1 STŘEDNÍ DÉLKA ŽIVOTA V ČESKÉ REPUBLICE A V ZEMÍCH EU Life expectancy in the Czech Republic and EU countries Jana Langhamrová Abstract The goal of this paper is to point out changes in mortality that were responsible for longer life expectancy and lower infant mortality. The trend of basic indicators that contributed to changes in mortality was assessed based on the time series data available on the website of Czech Statistical Office. The life expectancy paradox and the necessary level of birth rate and life expectancy to maintain level of simple reproduction was calculated based on the trend of life expectancy in selected age groups of men and women, infant mortality coefficient and actual birth rate in the Czech Republic during 1920-2009. It also compares life expectancy in the Czech Republic and European. Life expectancy in all countries keeps going up, with the exception of e.g. the countries of the former Soviet Union where life expectancy has been fluctuating for the past 20 years. Individual countries are compared based on data from the Human Mortality Database. Keywords infant mortality coefficient, life expectancy, paradox of life expectancy, time series. Klíčová slova kvocient kojenecké úmrtnosti , střední délka života, paradox střední délky života, časové řady. Úmrtnost a střední délka života v historickém kontextu Hospodářská i sociální situace každé země je ovlivněna vývojem její populace a stejně tak populační vývoj reaguje na podněty z hospodářské a sociální oblasti. Minulý, současný či budoucí populační vývoj je výrazně předurčen strukturou populace. Proto je pro jakékoli závěry související s populací či odhady budoucího vývoje nezbytná znalost věkové a pohlavní struktury této populace. Struktura populace je určena vývojem porodnosti, úmrtnosti a migrace. V současné době dochází ve všech vyspělých zemích včetně ČR k významnému stárnutí populace. Jedním typem stárnutí je tzv. absolutní stárnutí, které je způsobeno snižováním úmrtnosti a prodlužováním střední délky života. Modernizace Po celou dobu existence lidstva nebyl na světě zaznamenán tak rychlý početní růst obyvatelstva, jaký nastal za posledních zhruba dvě stě let. V minulosti obyvatelstvo přibývalo pomalu především díky vysoké míře úmrtnosti. Porodnost byla v průměru o tr ochu vyšší než úmrtnost a díky tomu nedošlo k úplnému zániku lidstva. Úmrtnost obyvatelstva sloužila jako hlavní regulace počtu obyvatel ve společnosti. Jakmile došlo k procesu modernizace, objevily se významné změny v úmrtnosti a porodnosti, díky nimž populace přešla z tzv. klasického režimu reprodukce na moderní režim reprodukce. Pro klasický model reprodukce je typická
16
Embed
STŘEDNÍ DÉLKA ŽIVOTA V ČESKÉ REPUBLICE A V …kdem.vse.cz/resources/relik10/PDFstudenti/Langhamrova.pdf · 1 STŘEDNÍ DÉLKA ŽIVOTA V ČESKÉ REPUBLICE A V ZEMÍCH EU Life
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
1
STŘEDNÍ DÉLKA ŽIVOTA V ČESKÉ
REPUBLICE A V ZEMÍCH EU
Life expectancy in the Czech Republic and EU countries
Jana Langhamrová
Abstract
The goal of this paper is to point out changes in mortality that were responsible for
longer life expectancy and lower infant mortality. The trend of basic indicators that
contributed to changes in mortality was assessed based on the time series data available on the
website of Czech Statistical Office. The life expectancy paradox and the necessary level of
birth rate and life expectancy to maintain level of simple reproduction was calculated based
on the trend of life expectancy in selected age groups of men and women, infant mortality
coefficient and actual birth rate in the Czech Republic during 1920-2009. It also compares life
expectancy in the Czech Republic and European. Life expectancy in all countries keeps going
up, with the exception of e.g. the countries of the former Soviet Union where life expectancy
has been fluctuating for the past 20 years. Individual countries are compared based on data
from the Human Mortality Database.
Keywords
infant mortality coefficient, life expectancy, paradox of life expectancy, time series.
Klíčová slova
kvocient kojenecké úmrtnosti, střední délka života, paradox střední délky života, časové řady.
Úmrtnost a střední délka života v historickém kontextu
Hospodářská i sociální situace každé země je ovlivněna vývojem její populace a stejně
tak populační vývoj reaguje na podněty z hospodářské a sociální oblasti. Minulý, současný
či budoucí populační vývoj je výrazně předurčen strukturou populace. Proto je pro jakékoli
závěry související s populací či odhady budoucího vývoje nezbytná znalost věkové a pohlavní
struktury této populace. Struktura populace je určena vývojem porodnosti, úmrtnosti
a migrace. V současné době dochází ve všech vyspělých zemích včetně ČR k významnému
stárnutí populace. Jedním typem stárnutí je tzv. absolutní stárnutí, které je způsobeno
snižováním úmrtnosti a prodlužováním střední délky života.
Modernizace
Po celou dobu existence lidstva nebyl na světě zaznamenán tak rychlý početní růst
obyvatelstva, jaký nastal za posledních zhruba dvě stě let. V minulosti obyvatelstvo přibývalo
pomalu především díky vysoké míře úmrtnosti. Porodnost byla v průměru o trochu vyšší než
úmrtnost a díky tomu nedošlo k úplnému zániku lidstva. Úmrtnost obyvatelstva sloužila jako
hlavní regulace počtu obyvatel ve společnosti. Jakmile došlo k procesu modernizace, objevily
se významné změny v úmrtnosti a porodnosti, díky nimž populace přešla z tzv. klasického
režimu reprodukce na moderní režim reprodukce. Pro klasický model reprodukce je typická
2
vysoká porodnost a vysoká úmrtnost, kdežto pro moderní režim reprodukce naopak nízká
porodnost a nízká úmrtnost. Populace nejprve mládnou a následně dochází k demografickému
stárnutí. Z pohledu demografického chování dochází ke změnám, které jsou v literatuře
nazývány jako tzv. demografická revoluce či demografický přechod. K těmto změnám došlo
především díky pokrokům v medicíně, zlepšení úrovně hygieny obyvatelstva a zvýšení
životní úrovně. Mimo jiné také dochází k industrializaci a urbanizaci, zvýšil se podíl obyvatel
žijících ve městech.
Snížení úmrtnosti v době demografické revoluce bylo způsobeno především snížením
úmrtnosti novorozenecké, kojenecké a dětské. Tak jak přežívá více mladších osob, zvyšují se
i podíly mladých osob v populaci. Více mladých přežije do rodičovského věku, a díky tomu
se pak zvyšuje i počet narozených.
Historický vývoj stárnutí a střední délky života
Demografie rozlišuje dva typy stárnutí populace. Prvním z nich je relativní stárnutí
obyvatelstva, které je způsobeno snížením porodnosti a v důsledku toho dojde ke snížení
podílu dětí v populaci. Někdy se tento typ stárnutí nazývá stárnutí v základně věkové
pyramidy. Druhým typem stárnutí je absolutní stárnutí, kterým se rozumí tzv. stárnutí ve
vrcholu věkové pyramidy a je způsobeno snižováním úmrtnosti a nárůstem střední délky
života. Přibývá tak starších lidí v populaci.
Zda populace mládne či stárne, závisí na charakteru věkové struktury v minulosti a na
tom, jaká je v současnosti porodnost a úmrtnost. V dřívější době platilo, že vysoká míra
úmrtnosti měla za následek krátkou střední délku života.
Ansley J. Coale, jeden z nejznámějších amerických demografů, již v 60. letech
upozorňuje na významnou roli úmrtnosti v demografickém stárnutí. Úmrtnost podle něho
ovlivňuje na počátku procesu demografického stárnutí věkovou strukturu méně než plodnost
a to dokonce opačným způsobem (viz Coale [2]). Tak jak se zvyšuje délka života, redukuje se
úmrtnost a populace je na počátku o něco mladší, je to dáno úrovní specifických úmrtností.
Nejvyšší úmrtnost se projevuje na počátku života, v dětském věku klesá na minimum
a v pozdějším věku se opět zvyšuje.
Střední délka života při narození je velmi silně ovlivněna úrovní kojenecké a dětské
úmrtnosti. V dřívější době měla velký vliv i vysoká mateřská úmrtnost. Nízké střední délky
života při narození však neznamenají, že by se lidé nemohli dožívat vyššího věku, pokud
přežijí období vysoké úmrtnosti na počátku života. Tak jak se zlepšovaly životní
i ekonomické podmínky obyvatelstva, začala se plynule zvyšovat i střední délka života, více
lidí přežívalo do vyššího věku. Nejvýraznější změny byly zaznamenávány v moderních
společnostech ve druhé polovině 19. století. V této době se v průměru střední délka života při
narození za obě pohlaví dohromady pohybovala kolem 41 let a do roku 1900 se zvýšila na 50
let, jak uvádí Rabušic [19]. V dnešní době se v nejvyspělejších zemích střední délka života při
narození za obě pohlaví pohybuje okolo 80 let.
Na růstu střední délky života se podílela řada faktorů. Nejprve platilo, že čím byly
vyšší příjmy obyvatelstva, tím byla v dané oblasti zaznamenána vyšší úroveň úmrtnosti.
Můžeme si klást otázku, jak bylo toto možné, když lidé, kteří měli vyšší příjmy, měli
také lepší bydlení, lepší stravu, zdravotní péči apod. V době předindustriální v Evropě žili tito
lidé ve městech a blízkém okolí. V tomto období platilo, že v oblastech s vysokou koncentrací
obyvatelstva byli častou příčinou úmrtí infekční a parazitární nemoci. V době, kdy ještě
nebyla ve městech dostatečná hygienická opatření, která by bránila rychlému šíření těchto
chorob, docházelo k velkým epidemiím. Také přistěhovalci neměli proti místním nemocem
dostatečnou imunitu a často jim podlehli. Podle historických demografů v tehdejší době
3
platilo, že v zemědělských oblastech Evropy, kde nebyla vysoká koncentrace obyvatelstva,
byla naděje na dožití vyšší (45-50 let) než ve městech (30-33 let).
Postupně dochází k rozvoji společnosti a lze tak více investovat do zdravotnictví.
V 19. století se v Evropě stavějí nemocnice a známy jsou z této doby Kochovy a Pasteurovy
objevy. Budují se vodovody, zdroje nezávadné pitné vody, začínají se budovat kanalizace.
Obyvatelstvo si začíná uvědomovat důležitost hygienických zásad v boji proti infekčním
chorobám. Snižuje se výskyt velkých epidemií. Obyvatelstvo se poměšťuje a začíná platit, že
oblasti s vyšším příjmem mají delší střední délku života.
V 60. letech 20. století dochází k významnému rozvoji medicíny. Výrazně se začíná
prodlužovat věk, přibývá osob starších věkových skupin. Dochází k podstatnému stárnutí
populací vyspělých zemí, za kterým stojí velmi nízká úmrtnost. Velká část obyvatel těchto
zemí se dožívá 65 let, stále více se jich dožívá i 85 let. Pokles úmrtnosti byl zřetelný
především u starších věkových skupin. Tak jak se snižují specifické úmrtnosti starých osob,
roste i střední délka života.
Mnoho odborníků si klade otázku, kde jsou meze lidského věku, kolika let se budeme
dožívat a jestli se budou lidé vysokého věku dožívat v dobrém zdravotním stavu? Jestli léta
přidaná budou léta aktivního života bez nemocí, či zda lidé budou nemocní a nesoběstační. Je
možné nějakým způsobem zpomalit či oddálit stárnutí? Dlouhověkost je dána dědičností,
stylem života, prodělanými chorobami atp. Přirozená délka života je podle Wolfa 90-100 let
(viz Wolf [24]). Někteří vědci hovoří o tom, že smrt před 90. rokem věku je předčasná
(Kučera [13]). Stále více si demografové uvědomují, co vše způsobí významný nárůst starších
osob v populaci. Otázkou zůstávají nezbytné náklady na zdravotní a sociální péči se všemi
důsledky v oblasti ekonomické, sociální a politické.
Střední délka života, paradox střední délky života a kvocient kojenecké úmrtnosti
V této části bude provedeno srovnání vybraných ukazatelů délek života na základě
dostupných údajů z úmrtnostních tabulek let 1920-2009. Bude porovnána střední délka života
mužů a žen ve vybraných věkových skupinách, vypočtena tzv. mužská nadúmrtnost. Vše bude
doplněno křivkou vývoje kvocientu kojenecké úmrtnosti za dostupné časové období. Některé
údaje byly k dispozici od roku 1920 do současnosti, některé byly k dispozici od roku 1785.
Vzhledem k tomu, že čím delší řady byly dostupné, tím více byly znatelné výkyvy či trendy
ve sledovaných ukazatelích, jsou zde tyto řady také použity. Tato část je doplněna mimo jiné
grafickým zobrazením paradoxů délek života. Pro názornost byl vypočten natalitní limit
a provedeny výpočty o porodnosti a délce života potřebné pro zajištění prostné reprodukce
obyvatelstva.
Vývoj střední délky života
Nejprve se budeme zabývat vývojem střední délky života za muže a za ženy v letech
1920-2009 (viz obr. 1). Na hodnoty střední délky života má vliv vývoj
úmrtnosti v příslušných letech. Na počátku 20. století mělo obyvatelstvo žijící na území
dnešní České republiky vysokou úroveň úmrtnosti. Nejvyšší úroveň úmrtnosti byla
již v roce 1918 v důsledku pandemie španělské chřipky, následoval pokles úmrtnosti
na normální úroveň v letech 1923-1925. Další chřipkové epidemie byly v letech 1927 a 1929.
Na počátku tohoto období byla také velmi nepříznivá úroveň kojenecké úmrtnosti,
ta dosahovala téměř 165 promile.
4
Obr. 1 - Porovnání střední délky života pro 0 a 1leté muže a ženy a kvocientu kojenecké
úmrtnosti v letech 1920 – 2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty.
V grafu č. 1 je záměrně ponechána nejenom střední délka života za muže a za ženy
při narození (v grafech značeno e00), ale je zde také uvedena střední délka života osoby 1leté
(v grafech značeno e01) a to zejména z důvodu toho, že po dlouhou dobu platil tzv. paradox
střední délky života, který bude podrobněji popsán v souvislosti s dalšími grafy. Názorně je
také vidět, jak spolu s výrazným snížením kvocientu kojenecké úmrtnosti z hodnoty okolo
165 promile v roce 1920 postupně s drobnými výkyvy klesá kojenecká úmrtnost na hodnotu
okolo 3-4 promile a současně postupně dochází k růstu, občas stagnaci délek života pro obě
pohlaví. Nejvýraznější výkyv v kvocientu kojenecké úmrtnosti byl v roce 1945 a byl
způsoben zhoršenými hygienickými podmínkami na konci války. Délka života je uvedena pro
každé pohlaví zvlášť z důvodu rozdílné úrovně úmrtnosti mužů a žen.
Z údajů o vývoji střední délky života pro muže při narození vyplývá, že do roku
2009 došlo k celkovému nárůstu o 58 % oproti roku 1920. Nárůst střední délky života žen při
narození činí 62 % oproti roku 1920, ovšem od roku 2004 dochází k většímu nárůstu střední
délky života žen (přibližně o 60-70 %) ve věkových skupinách 68-75 let. Tento nárůst je
zřejmě způsoben zlepšujícími se úmrtnostními poměry žen ve vyšších věkových skupinách.
Obecně platí, že střední délka života se v čase prodlužovala především snižováním kvocientu
kojenecké úmrtnosti. Ten je v posledních letech na velmi nízké úrovni. Délka života se začíná
prodlužovat především snižováním úmrtnosti ve středních a vyšších věkových skupinách.
Zlepšuje se zejména úmrtnost na nemoci oběhové soustavy a to jak u mužů, tak u žen.
Z tabulky č. 1 je vidět, že v roce 1920 se právě narozený muž v průměru dožil
47,05 let a právě narozená žena 49,06 let. To platilo za předpokladu neměnné úmrtnosti.
V roce 2009 již měl právě narozený muž před sebou v průměru 74,19 let a žena 80,13. Rostla
také střední délka života ve vybraných věkových skupinách. Například 60letý muž měl v roce
1920 v průměru před sebou ještě 13,81 let života, kdežto v roce 2009 již 18,59 let. Také
60letá žena měla před sebou v roce 1920 14,14 let života a v roce 2008 to bylo již 22,52 let
Pro zajímavost jsou stejné grafy (graf č. 14, 15) vytvořeny i pro vybrané „západní“
země. Pro srovnání je mezi zeměmi ponechána Česká republika. Jak pro muže, tak pro ženy je
přibližně od roku 1978 Česká republika mezi srovnávanými „západními“ zeměmi nejhorší.
Do té doby bylo horší pouze Portugalsko.
Obr. 14 – Vývoj střední délky života 0letých mužů za vybrané ,,západní“ země Evropy v letech
1960-2009. Zdroj: data Human Mortality Database, vlastní výpočty.
Obr. 15 - Vývoj střední délky života 0letých žen za vybrané ,,západní“ země Evropy v letech
1960-2009. Zdroj: data Human Mortality Database, vlastní výpočty.
58,0
60,0
62,0
64,0
66,0
68,0
70,0
72,0
74,0
76,0
78,0
80,0
1960
1962
1964
1966
1968
1970
1972
1974
1976
1978
1980
1982
1984
1986
1988
1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006
2008
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
Francie Belgie Lucembursko Nizozemsko RakouskoŠvýcarsko Dánsko Finsko Norsko ŠvédskoIsland Itálie Portugalsko Španělsko Velká BritánieIrsko Slovinsko ČR
65,0
67,0
69,0
71,0
73,0
75,0
77,0
79,0
81,0
83,0
85,0
1960
1962
1964
1966
1968
1970
1972
1974
1976
1978
1980
1982
1984
1986
1988
1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006
2008
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
Francie Belgie Lucembursko Nizozemsko RakouskoŠvýcarsko Dánsko Finsko Norsko ŠvédskoIsland Itálie Portugalsko Španělsko Velká BritánieIrsko Slovinsko ČR
15
Vývoj střední délky života mužů a žen v evropských zemích má řadu společných rysů.
Demografická revoluce byla u většiny současných evropských populací již ukončena. Byl
ukončen přechod od tzv. extenzivních forem reprodukčního chování k formám intenzivním.
Změny v demografickém chování se týkají samozřejmě také změn v intenzitě úmrtnosti.
Střední délka života se ve většině evropských zemí v období po 2. světové válce postupně
zvyšovala. Země se podle úrovně vyspělosti lišily úrovní úmrtnosti, kojenecké úmrtnosti
a střední délkou života při narození. Nižší hodnotu střední délky života při narození měly
všechny země bývalého socialistického bloku a naopak země západní měly ve srovnání s nimi
hodnoty střední délky života vyšší jak u mužů, tak u žen.
I když je ve srovnání s těmito zeměmi Česká republika nejhorší, lze říci, že úmrtnost
v České republice prošla v posledních zhruba dvaceti letech obdobím významného snížení
a naopak výrazným zvýšením střední délky života při narození jak u mužů, tak u žen.
Vzhledem k hodnotám, které dosahují vyspělejší země, máme šanci na další zlepšení
úmrtnostních poměrů a tím zvýšení střední délky života. Závisí to na tom, jak kvalitní
a dostupná bude zdravotní péče, jak bude fungovat prevence, včasná diagnostika. Jak bude
obyvatelstvo dodržovat zdravý životní styl, zda se neprojeví další rizikové faktory jako
např. stres, zhoršená kvalita životního prostředí apod. Co lze ovlivnit způsobem života je