S PADESÁTKOU (str. 2–5)

Na titulní straně foto Václava Šebka Na zadní straně obálky foto Jiřího Nováka

Předsednictví EU 2009........................................................6–7

Puntičkáři a dort s padesátkou..........................................2–5Dobře se mějte v tom našem Mejtě...............................20–23

Počítačová hra pomáhá hledat zločince........................10–11Jak vidí Rusko spolupráci s Europolem.......................12–13

Lupič v červených botách.............................................. 14–15

Akce „ROLA“....................................................................... 16

Nesmazatelná stopa...............................................................17

Pobyt na severu atd. ............................................................19

Muzeum zločinu.............................................................. 26–27

Na služební pouti za olympijským cílem...................... 28–29

Zkoušky pro život........................................................... 30–31

Náhlá smrt....................................................................... 32–34

Uražené zrcátko a sedm životů............................................35

Čtyřicet klíčů ..................................................................36–37

Jen pro ten dnešní den....................................................38–39

Sada medailí z Bali ...............................................................25Policejní hokej.......................................................................44Jeli jsme k ohni.......................................................... ...........45

Pieta a slavnostní večer...................................................46–47

Sečné zbraně trochu jinak....................................................48

Znaky evropských měst........................................................24Soutěžní křížovka..................................................................42Deset minut s paragrafem....................................................43

Kapitoly z mezinárodního a evropského dopravního práva.......................I – XVI

POLICISTA č.1/2009 – Ročník 15.z obsahu

slovo policejního prezidenta

reportáže

zahraničí

případ skončil s podzimem

ÚOOZ

drogová scéna

jak to chodilo kdysi

cizinecká policie

povídka

sport

nadace

muzeum Policie ČR

čtenářské soutěže

příloha

křížky u silnice

z policejních archivů

případy majora Zahrádky

portrét

školství

Měsíčník POLICISTA vydává MV ČR, odbor prevence kriminality

Ředitelka: Mgr. Jitka GJURIČOVÁ

TISKNE: Tiskárna Ministerstva vnitra, p. o., Bartůňkova 1159/4, 149 01 Praha-Chodov.

REDAKCE: šéfredaktorka Mgr. Dagmar LINHARTOVÁ Grafická úprava a reprodukce: Kristina Pokorná Příjem inzerce v redakci: tel.: 974 816 570 až 577. Inzeráty zasílejte na adresu redakce v tiskovémPDF, nebo JPG, v barevnosti CMYK. Za obsahovou náplň a případné textové chyby v zaslaných inzerátech v elektronické podobě redakce neodpovídá.

Adresa redakce: nám. Hrdinů 4, 140 00 Praha 4 Tel: 974 816 571, fax: 974 816 846

e-mail: [email protected], http://www.mvcr.cz/casopisy/policistaMK ČR E 5199 ISSN 1211–7943 Informace o předplatném, objednávky policistů a veřejnosti vyřizuje Tiskárna Ministerstva vnitra, p. o.obchodní úsek, Bartůňkova 1159/4, 149 01 Praha 4-Chodov tel.: 974 887 334, 335, 341, fax: 974 887 333, e-mail: [email protected] Objednávky veřejnostia zahraničních zájemců vyřizuje: Předplatné tisku, s. r. o. Obchodní úsek Hvožďanská 5–7 CZ – 148 31Praha 4 Roční předplatné činí 360 Kč Předplatitelům zasílá Jindřich Matouš, distribuce tiskovin. Redakční uzávěrka 8. 12. 2008. Číslo 1/15. ročník vychází 9. 1. 2009.Podávání novinových zásilek povoleno: Českou poštou, s. p. Odštěpný závod přeprava, č. j. 23/96,dne 3. 2. 1996. Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí. Za původnost a pravdivost odpovídá autor. Některé příspěvky budou uveřejněny i v počítačové síti internet.

PĚKNĚ SE MĚJTE V TOM NAŠEM MEJTĚ (str. 20–23)

PIETA A SLAVNOSTNÍ VEČER(str. 46–48)

JELI JSME K OHNI(str. 45)

PUNTIČKÁŘI A DORT

S PADESÁTKOU (str. 2–5)

PROTI DROGÁM U ŘIDIČŮ(str.8)

��

NA SLUŽEBNÍ POUTI... (str. 28–29)

2 � Reportáž POLICISTA

PUNTICKÁRI a dort s padesátkou

Trocha historie nikoho nezabijeJako historický prazáklad vzniku Ústa-

vu můžeme vnímat už rok 1945, kdy bylazaložena Kriminální ústředna Minister-stva vnitra. Její tehdejší dvě oddělení –technické a identifikační – se pak v roce1953 stala součástí Vědecko-technickéhoodboru vzniklé Hlavní správy Veřejné bez-pečnosti.

Každopádně je Kriminalis-tický ústav Praha jednímz nejstarších útvarů PolicieČeské republiky, však takévznikl rozkazem ministravnitra už 12. prosince 1958.Bez nadsázky lze konstatovat,že po celou dobu své padesáti-leté existence patřil a patřímezi vlajkové lodě krimina-listické praktické, znaleckéa vědecké činnosti. Je institu-cí, uznávanou odborníkyi širokou veřejností.

Odvážně klenutým časo-vým obloukem se dostanemeaž do roku 1998. Protožemoderní zločin nezná státních hranic,musí mu muži zákona čelit obdobnýmzpůsobem. Vedle Interpolu a Europoluexistuje také ENFSI neboli Evropská síťforenzních institucí. Ředitel KÚP se staljeho členem v březnu 1998, Ústavu takhistoricky patří první pozice v průniku dooficiálních policejních evropských struk-tur. 1. listopadu loňského roku získal KÚPjako zkušební laboratoř č. 1494 klíčovědůležité osvědčení o akreditaci. Stal se takzpůsobilým objektivně a nezávisle vyko-návat svou činnost, potvrdil svou pověstmezinárodně uznávané laboratoře.

Pracovníci KÚP zrovna nemilují ame-rické detektivní seriály, představujícíforenzní laboratoře coby jakési rychloau-tomaty na vyhledávání a analyzovánístop. Co se stihne na televizní obrazovceběhem několika desítek vteřin (logickynutný ústupek padesátiminutové stopážijednoho dílu, stejně jako divácky atrak-tivnímu spádu děje) trvá ve skutečnostiv reálném Miami, Las Vegas, ale takyv Londýně nebo v Montrealu mnohemdéle. Jak jistě uznáte, Praha nemůže býtvýjimkou.

První reportáž o práci Kriminalistického ústavu

Praha jsem psal už počátkem 90. let. Nazval jsem ji

Nebezpeční puntičkáři v bílých pláštích.

Pointa? Naše uspěchaná doba má ve zvyku

zlehčovat preciznost. Představujeme si

„pečlivky“, jedno jestli muže nebo ženy, jako

neškodné, možná i mírně otravné podivíny.

Podcenit ovšem tichou zarputilost forenzních

vědců se už řadě lidí, kteří přestoupili hranici

zákona, krutě nevyplatilo. Za jejich vypátráním

a usvědčením nestály jen geniální postřehy

a dedukce detektivů, ale taky mravenčí práce

expertů mnoha vědeckých

a kriminalistických disciplín.

Osud psaný dějinami

Život prvního náčelníka KÚP plukovní-ka JUDr. Bohuslava Němce, CSc.(1917–1980) nese v sobě četné peripetieprofesionální i osobní, doslova opisuje tra-gikomickou křivku českých dějin pováleč-ného období, tzv. pražského jara a marasmunormalizace. V padesátých letech minuléhostoletí pracoval mladý poručík SNB jakočlen Gottwaldovy osobní ochranky.

V pozdějších letech ale nebyl Němec takzaslepený, aby neviděl, jaké křivdy a zloči-ny se pod heslem revolučního pokrokuděly. V roce 1953, po smrti prezidenta, pře-zdívaného „Hospodář“, přehodil výhybku.Měl dost intelektuálních a dnešním termí-nem řečeno manažérských sil, aby se stalkriminalistou-vědcem. Vystudoval právnic-kou fakultu, stal se uznávaným ředitelemuznávaného kriminalistického institutu.Jestliže do roku 1968 sklízel Němec vesvém profesionálním životě jen úspěchy,osudným se mu stal tzv. obrodný proces, dokterého se čerstvě jmenovaný plukovníkplně zapojil.

Splácel snad Němec, aspoň sám sobě,léta po Klémově boku? Tak či tak, invazevojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 při-

vodila Dubčekůvpád, stejně jakokonec socialismus lidskou tváří.Nastal čas tvrdéhoúčtování. Poslednílednový den roku1969 byl i poslednímNěmcovým v křesle

šéfa Kriminalistického ústavu. Měl cejchnespolehlivého a lidé se s ním báli promlu-vit. Nic nezměnila ani jeho smrt. „Z býva-lých kolegů se mu odvážil přijít na pohřebjenom jeden. Nic neriskoval, sám měl totižrakovinu,“ řekl mi člověk, důvěrně obezná-mený s tehdejším děním.

Dvakrát do stejné řeky?

Zpět k dnešku: V létě 2007 poprvé zase-dal organizační výbor pod vedením součas-ného ředitele KÚP plk. JUDr. Emila Vanča,který měl za úkol vymyslet a připravit akti-vity, jakými ústav své jubileum oslaví a při-pomene. Dva výstupy byly cíleny na nejšir-ší veřejnost, konkrétně výstava v pražskémMuzeu Policie ČR a na ní promítaný doku-ment.

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejnéřeky. Ve skutečnosti měli pracovníci KÚPna co navazovat. Časopis Kriminalistickýsborník, vydávaný ústavem a zaměřený nakazuistické články, tedy na analýzu kon-krétních kriminálních případů, oslavilpadesátiny svého vzniku už v listopadu2006. Mimo jiné připomněl svou existencivýstavou a promítaným dokumentem...

„Tenkrát nám bohatě stačilo patnáctminut, ale pokud chceme představit Ústav,

pomyslně řečeno od sklepa až po půdu, dopodobné stopáže se nevejdeme,“ řekl mikapitán Mgr. Josef Chaloupka, režisér uva-žovaného snímku. „Na druhou stranu jejasné, že půlhodinový dokument tohotodruhu by byl k neukoukání. Upřímně řeče-no, budou to pěkné nervy. A pěkná fuška!“

Charleston, ale taky rock

Navštívil jsem Josefa Chaloupku od tédoby několikrát. Pokud nedržel v rucekameru, seděl za režijním a stříhacím pul-tem. Případně „míchal“ hudbu. Vyloženědobrou náladu měl jen ve dvou případech:Poprvé se tak dělo, když objevil několikdesítek let staré černobílé filmy, představu-jící někdejší práci Kriminalistického ústa-vu. „Nádherná shoda a přitom nádhernýkontrast,“ pochvaloval si a hned mi svojeautorské záměry předvedl na monitoru:

„Představte si starý vůz s iniciálamiVeřejné bezpečnosti, který projíždí Bartolo-mějskou ulicí a zamíří do vrat našeho ústa-vu. Střih! Během zlomku sekundy se dosta-neme do stejné Bartolomějské ulice, aleo čtyřicet let později, v barvě. Historickébudovy stále stojí v původní podobě, změ-nil se čas, nikoliv prostředí! To samé platío části interiéru, například schodiště Ústavuv podstatě nedoznalo změny. Takže na jed-nom záběru nám po schodech procházejíněkdejší zaměstnanci – kdo ví, kde je těmlidem dneska konec... Střih! Stejné schody,ale v barvě, po nich přichází ředitel Ústavuv uniformě a zve diváky k návštěvě všechpracovišť.“

Po druhé měl Josef Chaloupka radost,když získal k umělecké spolupráci, to jestk přečtení průvodního textu, herečku Valé-rii Zawadskou. „Znamená to, že se doku-ment posune na profesionálním žebříčkuzase o pár stupňů výš! Zvuková a hudebnísložka má pro diváka samozřejmě důležitouroli, má schopnost evokovat jeho prožitekv jakémsi druhém plánu... Může se zdátjako anachronismus ukazovat v době vše-hoschopných počítačů stařičké psací stroje.Jenomže expertizy pravosti či padělku psa-ných dokumentů se dodnes týkají nejenručního písma, ale taky psacích strojů.Takže v záběru, čítajícím několik vteřin,uvidí diváci staré mašinky, přitom uslyšícharleston nebo dixík ve starém instrumen-tálním provedení. Bude to takový bonbo-nek pro divácké ucho.“

Podobný režijní záměr lze úspěšně pro-vést i v obráceném gardu. Když kameraukazuje prostředí laboratoře, kde jsou zpra-covávány vzorky DNA, zabouří v hudeb-ním podkresu tvrdý rock. Má to logiku,vždyť genetická expertiza je výrazně nej-mladší disciplínou na půdě Kriminalistické-ho ústavu.

Kapitán Mgr. Josef Chaloupka se roz-hodně nemýlil v odhadu, že stlačit stopáždokumentu k divácky přijatelnému výsled-ku, si vynutí mimořádné pracovní úsilí.Z několika hodin natočeného i archivníhomateriálu nakonec vyrýžoval zlatý valounekv podobě zhruba čtyřiadvacetiminutovéhodokumentu. V aule Policejní akademie, přislavnostním setkání bývalých i současnýchpracovníků Kriminalistického ústavu Praha,

POLICISTA Reportáž � 3

Slavnostního přestřižení pásky seúspěšně zhostilipolicejní prezidentOldřich Martinů a ředitel KÚP EmilVančo.Společně s ředitelkou MuzeaPolicie ČR Marcelou Machutovou pak čelili velkémuzájmu médií.

se film dočkal zaslouženého potlesku.Na výstavě v Muzeu Policie je film

samozřejmě pouhým doplňkem, ale aniv konkurenci zajímavých panelů s trojroz-měrnými exponáty neunikne návštěvníkověpozornosti.

Ten malý zázrak zvaný práceAutoři výstavy „Kriminalistika proti zlo-

činu“ měli rovněž na co navazovat, ale takéoni stáli před složitým úkolem. Expozicevěnovaná padesátinám Kriminalistickéhosborníku zvolila klíč „případů desetiletí“,zjednodušeně řečeno od sexuálního vrahaVáclava Mrázka, který páchal svou trest-nou činnost v letech 1951–1956, až poneblaze proslulé manžele Stodolovy, kteříse dočkali doživotních trestů za sérii nejtěž-ších zločinů teprve počátkem našeho tisíci-letí.

„Jenomže my se budeme pohybovat nařádově větším prostoru,“ řekl mi jedenz autorů výstavy plukovník RNDr. MarekKotrlý. „Scénářem výstavy i jejím rozsa-hem. Pokud totiž chceme představit všech-ny forenzní disciplíny KÚP prostřednic-tvím nějakého zajímavého nebo mediálněznámého případu, nic jiného nám aninezbývá.“ Což se snadno řekne. Nashro-máždit dostačující a reprezentativní pen-zum námětů, dokumentů, fotografií a pře-devším trojrozměrných exponátů byloovšem mnohem, mnohem těžší.

Zašel jsem se do uvažovaných výstav-ních prostor v prvním patře muzea několi-krát podívat. Byla to taková klasika: Zezačátku nevidíte skoro nic. Přesně řečenoprázdné, jakoby zasmušilé vitríny a několiknapůl rozbalených krabic. Něco takovéhomůže jen stěží evokovat ve vaší fantaziizaujatého návštěvníka, jenž prochází mezipanely a málem neví, kam se podívat dřív...Ale pak, snad nějakým kouzelným zaklína-dlem, se ten zázrak zrodu ke kráse stane.

Tohle musíte vidět!Kdepak zázrak... Tvrdá práce, nic jiného

než tvrdá práce! Ostatně poručík Bc. LuděkMalý z Kriminalistického ústavu a Mgr.Václav Rutar, pracovník Muzea Policie ČR,by o tom mohli sáhodlouze vyprávět. Podjejich rukama tak postupně ožívaly případyz archivu, skládala se mozaika někdejšíchdramat zločinů a záhad, za jejichž objasně-ním stáli nebezpeční puntičkáři v bílýchpláštích.

Jedenáctku nejvýznamnějších exponátůtvoří:

1) Sud, ve kterém byla nalezena jednaz obětí tzv. orlického gangu

2) Námořní mina vylovená z přehrady3) Artefakty z požáru Průmyslového

paláce na Výstavišti4) Zbraň, ze které střílel tzv. lesní vrah

Viktor Kalivoda5) Fyziodetekční vyšetření (detektor lži)

Ludvíka Černého, aktéra tzv. orlickýchvražd

6) Fotokopie „zvacího“ dopisu, zaslané-ho v létě 1968 několika komunistickýmihodnostáři nejvyššímu představiteli tehdej-šího SSSR Leonidu Brežněvovi

7) Černé skříňky migů, které se zřítily po

srážce v Českých Budějovicích8) Víčko bomby vybuchlé na

pražském Staroměstském ná-městí

9) Poškozená část plynovéhopotrubí, která způsobila tragickývýbuch na Arbesově náměstív Praze

10) Padělky obrazů malířůZrzavého a Kodeta

11) Pěstování konopí „indoor“způsobem, tzv. podlampáče.

„Vepřová“záhada rozluštěnaS čím se dál můžete

na výstavě setkat?Experti z oboru

zkoumání ručního pís-ma zpracovávají svéposudky a odborná vy-jádření zejména propotřeby trestního říze-ní, méně často prořízení občanskoprávní.Čas od času se ale vy-skytne požadavek nazkoumání písmozna-lecké za účelem iden-tifikace pisatele spor-ného textu i v oblastispolečensko-historickénebo kulturní.

V roce 2003 byliznalci KÚP požádánio identifikaci pisatelev případě nálezu ruko-pisu povídky signované Jaroslavem Haš-kem. S žádostí o zjištění, zda tuto nověobjevenou povídku s názvem Vepřová his-torie napsal skutečně Jaroslav Hašek, se naexperty obrátil editor literární přílohy dení-ku Právo.

Znalci měli k dispozici elektrografickoukopii povídky a jako srovnávací materiálposloužila Haškova korespondence, opětjen v kopii. Tím by byly analýzy samozřej-mě znesnadněny, komplikaci ale vyvážilvelký rozsah sporného rukopisu. Analýzyměly standardní průběh, včetně využitíšpičkového systému pro analýzu obrazuLUCIA DI.

A výsledek? Sporný text Vepřová histo-rie stejně jako korespondenci JaroslavaHaška psala velmi pravděpodobně jednaa táž osoba. Přesnější konstatování neu-možnil fakt, že znalci museli pracovatpouze s kopiemi.

Zaměřil se na babičky„Staré paní jsem si vybíral proto, že jsou

důvěřivé a neopatrné.“ Těmito slovy„vysvětloval“ Miloslav Sláma nevysvětli-telné, totiž sérii 43 trestných činů (vraždy,pokusy o vraždu, loupeže a krádeže), spá-chanou na ženách důchodového věku.

Sláma těžil ze svého slušného zjevua vystupování, uměl si v počátečním kon-taktu s oběťmi získat jejich důvěru. Jakmi-

le se ale dostal do bytu a přesvědčil se, žeuvnitř nikdo další není, nastal v jeho chová-ní zlom. Přestože důchodkyním způsobilzávažná poranění – na tělech obětí konsta-tovali soudní lékaři stopy po bití, škrcení,ale taky kopání – sám Sláma svoje jednáníbagatelizoval způsobem „Jen jsem jí polo-žil ruku na ústa“ nebo „Jenom jsem jí zne-hybnil ruce“.

Vedle výpovědí svědků a analýzy DNAbyl Sláma usvědčen i na základě daktylo-skopické expertizy – na kabelce a dokla-dech jedné zavražděné stařenky byly zajiš-těny Slámovy otisky prstů. Jeho násilí vůčipenzistkám nemělo sexuálně sadistickýpodtext, ale výhradně loupežný. Okrádánímobětí o peníze a cennosti si zajišťoval poho-dlný život. V říjnu 2004 uznal soud Slámuvinným mimo jiné pro vraždy žen ve věku82, 82 a 91 let a odsoudil ho k doživotnímutrestu vězení.

Smrtící tsunami ohromila světAnalýza DNA patří spolu s daktyloskopií

a forenzní odontologií (posmrtným zkou-máním zubů) k hlavním metodám identifi-kace obětí hromadného neštěstí, počínaje

4 � Reportáž POLICISTA

Domácky zhotovené nebo vylepšenéstřelné zbraně se těší zájmu balistiků.

Komu patřila lebka? Vyřešítuto záhadu forenzní antropo-logové?

živelnými katastrofami a konče masivnímiteroristickými útoky. Identifikace pomocíanalýzy DNA je spolehlivá a velmi přesná,lze ji použít i v případě značné devastace tělobětí. Významné uplatnění našla mimo jinépo ničivém úderu vlny tsunami, která zasá-hla jihovýchodní Asii 26. prosince 2004.

Experti z oboru genetika odebrali užv lednu vzorky DNA na území Českérepubliky, a to od rodinných příslušníkůpohřešovaných Čechů. Dva pracovníciKÚP pak pracovali několik týdnů na přelo-mu února a března 2005 přímo v Thajsku,a to na ostrově Phuket, kde se dostali dotýmu domácích odborníků, ale taky Inter-polu a dalších mezinárodních organizací.

Vedle pátrání po českých obětech se kri-minalisté zapojili také do dalších úkolů

týmů, tvořených ex-perty z 43 zemí,včetně odběru biolo-gických vzorků odmrtvých v improvi-zovaných márnicích.Těla všech českýchobčanů, kteří vesmrtící vlně zahynu-li, byla ztotožněna.

Klíčovéslovo„garáž“

Celkem osm mě-síců ukrýval v garáži66letý František Su-rý z Mikulova tělo

své manželky. Zavraždil ji v srpnu 2006,hledání 71leté ženy ale odstartovala až svě-domitost jejího obvodního lékaře. Bylo mutotiž divné, že pacientka nepřišla po závaž-ném onemocnění tak dlouho na kontrolu.

Policie začala po ženě pátrat, prvotní šet-ření vedlo samozřejmě k Františku Surému.Ten se stal velmi brzy podezřelým pro zmi-zení své manželky, měl totiž příliš mnohoverzí: Nejprve tvrdil, že mu žena uteklas přítelem, později prohlašoval, že odjelado zahraničí, známým a synovi se svěřoval,že je na léčení. Rozuzlení přineslo až vyšet-ření na tzv. detektoru lži. Expert KÚP upo-zornil vyšetřovatele na to, že muž nervózněreagoval na slovo „garáž“.

Když kriminalisté podezřelému sdělili,na jaké místo jeho domu se hodlají zaměřit,muž se doznal k vraždě. Mrtvola ženy sku-tečně ležela v garáži, zabalená do igelitu.Surý vypověděl, že se kritický den poháda-li a on udeřil manželku rýčem do obličeje,poté ji škrtil provazem a drátem, dokud sinebyl jist, že oběť už nežije. Soud přihlédlk doznání obžalovaného a poslal ho zavraždu do vězení na 10 let, tedy na dolníhranici sazby.

Když vypadne spojeníV září 2000 probíhal v Kongresovém

centru v Praze summit Mezinárodníhoměnového fondu. Zasedání této organizaceje skoro vždy provázeno násilnými protestyodpůrců „globalizace“. Žádný div, žev okolí Kongresového centra docházelok tvrdým potyčkám mezi jednotkami poli-cie a demonstranty.

Bylo až s podivem, jak se radikálůmdařilo koordinovat útoky. Sotva někde poli-cie posílila své řady, zaútočili aktivistéjinde a s větší silou. Při jedné bitce bylozajištěno několik odpůrců, kteří bylinásledně odvezeni eskortním vozem namístní oddělení policie.

V průběhu výslechu provedl policistaprohlídku eskortního vozu a našel tři zniče-né počítačové diskety. Zajistil je a zaslal naexpertizu do KÚP. Expertům se za neuvěři-telně krátkou dobu podařilo obnovit z dis-ket potřebná data, obsahující čísla mobil-ních telefonů organizátorů nepokojů. Díkytéto informaci bylo možno zabránit další

komunikaci mezi demonstranty a tím naru-šit koordinaci násilných akcí vůči jednot-kám pořádkové policie.

Říkali jí KudlankaJaroslava Fabiánová z Děčína je jednou

ze tří žen, které si u nás odpykávají doži-votní trest odnětí svobody. Svou kriminálníkariéru zahájila překvapivě brzy, když jakonezletilá na podzim 1981 zavraždilaa následně oloupila 78letého muže z Děčí-na. Na místě činu bylo nalezeno zednickékladívko, kterým staříka opakovaně mlátilado hlavy, stejně tak nůž a ševcovské šídlo –těmito nástroji bodala oběť do hrudníkua do obličeje.

Trest sedmi let vězení mladistvou Jarkunepolepšil. Nedlouho po propuštění došlok recidivě, třebaže v „soft“ podobě. V září1994 se totiž Fabiánová seznámila v popu-lární pražské pivnici U zlatého tygra s dvo-jicí Maďarů. Po pár sklenkách s nimi odešlana hotelový pokoj, kde je uspala medika-menty a okradla. Jeden z mužů se už z hlu-bokého spánku neprobral.

Fabiánová si odseděla dalších deset let.Náprava? Nulová! Na přelomu květnaa června 2003 se vydala z Děčína do Prahy,kde si vyhlédla další oběť. 84letý muž nezů-stal imunní vůči jejím půvabům, z restaura-ce ji pozval k sobě do bytu, a to se mu staloosudným. Zemřel následkem brutálníchran, způsobených pravděpodobně sekáč-kem na maso. V bytě oběti zajistili krimi-nalisté řadu stop, především ty daktylosko-pické svědčily o přítomnosti Fabiánové namístě činu.

Pátrání po vražedkyni bylo nějakou dobuneúspěšné. Ještě jednou vyšla Fabiánová„ulovit“ nějakého muže. Modus operandibyl takřka shodný, 31letý muž by se nepo-chybně uměl líp bránit než předchozí pen-zista, nicméně udělal tu chybu, že se otočilke „Kudlance“ zády. Zemřel následkemčtyřiceti bodných ran nožem.

���

Výstava, kterou můžete navštívit dokonce června 2009, měla 3. listopadu 2008hned dvojí slavnostní zahájení. Poprvé pře-střihli pásku – pro média – policejní prezi-dent brig. gen. Mgr. Oldřich Martinů a ředi-tel KÚP plk. JUDr. Emil Vančo. Večernívernisáž, určenou pro kriminalistickoua vědeckou obec, zahájil spolu s ředitelemVančem náměstek policejního prezidentaplk. JUDr. Jiří Houba. Jmenovaní důstojní-ci stáli v čele i slavnostního předávánípamětních medailí bývalým, jakož i sou-časným pracovníkům KÚP.

„Co bych řekl našim nástupcům?“ polo-žil si řečnickou otázku plukovník Vančo.„Vzkázal bych jim, aby pokračovali ve sto-pách svých předchůdců a věnovali veške-rou svou píli rozvoji kriminalistiky jakonezbytnému nástroji boje proti zločinua ochrany společnosti. Aby udrželi i nadáledobré jméno a vysokou prestiž Kriminalis-tického ústavu Praha.“

Viktorín ŠULC(s využitím podkladů KÚP)

Foto Václav ŠEBEK

POLICISTA Reportáž � 5

Výstava od prvních chvil pou-tala zájem veřejnosti

Pohled, který potěšil mnohé mlsouny:Ředitel KÚP krájí narozeninový dort!.

Předsednictví České republiky v Evropské unii bylo zahájeno 1. 1. 2009. Jakéúkoly to přineslo pro Policii ČR, nám řekl člověknejpovolanější, policejníprezident brig. gen.Mgr. Oldřich Martinů.

Půlroční předsednictví ČR v Radě EUje významná událost nejen pro všechnyobyvatele republiky, ale také pro PoliciiČR. Jaké principy nebo hesla používáP ČR v souvislosti s jejím poslánímv rámci předsednictví?

Základní principy, kterými se bude P ČRv současné době řídit, se dají shrnout do tříhlavních bodů: Evropa svobodná a bezpeč-ná, Proces sbližování postupů v práci poli-cejních složek a Efektivní využívání existu-jících nástrojů policejní spolupráce.

Hlavním úkolem naší policie je zřejmězajištění bezpečnosti nejen účastníkůjednání, probíhajících v rámci předsed-nictví na našem území, ale zajištění bez-pečnosti všech občanů. Je na to policiepřipravena?

Bezpečnostní zajištění předsednictví ČRv Radě EU je nedílnou součástí celkovéorganizace předsednictví. Česká republikase stane místem konání řady významnýchakcí a bude v centru pozornosti nejen celéEU. Proto je nezbytné zabezpečit hladkýprůběh akcí konaných v rámci předsednic-tví na území ČR včetně zajištění veřejnéhopořádku. Je třeba zajistit bezpečnost účast-níků těchto akcí, ale zároveň ochránit zdra-ví a majetek osob, které se v době konáníakcí budou nacházet v blízkosti místajejich konání. Bezpečnostní opatření musíprobíhat tak, aby co nejméně narušovalo

běžný život občanů. Důkladnéa komplexní plánování bezpeč-nostních opatření je nezbytné,zejména s ohledem na početzmíněných akcí, délku předsed-nictví a konání těchto akcí prak-ticky ve všech regionech ČR.

Bezpečnostní složky a dalšírelevantní orgány musí býtdostatečně připraveny na řešenímožných bezpečnostních hrozebsouvisejících s předsednictvím,aniž by tím byly omezeny jejichkapacity, nezbytné pro běžnoučinnost či plnění dalších mimo-řádných úkolů, které nesouvisejís předsednictvím. Příklademmůže být mistrovství světav klasickém lyžování, které seuskuteční v únoru v Liberci.

Příprava a plánování bezpeč-nostních opatření se zaměřujezejména na zajištění ochranyvrcholných představitelů státůa mezinárodních organizací, naostrahu objektů a jejich okolív době před konáním akcí a v jejich prů-běhu, prověřování možných bezpečnostněrizikových faktorů u žadatelů o akreditacina vrcholné akce. Průběžně budemevyhodnocovat bezpečnostní situaci v ČRi v zahraničí, monitorovat a analyzovatmožné bezpečnostní hrozby.

Na celém území České republiky seběhem 1. pololetí letošního roku uskuteč-ní téměř 300 pracovních a kulturních akcí,které se budou konat v souvislosti s před-sednictvím ČR v Radě EU. Přípravaa organizace většiny těchto akcí nebudesvým rozsahem či charakterem vyžadovatpřijetí mimořádných bezpečnostních opat-ření. Pokud by ovšem taková potřebanastala, je v kompetenci Policie ČR a dal-ších bezpečnostních složek, aby vzniklou

situaci vyhodnotily a adekvátním způso-bem řešily.

Významná pozornost je věnována zajiš-tění bezpečnosti v objektech konání akcía jejich nejbližším okolí. Hlavním důvo-dem těchto opatření je fakt, že část vrchol-ných akcí je plánována v řadě objektů, kterése nacházejí v různých regionech ČR. ProtoPolicie ČR a další složky, zejména Hasič-ský záchranný sbor ČR, se vyjadřují k návr-hům architektonického řešení míst konáníakcí a připravují opatření souvisejícís důkladnou prohlídkou objektů a jejichnejbližšího okolí před konáním akcí, kon-trolou pohybu osob ve vymezených zónáchuvnitř budov a kontrolou osob a zavazadelpřed vstupem do objektů. V době konánía příprav vrcholných akcí je tak nutné počí-

6 � Slovo policejního prezidenta POLICISTA

Přípravy Ceny Salvator 2008 jsou v plném proudu. Toto tradičníocenění bude již pošesté uděleno členům Integrovaného záchran-ného systému a občanům Zlínského kraje, kteří se zasloužilio záchranu zdraví, života nebo majetku. Projekt organizují stu-denti Fakulty multimediálních komunikací Univerzity TomášeBati ve Zlíně ve spolupráci se Zlínským krajem.

„Projekt se dočká i několika změn, například ve struktuřekategorií,“ prozrazuje Petra Holáková, manažerka Ceny Sal-vator 2008. „Je to pro nás srdeční záležitost. Výsledkem našípráce je ocenění těch, kteří si to opravdu zaslouží.“

Veřejnost bude mít možnost nominovat své hrdiny v nomi-načním období projektu od 1. února, po jeho skončení budezapojena i do hlasování o vítězích. Cena Salvator bude uděle-na v několika kategoriích na slavnostním galavečeru, který

proběhne v polovině dubna. Ani letos nebudechybět Den Salvatora, jehož cílem je přiblížitdětem práci hasičů, policie a záchranné službya ukázat jim, jak se zachovat v krizových situ-acích. „Smyslem projektu je nejen poukázat na

mimořádné činy, ale také šířit osvětu týkající se pomoci lidem,kteří se ocitli v tíživé situaci,“ dodává Holáková.

V loňském roce byla Cena Salvator udělena v šesti kategoriích,v nichž byli oceněni: �� nprap. Petr Vlček (v kategorii Hasič za velení při zásahu týmu,

který pomohl vyprostit po tragické srážce linkového autobusus kamionem ve Valašském Meziříčí všechny cestující),

�� pprap. Milan Macourek (v kategorii Policista za to, že rozmlu-

Přípravy VI. ročníkuCENY SALVATOR

Předávání cenna slavnostnímgalavečeruminulého roku

POLICISTA Slovo policejního prezidenta � 7

tat s možnými omezeními vstupu do těchtoobjektů i pohybu v jejich blízkém okolí.

Velká část schůzek a jednání bude pro-bíhat v Kongresovém centru Praha. Při-jala policie některá zvláštní opatřeník ochraně tohoto rozsáhlého komplexu?

Přípravě bezpečnostních opatření v Kon-gresovém centru Praha, kde bude po celoudobu předsednictví probíhat velký početakcí, včetně některých neformálních zase-dání Rad ministrů či jednání na vládníúrovni, je věnována zvláštní pozornost.Některá bezpečnostní opatření v Kongreso-vém centru Praha, jako například stálá hlíd-ková služba Policie ČR, budou nastavena

permanentně po celou dobu předsednictví.V době příprav a konání akcí však budedocházet k jejich posílení, což se v někte-rých případech dotkne i provozu všechostatních částí Kongresového centra.

Díky spolupráci a intenzivním jednánímbezpečnostních složek s organizátory akcí,provozovateli objektů určených pro konáníakcí a se samosprávou byl zpracován modelpyrotechnických prohlídek objektů, zajiště-ní fyzické ostrahy uvnitř objektů i jejichokolí, způsob kontroly osob a zavazadelpřed vstupem do bezpečnostního perimetru,přeprava účastníků do a z místa konáníakce, hygienicko-toxikologická ochranai požární ochrana.

Má Policie ČR dostatečné vybavení

k plnění tak náročného úkolu, jaký jičeká v první polovině tohoto roku?

Na základě pokynu ministra vnitra bylzadán úkol zabezpečit přípravu a zajištěníbezpečnostních opatření v souvislostis předsednictvím ČR v Radě EU.

Předsednictví vyžaduje realizaci poměr-ně rozsáhlých bezpečnostních opatření, při-čemž Policie ČR musí souběžně zajistitbezpečnost a veřejný pořádek i na zbytkuteritoria. Byla proto provedena analýzaaktuálního stavu vybavení P ČR a po zhod-nocení byla vedením P ČR vyčíslena nadrámec potřeb pro běžný výkon služby část-ka 1 200 mil. Kč, a to na optimální doplně-ní rozhodujících majetkových základen.

Vybavení je určeno převážně pro expo-nované a speciální útvary P ČR, jako jeURNA, pyrotechnici, ÚOOČ atd. Druhyvybavení korespondují se zkušenostmijiných zemí při zajišťování bezpečnostníchopatření během předcházejících předsed-nictví a náleží k typickým součástem výba-vy vyspělých ozbrojených sborů bezpeč-nostního typu západoevropských zemí.

Pro dobu předsednictví v Radě EU májistě Policie ČR stanoveny základní prio-rity. Jakých oblastí se týkají?

V první řadě jde o navazující prioritu,kdy se Česká republika bude zasazovato další rozvoj schengenské spoluprácea všech ostatních opatření souvisejících sezajištěním bezpečnosti schengenského

prostoru včetně ochrany vnějších hranicEU, v případě SIS II bude ČR aktivně usi-lovat o dodržení harmonogramu tak, abyke spuštění SIS II došlo v září letošníhoroku.

Druhou velkou prioritou je pro násochrana dětí, v jejímž rámci se koná konfe-rence na vysoké úrovni za přítomnostiministra. Připravena jsou témata, kterábudou obsažena v Deklaraci a týkají se bojeproti nelegálnímu obsahu na Internetu, zne-užívání dětí prostřednictvím Internetu, poli-cejní spolupráce v oblasti kriminalitypáchané na dětech prostřednictvím Interne-tu, spolupráce v rámci Interpolu a člen-ských zemí EU a např. také role horkých

linek pro oznamování nelegálního obsahuna Internetu, ale i další témata.

Další ze základních priorit je pro násefektivní využívání nových instrumentůpro výměnu informací, jednou z navazují-cích priorit je také oblast vízové politikya v neposlední řadě je to posílení dopravníbezpečnosti, v jehož rámci navrhujemedoporučení Rady k výměně informacív oblasti dopravní bezpečnosti. K projed-návání je připravena spousta dalších témat,se kterými je možné čtenáře postupněseznámit.

V následujících číslech letošního rokupřipravuje redakce ve spolupráci s odboremmezinárodních vztahů Kanceláře policejní-ho prezidenta sérii článků s informacemio českém předsednictví v Radě EU.

Dagmar LINHARTOVÁFoto internet

PŘEDSEDNICTVÍEU 2009

vil sebevraždu muži, který se chystal skočitz jeřábu),

�� Michaela Křivá (v kategorii Občan zazáchranu 11leté holčičky, pod kterou se připovodních v roce 2007 propadl chodník),

�� 155. záchranný prapor Bučovice (v katego-rii Dlouhodobá činnost za příkladnou pomoc občanům kraje přizvládání mimořádných událostí),

�� žáci třídy 8. B Základní školy Mariánské náměstí v UherskémBrodě (v kategorii Dětská cena za pokus o pomoc oběšenémumuži),

�� a tým zdravotníků – MUDr. Tomáš Novotný, David Mazák,MUDr. Dorián Pfeifer, Veronika Seberová Dis a SAR TeamArmády ČR z Bochoře u Přerova (kpt. Vladimír Adamov, npor.Michal Kocourek, npor. Josef Pospíchal) za pomoc při záchra-ně rodičky, která utrpěla srdeční selhání a bez včasné interven-ce záchranářů by mohla zemřít.Projekt je připravován a realizován pod záštitou hejtmana

Zlínského kraje Stanislava Mišáka studenty Fakulty multimediál-ních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v rámci před-mětu Komunikační agentura. V tomto předmětu si studentimohou vyzkoušet své teoretické znalosti v praxi.

O Ceně Salvator

Cena Salvator je tradiční ocenění za mimořádné činy z oblastiochrany života, zdraví, majetku a bezpečnosti obyvatel Zlínskéhokraje. Je každoročně udělováno členům Integrovaného záchranné-ho systému Zlínského kraje a občanům Zlínského kraje, kteří své

záslužné činy vykonali v průběhu uplynulého kalendářního roku.První ročník Ceny Salvator ocenil hrdinské činy za rok 2003.

Kontakt: Nela Mitrengovámanažerka marketingu

+420 733 676 254

[email protected]

Ukázka výcvikupolicejních psů nadni Salvatora připředešlém ročníku

8 � Z domova POLICISTA

PREVENTISTÉ I SVÁTEČNĚ

Radost z policejní návštěvy měli koncem roku předškoláciv Mateřské škole v Žehušicích na Kutnohorsku. Policisté z preven-tivně informační skupiny z kutnohorského policejního ředitelství,nprap. Bc. Vendulka Hanzlová a nprap. Daniel Votroubek sis dětmi povídali na téma, co je policie a jaká je její úloha v našíspolečnosti. Jako obvykle – trpělivě a preventivně – poskytovalimalým dětem mnoho cenných, praktických rad, jak se chovat, abyse samy co nejvíce chránily a aby jejich dětství – také vlastním při-činěním – bylo pokud možno pouze radostné a bezstarostné.

Děti i jejich učitelky ke konci besedy poděkovaly policistům něko-lika vlastními písničkami a převzaly různé materiály s preventivnítematikou. /r/

Foto archiv P ČR

PROTI DROGÁMU ŘIDIČŮ ízda pod vlivem drog

se ve statistikách Policie ČRobjevuje relativně málo.Bohužel, stále rostoucí obli-ba nelegálních drog meziurčitou skupinou mládeževede k předpokladu, že sta-tistika nehodovosti pokrývápouze vršek ledovce. Vesnaze bojovat efektivněproti drogám za volantempřibývají postupně ve „vý-bavě“ Policie ČR detekčnípřístroje DrugWipe, kteréjsou schopny orientačně zji-stit přítomnost drogy u lidíza volantem.

DrugWipe dokáže dete-kovat stěrem ze slin, potunebo kůže různé skupinydrog – kanabiody, amfeta-miny, kokain a opiáty. Jehopoužití je jednoduché –policista pouze provede stěrz kůže nebo slin řidiče,počká několik minut a zbar-vení okénka ukáže na pří-padné požití drogy.

Jedná se pouze o orien-tační test, ovlivnění musíprokázat odběr a analýzakrve nebo moči podezřeléosoby, ale přesto zavedenípřístroje DrugWipe je vý-znamným krokem v bojis nebezpečným – a rostou-cím – fenoménem drog zavolantem.

-jah-Foto archiv

Rok 2009 bude mimo jiné rokem dalšího „přestupování“ policistů donových – a nově barevně vyvedených – služebních dopravních prostředků

J

K

Ostravští kriminalisté,

specializující se na pátrání

po osobách, prověřovali případ

pohřešované 26leté dívky.

Na konci pátrání stála bohužel

nejhorší alternativa, která

může u těchto případů nastat.

A policie musela prověřit

všechny dostupné informace

na území obou

zainteresovaných států.

Koncem léta oznámil 45letý muž pohřešo-vání své nevlastní dcery. Mladá žena odletělado Mexika za 33letým manželem. Důvodemcesty byl rozvod manželství. Odletěla s ka-marádkou z mošnovského letiště. Pak od nípřišla sms zpráva, že na místo se dostalav pořádku. Každý druhý den dávala o soběstejným způsobem vědět – až do 22. srpna2008. Tehdy si naposledy telefonovala s mat-kou.

K dalšímu, přesně smluvenému, telefonátujiž nedošlo a 28. srpna 2008 se otec od dceři-

POLICISTA Z domova

na kamaráda dozvídá, že v Mexico City jemladá žena po osm dnů nezvěstná. Dalšíprověřování přináší téměř jistotu, že sežena stala obětí trestného činu. Policistézjišťují, že s nezvěstnou ženou mluvil tele-fonicky také její 25letý známý, také onnaposledy 22. 8. 2008. Sdělovala mu, že jev pořádku, jen její manžel se nemůže srov-nat s myšlenkou jejich rozchodu. Oba sedomluví na další zprávě sms později. Mužse snaží ženu později opakovaně kontakto-vat, bez úspěchu.

Podaří se mu alespoň kontaktoval ženi-nu kamarádku. Ta řekne, že se s pohřešo-vanou domluvily na schůzce v posilovnědne 22. 8. 2008. Poté nezvěstná žena odešlaza svým manželem. Tam její „stopy“ končí.Kamarádka hovoří pomocí domovníhotelefonu s manželem nezvěstné ženy, tentvrdí, že žena od něj odešla. Manžel prýčekal čtyři dny, zda se jeho žena neobjeví.Teprve poté jde „zmizení“ oznámit naambasádu.

Ostravské „pátrače“ čekalo prověřovánívšech dostupných informací na územíČeské republiky. Cestou Interpolu iniciujítaké pátrání v Mexiku. Policisté kontrolu-jí místa ubytování ženy, pátrají po manže-lovi...

Věci výraznou měrou pomůže vedoucíkonzulárního úseku mexického velvysla-nectví. Jen díky její nadstandardní sou-činnosti postupuje pátrání „mílovými“kroky. Mgr. Adéla Sýkorová iniciovalaprověrky ve zdravotnických zařízeních.Jejich výsledky jsou však negativní,pohřešovaná žena není nalezena. Nezdarvšak vedoucí konzulárního úseku nezdolá,naopak podnítí práci policistů a vyvolápotřebu prohlídky bytu manžela pohřešo-vané. V bytě policisté nalézají krevnístopy. Následné expertizy identifikují krevpohřešované!

Manžel jde na základě výsledků rozborůdo vyšetřovací vazby dne 23. 9. 2008 –a zapírá. Policistům tvrdí, že viděl předdomem tmavé auto, do kterého někdo jehoženu vtáhl a unesl ji. Druhého dne je pode-zřelý muž zatčen a převezen na oddělenívražd kriminální policie. Poté, co se domní-vá, že bude po přiznání propuštěn nakauci, dozná podíl na zmizení manželky.Vazba je prodloužena o 30 dnů, během kte-rých by měl být případ uzavřen a podezře-lému by mělo být sděleno obvinění protrestný čin plánované vraždy. Po sděleníobvinění je věc předána soudu, ten má roz-hodnout do 60 dnů o trestu.

Muž policistům tvrdí, že si objednal a za-platil vraždu své ženy, dokonce uvede

jména vrahů. Jeho vyjádření však lze prav-děpodobně považovat za účelovou obhajo-bu. Žena měla být po vraždě rozřezána,části těla jsou umístěny do dvou kufrů a typřevezeny vozidlem na odlehlé místo dolesa, kde skončí v rokli.

Podezřelý ukáže policistům místo, kderozřezané tělo manželky zanechal. Tělobylo identifikováno kamarádkou pohřešo-vané. Byť mezi vraždou a nálezem těla jezhruba měsíc, vzhledem k příznivým kli-matickým podmínkám, lze tělesné ostatkyztotožnit. Ztotožnění ženy napomohouvýrazné identifikační znaky – pircing, teto-vání. I přes tuto „jistotu“ ostravští pátračiokamžitě iniciují provedení expertiz DNA.

Je nutné, vedle úkonů běžné policejní„rutiny“, citlivě oznámit matce smrt jejíhodítěte – vystavit ji nejhorší možné životnísituaci. Pátrači co nejšetrněji zajišťujíkrevní vzorky matky. Další nestandardnísituací, kterou řeší, je okamžité zaslánívzorků k porovnání na velvyslanectí Českérepubliky v Mexiku. Přeprava běžnýmzpůsobem by znamenala několikatýdennízpoždění záležitosti, proto cestuje v půliříjna vzorek operativně prostřednictvímexpresní kurýrní služby.

Pečlivý kriminalista kontroluje zásilkutři dny pomocí internetu, až do doby doru-čení biologického materiálu. Výsledkyexpertíz dodaných vzorků znamenají prorodinu mladé ženy jistotu, bohužel tragic-kou. V pytlích jsou uloženy ostatky jejichdcery.

Podezřelý manžel zůstává v režimuzadržení, čeká ho zasloužený trest odnětísvobody od 25 let do 50 let. Do Českérepubliky se vrátí nejdříve jako skoropadesátiletý, neboť dle mexických zákonůbude vydán „domů“ po polovině vykona-ného trestu. Tato varianta je však ztíženaneexistencí mezinárodní dohody Českérepubliky a Mexika o vydávání (extradici)osob. Zjednodušeně lze říci, že záleží „jenna dobré vůli“ vydávajícího státu i obliga-torním požadavku žádosti subjektu Českérepubliky.

Pro komplexnost výše uvedených infor-mací lze dodat, že sankce za vražduv České republice představuje trest odnětísvobody na deset až patnáct let.

A na škodu snad nebude ani následujícíshrnutí: Kriminalista, který případ po-hřešování garantoval, popisuje vybočenívěci z běžných postupů. S rodiči dívky byliněkdy v každodenním, později týdennímkontaktu. Prvotní domněnka rodiny, žepolicisté poletí po oznámení pohřešovánído Mexika dívku hledat, posléze ustoupírealitě, především spolupráci s velvyslane-ctvím. Při zjištění jakékoliv nové informa-ce je policista na telefonu k dispozici vlast-ně 24 hodin denně. V „lidské“ rovině setaké „pátrač“ snaží řešit zajištění krev-ních vzorků matky, formální postupy jsoupotlačeny tak, aby nedošlo k větší trauma-tizaci pozůstalé, než samotná situace při-nesla.

Jen díky zvolení nestandardních i opera-tivních postupů ostravských kriminalistůa ideální spolupráci s mexickým velvysla-nectvím se věc, hrdelní kriminální čin, zřej-mě podařilo objasnit.

Podklady k textu por. Bc. Gabriela HOLČÁKOVÁ

PROGRAMLEDEN 2009� Středeční odpoledne pro děti – od 14.00 do 15.00 hod.� 7. 1. Odpoledne v muzeu� 14. 1. Lednová pohádka� 21. 1. Tvé tělo – tvůj hrad

– divadlo Piškot� 28. 1. Louskáčkovy oříšky

– Nautilus Vstupné na dětské pořady 5 Kč

� Výstavy a jiné akce� 21. 1.–22. 2. Jedna Indonésie

– tisíc tváří – fotografie Jana Foltána� do 11. 1. Městská policie očima dětí

– dětské kresby ze stejnojmennévýtvarné soutěže

� do 30. 6. Kriminalistika proti zloči-nu - výstava k padesátému výročíKriminalistického ústavu Praha

� do 30. 6. Kriminalistický kabinet1954 – 1970, výstava ze sbírek muzea

� Ochrana obyvatelstva – expozice Hasičského záchranného sboru

� Prostituce staré Prahy, Ochranaosob a majetku – stálé výstavy

� 30. 1.–1. 2. LEDOVÁ PRAHA– pro účastníky vstup zdarma

� Filmové čtvrtky – od 17.00 hod.� 15. 1. Čokoláda – komedie o tom,

jak jediné sladké sousto dokáže změnit mezilidské vztahy v poklidné francouzské vesnici

� NA OBJEDNÁVKU: Dopravnívýchova pro mateřské školy a 1.–4.ročníky základních škol

� Mládež a kriminalita – besedy pro 2. stupeň ZŠ a studenty středních a učňovských škol

� Informace o programech a případnéobjednávky na tel.: 974 824 862

� Internetová adresa –http://www.mvcr.cz/muzeum

� Expozice je otevřena denně mimo pondělí od 10.00 do 17.00 hod.

DO 6. 1. MUZEUM UZAVŘENOZměna programu vyhrazena

MMMMUUUUZZZZEEEEUUUUMMMM PPPPOOOOLLLLIIIICCCCIIIIEEEE ČČČČEEEESSSSKKKKÉÉÉÉ RRRREEEEPPPPUUUUBBBBLLLLIIIIKKKKYYYY

Ke Karlovu 1, Praha 2tel.: 224 922 183fax: 974 841 091

e-mail: [email protected]

Ostravské souvislostis vraždou v Mexiku

SGGGumové projektily jsou dosud v řadě zemí

považovány za nejjednodušší zbraň protirozvášněnému davu. Existují však jižmodernější a účinnější nástroje, které můžepolicie při zásahu proti narušitelům veřejné-ho pořádku použít.

Seznam zemí, ve kterých se používají přirozhánění demonstrací gumové projektily,je mimořádně dlouhý – patří sem např.Argentina, Bolívie, Venezuela, Nepál, alei Egypt nebo Francie. Dlouhou tradicí sev tomto směru může pochlubit i jinak míru-milovné Švýcarsko. Zde mají také podrobnězdokumentována všechna nebezpečí a rizi-ka, která při použití gumových střel hrozí.Podle zprávy Sdružení nezávislých lékařůz roku 2003 zavinily už v osmdesátýchletech minulého století nejméně pěti lidemtěžká poranění oka, jsou zaznamenányi smrtelné případy, ke kterým došlo při zasa-žení krku.

Gumové projektily používá také izraelskáarmáda při zásazích proti Palestincům naokupovaných územích. Zvláštností těchtostřel je, že mají kovové jádro, potaženégumovou vrstvou.

Existují však i modernější prostředky.Výzkumné týmy na celém světě intenzivněvyvíjejí nové zbraně, které dokážou zastavitnebo rozehnat protivníky pomocí elektric-

kého šoku, hluku, zápachu nebo vysoké tep-loty a přitom neohrozí jejich život. Nejroz-šířenější jsou v tomto směru tzv. tasery čidálkové elektrické paralyzéry, které doká-žou až na vzdálenost deseti metrů zasáhnouta ochromit elektrickým výbojem osobu nadobu asi 30 sekund. Nebezpečí se při použi-tí této zbraně skrývá v ocelových háčcích,které na protivníka vystřeluje a které jejmohou při zasažení např. oka vážně poranit.Amnesty International má zdokumentovánonejméně 200 smrtelných případů při použitíparalyzéru značky Taser. V Evropě ho majíve výbavě policisté ve Švýcarsku, VelkéBritánii, Švédsku a Finsku.

Pořádně „zatopit“ zase dokáže svým pro-tivníkům americká armáda. A to doslova.Používá totiž mikrovlnné emitory, kterév místě zásahu ohřejí krátkodobě pokožku ažna 50 stupňů Celsia. Ne-příjemný pocit, který je mož-né srovnat s dotykem rozpá-lené žárovky, se následněrozlije po té části těla, která jeblíže ke zbrani a donutí zasa-ženou osobu se odvrátit. Kri-tici této metody však upozor-ňují, že po zásahu trvá přílišdlouho, než pálení začnepůsobit, a proto tento způsobnení možné použít bez rizikaza všech okolností.

Vědci se snaží objeviti chemické prostředky, kteréby dokázaly protivníky efek-tivně znehybnit nebo uklid-nit. Tento druh zbraně nachemické bázi použily napří-klad v roce 2002 ruské bez-

pečnostní síly přizásahu v moskev-ském divadle naDubrovce. Narkotic-ký plyn fentanyl mělparalyzovat 40 če-čenských teroristů,kteří zadržovali ko-lem 800 návštěvníkůdivadla. Dávka ply-nu však byla přílišveliká a spolu s tero-risty nakonec zemře-lo i 129 rukojmí.

STRIPTÝZ NALETIŠTÍCHSE ODKLÁDÁ

Sporné „skenování do naha“ při kontro-lách cestujících na evropských letištích seodkládá. Evropská komise (EK) zatím odlo-žila příslušné plány k ledu. Hlavním důvo-dem jsou etické problémy. Brusel ale zacho-val v platnosti pravidla týkající se tekutin

10 � Ze zahraničí POLICISTA

GUMOVÝ PROJEKTILNEBO PARALYZÉR?

MASKOVANÁPOLICIE

Němečtí policisté v městě Bochumi reali-zovali poněkud ztřeštěný nápad, jak vyzrátna nepolapitelné pachatele loupeží. Poté, codostali zaručený tip na místo, kde si zlodějiukrývají svůj lup, neváhali a zvolili velminetradiční vyšetřovací postup.

Zamaskovali se jako lesní porost a celýchosm hodin číhali v blízkosti skrýše. S poří-zením nápaditých kostýmů údajně problémneměli. „Nejprve jsme přemýšleli, jakpachatele chytit přímo při ukrývání lupu anebýt přitom odhaleni. Potom jsme však

v jednom katalogu objevili kostýmy stro-mečků za sto eur, které jsme si zakoupiliz vlastních prostředků,“ říká inspektorMichael L. Dva policisté se poté v těchtopřevlecích ukryli v lese, odkud měli dobrývýhled na zlodějskou skrýš. Osmihodinovévyčkávání se jim nakonec vyplatilo.

„Když se u skrýše objevil podezřelý muž,vyskočili jsme na něj jakoby přímo ze země.Zloděj sice chvíli kladl odpor, ale byl znač-ně překvapený a podařilo se nám jej vzápě-tí zatknout,“ chlubí se inspektor. Podle poli-cejní zprávy se jednalo o 39letého Rumuna,který přijížděl do Německa jen kvůli kráde-žím. „Zajistili jsme také několik ukrade-ných notebooků, takže peněz, které jsmevynaložili na kostýmy, určitě nelitujeme“,dodává inspektor policie v Bochumi.

J

povolených brát na palubu letadla, informo-val mluvčí EK.

Skenery by měly dokázat odhalit nekovo-vé předměty, objekty či zbraně ukryté natěle pasažéra. Problémem ovšem je, že vlnypřístroje, které procházejí oděvem a pracujís absorpcí a reflexí, vykreslí na obrazovcetrojrozměrně tělo, jež vypadá jako nahé.

S návrhem zařadit tyto přístroje naseznam bezpečnostních opatření, kterámohou být používána na letištích EU, přišlapřed časem Evropská komise. Umožňujíodhalit skryté zbraně jako například kera-mické nože či plastické výbušniny.

V řadě zemí unie se ale postupně zvedalproti skenerům odpor. K hlavnímu argu-mentu kritiků patří, že pronikají příliš hlu-boko do intimní sféry leteckých pasažérů.

Vážné výhrady proti zavedení nové tech-nologie vyjádřilo množství poslanců Evrop-ského parlamentu, národních politiků i zás-tupců policie.

Šéf socialistických poslanců Evropskéhoparlamentu Martin Schulz uvítal rozhodnutíodložit instalaci skenerů jako „moudré řeše-ní“. Zdůraznil, že podle něho by to byloponižující opatření, které nerespektuje lid-skou důstojnost.

Zcela opačný názor má ale vláda v Nizo-zemí. Podle holandského ministra spravedl-nosti Ernsta Ballina jde o „absolutně dis-krétní“ aparát. Záleží na jednotlivých ze-mích sedmadvacítky, zda na národních letiš-tích „svlékací skener“ zavedou.

Brusel sám ale tento projekt zatím ne-smetl zcela ze stolu.

POČÍTAČOVÁHRA POMÁHÁHLEDAT ZLOČINCE

Japonský výrobce počítačových hervydal on-line hru s názvem Slot Detective,v níž se objevují policejní portréty nejhle-danějších japonských zločinců. Policie alenení ze hry, do které se už zapojilo přes 100tisíc hráčů, příliš nadšena.

Hra funguje na principu herního automa-tu a pomáhá šířit podobizny osob, podezře-lých ze zločinů.

Místo třešniček a citronů, které se obvy-kle objevují na klasických herních automa-tech, se v oknech nové hry míhají policejnípodobizny hledaných osob. Když „padnou“tři stejné, hráč vyhrává. Výhrou jsou detail-ní informace o podezřelém a jeho zločinua také rady, jak pomoci policii. Nechybí anipřípadná informace o výši vypsané odmě-ny, uvedl Takaši Saito z firmy Famista Inc.

„Napadlo nás, že by to mohl být účinnýzpůsob, jak prospět společnosti. Když tuhru hrajete, lépe si ty obličeje zapamatuje-te,“ uvedl Saito.

Hráči se ke hře připojují přes internet zesvého počítače či mobilního telefonu. Tvůr-ci odhadují, že na stránku se za pouhýchněkolik hodin od jejího spuštění podívalo

přes 100 tisíc lidí, kteřína několik prvních oka-mžiků beznadějně za-blokovali server.

Národní policejní a-gentura uvedla, že úřa-dy sice oceňují snahu,ale hra zneužívá poli-cejní dokumenty k zá-bavě a může mít stre-sující vliv na oběti zlo-činů. „Policejní por-tréty podezřelých byměly být používányspolečensky přijatel-nějším způsobem,“ u-vedla policie ve svémprohlášení.

Policie nicméně hrunezakázala a Saito jepřesvědčen, že můžebýt nejen užitečná, ale navíc se může státvelkým hitem sezóny.

Dvoustranu připravil Jaroslav LINHART

POLICISTA Ze zahraničí � 11

Nizozemský podnikatel FreddySchaap je rozhořčen, že bude musetpropustit polovinu zaměstnanců svéhopodniku, který dosud produkoval 25tun halucinogenních hub ročně. Nutího k tomu ustanovení vlády, podleněhož je od prosince minulého rokuv Nizozemí prodej těchto hub zakázán.

„Budu muset propustit nejméněpolovinu ze 16 zaměstnanců,“ tvrdíšestatřicetiletý majitel společnostiMcSmart a jeden ze šesti nizozem-ských producentů halucinogenníchhub, které se až dosud v zemi volněprodávaly.

Houby pěstované v pološeru velkýchhangárů na podloží z kompostua slámy rostou velmi rychle, a proto sečasto sklízejí i několikrát denně. Potomse ukládají do plastikových nádob po30 gramech, které se prodávaly za 12eur za kus ve 180 obchodech po celézemi.

„Jejich zákaz nemá žádný smysl,“říká rozhořčeně Schaap, „kdyby bylalespoň nějaký dobrý důvod je zaká-zat, jako je tomu u cigaret, kvůli nimžkaždoročně umírají tisíce lidí,“ říkáa tvrdí, že škodlivost jím pěstovaných

hub nebyla nikdy dokázána. Halucinogenní houby se jedí syrové,

mohou se i usmažit nebo se z nich vaříodvar. „Je to velmi příjemné, člověkakonzumace hub pozitivně naladí,“ ujiš-ťuje Schaap. Přiznává, že on sám je jižněkolikrát okusil, naposledy před pětilety.

Podle jeho názoru zákaz otevírácestu nelegálnímu obchodu, „kterýbude fungovat bez jakékoli kontrolynebo záruky kvality“, dodává podnika-tel, podle něhož si v Nizozemsku najdesvoje místo trh se syntetickými droga-mi, jako je např. kokain, protožepoptávka bude i nadále existovat.

Podle nizozemského ministra zdra-votnictví však může konzumace haluci-nogenních hub vést k nepředvídatelné-mu chování jedince a představujeznačné zdravotní riziko.

„Budeme se snažit vydělávat několikměsíců produkcí halucinogenních hub,které nejsou ještě na seznamu zakáza-ných, ale to můj podnik nezachrání,“říká s politováním Schaap.

Odmítá říci, jaký má obchodníobrat, ale tvrdí, že investoval „statisíceeur“. Živou diskusi o halucinogenních

houbách vyvolala předčasem sebevraždasedmnáctileté Fran-couzky, která nejprvesnědla houby a potomse vrhla do vodyz mostu v Amsteroda-mu.

I když nikdy nebylaprokázána souvislostmezi konzumací huba sebevraždou, žádalavětšina poslanců zákazhalucinogenních hub vevšech jejich formách.

ZÁKAZ PĚSTOVÁNÍ HALUCINOGENNÍCH HUB

KK tomu se vyjádřil náčelník Ruskéhonárodního kontaktního centra generálmajorAlexandr Prokopčuk. Kontaktní centrumpro spolupráci s Europolem vzniklo jakosoučást struktury Národního ústředí Inter-polu při MV Ruska koncem roku 2004.Právním základem je Smlouva o spoluprácimezi Ruskou federací a Europolem, pode-psaná v Římě 6. 11. 2003. Sféra spoluprácepolicejních orgánů zahrnuje jak trestné činyproti životu a zdraví lidí, tak i terorismusa jeho financování, nelegální obchodovánís narkotiky, padělání peněz a také praní špi-navých peněz a krádeže aut; v neposlednířadě ale rovněž obchodování s lidmi.

Většina této trestné činnosti mánadnárodní charakter, některé nelegál-ní aktivity pak spadají do mezinárod-ní specializace zločineckých struktur,a to už na úrovni dílčích operací.

Informační tok mezi oběma orga-nizacemi, tedy Europolem a Rus-kým národním kontaktním cent-rem, je proto směrován přede-vším na realizaci společnýchoperativních zásahů. Následněprobíhá vyhodnocení akcea analýza trestné činnostis mezinárodním přesahem.Samozřejmá je úspěšná spo-lupráce v oblasti prevence,která vychází z výsledkůkontinuálně prováděnýchanalýz.

Prokopčuk jako příkladúspěšné spolupráce uvádíoblast boje proti padělá-ní peněz. Spolupráces Europolem umožnilajak pracovníkům bank,tak i představitelůmorgánů činnýchv trestním řízení přístup

k systému prověřování pravosti eurobanko-vek prostřednictvím internetových stráneks omezeným přístupem Euro Check WebSites. Ověřovací program byl vypracovánEvropskou centrální bankou ve spoluprácis Europolem. Tento program umožňujev on-line režimu rychle získat informaciohledně bankovek, jejichž pravost bylazpochybněna. K tomuto systému tedy zís-kalo přístup Ruské národní kontaktní cent-rum a jeho prostřednictvím pak pracovnícidalších zmíněných institucí.

Poměrně úspěšně si stojí Rusko i v pro-jektu CARIN (Camden Assets RecoveryInter-Agency Network), jenž vznikl v roce

2004. Jedná seo mezinárodní

síť mající zacíl výmě-

nou informací přispět ke stažení nelegálnímzpůsobem získaných aktiv z oběhu. Účastna projektu umožňuje zúčastněným part-nerským zemím vyžadovat a vzájemně siposkytovat informace o aktivech a realitáchjak fyzických, tak právnických osob, a sicev případech, kdy ze strany orgánů činnýchv trestním řízení vznikne podezření ohlednějejich možné aktivní účasti na legalizacitěchto trestným způsobem nabytých pro-středků. Rusko má v projektu status pozo-rovatele, Europol pak roli koordinátora.

V posledních letech se ukazuje, že sievropští padělatelé zvolili Rusko jako zají-mavý trh, kde je možné jejich „produkci“

úspěšně zrealizovat, a i proto je Europolzainteresován, aby s Ruskou federacíi nadále spolupracoval. V poslední době seprohlubují zvlášť kontakty technickýchexpertů. Za minulý rok se v Rusku podařilozabavit 625 eurobankovek o celkové hod-notě 137 952 eur. Jako zajímavost uvedl

pan Prokopčuk fakt, že jelikož výdaje nazhotovení jedné bankovky v nominál-

ní hodnotě 100 US dolarů a ban-kovky v hodnotě 500 eur jsouprakticky stejné lze v poslednídobě v mezinárodních obchodechzločineckých struktur pozorovattendenci ústupu od účtovánív dolarech a k přechoduna obchodování v eurech. Týkáse to například obchodu s droga-mi, jak vyplynulo z posledníchjednání expertů z Europolus kolegy z Jižní Ameriky.

Na první mezinárodní konfe-renci v Haagu v květnu 2008byla odsouhlasena další společ-ná opatření v boji proti paděla-telům peněz; spolupráce přitažení proti mezinárodnímuzločinu se ukazuje jako nezbyt-ný požadavek doby.

Z materiálů MV RFpřeložila

a zpracovala Mgr. DanaSLOŽILOVÁ

Ilustrační foto archivredakce

12 � Ze zahraničí POLICISTA

JJJJak vidí Ruskospoluprácis EEEEUUUURRRROOOOPPPPOOOOLLLLEEEEMMMM

KKonference Expertní skupiny zbraní ENFSI(Evropská síť forenzních laboratoří) seuskutečnila ve dnech 14.–17. října 2008v chorvatském Dubrovníku. Zúčastnili se jíodborníci z Rakouska, Belgie, Bosnya Hercegoviny, Chorvatska, Kypru, ČernéHory, České republiky, Dánska, Finska,Francie, Německa, Irska, Izraele, Itálie,Litvy, Nizozemí, Norska, Polska, Portugal-ska, Rumunska, Ruska, Srbska, Slovenska,Slovinska, Španělska, Švédska, Švýcarska,Turecka, Ukrajiny a Velké Británie a také16 firem zabývajících se vývojem a výro-bou speciálních přístrojů pro zkoumánív oboru forenzních věd. Přítomna bylaodborná pracovnice italské muniční továr-ny Fiocchi. Jako pozorovatelé přijeli poli-cejní odborníci ze Spojených arabskýchemirátů, z USA a z Austrálie.

Na jednáních zaznělo 14 vědeckých pre-zentací z kriminalistické balistiky (z tohotři z Kriminalistického ústavu Praha), šestprezentací o povýstřelových zplodinách(včetně jedné z Kriminalistického ústavuPraha) a tři prezentace firemní. Posledníden proběhly pracovní semináře Ranivábalistika a CONDOR Intelligent – seminářzaměřený na tzv. Ballistic Imaging (obrazo-vou balistickou identifikaci).

Nizozemský balistik referoval o zkuše-nostech s analýzou DNA na vystřelenýchnábojnicích (stopy DNA ulpívají na nábo-jích například při plnění zásobníku). Zaobdobí 2003 až 2007 bylo touto metodouzpracováno přes tři sta kriminálních přípa-dů. Úspěšnost zkoumání byla 7,27 %.

Vystřelená nábojnice je vložena dovymývacího přístroje. Podle materiálunábojnice a doby expozice v tomto přístro-ji dochází ke změně barvy povrchu náboj-nice. V případě mosazných nábojnic nastá-vá výrazné zmodrání, které má dvojí efekt.Akcentuje se viditelnost stop od nábojovékomory a rovněž se objeví otisky prstů napovrchu nábojnice. Jedná se o podobný oxi-dační efekt, o jakém v nedávné době infor-movala veřejná média coby převratnémvynálezu anglických vědců. V obou přípa-dech je kriminalistická relevance těchtodaktyloskopických otisků diskutabilní.Nedá se rozpoznat, kdy tyto otisky nanábojnici ulpěly. Zda krátce předtím nežpachatel vystřelil smrtící střelu, nebo něko-lik týdnů či měsíců předtím, nehledě na to,že nelze prokázat, zda ten, kdo plnil zásob-ník zbraně, z ní také vystřelil (totéž ostatněplatí o případně prokázané DNA).

Velmi zajímavá byla přednáška psy-choložky z Nizozemska. Výzkum, kterémuse věnovala, byl zaměřen na prokázánímožné předpojatosti znalce při komparacistřel. Průzkum byl prováděn přímo v praxia byl zaměřen na to, jakým způsobem může,nebo nemůže znalce ovlivnit to, zda má, činemá podrobné informace o vyšetřovaném

případu. Prověřeno bylo 153 případů z obdo-bí 1997–2006, ve kterých bylo zjišťováno,které informace mohou mít psychologickývliv na rozhodování znalce. Byly připravenytesty, kdy jeden znalec měl před komparacístřel podrobné informace o případu (napří-klad zda to byla vražda, nebo sebevražda...)a druhý pracoval naprosto bez těchto infor-mací. Následně se úlohy vyměnily. Pro sta-novení stupně individuální shody byla pou-žita následující verbální škála:� jednoznačná individuální shoda,� velmi pravděpodobná shoda,� pravděpodobně ano,� možná ano,� nelze rozhodnout (50 na 50),� pravděpodobně ne,� nic tomu nenasvědčuje,� určitě ne.Ukázalo se, že ten, kdo měl informace

o případu, vydával mnohem jednoznačnějšízávěry zkoumání.

Test potvrdil, že znalec by neměl být přisvém technickém zkoumání ničím ovlivňo-ván . Má se soustředit pouze na pečlivé pro-vedení vlastního zkoumání a zjištěnévýsledky interpretovat nezkresleně a pokudmožno přesně. Nic na světě není jen bílénebo jen černé, a proto ani při komparacistřel se nepodaří v praxi dosáhnout pouzejednoznačné shody nebo jednoznačnéneshody. Výsledek se vždy do určité míryjen blíží k některé z obou možností, nebomůže nastat i situace, kdy zkoumání nevy-loučí žádnou z nich. To orgány činnév trestním řízení nerady přijímají a někdyi opakovaně požadují, aby se znalec vyjád-řil jednoznačně, zda se jedná o shodu,anebo neshodu. Znalec, který stabilněvydává takto jednoznačné závěry, je velminebezpečná osoba...

To na druhé straně neznamená, že by zna-lec neměl dostat vůbec žádné informaceo případu. Jsou druhy balistických zkoumá-ní, kdy se bez někdy i velmi podrobnýchinformací zkoumání provést nedá. Ale zpra-vidla nepotřebuje znát jméno poškozeného,svědků, podezřelých, jejich rodinné poměryči osobní vztahy, vzdělání, sociální a spole-čenské postavení apod.

Přední americký odborník na střelivoz Forensic Ammunition Service představilna konferenci nové ráže nábojů. K loň-ským novinkám patří mimo jiné „SafetyBullet“ (Bezpečná střela), což je komerčnípojmenování speciálního náboje, který jeurčen pro ochranu zbraně před nepovola-ným použitím (zneužitím). Náboj tvořímosazná nábojnice se zápalkou, bez pra-chové náplně. Uvnitř je umístěn plunžrs centrálním trnem, který prochází plasto-vým kontejnerem vsazeným do ústí náboj-nice, jenž je podélně naříznut do kříže. Poiniciaci zápalky je plunžr vržen vpředa trnem rozepne plastový kontejner, kterývytěsní nábojovou komoru a tím zablokujezbraň.

Na konferenci evropských balistikůzaznělo mnoho zajímavých poznatkůz aplikovaného výzkumu. Poslední denproběhl seminář Ranivá balistika, jehožcílem bylo nastínit otázky této široké pro-blematiky a vytyčit pole pro mezinárodníspolupráci a projekty, na kterých by se čle-nové chtěli aktivně podílet. Diskuse bylabohatá a zaznělo mnoho otázek, které budevhodné řešit na platformě ENFSI.

Ing. Bohumil PLANKA, CSc.,Kriminalistický ústav Praha

POLICISTA Ze zahraničí � 13

FFFFOOOORRRREEEENNNNZZZZNNNNÍÍÍÍBBBBAAAALLLL IIIISSSSTTTT IIIICCCCIIIIzasedaliv Dubrovníku

Safety Bullet

NNáš muž se v tom ohledu choval naopakdosti výstředně. Nejpozoruhodnějším mar-kantem jeho osoby, jenž postřehla značná částpoškozených, byly jasně červené boty, kteréměl při přepadeních na nohou. Hastrmanoviby se nepochybně zamlouvaly…

Druhým rysem jeho loupežných vystoupe-ní v pražských ulicích byl nůž. Velký, lesklý,evidentně dobře nabroušený. Toho si všimliúplně všichni, neboť ho ukazoval každému.Tedy, každému, od koho chtěl peníze. Tržbu.Navštěvoval hlavně herny, přičemž si pečlivěvybíral, kterou poctít návštěvou. Vyloučenybyly takové, kde i v noci slouží dvoučlennýpersonál. Dva lidi by nezvládl, to si přiznávalsebekriticky.

Ale tak zavedených heren, jež i v nociužívá dvě číšnice či číšníky, je pramálo. Maji-telé musí šetřit, počet hráčů je limitně omezena po půlnoci se jejich výskyt v lokálech snižu-je geometrickou řadou. Otevřeno bývá non-stop, leda ráno, mezi sedmou a osmou, se nachvíli podnik zamkne a poklízí se. Ale jinak jepohostinně náruč otevřená neustále: když navás v půl páté ráno přijde potřeba prohrát kal-hoty, máte ji mít stejně jako před polednem čimísto večeře. Svoboda nade vše.���

Zahájení loupežnické série dotyčnéhopachatele se ovšem neodehrálo v ospaléa liduprázdné herně někdy nad ránem, alev prodejně erotického zboží na Karlovarskéulici v Praze 6.

Hodinu zvolil neznámý lupič mazaně: pětminut po devatenácté hodině vstoupil doobchodu, kde v tu dobu byla jen čtyřiadvace-tiletá prodavačka. Minutu či dvě předstíral, žese jen tak rozhlíží po sortimentu, a ona honechala, neboť ze zkušenosti věděla, že zákaz-níci zpravidla potřebují chvíli na rozkoukání.

Že se chlapi v tomhle druhu obchodů někdytrochu žinýrují, zvlášť pokud za pultemnajdou mladou dívku – nejde-li ovšemo jedince naopak „oprsklého“, jenž takovésetkání považuje za výzvu k seznámení…

Tak či onak, tenhle zákazník se choval spíšzamlkle. A pak najednou přeskočil skleněnýpult a rázem stál prodavačce tváří v tvářa velmi na dosah.

„V tomhle typu obchodů nikdy nevíte, jest-li vás někdo nezačne obtěžovat,“ povědělapozději, ještě dost rozklepaná, přivolané poli-cejní hlídce. „Ale tenhle chlapík po ženskénetoužil. Cosi zahuhlal, měl totiž přes obličejpřetažený šátek. Do krámu vešel ještě normál-ně, ale pak si ho u regálu asi natáhl… Rozu-měla jsem mu, že asi říká PŘEPADENÍ, a abydodal tomu slovu přesvědčivost, vrazil mi podnos kudlu. Kuchyňský nůž, nic moc velkého,čepel tak pět šest čísel dlouhou a centimetrširokou. No, v břiše bych ji mít beztak nechtě-la. Takže když houknul – Dělej, dej sem pení-ze – tak jsem se vykašlala na hrdinské skutky,otevřela jsem šuplík pokladny a on už siposloužil sám. Hrábnul dovnitř, popadl nej-větší bankovky, narval si je do kapsy a odkrá-čel. Předtím mi ještě jednou pohrozil nožema byl pryč.“

Když asi pět minut nato vstoupil do obcho-du další zákazník, ještě se klepala a muselamu vysvětlit, že se hned tak prodávat nebude,že byla přepadena a na cestě už je policie.

Zákazník zmizel jako pára nad hrncem:s kriminalisty se seznámit nechtěl.

Milada Bouzková se tedy stala první obětív sérii loupežných přepadení, jež začala sužo-vat některé pražské čtvrti. A také byla první,kdo zaznamenal, že pachatel měl na nohoučervené sportovní boty. Jak se svižně přeneslpřes pult, nemohly jejím očím ujít a utkvěly jí

v paměti – vedle nože, jejž spatřila vzápětía mnohem víc zblízka, než jí bylo milé.

Naštěstí se – vyjma uloupených čtrnáctitisícovek – vlastně nic nestalo, ale v podob-ných případech, kdy pachatel hrozí užitímzbraně, zbývá vždycky jen málo k tomu, abyji opravdu užil. Impulsem může být drobnost:přepadená se navzdory obvyklým poučenímmajitelů, aby vydala peníze a nepokoušela sevzdorovat, může odhodlat k obraně. Anebonaopak pachatel, který je pochopitelně vestresu, zareaguje zkratově… ���

Jsou lidé, pro něž čtrnáct tisíc čistého před-stavuje měsíční plat, a jiní, kteří takovou část-ku dají za večeři ve dvou.

Pachateli, ať jím byl kdokoli, čtrnáct tisíco-vek k uspokojení nestačilo. Takže téhož dnevečer, asi o půl desáté, zašel do herny Meloun,usadil se ke stolku, znalecky obezřetnýmpohledem ocenil, že je jediným hostem a bar-manka jediným zástupcem personálu. Mimo-chodem, z Karlovarské to neměl do Melounudaleko, tahle herna je taky na „šestce“, přesněřečeno na Bělohorské ulici.

Objednal si kávu a zatímco ji šestadvaceti-letá Eva Hanišová začala chystat, vstal a před-stíraje, že obhlíží automaty podél stěn, došelaž k barpultu, prosmýkl se za něj a bez dalšíchprůtahů vytáhl odněkud kudlu.

„Dej sem prachy,“ vyzval ženu před sebou,která to s ním zkusila po dobrém, snažila seho zklidnit a úmysl mu vymluvit, ale s čepelípod krkem toho rychle nechala. Zákazníkovipodala zpod pultu číšnickou kasírtašku, on jisebral a měl se k odchodu. Ještě v lokále však,u dveří, zkontroloval, jestli ho nepodfoukla,jestli jsou v kasírce opravdu peníze, a pakzmizel v šeru ulice. Druhá akce mu vyneslavíc, 25 833 korun.

LLLLUUUUPPPPIIIIČČČČ VVVV ČČČČEEEERRRRVVVVEEEENNNNÝÝÝÝCCCCHHHH BBBBOOOOTTTTÁÁÁÁCCCCHHHH

14 � Případ skončil s podzimem POLICISTA

Většina lidí, co se vydávají, vzletně řečeno na šikmou plochu, pouštějí se do křížku s paragrafy či se jednoduše

chystají krást či loupit, se zpravidlasnažínevybočovat z davu. Být nenápadní.

Splynout s prostředím. Vynořit sez mlhy, udeřit –

a zase zmizet. Nepoznán a nezapamatovatelný.

Pokud možno.

„Měl červené boty,“ vyhrkla barmanka,když se z ní snažili vymámit popis pachatele,„všimla jsem si jich, když odcházel, u dveří –přímo svítily!“���

Pachatel zřejmě soudil, že železo dlužnokout, dokud je žhavé, anebo že když má člo-věk štěstí, nutno si ho užít. Už den nato byltotiž opět v ulicích a v akci. A dokonce si při-vstal!

Už v deset dopoledne totiž vstoupil doherny jménem Fík v ulici Komunardů v Praze7 muž asi pětadvacetiletý, vysoký zhruba 175centimetrů, štíhlý až hubený, s tmavohnědý-mi, ale už řídnoucími vlasy. Barmanka sipovšimla, že host má už čelní kouty a taky natemeni patrné kolečko. Co mu začínalo chybětna hlavě, to si vynahradil na bradě: buď sezapomněl už pár dní oholit, nebo si zakládalplnovous, neuspořádaný, rezavě hnědý.

„Dost zpustlý vzhled, vypadal na feťáka,“vypověděla o něco později barmanka.

O feťácích věděla svoje, nedaleko odsudmají „hnízdo“, takřečenou šlehárnu, kam sichodí měnit stříkačky a poflakují se pak pookolí, i do heren zabrousí.

Host Anitu Berkovou, dvaadvacetiletou,požádal o rozměnění stokoruny za drobné

a o kávu. Dostalo se mu obého a on pak asideset minut hrál soustředěně na automatech.Když stovku spolykaly stroje, došel k pultua vklouzl za něj.

„To už držel v ruce nůž s čepelí dlouhou takpatnáct čísel,“ vypovídala o půl hodinypozději barmanka a hlas se jí třásl. „Pořád seke mně blížil a šel z něj strach…“

Výhrůžně pronesl: „Dej sem peníze, nebose něco stane!“

A když se hned nehýbala, tak jí poručil, abymu otevřela šuplík, a sám z něj vylovil kasír-tašku. A nepohrdl ani kovovým zásobníkemna mince.

Pak už neváhal ani vteřinu a měl se čilek odchodu. Odnášel sice pakatel, 3 124korun, ale toho dne se už bilanci vylepšitnepokusil.���

Nazítří, asi o půl čtvrté odpoledne, přišelmladík odpovídajícího popisu do herny jmé-nem Dante v ulici Dukelských hrdinů v Praze7. Poručil si kávu a ledva se barmanka sou-středila na její přípravu, vstoupil za ní dokuchyňky. Mlčel, ale třímal nůž asi dvacetcentimetrů dlouhý.

„A teď mi dej kasírku a všechno budedobrý, řekl potom,“ vypověděla dvacetiletáZuzana Holoubková.

Vyděsila se k smrti, ale navzdory tomu sepokusila lupiče obelstít – a podařilo se jí to!

„Řekla jsem mu, že prachy u sebe nemám,že je míváme v zásuvce za barem. A on chtělod ní klíče, já mu je podala a řekla jsem, ať setam podívá, ale že tam beztak zatím žádnénejsou. Že je šéf odnesl! A ať se klidně podí-vá i do trezoru!“

Lupič ji popadl za loket, smýkl s ní předbar, a pak najednou zastrčil nůž za opaseka z podniku utekl. Snad dostal strach, ženěkdo přichází. Dívka v podstatě potvrdilajeho popis, všimla si jeho tichého, skoro apa-tického vystupování, jež divně kontrastovalos ozbrojeným pokusem loupeže. A neušly jíčervené boty na mladíkových nohách.���

To už byla série tří loupeží a jednoho poku-su v pouhých třech dnech na poměrně nevel-kém území Prahy 6 a 7, jež obě spadají dopolicejního obvodu Praha I. Jde o rušnouoblast, ale taková série není ani tady v centruvelkoměsta zrovna běžná, takže kriminálkaměla poplach. A pachatel, jako by tušil, žev ulicích je mnoho zvídavých očí, dal pár dnípokoj. Přesídlil: jal se navštěvovat se stejnoumetodou – objednávka kávy, šup za pult a nůžpod krk – také herny a erotické prodejnyv jiných částech Prahy, v centru i v odlehlej-ších končinách. Dokonaných loupeží přibýva-

lo a kriminalisté ze všech čtyř velkých praž-ských obvodů se záhy domluvili, že zřejmějde o jednoho a téhož pachatele. Červenésportovní střevíce jsou opravdu výrazný mar-kant! A tak se rozjela celopražská spolupráce,jaká nebývá vždycky obvyklá.

V jedné z heren, kde muž v červenýchbotách loupil, se pachatel navíc dostal dozáběru bezpečnostní kamery. Jeho tvář se vzá-pětí objevila v televizi. A pár lidí, co dotyčné-ho poznali, se ozvalo… Nicméně peníze jsoupotřeba a náš muž opět udeřil!

V herně OKO na Bělohorské si mladíkobjednal kávu a pak namířil barmance doobličeje rozprašovač s nervovým plynem.Nemohl asi dospat: bylo teprve osm minutpřed devátou ráno. Dostal kasírku s necelýmisedmi tisícovkami a zmizel v pouličnímruchu.

Asi dva týdny nato se vydal do Holešovica na ulici Komunardů, kde už jednou účinko-val, navštívil pro změnu hernu Pohoda. Postupjako obyčejně: objednal si kávu, pak se dostalza barmankou za pult a kuchyňský nůž, kterýdržel v levačce, namířil na její břicho.

„Kasírku, a honem,“ houkl.Vydělal deset tisíc a vytratil se. Jenže to už

kriminálka věděla skoro s jistotou, o koho sejedná. Neměla s ním taky co činit poprvé.A tak byl už o pár dní později zadržen a vyslý-chán, coby narkoman si začal stěžovat naabstinenční příznaky a musel být tedy předándo péče detoxikační stanice. Už den nato hoz Bohnic propustili, komisař ho obvinilz trestného činu loupeže a pachatel – říkejmemu třeba Vladimír Hudec – se docela spon-tánně rozpovídal. Nakonec se ukázalo, že mána kontě přes třicet loupeží a škoda činí stati-síce. Mimochodem, své oblíbené červenéboty měl i v tu chvíli na nohou…

Soud k němu nebyl nikterak shovívavý.Dvanáct let se ve vězení dost nemile táhne…

Jan J. VANĚKIlustrační foto Václav ŠEBEK

POLICISTA Případ skončil s podzimem � 15

K

16 � ÚOOZ POLICISTA

Když se koncem září 2006 objevilav oddělení ztrát a nálezů brněnského magis-trátu hnědá cestovní taška, nikdo ještě netu-šil, že její obsah se stane podnětem ke vzni-ku prvního společného mezinárodníhovyšetřovacího týmu specialistů na organizo-vaný zločin v ČR a SR.

Detektivové ÚOOZ se případem pod kry-cím názvem „ROLA“ začali zabývat v břez-nu roku 2007, okamžitě poté, co podezřelýobsah objevili úředníci magistrátu. Taškaobsahovala kromě různých druhů oblečenía konspirativních prostředků, jako bylanapř. paruka, barvivo na vlasy, latexové ru-kavice, kabát, čepice a další, rovněž kufříks výbušninou. Konkrétně se jednalo o téměř6,5 kg průmyslové trhaviny DANUBIT, pětprůmyslových roznětek a další materiálsloužící k iniciaci trhaviny. Rozbušky bylynapojeny na mobilní telefon, který všakneobsahoval SIM kartu ani baterii. Podleznaleckých posudků by případná explozeměla pro osoby pohybující se v okruhu 300až 400 metrů od epicentra smrtící účinek.

V průběhu šetření bylo zjištěno, že taškuuložil neznámý muž již v dubnu 2006 doúschovny zavazadel brněnského hlavníhonádraží. Minimálně ve čtyřech případechpak úschovnu znovu navštívil, tašku vyzve-dl, zkontroloval její obsah, zaplatil úschov-né a uložil ji zpět do úschovny. Naposledysi takto obsah tašky zkontroloval v srpnu2006. Poté se již k vyzvednutí nebo kontro-le tašky nedostavil. Vzhledem k režimuúschovny putovalo později bezprizornízavazadlo na oddělení ztrát a nálezů brněn-ského magistrátu. Tam byla taška doručenakoncem září 2006. Ani na magistrátu seo zavazadlo nikdo nepřihlásil, a proto bylataška po uplynutí stanovené lhůty v březnu2007 otevřena, byl zjištěn její obsah a všebylo ohlášeno Policii ČR.

Detektivové ÚOOZ okamžitě zahájilirozsáhlé operativní šetření. V první jehofázi čítala síť možných podezřelých ccasedmdesát tisíc osob. Vylučovací metodouse jejich počet postupně zužoval přes nece-lé tři tisíce na zhruba osm set osob. Během

rozsáhlého vyšetřování byla kromě dalšíchúkonů vypracována řada odborných exper-tiz v Kriminalistickém ústavu Praha, bylaprovedena analýza tisíců úschovných lístkůa vyslechnuty byly stovky osob. Ve zprvuvelmi rozsáhlé síti podezřelých nakoneczůstali dva občané Slovenské republiky.Vzhledem k tomu, že bylo třeba na územíSR provést řadu úkonů trestního řízení, bylana základě novelizovaného trestního řáduv lednu loňského roku sepsána smlouvamezi Nejvyšším státním zastupitelstvím ČRa Generální prokuraturou SR, která umožni-la vznik historicky prvního společnéhomezinárodního vyšetřovacího týmu. Tenpak v polovině roku 2008 za jedinéhodůvodně podezřelého označil devětatřiceti-letého muže z Nitry, který byl následně nazákladě přímých i nepřímých důkazů obvi-něn. Poté, co bylo podezřelému obviněnísděleno, odmítl vypovídat. Tajemstvímobestřen tak zatím zůstává jak motiv jehojednání, tak i to, komu byla výbušnina urče-na a k čemu měla být případně použita.

ÚOOZ proto žádá občany o spoluprá-ci. Pokud by mohl někdo poskytnoutjakékoliv informace o pohybu podezřelé-ho v průběhu první poloviny roku 2006či věcech, které byly nalezeny v tašce, aťse obrátí na kteroukoli policejní služeb-nu či kontaktuje policii na lince 158.

Obviněný muž se v současné doběnachází na území Slovenské republiky a jestíhán na svobodě.

red –Foto archiv ÚOOZ

Akce „ROLA“

Vedle paruky se v tašce nacházela i čepice

Jedním z konspirativních prostředkůukrytých v tašce byla tato paruka

Portrét obviněného muže ze slovenskéNitry

Sestavený identikit, který také napomohlk vypátrání podezřelého muže

KK

POLICISTA Drogová scéna � 17

Koncem roku slavila Národní protid-rogová centrála služby kriminální policie17. výročí založení. Naposledy s ředite-lem vrchním radou plk. JUDr. JiřímKomorousem. Zakladatelská a vůdčíosobnost útvaru, který si postupně vydo-byl jednu z nejuznávanějších pozicv rámci Policie ČR, v těchto dnech s poli-cejní službou končí.

K patřičnému vyjádření díků a uznáníza dlouhá léta odváděnou práci by tochtělo prostor na vědeckou studii. Záslu-hy velkého „protidrogového četníka“ vesvobodných společenských časech jsounepochybné a odborníci na dané téma sek nim jistě budou v blízké budoucnostimnohokrát vracet.

Nešlo přitom pouze o systematický bojvysoce specializované, profesionálnía morálně neotřesitelné jednotky. JiříKomorous – a celá NPC – se věčně potý-kal nejen s kriminálním prostředímkolem nelegálního obchodu s psychotrop-ními a omamnými látkami, nejednouzápolil se scestnými stanovisky médií,nebo i s nezřídkým nepochopením drogo-vého nebezpečí zejména pro mladší gene-race naší společnosti, a to i ze strany poli-tických představitelů či reprezentantůodborné veřejnosti.

Na dokreslenou zveřejňujeme jednuz jeho posledních „osvětových“ reakcíz pozice bojovníka v uniformě:

Otevřený dopisp. KOMÁRKOVI

z Mladé fronty Dnes

Jak je to s „vědeckými fakty“ pana K.Komentátor MF DNES Komárek v MF

DNES ze dne 8. 10. 2008 na straně A 11ve stati „KOMOROUS odchází. Byl hrdi-na nebo lump?“ se „zasvěceně“ pouští jakdo „hodnocení“ mé práce a Národní pro-tidrogové centrály, ale zejména hodnotí„odborně“ postupy a názory vůči drogám.

Nehodlám vůbec polemizovat s výplo-dy Komárkovými, týkajícími se méosoby. To jest pod mou úroveň!

Ale, co pokládám za důležité, je reakcena jeho teze, že mé přesvědčení „... nenízlomitelné ani vědeckými fakty o tom, žemarihuana je méně škodlivá než tolero-vané drogy, tedy cigarety a alkohol. Anidobrou zkušeností zemí, které vůči měk-kým drogám zvolily i měkký přístup...“.

Jak to tedy s těmi Komárkovými„vědeckými fakty“ a „dobrou zkušenostízemí“ skutečně je, dokládá informacez konference CEPOL – Boj proti drogámve dnech 12.–14. 10. 2008 v Athénách:

„Zajímavou informaci poskytla i pre-zentace zástupce Europolu pana UlrichaGundlacha. Ten mimo jiné uvedl, žev nejbližších dvou až třech letech lze oče-kávat v Nizozemsku poměrně dramatic-kou změnu politiky vůči konopí. Četnésignály o potížích způsobených masivnínelegální výrobou konopí zejména hydro-ponickou cestou, včetně zvýšenéhoa dosud neprozkoumaného rizika užívánídrogy s výrazně vyšším obsahem THC(až do 30%) si vynutily, že ministr spra-

vedlnosti, který je v Nizozemskuza policii odpovědný, dal úkol pří-slušným policejním funkcioná-řům, aby připravili programyzaměřené na změnu názorů veřej-nosti na konopí ve smyslu zvýšeníreprese. Ukazuje se například, žese masově nedodržují současnápravidla pro činnost takzvanýchcoffee shopů ze strany jejich maji-telů. Neodpovídající zisky vyka-zují i obchodníci se zahradní tech-nikou a technologií, kteří ve sku-tečnosti obchodují s vybavenímhydroponických pěstíren konopí.Zmiňují se i nezanedbatelné škodyna životním prostředí působenéprůmyslovým charakterem hydro-ponického pěstování. Dá se říci, žeobjemem nelegální výroba konopív Nizozemsku převyšuje napříkladtradiční odvětví pěstování květin.Vše tedy nasvědčuje tomu, žev následujících letech bude nizo-zemská vláda od vysoce tolerantnípolitiky vůči konopí pod tlakemreality ustupovat. Europol nazákladě návrhů členských zemí,mimo jiné i Německa, v součas-nosti intenzivně zkoumá možnostzahájení vlastního programu za-měřeného na pěstování konopí,včetně hydroponických pěstíren.Doposud se Europol v souladus všeobecným tolerančním tren-dem vůči konopí těmito otázkamiaktivně nezabýval. V tomto světlese tedy současná snaha českýchvládních orgánů a zákonodárcůo změkčení trestní odpovědnostiza pěstování konopí v rekodifikacičeského trestního zákona zdá býtpřinejmenším poněkud zpozdiloua neodpovídající i soudobým tren-dům vývoje.“

Opět se tedy ptám. Po kolikátéjiž. Proč a v čí prospěch se uvádě-

jí a prezentují v MF DNES nepravdivéa zkreslující informace týkající se drog,evidentně neodpovídající reálné skuteč-nosti a opravdu vědeckým zjištěním pre-zentovaným na odborných mezinárod-ních fórech?

Plk. JUDr. Jiří KOMOROUS, ředitel

Policie České republikyNárodní protidrogová centrála

Služby kriminální policie a vyšetřování

Redakce časopisu Policista přejedr. Komorousovi zdraví, pohodua osobní úspěchy v dalším životě. Stej-ně jako – v zájmu jednoho každéhoz nás – neutuchající síly k novým vyda-řeným střetům s drogovými jedy, byťz „civilních pozic“...

Připravil Jaroslav KOPICFoto Jiří NOVÁK

NESMAZATELNÁSTOPA

„Na odchodnou“ dostal Jiří Komorous osobní dárek od policejního prezidenta

NAŠLI JSME PRO VÁS NA INTERNETU

Král je mrtev – ať žije král! Silvestrovskéveselí a bouřlivé novoroční ohňostroje užmáme za sebou, píšeme nový letopočet2009. Není tak magický jako ten předchozís osmičkou na konci, ale o události příjem-né i dramatické určitě ani letos nebudenouze. Když už jsme u toho letopočtu: víte,že ten „náš“ (2009) není zdaleka jediný?V různých historických obdobích, v růz-ných částech světa a v různých nábožen-stvích se udával a udává letopočet i zcelaodlišný. Podstatné je, od jaké události sezačal počítat.

Porozhlédněme se po historii kalendářů.V závorce je uvedeno, jaký rok odpovídáv daném letopočtu letošnímu roku 2009.K nejznámějším historickým kalendářůmpatří např.� juliánský (2009, předchůdce našeho

současného) � revoluční (217, začínal rokem vyhlá-

šení první francouzské republiky, bylzaveden v době jakobínské diktatury)

� mayský (začínal rokem 3114 př. n. l.komplikovaný cyklus počítání je zcelaodlišný od našeho)

� čínský (komplikovaný šedesátiletýcyklus)

V současnosti se ve většině zemí používágregoriánský kalendář (2009, u nás bylzaveden v roce 1582). Dalšími kalendářijsou např.� pravoslavný (2009, liší se od grego-

riánského o 13 dní, a proto se pravo-slavné Vánoce slaví až po Novém roce),

� islámský (1430, začíná rokem 622)� židovský (5769, začíná rokem údajné-

ho stvoření světa podle Bible)I z tohoto velmi stručného přehledu je

zřejmé, že vyznat se v kalendářních datechrůzných civilizací není zrovna snadné.Chcete-li vědět víc, obraťte se na interneto-vé encyklopedie. Mimo tuto „klasiku“nabízíme ještě dva zajímavé zdroje:

Na stránce www.calendar.sk najdetekalendářní údaje o libovolném datu. Nejpr-ve zvolte jednu z 12 jazykových mutací(zajisté češtinu) a pak vyberte mezi několi-ka desítkami kalendářů. V dolní části obra-zovky se objeví kompletní kalendář na pří-slušný rok, případně doplněný i dalšímipodrobnostmi. Kromě aktuálního rokumůžete ve velkém rozmezí zvolit i jiné roky.

Pokud vám nejde o studium různýchletopočtů, ale o spíše o praktické využití,zvolte stránku kalendar.beda.cz. Několikakliknutími si můžete vytvořit a vytisknoutpřehledný kalendář na libovolný měsíc(rok, týden, den) pro roky 2001 až 2020.V různých variantách se zobrazují dnyv týdnu, jmeniny, svátky, velikonoce, začá-tek a konec letního času, východ a západSlunce i Měsíce.

Postup je snadný: z nabídky zvolíte typkalendáře a rok a upřesníte své další poža-davky zaškrtnutím příslušných políček.

Chcete-li mít kalendář obrázkový, musíte sipředem připravit fotografie vhodného roz-měru. Je-li vše hotovo, stisknete tlačítko„Vytvořit kalendář’. Na obrazovce sezobrazí náhled kalendáře a je-li vše podlevašich představ, dáte pokyn k tisku (ikonatiskárny). Kromě klasických kalendářů jsouv nabídce i různé speciality – plánovacíkalendář, kondiciogram nebo kalkulačkapro výpočet rozdílu mezi dvěma daty.

Začátek roku se vyznačuje také tím, že sidáváme různá bohulibá předsevzetí. Někdochce přestat kouřit, jiný začít pravidelněcvičit a nechybí ani slib, že se budemepilně učit cizím jazykům. I když značnáčást předsevzetí po čase zůstane zapome-nuta (a vrátí se až se začátkem dalšíhoroku), buďme optimisté a obraťme ses důvěrou na internet.

Kouření je zlozvyk, který nejen poško-zuje zdraví kuřáka i jeho okolí, ale také„leze do peněz“. Vždyť při pravidelnýchdeseti cigaretách denně se prokouří ročněkolem 15 000 Kč! Chcete-li upřímně pře-stat, hledejte pomoc třeba na stránce:

www.koureni.biz. Články jsou na ní uspořádány do šesti

sekcí: Jak přestat kouřit, Proč nekouřit, Jaksi znovu nezapálit, Závislost na nikotinu,Test závislosti,

Abstinenční příznaky. Také portál:www.sportvital.cznabízí plno rad a informací: problematice

je věnována zvláštní sekce „Kouření a zdra-ví“ v oddílu Zdraví.

Ani potenciální pravidelné cvičencea sportovce internet nezklame. Ze širokénabídky jsme pro vás vybrali dvě ukázky:první je součástí populárního serveruwww.doktorka.cz, kde stačí kliknout narubriku „Zdravý pohyb“. Jistě si vezmeteponaučení z článků Chůze je nejúčinnějšína vysoký krevní tlak, Zvláštní cviky proproblematické oblasti apod. Některé článkyjsou doplněny instruktážními kresbamia fotografiemi, jiné shrnují zásady a odka-zují na podrobnosti v jiných článcích. Přilistování rubrikou nezapomeňte, že všech-ny články v rubrice se zobrazí teprve pokliknutí na stejnojmenný odkaz úplněv dolní části stránky.

Na závěr v rámci novoročních předse-vzetí navštívíme stránku:

5tibetanu.webzdarma.cz. V úvodu se sice zdůrazňuje, že „...Pět

Tibeťanů je jogistický systém, který setýká nejrůznějších oblastí našeho zdraví.Je to cesta člověka k jeho vlastní podstatě,moudrosti a duchovní síle…“ Na své sivšak přijdou i ti z nás, kteří nejsou nějakzvlášť duchovně založeni. Dále se totižpíše: „I když zůstanete čistě u fyzickéhoprovádění cviků, zregeneruje se celé vašetělo, zajistí se zdraví, kondice a lépezvládnete problémy a trápení každodenní-ho života... Neočekávejte však velkézázraky hned ze začátku – trvá zhruba třiměsíce, než se dostaví očekávané účinky.“Jednotlivé cviky nejsou nijak komplikova-né ani fyzicky náročné. V textu jsou pečli-vě popsány, zdůrazněny možné chyby přicvičení a uvedeny účinky na lidský orga-nismus.

Jaroslav KUSALA

18 � Internet POLICISTA

13

Z

K

POLICISTA Cizinecká policie � 19

„POBYT“ na severu

Kdo si myslí, že do Čech cestují všichnicizinci pouze za turistikou, musí být značnězklamán zjištěním, že v každém kraji se tišešeptá o propojení vietnamských prodejcůs prodejci marihuany, že prodej trpaslíků užnetáhne zahraniční hosty. Praha je plná cizo-krajných spekulantů a sever není výjimkou.

Kontroly cizinecké policie na nádražív Děčíně zjistily, že ve vlacích cestují někteřícizinci bez dokladů a vysvětlují tento novýtrend odkazem na všemocný Schengen. Jindynám třeba kolegové ze SRN v rámci readmis-ních dohod slavnostně předají Vietnamce,který řídil kamion bez řidičáku, nebo se nascéně objeví falešné nigerijské pasy. V Ústínad Labem na ulici stojí opálený Senegaleca při oslovení policistou spolyká všechno, comá v kapsách. Následné zdravotní potížev nemocnici doprovází seznam drog a návyko-vých látek.

Cizinci jezdí do Čech z Afriky, aby fingova-ným sňatkem rozšířili vízovou sbírku o tu nej-žádanější – schengenskou. Volný pohyb poEvropě tihle dobrodruzi přímo milují. Naokurkových plantážích v Chomutově pracujív drsných podmínkách Rumuni, Bulhaři,Maďaři a zajímavou firmu vlastní občan SRN.Ten barevný guláš musí také někdy někdoochutnat, proto byla na podzim minulého rokuvyhlášena pro celou republiku cizinecká akcepod názvem „POBYT“.

Akce demonstrovala moderní techniku nakontrolním místě v Rumburku, kde vedle sebepracovaly speciální týmy policistů a celníků.Nejprve obešel kamion policejní psovods vycvičeným psem na drogy. Následoval pře-jezd do prostoru, kterému vévodil velkýnákladní rámový rentgen, tam byly prověřenyveškeré konstrukční dutiny a náklad. Dokladyřidiče byly předány ke kontrole do mobilnípolicejní laboratoře (schengenbus), kde poli-cista ověřil pravost a platnost víz. Na posled-

ním stanovišti bylkamion zvážen a řidičobdržel protokol o kon-trole. To bylo pouzejedno z několika stano-višť na severu – běhemdvou dnů vyjelo doterénu 57 hlídek cizine-cké policie.

Němečtí kolegovédoplnili policisty z ICPChomutov a tržnicepřed bývalým hranič-ním přechodem Mníšekprožila cizinecký prů-van. Celkem bylo kon-trolováno 1 498 cizin-ců, z toho 806 osob zetřetích zemí. Do cizine-cké léčky padlo 321vozidel, pozornost bylavěnována předevšímdrogám a dovozu plagi-átů do tržnic. Pro poru-šení pobytového zákonabylo blokově řešeno 95cizinců (závady v do-kladech, pojištění). DvaUkrajinci byli zadrženia následovalo správnívyhoštění. Momentálnězpytují svědomí v ZZCBělá Jezová. Dva cizin-

ci byli zadrženi na základě celostátního pátrá-ní. O jednoho delikventa projevili ihned zájemv Pardubicích, druhý skončil na SKPV Ústínad Labem s podezřením ze spáchání tr. činupohlavního zneužívání. Dokumentovány bylytři trestné činy cizinců.

Soudci v České Lípě byl předán státní pří-slušník Moldávie, který se prokazoval cizine-cké policii falešným osobním dokladem. Naúzemí ČR se zdržoval neoprávněně, protožemu bylo předáno rozhodnutí o správnímvyhoštění. Cizinec se dopustil tr. činu „Padělá-ní a pozměňování veřejné listiny, a Mařenívýkonu úředního rozhodnutí.“ Policisté prošlicelkem 41 ubytoven a získané nové poznatkybudou využity k dalším akcím, třeba s celníkynebo pracovníky ČOI.

Česká republika je skutečně krásná a lákátisíce zahraničních hostů. Ti slušní a poctivínaleznou pohádkový ráj. Spekulanti a falešníhráči narazí na připravenou cizineckou policii.

Policejní solidarita jako vyšší principuniformyZačalo to v září aktivitou policistů ICP

Rumburk. Dobrá parta dala do éteru nabídkuna společný vodácký zájezd do Rakouska.Nahodilí diváci vnímají luxusní autobusa nadšení raftařů, kteří se těšili na první dobro-družství v peřejích řeky Salsy. Návrat všaknebyl tak veselý.

Jedna z policistek ICP Rumburk si poranilana říčním břehu kolenní vazy a místo domů zadcerou putovala na operační sál do nemocnicev Ústí nad Labem. Po několika dnech se doví-dáme šokující informaci. Policistka nepřežilaběžnou operaci a zemřela na embolii. Samoži-vitelka bydlící s dospívající dcerou v panelo-vém bytě v Rumburku se nestačila rozloučit.Ten nahoře ji vystavil účet za 43 let lidskéhorozjímání. Tady by mohl končit ponurý příběhplný slz a zklamání.

V reálu má však nevídané pokračování.Zástupkyně vedoucího ICP npor. Mgr. IlonaTrojanová s podporou vedení ObŘSCP Ústínad Labem oslovuje celou „policejní cizine-ckou rodinu“ v republice a prosí o solidárnípomoc pro sedmnáctiletou Terezku (na sním-ku vlevo dole). Šokovaná dívka přebírá osobnívěci na ICP a dlouho nemůže pochopit, co sevlastně stalo. Poslední maminčinu uniformuněžně hladí se slzami v očích a nikdo nemásílu to komentovat. Vždy usměvavá šikovnádívčina by chtěla studovat psychologii. Mátalent na literaturu, zajímá se o film. Máma byz ní měla radost.

Dne 4. 10. 2008 ji bylo osmnáct a skupinkakolem paní Trojanové jí předává symbolickýdárek. Hodinky. „Čas se nezastaví, musíšbojovat Terko!“ zašeptá sympatická tvářa pohladí ji po vlasech. Ze všech ObŘSCPv republice přicházejí povzbudivé zprávya směřují na konto dívenky. Začalo to v Rum-burku, přes ObŘSCP Ústí nad Labem, Ostra-vu, České Budějovice, Plzeň, Hradec Králové,Brno. Poslední vklad přichází z Prahy. Projevpolicejní a lidské solidarity přesahuje 220 000korun. Slůvko „nikdy“ nabývá na významupředevším u oné dívenky, která tolik toužilapochlubit se mamince maturitním vysvědče-ním a přihláškou na VŠ. Osud byl krutýa řádně zkomplikoval její život. Třesoucí rukupodává gratulantům a šeptá „děkuji, děkuji,z celého srdce, všem“.

Není tak časté, aby resortní policejní časo-pis plnil roli prostředníka v podobných příbě-zích. I my v Ústí nad Labem kolem plk.Mgr. Zemana se připojujeme s poděkovánímvšem, co mají srdce na pravém místě. Bylojich skutečně hodně. Poděkování patří kolekti-vu ICP Rumburk a především npor. Mgr. Tro-janové.

Denní tisk nemá rád kladné policejní hrdi-ny, ale nám stačí poznání, že dobrý člověkještě žije.

Připravil Miroslav VLACHFoto

npor. Mgr. Ilona TROJANOVÁ

JJde-li ovšem v současnosti centrem krá-lovského věnného města Vysoké Mýto ví-ceméně náhodná návštěva či přímo turistic-ký host, musí podlehnout dojmu, že je skorov pohádkových kulisách. Zvláště po setmě-ní vystupuje na jednom z největších čtver-cových náměstí v České republice a v jehotěsném okolí na tmavém pozadí oblohy natucet významných, podmanivých, většinoukrásně zrestaurovaných – za večerů „lampi-onově“ nasvícených – budov a objektů.

A co se kriminality těchto dnů v jedineč-ném, historicky vzácném i k němu úředněpřilehlém prostředí týče, zřejmě nic pozoru-hodně výjimečného. Strasti a bolestia úkoly pro strážce zákona jako v drtivémnormálu života kolem nás.

Alespoň podle prvníchvět dvojice šéfů Obvodníhooddělení Policie ČR veVysokém Mýtě najisto.

Od zlodějůvelocipedůk Sněhulákům

Převažujícím prvkemnaší práce jsou všednírutinní úkoly a mezi nimihlavně řešení toho, čemuříkám drobné krádeže,vypovídá před novinářinpor. Miroslav Hlavatý (35

Za úsvitu dějin české kotliny – přímo v počátcích její státnosti – se děly dost ošklivé věci. Vlastně již tenkrát to byla kriminální činnost nejostřejšího střihu. Tak například: Uprostřed tehdejšího rozvíjejícího se knížectví kdesi na Levém Hradci vyvraždil rod Přemyslovců soupeře Slavníkovce. K aktivní – řekněme politické – spolupráci přizval reprezentaci Vršovců. Ti pak získali pod vlastní kontrolu východní končiny země, především obchodní stezky v těch končinách. Proslavená přemyslovská dynastie se následně mocenským pomocníkům odvděčila vpádem na hradiště Vratislav (dnes Vraclav na dohled od Vysokého Mýta) a poučena drobnými neúspěchy při vyhlazování Slavníkovců smetla Vršovce roku 1108 (zajímavé osmičky máme v historii opravdu snad ve všech dobách – pozn. red.) bez pardonu po poslední nemluvně. Samotné sídlo lehlo popelem a přilehlé podhradí s obyvatelstvem šlo předčasně na věčnost taktéž! To pro jistotu. Co kdyby se později chtěli na nějaká právadobývat případní levobočci (přesto snad jedna neurozená krasavice spasila život, i s plodem vrchnostenské lásky podsrdcem, zachránila se uvnitř krbu – leč to je jiná, nepříliš podložená, „mouřenínská“ – či přímo černínská – záležitost)...

20 � U policistů ve Vysokém Mýtě POLICISTA

Pěkně se mějte v tom našem

Velitelský tandem vysokomýtského Obvodního odděleníPolicie ČR vedoucí npor. Miroslav Hlavatý a jeho zástupcenpor. Bc. Filip Strašák (vlevo) jsou zaujatí nejen policej-ním posláním, nezapřou ani „slabost“ pro krásu a historiijejich rajonu...

MEJTE

Sídlo obvoďáků (hranol vestředu snímku v pozadí) mátady takticky blízko všude –po železnici i „do světa“

let v policejní službě,zkušenosti z práce naokresním operačnímstředisku i na Operačnímoddělení Policejníhoprezidia s výjezdem na

metodické a kontrolníakce po celé republi-ce, vysokomýtský ro-dák, teď druhým ro-kem vedoucí obvodní-ho oddělení, člen rad-niční dopravní komi-se, zahrádkář...).

Sem patří zejménakrádeže mobilů, veli-ce často mezi školní-mi dětmi. Dneska mátelefon velká řadaškoláků už v prvníchtřídách obecné školy –a ti, jak se říká slabší,co je nemají, chtějísamozřejmě novodo-bou vymoženost takévlastnit, leckdy zakaždou cenu. Naštěstí

od chvíle, kdy se dá mobilní telefon zablo-kovat, si zloděj moc nepomůže – ať je todítě nebo jinde než ve škole dospělý pacha-tel. Navíc díky IMEI číslu lze přístroj a jehopohyb sledovat, takže celkem hodně přípa-dů bývá rychle uzavřeno.

Dalším hitem jsou jízdní kola kradenávloupáním do sklepních kójí v činžovníchdomech, v jiných budovách i volně poměstě. Pomocí bezpečnostní kamerypekařství Nopek se nedávno podařilo chy-tit a usvědčit jednoho lapku. Po zadrženítvrdil, že jízdní prostředek koupil výhodněod neznámého Roma. Když se mu ovšempřehrál „dokumentární film“, nebylo dálo čem debatovat. V současnosti je bezdo-movec, potulný zlodějíček ve výkonu tres-tu – a město i strážci pořádku v něm se hona čas zbavili.

Méně závažná kriminalita přecházísamosebou někdy k násilnějším formáma obvoďáci pak spolupracují s vyšetřovateli,s kriminálkou. Přibývá třeba asistencíu kauz domácího násilí.

Měli jsme i neobvyklý případ ubližová-ní mezi hodně starými lidmi, přidává se dovyprávění npor. Filip Strašák (s desetiletím„odkroucené“ služby – a věrně ve Vyso-kém Mýtě, víceletý zástupce vedoucích,trvalým bydlištěm v sousední Chocni,odkud dojíždí akčně na šlapacím stroji,patriot pyšný na regionální kulturně histo-rické a přírodní pozoruhodnosti, fandapočítačových vymožeností – hlavně těchvyužívaných policií...).

Třiaosmdesátiletý děda dlouze, aspoň podvacet let, omezoval a šikanoval o osm letmladší manželku. Nebylo to přímo fyzickénásilí, ale zacházel s ní jako ve středověku,naprosto nikam ji nepouštěl, nic jí nedovo-lil. Rodinní příslušníci to začali tušit a přišli

POLICISTA U policistů ve Vysokém Mýtě � 21

A tohle je sv. Mikuláš ve Vraclavi – uvnitř jsou „galerijně“ umístěnydřevěné barevné barokní plastiky (v životních velikostech) z křížovécesty na poutní vrch Hedeč u Králík, pod kostelem vyvěrá léčivá „dia-mantová“ voda (dostali jsme demižon, nekazila se týdny, evidentněomlazovala...) a konečně vpravo mimo záběr lze navštívit unikátní dře-věnou poustevnu se zvoničkou – někdejší filozof z ní dosud nabádá,abychom nepodléhali úpírům (stresům, závistem, počítačovým hrát-kám, reklamě, povrchnosti...), kteří neúnavně – i v nejživějším dnešku– ohrožují náš čas i to zdraví!

Prap. Jana Šedová zrovna slouží „na recepci“, v terénu –obzvláště mezi mládeží – se však pohybuje rovněž velmi často

Pro sociálně slabší občany radnice městadlouhodobě podporuje část předměstí –lidově zvanou Farma, obyvatelé nám přiexkurzi skoro nazlobeně vyčítali, že u jed-noho vchodu stále visí logo charity, „tosem nepatří, vždyť většina chlapů robí!“

si na policejní úřadovnu pro pomoc. Odká-zali jsme je k odborníkům – do intervenční-ho centra.

Celé to vlastně bylo dost paradoxní.Násilník neskončil úředním vykázánímz domu, příbuzní naopak babičku vzalijinam, kde si začala konečně užívat pohodunormálního života – jako po dlouhé doběopět svobodný člověk. Obvykle se mladísnaží tlačit na usmíření rodičů, tady dětipochopily, co se v soukromí pokročilýchseniorů odehrává, a postarali se o to, abypartneři – přestože v tak požehnaném věku– šli od sebe.

I na odebírání dětí – jemně vyjádřeno –z komplikované domácnosti se policejníobvoďáci podíleli. Hlava rodiny, pan inže-nýr, odjel kamsi do asijského světa, snad doTibetu a vrátil se naplněn zvláštní nábožen-skou vírou. Se všemi nejbližšími vstoupildo sekty, která čekala konec světa. Jenom tičistí prý přežijí, proto chodili celí v bílém.Sněhuláci. A paní z toho měla problémy,léčila se na psychiatrii. Doma to fungovalosotva jako v běžných rodinách, otec se sicesnažil, ale sociální pracovníci rozhodlio umístění starších dětí doústavu. Jenom to nejmladšízůstávalo v rodinném hnízdě.Pak si manželský pár zvolilspolečný odchod ze života.Těžko chápané myšlenkovépochody nadprůměrně vzdě-laných lidí završila nejčerněj-ší partnerská tragédie, našli jepověšené ve sklepě – a onabyla zřejmě v jiném stavu...

Soupiska stávajícíhotýmu

Na 12 000 obyvatel Vy-sokého Mýta (má mj. 32 res-tauračních zařízení, barů,bufetů...) a zhruba dalších6 000 občanů žijících v při-družených okolních dvoudesítkách obcí (rozloha rajo-nu činí více než 100 čtvereč-ních kilometrů) je v obvod-ním oddělení tabulkově 25policistů.

Ve skutečnosti jich nenítolik a „historicky poprvé“v rubrice U policistů v...nabízíme – po malém před-stavení šéfů – jejich výčet stěmi nejstručnějšími charak-teristikami. Chcete-li sesta-vu, jak tomu bývá u fotbalových družstevpřed prvním hvizdem rozhodčího:

1/ Nprap. Jiří Lessner, (čtyřiapadesátile-tý vrstevník vedoucího), zpracovává zá-važnější kriminální skutky, obzvláště pohospodářské linii, ochotný předávat boha-té osobní zkušenosti mladším kolegům,dosti nekompromisní (což je po třeba, pro-tože nejeden občan si při výpovědi hodněvymýšlí) – umí připomenout konkrétnízákony a vyhlášky, spisy, papíry – třebai k dopravním přestupkům – předáváv dobrém stavu.

2/ Nprap. Jiří Dvořáček (slouží od roku1994, zde 5 let) zpracovává trestnou činnostčasto ve zkráceném přípravném řízení –alkohol za volantem, jízda bez řidičskéhooprávnění, drobné krádeže, v domě dětíMikádo vede střelecký kroužek, studuje,rád pracuje s počítačem, „specializuje se“na řešení krádeží, kde jsou mezi odcizený-mi věcmi platební karty.

3/ Nprap. Vladimír Vích (20 let u policie)se činí kolem trestných činů zanedbánípovinné výživy, kliďas, dovede sbírat výpo-vědi, dožadovat si materiály, s porozumě-ním promluvit s postiženými ženami, mat-kami, jeho zpracování případů bývá stopro-centní.

4/ Prap. Jiří Melda (ve službě 13 let),místní rodák, zná řadu zdejších lidí od dět-ství, v současnosti pracuje i jako pomocný(kriminalistický) technik, zpracovává foto-dokumentaci přebíranou od všech obvod-ních policistů (veškeré snímky pořízené popřijetí oznámení o trestném činu či závaž-nějším přestupku), postupuje dokumentyvýš, je už nachystaný pracovat výlučněs elektronickou podobou záznamů.

5/ Prap. Jana Šedová (maminka pětiletéslečny z mateřinky) se točí předevšímkolem problémů s mládeží, zabývá se krá-dežemi ve školách, tedy nejčastěji „ztrace-nými“ mobily, je sportovně založená, naokrese vyhrávala lyžařské závody, cyklis-tické soutěže silniční i na horských kolech,zkoušela duatlon, jako reprezentantkavýchodočeského kraje sahala i na policej-ní republikové přebory, mimo to se zúčast-nila ME policejních sborů v Aténáchr. 2000.

6/ Prap. Miloslav Vaněk (patří ke staršímpolicistům, sloužil v Chocni, zde 6 let) má

širší „akční“ záběr, dělá na neznámýchpachatelích trestných činů, spolupracujepružně, často pohotově s vyšetřovačkou.

7/ Prap. Stanislav Vašák (rovněž staršízkušenější) přišel z ústeckého „okresního“obvodu, dokáže se postavit ke každé práci(ku spokojenosti šéfů), i on má rozlehlejší„záběrový“ rádius.

8/ Prap. Libor Trkal (svobodný) byť zařa-zen na zpracovávání trestných čísel, pracu-je převážně na přestupcích, nebojí se vstu-povat do rizikovějších prostředí, má pře-hled o osobách, které jsou v pátrání, dove-de využít chlapského vzhledu (dál v tomtosměru systematicky trénuje) a určitě tobude i dobrý zpracovatel skutků vážnějšíkriminality.

9/–12/ Muži sloužící policii zatím nece-lých 10 let: prap. Tomáš Špringer, prap.Martin Osinek (organizuje např. akce dětík dopravní výchově), prap. Petr Víšeka prap. Pavel Mňuk, mají zkušenosti, zvlá-dají nápad celého rejstříku trestné činnosti,první podklady zatím předávají zkušeněj-ším parťákům.

13/ Pprap. Daniel Popp (rok po policejní

škole, čerstvý ženáč) se zdárně seznamujes policejními povinnostmi.

14/–16/ Elévové „předevčírem“ z poli-cejní „přípravky“: stržm. Karolína Horáč-ková, nstržm. Lukáš Chadima a nstržm.Martin Šalda začínají chodit na hlídky, osa-hávají si „terén“.

17/ Nprap. Bc. Marika Špatenková (veslužbě 10 let), přišla z náročné službyv Praze, rychle se zapracovala na odhalová-ní trestné činnosti mládeže a na trestné čin-nosti zpracovávané ve zkráceném příprav-ném řízení, v současné době na mateřskédovolené...

22 � U policistů v Děčíně POLICISTA

Při dopravních nehodách zejména – a bohužel častěji než často – spolupracují policisté s hasiči, nazáběru uprostřed velitel pobočky hasičského záchranného sboru Milan Vincenc ukazuje aktuálnězískanou „protišokovou“ hračku Dráčka záchranáčka – ke zklidňování případných dětských účast-níků nehod

Minusy dopravní tepny,četnický fištron i štísko

Do Vysokého Mýta se ze všech stran sjíž-dí z kopečka a na dně pomyslné plochémisky každoročně ubývá sníh. Přestoi s minimálními srážkami je hlavní tah –I/35 – od Hradce Králové na Litomyšl a dálna Moravu každou chvíli v kalamitě. Měs-tem projíždí denně 17 000 aut (a odhadymíří v nejbližších letech až k 30 000 vozi-del), páteční „zácpy“ ve městě jsou širokodaleko vyhlášené.

A den co den – mají policisté dlouhodo-běji statisticky podloženo – dochází napětatřicítce k jedné až dvěma dopravnímnehodám. Převažují sice pomačkané plechy(povětšinou z nedodržené bezpečné vzdále-nosti), ale ani o černé konce karambolůbohužel není nouze. Nezřídka tu přistávávrtulník zdravotní záchranky, některáz televizí točí dopravní neštěstí. Policejněřízené odklony dopravního provozu taktéžnejsou vzácností.

Čilý pohyb na významné komunikaci sepromítá i do kriminality. Vedle mnohadeliktů páchaných cizinci, kteří ve městěpracují, jsou nejčastějšími pachateli většíchdarebností právě „cestující“ z průtahovékomunikace. Dokonce podle policistů platíveliká pravděpodobnost, že kdykoliv se porepublice odehrává nějaká sériová trestnáčinnost, její původci dříve nebo později při-jedou i do Mejta.

Místní „sběrače“ kovů nebo naftyz odstavených zemědělských strojů se daří– společně s kriminálkou – odhalovat,s vandrovními nenechavci to bývá horší.Jako třeba u předloňského vánočního vlou-pání do klenotnictví přímo na náměstí,škoda kolem čtvrt milionu, pachatelévymlátili výlohu a po akci zmizeli bavorá-kem. Nebo nedávno, v říjnu, opět násilnévniknutí do prodejny v centru města. A zasemizerové – podle výpovědí svědků – v ku-klách. Je zřejmé, že se maskují před náhod-

nými „spoluúčastníky“ vloupačky, ale sou-časně mají obavy z bezpečnostních kamer.Ty zatím mají na městském katastru pouzeněkteří privátní provozovatelé – a obecněvzato přinášejí efekt, zabíraný prostor jebezpečnější.

Pár příkladů, kdy obvoďáci s úspěchempřispívali k řešení těžších kriminálních udá-lostí:

Na benzínce přepadl darebák čerpadlář-ku, drsně použil nůž a prchal. Hlídkaobvodního oddělení vyjela na místo činu.Paní byla smrtelně zasažená (v nemocnicipozději zranění podlehla). Jednomu z poli-cistů se podařilo vyzpovídat taxikáře, kterýpopisoval netypické rito. Další na samémpočátku pátrání, při prvních krocích po čer-pací stanici zjistil, že násilník odnesl s trž-bou i mobil prodavačky. Následovalo oka-mžité obvolávání příbuzných a známýchpostižené ženy – nepoužívejte její mobilnítelefon, nevolejte uvedené číslo. Pachatel,po několika hodinách vlastně i vrah, si pří-stroj ponechal při sobě, dokonce i zapnutý.Nebyl problém chytit ho za šos. Byl to cel-kem mladý kluk, feťák, potřeboval pro-středky na nezbytnou šlehu...

Jindy přišli na úřadovnu manželé ozná-mit, že se jim z baráku, kde žila babička,ztratily nějaké peníze. Vedoucí znalý rajonuprošel náhodou poblíž. Ta paní má odpo-ledne pohřeb, jestli se nepletu. Ano, zemře-la sotva před týdnem. Jen za sebou ozna-movatelé zavřeli dveře, rozezvučeli poli-cisté telefony. Sešla stářím, uvedla panídoktorka ohledávající zesnulou. Na policej-ní podnět cestovalo tělo stařenky, chvilkupřed plánovaným zpopelněním, z márnicek soudní pitvě. Prasklá jazylka, zněl verdiktodborníka. Někdo vetchou paní přiškrtil.Vnuk následně přiznal, že chodíval babičkupumpnout o důchod. Občas se zdráhala,musel s ní zatřepat, no, někdy nějaká facka– trochu – padla. Posledně chňapnul pokrčku – nechtěl jí ublížit, ale přestala dej-chat, utekl...

A ještě jednou obchod pohonnými hmo-

tami. Vykradený se zbraní jednou, podru-hé, potřetí. Víceméně v pravidelnýchměsíčních intervalech. Musela na to nutněnásledovat opatření, posílily se hlídky,benzínka byla obšancovaná, vyladil sealarm. A nad ránem přichází kolega, coměl zrovna volnou noc, a na stole řinčítelefon, chmátne po něm. Hele, zrovna jeto udělaný, sípe operační důstojník. Chlaphned začal vycvakávat čísla mobilů jedno-tlivců rozhozených po terénu. Koukejtekoukat, sledujte, kdo se sune od tý pumpy.Éter běžel do všech stran, poplach přesvysílačky i telefonními soukromýmipomůckami. A pozdě, rabiát se snad muselvypařit, civění na provozovnu bez výsled-ku. Pomalu odchází nevyspáním zmoženásestava k policejnímu vozidlu, když vtomkráčí okolo pozdní chodec – a vypadne mučepice z kapsy. Pane, ztratíte hučku, ohýbáse ze slušnosti a s ochotou jeden polda.A to se podívejme, vono to má vystřihanýdíry na merčení – to nám budete musetvysvětlit! Padouch byl pár měsíců neza-městnaný, doma se tvářil, že do práce nor-málně chodí a v čase výplaty se stavoval„nafasovat mzdu“ na čerpacím punktu...

Ve výčtu aktivit – a zákroků a všedno-denních výpomocí – vysokomýtských poli-cistů by se dalo dlouze pokračovat.

Dvakrát pomáhali s likvidací epidemieptačí chřipky (odkud či kudy do krůtíhochovu v Tisové nebo mezi drůbež v Netře-bech nemoc přicestovala se neobjasnilo),pátraly po velkém reklamním balonu, kterýsvévolně vzlétl, při leteckém neštěstí tunaopak padlo sportovní letadlo, s pistolía odjištěným granátem se na obvodě útoči-lo proti veřejnému činiteli, během několikalet opakovaných závodů kozlů, stovek taha-cích tracků došlo kolem autodromu k tra-gickým nehodám, po 6 letech marné žádacísnahy přece jen neplatiče alimentů domů zamříže ze Španělska dostali atd., atp.

O tom někdy příště a nejspíš v jiné rub-rice.

���Teď jsme v čase doznívajících čerstvých

novoročních přání. Co tak popřát starodáv-nému městu (založeno roku 1262 králemPřemyslem Otakarem II.), které nabízípozoruhodnosti stavební, architektonickéi dějinné a porůznu jinak umělecké, stejnějako pohostinné – nejen vodou z nedaleké-ho vraclavského léčivého pramene?

Určitě brzy zrealizovaný jižní obtah, abyi současní kriminální nájezdníci městskécentrum rychle míjeli. A také někdy v rych-lejším výhledu pořízený a nainstalovanýměstský kamerový systém, aby pachatelé,co to přece jenom na ploše města s nedo-brými skutky zkusí, měli minimální šancina úspěch.

A policistům? Aby se v Mejtě i služebnějenom výborně měli – přinejmenším tak,jak to přejí městské turistické prospektyvšem přespolním hostům. A jak si to takéčasopis Policista v královských hradbáchužil!

Jaroslav KOPICFoto Václav ŠEBEK

POLICISTA U policistů v Děčíně � 23

Hlídková činnost vede policisty běžně kouzlem města, ale i přírodními kouty „za humny“

A půjde o město, které je svým způsobemnejen největší ve Francii – rozlohou (769čtverečních km) překonává další obrovskémetropole staré pevniny. Katastrálně mutotiž patří celá, víceméně neobydlená, oblastzvaná Camargue, od roku 1927 vyhlášená zapřírodní park. Jde o tisíce hektarů doslovaprosolené půdy. Díky důmyslným závlahám– sladkou vodou – se tu ovšem daří pěstová-ní rýže do té míry, že je francouzský trhv zásobování obyvatelstva rýžovými zrnysoběstačný.

Rozsáhlá plocha velkého množství bažin– i lagunových, mělkých jezer – je vyhláše-ná četnými stavy divokých bílých koní, cho-vem černých býků a hejny plameňáků.Město, které máte pojmenovat, leží na řeceRho$ně dnes 40 kilometrů ve vnitrozemí –a přece tento významný říční přístav bývalkdysi dávno námořním přístavním centrem,posléze nesmírně strategicky zajímavou kři-žovatkou obchodních cest mezi Španělskema Itálií a rhonským údolím mezi severema jihem.

V 6. století před naším letopočtem se zdeusadili Řekové. Roku 46 př. n. l. – po doby-tí Marseille (tehdy Massilie) – založil natomto místě Julius Caesar římskou kolonii(tzv. Řím Galie). Město velmi zdárně vzkvé-talo, vbrzku se stalo i jihofrancouzskýmcentrem křesťanství – a dodnes si zachovaloskvělé památky (od antiky po baroko):

Monumentální aréna, římský amfiteátroválného tvaru má větší osu dlouhou přes

130 metrů a dosud se do ní vejde přes 20tisíc diváků. Z antického divadla (z dobycísaře Augusta) se zachovalo jen hledištěa pár jevištních stupňů, přesto slouží původ-nímu účelu – zejména během letních národ-ních slavností a festivalů. Za zmínku – kdyžne přímo za návštěvu – dále stojí nekropoleLes Alyscamps (Elysejská Pole), kteráv aleji ukrývá bílé náhrobky Římanů. Kostela klášter sv. Trophima s krásnou křížovoucestou a typickou provensálskou plastikou,pozoruhodný je především Poslední soud.Kostelní zvonice se skládá ze dvou román-ských a dvou gotických galerií, na pilíříchtam spočívají působivé sochy evangelistůa svatých. Kostel (původně karolinský z 9.st.) byl v roce 1178 povýšen na katedrálu,tehdy se v něm konala korunovace FridrichaI. Barbarossy – známého Rudovouse (které-

mu válečně vypomáhal náš Vladislav II.)– na místního, na tehdejší Francii nezá-vislého krále.

Město má rovněž řadu vynikajícíchmuzeí – muzeum pohanského a křesťan-ského umění se světově proslulými sbír-kami, od roku 1909 národopisné muze-um založené básníkem Fréderikem Mist-ralem, nebo muzeum výtvarného umění,kterým se dostáváme pravděpodobněk tomu v městské charakteristice nej-slavnějšímu bodu.

V novodobějších dějinách se stalopopisované město (má svou královnu -je též proslulé krásou žen) útočištěm

umělců, výtvarníků impresionistů, zvláštěpak jednoho z nejvýraznějších představitelůdaného malířského stylu – Vincenta vanGogha (strávil zde poslední dva roky životaa namaloval tu přes 300 obrazů).

Na procházkách městem a blízkým oko-lím je proto nutné alespoň nachvilku zarazit v jeho zlatavékavárničce v centru – třeba naskleničku známé pálenky pastis– či u „jeho zvedacího mostu“při kanálu na předměstí!

/ki/Foto Dana KUTÁLKOVÁ

Kresba František DOUBEK

Řešení zasílejte na adresu redakce nejpozději do 31.ledna 2009

Řešení z č. 11/2008 zní: město OPAVAZe správných odpovědí jsme vylosovali:Růžena Pillerová, Cheb; Jiří Opěla, Liberec; JosefHájek, Hodonín.Blahopřejeme a zasíláme knižní odměnu!

Znaky evropských měst

KUPO

N č.

1

Policista č. 1/ 2009

�

�

Vloni jsme sérii hádaných, nebo

řekněme spíš vyhledávaných, měst

našeho světadílu začali historic-

kým, skvostným, jihofrancouzským

Avignonem. Letošní ročník otevře-

me – pro změnu? – opět v jižních

provensálských končinách.

24 � Čtenářská soutěž POLICISTA

Největší obec– katastr starého kontinentu

OO

XV. mistrovství světa v praktické

střelbě na indonéském ostrově

Bali přineslo české výpravě řadu

výrazných úspěchů.

Zjednodušeně řečeno na Bali naši

střelci – mezi nimi nejeden policis-

ta – zvládli roli spolufavoritů

v obrovské konkurenci tisícovky

závodníků z pětatřiceti zemí světa.

Obrovský úspěch, který se našim podařil naminulém světovém šampionátu v Ekvádoruv roce 2005, umocněný suverénními výkonyna loňském mistrovství Evropy ve Francii,stavěl českou reprezentaci, jejíž páteř tvořísmluvní střelci České zbrojovky UherskýBrod (Team CZ Shooting), do role favoritů.Dokázala se s tím vyrovnat, přestože v několi-ka případech musela kromě soupeřů bojovati s nepřízní osudu.

O tom, že na konečném výsledku se mohoupodepsat i jiné než sportovní výkony, by třebamohla vyprávět Irena Liehne. Tovární střelky-ně České zbrojovky Uherský Brod si počínalaběhem celé náročné soutěže skvěle a zdálo se,že ji stupně vítězů neminou. Pak ovšem došlok diskutabilnímu měření používané municea všechny šance byly rázem pryč. Anebovýkony Martina Kameníčka v prestižní diviziOpen. Přes svoje mládí patří už léta k absolut-ní světové špičce, pravidelně sahá po metáchnejvyšších, ale atak na medailové umístění muletos zase nevyšel. Těsně pod stupni vítězů se umístil a s pomysl-nou „bramborovou“ medailí se domů vrací Petr Znamenáček. Užuž to vypadalo, že alespoň bronz ho v divizi Standard nemine, alepak se k němu štěstěna trošku obrátila zády.

Pojďme však k radostnějším medailovým umístěním. Kdo přede-vším nezklamal, byl Adam Tyc. Úřadující mistr světa v prestižnídivizi Production na Bali svoje soupeře doslova smetl a titul obhá-

jil. Svými famózní-mi výkony se tentomladík již pomaluzapsal mezi světovélegendy tohoto pres-tižního sportu a dí-ky jeho výsledkůmčeské národní druž-stvo v divizi Pro-duction získalo stří-bro v týmové sou-těži.

Těsně pod vrcho-lem, tedy na dru-hém místě, se umís-til také „zbrojovác-ký“ Zdeněk Heneš.Také on se v diviziModified v průběhusoutěže musel vy-rovnat s ne vždy fé-

rovým přístupem některých soupeřů, ale i rozhodčích,a o to je jeho úspěch ještě výraznější.

Další stříbro z Bali přivezl Miroslav Kameníček.Vystřílel si ho v divizi Open v kategorii Senior. Jsme--li už u kategorií seniorů, tak pak čeští střelci jasnědominovali i divizi Revolver. V této kategorii zvítězilZdeněk Němeček a ze stříbrné pozice mu zlato jistilLumír Šafránek. V divizi Open zabojovala mezi žena-mi skvěle Kateřina Šustrová. Získala bronz. Medailestejného kovu z Bali přiváží také družstvo našichstřelců v divizi Standard.

Na mistrovství světa se dařilo i zahraničním střel-cům s českými zbraněmi. Skvělé výkony na šampio-

nátu ve svých divizích a národních dresech předvedli třeba SlovákMarián Vyšný, Američané Matthew Mink a Angus Hobdell, Ekvá-

dorec Galo Moreira či Srb Ljubiša Momčilovič a další. Lze kon-statovat, že stále více závodníků střílí ze zbraní vyrobených

v České zbrojovce Uherský Brod. -pl- podle tiskové zprávy České zbrojovky

Uherský Brod (foto tamtéž)

SSSSaaaaddddaaaa MMMMeeeeddddaaaa iiii llll íííí zzzz BBBBaaaa llll iiii

POLICISTA Sportovní střelba � 25

Zdeněk Heneš

České družstvo v divizi Productionzískalo stříbro (na snímku vlevo)

Adam Tyc

A

Kriminalmuseum der Kantonspolizei Zürich,tak zní plný název muzeazločinů. Založeno bylo v roce 1901jako první švýcarské kriminální muzeum provýuku a preventivní instruktáže vnitřní potřeby.V roce 1958 bylo přebudováno a instalováno do 700 m2

podkrovních prostor budovy Kantonální policie, ve zkratce Kapo. Současněbylo několik hodin týdně uvolněno pro návštěvyveřejnosti.

Ačkoliv je muzeum na Kasernenstrasse29, 8004 Zürich, vzdáleno zhruba 10 minutpěšky od curyšského Hlavního nádraží,s návštěvou je zapotřebí počítat dlouhodobě– běžně se na pozvání čeká minimálně půlroku. Vedoucí a současně kurátor muzeapolicejní šikovatel pan Peter Hauser(*1948) byl v telefonu úředně vlídný.„Reportáž pro resortní český časopis? Poli-cista? Dobře, vezměte si prosím k rucekalendář a podíváme se, na kdy bychom sidomluvili termín...“

Stráž ve vrátnici se spokojila s vysvětle-ním, že jdu navštívit jejich nadřízeného,a instalovala mě do protilehlé čekárny. PanHauser se objevil přesně v 09.00. Vládcedějin policejní kultury v Curychu vyzařujeenergii a smysl pro disciplínu a pořádek.Mávl na stráž, že je vše OK, a šli jsme na

kávu a loupáček do kantiny. Feldweibel(zkr. Fw., šikovatel, seržant) Hauser máněkolik upřesňujících dotazů a pak už jsmevertikálním dostavníkem vznášeni do čtvr-tého patra. Přestože je muzeum v budověstátní exekutivy, má jeho vchod bezpeč-nostní dveře, protože co kdyby... Po roz-svícení je vidět řada sedadel, jako v maléposluchárně. „Odložte si a sedněte, kam jelibo,“ vyzývá Hauser a pak rafinovanězpůsobí tmu.

Následuje dvacetiminutová prolínavámultivizuální projekce. Historie a vývojkantonální policie, zločiny, důležitá data,dnes úsměvné zákony z roku „dva“, pre-vence kriminality, dějiny kantonálníhopráva atd. Návštěvníkům je poodhaleno,kolik neviditelné práce je v zákulisí získá-vání stop pachatelů, zvláště když se jednáo organizovaný zločin.

Po projekci začíná prohlídka muzea.Stovky exponátů jsou rozděleny do několi-ka kategorií, od pozdního středověku až dosoučasnosti. Fw. Hauser podotýká: „Všech-ny exponáty jsou buď z výstroje a výzbrojeKapo, nebo z odhalených případů porušenízákona. Výjimku tvoří jen několik exotic-

První odhalená drogová ilegální laboratoř k výrobě amfetaminu, 1978

26 � Jak to chodilo kdysi POLICISTA

Feldweibel Peter Hauser vedle svého kolegy z 19. století

MUZEUM ZLOČINŮBudova kantonální policie

kých zbraní, které jsem pro názornost získalna aukcích. Pachatelé trestných činů majíčasto neuvěřitelnou vynalézavost, jenže jibohužel uplatňují ve jménu zla.“

Peter Hauser ví, o čem mluví. V roce1970 začínal u dopravní policie a od roku1977 se věnoval forenzním vědám. Jenžemuzeum mu učarovalo. V padesáti letech sestal zástupcem kurátora, a když ten v roce1999 odešel do důchodu, převzal vedenímuzea. Než nadzvedne vitrínu, tak si navlé-ká bílé bavlněné rukavice: „Stačí, když pokaždé návštěvě veřejnosti je zapotřebímuzeum vyluxovat, uklidit a skla vitrín pře-leštit od otisků prstů. A teď by na nich ještěnavíc byly moje,“ dodává s potutelnýmúsměvem.

Pod skly vitrín defilují falšované cestov-ní pasy a razítka, tiskárna falešných dolarů,mrtvé schránky, úkryty drog, zločinné prak-tiky náboženské sekty atd. Dokumentya fotografie objasňují atentáty, sexuální kri-minalitu, cílenou otravu jedovatými houba-mi a další případy. A pochopitelně jsou zdezbraně – palné, chladné a kuriozity. Zbraněobou stran zákona – policistů a zločinců.

Bezplatná návštěva muzea je možnápouze po předchozím ohlášení a v přiděle-ném termínu. Z organizačních důvodů jeprohlídka, která trvá dvě hodiny, omezenana ucelené skupiny 10–20 účastníků (min.věk 18 let, jednotlivce není možno akcepto-vat). Prohlídky jsou od pondělka do pátku,začínají v 18 a 20 h. Skupiny zájemců semusí ohlásit během úřední doby dopoledneod 8 do 9 nebo odpoledne od 14 do 15hodin na telefonu 0041 44 247 22 11 nebofaxem 0041 44 247 23 93. Fw. Hauserpodotýká: „Předpokládáme, že zájemcio prohlídku umí německy. Jak rezervacetermínu, tak výklad průvodce jsou vedenypouze v němčině. Nezapomeňte připsat, žepro návštěvníky nemáme parkoviště a žev celém objektu – tedy i v muzeu – je zákaz

kouření a fotografování nebo natáčenívidea.“

Pan feldweibel Peter Hauser se podívalna hodinky, a byl čas se rozloučit.

Tuto malou fotoreportáž do svědectvízločinů mi umožnili pánové Adj. mbA Wer-ner Benz z oddělení pro tiskové informaceKapo a Fw. Peter Hauser, kurátor muzea.Jménem čtenářů jim děkuji.

Stano R. KŘÍŽ, foto autor

POLICISTA Jak to chodilo kdysi � 27

18. června 1903 bylv Bernu kvůli nežá-doucí politické čin-nosti zatčen dvacetile-tý učitel Benito Mus-solini, který přijel doŠvýcarska hledatpráci. Jakožto cizinecbyl budoucí italský„Duce“ po založeníkarty s osobnímiúdaji a mírami podeseti dnech vypově-zen.

Kožená pouta. V 19.století se zlodějůmpěkně sešněrovalyruce k zabezpečovací-mu opasku a hned jepřešla chuť zlobit.

Švýcarský mechanikJohann Büchelerv roce 1836 sestrojilcuryšskou gilotinu,což byl důvod, že semu lidé začali vyhý-bat, byl vyobcována neměl práci. Roku1839 postavil zmenše-ný model gilotiny, sekterou objížděl jar-marky a trhy, aby sivydělal na obživu.S oblibou demonstro-val ostrost sekery namrkvi a jiné zelenině,což mu ale bylo vzá-pětí zakázáno.V Curychu bylo gilo-tinou v letech 1845 až1865 sťato šest zločinců.

Demonstrace ilegálního potratu

KKKdyž jsem koncem roku na velkém Mezi-národním závodě policie v Českých Budějo-vicích (informovali jsme o něm ve sportov-ní rubrice Policisty 12/2008 – red. pozn.)pozoroval ruch kolem jednotlivých „postů“akční policejní střelby, došlo mi s koneč-ným, téměř hmatatelným pochopením, coměl zřejmě na mysli Miroslav ZAPLETAL,když na otázku – jestli by nechtěl někdy stří-let na olympiádě třeba jako resortní kolegy-ně Kateřina Emmons, nebo jiní úspěšní stře-lečtí sportovci – skoro lakonicky oznámil,že ani ne, že „poklidná mířenka“ je pro něj –s prominutím – trochu nuda!

Ale hezky po pořádku.���

Malého kluka z vesnice přilákal někdypřed čtvrtstoletím střelecký kroužek nabíze-ný omladině skromným střeleckým klubem.

Když „za to“ lehnul, a nastřílel – se vzdu-chovkou či posléze s malorážkou – zajíma-vý terč, vzpomíná si dneska matně, vyvola-lo to nejen jeho spokojenost, ale i trochuohlasu kolem.

Hele, ty bys možná mohl střílet dobře,zaznělo od někoho z dospělých členů.A taky pár rad padlo, nějaké doporučenéúpravy stran nakládání se zbraní získal.Jenomže klub s finanční podporou menšínež malou – bez výraznějších sportovníchosobností, tedy bez úspěchů a vůbec per-spektiv dalšího růstu – brzy skončil.

Nezbývalo než se poohlížet po něčemjiném. Sportoval pořád, držel si a rozvíjelvšestrannou fyzičku, zápasil, zkoušel boxo-vat.

Už na vojně, na někdejší základní pre-zenční službě betonově věděl, že chce jít

pracovat k policii – a to na zásahovou jed-notku.

Potom ve dvaadvaceti letech (v roce1996) skutečně do ozbrojené složky útvaruspeciální zásahové jednotky Policie ČRvýchodočeského kraje (v Hradci Králové)nastoupil. K té práci samo sebou patří, vedlefyzických a psychických předpokladů rov-něž zbraně. Pro nováčka Zapletala to byl pourčitém odstupu tudíž i druhý střelecký –sportovní – začátek.

Nejprve v soutěžních disciplínách, kteréjsou v současnosti k mání v místních, oblast-ních klubových východočeských kruzícha víceméně souvisejí s olympijskými, řekně-me ze stabilizovaného postoje mířenýmia odváděnými, disciplínami – třeba dvakráttřicet ran, velkorážná pistole, nebo také stan-dardní služební krátká zbraň, atd.

Protože chtěl a chce vždycky patřit mezinejlepší v oboru – příkladně mezi střelecký-mi esy v práci, stejně jako při sportu – věděl,že musí k odborné přípravě přidávat něcoz vlastního volného času. A trénink navícdoplňovat objížděním střeleckých závodů.

Během krátké doby se dostal poměrněvysoko – a netoliko v rámci kraje. Jenomžev tu chvíli ho to už zase až tak moc nebavi-lo. Objevil jiný střelecký obor, tzv. EPP.

���Evropský policejní parkur jsou vlastně

otevřené soutěže střelců pořádané po celérepublice za účasti jak policistů, tak i civil-ních sportovních střelců, takže se při němmohou porovnávat kvality nejen policejníchreprezentantů, ale i specializovaných ostro-střelců, co nemají služební zařazení.

Tady se pro Mirka Zapletala začaly dosta-vovat první významnější vavříny. Ale hlav-

28 � Portrét POLICISTA

Na Stanovišti (v Situaci) 7 musel bojovník na pokyn tři, dva, jedna, startvyjmout ze staré, shora otvírací, „muniční“ bedýnky pestrobarevný šta-fetový kolík, ten si bleskově odložit někam do kapsy, přemístit se conejsvižněji k hrazení a vepředu před sebou zneškodnit prvního „paná-ka“. Potom směrem vpravo proběhnout dveřmi, které po otevřeníuvedly do pohybu terč se třemi kruhy, dva krajní bylo nutné paralyzo-vat, pro jistotu dvojitou trefou, a netrefit přitom ani prostřední kmitajícíkruh, ani vpravo stojící „nevinný“ papírový cíl. Následoval další přesunvpravo a souboj se třemi malými figurkami, pravděpodobně ležícímiprotivníky, a s jedním větším plechovým „pajdulou“, ten dobře zasaženýuvolnil sotva tři vteřinky „z nebe“ padající kartonový terč, jehož likvida-ce představovala pro účastníka „hry“ ceněný bonus. Pak už zbývalojenom přeběhnout před pětici různobarevných siluet, přebít v mžikuzbraň a nasypat po dvou trefách do tří padouchů - podle pruhů vybarve-ných na kolíku, který si závodící pistolník „vylosoval“ na samém počát-ku této části soutěže. A zastavit neúprosně letící čas...

NA SLUŽEBNÍ POUTI za olympijským cílem

ně přibývaly neocenitelné zkušenosti, pohy-boval se mezi nejlepšími střelci, mohl odnich leccos odkoukat, pronikal stále víc dotajů zákulisí, prohluboval vlastní vybavenípro střelecké závody, sledoval kvalitu zbra-ní i střeliva, viděl, že si mistři dokonce chy-stají s naprosto přesnou „laborací“ vlastnínáboje pro co nejužší rozptyl zásahů u terčůna 50, na 25 metrů.

Účast na republikovém mistrovství v EPPpro něj vzápětí nepředstavovala problém(při krajských kvalifikacích), na samotnémpřeboru ČR se ovšem několik let pohybovalzhruba kolem 10. místa, než do akční a vše-stranné střelby úplně proniknul.

Klíčový zlom přišel v roce 2006: Nadomácím policejním šampionátu skončil 5.a na slavný Mezinárodní závod policiev Českých Budějovicích (tehdy již 15. roč-ník) postupovalo za ČR šest nejúspěšnějšíchstřelců.

Jak jsme výše naznačili, Evropský poli-cejní parkur je už poměrně pěkná disciplína– jenomže pořád u ní ještě převažuje míře-ná střelba pistolí. Byť je dynamická, jdevlastně o střílení na terč z různých vzdále-ností, z různých poloh, zpoza zástěny,zleva, zprava.

V Budějovicích – na mezinárodním kol-bišti – toho bylo ještě víc.

���Během třídenního soupeření se prověřuje

mezi střelci ta nejrozmanitější všestrannost.K „mířence“, k parkuru, k soutěži na rych-lost spuštění střelby i kadenci samotnéhostřílení přibývají pestré sestavy (jinýmislovy také řešení situací) na ověření kvalitv praktické střelbě (mezi zasvěcenýmiznámé IPSC). Se střílením za chůze,v pohybu, po zátěži, se spoustou různýcha různě velikých terčů, „kovů“ i „papíráků“,s nejedním nutným přebíjením zbraně.

A – jak psával pan Hrabal – neuvěřitelnéstalo se skutkem.

Východočeský policejní reprezentant(zároveň v republikovém repre dresu) Miro-slav Zapletal tenkrát prvně přišel, viděl,tedy zúčastnil se, a zvítězil!

Přitom si přijel jenom pořádně zastřílet,neměl žádné větší ambice, chtěl si užítatmosféru velkých závodů, kde probíhá řadajiných sportovních soutěží (na horskýchkolech, v karate, kvadriatlon...), ani pořádněnetušil, že nejlepší z nejlepších, absolutnívítěz, vzejde ze součtu všech dosaženýchpořadí.

Prostě končil pořád někde do pátéhomísta, na hranici bramborové medaile,podle průběžně vyvěšovaných výsledků.A najednou za ním přišli kolegové, vzpomí-ná dosud se skromným, pořád skoro jakobys trochu nevěřícím pousmáním, a halekají:

Koukej, Míro, tys to celkově vyhrál.V té chvíli, dnes už je to jisté, začala jeho

éra mezi policejními střelci. Jako před letyvyhrával většinu velkých závodů žijícílegenda Emil Fejer, tak dnes vítězí MiroslavZapletal. V roce 2007 v Českých Budějovi-cích obhájil rok předtím možná překvapivéprvenství (byl to sice děsný tlak, mezi nej-lepšími borci z deseti evropských států, aleustál to). A vloni triumfoval (po drobném

úvodním doslova zakolísání) do třetice.Sbírá vítězství na MR, na soutěžích

v obranné lidové střelbě, „přestřílel“ hodněúspěšných, znamenitých soupeřů – chtěl byse přetahovat o nejvyšší příčku se součas-ným mistrem světa v praktické střelběa kamarádem – dosud neporazitelným –Adamem Tycem. Což je vlastně současnáMirkova střelecká „ikona“, vyhlížený vzor,zároveň opět „studnice“ poučení a neustálenabíraných zkušeností pro střelce, kterýnemá vlastního trenéra a který se na neustá-lé cestě vzhůru učí zejména z toho, co„nachytá“ od úspěšných střeleckých specia-listů kolem.

A rovněž dlužno konstatovat, že prvnívelký úspěch – obdobně jako poté každý

následující vavřín z rodu těch nejzásadněj-ších – představuje pro právě kralujícího ost-rostřelce Zapletala věčně novou motivaci.Posiluje zdravé sebevědomí, utužuje mupotřebné psychické kvality.

Letos v dubnu pětatřicetiletá „hvězda“zásahového útvaru policie zatím stále ještěnenaplnila všechny možné perspektivy.���

Začátkem roku 2008 přišla – přes spolu-práci s odborem sportu ministerstva vnitra –nabídka z České Zbrojovky. Vyhlášenývýrobce zbraní chce podporovat 4 nejlepšípolicejní střelce, poskytne jim zbraň a dalšínezbytné „doplňky“ pro vrcholovou soutěž-ní střelbu a v neposlední řadě pomůžes úhradou nákladů kolem účasti české repre-zentace na Světové policejní olympiáděv podzimním termínu roku 2009 v Kanadě!

Miroslav Zapletal se pochopitelně octnulmezi – pečlivě a zaslouženě vybranými –vyvolenci. Začal se víc a víc soustřeďovat napraktickou střelbu (IPSC), která ho zároveňstále víc baví, zadírá se mu do náramněneklidné kůže a která možná někdyv dohledné budoucnosti „zakotví“ i mezidnes klasickými střeleckými disciplínamina „civilních“ letních olympijských hrách(který sportovec by si o nich občas neza-snil?).

V praktické střelbě se – už pár let – střílíMistrovství světa IPSC, v právě minulémroce bylo na Bali, což (divize Production)představuje úroveň 5. Patřičně registrovanýzávodník Zapletal před časem okamžitěvyhrál první závod s označením level 1. I toho dál „nakoplo“.

Dostává se mezi nejzdatnější profesio-nální střelce, firemní i soukromé, v Českérepublice.

Jako neznámému nováčkovi mu sem tam– ty zážitky se asi zákonitě opakují – někte-ří poradili, jak dělat to a tohle, jak a conatrénovat, jakmile jim ale začne šlapat nazáda, už se jim doporučovat, radit, vyučo-vat tolik nechce.

Což on sám pro sebe víceméně berei jako lichotku...���

Bc. Miroslav Zapletal je v policejnímzaměstnání též lektorem v oblasti odbornépřípravy instruktorů střelecké přípravyz krátkých a dlouhých zbraní. Nejen že tedymá v popisu práce učit kolegy zacházet conejdokonaleji se střelnou zbraní, ale výhle-dově počítá s tím, že střelecké soutěžnízkušenosti a znalosti bude nabízet (opětv osobním volnu) nejraději a přednostněvážným zájemcům o sportovní střelbu.Dovede si představit, že připravuje na sou-těže i ty nejmladší, naprosto začínající –avšak pro tento sport zapálené – střelce.

Než o něm budeme psát jako o „kantoro-vi“ (o pamětníkovi policejních zákroků,o znalci zbraní a téměř všeho, co „zavání“střelným prachem, o vypravěči „veselých“historek z tréninkových soustředění, z nej-různějších i „pouťových“ závodů atd.),nepochybně ještě otiskneme mnohé infor-mace o jeho výsledcích na nejednom mezi-národním velkém sportovně střeleckémpodniku.

Připravil Jaroslav KOPICFoto Václav ŠEBEK

POLICISTA Portrét � 29

BBBrněnské středisko sídlí v panelové budovějen kousek za branou: v přízemí a prvnímpatře má prostory škola, od poschodí druhé-ho do šestého je domovem Školní policejnístředisko.

„Řešení snad neobvyklé, ale musím říct,že se tu rozhodně necítíme jako nějací pod-nájemníci, natož pak trpění,“ říká majorMgr. Jiří Pazourek, vedoucí střediska.„Vztahy s vedením školy i s veškerým osa-zenstvem máme vynikající, navzájem simůžeme sdělovat velmi operativně různépoznatky, někteří naši instruktoři ,hostují‘ vevýuce školy, a naopak tamní učitelé častopřednášejí u nás. Teď chystáme i opravdovéstáže, v nichž si své pedagogy na nějaký časvyměníme. Myslíme, že prospěch budou mítz toho obě strany.“

V současné době má i brněnské střediskokapacitu naplněnou na víc než sto procent:zdařilý nábor nových policistů se i na jihuMoravy podepsal na počtech nastupujícícha první početně silné třídy – mnohdy aždvojnásobky počtů donedávna obvyklých –už dorazily.

Jenže nejen nástupními a závěrečnýmikurzy „zopkařů“ živa jsou školní policejnístřediska: k jejich pracovní náplni neodmys-litelně patří také organizace, přípravaa důstojné provedení služebních zkoušek.Jejich složení je ze zákona právem každéhopolicisty, jenž se blíží třetímu výročí nástupuk policii. Právem, nikoli povinností. Nikdoho ke zkouškám nemůže nutit, nicméněpokud by se rozhodl je nesložit, automatickyu policie skončí. Bez pardonu a dalšíchdebat. Zákon je v tomhle ohledu zcela ne-úprosný a termíny nesmlouvavé: služebnízkoušku může vykonat nejdříve šest měsícůpřed dovršením tří roků služby, nejpozdějijeden měsíc před ním.

Složením služební zkoušky sice policistanezískává takzvanou definitivu, o niž se mezimálo informovanými, zejména pak civilisty,stále mluvívá, ale služební poměr na dobu

neurčitou. Což znamená řadu výhod, kterépředtím neměl.

„Kromě jiného si teď budu moct požádatv bance o hypotéku,“ vyjádřil dopad služeb-ní zkoušky na svůj život jeden z mladýchmužů, kteří ji skládali v Brně počátkemletošního listopadu.

Zajeli jsme se na zkoušky podívat a zod-povědně můžeme potvrdit, že se ani náhodounejedná o žádnou formalitu. Možná, že naněkterých civilních školách nedávají takovouváhu ani maturitě. I od služební zkouškymožno vyletět, a to jak z její písemné části(konané přes počítač a formou testu), takz následující části ústní. Přičemž „reparát“ sedělá jen z té části, u níž adept neuspěl, a nej-dříve dva týdny po neúspěšném pokusu. Při-čemž ovšem opravný termín, jehož datumurčuje krajský ředitel, je pouze jeden. A vyle-tět podruhé znamená vyletět z práce… Aby

nemohli být členové zkušební komise snadobviněni z podjatosti, nesmí u opravnézkoušky být žádný z těch, co zkoušeli adep-ta, jenž neprospěl, poprvé. Mimochodem,v listopadovém termínu se v Brně ke služeb-ním zkouškám dostavilo 69 policistů, „repa-rát“ čekal na dva z nich…

���Služební zkoušky jsou pro policisty

významná událost: a také pracovníci školní-ho policejního střediska jim věnují náležitoupéči. V listopadovém termínu probíhaly podva týdny, denně se k nim dostavilo maxi-málně devět adeptů.

Počet je prozaicky dán tím, že tamní počí-tačová učebna má devět terminálů.

Začíná se hned po ránu písemnými testy,po nich následuje zkouška ústní, před tříčlen-nou odbornou komisí. Každý den bylo jejísložení jiné, protože předseda a jeden příse-

Seznámení se střelnou zbraní – pro mnohé z nových policistů opravdu první – je akt nadmíru vážný a důležitý

ZKKKKOOOOUUUUŠŠŠŠKKKKYYYYpro život

Školní policejní středisko v Brně jako jediné

nesídlí „ve vlastním“, nýbrž je součástí areálu

tamní Vyšší policejní školy MV. (Obdobné řešení

vznikne ale už velmi záhy také na SPŠ a VPŠ

v Praze-Hrdlořezích, kde se budova nového

pražského Školního policejního střediska dostavu-

je). A zdá se, že taková symbióza rozhodně není

na škodu. Neřekneme-li rovnou, že konkrétně v Brně

od roku 2000 byla a je ku prospěchu

společné věci, jíž je vzdělávání a výcvik policistů.

30 � Školství POLICISTA

dící jsou vždy externisté, zkušení policejnípraktici z výkonu služby (a vždy té, kde slou-ží i zkoušený, tedy dopraváky zkoušejí zaseexperti dopravní policie, policisty z obvod-ních oddělení šéfové pořádkové policie, kri-minalisty kriminalisté, a tak dále), navíc pakje obvyklé, že jsou z okresu, kde sloužíi adept.

„Je to oboustranně prospěšné, když o poli-cistovi před sebou něco vědí, znají ho třebai z praxe – a pro zkoušeného je zase jistouúlevou, když vidí za bíle prostřeným stolemkomise známou tvář,“ vysvětluje zkušebnízvyklosti major Pazourek.

Otázky pro písemnou část – je univerzálnípro všechny služby – zadává adeptovi počí-tač, dvě otázky pro ústní část si zkoušenýtahá z předem připravených možností. Jedna,složená ze dvou podotázek, pochází z oboru,v němž daný adept slouží, druhá přibyla odléta a jejím tématem je zdravotní výchova.Policisté jsou nezřídka první, kdo se ocitáu těžkých nehod a jejich pomoc zraněnémumůže rozhodovat o životě a smrti…

Pak následuje, jako u maturit či zkoušekvysokoškolských, klasické „potítko“ v zadní

části zkušební místnosti, kde se může kandi-dát připravovat, zatímco jeho předchůdceodpovídá. Pomůcky, taháky či mobilní tele-fony nejsou povoleny, ba dokonce jsou přís-ně zakázány.

„Výkony u zkoušek jsou většinou solidní,adepti přicházejí dobře připravení,“ říká pod-plukovník Mgr. Petr Švejda, jenž předsedalkomisi při naší návštěvě. „Ale občas se pro-

stě stane, že někdo znervózní a nám paknezbude, než říci obávané slůvko – nepro-spěl. I dneska se to jednou v písemné částistalo…“

Služební zkoušky představovaly zatímv práci střediska jakousi třešinku na dortu:slavnost, jež se pořádala kvartálně. Letosjimi prošlo na tři sta policistů, ale už napřes-rok jich bude o stovku víc – a v roce 2010 jeuž má složit na šest set lidí. Znamená to, žetermínů přibude, nejspíš se bude zkoušet po-stupně desetkrát do roka, ne-li každý měsíc. ���Do pracovní náplně Školního policejního

střediska – vedle úvodních a závěrečnýchsoustředění Základní odborné přípravy, slu-žebních zkoušek a různých krátkodobýchkurzů – neodmyslitelně patří i další velkésousto: služební příprava policistů. To je věc,která se týká naprosto všech, co slouží v uni-formě i v civilu. A záležitost nadmíru důleži-tá, protože dobrá fyzička a dobré ovládáníslužební zbraně může v nejednom případěznamenat zachování vlastního života.

„Školíme čtyři kategorie policistů, zejmé-na druhou, třetí a čtvrtou,“ vysvětluje major

Pazourek. „Novoukoncepci služebnípřípravy, která běžínaplno od začátku roku 2008, chystal odborvzdělávání, služební přípravy a sportu Poli-cejního prezidia ve spolupráci s námi, a jejípojetí se nám jeví velmi funkční a rozumné.“

Náročnost služební přípravy dnes závisína tom, jak často přichází policista ve službě

do kontaktu s nebezpečím: takže druhá kate-gorie cvičí osmkrát ročně, třetí čtyřikrát,čtvrté stačí jen dvakrát. Zatímco lidé z kate-gorie první, což jsou zásahovky a další speci-ální útvary, cvičí vlastně neustále – pokudnejsou přímo v akci…“

V brněnském Školním policejním středis-ku mají tak dnes na starosti služební přípravupolicistů z celé jižní Moravy, a to neznamenástovek, nýbrž tisíců lidí. A zatímco třebakrátkodobé kurzy se dají odložit na dobu,kdy bude ve středisku volnější kapacita, slu-žební příprava musí běžet bez přerušení.A tak v Brně zavedli elektronický systém při-hlašování! Vedoucí útvarů teď mohou své lidipřihlašovat přes intranet na konkrétní termí-ny, aby byla kapacita střediska využita opti-málně. Dva dny před datem soustředění při-hlašování končí, změny nejsou ovšem vylou-čeny ani pak. Třeba v případě, že je vyhláše-no mimořádné bezpečnostní opatření.

Moderní počítačová technika bude spoje-na i s novotou, která se jmenuje elektronickýindex a v příštím roce by měla být zavedenapro adepty policejního studia a postupnězřejmě pro všechny. Absolvování všemož-ných kurzů se bude zkrátka elektronickyzaznamenávat do jakýchsi studijních indexů– a jejich šéfové tak budou mít kdykoli doko-nalý přehled o tom, co kdo absolvoval, conikoli. A vzhledem k tomu, že některá škole-ní se cyklicky opakují rok co rok, jedinýmpohledem do indexu zjistí, komu už osvědče-ní záhy propadne a musí do Brna znovu…

„Přibude nám trochu práce,“ říká majorMgr. Jiří Pazourek, „ale myslíme si, že tobude ku prospěchu věci. A to je podstatné.“

Zatímco doposud nastupují noví policistéke svým příštím základním útvarům, kde jevybaví a proškolí, od nového roku by mělotuto funkci rovněž převzít Školní policejnístředisko. A další jeho závažnou funkcí budeškolení řidičů a vydávání kuponů, jež policis-ty opravňují k řízení služebních vozidel.Všechny podstatné záležitosti se tak propojípod jednou střechou, v jedněch rukou. Zlepšíse přehled a cílem je i to, aby třeba policistaze Vsetína byl vyškolen stejně jako kolegovéz Pelhřimova.

„Soustředí se u nás veš-keré školení z dosavadníchšestnácti okresních ředitel-ství, to je opravdu velkáporce,“ uznává vedoucí.„Ale zvládnout to dokáže-me a věříme, že líp neždoposud.“���

Úkolem, jež za Školnípolicejní střediska nikdoneudělá a který berou ja-ko základní samozřejmost,jsou už tradičně dva poby-ty nových policistů: napředtu stráví měsíc při soustře-dění úvodním, po němžodcházejí na půl roku doněkteré ze středních poli-cejních škol. Tam udělajízávěrečné zkoušky a vrace-jí se do střediska na posled-ní dva měsíce, kdy ještěmají možnost si nabyté

znalosti a dovednosti procvičit prakticky –ve výkonu. A teprve pak následuje některýzákladní útvar, netrpěliví kolegové a šéf, cose už posil nemůže dočkat…

Jan J. VANĚKFoto Václav ŠEBEK

Takhle v Brně viděli zkušební komisi (odleva v sestavě kapitán Mgr. Miloš Skácel, podplukovník Mgr. Petr Švejda a major Bc. René Křiklán) zkoušení dopravní policisté z Třebíče, Znojma, Žďáru nad Sázavou a z dálničních oddělení…

Psychologie a její praktické užití ve službě je pro policistu obornáramně podstatný: třebaže jeho výuka může vypadat skorojako zábavná dětská hra

POLICISTA Školství � 31

Vedoucí brněnského Školního policejního střediska major Mgr. Jiří Pazourek

„„MM„My nikomu nic nepovíme! Přísahám!“„Tak už buď zticha! Přece jsem ti slíbil, že

se vám nic nestane,“ řekl naštvaně muž poZdenčině boku.

Čtvrthodinka zoufalého přemlouvání –nebo spíš boje o přežití – skončila. Zdeňkadoufala, že se jí podařilo něco v psychicemuže, se kterým se teď vraceli lesem k autu,změnit. Nebo se mýlí? Dostanou se i s Karo-linou z tohohle zatraceného lesa ještě někdyživé?

Svírala muži pravou ruku jako nějakémumilenci. Jenomže on měl v levičce pořádpistoli.

A kde je ten druhý? Najednou ho uviděla.Šel přímo k nim. Taky držel pistoli v ruce.Byl sám...

SÁM!!!Zdeňka ztuhla hrůzou. Kde zůstala Karo-

lina? Snad ji už nezabil?„Jdi před náma!“ nařídil ten druhý.Poslední, co Zdeňka vnímala, byl nevší-

mavý zpěv ptáků. Pak třeskl slabý výstřel.Po chvíli další.

Zvláštní... Ještě pořád zpívali ptáci.� � �

Nasládlý odér v místnosti s pitevními stolykriminalistce Konrádové příliš nevadil, stej-ně jako tiché pleskání vody z hadice či cin-kání nástrojů, připravovaných dlouhovlasýmlaborantem.

Mnohem smutněji, až depresivně, působilpohled na bezvládné tělo vysoké blondýnky.Už dávno patřila smrti, ale její jemně utváře-ný obličej byl pořád půvabný. Ležela, dosudještě oblečená, na vozíku...

Kapitán JUDr. Konrádová si najednous hrůzou uvědomila, že na ni někdo mluví.

„Je vám dobře?“ Laskavý, až příliš laska-vý tón šedovlasého soudního lékaře vrátilkriminalistku ihned do reality.

„Samozřejmě. Jenom jsem se zamysle-la...“

Energicky vysunula bradu. Cítila únavu,taky celou noc sloužila jako velitel výjezdu.Ale to neznamená, že teď při pitvě omdlínebo se pozvrací – jako nějaký začátečník!

„Známe totožnost poškozené? Našly jsteu ní nějaké doklady?“

„Vůbec nic. Ale pořád ještě probíhá širšíohledání místa činu. Určitě nám zavolají.“

„Tak dobře,“ pokýval lékař hlavou.„Zatím napíšu do zprávy, že jde o neznámoumrtvolu ženského pohlaví.“

� � �Našli ji dneska brzy ráno houbaři v lese.

Byl to přízračný pohled: elegantně oblečenáplavovláska, s punčochami a střevíčky navysokých podpatcích, seděla opřená o kmenstromu. Jako kdyby odpočívala nebo dospá-vala prohýřenou noc...

Ovšem v nepřirozeném úhlu svěšenáhlava s povislými dlouhými vlasy dávalatušit, že ten spánek je věčný. Šaty i účesměla bez poskvrnky, jen z pravého ucha

vytekl po krku dolů pramínek nyní užzaschlé krve.

„Nemůžu nahmatat žádnou ránu,“ bručelpřivolaný lékař.

Rukama v průsvitných rukavicích několi-krát marně projel mezi blonďatými vlasy ažk pokožce.

„Nejspíš půjde o zlomeninu lební spodiny.Ten výtok z ucha něco signalizuje... Holka tuleží minimálně dvanáct hodin. Ztuhlost užzačíná pomalu ustupovat. Ale taky možná,že proces urychlilo teplé počasí.“

„Každopádně dík,“ odpověděla Konrádo-vá, která řídila ohledání místa činu. Službabyla celou noc podezřele klidná, teprve v půlšesté ráno se rozdrnčel telefon, který všech-

32 � Povídka POLICISTA

NNááhhlláá ssmmrrttVIKTORÍN ŠULC

�

no změnil. Svítalo do krásného letního dne,ale výjezd k mrtvole se týkal ještě Konrádo-vé, služby se střídaly až v sedm hodin ráno.

Na nějaké volno po službě ovšem mohlazapomenout. Velení převzala denní smě-na, ale místo cesty domů, kde by na Kon-rádovou čekala koupelna se sprchou a pakpár hodin spánku v posteli, musela jet nasoudní.

� � �Teď stála na dohled od pitevního stolu,

a dala by nevímco za hrnek s dobrou kávou.Mrtvou mezitím vysvlékli. Diskrétně, alepečlivě, nezapomněli prohledat jedinoukapsu, jediný záhyb šatů... Nutná, tentokrátale zbytečná práce.

Konrádová si všimla, že střevíčky mrtvédívky mají nápadně čisté a nepoškrábanépodrážky.

„Moc toho v lese nenachodila,“ pomysle-la si.

Diktovaný soupis značkového oblečenízněl jednoduše: krátká a tenká kožená bun-dička, tričko, sukně, barevné punčochy, kal-hotky. Vše bylo dokonale na svém místě.Konrádová jako žena na první pohledpoznala, že s oděvem ani s prádlem nikdonemanipuloval... Sexuální násilí můžemetedy vyloučit.

„Na těle není zjevné žádné poškození, napravé paži nad loktem se nalézá snadnorozeznatelný starší hematom, už vybledlý,“diktoval dál lékař zapisovatelce.

Do nepříjemného zvuku elektrické pilky,otevírající lebku, se ozval mobil. To je můjsignál, uvědomila si Konrádová. S omluv-ným pohledem vyšla na chodbu.

� � �

„Máme další mrtvolu!“„Hahaha,“ odvětila mrzutě Konrádová.

„Vtípek starej jako Metuzalém. Už byste si,hoši, mohli vymyslet něco lepšího.“

„Vynasnažím se,“ řekl muž na druhé stra-ně linky ironicky.

Příliš pozdě si Konrádová uvědomila, žehlas nepatří kolegovi z denního výjezdu, alemajoru Peškovi, jejímu nadřízenému.

„Promiňte, šéfe...“„Jde rovněž o mrtvolu mladé ženy. Leží

na druhé straně lesní cesty a má uprostředčela vstřel. Žádnou zbraň jsme v okolí nena-šli, takže jde o jasnou vraždu. Mrtvoly jsouskoro v jedné přímce, tak osmdesát metrů odsebe... Nerad fantazíruju, ale skoro to vypa-dá, že do lesa přijelo auto, každá z těch žen-ských vystoupila na jednu stranu a šla si prosmrt.“

„To je teda věc,“ řekla Konrádová.Únava jasně ustoupila, jako by se v krimi-

nalistce probudil lovecký instinkt. Jenomžetakovéhle případy nezůstávají v působnostiokresních policajtů, uvědomila si smutně.

„Krajská kriminálka je už na cestě,“potvrdil její myšlenky Pešek. Chvilkupočkal, snad ji chtěl napínat... „Major Honysprojevil přání, abys jim pomohla.“

Konrádová se ovšem projevila jakonevděčnice.

„Pomáhat s čím? S vařením kávy? Nebos nadepisováním šanonů?“ zeptala se jedo-vatě.

„Nebuď hubatá! Ber to tak, že tvoje slávaa tvoje úspěchy už prostě přerostly hranice

okresu... Jak jste daleko s pitvou? Už jeznáma příčina smrti?“

Minuta návratu do pitevní místnosti stači-la Konrádové k ujasnění: neznámá blondýn-ka měla dva malorážkové projektily v hlavě,jeden ve spánkové krajině, druhý v týlu.

„Takže dvojnásobná vražda,“ shrnulmajor Pešek.

Nebyl nelida. Konrádové svým způsobemfandil a taky nechtěl, aby se jeden z jeho nej-lepších lidí předvedl krajským kolegům jakozívající individuum s kruhy pod očima...Nesmlouvavým příkazem poslal Konrádo-vou domů a spát, s nástupem patnáct nulanula na poradě.

Náhlá smrtNázev, který používají především hokejo-

ví fanoušci pro gól, který okamžitě a neod-vratně rozhodne utkání, jež se muselo poodehrání základního času a za nerozhodné-ho stavu prodlužovat.

Teď se o stejném pojmu bavili i krimina-listé. Pár hodin stačilo, aby dokázal ztotožnitobě oběti. Šlo o dvacetileté zpěvačky rocko-vé skupiny Náhlá smrt Zdeňku Vítkovoua Karolinu Jiráskovou. Hlavní hvězdou bylsice démonický sólový kytarista Ivan Beč-vář, ale blondýnka se zrzkou měly zajímavěsezpívané vokály a když k nim přidaly pársvůdných tanečních pohybů za mikrofonem,pánská část publika vždy výrazně ožila.

Skupina měla mít předevčírem vystoupe-ní na tancovačce v Hejtmánkovicích.Holky, kamarádky od dětství, jezdívalyspolu Zdeňčiným autem. Jako vždy naposlední chvíli... Vůz však odpíral posluš-nost, nedal se nastartovat a tak se zpěvačkyvydaly z okresního města do Hejtmánkovicstopem. Vzdálenost pouhých šedesát kilo-metrů, nicméně Zdeňka s Karolinou na kon-cert nedojely, zábava se musela obejít bezjejich dobře sladěných hlasů i erotickéhonatřásání.

Od domu, kde bydlela Vítková, odcháze-ly dívky k hlavnímu silničnímu tahu po šestévečerní. Jejich poslední výskyt byl na krajiměsta, kde je zahlídlo pár štamgastů z míst-ního bistra. Podle pitevní zprávy měla každáz obětí v hlavě dva projektily, z toho vždyjeden střelný kanál vedl týlem.

„Jako kdybych tu scénu viděl předsebou,“ poznamenal major Honys řídícíporadu. „Pachatel nebo ještě spíš pachatelémíří pistolí obětem zezadu na hlavu. Prvnírána jde z bezprostřední blízkosti do týlaa vniká do mozku, což i v případě maloráž-ky znamená jistou smrt. Druhé výstřely –buď pro jistotu, nebo z milosti – míří už naležící oběti. Vítkové do vlasové části kolemspánku, Jiráskové do čela. Připomíná tochladnokrevnou likvidaci, svým způsobempopravu.“

Nikdo neodporoval. Nebylo to vůbec proHonysovu impozantní postavu či jeho před-chozí úspěchy – to, co major říkal, znělonanejvýš pravděpodobně. Celkově ovšempřípad pro kriminalisty zůstával jednou vel-kou záhadou.

Prověřování možného motivu vraždyvyptáváním mezi zdrcenými rodinnými pří-slušníky či mezi šokovanými známými pro-zatím k ničemu nevedlo. Zdeňka žila sama,Karolina bydlela u rodičů, momentálně ani

jedna neměla trvalou známost – i tak se alekolem nich rojilo dost a dost rozdychtěnýchmladíků.

„Byl jsem za jednou sousedkou Vítkové.Nějaká učitelka v penzi...“ jeden z krimina-listů zalistoval v zápisníku. „Jo, Strouhalo-vá. Bohužel, baba byla protivná, nerudná,skoro nic mi neřekla, prý se o Vítkovounezajímala.“

Klopotně dávali dohromady vyšetřovacíverze. Ani další svědecké výpovědi nezna-menaly z policejního hlediska přínos: žádnínepřátelé, žádné spory, jen občasná dívčínevraživost, typická pro maloměsto. Odchvíle, kdy Náhlá smrt natočila první vi-deoklip a pronikla tak do první písničkovésoutěže, hodně vrstevnic na úspěchy dlou-hovlasých hvězdiček žárlilo.

„Jasně. Všichni víme, o co jde. Pomluvy,nevraživé pohledy, uštěpačné poznámky...Ale dvojnásobný mord?“ zakončil majorHonys do ztracena svou analýzu.

� � �Byl večer a kapitán Konrádová stála před

domem, kde ještě před několika desítkamihodin snila o svých budoucích úspěších zamikrofonem blonďatá dívka, jejíž tělo leželotouto dobou ve tmě chladícího boxu nasoudním lékařství.

Ale nebyl čas na ponurý sentiment, krimi-nalistku čekalo střetnutí s kdysi obávanoukantorkou na základní škole. Hedvika Strou-halová, už tehdy nemladá, přísně vštěpovalamatematické a fyzikální zákony novýmpokolením. Vždy pohotově třímala svůjčerný notes, který všem žákům, Konrádo-vou nevýjimaje, naháněl nefalšovanouhrůzu. I v současné době, pokud se obě ženyve městě náhodou potkaly, naskočila krimi-nalistce okamžitá asociace: Zlověstný zápis-ník a jméno Konrádová, ověnčené spoustoutrojek, čtyřek a černých puntíků!

A co teď?Návštěva se kupodivu vyvíjela od začátku

dobře. Strouhalová uvařila kávu, pohostilasvou někdejší žákyni štrůdlem a dokoncevtipně glosovala nepovedené odpolední set-kání s pátrajícím kriminalistou.

„Pan detektiv si dovolil zazvonit upro-střed stého čtyřicátého sedmého dílu méhooblíbeného televizního seriálu Oáza láskynejčistší... Zrovna když Stefanie řeklaEdwardovi, že je mezi nimi konec, že milu-je Tonyho! To by přece muselo naštvat kaž-dého!“

„Nejvíc asi toho Edwarda,“ pokrčila Kon-rádová rameny.

Stopa ironie v jejím hlase nezůstala Strou-halové utajena.

„Já vím, já vím. Možná, že ti připadámsobecká... V reálu zabijou mladou holku a jáse rozčiluju kvůli nedokoukané limonádě!Ale jo, jsem stará sobecká ženská, která sinechce nechat narušit svůj navyklý klida pořádek!“

Konrádová neutrálně přikývla. Právěkousla do štrůdlu a mluvit s plnou pusou,obzvlášť v přítomnosti učitelky, je přeceneodpustitelné!

„Ne snad,“ pokračovala Strouhalová, „žeby mě kolikrát nenapadlo, jak je ten světdivnej. Mně bude příští rok osmdesát, zdra-víčko mi zaplaťpánbu slouží – a mladý lidikolem mě odcházejí!“

POLICISTA Povídka � 33

��

34 � Povídka POLICISTA

Bez oklik, přesně tak, jak byla navyklápřednášet a vyučovat, rozebrala Strouhalovásvou poslední větu. Zdeňku Vítkovou nijaknemilovala, ale škoda jejího předčasnéhokonce! A to, sotva před třemi měsíci, zmizelMichal Vach. Další soused, loni oslavil dva-cítku. Slušný, vždycky nahlas pozdravil,rozuměl počítačům, pořád vymýšlel nějaképrogramy...

„Jenomže Vach byl hacker,“ ozvala seKonrádová. „Naboural se do počítačovýchsystémů řadě organizací...“

„Já vím, kdo je to hacker,“ řekla Strouha-lová dotčeně. „Koukám přece na televizi.“

„Výborně. Každopádně je takové nabou-rávání protizákonné. Dokonce jsme mělipodezření, že Vach převedl řadu financíz kont jedné banky... Ale ta, jako obvykle,dělá mrtvého brouka. Radši se smíří se ško-dou, než aby si vpustili do revíru kriminál-ku. Což ale neznamená, že jsme se o Vachanezajímali. Tak radši prásknul do bot. Mys-líme si, že je někde v zahraničí. Vybralkonto, sbalil notebook a nasedl do auta...“

„Jen jestli to nebylo trochu jinak,“ mínilaStrouhalová s potměšilým výrazem.

„Jak jinak?“Konrádové se zmocnil pocit marnosti.

Zajímala ji Vítková, ne nějaký uprchlý počí-tačový maniak!

„Vachovo auto stálo před naším domemnaposledy 19. března. Ten večer měl návště-vu, nějaké dva chlapíky. Tenkrát jsem siříkala, že museli hodně popíjet, aspoň Vachurčitě, protože nemohl chodit. Museli hok tý jeho audině doslova táhnout. Vach byluprostřed, držel se jich kolem ramen a nohyvláčel bezvládně za sebou...“

„Jéžišmarjá,“ vydechla Konrádová. „Pročjste nic neoznámila?“

Strouhalová mávla nerudně rukou.„Proč? Proč? Mně se to tenkrát nezdálo

podezřelé... Ale pak jsem viděla v televizijeden krimiseriál, jmenuje se to Zátoka mrt-vých očí. Zavraždili tam jednoho nepohodl-ného dealera, vynesli ho přesně takhle vena zakopali ve skalách. Koukala jsem na tojako blázen. Krve by se ve mně nikdo nedo-řezal!“

� � �Velmi podobnými pocity protrpěla zbytek

noci i kriminalistka Konrádová. Má snad býtjejím vkladem do spolupráce s krajskoumordpartou to, že nebude mít k dvojnásobné

vraždě stopařek žádný dobrý nápad, žádnýpoznatek – zato se vytasí s podezřením najinou vraždu? Notabene vraždu, kterouvydedukovala stará kantorka, co dočistapropadla nezřízenému sledování televizníchseriálů?

Převalovala se na posteli, vzteklá naddalší probdělou nocí. Nakonec s proklíná-ním odhodila peřinu. Dala si zabijácky stu-denou sprchu, do ubrousku zabalila pársušenek a ještě před šestou ranní překvapilauniformovanou službu ve vrátnici.

„Mám dneska fofr. A jelikož ranníptáče...“ zahalekala s nucenou veselostíKonrádová.

„Jo, znám. Do prdele doskáče,“ mávlrukou skepticky strážný. Velký hrnek horkékávy si kriminalistka přestěhovala k počíta-či s centrálními daty. Zadala heslo, ťukyťuk... Nejdřív si našla zprávu o Vachověpohřešování včetně typu a poznávací značkyauta, se kterým měl pláchnout do ciziny.

Příští dlouhé minuty patřily hledání data-báze přihlášených aut, přesně řečeno vozůstejného typu, jako bylo Vachovo. Vypsanájména majitelů nových i ojetých audin pakporovnala s operativními poznatky o stycícha kontaktech zmizelého muže.

Jedno jméno se shodovalo. Víc Konrádo-vá ani nepotřebovala.

Kriminalistka se podívala na hodinky. Zanecelých sto dvacet minut měla začít dalšíporada mordprty.

Konrádové se stáhl žaludek. Ta dnešníporada bude hustá!

� � �„Sedmatřicetiletý Petr Čihák, dvakrát

soudně trestaný, jednou za podvod, jednouza ublížení s těžkou újmou na zdraví. Znalse s pohřešovaným Vachem a spolu s jistýmVáclavem Smitkou jsou podezřelí z toho, žese finančně a organizačně podíleli na hacke-rově trestné činnosti.“

V místnosti bylo ticho. Nevěřící, nechá-pavé ticho... Jako kdyby místo mě promluvilMarťan, pomyslela si Konrádová zoufale.

„Čihák i Smitka mají bydliště v Praze,ovšem Smitkovi patří v našem okrese země-dělská usedlost. Nachází se zhruba dvanáctkilometrů od Hejtmánkovic... Tři týdny poVachově zmizení si Čihák – podle všehopřes nastrčeného prostředníka – pořídil audi-nu stejného typu, jakou měl Vach.“

Jestliže ještě na začátku vystoupení Kon-rádové si někteří z kriminalistů pročítali lej-stra před sebou, teď měla jejich pozornostbeze zbytku. Pravda, jedním okem šilhali poHonysovi, kdy zasáhne. Nečekali dlouho.

„Tak moment, paní kolegyně...“ Majoro-va silueta připomínala nasupeného býkapřed útokem. „Chcete naznačit...“

„Ještě tři věty,“ vzala si zase směle slovoKonrádová. „Pokud má učitelka Strouhalo-vá pravdu a byli to Čihák se Smitkou, kdozlikvidovali Vacha, je docela dobře možné,že taky vesele jezdí jeho autem. Co kdyby siZdeňka s Karolinou na trase do Hejtmánko-vic čirou náhodou stoply právě Čiháka?Zdeňka Vítková bydlela ve stejném domějako Vach. Třeba si...“

„Dost!“ zavelel Honys. „Nikdy bych sinepomyslel, kolik se do pár vět vejde odváž-ných dedukcí! Nebo ještě spíš fantazírují-cích blábolů.“

Někdo u stolu se posměšně uchechtl.Honysova tvář zůstala vážná.

„Včera večer uplynulo osmačtyřicethodin od vraždy stopařek. Dva dny náskokupro vraha a my pořád nic nemáme. Kroměbláznivého nápadu naší mladičké kolegyně.Tak se ptám vás, těch starších a zkušeněj-ších... Nabídnete mi něco lepšího?“

Najednou všichni začali koukat do papírůpřed sebou.

Bleskové zadržení za pomoci maskovanézásahovky slavilo úspěch. Čihák se Smitkoubyli zaskočeni, zdrceni. Popírali jakoukolitrestnou činnost, vyhrožovali známostmi...Odděleně prováděné výslechy mělys pozvolna plynoucím časem dvojí efekt.Pár narážek stačilo, aby oba výtečníci nevě-děli, co už ten druhý vyklopil, samozřejměk tíži prvního. A taky bylo jasné, že to budeSmitka, komu dřív povolí nervy.

„Já jsem nikdy neměl s kriminálkou ople-tačky! Lituju dne, kdy jsem potkal Čihákaa nechal si od něho nabulíkovat, jak snadnopřijdeme k penězům. Udělal jsem pitomost,ale z toho vlaku se už nedalo vystoupit.Čihák mi vyhrožoval, že jestli ho nebuduposlouchat, že se pomstí celé mojí rodině.Rozumíte, nešlo o mě, ale o manželkua moje děti!“

Honys si ke Smitkovu výslechu přibralKonrádovou a neušlo mu, jak si mladá kri-minalistka vede zkušeně. Nepřerušovala užnapůl plačícího Smitku, jenom chápavě při-kyvovala jeho lamentacím. A Smitka mluvil,mluvil a mluvil...

Vachovo počítačové umění vyneslo trojicikumpánů slušný zisk, ale brzy pochopili, žehacker za sebou nezametl dostatečně stopy.Tak ho Čihák uškrtil páskem. Potřebovali sezbavit mrtvoly. Těch pár metrů transportu„opilého“ kamaráda k autu zvládli, marnědoufali, že beze svědků. Vachovu mrtvoluzakopali u Smitky ve stodole. Auto změnilobarvu i majitele... Pohoda, jenomže přede-včírem stopli dvěma pěkným holkám!

„Na vnitřní klice u zadních dveří zůstalapo Vachovi maličká samolepka. Beruška proštěstí. Ta blondýnka ji poznala, sama ji tamprý nalepila, když ji Vach párkrát někamvezl,“ horečně vyprávěl Smitka.

„Holka si to nenechala pro sebe. Začala sevšelijak vyptávat. Řídil jsem, ale neušlo mi,jak Petr Čihák znervózněl. Měl pod seda-dlem pistoli, upravenou malorážku s tlumi-čem... Najednou ji na holky namířil a poru-čil mi, abych lesníma cestama zajel co nej-dál od Hejtmánkovic. Pak jsme vystoupili,já měl taky pistoli, každej jsme tu svojiodvedl stranou... Já ji ale nedokázal zabít,ona se mi nabídla jako ženská, jo, to jsemchtěl, líbila se mi... Ale pak za námi přišelČihák a zezadu ji odpráskl! Stejně jako tudruhou!“

Plačícího Smitku odvezli do cely.„Chlapi udržujou Čiháka celou dobu

v provozní teplotě,“ řekl Honys. „Už je celejnervózní, rád by věděl, co všechno Smitkapustil. Tak mu to povíme. Ale bacha, Čihákbude daleko větší tvrďas!“

„Však on změkne,“ ušklíbla se Konrádo-vá bojovně.

Její grimasa majora Honyse rozesmála.

Ilustrace Kristina POKORNÁ

�

Situace, pohyb vozidel, okolnosti –vše bylo vlastně vzápětí zcela jasné:Škoda Fabia combi se čtyřicetiletýmřidičem ujížděla rychlostí necelýchsto kilometrů v hodině od Prahy –domů do Chomutova, jako každýden. Mikrobusový Ford Transit řízenýzkušeným pětačtyřicetiletým šoférem a se sedmi dalšími lidmi (ve věku od 23 do 64 let) „na palubě“,mířil zhruba osmdesátkou – vesměru ku Praze – do práce, na nočníšichtu. Nákladní vozidlo RenaultMagnum s návěsem Kogel mělov přepravním prostoru 20 tun želez-ných ingotů, na tachometru sotvasedmdesátku...

Bylo 13. února letošního roku,úterý, krátce po 18. hodině. Tma, při-tom jasno, bezvětří, teplota kolemnuly. Nový živičný povrch na obchva-tu obce Panenský Týnec suchý, čistý,bez závad. Úsek silnice přehledný, setřemi jízdními pruhy, za postrannímznačením vozovky zpevněné živičnékrajnice v půlmetrové až půldruhame-trové šíři.

A škodověnka spěchající k domácí-mu krbu předjíždí dva těsně za sebouzavěšené kamiony. Po mírném sjezduod hlavního města, v obdobně lehkém,vlevo se stáčejícím stoupání přecházíkomunikace na pravé straně ve dva

proudy. Snad proto se tam běžně jezdí-vá hodně rychle.

Jenomže manager velké státní firmynestačí s Fabií dokončit předjížděcímanévr. Byl ještě levými koly za plný-mi čarami, když se bokem střetls Transitem.

Boční zrcátka s třeskem uletěla.������

Z pohledu vozidla transportujícíhotým zámečníků a instalatérů můžemeo souběhu událostí pouze spekulovat.Muž za volantem měl trasu rovněžmnohokrát najetou, jistě věděl o po-stranním prostoru na celkem čerstvězrekonstruovaném úseku silnice.Možná si při pohledu na světla protije-

doucího – nesprávně předjíždějícího –auta řekl, že to nechá tomu darebnémuřidiči naproti vychutnat. Nebo měls nastupujícím zimním večerem trochuunavené „automatizmy“ řízení na vcel-ku bezproblémové části pravidelněopakované cesty. Na každý pád bylpřece v právu, jel řádně, nemuselnikam uhýbat – byť k tomu měl až pře-bohatě místa.

Jenomže následné otření boku o bokbylo nad jakékoliv očekávání drsnější.Vyhodilo Transit vlevo do protisměru.

Pilot náklaďáku myslel při řízenísoustředěně na vlastní jízdu, na pravýokraj silnice, asi i on částečně „zauto-matizovaně“. V okamžiku, kdy mu podnos vletěly protisměrné světlomety,nestačil ani sešlápnout brzdový pedál.

Obrovská rána srazila, výbušně sli-sovala tři řady sedaček mikrobusu dojednometrové délky. Dva pasažéřivyletěli proti nákladní soupravě okny,ostatní zůstali ve zpresovaných tros-kách.

Všech osm cestujících spolupracov-níků ukončilo v několika zlomcích vte-řin osobní životní pouť...������

Jejich osud by zřejmě neovlivnilo anipečlivější připoutání v bezpečnostníchpásech, ani kdyby model Forda vyka-zoval mladší rok výroby. Snad jediněvstřícný, bezmála nenápadný, pohybvolantem vpravo v naprostém souladu

s pravidly silničního provozu jedoucí-ho řidiče mohl osudový – strašný –střet odvrátit, předejít!

Výchozí, zásadní chyba – vina –vodiče osobního vozu je ovšem neod-diskutovatelná, nezpochybnitelná.

A stejně tak trest na hranici deseti letbezodkladného odnětí svobody.

I výstraha, nejčernější memento pronás všechny ostatní účastníky pohybupo silnicích.

Vždyť moudřejší vyhrává, byť – prozachování zdraví, života – i klidně odzřejmého osobního práva ustupuje...

Nejen v současném čase!/ki/

Reprofoto P ČR Louny

POLICISTA Křížky u silnice � 35

URAŽENÉ ZRCÁTKOAAAA OOOOSSSSMMMM ŽŽŽŽIIIIVVVVOOOOTTTTŮŮŮŮ

PPPošta v Třebíči před třiačtyřiceti lety. Tele-graf zadrnčel a z mosazné cívky se odvíjelproužek papíru: Narodil se vám vnoučekMartin. Stop. 53 centimetrů – tři kila dvacet.Stop. Všichni v pořádku. Stop.

Úřednice rozstříhala potištěnou páskua nalepila ji do příslušného blanketu.

„Pane doručovateli!“Vladimír Kácel se zvedl ze židle, kde

marně řešil novinovou křížovku.„Ano?“„Máte tu kšeft.“Popadl pošťáckou kabelu a vyšel z budo-

vy do sychravého listopadového dne. Tako-vé pochůzky měl rád. Nositelé dobrýchzpráv bývají vítáni, štamprlička pro zahřátíještě ve dveřích a pětka, někdy i dvacka vsu-nutá do dlaně. To telegramy o úmrtí v rodi-ně bývají horší. Jako by pošťák mohl za to,že babička už nežije.

Vítr hnal do očí drobné kapky deště,v oknech domů podél řeky svítila světla.Podzimní dny jsou odporně krátké a nevlíd-né. Jsou pochopitelně místa, kde se dá tohleroční období přežít celkem v pohodě, ovšemna to by musel mít člověk spoustu peněza ne se plácat od výplaty k výplatě.

Prarodičům udělal radost, slivovice hřálav žaludku, za hodinku byl zpátky na poště.

„Ještě něco?“„Zatím nic, pane Kácel.“Usadil se v rohu místnosti, odkud měl

výhled na velkou železnou pokladnu, dokteré se ukládaly peníze a cenné zásilky svá-žené z celého okresu.���Sedmnáctého listopadu roku pětašedesát

byla středa, kalendář se sice zmiňovalo významném dni studentů, nicméně dopráce se šlo jako kdykoliv jindy. A na poštěse začínalo už v pět hodin ráno. Prakticky vestejnou dobu zazvonil na Obvodním odděle-

ní Veřejné bezpečnosti v Třebíči telefon.„Ztratila se kasa!“„Cože?“„No pokladna. Musíte přijet. Uvnitř bylo

skoro čtvrt milionu korun.“Na poštovní úřad v dvouposchoďové

budově na rohu Malinovského třídy a Sou-kenické ulice přijeli policisté z obvodu popatnácti minutách. Našli místnost plnouúředníků a prázdné místo za drátěnou mříží,kde dříve stávala plechová skříň suplujícípořádný nedobytný trezor. O dalších dvacetminut později dorazili kriminalisté z brněn-ské správy a začali pečlivě ohledávat místočinu.

Dvojité okno má rozvorové uzávěry,které jsou odjištěné a obě křídla jsou po-otevřená směrem do místnosti. Venkovnířímsa je oplechovaná, v plechu jsou čerstvěvyryté stopy po tažení nějakého těžkéhopředmětu. Proti druhému oknu stojíu chodníku služební auto čs. spojů, značkyTudor, které je bez předních kol a nápravumá podloženou cihlami. Vedle něj je zapar-kováno skříňové auto Praga V3S a oběvozidla dokonale stíní obě okna vedoucí doSoukenické ulice.

Manipulační místnost, ve které byla ztra-cená pokladna umístěna, má dveře dochodby opatřené zadlabávacím zámkems bezpečnostní vložkou systému FAB. Připrvních orientačních výsleších se zjistilo, žeklíč od zámku dveří má přibližně čtyřicetzaměstnanců pošty, jeden z nich dokoncesvůj klíč nedávno ztratil na ulici.

Zámek sám nevykazuje stopy mechanic-kého poškození a expertiza potvrdila, ženebyl otevřen násilným způsobem.

Ze dvora byl pod jedním oknem vedou-cím do kanceláří poštovního úřadu přistavenstavební žebřík, což naznačovalo způsob,kterým se pachatel či pachatelé dostali

dovnitř. Podle zjištěných skutečností se takmohlo stát mezi devátou hodinou večerníšestnáctého listopadu a pátou ranní následu-jícího dne. Budova pošty byla v tu dobuprázdná, jen v jedné místnosti sousedícís kancelářemi byla noční služba rozhlasu podrátě.

Mimochodem, to je dnes už také vcelkuzapomenutá záležitost, takový pozůstateknervózní atmosféry studené války. Soudilose totiž, že v případě ozbrojeného konfliktuby mohlo snadno dojít k umlčení centrálníchvysílačů a rádio po drátě mělo v kritickésituaci občany o nejdůležitějších opatřeníchinformovat. Koneckonců, v době, o které sivyprávíme, uběhly od kubánské krize,během níž stál svět na samé hranici nukleár-ního konfliktu, pouhé tři roky.

Výpověď ženy, která klimbala u pohoto-vostního mikrofonu, byla poměrně zají-mavá.

„Blížilo se ke dvanácté, když jsem slyše-la nějaký ruch na ulici. Zhasla jsem světloa šla se podívat skrz přivřenou okenici ven.Na protějším chodníku stál asi třicetiletý,dost vysoký blonďák, to bylo ve světle pou-liční lucerny vidět. A vedle náklaďáku par-kovalo veliké osobní auto s otevřenýmvíkem kufru. Pak ten chlapík nastoupila auto odjelo…“

Typ vozu svědkyně nepoznala, upřesnilavšak čas.

„Krátce nato se v rádiu hrály půlnočníhymny.“

Okamžitě se rozjelo rozsáhlé vyšetřováníopřené o první zjištěná fakta.

Pokladna byla vynesena oknem, vedou-cím z místnosti doručovatelů do Soukenickéulice. Pachatelé museli být nejméně dva,neboť bylo vyloučeno, aby s podobnýmnákladem manipuloval jen jeden člověk.Měli k dispozici dopravní prostředek, prav-

ččččttttyyyyřřřřiiiicccceeeetttt

kkkkllllííííččččůůůů

36 � Z policejních archivů POLICISTA

Dnešní Třebíč

děpodobně velké osobní nebo dodávkovéauto. Museli vědět, že je ke kase snadný pří-stup a přes noc v ní bývá přechovávánopoměrně velké množství peněz. Do místnos-ti se dostali pomocí pravého klíče, neboalespoň klíče vyrobeného podle originálníhovzoru.

Čtyřicet zaměstnanců. Vyslechnut bylpochopitelně každý, kriminalisté však začí-nali od těch nejpodezřelejších. Jistý Vladi-mír Kácel měl už jeden zahlazený záznamv trestním rejstříku, vědělo se o něm, že ráda značně popíjí a na ubytovně si od kamará-dů často vypůjčuje peníze.

„Kdepak jste v noci byl?“Pokrčil rameny a vyjmenoval dvě restau-

race. V první hospodě hrál se známými mari-áš, kolem půlnoci přešel do vinárny, kde klá-bosil s barmankou. Alibi tím pádem může

potvrdit řada svědků. To bylo přesvědčivéa Kácel uvolnil židli pro dalšího v pořadí.

Na případu hned od začátku pracovalovelmi mnoho lidí, informováni byli všichnivedoucí obvodních oddělení v okrese a ope-

rativa přinášela nové a nové informace. Vět-šinou s případem nesouvisely, ale jednaz nich vyšetřovatele zaujala.

Doručovatel Kácel prý přibližně tak jed-nou za čtrnáct dní jezdí za svými rodiči doRouchovan, kde v místní hospodě vysedávás jistým Liborem Lukasem. Je to vyšší,poměrně mladý chlap s nápadně světlýmivlasy.

Samozřejmě to mohla být náhoda. Ovšemza malý pokus to stálo. Kriminalisté si zavo-lali Vladimíra Kácela podruhé.

„Co ještě chcete vědět? Všechno jsemřekl.“

„Třeba ne.“„Obtěžujete slušný lidi…“„Tím myslíte pana Lukase?“Poštovní doručovatel ztuhnul.„Co je s ním?“„Byl mnohem hovornější. A všechno sha-

zuje na vás.“Takový vousatý policejní trik.„Nechápu, o čem mluvíte.“„Přece o té kase. Libor Lukas se přiznal.“Nevinný člověk by v podobné situaci nej-

spíš nechápavě kroutil hlavou, opakoval, žese svět zbláznil, nebo by uraženě mlčel.

Kácel hněvivě udeřilpěstí do stolu.

„Ten vůl!“ pravil.Pak se dal do dlouhéhoa poměrně plynuléhovyprávění.���

Na pokladnu si mys-lel už dlouho, věděl, žeje do ní ukládánaspousta peněz a bylpřesvědčen, že nenívelký problém takovouplechovou almaruotevřít. Nicméně, sámsi na to netroufal, bylomu jasné, že by patřilmezi první podezřelé.

Takže ten podnět,i když možná nechtěně,přišel od Lukase. Liborpoznamenal, že by

potřeboval větší obnos, než jaký dokáževydělat rukama, a Vladimír se svěřil s tím,že takový malý nápad by měl. Domluvili serychle. Lukas navrhl přibrat do party kama-ráda Škubu, ten měl k dispozici automobil,

což mohlo přispět k rychlejší operativnostiskupiny.

V úterý, šestnáctého listopadu, Kácelvšechno pečlivě připravil. Okno do dvoranechal jen přivřené, z nedalekého staveništěpřinesl žebřík, který schoval za rozpadloukůlnou, předal Liborovi plán interiéru a klíčod manipulační místnosti. Pak si odešel shá-nět alibi, mariášová parta byla na něcopodobného vcelku ideální.

Lukas chtěl původně otevřít pokladnu namístě, jenže se mu to nedařilo, odtáhl tedykasu k oknu zastíněnému zaparkovanýmnáklaďákem. Zahvízdal na přítele Škubu,který předjel se stařičkým Chevroletem,společně pokladnu nacpali do zavazadlové-ho prostoru. Odjeli, a teprve po chvíli siLukas vzpomněl, že na chodníku zapomněltašku s vrtačkou a hasákem. Vrátili se protozpátky. Všude byl klid. Libor naložil kasař-ské nádobíčko a chvilku pozoroval ztichloubudovu. To byl zřejmě okamžik, kdy hozahlédla noční služba od rozhlasu po drátě.

„Dělej,“ vyzval ho kamarád. Nasedl a oba odjeli směrem k Brnu. Ces-

tou zabočili do lesa, kde za světla baterekpokladnu vypáčili. Uvnitř bylo mnohem víc

peněz, než doufali. Dvě stěčtyřicet tisíc korun, to předsta-vovalo v šedesátých letechkapitál dnes přibližně třímilio-nový. V báječné náladě pokra-čovali v cestě, jen u mostu nachvíli zastavili a rozpáranoupokladnu hodili do řeky Jihla-vy.

Do Brna přijeli nad ránem.Lukas zamířil na ubytovnu,Škuba domů.

„Kdes byl?“ zajímala semanželka.

„Na melouchu,“ řekl struč-ně. „Ale vyplatilo se to.“ Pakpředal ženě dvě stě korun, cožbyla částka, která uklidnilavšechny výčitky.���Ve čtvrtek ráno byli pacha-

telé zadrženi, od nahlášení loupeže uběhlonecelých třicet hodin. Zajištěny byly téměřvšechny ukradené peníze, většina z nichještě v balíčcích s označením jednotlivýchpoštovních úřadů, z nichž byly sváženy.Přiznání obviněných potvrdila rekonstrukcecelé krádeže i nález poničené pokladnyv řece Jihlavě.

Tresty za rozkrádání majetku v socialis-tickém vlastnictví byly v šedesátých letechvelice přísné, krajský soud poslal LiboraLukase za mříže na jedenáct a KamilaŠkubu na deset let. Vladimír Kácel pakdostal osm roků odnětí svobody.���Telegraf zadrnčel a z mosazné cívky se

odvíjel proužek papíru. Narodil se chlape-ček. Taková báječná zpráva. Bohužel jineměl kdo okamžitě doručit, poštovní úřed-nice přetlumočila vzkaz telefonicky.

Navždycky zmizela éra telegrafickýchdepeší, stařičké přístroje zůstaly jen v poš-tovním muzeu. A z dítěte, které tenkrát při-šlo na svět, je dneska chlapík, kterémupomalu táhne na padesátku.

Antonín JIROTKAFoto archiv autora

POLICISTA Z policejních archivů � 37

Zaparkované vozy stínily přízemní okna

Zadní trakt poštovního úřadu

Pokladna byla nalezena v řece

NNNa nemocničním lůžku umírala legenda

pražské mordparty, emeritní major JaroslavZahrádka. Když byl ještě fit, dokázal svýmvyprávěním nejen přiblížit dávné zločiny,ale také nastínit život hlavního města a jehookolí v 50. až 70. letech minulého století.Zahrádka uměl vyprávět – a pokud jstechtěli, mohli jste se od něho něco přiučito kriminalistickém řemesle.

Teď živá legenda umírala. Většinu méšpitální návštěvy Jaroušek prospal, pak sena pět, deset minut probral a mohli jsme sitrochu povídat. Než znovu upadl do spán-ku... Nebylo proč váhat.

„Jardo, já ti mockrát děkuju.“Bezmasou tvář prosvítil úsměv.„Za co, prosímtě.“„Za všechno.“Pár hodin na to Zahrádka umřel. Špič-

kový kriminalista a dobrý člověk odešelnavěky.

I když... Mezi policajty, pisálky a dostmožná i vysloužilými zločinci je jehojméno připomínáno stále. Poletuje jakomalý plamínek, ale stačí přiložit pár slova rozzáří se nádherným příběhem. Takže,milí čtenáři, pokud se chcete vydat v sto-pách starého detektiva a prožít znovuněkteré jeho případy, milerád se stanuvaším průvodcem.

Ožil přízrak vraha Vranské?Psal se 23. duben 1951. Od vody táhlo,

mrazivé pocity vnímali kriminalisté Nečá-sek a Zahrádka i ve svých útrobách. Nešloo hrůzu z nálezu mrtvoly, tohle měli uždávno za sebou, spíš jim tělem brnkala star-tovní horečka. Takový případ se nerodíkaždý den! Dopadnou vraha? Bude toúspěch? Nebo blamáž?

Stáli nad vltavským zdymadlem v Kle-cánkách, na sever od Prahy, dívali se dovody v místech, kde ještě před hodinou

ležela velká papírová krabice obalenádvěma přikrývkami vínové barvy, nepo-chybně starým závěsem. Mnohem důleži-tější byl ale obsah škatule: trup ženy bezhlavy a dolních končetin. V levém prsubylo těsně vedle sebe pět bodných ran,každá z nich zasáhla srdce. Bodance para-doxně působily úhledným dojmem, jako byje pachatel zasazoval kolmo vůči už ležící,snad bezmocné, snad omráčené oběti...

Starší z dvojice kriminalistů MiloslavNečásek si odplivl do vody. Ale stejně senedokázal zbavit zvláštní pachuti v ústech:Ožil snad po osmnácti letech přízrak vrahaOtýlie Vranské? Lehkomyslné holky, cosvoje tělo prodávala za večer v restauraci,jindy za mlhavý příslib vážného vztahu?Žila jako pražské nočňátko a svým způso-bem si svůj konec vykoledovala: Na přelo-mu srpna a září 1933 ji zavraždil neznámýsadista. Dvě rány sekáčkem do hlavy vyko-naly svoje, sedmero bodnutí do srdeční kra-jiny bylo už vlastně zbytečných a svědčilospíš o sexuální zuřivosti pachatele. Ten povraždě tělo rozřezal a 1. září večer poslal vedvou kufrech na Slovensko...

Nečásek – s odstupem let – věnoval ne-málo úsilí rozluštění záhady jménem Vran-ská. Měl svoje teorie, měl vytypovanéhomožného pachatele... Začalo vrahovi zabí-jení mladých žen zase chutnat? Nebo jevšechno úplně jinak? Nečásek se podívalna netrpělivě přešlapujícího Zahrádku.Rozuměli si beze slov. Jdeme na to!

Jizva zvaná thorakoplastikaKriminalistická abeceda je vlastně jed-

noduchá. Teda, když se ji naučíte... Priori-tou bylo dát mrtvole jméno, to bude počá-tek všeho. Soudní lékař František Hájek –v roce 1933 pitval i Vranskou – upozornilna jizvu na zádech oběti, následek operace

hrudníku zvané thorakoplastika. Kdo mělna kriminálce nohy, pátral ve zdravotnic-kých zařízeních po ženách ve věku 20 až 30let, které se v minulosti podrobily zmíněné-mu zákroku. Mravenčí práce slavilaúspěch.

Z šestnácti stovek jmén nakonec zacin-kalo to správné: 26letá Herta Černínová,roz. Ulrichová, bytem na Žižkově, prochá-zela nejenom evidencí operovaných žen,ale také osob pohřešovaných, resp. hleda-ných: Pokladní Černínová zmizela 17.dubna 1951 kolem poledne, když krátcepředtím vyzvedla v Živnobance na praž-ských Příkopech asi 80 000 korun navýplaty. Do blízkého zaměstnání v národ-ním podniku Obnova v Opletalově (tehdyLützowově) ulici se už nikdy nevrátila...

Jelikož měla příbuzné v tehdejším Zá-padním Německu, stala se rázem podezře-lou jak ze zpronevěry, tak z emigrace. Jepříznačné pro tehdejší dobu, jak se třídněnenávistný tón úředních dokumentů vůčiČernínové postupně mění v hodnocenío pracovité a oblíbené kolegyni, stejně jakodobré a láskyplné manželce – teď už ovšemjen bezmocné oběti surové vraždy.

Na žádné sentimenty či resentimenty aledetektivové z mordparty neměli čas. Znaliuž jméno oběti, dokázali si představit mla-dou paní účetní, jak vyšla z banky... Poled-ní únos v centru Prahy? Pitomost! Znalcipovodí Vltavy určili jako pravděpodobnémísto vhození krabice s tělem asi kilometrnad jezem na levém břehu. Místo je vzdá-leno veřejné dopravě, navíc opatrný pacha-tel se sotva předváděl veřejnosti cobypěšák s objemným zavazadlem. Určitě pou-žil automobil... Co když vlákal do stejnéhovozu i Černínovou? Musela ho dobře znát,jinak by ji nepřesvědčil, aby přisedla... Toje ono! Vrah bezpečně věděl, že oběť pone-se peníze na výplaty, šel najisto... Co kdyžje to nějaký její kolega?

38 � Případy majora Zahrádky POLICISTA

Smrt se bezostyšněvpíjela do tváře staréhomuže. Už si ani nebylpodobný, ten někdejšíchlap se silným zátylkem a lehce zvlněnými vlasy, kterýse svého času muselzamlouvat ženským.Oba jsme cítili, žekonec je neodvratný.Ještě před měsícemjsme u něj v bytě plánovali, jak na jařevyrazíme na místa starých vražd. Teď užjsme věděli svoje...

JJJJEEEENNNN PPPPRRRROOOO TTTTEEEENNNN DDDDNNNNEEEEŠŠŠŠNNNNÍÍÍÍ DDDDEEEENNNN.... .... ....

Emeritní major Jaroslav Zahrádka (na snímku vpravo),špičkový vyšetřovatel (1912–1996)v rozhovoru se svým kolegou pplk. Miroslavem Kučerou.

Taková divná nehodaPodnik Obnova měl v Praze řadu provo-

zoven s několika stovkami zaměstnanců.Ti, co znali Černínovou a vlastnili auto, sepočítali jen na desítky. Někteří měli chatr-né alibi, to se stává, ale nikdo neměl takDIVNÉ alibi jako 34letý účetní MiroslavŠmíd. Ještě nedávno seděli s Černínovouve stejné kanceláři, pak Šmíd přesídlil dolibeňské centrály podniku. Taky on vyzve-dl kritické úterý 17. dubna v Živnobancepeníze, zamířil do Opletalky, kde si potře-boval něco vyřídit a mimo jiné se setkali s Černínovou. Cestou zpět do Libně pora-zil Šmída neznámý motocyklista, který houplatil, aby nehodu neohlásil. Nicméněúčetní si musel vzít taxíka a odjet domů doNebušic k manželce, aby si převlékl zvále-né a špinavé šaty. Do práce se vrátil asiv jednu po poledni, dokončil směnu, pakzamířil autobusem domů...

Tady se ovšem divné alibi lámalo dosnadno vyvratitelné lži. Spoluzaměstnanciunisono tvrdili, že se Šmíd vrátil do Libněaž po čtvrté odpolední, skutečně byl jinakoblečený než ráno, zdál se jim bledý,vyplašený... Večer Šmíd domů do Nebušicnedorazil, ostatně manželka s ním ten denke stolu a k loži nepočítala, pravidelně kaž-

dou středu totiž jezdíval pan účetní na celo-noční kontroly... Co víc, během úterka 17.dubna se Šmíd doma vůbec neukázal, his-torku o nešikovném motocyklistovi a zvá-lených šatech vyprávěl manželce až vestředu ráno... Trochu moc náhod najednou!Miroslav Šmíd putoval 25. dubna do vyšet-řovací vazby.

Setkání na pitevně„Chtěli jsme ho zlomit, a tak jsme ho

ještě večer vzali na soudní, ukázat mu trupzavražděné ženy,“ vzpomínal po letech

Jaroslav Zahrádka. „Schválně jsme nachy-stali aranžmá jako v nějakém hororu, aleŠmíd zachoval obdivuhodný klid a jenomprohodil: To je opravdu paní Černínová?To je ale hrozné! Kdopak jí to mohl udělat?Nebylo s ním pořízení, pořád jen při výsle-chu opakoval, že nikoho nezabil a že neníjeho povinností pamatovat si nějakéhomotocyklistu nebo taxíkáře! A že svůj vůznedávno prodal známému hudebníkoviTrojanovi...

Věděli jsme, že doma v Nebušicích rozře-zat tělo oběti nemohl, musel mít tedy ještěnějaký jiný byt nebo aspoň kumbál. A automusel mít taky! Nakonec jsme se dostališťastnou náhodou na jeho milenku a takyspolupachatelku. Jí a její matce patřil vršo-vický byt na tehdejší třídě Sboru národníbezpečnosti, dnes Vršovické ulici. Byt, kterýposloužil jako místo činu! To byla velkáNečáskova zásluha, že jsme na tu milenkuvyzráli. Věděli jsme, že Šmíd navštěvovaldrahé restaurace s nějakou Věrou – a že tostoprocentně nebyla jeho manželka...

Měli jsme taky hlášku, že Šmídovi vola-la několikrát do práce nějaká ženská, protojsme začali hlídat telefon. 26. dubna seozvala znovu. Nečásek to riskl a sebevědo-mě ji seřval do sluchátka: Vy jste Věra, že

jo? No to je dost! Užse po vás sháníme!Potřebujeme, abystepotvrdila alibi panaŠmída! Okamžitě sedostavte k výslechu!Kdyby byla zavěsi-la, hledali bychom jimnohem složitěji.Právě přes ni jsme sedostali Šmídovi nakobylku!“ usmívalse Zahrádka.

Kristián se závažím a nůžkamiNakonec vyšla najevo celá pravda. Za

poslední tři roky zpronevěřil Šmíd více nežtři miliony. Uměl zabezpečit rodinu, alemnohem víc ho stála milenka Věra, předkterou se chtěl předvést jako náramnýkavalír. Večeře v drahých restauracích,nákladné dary, několikadenní výlety taxí-kem na Slovensko... Aby nevzbudil po-dezření, musel si navenek zachovat zdánípoctivého a pracovitého úředníčka.

Byl to vlastně dvojí život, ne nepodobnýhrdinovi slavného filmu s OldřichemNovým: Jednou týdně vystupuje pan Kris-tián jako úchvatný, zcestovalý lev salonů,zpívající do ouška Adině Mandlové Jen proten dnešní dééén stojí za to žít... Zbytekčasu dělí mezi klotové rukávy a nudnýpoklid rodinného krbu. Jak jednoduché!

Nebo spíš vyčerpávající, a to nejenfinančně? V roce 1950 poprvé selhaly Šmí-dovi nervy. Uvědomil si, že jediná účetníkontrola ho může zničit a raději změnilzaměstnání. Zavřete oči, odcházím...Jenomže v Obnově byla daleko přehledněj-ší ekonomická struktura, tady se podvodyve velkém ani v malém dělat nedaly! Přecenepřizná před Věrou pravdu! A co si takhlevypomoci loupežnou vraždou?

Vražda mezi sušenkamiVypůjčil si od své milenky byt – podle

smyšlené verze měl patřit Šmídově tetě –a Hertu Černínovou do něj z Příkopů vlákalpod záminkou výhodného prodeje zánovní-ho psacího stroje. Uvařil oběti kávu, pustilnahlas gramofon... Když žena sepisovalakvitanci, udeřil ji zezadu kilogramovýmzávažím do hlavy. Křičící žena se bránilai na zemi, Šmíd jí zasazoval další a dalšírány, váleli se za zvuků taneční hudby,mezi rozsypanými sušenkami... Kdyžkonečně Černínová zmlkla, odtáhl Šmídjejí tělo do koupelny, vysvlékl ji a ubodalnůžkami. Jen co si „zajistil“ alibi, vrátil seve společnosti milenky a její matky dobytu, aby zde dokončil řezničinu. Tělov krabici a v kufru odvezl autem, které sipůjčil za kavalírskou odměnu od známéhočíšníka, k řece.

„Největší Šmídovou chybou bylo, kdyžse nepřesvědčil, že balík – kufr s nohamaa hlavou – zůstal na dně řeky, vylovili jsme

ho až po vrahově zat-čení – se pořádně ne-ponořil. Zmizení Čer-nínové, podezřelé zezpronevěry a emigrace,by nikdo nevyšetřovaljako vraždu,“ uzavíralemeritní major Zahrád-ka svoje vyprávění.Kauza Šmíd znamenalajeden z největších ús-pěchů poválečné krimi-nalistiky. A proč siprvorepubliková mord-parta vylámala zuby napřípadu Otýlie Vran-ské? Hlavní příčinumůžeme vidět v moti-vu, obecně vzato se

sexuální vraždy objasňují složitěji. De-viovaný vrah Vranské se nejspíš potkal sesvou obětí až těsně před činem, mezi ními obětí tedy nebyl do osudné chvíle žádnývztah. Šmída vedl naopak motiv loupežný.Jako bývalý kolega Černínové plánovalzločin dík znalostem o pracovním životěoběti, jejich vzájemné vazby však mohlapolicie snáz odhalit.

Viktorín ŠULCFoto Jiří Novák (1)

a archiv autora

POLICISTA Případy majora Zahrádky � 39

Když poznala Herta Černínová nového koleguMiroslava Šmída, sotva mohla tušit, že se právě potkala se svým vrahem.Kufr s hrůzným obsahem, který vylovili potápěči.

Hradlový jez v Klecánkách, kde se zachytil balík s trupem.

Nový představitel Bonda sice nastoupil užminule, v nové verzi Casina Royale, a zdálose, že změna v titulní roli proběhla sices pochybnostmi, ale nakonec přesto přijatel-ně, leč dvaadvacátý bondovský film v řadě,Quantum of Solace (tedy pro tuzemce nevy-studovavší anglických škol Množství útě-chy), vyvolává rozpaků o mnoho více. A nej-de už o Daniela Craiga jako 007, ale mno-hem víc o novoty, jež jsou výmyslem scená-ristů, režiséra a nepochybně produkce samé.Bond až dosud byl nejen obchodní značka,ale taky smluvená hra s divákem, protkanádetaily, jež patřily k zavedeným pravidlům.A jestliže se z děje vytrácejí, zklamání tra-dičního diváka přerůstá v rozladění.

Vytratily se drobné žertíky, jež jako malákudrlinka dotvářejí podpis a ujišťují nás, žejsme na správném filmu:

Bond už nelpí na svém martini, ani neví,co pije. Kdo čeká jeho představovací formu-li – Jsem Bond, James Bond – nedočká se.Už není Moneypennyová ani velký hračičkaQ a jeho vynálezy. A především je v trapui Bondův tradiční nadhled, s nímž likvidovalnepřátele. Tentokrát je velmi osobní. Mstí sea svou štvanici vnímá velmi osobně. Je tojiný Bond, pokud to ještě Bond je vůbec.

Má skvělého protihráče, jak jej ztělesnilMathieu Amalric, Olga Kurylenková vnáší

na plátno půvab i pře-svědčivé herectví, tra-dičně spolehlivá jeJudy Denchová cobyM. A., že není malýchrolí, předvede Giancar-lo Giannini.

Úžasné exteriérypatří k silným stránkámbondovek už tradičně,začíná se opravdu sviž-nou honičkou a jezdec-ký závod v ulicíchSieny taky není k zaho-zení. Ale nějak chybínovota a neotřelostakčních prvků: bon-dovky vždycky přichá-

zely s nápady a nastavovaly laťku, jež paknapodobitelé ladně – podlézali. Už tedy ne,většinu těch velkých scén (a perfektně nato-čených, to režiséru Marku Forsterovi roz-hodně přiznejme) jako bychom už někdyněkde viděli…

Bondovky bývaly pohádkami pro dospělé,Quantum od Solace je efektním příběhemz naší žhavé současnosti. A možná to anijinak nejde, sám svět je přece jinačí, nežbýval před půl stoletím, kdy se James Bondzrodil, napřed coby postava literární a poslé-ze filmová. Dneska z něj zbývá hlavněvýnosná obchodní značka. Je to málo, je todost? Za dva roky přijde asi nový příběhs jeho jménem: ale bude to doopravdy ještějeho příběh? Stěží.

(jjv)

Kniha nakladatelství Epocha, nazvaná Lovec přízraků, vznikala tři roky. Tak dlouho naní autoři, Viktorín Šulc a Jiří Markovič pracovali. Ale přísně vzato, rodila se vlastně dlou-há desetiletí: přinejmenším celé ty roky, jež druhý z jmenovaných pracoval na pražskékriminálce (a posléze i vedl její mordpartu). Podtitul svazku – Vraždy, které šokovalyrepubliku – ani v nejmenším nepřehání. A šokují i po letech, když si o nich čteme v podo-bě vpravdě literární, přesto však drsně reálné.

Ano, deset případů, jež se autoři rozhodli vyzvednout z prachu archivů, vesměs nebylozapomenuto. Většina z nich patří k událostem, jež v době, kdy k nim došlo, vzbudilyznačný rozruch a vyvolaly pobouření i obavy – bez nadsázky – milionů lidí. Jménapachatelů, kteří páchali své kruté zločiny a různě dlouho unikali kriminalistům, se pozatčení a odsouzení stala obecně známá a vlastně dodnes zůstávají určitým varovnýmpojmem. Hojer, „spartakiádní vrah“ Straka, ale kupříkladu i Vocásek, první doživotněodsouzený z éry, jež velkoryse odmítla trest smrti i pro vrahy vícenásobné a bestiální.Muž, jenž se dnes už domnívá, že pykal dost a rád by na svobodu…

Emeritní plukovník Markovič vypráví své příběhy (v elegantně kultivovaném literár-ním ztvárnění Viktorína Šulce) detailně a vnímavý čtenář si z jeho kauz může udělat reál-ný obrázek, kterak zdlouhavá a namáhavá cesta vede k odhalení zločinců. Kolik pochyb-ností a omylů se na ní na vyšetřovatele šklebí, či naopak vábivě usmívá. Pravda je zpravi-dla jiná, než člověk zprvu myslí, a není vůbec snadné se k ní prodrat.

A pozoruhodné je, že i ti nejodpornější jedinci zůstávají v líčení knihy Lovec přízrakůtrošinku lidmi. Mezi vyšetřovatelem a pachatelem se v průběhu výslechů, konfrontacía rekonstrukcí vytvoří určitý vztah. Těžko popsatelný, stěží pochopitelný. Avšak i tohleje podivuhodné specifikum vrcholové kriminalistické práce…

(-ěk)

Na začátku je nešťastná náhoda: návrat z rodinného výletu tra-gicky uzavře příliš rychle uhánějící auto, jež srazí desetiletéhoJoshe a zmizí v dálce. Policie se ujme vyšetřování, ale Ethan,chlapcův otec, má stále silnější pocit, že nedělá nic. A tak začneviníka nehody hledat sám, zmocní se ho úplná posedlost, zane-dbává rodinu i práci a jde za svým urputně jako buldok.

V druhé dějové linii sledujeme život viníka tragédie Dwighta.Nejde o bezcitného darebáka, ale o maloměstského právníka,poněkud prchlivého, jemuž se už rozpadlo manželství a teď byrád zachránil aspoň vztah se synem. Prožívá zcela šílené okamži-ky: výčitky svědomí a strach z odhalení a trestu se mísí v jedinýhrůzný koktejl.

John Burnham Schwartz napsal pozoruhodný a napínavýromán, v němž paralelně sledujeme dva lidské osudy, jež se podtlakem jediné tragické události mění postupně v permanentní pro-

pletenec nenávisti a strachu, touhy po pomstě a hrůzy z trestu.Autor vypráví svůj příběh s úžasnou věrohodností, věříme jehohrdinům jejich motivace a činy, dialogy znějí mluvně a svižněa vlastně do poslední chvíle netušíme, v co blížící se střet dvoumužů vyústí.

Román Pomsta, vydaný nakladatelstvím Víkend (v originále sejmenuje Reservation Road a byl podle něj už natočen stejnojmen-ný americký film) se čte vpravdě jedním dechem: zásluhu natom má i dynamický překlad Alexandry Fraisové. V nepřebernéspoustě napínavých románů o zločinu, jež se vrší na knihkupec-kých pultech, představuje Pomsta nejen atraktivní čtivo, nýbrži pozoruhodnou sondu do hlubin lidských myslí a životů, jež semohou v jediné zlé vteřině proměnit v trosky. A cesta zpátky sepak hledá jen velice těžko – pokud vůbec nějaká existuje.

(-ěk)

POMSTA CHUTNÁ HOŘCE

DESET PŘÍBĚHŮ O ZLOČINU

Román

Bond není co bývalFilm

Literatura faktu

40 � Kultura POLICISTA

PRAGOSEC PRAGOALARM POZVÁNKA

Výstaviště Incheba Expo Praha - Holešovice

24. - 26. 2. 2009 Út - St 9.00 - 18.00, Čt 9.00 - 17.0017. ročník mezinárodního veletrhu zabezpečovací techniky, systémů a služeb, požární ochrany a záchranných zařízení

Jméno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Firma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PSČ . . . . . . . . Telefon . . . . . . . . . . . . . . E-mail . . . . . . . . . . . . . . . . .KOMPLETNĚ VYPLNĚNOU POZVÁNKU VYMĚŇTE U POKLADNY ZA VSTUPENKU! Souhlasím s využitím výše uvedených údajů pro účely organizátora veletrhu (INCHEBA PRAHA spol. s r.o.).

Pod záštitou: Odborní gestoři:

Odborná spolupráce: Organizátor: INCHEBA PRAHA spol. s r.o., tel.: +420 220 103 307, fax: +420 233 378 225, e-mail: [email protected], www.incheba.cz

26. 2. 2009 Souběžně s veletrhy: Panelový dům a byt (revitalizace, rekonstrukce, financování se zvýzazněnými obory zateplovacích systémů výtahů a řešení exteriérů a Okna-Dveře-Schody.

V pořadí již 17. ročník mezinárodního vele-trhu zabezpečovací techniky, systémů a služeb,požární ochrany a záchranných zařízeníPRAGOALARM / PRAGOSEC 2009 budeplný novinek. První novinkou je nový termínveletrhu 24.–26. února 2009 (úterý–čtvrtek).Další v pořadí je upravená a zjednodušenánomenklatura. Poslední den veletrhu, ve čtvrtek26. 02. 2009, bude v souběhu s veletrhy: Pane-lový dům a byt (revitalizace, rekonstrukce,financování, se zvýrazněnými obory zateplova-cích systémů, výtahů a řešení exteriérů)a Okna-Dveře-Schody.

Doprovodné programy:�� veletrh PRAGOALARM/PRAGOSEC

2009 obohatí stěžejní mezinárodní konfe-rence s názvem „Nová témata v bezpeč-nostním průmyslu“.

Program konference je následující: �� Vítězný projekt ČR v oboru integrova-

ných bezpečnostních systémů, Ing. MilanKladníček, ředitel MP Zlín

�� Městské kamerové dohlížecí systémya ochrana osobních údajů, JUDr. TomášKoníček, odbor prevence kriminalityMV ČR

�� Projekt prevence „Bývajme bezpečne“ –nová forma oslovenia percipienta,kpt. JUDr. Alexander Kliment, odborkomunikace a prevence PPZ SR

�� Problematika transportů peněz a cennostív komerční bezpečnosti, Mgr. MichalBavšenkov, KPKB ČR

�� Aktivity živnostenských společenstev HKČR v oboru bezpečnostních služeb,Ing. Jiří Dufek, prezident AGA

�� Osvědčování kvalifikace podle Zákonač. 179/2006Sb., Mgr. Iva Bérešová HK ČR, PhDr. ZdeněkPankrác

�� Revidované vydání normy CLC/TS50 131-7 Poplachové systémy – Poplacho-vé zabezpečovací a tísňové systémy –Část 7: pokyny pro aplikace,Ing. Jan Merhaut, ČABM

�� Současný právní rámec v SBS,Ing. Petr Hartman, KPKB ČR

�� Současný stav a vývoj norem v oblastiprevence kriminality, Ing. Jan Merhaut,PhDr. Zdeněk Hais, ČABM

�� Inteligentní dům–upoutávka na konferenciUTB dne 26. 2. 2009Prof. Vladimír Vašek, PhD., děkan FAIUTB Zlín

�� Ukrajinská „AGA“Oleg Baran, viceprezident ukrajinské aso-ciace bezpečnostního průmyslu (USIF)

�� Prezentace Evropského klubu bezpeč-nostních služeb ESBOC (European Secu-rityBranch Organisations Club)Ferenc Német, prezident maďarské komo-ry Szémely, Vagyonvédel és Magánnyo-mozói,Szakmai Kamara a současný prezidentESBOC

Cílem této konference je poskytnout výkladk nové legislativě a normám v oboru zabezpe-čovací techniky, systémů, požární ochrany a zá-chranných zařízení. Přednášky zástupců státnía veřejné správy, policie a zahraničních delegá-tů budou doplněny o prezentace nových tech-nologií, produkty a systémů v oboru. Konferen-ce je určena pro instituce státní a veřejné sprá-vy, provozovatele soukromých bezpečnostníchslužeb, pracovníky útvarů ochrany a řízení aletaké pro firmy závislé na ochraně důležitýchinformací a pro výrobce, dodavatele z oblastiochrany osob, majetku a informací.

Tato konference se uskuteční ve středu25. 02. 2009 na Výstavišti Incheba ExpoPraha v konferenčním centru (Střední Hale)veletrhu Pragoalarm 2009, pořadateli jsou spo-lečnosti: INCHEBA PRAHA spol. s r. o.,

AGA, KPKB ČR, ČABM a odbor prevence kri-minality MV ČR. AMBO, sdružení zajišťujeorganizační zajištění. Na stránkách, naleznetepřihlášky.

Další důležitou akcí v konferenčním centruje WORKSHOP na téma: Vliv technologiíinteligentních budov na zajištění bezpečnos-ti objektů. Charakteristika a podstata worksho-pu je rozvoj technologií inteligentních budova jejich integraci s bezpečnostními technologi-emi. Tento technologický trend, motivovanýekonomickými a ekologickými důvody, zlepše-ním pracovních podmínek a zjednodušenímsprávy objektů se promítá do oblasti manage-mentu budov, facility managementu i bezpeč-nosti objektů. Cílem konference je v širšíkomunitě majitelů a správců objektů, odborní-ků v oblasti inteligentních budov a pracovníkůprůmyslu komerční bezpečnosti diskutovat vlivrozvoje technologií na úsporu nákladů, zajiště-ní správy a bezpečnosti objektů.

Workshop je složen z témat:�� koncept inteligentních budov,�� technologie inteligentních budov,�� bezpečnost jako integrální část správy

objektu,�� technologická podpora bezpečnosti a sprá-

vy objektů,�� možnosti integrace facility managementu

a systému ochrany majetku.�� přínosy technologií inteligentních budov

a bezpečnostních technologií k zjednodu-šení správy objektů.

Workshop se uskuteční 26. 2. 2009a pořadatelem je Fakulta aplikované infor-matiky, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíněspolečně s Inchebou Praha spol. s r. o.

Již tradičně budou nedílnou součástí veletr-hu odborné debaty, firemní prezentace, ukázkya soutěže. Pro přímé zahraniční vystavovatelebude nově připraveno Poradenské centrum pro(pomoc při hledání partnerů a kontaktů, zása-dy při podnikání v oblasti informační, objekto-vé a fyzické bezpečnosti). Zmiňované pora-denské centrum má za úkol nejen pomocivystavovatelům, účastnícím se veletrhu v roce2009, ale též přilákat i nové zahraniční zájem-ce k účasti na veletrhu PRAGOALARMv roce 2011.�� Více informací najdete na internetových

stránkách www.pragoalarm.cz ��

PRAGOALARM / PRAGOSEC 2009

POLICISTA Inzerce � 41

42 � Soutěžní křížovka POLICISTA

horní částpánskéhoobleku

dopravnílinky

český spi-sovatel

biblickápostava

povzdech

zásobárnavody

ženskéjméno

ženskéjméno

stopy

stolní hra

násilnévniknutí

iniciályprvníčeskésuperstar

omamnálátka

prýmky

peruánskýindián

stanovit

auto-značka Maroka

slovenskézvratnézájmeno

predátor

harmonie

antoušekhorskéjezero

česká řeka

domobra-na

džínovinaseverskýbájný obr

chem. zn. nikludánskéměsto

boxerskýúderklenot

bižuteriešichta

ejakulátkanál

útočnéúderyšvadlena

část Prahy 3dvojzpěv

Evropandruhásklizeňsena

Dejdarůvmono-gram

oblouko-vitý strop

nadšenéuvítání

bulharskéhory

nauka o rostli-nách

hraničnípoplatky

mravnízáklad

pás kekimonu

Prvnítajenka

tanktrojice

následně

drobnénečistoty botylesní

pohromaúderrohem

osobnízájmeno

sníženýtón

Druhátajenka jinam římsky

99

pěnivýmokškůdcešatníků

harcovníktitul bakaláře

sportovníloď americkáměna

mluvnickýpádfrontmanOrlíku

splín

středo-amer. státorient. cu-krovinka

dravecShakea-spearůvkrál

včelínpraštit

zvětšovacískloženskéjméno

domněnkaAchillovoslabémísto

umístěnídějeradotínskýpodnik

jehličnatýkeřkokosov-ník

zárodekhmyzukočkovitéšelmy

údernohou

severskýptákčeskýpohádkář

stěžíchlapeckéjméno

slavičízpěvženskéjméno

drobnékamínkyhromadnévýstřely

český fot-balistadny v týdnu

vzdá-lenostzápalka

��

��

�

��

Policista1/2009

Křížovkasoutěžní kupon

��

�

V tajenkách naleznete tituly dvou knih českého spisovatele Pavla Frýborta.Řešení zasílejte na adresu redakce nejpozději do 31. ledna 2009.

Řešení z č. 11/2008 1. SLEPÉ OČI ULICE 2. PAST NA DRSŇÁKA3. K SMRTI TĚ MILUJI

Ze správných odpovědí jsme vylosovali: Stanislava Radová, Úpice; Roboš Darek, Husto-peče; Dana Kořínková, Vodňany. Všem vylosovaným blahopřejeme a zasíláme knižní odměnu!

�

�

���

usím to nějak vymyslet, honilo se Jiřímu Ulrichovi neu-stále hlavou. Bylo mu jednadvacet, žil dva roky s Klár-kou Opitzovou v jejím bytě společně s roční dcerkouNatálií. Klárce bylo dvacet a byla s malou na mateřské.Řeklo by se nic zvláštního, takových manželství, byť

i velmi mladých lidí, je více a každé má své problémy. Ulrichůvproblém byl v tom, že na jedné straně chtěl mít kde bydlet, mítvypráno a uvařeno a na druhé straně chtěl být volný jako pták a dělatsi, co chce, kdy chce a s kým chce. Jirka Ulrich chtěl jet se svojíbývalou láskou a partou stejně starých mladých lidí na týden sjíždětřeku na kánoích. Věděl dobře, že taková dovolená by mu u Klárkyneprošla, tak přemýšlel jak to udělat, aby dosáhl svého, nemusel býtstále jenom doma a zároveň neztratil střechu nad hlavou.

„Poslyš Klárko,“ řekl jednou matce svého dítěte, „dvanáctéhov pondělí odjíždím na služební cestu do S. Budu tam týden, nejspí-še přijedu v neděli večer.“

„Co tam budeš dělat?“ zeptala se překvapeně, protože Jirka nažádné služební cesty předtím nejezdil.

„Ale…na stavbě jsou nějaké problémy, potřebují každou ruku,aby se stihnul termín.“

„Dobře,“ souhlasila, „řekni mi, co potřebuješ sebou, ať ti to při-pravím. A potom, až se vrátíš, tak si vezmeš dovolenou. Pojedemek našim na venkov. Máma říkala, že už se na Natalku moc těší. Vez-meš si celý měsíc?“

„Ty jsi dobrá,“ zasmál se. „Kde já bych vzal nárok na měsíc dovo-lené. To nevíš, že čtyři týdny náleží tomu, kdo do konce kalendář-ního roku dovrší aspoň patnáct let pracovního poměru po osmnác-tém roce věku?“

„To já nevím, ale myslela jsem, že měsíc u našich by bylo fajn.Táta potřebuje pomoc s opravou střechy, také mluvil něco o probír-ce, můžeme se chodit koupat…“

„No, to bude zábava,“ ujelo mu, ale hned to napravoval. „Jasně,že to bude fajn, budeme spolu, možná porostou i houby…“

Zatím co Jirka Ulrich odjel na „služební cestu“, starala se Klárkao dcerku a připravovala všechno na dovolenou k jejím rodičům. Pakjí to přece jen nedalo a rozhodla se, že zajde do Jirkova zaměstnáníujistit se, že si druh skutečně žádost o dovolenou podal a byla mupřislíbena.

„Dobrý den, paní Ulrichová,“ pozdravila servilně Klárku Jirkovaspolupracovnice, skladová účetní Neradová. S Jiřím se neustálehádala, tvrdila o něm, že je líný a nepořádný, že na něho není žádnýspoleh. „Vy jste tady? Myslela jsem, že budete s Jirkou na dovole-né, moc se těšil. Tak on jel bez vás a bez malé?“

Klárka zbělela, vzápětí zrudla a pokrytecký útok Neradové silouvůle ustála, ale přece jen chtěla mít jasno, a tak zamířila na perso-nální a chtěla vědět, jak to s Jirkovou dovolenou vůbec je. A kdo septá – ten se doví, i když to někdy zrovna není to, co by chtěl slyšet.

Josef KRATOCHVÍLIlustrace Kristina POKORNÁ

OTÁZKA:Co myslíš, vážený čtenáři, jak je dlouhá základní výměra dovolené v kalendářním roce?1. dva týdny2. tři týdny3. čtyři týdny

Řešení zasílejte na adresu redakce nejpozději do 31. ledna 2009

Řešení z č. 11/2008 zní:Policisté a shodně i soud shledali v jednání Patrika Bendy naplněnískutkové podstaty trestného činu loupeže ve smyslu z. č. 140/1961Sb., § 234 odst. 1) tr. zákona. Neočekávané vytrhnutí věci z rukynení násilím ve smyslu uvedeného §, ale Benda se před tímto dopus-til násilí, takže krádež podle § 247 tr. z. byla vyloučena. Správná jeodpověď č. 1.

Ze správných odpovědí jsme vylosovali:Lumír Rozsíval, Kopřivnice; David Mučka, Budišovice; BoženaNetroufalová,Česká Lípa.

Všem vylosovanýmblahopřejemea zasíláme knižníodměnu!

deset minut s

Kupon č. 1/ 2009

POLICISTA§§§§

�

�

�

„Ale jakýpak terorista, to mám kvůli chřipkové epidemii a znečištěnému ovzduší!“

Ivan SVOBODA

KKKKDDDDOOOO

SSSS EEEE PPPPTTTT ÁÁÁÁ

§§§§§

MMPOLICISTA deset minut s §§§§ � 43

Rekreačně provozo-

vaný lední hokej má

mezi policisty stále

širší hráčskou

základnu. Projevilo

se to výrazně na

posledním – přísluš-

ném – mistrovství

republiky. Objevilo

se totiž tolik nových

a kvalitních hráčů,

že to manažerům

policejní – republi-

kové – hokejové

reprezentace pěkně

zamotává hlavu.

Týmy policejních krajů,škol MV a cizinecké policiezápolily nejprve počátkemlistopadu v předkolech v Bí-lině a v Náchodě.

Dvě nejlepší družstvapostoupila do čtyřčlennéhofinále Mistrovství republiky P ČR v led-ním hokeji. Po lítých bojích zvítěziliv pražské hokejové aréně v LetňanechVýchodočeši (před Jihomoravany, Středoa Jihočechy).

Součástí turnaje byl i zápas VIP muž-stev, v němž se střetla sestava policejníchosobností (např. ředitelé Husák a Kučera)doplněných spřízněnými sportovci (např.někdejší fotbaloví profesionálové Chova-nec, Singl, nebo hokejový brankář Bříza– hrál ovšem ofenzivně) proti hokejové-mu seskupení, které vzešlo z televizního

seriálu a které vede herec Dejdar (svéspoluhráče přišel obětavě podpořit – tohočasu v rekonvalescenci – Pavel Nový!).O výsledek v tomto zápase příliš nešlo,důležitější byla sportovní zábava pro pří-tomné diváky i soutěžící policejní hoke-jové borce. Tomu nezanedbatelně prospělmoderátor celé sportovní akce RobertBakalář.

Následuje „inovace“ reprezentační par-ty (kolem ní se budou nadále točit organi-zátoři a manažeři Bc. Zdeněk Šimoníček– vedoucí týmu, Jindřich Janáček – „eko-

nomické souvislosti“ a trenéři Ing. JanDaněk s Bc. Janem Bergerem), její chy-staná cesta na přátelská střetnutí doEstonska a Litvy a posléze – vysněnýa přislíbený – Evropský pohár policejníchreprezentací v ledním hokeji. Pořádanýnavíc v ČR. Tím by se ostatně hokejistéz řad policistů dostali na roveň třeba poli-cejním fotbalistům nebo lyžařům. Což sijistojistotně zaslouží!

/ki/Foto

Václav ŠEBEK

PPOOLLIICCEEJJNNÍÍ HHOOKKEEJJSMĚŘUJÍCÍ K EVROPSKÉMU POHÁRU

44 � Sport POLICISTA

PP

POLICISTA Sport� 45

rávě do archivů uzav-řený, významně osmič-kový rok nepostrádalzajímavost ani na poliamatérských, třeba i po-licejně vnitrominister-ských sportovních akti-vit. Dokládá to mimojiné rozsáhlé zpravo-dajství o vydařené akcilitoměřických bicyklis-tů, z něhož uveřejňuje-me velice hrubě kráce-nou ukázku:

Napadlo Vás už ně-kdy sednout na koloa dojet do řecké Olym-pie na zapálení olympij-ského ohně? Ne? Takjste asi normální. My, tojest členové Sportovní-ho klubu P ČR STYLLitoměřice, už mámeasi lehkou (?) úchylku,prostě nás baví jezdit nakole „odněkud někam“a občas vyzkoušet, conaše těla vydrží. Na ko-lech jsme sjeli řekyOhři a Vltavu od pra-menů k ústí, vyjeli nanejvyšší horu Chorvat-ska Sveti Jure (1762mn. m), na rakouskouEdelweisspitze (2577mn. m.), zdolali nejvý-še a nejníže položenémísto v České republi-ce (Sněžka, Hřensko) a v roce 2004 jsmeprojeli Evropou 2 200 km za 18 dnů po sto-pách K. H. Máchy.

Už v roce 1999 jsme přemýšleli, že bynebylo marné zajet do Olympie a omrknout,jak se zapaluje olympijský oheň. Na pláno-vanou výpravu ale z různých důvodů došloaž v roce 2008 (a vznikl při ní deníkovýzáznam rozličných dojmů).

�� 11. 3. Startujeme z místa zvaného PortaBohemica (brána Čech) u Velkých Žer-nosek, poblíž Litoměřic. Členy našehominipelotonu jsou Vláďa Liška (54 let,předseda SKP), Standa Egreši (44 let)a stejně mladý Jirka Pilnaj. Naším andě-

lem strážným bude po celou doburedaktor Českého rozhlasu Sever, DavidHertl, coby řidič doprovodného vozidla,kterému požehnal pan farář z Peruce.

�� 12. 3. Cestou z Kožlan do Všerub nahranicích s Bavorskem (114 km) jsme siopakovali oblíbený cyklistický slogan„nevadí, že je to do kopce, hlavně, ževítr fouká proti“, občas sprchlo, dvakrátpadaly kroupy.

�� 13. 3. U vesničky Eschelkam míjímegeografický střed Evropy.

�� 14. 3. Probuzení do hustého deště při3°Celsia není špatné – když roztopítekrb, uděláte svařák a čtete oblíbe-nou knížku. Pro cyklistiku nic moc.

�� 15. 3. Asi 30 km před Innsbruckem kon-číme v nádherné vesničce Kolsassberg.

�� 16. 3. Nejvyšší bod naší cesty – Bren-nerský průsmyk (1374 mn. m.), 38 kmstoupání na vrchol, tak se snad ohřeje-me. Omyl, poprvé mrzneme i do kopce.

�� 17. 3. Absolutní pohoda, 112 km, cyk-listický pánbíček už asi nevydrželposlouchat naše nářky – sluníčko, vítrdo zad, perfektní cyklostezky.

�� 18. 3. Do Benátek za 124 km ponaprosté rovině.

�� 19/20. 3. Relaxační trajekt.�� 21. 3. První řecká etapa, na vesnických

silničkách – krásná krajina, olivovéháje, klaksony, sklizeň jahod a mandari-nek, odpočinkových 87 km.

�� 22. 3. Automobilní výlet z útočištěv Amaliadě křížem krážem po Pelopo-nésu.

�� 23. 3. Vyrážíme na krátkou, ale slav-nostní etapu – po 57km řeckým venko-vem, jsme u obce OLYMPIA a jsme tro-chu dojatí. Sledujeme generální zkouš-ku ceremoniálu zapálení olympijského

ohně na historickém stadionu – alespoňpřes plot. Bezpečnostní opatření jsouvelmi přísná, řecká policie nenechávánic náhodě…

(Více na www.skp-styl-litomerice.cz )

Jiří PILNAJFoto TÝM

P. S. Nejen příznivcům sportovní rubriky,nejen „hravé“ partě litoměřických cyk-loturistů, ale všem zájmovým sportov-cům z řad policistů i jejich spřízněnéhookolí přeje redakce Policisty zdravé,aktivně prožívané sportovní radosti pocelý rok 2009!

JJEELLIIJJSSMMEEKK OOHHNNIIJJEELLIIJJSSMMEEKK OOHHNNIIJJEELLIIJJSSMMEEKK OOHHNNII

Statečné – a k dobrodružství vždy náchylné – mužstvo (zleva) V. Liška, S. Ergeši a J. Pilnaj v cílové vísce

Sdružení občanů

Iniciativa občanského

bezpečí domova,

Nadace policistů

a hasičů Vzájemná

pomoc v tísni, Český

helsinský výbor

a Zabezpečení a krimi-

nalita a SAFE pořádaly

již devátý Pietní akt za

oběti násilí, kriminality

a terorismu.

Vzpomínkové setkání se konalo26. listopadu 2008 u sochy Kar-la IV. v parku Muzea PolicieČR v ulici Ke Karlovu 1, Praha2. Uctít památku příslušníků

Piiiieeeettttaaaa aaaa ssssllllaaaavvvvnnnnoooossssttttnnnníííí vvvveeeeččččeeeerrrr

46 � Nadace POLICISTA

Účastníky vzpomínkové slavnosti přivítal a úvodní uznáníi díky obětavým policistům, hasičům, kteří položili životy vevýkonu služby vyslovil ministr vnitra Ivan LangerSilné pohnutí bylo znát na nejednom přítomném – bez ohledu na „generační zařazení“

Policie ČR, Hasičského zá-chranného sboru a dalších obětínásilí, kriminality a terorismupoložením věnců, kytic a zapále-ním svíček u sochy Karla IV.přišlo mnoho VIP osobnostív čele s ministrem vnitra ČR,panem Ivanem Langerem, dele-gace spřátelené polské nadace,zástupci státních a oborovýchorganizací, občanských sdruženía občanů. Přítomen byl i zakla-datel této tradice novinář a pub-licista Julius Rancso.

Po vyslechnutí slova božíhok pietnímu aktu se z iniciativyMezinárodní nevládní organiza-

ce Řád blanických rytířů nabízela pro-hlídka přilehlého kostela Panny Mariea Karla Velikého.

Následně probíhal v pražském paláciŽofín slavnostní večer u příležitosti šes-tého výročí založení Nadace policis-tů a hasičů Vzájemná pomoc v tísni(www.nadacepah.cz). V průběhu večeravystoupil houslista Václav Hudeček sesvými hosty a Hudba Hradní strážea Policie České republiky.

Všem organizátorům, sponzorům a ta-ké těm, kteří přispěli k důstojnému slav-nostnímu průběhu a péči o tuto tradicipatří zasloužený dík.

/zr/Reportážní foto Julius RANCSO

POLICISTA Nadace � 47

Tradiční kladení věnců u nohou Otce Vlasti bývávyvrcholením pietního zastaveníZažehlé svíčky představují neustále připomínanouztrátu blízkých lidí

Na večerním velkém hudebním zážitku se výrazněpodílel houslista Václav Hudeček

Představitelé řady firem a institucí přispěli na činnost Nadace policistů a hasičůnemalými částkami

Zaplněný žofínský sál ocenil slavnostní atmosféru večera se zamyšlením nadzásluhami všech strážců všedního pořádku a bezpečí našich životů – včetně těch,kteří už mezi námi bohužel nejsou...

PPod názvem KATANA MATSURI se v závěru minulého rokuuskutečnila v Muzeu Policie ČR „Slavnost mečů“, zaměřená povzoru celojaponského svátku ostrých zbraní na japonské i evropskémeče. Slavnost organizovaná Česko-japonskou společností, Čes-kou federací Kendó a kladenským spolkem S. E. B. U. proběhla zaúčasti nového japonského velvyslance v ČR J. E. pana ChikahitoHarady a byla pojata jako širší prezentace japonské kultury a před-stavení aktivit Česko-japonské společnosti.

Přes nepřízeň počasí (déšť zabránil až na výjimky exhibicím vedvoraně před muzeem a v zahradě) se podařilo program dodržeta díky improvizaci předvést i ukázky, jež měly původně probíhatpod širým nebem. Návštěvníci měli možnost shlédnout ukázkuumění tasení meče (Iaidó) v předvedení člena ČFK Josefa Smolky.Další ukázkou byl šerm bambusovými meči – Kendó v podáníTomáše Jelena a Petra Zetocha.

Ukázku Kjúdó předvedl Václav Kučera, který zevrubně popsalpodstatu japonské lukostřelby, stručně se zmínil i o historii a sou-časnosti kjúda.

V kinosále probíhaly přednášky, první byla zaměřena na otázku,zda je japonský meč zbraň nebo umělecký předmět. Dr. Kopáčko-vá představila obrázky japonských uměleckých knoflíků netsuke zesvé sbírky a doprovodila je poutavým komentářem. Dr. Labushovořil o vývoji samurajů jako vládnoucí třídy a jejich úlozev japonské společnosti. Divácky atraktivní bylo komentované oblé-kání kimona.

Návštěvníci Slavnosti mečů měli možnost shlédnout i ukázkyevropského sportovního šermu v podání členů Českého šermířské-ho klubu Riegel. Kromě turnajů v obvyklých sportovních zbraních(fleret, kord, šavle), shlédli i školu klasické sportovní šavle Barba-setti (1850) a šerm bodákem, který jako sportovní disciplína bylv ČSR zaveden podle sovětského vzoru v 50. letech 20. století.Mezi šermíři Rieglu byl také 73letý Josef Šolc, zakládající členprvní čs. skupiny historického šermu Mušketýři & Bandité.

V patře muzejní budovy (a také na zahradě muzea) byly stánkys replikami japonských mečů, součástkami mečových souprav(cuba, fuči, kašira), dřevěnými bokkeny a také s replikami evrop-ských zbraní. Své výrobky vystavovali Pavel Bolf, Aleš Leszczuk,Bartosz Ulatovski z Warszawy, Radim Dachs, Mirek Králik, PavelSkryja, Jiří Kronďák a Pavel Leier. K dostáni byly publikace vyda-né ČJSp. a také bulletiny a katalog výstavy mečů z produkce Spo-lečnosti pro studium japonského meče – Nihonto kenkyukai. Znač-né pozornosti se těšila přítomnost půvabných japonských dívek,předvádějících umění kaligrafie a svérázné umění skládání papíru(origami). Členka Sogetsu study group předváděla aranžování kvě-tin Ikebana.

Ukázky asijského a evropského bojového umění předvedly nanádvoří pardubická skupina Midori Nezumi a kladenský Spolekevropských bojových umění (S.E.B.U.).

Mladí členové skupiny Midori Nezumi o sobě říkají: Jsme japon-

ská dřevárenská stylovka. Předvedlivolný šerm dřevěnými zbraněmi a ukáz-ku sebeobrany v čínském stylu. Nazávěr sehráli scénku s několika kratič-kými souboji. Reprezentují zájmovéaktivity nejmladší populace, kdy navíkendy vyráží městská mládež oděnádo vlastnoručně zhotovených historizu-jících kostýmů, s tlumoky, ze kterýchtrčí meče a dýky (někdy dřevěné, jindyocelové), do lesů, aby se utkávaliv pompézních bitvách a užili si ve volnépřírodě co nejvíce legrace.

Skupina S. E. B. U. vystupovalav programu Česko-japonské společnostipoprvé a ve stejných prostorách MuzeaPolicie ČR u příležitosti dne dětí, 1.června 2008. Vždy předvedla bezkon-taktní šerm meči, holemi, šavlí, šídlema dýkou. Všechny zbraně potom byly

použity v nacvičených soubojích. Skupina má dlouhou tradici.Kromě chladných zbraní se zabývá i lukostřelbou, sebeobranoua vrhacími zbraněmi. Pořádá v těchto disciplínách řadu seminářůi pro veřejnost. Kondotiér Milan Babuka odmítá označení skupinyza „historický šerm“. Tomu odpovídá i absence kostýmů při vy-stoupení a šířka záběru.

Přes nepřízeň počasí navštívilo Slavnost mečů přes tisíc návštěv-níků. Většina z nich využila možnosti bezplatné prohlídky všechexpozic muzea. Je symbolické, že akce proběhla ve stejné době,kdy se v tokijském Šindžuku slavilo 60. výročí založení Společ-nosti na ochranu japonských mečů NBTHK a 30. výročí znovuza-hájení produkce suroviny pro výrobu japonských mečů – tamaha-gane v peci Tatara, která je centrálně nabízena všem japonskýmmečířům s licencí.

Bohumil PLANKAFoto archiv

48 � Muzeum Policie ČR POLICISTA

Sečné zbranětrochu jinak

Ukázka šermu kladenské skupiny SEBU

Japonské meče se těšily velkému zájmu návštěvníků