Soustavy dálkového vytápění Střední odborná škola Otrokovice www.zlinskedumy.cz Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je ing. Jaroslav Dufka Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
Soustavy dálkového vytápění. Střední odborná škola Otrokovice. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je ing. Jaroslav Dufka - PowerPoint PPT Presentation
Welcome message from author
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
Soustavy dálkového vytápění
Střední odborná škola Otrokovice
www.zlinskedumy.cz
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je ing. Jaroslav DufkaDostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR.
Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
Charakteristika DUM
Název školy a adresa Střední odborná škola Otrokovice, tř. T. Bati 1266, 76502 Otrokovice
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0445 /1
Autor Ing. Jaroslav Dufka
Označení DUM VY_32_INOVACE_SOSOTR-In-Vy/3–SO-2/3
Název DUM Soustavy dálkového vytápění
Stupeň a typ vzdělávání Středoškolské vzdělávání
Kód oboru RVP 36-52-H/01
Obor vzdělávání Instalatér
Vyučovací předmět Vytápění
Druh učebního materiálu Výukový materiál
Cílová skupina Žák, 17 – 18 let
Anotace Výukový materiál je určený k výuce učitelem, případně jako materiál pro samostudium. Náplň: Princip dálkového vytápění, hlavní části dálkového vytápění, centralizované zásobování teplem, tepelné sítě
Vybavení, pomůcky Dataprojektor
Klíčová slova Zdroj tepla, sklad uhlí, výměník tepla, potrubí, expanzní nádoba, rozvaděč tepla, okruh primární a sekundární
Datum 14. 1. 2013
Soustavy dálkového vytápění
Náplň výuky:
Charakteristika dálkového vytápění
Výhody a nevýhody dálkového vytápění
Princip dálkového vytápění
Hlavní části dálkového vytápění
Tepelné sítě
Charakteristickým znakem dálkového způsobu vytápění je jeden velký zdroj tepla, kterým se vytápí velké množství budov. V současné době se dálkové vytápění na mnoha místech mění na centralizované zásobování teplem (CZT). U dálkového vytápění se vede jedna trubka s vodou pro vytápění. CZT má jednu trubku pro topení a druhou pro dopravu užitkové vody.
Právě dálkové vytápění je nejúčinnějším a k přírodě nejšetrnějším způsobem zajištění tepla a teplé vody ve městech. V současnosti dálkovým způsobem vytápění je zásobováno přibližně 1,48 mil. bytů (4 – 5 mil. obyvatel) a tisíce společností, provozoven, obchodů a úřadů.
Přibližně 2/3 dálkového vytápění v ČR přitom zajišťuje kombinovaná výroba tepla a elektřiny KVET). Má vysokou účinnost přes 60 % a průměrně ušetří 32 % potřebného paliva.
Hlavní výhody dálkového vytápění:- Velké zdroje tepla (kotle) mají vyšší účinnost než malé- Provoz tepláren a výtopen je bezpečný- Odpadá velké množství komínů a snižuje se přepravní zatíženost
proti vytápění mnoha malými kotelnami- Provoz je ekologický- Automatizovaný provoz
K nevýhodám patří zejména:- Vysoké pořizovací náklady- Velký prostor pro zdroj tepla a uhlí (pokud je jako palivo)- Nutnost přívodu velkého množství elektrické energie a vody do
jednoho místa
Princip dálkového vytápění Základem dálkového způsobu vytápění domů je výroba tepla ve
velkém množství, ohřev velkého množství vody, přeprava ze zdroje tepla do výměníkové stanice a z výměníkové stanice k jednotlivým spotřebitelům.
Soustava dálkového vytápění je rozdělena na dvě hlavní části: primární okruh začíná v teplárně nebo výtopně a končí ve
výměníkové stanici. V potrubí primárního okruhu teče nejčastěji horká voda o teplotě 110 až 130 °C.
sekundární okruh začíná výměníkovou stanicí a končí otopnými tělesy u odběratele tepla. V potrubí teče voda o teplotě, která odpovídá teplotě venkovního vzduchu. Při venkovní teplotě -15 °C teče do otopných těles voda teplá 90 °C.
Hlavní části dálkového vytápění Soustava dálkového vytápění je poměrně velká a hlavní části tvoří:
1. Sklad uhlí; většina tepláren spaluje hnědé uhlí a spotřeba je v zimě hodně velká. Proto sklad na uhlí je poměrně velký.
2. Zdroj tepla; zdrojem tepla jsou kotle. Vzhledem k velké spotřebě tepla jsou teplárny a výtopny vybaveny kotli, jejichž tepelný výkon se pohybuje v rozmezí stovek až tisíců megawatt, podle velikosti města, které se vytápí.
3. Rozvod tepla; zahrnuje potrubní rozvody, výměníkové stanice a další zařízení nutná pro bezpečný provoz.
4. Odběr tepla; jsou to všechny vytápěné budovy – nájemní domy, školy, úřady, opravny, výrobní a skladovací haly, prodejny atd.
Obr. 2: Na velkých skládkách se uhlí rozděluje podle druhu a zrnitosti
Obr. 3: Kotle v teplárnách a výtopnách na zemní plynvlevo kotel parní o výkonu 38 MWvpravo kotel horkovodní o výkonu 38 MW
Obr. 4: Výměníková stanice – rozdělovač topné vody
Obr. 5: Výměníková stanice – expanzní nádoby
Obr. 5: Výměníková stanice – protiproudé ohřívače vody
Tepelné sítě
Jedná se o soustavy potrubí vedených pod zemí a vzájemně propojených. Trubky jsou vedeny k jednotlivým odběratelům tepla, takže v každém městě je tepelná síť jiná.
Potrubí se buduje z ocelových trubek. Jiný materiál se nepoužívá, protože v trubkách může být voda při velkých mrazech i 150 °C, případně i více.
Trubky se vedou převážně v zemi. V místech, kde jsou jiná vedení, železnice nebo jiná překážka se potrubí vede nad zemí. Nové potrubí se buduje tak, aby trubky byly vzájemně propojeny. Kdyby nastala v některém místě porucha, teplá voda by se mohla dostat na místo určení z jiné strany.