlady, osamělosti
Č. 8 MUŽ 39 Svobodný, bez přístřeší, v současnosti azylový dům
Depresivně laděný, neurotické znaky a návykové chování
63
KAZUISTIKA
Počet hospitalizací
v psychiatrické léčebně za poslední rok
Oblast zlepšení v posledním roce
Oblast zhoršenív posledním
roce
Program, který osoba
navštěvuje
Č. 1 0 Částečné udržení stávajících schopností
Ke konci zhoršování schopností
Dílna
Č. 2 0 Udržení stávajících schopností, nástup do zaměstnání (zkrácený úvazek)
Herní klub
Č. 3 1 (soudně nařízená)
Zlepšila se spolupráce s kolektivem, výrazně se posunula komunikace.
Dílna
Č. 4 1 (minulý půlrok)
Klidnější Dílna
Č. 5 1 Zlepšení jemná motorika, komunikace a fyzická zdatnost
Dílna
Psychomotorický
Č. 6 0 Výrazné zlepšení komunikace v kolektivu
Dílna
Herní klub
Č. 7 0 Pracovní návyky Motivační
Dílna
Č. 8 0 Pracovní návyky, vyhledávání zaměstnání, zvládání přijímacích pohovorů
Motivační, individuální akce
Tabulka č. 2, Hospitalizace v psychiatrické léčebně za poslední rok, oblast zlepšení, oblast zhoršení v posledním roce, program sociální rehabilitace
64
5.7 Shrnutí
Z předložených kazuistik vyplývá, že sociální rehabilitace má svoje důležité místo
v životě osob s dlouhodobým duševním onemocněním. Sociální rehabilitace přispěla ke
zlepšení psychického stavu uživatelů a tím zabránila relapsu nemoci u některých uživatelů.
Nemůže však úplně zabránit tomu, aby u těchto osob nedocházelo k relapsu nemoci a
následné hospitalizaci v psychiatrické léčebně, jak tomu bylo např. u muže v kazuistice č.
4 a č. 5. U muže v kazuistice č. 4 se jedná o osobu, která trpí velmi vážnými příznaky
duševního onemocnění. U této osoby lze mluvit o úspěchu, že nemusí být trvale umístěna
psychiatrické léčebně. Je vhodné, v případě potřeby, po propuštění z psychiatrické léčebny,
umožnit osobě s dlouhodobým duševním onemocněním návrat do programu (skupiny).
Tento návrat by měl být uskutečněný s co nejmenší prodlevou. Tak jako tomu bylo u mužů
v kazuistikách č. 4, 5. A také u muže, u kterého byla soudně nařízena ústavní léčba
(kazuistika č. 3). Jinak může dojít k sociální izolovanosti a následnému vyčlenění ze
společnosti. Tato nepříznivá situace probíhala u muže v kazuistice č. 5 jeden rok. Po této
době byl muž rozpolcený a na aktivity se moc nesoustředil, což ústilo v novou
hospitalizaci v psychiatrické léčebně.
Z předložených tabulek lze vyčíst, že v průběhu výzkumu osob, které navštěvují
sociální rehabilitaci, nedošlo ani jednou k druhé hospitalizaci respondentů. Jedna
hospitalizace byla u muže kazuistika č. 3, zde se jednalo o nařízenou hospitalizaci soudem.
Rozsudek byl vynesen před tím, než respondent začal navštěvovat sociální rehabilitaci.
Z tabulky č. 2 vyplývá, že jedna hospitalizace v psychiatrické léčebně byla u muže
kazuistika č. 5, který žil jeden rok v izolovanosti. Tento muž trpí paranoidní schizofrenií a
masovými sluchovými halucinacemi. Jedna hospitalizace byla také u muže kazuistika č. 4,
který trpí také velmi vážným duševním onemocněním.
U ženy v kazuistice č. 2 je poukázáno, že jí sociální rehabilitace napomáhala hlavně
v tíživých životních situacích. V době těchto problémů vyhledávala záměrně sociální
rehabilitaci, chráněný prostor, kde se cítí dobře a v neposlední řadě kolektiv, na který byla
zvyklá. Jak sama uvádí: „Vůbec, že sem přijdu. Něco dělám, vyrobím. Někdy mám
problémy přijít kvůli myšlenkám, ty mi v tom brání. Skupina lidí, kteří tu jsou, mi dělá
dobře.“ Žena v kazuistice č. 2 dále říká: „Vždy mně to pomůže, když se necítím dobře, když
jsem moc unavená. Nemusím se zapojit do činností, ale jen tak být se skupinou a dívat
se na ně, co dělají a popovídat si.“
65
Jedním z úkolů sociální rehabilitace je vhodně motivovat a také nabídnout zajímavé
aktivity, které budou sloužit ke zlepšení postižených funkcí. Osoby s duševním
onemocněním se učí některým pracovním návykům, aby se lépe mohli uplatnit
v pracovním procesu a najít vhodnou práci. V příloze č. 2 vidíme, jak může tento proces
probíhat. V tomto případě je spojeno procvičení jemné motoriky, nácvik pracovního
návyku, který se dá uplatnit v domácnosti i ve vhodném zaměstnání. U mužů
v kazuistikách č. 7 a č. 8 došlo k osvojení některých pracovních návyků. A tím se
pro ně zvýšila šance uplatnění na trhu práce. S vyhlídkou finančního zajištění a v jejich
případě i možnosti řešení bydlení, neboť oba jsou bez přístřeší.
U osob s dlouhodobým duševním onemocněním dochází k celkovému narušení
kognitivních funkcí osoby, jak uvádíme v kazuistice č. 1: “ Uživatel nebyl schopen vstřebat
nové informace. Často si nedokázal vybavit informace staré. Klient byl nesamostatný.
Nepamatoval si, kde bydlí. Někdy nepoznával svoji sestru, jindy zase sociální pracovnice,
se kterými byl v každodenním kontaktu. Uživatel byl zmatený v čase. Nevěděl, kolik je
hodin, který je den.“ Proto je vhodné zařadit podobný trénink, jak je uvedeno v příloze č. 1.
Jak je patrno z tabulky č. 2 došlo ke zlepšení funkcí a stavu u sedmi osob, u jedné byly
udrženy stávající funkce, ale protože onemocnění mělo progredující charakter, došlo ke
konci roku ke zhoršení stavu.
Z uvedených kazuistik a tabulek č. 1 a č. 2 vyplývá, že sociální rehabilitace zvýšením
soběstačnosti uživatelů přispěla k začlenění osob s dlouhodobou duševní nemocí do
společnosti. Částečně odstranila izolovanost, která tyto nemoci doprovází. A jednoznačně
se dá říci, že sociální rehabilitace pomohla u muže kazuistika č. 6 „Muž trpí
psychiatrickým onemocněním, kterého ho omezovalo v zapojení do běžného života.
Uživatel byl méně průbojný, i přesto se zapojil do dění v kolektivu a zlepšila se jeho
komunikace s kolektivem, kde došlo k velmi výraznému posunu.“ Ke zlepšení u tohoto
uživatele došlo i mimo objekt organizace. „Uživatel se také několikrát účastnil společných
akcí s jinými organizacemi a zvykal si na další pro něho cizí osoby. V průběhu roku byl
vidět posun v komunikaci s těmito osobami.“
Jedna z otázek výzkumu zněla, jestli má duševní nemoc vliv na společenský úpadek
duševně nemocné osoby. V kazuistice č. 1 je uvedeno:“U muže se projevovala demence
a poruchy paměti. Objevovala se i apatie, konfabulace, kdy si uživatel chybějící informace
domýšlel. Muž byl v takové fázi nemoci, která se projevovala sociální degradací, úpadkem
osobnosti, důstojnosti, snížením uplatnění ve společnosti, neschopností udržovat přijatelné
66
sociální vztahy.“ Jak je zřejmé duševní nemoci mají vliv na společenský úpadek duševně
nemocné osoby.
Nakonec uvádíme prostředky a metody práce, které byly použity v organizaci
k dosažení maximální možné samostatnosti a soběstačnosti a zapojení do běžného života
osob s dlouhodobým duševním onemocněním. Pro rozvíjení kognitivních funkcí sloužil
respondentům program herní klub. Kde se pomocí různých technik působilo na kognitivní
funkce z důvodu jejich zlepšení. Program fit byl zase zaměřen na upevnění fyzické a
psychické zdatnosti uživatelů služby. V motivačním klubu si uživatelé mohli vyzkoušet
různé modelové životní situace a naučit se na ně reagovat. Program dílna sloužil k získání
pracovních návyků, procvičení jemné motoriky a k posílení oslabených schopností.
67
Závěr
Cílem sociální rehabilitace je vhodně motivovat a nabídnout zajímavé a aktivizační
činnosti osobám s duševní nemocí (osobám zdravotně postiženým) tak, aby se zamezilo
nebo zabránilo opětovné hospitalizaci těchto osob. Po dlouhodobější hospitalizaci musí
osoba s duševní nemocí vynaložit hodně sil na začlenění do společnosti. Je proto vhodnější
těmto hospitalizacím předcházet a tak přispívat, aby osoby s duševní nemocí mohly žít
v přirozeném sociálním prostředí s vazbou na rodinu a své přátele. Vést běžný způsob
života. Nemoc s sebou přináší snížené sebevědomí, velkou izolovanost a tím i narůstající
pasivitu, která může vést k relapsu onemocnění. Sociální rehabilitace je jedna z cest, která
může pomoci osobám s duševním onemocněním se zprostředkováním kontaktu
se společenským prostředím. Na chráněném a bezpečném území se mohou setkávat osoby
s podobnými problémy. V rámci rehabilitace jsou jim k dispozici školení pracovníci, kteří
pro ně připravují aktivizační činnosti.
Seznámit se s problematikou osob s duševním onemocněním je důležité z několika
důvodů. Hlavním z nich je zvyšování nároků společnosti na všechny jedince společnosti,
kteří se chtějí uplatnit ve společnosti, na trhu práce. Jedinec, který trpí duševním
onemocněním je proti těm, kteří jsou zdraví, značně handicapovaný. Většinou má omezené
finanční prostředky z důvodu snížené pracovní schopnosti. Jeho vzdělání je ovlivněno
dobou, kdy nemoc propukla. Nemoc ho odsouvá na okraj společnosti, která ještě není
natolik vyspělá, aby se zbavila stigmatizace osob s duševním onemocněním. Úkolem
vyspělé společnosti je vytvořit osobám s duševními nemocemi podmínky k dosažení
uspokojivého života v co nejpřirozenějším prostředí. Cílem péče o osoby s duševními poruchami je, co nejvíce podpořit schopnosti pacienta
a jeho přirozené zázemí tak, aby byl schopen se sám, co nejvíce vypořádat se svými
obtížemi. Snahou je napomoci osobám s duševní poruchou k dosažení uspokojivého života
v co nejpřirozenějších podmínkách.
Z ukázek jednotlivých programů v sociální rehabilitaci plyne, že i velmi jednoduchými
a nenáročnými cvičeními lze posilovat kognitivní funkce. U osob s dušení nemocí dochází
ke snížení intelektu, schopnosti učení, plánování, organizování a abstrakce. Cíleně
vedeným cvičením na posílení těchto schopností, dochází k pozitivnímu vývoji a nemoc
má menší negativní dopady. K pozitivům sociální rehabilitace můžeme řadit odstranění
nebo snížení izolace osob s duševním onemocněním, posílení sebedůvěry, zlepšení
68
uplatnění, zlepšení podmínek návratu do společnosti, získání zaměstnání, zafixování
určitých pracovních návyků, různých dovedností.
69
Seznam pramenů a literatury
Literatura
[1] ATKINSONOVÁ, S. Jak zdolat skálu jménem deprese. 1.vyd. Praha: Albatros,
2005. 154s. ISBN 80-00-01544-7.
[2] BAŠTECKÁ, B. Klinická psychologie v praxi. 1.vyd. Praha: Portál, 2003. 416s.
ISBN 80-7178-735-3.
[3] BAŠTECKÁ, B. a kol., Terénní krizová práce, 1.vyd. Praha: Grada, 2005. 300s.
ISBN 80-247-0708-X.
[4] BUZKOVÁ, K. Fitness jóga. 1.vyd. Praha: Grada, 2006. 168s. ISBN 80-247-1525-
2.
[5] EVANS, M., HUDSON, J., TUCKER, P. Umění harmonie. 1.vyd. Praha: Grada,
2001. 192s. ISBN 80-247-0106-5.
[6] FRANKOVÁ, A. Buď fit i v zaměstnání. 1.vyd. Praha: Motto 1995. 221s. ISBN 80-
85872-133-7.
[7] FISCHER, S., ŠKODA, J., Sociální patologie, 1.vyd. Praha: Grada, 2009. 224s.
ISBN 978-80-247-2781-3.
[8] GUGGENBUHL-CRAIG, A. Nebezpečí moci v pomáhajících profesích. 1.vyd.
Praha: Portál, 2007. 113s. ISBN 978-80-7367-302-4.
[9] GUTMANNOVÁ, J. Cvičebnice asertivity. 1.vyd. Praha: Talpress, 1995. 128s.
ISBN 80-85609-88-6.
[10] HÁJEK, K. Práce s emocemi pro pomáhající profese. 1.vyd. Praha: Portál, 2007.
Seznámení s využitím procvičení kognitivních funkcí při práci s osobami s dlouhodobým
duševním onemocněním u skupiny herní klub.
Příloha č. 2
Seznámení s využitím prvků ergoterapie a pracovní terapie při práci s osobami
s dlouhodobým duševním onemocněním u skupiny dílna.
Příloha č. 3
Seznámení s využitím prvků arteterapie při práci s osobami s dlouhodobým duševním
onemocněním u skupiny herní klub.
Příloha č. 4
Struktura rozhovorů
74
Příloha č. 1 V příloze č. 1 se seznámíme s využitím procvičení kognitivních funkcí při práci s osobami s dlouhodobým duševním onemocněním. Pro sběr dat byla použita forma studia odborných dokumentů organizace, pozorováním a rozhovory s jednotlivými pracovníky sociální rehabilitace.
Při práci se skupinou herní klub, pracovnice sociální rehabilitace zařazovala různé cvičení na posílení paměti. Jednou z aktivit bylo procvičení pravé a levé hemisféry. Uživatelé se snažili svojí nedominantní rukou napsat své jméno, nakreslit obrázek. Některým toto cvičení dělalo velké potíže.
Dalším cvičením, které pracovnice sociální rehabilitace připravila, bylo procvičení zrakové paměti. Uživatelé se krátkou dobu mohli podívat na obrázek. Pak byl obrázek ukryt a uživatelé se snažili vzpomenout na jednotlivé detaily obrázku, který před tím viděli.
K procvičení sluchové paměti bylo provedeno toto cvičení. Uživatelé si zavřeli oči. Pracovnice cinkla na skleničku, pustila vodu, zašustila s papírem, otevřela dveře, otevřela skříňku, zaklepala. Uživatelé se snažili po zaznění těchto zvuků, o zopakování jednotlivých činností, které slyšeli.
U uživatelů bylo oblíbené procvičování hmatové paměti. Všichni si zavázali oči nebo je jen zavřeli. Pracovnice je přivedla k několika miskám, které byly naplněné různými materiály (např. hrách, čočka, fazole, mák, cukr, mouka, koření atd.), uživatelé materiály ohmatali. Pracovnice misky s materiálem ukryla a všichni se snažili zapsat názvy materiálů, které drželi v ruce.
Příloha č. 2 V příloze č. 2 se seznámíme s využitím prvků ergoterapie a pracovní terapie při práci
s osobami s dlouhodobým duševním onemocněním. Pro sběr dat byla použita forma studia
odborných dokumentů organizace, pozorováním a rozhovory s jednotlivými pracovníky
sociální rehabilitace.
Práce s těstem a působení této aktivity na uživatele.
Uživatelé byli seznámeni s přípravou, tvarováním a pečením těsta. Nejprve skupina
pracovala s kuchařskými knihami. Kde vyhledala vhodný recept a seznámila se s ním. Poté
si s pracovnicí sociální rehabilitace vykalkulovala skupina množství surovin pro vyhledaný
recept. Skupina společně absolvovala nákup surovin. Po návratu pracovnice sociální
rehabilitace seznámila skupinu se základními hygienickými pravidly a pravidly uchovávání
potravin. Skupina společně s pracovnicí navážila a odměřila potřebné množství surovin.
Těsto si vyzkoušeli zpracovat všichni. Mísa s těstem obešla každého jednotlivého člena
skupiny a ten měl možnost si vyzkoušet hnětení těsta. Po zpracování bylo těsto odloženo
ke kynutí. Během kynutí těsta pracovnice rehabilitace seznámila s dalším postupem práce.
Měla také připravené obrazové ukázky různých variant zpracování těsta. Po nakynutí těsta,
pracovnice předvedla tvarování tohoto těsta. Pak si každý připravil podložku na zpracování
těsta. Těsto bylo rozděleno na kousky, které si každý ze skupiny vyzkoušel vytvarovat.
Při práci s těstem docházelo k upevnění dovedností v oblasti jemné motoriky při tvarování
a hnětení těsta, práci se sypkým materiálem, zlepšení koordinace ruky a oka. Rozvoj
vnímání, prožívání, vyjádření tvořivosti, radosti ze zvládnutí určité činnosti, vyrovnání
se s neúspěchem. Docházelo k procvičování vizuomotorické koordinace a vizuální
percepce. Vliv byl také v oblasti psychologického efektu, emočního ladění, estetického
vnímání. Dále uživatelé absolvovali nácvik dovedností s elektrickým sporákem a troubou,
zásady bezpečnosti práce s těmi to spotřebiči. Dodržování jednotlivých časů
a technologických postupů byl v tomto případě velmi důležitý. Po upečení těsta pracovnice
seznámila skupinu s hygienicko-sanitačními činnostmi v gastronomii. Práce byla
zakončena ochutnávkou a zhodnocením společné práce.
Příloha č. 3 Metoda využití prvků arteterapie při práci s osobami s dlouhodobým duševním
onemocněním. Pro sběr dat byla použita forma popisného pozorování. Jména osob