Spojovací zákopy Za účelem ochrany proti boční palběa minimalizaci stř epinového účinku explodujících projektilůmusí být trasa spojovacích zákop ůzakř ivená nebo opat ř ena traverzami. Nejlepším ř ešením je lomená trasa zákopu (obr. 1). Zalomení trasy zákopu však musí být dostatečněvýrazné, aby byla poskytnuta skute čná ochrana p ř ed boční palbou. Obr. 1: Lomená trasa spojovacího zákopu Tam, kde to není nezbytněnutné, se traverzy v zákopu nebudují. Traverzy totiž zna čnězpomalují postup vojska zákopem a zt ěžují odnos raněných na nosítkách. Pokud je to nutné, budují se tzv. ostrovní traverzy (obr. 2), které se dají obejít ze dvou stran. Jejich rohy musí být zaoblené, aby se usnadnil p ř enos raněných na nosítkách. St ěny traverz se zaoblenými rohy se také mnohem lépe obkládají. Ze stejných d ůvodůse zaoblují také samotné zákopy v místech lomení jejich trasy. Lomení zákopu o šíř ce tř i stopy musí být zaobleno radiusem min. 16 stop. Obr. 2: Schematické znázornění ostrovní traverzy Vyjma míst s velmi pevným podložím (např . kř ídovým) je tř eba stěny zákopůpe člivěobkládat, aby nepodléhaly destrukci zp ůsobené vlivy počasí a nepř átelskou dělostř elbou. Mezi horní hranou zákopu a patou zemního násypu se ponechává 18 palc ůširoká berma, která zabraňuje tomu, aby se zemina z násypu sesouvala do zákopu. Minimální šíř ka zákopu u dna je 2 stopy a 6 palc ů. Rozšiř ováním zákopu se snižuje stupe ňochrany jednotek, které se v n ěm pohybují. Ideální sklon obložených st ěn zákonu je mezi 4:1 a 3:1. Celková hloubka zákopu (od vrcholu př edprsněke dnu zákopu, event. po horní plochu d ř evěného roštu položeného na jeho dně) činí 7 stop (obr. 2 a 3). Hloubka zákopu a výška p ř edprsněnemusí vždy odpovídat nákres ům beroucím v potaz i deální terénní podmínky. Tyto rozměry se mohou měnit v závislosti na povaze terénu a výšce hladiny spodní vody.
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Za účelem ochrany proti boční palbě a minimalizaci stř epinového účinku
explodujících projektilů musí být trasa spojovacích zákopů zak ř ivená nebo opatř ena
traverzami. Nejlepším ř ešením je lomená trasa zákopu (obr. 1). Zalomení trasy zákopu však
musí být dostatečně výrazné, aby byla poskytnuta skutečná ochrana př ed boční palbou.
Obr. 1: Lomená trasa spojovacího zákopu
Tam, kde to není nezbytně nutné, se traverzy v zákopu nebudují. Traverzy totiž značně
zpomalují postup vojska zákopem a ztěžují odnos raněných na nosítkách. Pokud je to nutné,
budují se tzv. ostrovní traverzy (obr. 2), které se dají obejít ze dvou stran. Jejich rohy musí být
zaoblené, aby se usnadnil př enos raněných na nosítkách. Stěny traverz se zaoblenými rohy se
také mnohem lépe obkládají. Ze stejných důvodů se zaoblují také samotné zákopy v místech
lomení jejich trasy. Lomení zákopu o ší ř ce tř i stopy musí být zaobleno radiusem min. 16 stop.
Obr. 2: Schematické znázornění ostrovní traverzy
Vyjma míst s velmi pevným podložím (např . k ř ídovým) je tř eba stěny zákopů pečlivě
obkládat, aby nepodléhaly destrukci způsobené vlivy počasí a nepř átelskou dělostř elbou.
Mezi horní hranou zákopu a patou zemního násypu se ponechává 18 palců široká berma, kterázabraňuje tomu, aby se zemina z násypu sesouvala do zákopu. Minimální ší ř ka zákopu u dna
je 2 stopy a 6 palců. Rozšiř ováním zákopu se snižuje stupeň ochrany jednotek, které se v něm
pohybují. Ideální sklon obložených stěn zákonu je mezi 4:1 a 3:1. Celková hloubka zákopu
(od vrcholu př edprsně ke dnu zákopu, event. po horní plochu dř evěného roštu položeného na
jeho dně) činí 7 stop (obr. 2 a 3). Hloubka zákopu a výška př edprsně nemusí vždy odpovídat
nákresům beroucím v potaz ideální terénní podmínky. Tyto rozměry se mohou měnit
v závislosti na povaze terénu a výšce hladiny spodní vody.
Obr. 3: Ř ez spojovacím zákopem se zpevněnými (obloženými) stěnami
Obr. 4: Ř ez spojovacím zákopem, jehož stěny nejsou zpevněny
Spojovací zákopy musí být udržovány průchodné. Nesmí dojít k tomu, že se doprava
zákopech zablokuje. K usnadnění pohybu v zákopech se budují výhybky (u delších úsek ů)
nebo pouhá rozší ř ení. U vstupů do zákopů a u odboček se umísťují informační tabulky, aby se
dalo snadno určit, kam vedou.
Ve spojovacích zákopech musí být učiněna opatř ení k tomu, aby se jimi nepř átelští
úderníci, vyzbrojení ručními granáty, nemohli propracovávat do dalších obranných linií.
Koncová část spojovacího zákopu, v délce 45 yardů, se ponechává př ímá, aby ji bylo možno
ostř elovat z pušek nebo lehkého kulometu (viz. obr. 5). Tento úsek zákopu musí být možno
zablokovat pomocí př enosných př ekážek z ostnatého drátu. Ty bývají umístěny ve výklencích
zákopu (na obr. 1 označeno jako „knife rest“). Dno výklenk ů bývá nad úrovní dna zákopu.Př ekážka se do zákopu strhává pomocí provazu. Ke stejnému účelu lze použít také sklopný
rám vypletený ostnatým drátem. Schémata př enosných př ekážek jsou na obr. 7 a 8. Je
důležité, aby byla rovná část zákopu zatarasena na obou koncích. Jiný způsob obrany rovné
části spojovacího zákopu je uveden na obr. 6.
Určité úseky spojovacích zákopů je dále nutné doplnit stř eleckými postaveními.
V př ípadě prolomení obranné linie je z nich vedena palba do bok ů postupujícího nepř ítele.
Stř elecká postavení nebývají vždy př ímo součástí zákopu, ale bývají odsazeny na stranu.
Typická stř elecká stanoviště mají tvar „T“ nebo „D“ (na obr. 9 označeno jako T-heads a D-
heads). Další možností je zbudovat krátký úsek stř eleckého zákopu v místě lomení (resp. v
ohbí spojovacího zákopu (také na obr. 9). V části zákopu může být též vybudován stř elecký