sociální skupiny

Škola: Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno

Označení: CZ.1.07/1.5.00/34.0981, VY_32_INOVACE_nov44

Autor Mgr. et Mgr. Jitka Nováková

Vzdělávací obor: Psychologie

Tematická oblast: sociální psychologie

Téma: sociální skupiny

Určeno pro: 3. ročník středních pedagogických škol

Vytvořeno dne: 31. 8. 2013

Klíčová slova: sociální skupiny, primární a sekundární skupina, formální a neformální skupina, referenční skupina, role, status, pozice, norma, koheze, sociální zahálení a facilitace, skupinová polarizace, konformita

Metodický popis: rozsah 1 vyučovací hodina; prezentace obsahuje výklad pojmu sociální skupina, jejích druhů a sociálního vlivu, na konci je zpětná vazba, zda žáci tématu porozuměli

sociální skupina

• soubor dvou nebo více osob, které sdílejí pocit příslušnosti ke skupině, jsou k sobě vázány relativně stabilními vzorci sociální interakce, mají některé společné cíle, mohou mít náhodné a volné vztahy, nebo těsné a intenzivní vztahy kooperace (např. rodina);

znaky sociální skupiny:

• interakce mezi členy skupiny, existence komunikační sítě;

• vzájemná percepce, diferenciace rolí a pozic;

• motivace, normativní a hodnotový systém skupiny;

• organizace sociálních vztahů;

agregát – seskupení lidí, které nemají všechny znaky a vlastnosti skupin;

• systém sankcí;• společná činnost,

vzájemný vliv;• vědomí skupinové

příslušnosti, vzájemná závislost;

• vědomí skupinové odlišnost;

• společný cíl;

dělení sociálních skupin: A) podle velikosti:

• malé (do 20 členů); nejmenší malá soc. skupina – dyáda;

• velké; specifický agregát dav: demonstrující;

rabující; terorizující;

B) podle vztahů ve skupině a intimity vazby:

• primární skupina – sdružení osob vyznačující se kontaktem členů tváří v tvář (face to face); mezi členy těsné citové vazby dlouhého trvání, nezanikají dosažením cíle (rodina), primární skupina je nejdůležitější z hlediska vývoje jedince;

• sekundární skupina – vztahy jsou důsledkem určitého zájmu, či úkolu, nikoli citovými pouty (např. třída);

C) podle způsobu vzniku skupiny:

• formální skupina – vzniká podle předem daných pravidel určovaných zvnějšku a řídí se jimi, nevzniká z vlastní vůle, ale organizuje ji instituce (škola, armáda); sekundární skupina vedená určitým cíle, které nemusí mít dlouhé trvání;

• neformální skupina – pravidla vzájemného soužití a normy chování vznikají uvnitř skupiny a jsou vyjádřením přirozených potřeb členů;

D) podle vztahu člena skupiny k vlastní skupině:

• vlastní skupina – do níž jedinec reálně patří, vytvářejí se v ní představy o této skupině (idealizované) a rovněž o jiných skupinách, srovnávání a různá úroveň vztahů k vlastní skupině;

• cizí skupina – do níž jedinec nepatří, ale má na ni názor;

E) podle vztahu člena skupiny k vnějšímu okolí:

• referenční skupina (vztažná) – do níž chce jedinec patřit a s jejímiž hodnotami a normami chování se ztotožňuje; pozitivně referenční (chce být členem); negativně referenční (jedinec k ní přísluší nerad);

• členská skupina – skupina, jíž je jedinec členem; ideální stav je-li členská skupina současně referenční;

• nominální skupina – vytvořená dle nějakého znaku;

funkce skupiny:• interakce jedinců – spolupráce,

soutěžení, konflikty, prosazovat názor, korigovat ho, bránit se;

• sociální role – samovolná dělba úkolů a činností, organizace (vedoucí, vedený, organizátor, smiřovatel);

funkce skupiny:• sebeuplatňování jedince –

umožňují jedinci uspokojování jeho sociálních potřeb;

• normativní a srovnávací funkce – poskytuje jedinci srovnávací rámec pro jeho postoje a jednání, utváří jeho pojetí sociální reality a jeho sociálních rolí; mínění skupiny je kriteriem výkonu jedince;

vývoj členství ve skupině:• pátrání;• socializace (přijetí);• udržení (konflikt);• resocializace (konec);• reminiscence (doznívání);

struktura skupiny:

• role – požadavky na vystupování v konkrétní pozici;

• pozice – označuje místo ve vztažném poli, jsou na ně kladeny určité požadavky a jsou spojeny s určitými očekáváními;

struktura skupiny:

• status – specifické kulturně společenské charakteristiky jedince;

• norma – zákl. fixace efektivního chování, kontrola chování členů skupiny (skup. cíle) pomocí pozitivních a negativních sankcí;

skupinový vliv:

• koheze – skupinová soudržnost, společné motivy, morálka, koordinace úsilí, vzájemná náklonnost mezi členy skupiny zvyšuje jednotu jejich mínění, podporuje upevňování vzájemné náklonnosti;

skupinový vliv:

• sociální zahálení – osoba podává ve skupině menší pracovní výkon než samostatně, spojitost s motivací, čím víc lidí pracuje společně na úkolech, ve kterých je jeden výsledek, tím nižší výkon připadá na jedince;

skupinový vliv:

• sociální facilitace – vliv přítomnosti jiných na chování člověka (pokles výkonu – soc. inhibice), při složitých či nových činnostech a úkolech přítomnost jiných osob (pozorovatelů) snižuje výkon jednotlivce, při jednoduchých či zvládnutých činnostech přítomnost jiných osob zpravidla zvyšuje výkon jednotlivce;

skupinový vliv:

• deindividualizace – snížení či ztráta sebeuvědomění, ztráta pocitu vlastní individuality;

skupinový vliv:

• skupinová polarizace – skupiny se rozhodují riskantněji (před diskusí jednotlivci názor +, po diskusi názor + +, před diskusí jednotlivce názor -, po diskusi názor - -);

skupinový vliv:

• konformita – vyjadřuje fungování norem a jejich obecnou a závaznou platnost, konformní chování je účelové, umožňuje jedinci setrvat ve skupině a být za to odměňován; konformismus existuje také jako znak osobnosti (poslušnost, zdvořilost, sebedisciplína a vztahující se k úzkosti);

otázky• skupina, jejíž vztahy jsou důsledkem

určitého zájmu je• skupina s těsnými citovými vazbami

dlouhého trvání je • skupina vznikající podle předem daných

pravidel určovaných zvnějšku je • skupina, jejíž pravidla vznikají uvnitř

skupiny je

• sekundární

• primární

• formální

• neformální

otázky• skupinová soudržnost je

• účelové chování umožňuje jedinci setrvat ve skupině je

• vliv přítomnosti jiných na chování člověka je

• jev, kdy se skupiny rozhodují vyhraněněji je

• koheze

• konformita

• sociální facilitace

• skupinová polarizace

Použité zdrojeHAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha 2009. ISBN 978-80-7367-639-1HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1168-3KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno 1998. ISBN 80-7204-064-2VÁGNEROVÁ, M.: Základy psychologie, Karolinum, Praha 2005. ISBN 80-246-0841-3osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU BrnoPokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora.