-
VYDAVATEĽSTVO LIEČREH
REHABILITÁCIA 1
Redakčná rada:
A. Gúth – šéfredaktorZ. Volková – asistentkaM. Štefíková –
asistentkaM. Hlobeňová – HlohovecK. Hornáček – BratislavaE.
Vaňásková – Hr. KrálovéJ. Čelko – TrenčínĽ. Želinský – KošiceZ.
Majerníková – BratislavaS. Tóth – N. ZámkyJ. Haring – Piešťany
I. Vařeka – OlomoucV. Kříž – Kostelec n. Č. l.A. Krobot – ZlínI.
Springrová – ČelákoviceF. Golla – OpavaV. Tošnerová – Hr. KrálovéP.
Mĺkvy – SenecŠ. Hrušovský – Bratislava H. Lesayová – MalackyL. Kiss
– Čiližská RadvaňV. Lechta – Šenkvice
C. Mucha – KölnH. Meruna – Bad OeynhausenK. Ammer – WienP. Juriš
– KošiceK. Sládeková – BratislavaJ. Štofko – TrnavaJ. Ľalíková –
KillarneyO. Madajová – BratislavaA. Gúth ml. – LevárkyN.
Martinásková – KošiceT. Doering – Hannover
LIV (54) 2017, ISSN 0375–0922
indexovaný v databáze SCOPUS
http://www.rehabilitacia.sk
Redakčná rada:
A. Gúth – šéfredaktorZ. Volková – asistentkaM. Štefíková –
asistentkaM. Hlobeňová – HlohovecK. Hornáček – BratislavaE.
Vaňásková – Hr. KrálovéJ. Čelko – TrenčínĽ. Želinský – KošiceZ.
Majerníková – BratislavaS. Tóth – N. ZámkyJ. Haring – Piešťany
I. Vařeka – OlomoucV. Kříž – Kostelec n. Č. l.A. Krobot – ZlínI.
Springrová – ČelákoviceF. Golla – OpavaV. Tošnerová – Hr. KrálovéP.
Mĺkvy – SenecŠ. Hrušovský – Bratislava H. Lesayová – MalackyL. Kiss
– Čiližská RadvaňV. Lechta – Šenkvice
C. Mucha – KölnH. Meruna – Bad OeynhausenK. Ammer – WienP. Juriš
– KošiceK. Sládeková – BratislavaJ. Štofko – TrnavaJ. Ľalíková –
KillarneyO. Madajová – BratislavaA. Gúth ml. – LevárkyN.
Martinásková – KošiceT. Doering – Hannover
LIV (54) 2017, ISSN 0375–0922
indexovaný v databáze SCOPUS
http://www.rehabilitacia.sk
titulky 2017 sk.indd 1titulky 2017 sk.indd 1 22.11.2016
9:4922.11.2016 9:49
-
1
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
REHABILITÁCIA č. 1, ročník LIV, 2017, str. 1 -
80Vedecko-odborný, recenzovaný časopis pre otázky liečebnej,
pracovnej, psychosociálnej a výchov-nej rehabilitácie, indexovaný v
SCOPUSe, šírený sieťou Internetu na adrese:
http://www.rehabilitacia.sk,Adresa redakcie: LIEČREH s.r.o., Na
barine 16, 841 03 Bratisalva-Lamač, Slovensko,e-mail:
[email protected]
OBSAH
REHABILITÁCIA No. 1 Vol.: 54, 2017, pp. 1 - 80Scientific
specialist peer reviewed journal for the issues of medical,
occupational, educationaland psychosocial rehabilitation. Indexed
in SCOPUS. Internet http://www.rehabilitacia.skRedaction adress:
LIEČREH s.r.o., Na barine 16, 841 03 Bratisalva-Lamač,
Slovakia,e-mail: [email protected]
CONTENTS
REHABILITÁCIA Nr. 1 Jahresgang 54, 2017, S. 1 -
80Wissenschaftliche rezensiert Fachjournal für die Fragen der
Medizinischen-, Arbeits-,Psychosozial- und
Erziehungsrehabilitation.Registriert in SCOPUS, Internet
http://www.rehabilitacia.skAdresse der Redaktion: LIEČREH s.r.o.,
Na barine 16, 841 03 Bratisalva-Lamač,Slowakei,E-mail:
[email protected]
INHALT
Gúth, A.: Postgraduate education of doctors 2Čelko, J., Gúth,
A.: Hyperthermal procedures as a part of cardiovascular diseases
prevention 3Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D.: Influence
of practical functions of physio... 1 3Šorfová, M., Tlapáková, E.,
Matějková, A.: Function of pelvic floor muscles in connection... 2
4Vostrý, M., Dončevová L.: Training of attention and orientation
via ICT in people with mild... 3 4Palasová, I., Pavlů, D.: Postural
stability of deaf adults 4 2Kračmar, B., Chrástková, M., Zbořilová,
M., Čuj, J., Novotný, P.,O.: Phylogenetic aspects... 6 1
A. Gúth: Postgraduálna edukácia lekárov 2J. Čelko, A. Gúth:
Hypertermálne procedúry ako súčasť prevencie kardiovaskulárnych
chorôb 3D. M. Králová, J. Řezaninová, D. Janoušek: Vliv praktických
funkcí na fyziologickou hybnost... 1 3M. Šorfová, E. Tlapáková, A.
Matějková: Funkce svalů pánevního dna ve vztahu k poloze... 2 4M.
Vostrý, L. Dončevová: Trénování pozornosti a orientace u osob s
Alzheimerovou... 3 4I. Palasová, D. Pavlů: Posturální stabilita
neslyšících dospělých osob 4 2B. Kračmar, M. Chrástková, M.
Zbořilová, J. Čuj, P. Novotný: Fylogenetické aspekty lidské ... 6
1
Gúth, A.: Postgraduale Ausbildung der Ärzte 2Čelko, J., Gúth,
A.: Hyperthermale Prozeduren als Bestandteil der Prävention der
kardio... 3Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D. : Einfluss
der praktischen Funktionen... 1 3Šorfová, M., Tlapáková, E.,
Matějková, A.: Muskelfunktion des Beckenbodens in Bezug... 2
4Vostrý, M., Dončevová L.: Training der Aufmerksamkeit und die
Orientierung bei... 3 4Palasová, I., Pavlů, D.: Posturale
Stabilität der gehörlosen Erwachsenen 4 2Kračmar1, B., Chrástková1,
M., Zbořilová1,M., Čuj2, J., Novotný1, P.,O.: Phylogenetische... 6
1
-
2
Postgraduálna edukácia lekárov
Od najvyšších miest až po poslednú krčmovú debatu sa vedú v
našej republike zasvätené debatyo tom ako školstvo stagnuje..., ako
sa zhoršujú študenti..., ako sa zmenšuje náročnosť... a ako
sazmenšujú vedomosti pre prax... Každý je tým najzodpovednejším
kritikom... nikto však nehovorío tom, že pokiaľ „toto, čo žijeme
teraz u nás“ je kapitalizmus, tak informácia a z nej
plynúcavedomosť, je tovar. Tovar má svoju hodnotu podľa ponuky a
dopytu a čo je najhlavnejšie, musísvojmu dodávateľovi prinášať
zisk. Keď nie je splnená táto základná rovnica, nemôže to
fungovať.... A ani to nefunguje. Tí čo pri vzdelávacom procese
vidia len trochu pod pokrievku, musiazákonite povedať, že v procese
vzdelávania žijeme stále socializmus. Nič sa nezmenilo.
Žiadnavládnuca garnitúra si nedovolila porušiť komunistické heslo:
Vzdelanie máte zadarmo! Priakomkoľvek kontakte s touto
problematikou „pustila do gatí...“. Je zaujímavé, že spomínanéheslo
„majú v ušiach“ aj príjmatelia informácií – pri štátom
organizovanom vzdelávaní (či užštátnymi alebo súkromnými
organizáciami) ronia krokodílie slzy pri požadovaní aj
minimálnehopoplatku. Tým sa stalo, že naozaj „dobré“ informácie
(metodiky, postupy...) sú vytesnené naokraj - organizujú si ich
potom schopní jednotlivci alebo pofidérne firmy – a tam je každý z
nichochotný „pustiť períčko“ a zaplatiť za jeden deň 100,- alebo aj
150,- bubákov...Môj súkromný, vyššie uvedený pohľad, na danú
problematiku som počas pracovného životazažíval ako príjmateľ, ale
aj ako dodávateľ informácií. Keď som skončil šesťročnú
lekárskufakultu hodili ma do praxe – „...a plávaj!“. Nikto sa
nestaral čo a ako sa učím, na konferenciuma šéf nepustil za 10
rokov ani raz – veď bolo treba, aby niekto strážieval oddelenie...
Napredatestačnú prípravu sa vtedy socialistický štát zmohol len v
oblasti jazykov, sociálneho lekárstvaa marxisticko-leninskej
prípravy... a nasledovala praktická a teoretická skúška, pri
ktorejz desiatich 3-6 leteli... Lepšie to bolo až v príprave na náš
odbor, ktorý bol od Henzelových čiasnadstavbovým odborom. Sedel som
na dvoch jeho prednáškach – bolo málo poslucháčov, takprednášal
dvakrát, a potom nám odkázal, že keď nás je málo, tak sa prednášať
proste nebude.Za Kolesára sme dostali trojmesačnú „nalieváreň“ vo
forme predatestačného kurzu poabsolvovaní trojročnej práce na
rehabilitácii alebo v kúpeľnom zariadení. Pobyt v kurze bolnavyše
„sťažený“ povinným vypracovaní predatestačnej práce, ktorej tému sa
človek dozvedelz profesorových úst v prvý deň spomínaného
trojmesačného kurzu... Tento fakt potom ovplyvnilaj kvalitu
výsledku. Problematické bolo dostať sa na atestáciu, ale ešte
ťažšie dostať sa do inéhoz nasledujúcich kurzov – napr.
akupunkturistického alebo manipulačného. Mal som vtedy „tošťastie“,
že som sa dostal od roku 1980 do troch manipulačných kurzov a
nasledujúcehomanipulačného - učiteľského. Bola to vtedy „sranda“
keď si ma Ďurianová podávala akonajmladšieho účastníka s najtenším
krkom - lebo všetci páni okolo mali „zasádlované“ hrubékrky, na
ktorých ukazovať mobilizáciu alebo manipuláciu bolo zložité až
nemožné (väčšinou toboli riaditelia nemocníc, okresní a krajskí
odborníci, predsedovia ROH a tajomníci KSČ – jezaujímavé, že podľa
hrúbky krku sa aj dnes dá zistiť kto vládne...). Keď sa udiala v r.
1984 zmenavedenia katedry a šéfom sa stal Palát, došlo týždeň pred
začatím „jeho prváho trojmesačnéhokurzu“ ku zvláštnej situácii –
všetci „starí“ prednášatelia od Kolesára mu odmietli
prednášať...Vtedy som videl Paláta prvýkrát so strachom v očiach
pribehnúť z doškolováku k nám dole donemocnice (v suteréne)...
Krízová situácia však dovolila krízové riešenie a od
teoretickýchprednášok typu „C02 procedúry“ na 16 hodín(!) som do
programu zasunul maximálne množstvopraktických ukážok a workshopov.
Čo nevidieť potom sa udiala pseudorevolúcia: došlo akožeku zásadným
politickým zmenám, len doškoľovanie sa nezmenilo. Okrem iného sme
opäť povolaliniektorých zo starších prednášateľov – pamätám si, ako
si ma vtedy zavolal Hupka bokoma nechal si vysvetľovať, čo to sú
tie workshopy a čo to je ten algoritmus vyšetrenia... Postupomčasu
však „starých“ vystriedala úplne iná, nová, mladá generácia
učiteľov. Výhodou porevolučnýchrokov bol prienik súkromných
inštitúcií do vzdelávacieho procesu popri štátnych, a tak sme
sadostali ku škole chrbtice, mäkkým technikám, lymfodrenáži,
Brüggerovi, Vojtovi, Bobathovej,redcordu, SMSystému až po DNS-ku.
Podstatné zmeny nastali po vstupe do EÚ, museli sme savtedy
prispôsobovať únii vo viacerých smeroch. Zmena nastala aj minulý
rok, keď sme muselirozložiť celú prenáškovú činnosť do štyroch
prípravných rokov. Nielen manipuláciu, ale ajfyzikálnu terapiu,
vodoliečbu a aj pohybovú terapiu. Je to málo?, je to veľa?, už som
kedysi razpísal, že za oknami nám zúri(pseudo)kapitalizmus, len my
žijeme... 17.2.17, A. Gúth
Editorial
-
3
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
HYPERTERMÁLNE PROCEDÚRY AKO SÚČASŤPREVENCIE KARDIOVASKULÁRNYCH
CHORÔBAutori: J. Čelko, A. Gúth
Pracoviská: Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka, VŠ sv.
Cyrila a Metoda v Trnave – IFBLR Piešťany, Slovenská zdravotnícka
univerzita, Bratislava
Súhrn
Východisko: Súhlasnú reakciu ciev kože a srdca na tepelné
podnety využívali v liečbechronického zlyhania srdca už starí
Gréci. V súčasnosti sa chronické zlyhanie srdca
liečihypertermálnymi procedúrami len experimentálne.Cieľ: Cieľom
práce bolo posúdiť reakciu ciev kože i srdca na hypertermálne
procedúryu osôb s kardiovaskulárnym ochorením a zvážiť možnosť
využitia tejto terapie v klinickejpraxi.Metódy: V práci uvádzame
poznatky zo štúdií uverejnených v elektronických databázacha
časopisoch do konca roka 2016, ako aj vlastné skúsenosti týkajúce
sa tepelnýchvplyvov na cievy kože a srdca. Uvádzajú sa aj možnosti
liečebného využitia hypertermieu osôb s kardiovaskulárnym
ochorením.Výsledky a záver: Hypertermálna terapia vo fyziologickom
rozsahu rozširuje koronárneartérie a znižuje preload i afterload u
pacientov s kardiovaskulárnym ochorením. Zároveňpriaznivo ovlyvňuje
dysfunkciu endotelu, zvyšuje produkciu oxidu dusíka a
zlepšujevazodilatačnú kapacitu. Mierna hypertermia sa považuje za
stimulus pre kardiovaskulárnysystém a odporúča sa ako terapeutická
intervencia pri kardiovaskulárnych chorobách.Kľúčové slová:
Termálna vazodilatácia, Dusterovo-Moratovo pravidlo,
hypertermia,kardiovaskulárne chorobyČelko, J., Gúth, A.:
Hyperthermal procedures asa part of cardiovascular diseases
prevention
Summary
Basis: Consonant reaction of skin and heartvessels on thermal
stimuli was already used byancient Greeks. At present, chronic
heart failureis treated by hyperthermal procedures only
onexperimental basis.Aim: Aim of this work was to assess the
reactionsof skin and heart vessels on hyperthermalprocedures in
people with cardiovascular diseaseand to consider the use of this
therapy in clinicalpractice.Methods: Knowledge from the studies
publishedin electronic databases and journals till the endof the
year 2006, as well as our own experienceconcerning the thermal
effects on skin and heartvessels are stated in this work.
Possibilities oftherapeutic use of hyperthermia in people
withcardiovascular disease are also stated.Results and conclusion:
Hyperthermal therapydilates coronary arteries in physiological
rangeand decreases both preload and afterload inpatients with
cardiovascular disease.Simultaneously, it favourably influences
alsoendothelium dysfunction, increases nitrogen
Čelko, J., Gúth, A.: Hyperthermale Prozedurenals Bestandteil der
Prävention derkardiovaskulären Erkrankungen
Zusammenfassung
Die Ausgangspunkte: die übereinstimmendeReaktion der Hautgefäße
und des Herzens aufdie thermischen Reize verwendeten bei
derBehandlung von chronischer Herzinsuffizienzschon alte Griechen.
Derzeit wird die chronischeHerzinsuffizienz durch die
hyperthermalenProzeduren nur experimentell behandelt.Das Ziel: das
Ziel dieser Arbeit war es dieReaktion der Hautgefäße und des
Herzens aufdie hyperthermalen Prozeduren bei denMenschen mit den
kardiovaskulärenErkrankungen zu beurteilen und die Möglichkeitder
Verwendung dieser Therapie in der klinischenPraxis abzuwägen.Die
Methoden: in dieser Arbeit präsentieren wirdie Erkenntnisse aus der
Studien, die in denelektronischen Datenbanken und Zeitschriften
bisEnde des Jahres 2016 veröffentlicht waren, sowieauch eigene
Erfahrungen betreffend derthermischen Wirkungen auf die Hautgefäße
unddas Herz. Genannt sind auch die Möglichkeitender
Behandlungsverwendung der Hyperthermie
-
4
oxide production and improved vasodilationcapacity. Mild
hyperthermia is believed to serveas a stimulus for the
cardiovascular system andcan be recommended as a
therapeuticintervention in cardiovascular diseases.Key words:
Thermal vasodilation, Duster-Moratrule, hyperthermia,
cardiovascular diseases
bei den Menschen mit den kardiovaskulärenErkrankungen.Die
Ergebnisse und das Fazit: hyperthermaleTherapie im physiologischen
Bereich erweitertdie Koronararterien und reduziert dieVorbelastung
und die Nachbelastung bei denPatienten mit den
kardiovaskulärenErkrankungen. Zugleich beeinflusst günstig
dieDysfunktion des Endothels, erhöht die ProduktionNO und
verbessert gefäßerweiternde Kapazität.Milde Hyperthermie wird als
Stimulus für daskardiovaskuläre System betrachtet und wird alseine
therapeutische Intervention bei denkardiovaskulären Erkrankungen
empfohlen.Die Schlüsselwörter: thermische
Vasodilatation,Duster-Morat Regel, Hyperthermie,kardiovaskuläre
Erkrankungen
Úvod
Dusterovo-Moratovo pravidlo hovorí, žecievy kože a srdca reagujú
na tepelnýpodnet rovnakou cievnou reakciou, cievyviscerálnych
orgánov reagujú opačne akocievy kože a cievy v CNS
zostávajútepelnými podnetmi neovplyvnené.Empiricky to vedeli už
starí Gréci, ktorípieskový kúpeľ využívali aj na
liečenienahromadenia tekutiny v hrudníkua v bruchu, čím sa myslelo
zlyhanie srdcas retenciou tekutín, ascitom a edémom.Recept na
procedúru zanechal grécky lekárHerodotos. Ráno sa v sypkom
pieskuvykopú dve alebo tri jamy veľkosti človekaa nechajú sa
zohriať slnkom. Pacient siľahne do jamy a zasype sa takýmmnožstvom
piesku, aké je schopnýtolerovať. Hlava a najmä oči majú byťchránené
pred slnkom. Pacient by mal byťpodľa polohy slnka orientovaný
tvárouna sever alebo juh. Chladnou vodou samu oplachuje tvár a v
prípade potreby sivyplachuje ústa. Ak sa pacient prestanezohrievať,
prípadne vplyvom potenia sazačína ochladzovať, uvoľní sa z pieskua
procedúra sa zopakuje vo vedľajšejjame. Väčšina pacientov
absolvujeprocedúru v ľahu, pacienti s ascitoma edémom počas
procedúry stoja.Najvhodnejšia pre túto procedúru je letnásezóna a v
nej najteplejšie dni. Pacientis chronickým ochorením by mali
byťliečení denne minimálne 14 dní, nie všakdlhšie ako 21 dní. U
edematóznych
pacientov je pre stratu hmotnostirozhodujúce trvanie liečby. V
zimnomobdobí alebo v urgentnom prípade prinevhodných podmienkach je
možné tútoprocedúru uskutočniť zohriatím pieskuv peci, pričom sa
dosiahnu porovnateľnévýsledky. V takom prípade je všakpotrebný
dlhší čas liečenia, pretože umelépodmienky sú pre účinnosť
procedúrymenej priaznivé. Z Herodotovho spisuvidieť, že obavy zo
záťažekardiovaskulárneho ústrojenstva nemali.Uvedená procedúra sa v
súčasnostiponúka ako „wellness“ procedúrav egyptskej púšti Siwa. V
spaľujúcomteple sa pacient ponorí až po krk dopiesočného kúpeľa, čo
ho má bez návštevylekára zbaviť mnohých zdravotnýchproblémov.
Procedúru považujú zabezpečnú napriek tomu, že terapia savykonáva
počas najhorúcejšej časti dňaa zdravotný stav
pacientanepoznajú.(Čepová, 2017)
Podobný postoj je známy i z európskychkúpeľov neskorého
stredoveku, keď saaplikovali pomerne drastické termálne kúry.Verilo
sa, že čím dlhší je pobyt v kúpeli,tým je lepší liečebný efekt. V
prameňochboli inštalované drevené prične, naktorých sa jedlo aj
spalo. Kúpele trvali ažsto hodín, pričom dochádzalo k
maceráciikože, ktorú nazvali „corosio cutis“,s mokvaním, sekréciou
a často i sosekundárnou infekciou. Tento spôsobliečby bol tiež
akýmsi druhom derivačnej
Čelko, J., Gúth, A.: Hyperthermal procedures as a part of
cardiovascular diseases prevention
-
5
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
či popudovej terapie, ktorá u mnohýchchorých zohrala pozitívnu
úlohu. V duchuhumorálnej patologickej teórie sa tak od„svrbenia
kože“ očakávala očista tela odpokazených štiav.(Gulášová, 2014)
V medicíne sa súhlasná reakcia kožnýcha koronárnych ciev
tradične využívav Hauffeho končatinovom kúpeli, priktorom pacient
prikrytý plachtou ponoríruky po lakte (prípadne i nohy po kolená)do
vaničiek s vodou o teplote 34 – 36 °C.Pomaly sa pripúšťa voda až do
teploty 40– 45 °C (podľa tolerancie), čím sa dáterapeuticky
ovplyvniť aj záchvat anginypectoris. Táto veľmi šetrná
hypertermálnaprocedúra môže trvať aj 45 minút.
Hypertermia a kardiovaskulárne chorobyReaktivitu ľudského
organizmu na tepelnépodnety určuje predovšetkým typ vyššejnervovej
činnosti. V liečebnej praxi sahypertermálne procedúry ordinujú
vofyziologickom rozsahu, pričom sarešpektuje zdravotný stav a
individuálnatolerancia tepla. Zatiaľ čo zdravé osobysú schopné
prežiť zvýšenie teploty jadra
až do 3 °C, klinické štúdie ukazujú, žepacienti s
kardiovaskulárnym ochorenímmajú zníženú odolnosť voči
tepelnémustresu. Zhoršená tolerancia sa udávanajmä u pacientov s
ventrikulárnoudysfunkciou a s chronickým kardiálnymzlyhaním (CHF)
počas dlhotrvajúcehopobytu v hypertermálnom prostredí. Veľkériziko
pre pacientov s kardiovaskulárnymochorením predstavujú čoraz
častejšie savyskytujúce vlny horúčav vo veľkýchmestách („urban heat
island“). Za vlnuhorúčav sa považuje najmenej trojdennétrvanie
teploty ovzdušia prevyšujúcej podlhšiu časť dňa teplotu 30 °C a len
máloklesajúcej k dennému minimu. Pri takejdlhej expozícii dochádza
k vyčerpaniurezerv. Predchádzajúca hypohydratácia,liečba
diuretikami, betablokátormi, vyššívek, limitovaná kardiálna rezerva
anemožnosť úniku z hypertermálnejatmosféry boli najčastejšie
udávanérizikové faktory u obyvateľov vnútornéhoveľkomesta (Čelko,
2015). V modernejhistórii bola najzávažnejšia vlna horúčavv roku
2003 vo Francúzsku, následkomktorej zomrelo 13 700 ľudí (Craig,
2015).
Obr. 1 Sauna - teplotné stupne
-
6
Zvýšené riziko je vo veľkých mestách,ktoré majú nedostatok
zelene a hustúdopravu, kde žije veľký počet ľudí, ktorísú
dobrovoľne sami, majú minimumsociálnych kontaktov, nízky príjem a
trpiachronickým ochorením (Andráško, 2013).Vlny horúčav zvyšujú
riziko zhoršeniakardiovaskulárnych chorôb, miernahypertermia sa
však považuje za stimuluspre kardiovaskulárny systém a odporúčasa
ako terapeutická intervenciapri kardiovaskulárnych chorobách
(Cui,2014). S výnimkou výskytu extrémnychhorúčav výsledky štúdií
poukazujú nanižšiu hospitalizáciu a mortalituu pacientov s CHF v
lete ako v zimnýchmesiacoch (Gottsman, 2010). V lete bývaaj krvný
tlak nižší, čo sa výraznejšieprejavuje u starších ročníkov
(Halonen,2011, Hubačková, 2016).
Kľúčovú úlohu v rozvoji kardiovaskulár-nych chorôb má
endoteliálna dysfunkcia.K jej rozvoju prispievajú viaceré
faktoryako napr. hypercholesterolémia,homocystinémia,
hyperglykémia,hypertenzia, fajčenie, zápal a vek. Endotelvytvára
výstelku krvných a lymfatickýchciev a je metabolicky vysoko
aktívny.Neschopnosť endotelu produkovaťdostatočné množstvo NO°
vedie katerogenéze. Hlavnou biologickoufunkciou NO° je
vazodilatácia, inhibíciaadhézie a agregácie trombocytova zamedzenie
proliferatívnych procesovv cievnej stene protizápalovýmpôsobením
(Su, 2015). Endoteliálnadysfunkcia sa zhoršuje s vekom a
okremkardiovaskulárnych chorôb hrá významnúúlohu aj v rozvoji
viacerých porúchsúvisiacich s vekom, ako sú kognitívneporuchy,
Alzheimerova choroba, motorickádysfunkcia, rezistencia na inzulína
sarkopénia (Seals, 2014).
Zmena životného štýlu, ktorá vediek ovplyvneniu rizikových
faktorov, môževýrazne zlepšiť jeho funkciu. Pravidelnáterapia
saunou u pacientovs kongestívnym zlyhaním srdca
zlepšujehemodynamické parametre, klinické
symptómy, kardiálnu funkciu a cievnuendoteliálnu funkciu (C. van
Tellingen,2006). Opakovaným saunovaním došlok zlepšeniu
endoteliálnej funkciea k zvýšeniu hladiny NO° zaznamenanémui v
ďalších štúdiách (Imamura, 2001,Kihara, 2002, Miyata, 2010).
Zlepšeniefunkcie sa dosiahne aj pohybovouaktivitou, čo má význam
najmä u staršíchľudí, obéznych pacientov, žien pomenopauze a u
pacientov s poruchoulipidového metabolizmu (Park, 2015).Pravidelný
tréning zlepší funkciu endoteluaj u pacientov s postihnutím
koronárnychartérií a so zlyhaním srdca (Favero, 2014,Wienbergen,
2013, Knošková, 2016).
Cievna reakcia u pacientovs chronickým kardiálnym zlyhaním
Endoteliálna dysfunkcia vedie k zníženejvazodilatácii. Počas
20-minútovejexpozície teplote 42 °C a vlhkosti vzduchu100 % došlo u
starších probandovk značne nižšej vazodilatácii kože akou mladých
probandov. Je to nevýhodnépre termoreguláciu pri aktivitách
dennéhoživota, pretože uvedená vlhkosť vzduchusa v horúcich letných
mesiacochvyskytuje v mnohých oblastiach USA(Petrofsky, 2012,
Purohit, 2015).
Laboratórne vyšetrenia ukázali, ževazodilatačná odpoveď kožných
ciev jeu pacientov s CHF znížená, čo môžepredstavovať riziko pri
vyššej termálnejzáťaži. V štúdii sa 13 pacientovs klasifikáciou
NYHA II-III CHF a 13zdravých probandov podrobilocelotelovej miernej
hypertermiiv špeciálnom oblečení s perfúziou teplejvody. Oblečenie
pokrývalo celé telos výnimkou tváre, rúk, nôh a miestamerania
prietoku krvi kožou na predlaktí.Prietok krvi kožou bol meraný na
dorzálnejploche predlaktia laserovou Dopplerovoufotometriou. V
obidvoch skupináchteplota kože stúpla priemerne o 4 °C,teplota
jadra o 0,85 °C. Prietok krvi kožoubol u pacientov s CHF o polovicu
menšíako u zdravých probandov. Maximálna
Čelko, J., Gúth, A.: Hyperthermal procedures as a part of
cardiovascular diseases prevention
-
7
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
-
8
kožná vazodilatačná kapacita bolau pacientov s CHF značne nižšia
aj pripriamom lokálnom ohrievaní. U pacientovs CHF sa zistila
dysfunkcia endotelucievnej steny a v kožných cievach sa
zistilištrukturálne zmeny (Cui, 2013).
Možnosti využitia hypertermálnychprocedúr u pacientovs
kardiovaskulárnym ochorením
S cieľom zistiť, aké sú akútnehemodynamické účinky
termálnejvazodilatácie na ťažké kongestívnezlyhávanie srdca, Chuwa
et al. (1995) naMayo klinike vyšetrili 34 pacientov (26mužov a 8
žien, vek 58 ± 14 rokov). Klinickýstav podľa NYHA funkčná
klasifikácia IIu 2, III u 19 a IV u 13 pacientov. Priemernáejekčná
frakcia bola 25 ± 9 %. Po zavedeníSwan-Ganzovho katetra cez
pravújugulárnu vénu pacienti absolvovali 10-minútový celkový kúpeľ
o teplote 41 °C,alebo infrasaunu o teplote 60 °C počas 15minút.
Pred, počas procedúry a 30 minútpo jej skončení boli hodnotené:
krvný tlak,EKG, echo-Doppler, expiračné plynya intrakardiálne
tlaky. 24 z 34 pacientovabsolvovalo najskôr hypertermálny kúpeľa po
1 – 2 dňoch saunu. Zo zostávajúcich10 pacientov 2 absolvovali len
kúpeľ a 8len saunu. U žiadneho pacienta sa počasuvedených procedúr
nevyskytlodyspnoe, angina pectoris ani arytmia,všetci procedúry
bezpečne dokončili,subjektívne boli procedúry dobretolerované. Na
konci hypertermálnehokúpeľa i sauny mierne stúpla spotrebakyslíka
(o 0,3 MET), teplota v artériipulmonalis stúpla o 1,2 °C a
frekvenciasrdca o 20 – 25/minútu. Systolický tlak sapodstatne
nezmenil, diastolický tlak počassauny značne klesol. Počas kúpeľai
sauny, ako aj 30 minút po ich skončenístúpol kardiálny i rázový
index, badateľneklesla celková cievna rezistencia. Strednýtlak v
artérii pulmonalis, stredný pľúcnyzaklinený kapilárny tlak a
strednýtlak v pravej predsieni stúpol v kúpeli,v saune však značne
klesol. Po skončeníkúpeľa i sauny boli uvedené tlaky nižšieako pred
procedúrou. Mitrálna
regurgitácia v súvislosti s kongestívnymzlyhaním srdca sa
zmenšila po kúpelii saune. Po obidvoch procedúrach sazmenšili aj
rozmery srdca a výrazne stúplaejekčná frakcia ľavej komory.V štúdii
uskutočnenej v kúpeľochTrenčianske Teplice 21 mužov so
stabilnouICHS absolvovalo udržiavaný kúpeľo teplote 40 °C ukončený
po stúpnutíteploty jadra o 2 °C a v iný deň bicyklovýergometrický
test. V porovnaní sozáťažovým testom sa hypertermálnykúpeľ ukázal
ako mierne zaťažujúca,subjektívne veľmi dobre tolerovanáprocedúra
(Čelko, 2010, Metzner, 2015).
V pilotnej štúdii v TrenčianskychTepliciach došlo po
trojtýždňovomkúpeľnom pobyte s dennou aplikáciouhypertermálneho
kúpeľa u 15 pacientovso stabilnou ICHS k zlepšeniu funkcieendotelu,
čo sa prejavilo zvýšenouprodukciou oxidu dusíka v pokoji, ako ajpri
záťažovom teste. Na vrcholezáťažového testu pred kúpeľnou
liečboubola hladina NO° 223,3 ± 19,2 nmol/l , pokúpeľnej liečbe
242,7 ± 22,5 nmol/l (p0,05)(Kráľová, 2002).
K najrozšírenejším hypertermálnymprocedúram patrí sauna. V
klasickej fínskejsaune sa organizmus zohrieva v horúcomsuchom
vzduchu, účinne sa ochladzujeodparovaním potu. Najväčšiu záťaž
prisaunovaní spôsobuje rýchle následnéochladenie spojené s
výraznýmvzostupom arteriálneho tlaku. Preto sa upacientov s
kardiovaskulárnymochorením odporúča pomalšie ochladeniepostupne pod
sprchou alebo voľne navzduchu (Pilch, 2014). V infrasaune je cca20
% energie využitej na ohriatie vzduchua okolitého prostredia, 80 %
na ohriatieorganizmu. Pobyt pri teplote 40 – 60 °C jepríjemný,
pričom dochádza kvýraznejšiemu poteniu ako v klasickejfínskej saune
pri teplote 80 – 110 °C. Nazáklade bohatých skúseností sa
dákonštatovať, že sauna je dobre tolerovanáprocedúra, ktorá
nepredstavuje riziko prezdravých ľudí od detstva až po vysokývek,
vrátane nekomplikovanej gravidity.
Čelko, J., Gúth, A.: Hyperthermal procedures as a part of
cardiovascular diseases prevention
-
9
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
Navyše u mladých, pohybovo aktívnychmužov i žien sa ukázal
pozitívny vplyvsauny na lipidový profil (Gryka, 2014).Mnohí lekári
sa domnievajú, že sauna nieje vhodná pre pacientovs
kardiovaskulárnym ochorením. Rhode etal. (2008, Uhlíř, 2015)
vyhodnotili mortalituv saune vo Švédsku v rokoch 1993 až
2002;celkom 77 úmrtí, z toho v 44 % bol príčinousmrti alkohol, v 23
% kardiovaskulárnachoroba. Kenttämies et al. (2008) ukázali,že vo
Fínsku je ročný počet úmrtí v saunemenší ako 2 na 100 000
obyvateľov.Približne v polovici prípadov (51 %) išloo prirodzenú
smrť, v 25 % bolo príčinousmrti teplo. Z celkového počtu týchto
úmrtíbolo 50 % pod vplyvom alkoholu. Na záverautori konštatovali,
že úmrtie v saune jezriedkavá udalosť dokonca vo Fínsku, kdeje
frekvencia saunovania vysoká. Novšieštúdie ukázali, že
kardiovaskulárni pacientis esenciálnou hypertenziou,
ischemickouchorobou srdca a po infarkte myokardu,ak sú stabilní a v
každodennom životerelatívne asymptomatickí, môžu chodiť dosauny bez
rizika (Sobamija, 2013, Ohori,2011). Uvedení autori zdokumentovali,
žepravidelné návštevy infrasauny zlepšujúmyokardiálnu ischémiu
spôsobenúoklúziou koronárnej artérie v súvislosti sozlepšením
endoteliálnej funkcie. Terapiasaunou vedie k zníženiu
hladinycelkového cholesterolu a LDL, pričom sazvyšuje hladina HDL,
čo je prínosom preprevenciu ICHS (Pilch, 2010). Opakovanésaunovanie
u pacientov s chronickýmzlyhaním srdca zlepšuje toleranciu
záťažespolu so zlepšením endoteliálnej funkcie.Terapia saunou
zvyšuje aj aktivitu syntézyendoteliálneho NO° (eNOS),
zlepšujekardiálnu funkciu CHF a zlepšuje periférnyprietok krvi
ischemických končatín. Poindukovanom infarkte myokardu u
krysterapia saunou zvyšuje eNOS, hladinuvaskulárneho endoteliálneho
rastovéhofaktoru a v nepostihnutej časti myokarduzlepšuje koronárnu
vaskularitu (Sobamija,2011).
Laukkanene et al. (2015) publikovaliv časopise JAMA Internal
Medicinevýsledky prospektívnej kohortovej štúdie,
do ktorej bolo zahrnutých 2315 mužov (42– 60 rokov) z východného
Fínska. Vstupnévyšetrenia sa uskutočnili od 1. marca 1984do 31.
decembra 1989, probandi bolisledovaní do roku 2011. Muži, ktorí
chodilido sauny dva- alebo trikrát do týždňa, malio 23 % nižšie
riziko fatálnej epizódykoronárnej choroby srdca
alebokardiovaskulárnej choroby v porovnaníms tými, ktorí chodili do
sauny len raz dotýždňa. Zdravotný prínos bol ešte väčšíu mužov,
ktorí chodili do sauny štyri- ažsedemkrát do týždňa, pretože mali o
48 %nižšie r iziko uvedených príhodv porovnaní s mužmi, ktorí
chodili do saunylen raz do týždňa. Na záver štúdie autori
zistili,že zvýšená frekvencia chodenia do sauny jespojená so
zníženým rizikom náhlej kardiálnejsmrti, fatálnej koronárnej
príhody, fatálnejkardiovaskulárnej príhody a všetkých
príhodmortality. Hoci do štúdie neboli zahrnuté ženy,na základe
prechádzajúcich štúdií so ženamiv saune sa môžu podobné účinky
predpokladaťaj u žien. Z toho možno usudzovať, že ten,kto môže
prísť do sauny, môže z nej aj odísť,ale s teplejším a zdravším
srdcom (van derWall, 2015). Rita Redbergová (2015)(Univerzita
California, San Francisco, vedúcaredaktorka časopisu JAMA,) k
uvedenej štúdii
Obr. 2 Sauna - fáza potenia
-
10
skonštatovala: „Hoci nevieme, prečo muži,ktorí častejšie
navštevovali saunu, sa dožívajúdlhšieho veku – či je to časom
strávenýmv teplej miestnosti, relaxáciou, voľnom, ktoréumožní viac
času na relaxáciu, alebopriateľstvom v saune – jednoznačne
časstrávený v saune je dobre strávený čas.“Opatrnosť saunovania sa
odporúča pri sklonek ortostatickému kolapsu, užívaníbetablokáktorov
a nitrátov, kontraindikovaní súpacienti s ťažkou aortálnou
stenózou, sinstabilnou angínou, s čerstvým infarktommyokardu a s
dekompentovaným kardiálnymzlyhaním (Cho, 2010).
Diskusia a záver
Termálna vazodilatácia pri celkovýchhypertermálnych procedúrach
(hypertermálnaimerzia, sauna, bahenný zábal, pieskový kúpeľa pod.)
rozširuje koronárne artérie a znižujepreload i afterload u
pacientovs kardiovaskulárnym ochorením. Zároveňzlepšuje funkciu
endotelu cievnej steny, čímsa zvýši produkcia oxidu dusíka. NO°
rozširujepriesvit cievy relaxovaním hladkých svalovv cievnej stene,
čím zabezpečuje orgánompotrebné prekrvenie a znižuje krvný
tlak.Zhoršená endoteliálna funkcia jepravdepodobne hlavnou príčinou
fatálnychnásledkov extrémnych letných horúčav, priktorých dochádza
k prekročeniutermoregulačnej kapacity jadra.
Terapeutickáintervencia, ktorá zvýši hladinu NO°, môžezlepšiť
prognózu pacientovs kardiovaskulárnym ochorením (Mordi,2014).
Mierna hypertermia sa považuje zastimulus pre kardiovaskulárny
systéma odporúča sa ako terapeutická intervenciapri
kardiovaskulárnych chorobách, vrátaneCHF (Cui, 2014, Zatloukal,
2013). Na základetýchto výsledkov niektorí autori uvažujúo možnosti
využívať túto nefarmakologickúterapiu u pacientov s CHF podobne,
ako tovyužívala antická medicína. Prechod odexperimentálnych štúdií
k všeobecneakceptovateľnej klinickej praxi si vyžiadaďalšie
štúdie.
Literatúra
ANDRÁŠKO, I., 2013. Quality of life: Anintroduction to the
concept. Masarykovauniverzita, 2013; s. 1-87CRANDALL, C. G., WILSON
T. E. 2015.Human Cardiovascular Responses to Passive
Heat Stress. Compr Physiol. 2015 Jan; 5(1):17-43 [PubMed]CUI,
J., SINOWAY, L. I. 2014. Cardiovascularresponses to heat stress in
chronic heart failure.Curr Heart Fail Rep. 2014 June; 11(2):
139-ČELKO, J., LIETAVA, J., VOHNOUT, B.,VALENT, D., LUKÁČ, J. 2010.
Vývojnázorov na záťaž hypertermálnymiprocedúrami. Lek Obz, 2010.
ISSN 0457-4214.Roč. 59, 2010, č. 7-8(2010), s. 266 – 271ČELKO, J.,
VIGAŠ, M. 2015. Aklimatizáciana hypertermálnu záťaž. Rehabilitácia
52, 2,2015, s. 122-128. ISSN 0457-4214ČEPOVÁ, E., KOLARČÍK,
P.,MADARASOVÁ GECKOVÁ, A. 2017:Zdravotná gramotnosť, metóda jako
zlepšiťzdravie populáre a jej využitie vo verejnomzdravotníctve
(Health literacy, method asimprove health population and
exploitation inpublic health). In: Zdravotníctvo a sociálnapráca /
Health and Social Work. Vol. 12, 2017,No 1, p. 25-33, ISSN
13336-9326.GOTSMAN, K., ZWAS, D., 2012; 18(2):43-44. [PubMed]
CHUWA, T., YUTAKA, H.,JONG-CHUN, P., JIN-WON, J. AAMON,D., LOTAN,
C., KEREN, A. 2010. Seasonalvariation in hospital admission in
patients withheart and its effect on prognosis. Cardiology2010;
117:268-274. [PubMed]FAVERO, G., PAGANELLI, C., BUFFOLI,B.,
RODELLA, L. F., REZZANI, R. 2014.Endothelium and Its Alterations
inCardiovaskular Disease: Life StyleIntervention. Biomed Res Int.
2014;2014:801896. [PubMed:3955677]GRYKA, D., PILCH, W., SZAREK,
M.,SZYGULA, Z., TOTA, L. 2014. Changes inthe lipide profile of
blood serum in womentaking sauna baths of various duration. Int
JOccup Med Environ Health. 2010;23: 167-174.doi:
10.2478/v10001-010-0020-9GULÁŠOVÁ, I., BREZA, J . JR.,GÖRNEROVÁ,
L., BREZA, J. 2014 The Levelof Patient Satisfaction with
OutpatientChemoterapy Administration, in Clinical SocialWork 2014,
Vol. 5, No.2 , p. 21-28, ISSN 2222-386XHALONEN, H., ZANOBETTI,
A.,SPARROW, D., VOKONAS, P. S.,SCHWARTZ, J. 2011. Relationship
betweenoutdoor temperature and blood pressure.Occup Environ Med.
2011; 68:296-301.[PubMed]HUBÁČKOVÁ, R., GROFFIK, D.,SKRZYPNIK, L.,
FRÖMEL, K. 2016:Physical activity and inactivity in primary
andsecondary school boys' and girls' daily
Čelko, J., Gúth, A.: Hyperthermal procedures as a part of
cardiovascular diseases prevention
-
11
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
program, Acta Gymnica 2016, 46(4):193-200 |10.5507/ag.2016.020,
ISSN 1213-8312CHO, G. Y., HA, J. W. 2010. Waon therapy,can it be
new therapeutick modality in Heartfailure patients? J Cardiovasc
Ultrasound ,CHANG, K. S., TOMYMA, Y., TANAKA,N. et al. Acute
Hemodynamic Improvementby Thermal Vasodilataion in Congestive
HeartFailure. Circulation, 1995;91:2582-2590IMMAMURA, M., BIRO, S.,
KIHARA, T.,YOSHIFUKU, S., TAKASAKI, K., OTSUJI,Y. et al. 2001.
Repeated Thermal TherapyImproves Impaired Vascular
EndothelialFunction in Patients with Coronary RiskFactors. J Am
Coll Cardiol 38: 1083-1088, 2001KIHARA T, BIRO S, IMMAMURA
M,YOSHIFUKU S, TAKASAKI K, IKEDA Y.et al. 2002. Repeated sauna
treatment improvesvascular endothelial and cardiac function
inpatients with chronic heart failure. J Am CollCardiol 39:
754-759, 2002KNOŠKOVÁ, E., PLHÁKOVÁ, K.,FOJTOVÁ, A., LOPATKA, M.
2016: Saunaa jej vplyv na organizmus (Sauna and its effecton the
body). In: Zdravotníctvo a sociálnapráca / Health and Social Work.
Vol. 11, 2016,No 3, p. 32-41, ISSN 13336-9326KRÁĽOVÁ, J., RIEVAJ,
M., LIETAVOVÁ,S., ČELKO, J. 2002. Účinok kúpeľnej liečbys
hypertermálnymi procedúrami na pacientovs ICHS. XII. zjazd OS FBLR
s medzinárodnouúčasťou, Trenčianske Teplice. 17. 5. – 18.
5.2002KYOUNG-SIG, CH., YOSHIHUMI, T.,NOBUYUKI, T. 1995. Acute
HemodynamicImprovement by Thermal Vasodilatation inCongestive Heart
Failure. Circulation,1995;91:2582-2590KENTTÄMIES, A., KARKOLA, K.
2008.Death in sauna. J Forensic Sci. 2008;53: 724-729. doi:
10.1111/j. 1556-4029.2008.00703.x.LAUKKANENEN, T., KHAN,
H.,ZACCARDI, F., LAUKKANENE, J. A. 2015.Association between sauna
bathing and fatalcardiovascular and all-cause mortality events.JAMA
Intern Med . 2015. doi: 10.1001/jamainternmed. 2014.8187METZNER,
M., GLAS, A., SAUTER-LUIS,C., PETZL, W., ZERBE, H. 2015:
InfraredThermography of the udder of cows afterexperimentally
induced mastitis withEscherichia colli. In Thermology
international,Vol. 25, 2015, No. 1, ISSN 1560-604X, p. 31MIYATA,
M., TEI, C. 2010. Waon Therapyfor Cardiovascular Disease.
InnovativeTherapy for the 21th Century. Circ J 74:617-621, 2010
MORDI, I, TZEMOS, N. 2014. Is reversal ofendothelial dysfunction
still an attractive targetin modern cardiology? World J Cardiol.
6:824-35, 2014MOOVENTHAN, A., NIVETHITHA, L.2014. Scientific
Evidence-Based Effects ofHydrotherapy on Various systems of
theBody. N Am J Med Sci. 2014 May; 6(5): 199-209. [PubMed]OHORI,
T., NOZAWA, T., IHORI, H.,SHIDA, T., SOBAJIMA, M., MATSUKI, A.et
al. 2012. Effect of repeated sauna treatmenton exercise tolerance
and endothelial functionin pacients with chronic heart failure. Am
JCardiol. 2012;109: 100-104. doi:
10.1016/j.amjcard.2011.08.014PETROFSKY, J. S., BERK, L.,ALSHAMMARI,
F. L, LEE, H., HAMDAM,A., YIM, J. E. et al. 2012. The
interrelationshipbetween air temperature and humidity asapplied
locally to the skin: The resultantresponse on ski temperature and
blood flowage differences. Med Sci Monit. 2012; 18(4):201-208.
[PubMed]PILCH, W., SZYGULA, Z., KLIMEK, A. T.,PALKA, T., CISOŇ, T.,
PILCH, P. et al. 2010.Changes in the lipid profile of blood serum
inwomen taking sauna baths of various duration.Int J Occup Med
Environ Health. 2010;23:167-174. [PubMed]
Obr. 3 Sauna - jedna z foriem fázy schladzovania
-
12
PILCH, W., SZYGULA, S., PALKA, T.,PILCH, P., CISON, T., WIECHA,
S. et al. 2014.Comparison of physiological reactions
andphysiological strain in healthy men under heatstress in dry and
steam heat saunas. Biol Sport.2014 Jun; 31(2): 145-149.
[PubMed]PUROHIT, R., C., SCHUMACHER, J .,PASCOE D.D., WOLFE, D.F.,
CALDWELL,M., PASSLER, T., WENSINK, I. 2015Thermographic evaluation
of dermatomepatterns in various animal species. InThermology
international, Vol. 25, 2015, No.1, p. 32, ISSN 1560-604XREDBERG,
R. F. 2015. Health benefits ofsauna bathing. JAMA Intern Med.
2015.doi:10.1001/jamainternmed.2014.8260SEALS, D. G., KAPLON, R.
E., GIOSCIA-RYAN, R. A., LAROCCA, T. J. 2014. You´reOnly as Old as
Your Arteries: TranslationalStrategies for Preserving Vascular
EndothelialFunction with Aging. Physiology (Bethesda).2014 Jul;
29(4): 250-264. [PubMed]SOBAMIJA, M., NOZAWA, T., IHORI, H.,et al.
2013. Repeated sauna therapy improvesmyocardial perfusion in
patients withchronically occluded coronary artery-related
ischemia. Int J.Cardiol. 2013; 167:237-243.Doi:
10.1016/j.ijcard.2011.12.064.SU, J.B. 2015. Vascular
endothelialdysfunction and pharmacological tretment.World J
Cardiol. 2015 Nov 26; 7(11): 719-741. [PubMed]van TELLINGEN, C.
2006. Hyperthermia inancient Rome or nonpharmaceuticalmanagement of
heart failure in antiquity. NethHeart J 2006;14:397-8van DER WALL,
E. E. 2015. Sauna bathing:a warm heart proves beneficial. Neth
Heart J(2015) 23:247-248.WIENBERGEN, H., HAMBRECHT R. 2013.Physical
exercise and its effects on coronaryartery diesease. Curr Opin
Pharmacol.2013;13: 218-225. [PubMed]ZATLOUKAL, J., NEUMANNOVÁ,
K.,OLŠÁKOVÁ1 H., KOLEK, V.,ZATLOUKAL, J., LOŠŤÁKOVÁ, V.,JAŠKOVÁ, J.
2013: An effect of theoutpatient rehabilitation programme in
patientswith chronic respiratory diseases, Acta Univ.Palacki.
Olomuc., Gymn. 2013 43(4): 33-38 |10.5507/ag.2013.022, ISSN
1213-8312
Adresa: [email protected]
Čelko, J., Gúth, A.: Hyperthermal procedures as a part of
cardiovascular diseases prevention
VÁŠ PARTNER PRE REHABILITÁCIU
-
13
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
VLIV PRAKTICKÝCH FUNKCÍNA FYZIOLOGICKOU HYBNOST V RANÉM VĚKU–
REHABILITACE JAKO PREVENCEAutor: D. M. Králová, J. Řezaninová, D.
Janoušek,
Pracoviště: Katedra podpory zdraví, Fakulta sportovních studií,
Masarykova Univerzita Brno, Česká republika
SouhrnVýchodisko: V rámci projektu Vliv praktických funkcí na
fyziologickou hybnost se snažímevyužít rehabilitaci jako prevenci
rozvoje poruch těchto funkcí v co nejranějším věku. Praktickéfunkce
jsou korové funkce, které určují schopnost vykonávat tvůrčí
činnosti a složité činnostidenních aktivit. Signifikantní porucha
motorické koordinace je u dětí označována jako dyspraxieneboli
vývojová koordinační porucha (DCD). Komplexní diagnostika míry DCD
zahrnuje metodypro hodnocení poruch motorické koordinace u dětí,
dotazníková šetření, standardizované testya klinické hodnocení. Pro
vědecké účely se pak nejvíce využívají metody kvantitativní -
dotazníkovášetření a standardizované testy. Výstupy z nich ovšem
nejsou stoprocentně výpovědní o mířeDCD kvůli jejich nedostatečné
reliabilitě. Proto je důležité sestavit vhodný testovací
mechanismuss dobrou mírou odhalitelnosti vývojových odchylek ihned
na počátku.Soubor a metody: Podstatou je seznámit se se stavem
psychomotorického vývoje dětsképopulace do 2-3 let v ČR a ve světě,
která bude rovněž tvořit i soubor probandů. Soubor dětíbude
podroben testování psychomotorického vývoje a objektivnímu
hodnocení opěrných funkcíjako klíčového aspektu lidské motoriky. V
návaznosti na tuto část lze modifikovat testypsychomotorického
vývoje i pro věkovou kategorii dětí až adolescentů do věku 16 let.
Sledovattedy dlouhodobý trend ve vývoji dětí až do období
adolescence a najít možné souvislosti,milníky a faktory, které
vývoj výrazně ovlivňují.Závěry: U nás zatím neexistují žádné
rozsáhlejší doporučené postupy pro diagnostiku a léčbuDCD.
Diagnostika DCD je časově náročný a komplikovaný proces. Je nutno
do ní zahrnoutanamnézu z pohledu dítěte, rodičů, učitelů a dalších
relevantních osob, klinické vyšetření, použitístandardizovaných
testů a dotazníků, zhodnocení ADL či studijních výsledků. Pro
vědeckéúčely se využívá k posouzení míry DCD hlavně
standardizovaných testů a dotazníků. Pouze najejich výsledky ovšem
nelze spoléhat. Proto navrhujeme doplnit tato vyšetření o
objektivníhodnocení kvality opěrné báze kojenců a posunout tak
diagnostiku do věku kojence 1 roku.Klíčová slova: praktické funkce,
dyspraxie - vývojová koordinační porucha, standardizovanétesty,
fyziologická hybnost, lidská ontogeneze, rehabilitace
Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D.:Influence of
practical functions of physiologicalmotion in early age –
rehabilitation as aprevention
Summary
Basis: Within the project The Influence of PracticalFunctions on
Physiological Motion, we try touse rehabilitation as prevention
againstimpairment progress of these functions in as earlyage as
possible. Practical functions are corticalfunctions that determine
ability to performcreative activities and complex processes of
dailyactivities. Significant disorder of motorcoordination in
children is termed as dyspraxiaor developmental coordination
disorder (DCD).
Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D. :Einfluss der
praktischen Funktionen auf diephysiologische Bewegungsfähigkeit im
Frühalter– Rehabilitation als Prävention
Zusammenfassug
Die Ausgangspunkte: im Rahmen des ProjektesEinfluss der
praktischen Funktionen auf diephysiologische Bewegungsfähigkeit
versuchenwir die Rehabilitation als Prävention derEntwicklung der
Störungen dieser Funktionenso früh wie möglich ausnutzen.
PraktischeFunktionen sind Kortikalfunktionen, die dieFähigkeit
kreative Aktivitäten und komplexeAktivitäten der täglichen
Aktivitäten bestimmen.
-
14
Group and methods: The essence is to familiarizewith the state
of psychomotor development ofpaediatric population to 2-3 years old
in CzechRepublic and worldwide, that will also form thegroup of
probands. The group of children willundergo psychomotor development
testing andobjective assessment of support functions as akey aspect
of human motor functions. Tests ofpsychomotor development for the
age group ofchildren to adolescents up to the age of 16 canbe
modified in succession to this part. That is, tomonitor long term
effect in children developmentup to the age of adolescents and to
find possibleconnections, milestones and factors thatsignificant
influence the development.Conclusions: So far, there are no
broaderrecommended procedures for diagnostics andtherapy of DCD in
Czech Republic. Diagnosticsof DCD is time demanding and
complicatedprocess. It is necessary to cover case history fromthe
point of view of a child, parents, teachersand other relevant
persons, clinicalexamination, use of standardised tests
andquestionnaires, ADL assessment or study resultsassessment.
Mainly standardised tests andquestionnaires are used for DCD
assessment forscientific purposes. However, you cannot rely onlyon
their results. Therefore we propose tosupplement these examinations
with objectiveassessment of quality of support base of toddlersand
this way to move the diagnostics to the ageof 1 year.Key words:
practical functions, dyspraxia,developmental coordination
disorder,standardised tests, physiologic motion, humanontogenesis,
rehabilitation
Signifikante Störung der motorischenKoordination wird bei den
Kindern als Dyspraxieoder entwickelte Koordinationsstörung
(DCD)bezeichnet.Die Datei und Methoden: die Idee ist, mit
demZustand der psychomotorischen Entwicklung derKinderpopulation
bis 2 – 3 Jahren in derTschechischen Republik und in der Welt
bekanntzu machen, die auch eine Datei von Probandenbilden wird. Die
Gruppe von Kindern wird zueinem Test der psychomotorischen
Entwicklungund der objektiven Bewertung derStützfunktionen als
wichtiger Aspekt dermenschlichen Motorik unterziehen.
ImZusammenhang auf dieses Teil ist es möglichdie Tests der
psychomotorischen Entwicklungauch für die Alterskategorie von
Kindern bisJugendlichen im Alter von 16 Jahren zumodifizieren. Den
langfristigen Trend in derEntwicklung der Kinder bis Adoleszenz
verfolgenund mögliche Zusammenhänge, Meilensteineund Faktoren
finden, die deutlich dieEntwicklung beeinflussen.Das Fazit: in der
Tschechischen Republik gibt eskeine umfangreichen empfohlenen
Methoden fürdie Diagnostik und Behandlung von DCD. DieDiagnostik
DCD ist ein zeitaufwendiger undkomplizierter Prozess. Es ist
notwendig dieAnamnese aus der Perspektive des Kindes, Eltern,Lehrer
und anderen relevanten Personen,klinische Untersuchung, die
Verwendung vonstandardisierten Tests und Fragebögen, die
ADLBeurteilung oder Lernergebnisse aufzunehmen.Für die
wissenschaftliche Zwecke werden zurBewertung des Ausmaßes DCD
hauptsächlichdie standardisierten Teste und Fragebögenverwendet.
Aber nur auf ihre Ergebnisse kannman sich nicht verlassen. Wir
schlagen dahervor diese Untersuchungen um die objektiveBewertung
der Qualität von Stützbasis vonSäuglingen zu ergänzen und so die
Diagnostikvon Säuglingen im Alter von 1 Jahr zu schieben.Die
Schlüsselwörter: praktische Funktion –Dyspraxie –
Entwicklungskoordinationsstörung– standardisierte Tests –
physiologischeBeweglichkeit – menschliche Ontogenese
–Rehabilitation
ÚvodO rehabilitaci se v dnešní době mluvínapříklad v kontextu s
vrcholovýmsportem či jako variantou posttraumatickéléčby. V rámci
projektu Vliv praktickýchfunkcí na fyziologickou hybnost sesnažíme
využít rehabilitaci jako prevencirozvoje poruch těchto funkcí v
conejranějším věku. Zaměřujeme narehabilitaci dětskou, a to
konkrétně u dětís poruchou ideativních, motorických
aideomotorických funkcí.
Člověk se od ostatních savců odlišujerozvinutím kůry mozkové o
fatické,gnostické a praktické funkce. Praktickéfunkce jsou korové
funkce, které určujíschopnost vykonávat tvůrčí činnosti asložité
činnosti denních aktivit. Jejichporucha bývá označována různými
pojmy(apraxie, dyspraxie, lehká mozkovádysfunkce, vývojová
koordinačníporucha).V roce 1994 vyústila snaha mezinárodníodborné
veřejnosti o sjednocení
Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D.: Influence of
practical functions of physiological...
-
15
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
terminologie. Signifikantní poruchamotorické koordinace je u
dětí označovánajako dyspraxie neboli vývojovákoordinační porucha
(DCD). Původporuch koordinace předurčenýchprenatálně a zvýrazněných
v dalším vývojizasahuje nejen složku motorickou, ale máspíše
komplexní charakter. V současnédobě panují spory o hledané podstatě
ajednoznačném mechanismu vznikumotorických problémů u dětí s DCD.
Jeproto obtížné najít specifický terapeutickýpřístup, který by
ovlivnil podstatuproblému.
Dle Trojana et al. (2001) se poruchapraktických funkcí může
vyskytnout upoškození frontálního a parietálníholaloku. Zwicker,
Missiuna, & Boyd (2009)a Ivry (2003) ve svých pracích uvádějí,
žedo patofyziologie DCD mohou býtzapojeny mozeček, parietální
lalok, bazálníganglia nebo jiné oblasti CNS.Z rozmanitosti
poškozených strukturvyplývá i nejednoznačný projev DCD ajeho
kombinace s jinými méně i vícezávažnými poruchami. Hovoří se o
tzv.komorbiditách. Jejich prevalence jeobzvláště vysoká u dětí
sgeneralizovaným senzomotorickýmdeficitem (Kolarovszká a
Kolarovszki,2014, Visser, 2003). Nejčastěji uváděnékomorbidity jsou
porucha pozornostis výskytem či bez výskytu hyperaktivity(Attention
Deficit Hyperactivity Disorder,ADHD), autismus, Aspergerův
syndrom,dyslexie, specifické poruchy řeči (Visser,2003; Gibbs,
Appleton, & Appleton, 2007;Zwicker, Missiuna, & Boyd,
2009).Nejtěsnější spojení je dle autorů mezi DCDa ADHD (Zwicker,
Missiuna, & Boyd,2009).
Komplexní diagnostika míry DCD zahrnujemetody pro hodnocení
poruch motorickékoordinace u dětí, dotazníková
šetření,standardizované testy a klinickéhodnocení (Smékalová,
2012). Pro vědeckéúčely se pak nejvíce využívají
metodykvantitativní - dotazníková šetření astandardizované testy.
Výstupy z nich
ovšem nejsou stoprocentně výpovědní omíře DCD kvůli jejich
nedostatečnéreliabilitě. Proto je důležité sestavit vhodnýtestovací
mechanismus s dobrou mírouodhalitelnosti vývojových odchylek ihnedv
zárodku (Malloy-Miller, 1995).
K tomu by mohly sloužit škály hodnotícíúroveň motorických
dovednostív kombinaci s objektivním hodnocenímfyziologické
hybnosti. Při volbě vhodnéškály motorických dovedností se
budemerozhodovat mezi standardizovanými testyAIMS (The Alberte
Infant Motor Scale),BOTMP (The Bruininks-Oseretsky Test ofMotor
Proficiency), MABC-2 (TheMovement Assessment Battery forChildren)
či standardizovaný dotazníkDCDQ´07. Mezi kvalitativní metody
bymohlo být řazeno testování všeobecnýchschopností dle Prechtla,
Vojtovy polohovétesty nebo jiné parametry fyziologie.S parametry
fyziologie a definovánímfyziologické hybnosti se napříkladsetkáváme
v Bazálních programech apodprogramech (Čápová, 2008).
Autorkavychází z letitých pozorování při prácis malými dětmi a tato
pozorování doplňujeo poznatky prof. Vojty. Poukazuje najednoznačné
prvky, které by se v ideálnímpřípadě měly promítat až do
dospělosti.Bohužel je metodě, stejně jako ostatnímkonceptům
zaměřeným na kvalituprovedení pohybu, vyčítána
nedostatečnáobjektivizace klíčových bodů. Protobychom se chtěli
zaměřit na objektivníhodnocení parametrů fyziologie.Jednou z
variant by mohlo být stanoveníkvality opěrné funkce kojenců
pomocítlakové plošiny se speciálními senzory.Touto problematikou se
zabývali Dvořák& Vařeka (1999). V jejich práci byl
využitpodoskop, na kterém je možné zjistit pouzemísta kontaktu s
podoskopem. Díkytechnickému pokroku v této prácipokračuje Janoušek
(2016) ve svédiplomové práci. V metodice již využívámodernější
plošinu se speciálními čidly.Pokud by se podařilo stanovit
standardníoporu v daném věku, bylo by možné využítanalýzu tlaku pro
objektivní diagnostiku
-
16
časných poruch vývoje pohybovéhosystému.
Objektivizace fyziologické hybnostiv kombinaci s AIMS v tomto
případě másloužit jako včasný alarm a zahájenípreventivních
opatření. „Důležitýmpředpokladem úspěchu je podnětnéprostředí a
motivace dítěte. Nedá sepředpokládat, že by dítě samo
vyhledávaločinnosti, které mu nejdou, aby se zlepšilo(Zelinková,
2008, 173).“ Terapie by mělavypadat jako hra (Kirby &
Tomková,2000). Vhodná jsou jakákoliv cvičenípodporující všestranný
pohybový vývojči aktivity přirozeně zahrnující opakovánív neměnném
prostředí (např. školní tělesnávýchova). Méně vhodné jsou
sportykladoucí velké nároky na koordinacipohybů a soustředění se
zaměřením navýkon (Zelinková, 2008; Missiuna, Gaines,& Soucie,
2006).
Děti s DCD mají problémy s aplikací jižnaučených činností na
nové situace.Přemýšlejí nad každou neznámou věcí, cožvyžaduje velké
psychické úsilí. Časem semohou novým podnětům vyhýbat a vesvém
vývoji stagnovat. Objeví seproblémy s dokončením psané
práce,omezená účast ve sportu, sociální izolace,úzkost a deprese,
popř. frustrace (Ayres,2005; Missiuna, Gaines, & Soucie,
2006).
Cíl a úkoly
Naším hlavním cílem je vytvořitjednotnou metodiku pro hodnocení
hrubémotoriky u dětí do 3 let věku. Pro dosaženítohoto cíle nejprve
prostudujemeliteraturu, abychom všechnystandardizované testy
podrobili kritickémupohledu, zvážili pozitiva a negativa avybrali
test vhodný pro danou věkovoukategorii. Výběr testu budeme
rovněžkonzultovat s odborníky v pediatrickýchzařízeních.Dále bude
nutné doplnit testy odotazníkové šetření či další
anamnestickéúdaje. Pro hodnocení kvality se zaměřímena
objektivizaci parametrů fyziologiev rámci fyziologické hybnosti u
dětí do 3
let věku. Na základě těchto testů pakposoudit vztah mezi
dyspraxií aobjektivními parametry fyziologie.S výsledky dílčích
kroků průběžněseznámíme odbornou veřejnost(pedagogové, pediatři)
pracující s dětmi,ale i rodiče. Naším záměrem je takéupozornit na
nutnost všestrannéhorozvoje a rizika spojená s příliš
brzkouspecializací v pohybovém rejstříku.V následujících letech je
možné na tentozáměr navázat zmapováním stavu hrubémotoriky v rámci
psychomotorickéhovývoje u dětí do 3 let prostřednictvímspolupráce s
pediatry, fyzioterapeuty amateřskými školkami v ČR. Dále
lzesledovat trendy v psychomotorickémvývoji v navazujících letech
až do 16 letdítěte. Na základě těchto výsledků pakapelovat na
nutnost všestranného rozvojea rizika spojená s příliš brzkou
specializacíve sportovních klubech, sporty kladoucímivelké nároky
na koordinaci pohybů asoustředění se zaměřením na výkon.Rádi bychom
docílili multidisciplinárníspolupráce zejména
pediatra,fyzioterapeuta, ergoterapeuta, logopeda apsychologa se
zapojením rodiny a školy.Poslední dvě složky jsou klíčové
provytvoření takového prostředí, kteréumožní maximálně využít
dosaženýchdovedností a schopností a rozvíjet novépohybové
strategie. Prvořadým úkolemby mělo být naučit dítě žít v
běžnýchživotních podmínkách, současněkompenzovat jeho potíže a
provádětreedukaci nedostatečně rozvinutýchfunkcí (Zelinková,
2003).
Soubor
Podstatou je seznámit se se stavempsychomotorického vývoje
dětsképopulace do 2-3 let v ČR a ve světě, kterábude rovněž tvořit
i soubor probandů. Rádibychom se zaměřili na tuto věkovouskupinu,
abychom mohli včas eliminovatrizika spojená s příliš brzkým
zatíženímvrcholového sportu. Tak podpořitpřirozený pohyb bez
přemrštěných nároků
Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D.: Influence of
practical functions of physiological...
-
17
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
s adekvátní motivací individuálně prokaždé dítě.
Již v tomto věku lze pozorovat opakujícíse základní prvky lidské
motoriky. V Českérepublice se hojně opírají o Vojtovypolohové
zkoušky. Ty vycházejí z lidskéontogeneze, z níž bychom
chtěliobjektivizovat klíčové aspekty v lidskémotorice u dětí do 3
let. Tyto poznatkyvyužít pro podložení nutnosti prevencerozvoje
dyspraxie a důraz na všestrannýrozvoj lidské motoriky.
Doporučiteliminovat sporty kladoucí velké nárokyna koordinaci
pohybů a soustředění sezaměřením na výkon. Tyto dovednostirozvíjet
až po kvalitním dosaženípředchozích stupňů. Podporovat
rozvojsprávných pohybových stereotypů achuť k pohybu, který je
důležitý proharmonický růst (Moc Králová,Labounková, &
Řezaninová, 2015).
Soubor dětí bude podroben testovánípsychomotorického vývoje a
objektivnímuhodnocení opěrných funkcí jako klíčovéhoaspektu lidské
motoriky. V návaznosti natuto část lze modifikovat
testypsychomotorického vývoje i pro věkovoukategorii dětí až
adolescentů do věku 16let. Sledovat tedy dlouhodobý trend ve
vývoji dětí až do období adolescence anajít možné souvislosti,
milníky a faktory,které vývoj výrazně ovlivňují.
Vyšetření a hodnocení praktických funkcíV posledních letech
dramaticky přibylovýzkumů zabývajících se DCD. Ani přeszvýšenou
pozornost věnovanou tétoporuše není dosud známa konkrétní
příčinajejího vzniku, což je pro terapeuty důležiték vytvoření
efektivní léčebné strategie(Willoughby & Polatajko, 1995).
V české literatuře však najdeme o DCDzmínky prof. Lesného, který
seproblematikou neobratných dětí u nászabýval v 80. letech 20.
století. V nedávnédobě se o DCD začíná hovořit na polispeciální
pedagogiky jako o jedné zvývojových poruch učení (O´Hare
&Khalid, 2002; Dewey et al, 2002).Hodnocením psychomotorického
vývojezaměřeným na poruchu praktických funkcíse v České republice i
ve světě zabývá stálevíce autorů (Bujoková, 2011; Kolář,Smržová
& Kobesová, 2011; Koutová,2007; Russell et al, 2002; Smékalová,
2012).Komplexní diagnostika míry DCD zahrnujemetody pro hodnocení
poruch motorickékoordinace u dětí, dotazníková šetření,klinické
hodnocení a standardizované
Obr. 1 Měřící aparatura
-
18
testy (Smékalová, 2012). Metody prohodnocení poruch motorické
koordinacedělí autoři dle přístupu například nanormativní,
dynamický, vycházejícíz neurovývojové teorie či přístupvšeobecných
schopností, senzorickéintegrace a orientovaný na úkol
(Polatajko& Cantin, 2005; Wilson, 2005).
Dotazníky mohou být užitečné jakoprvotní vstupní
diagnostika.Nejpoužívanějším dotazníkem pro tytoúčely je DCDQ,
který je používán téměř 15let a dnes jej můžeme znát
jakoaktualizovanou verzi DCDQ´07. Dalšímivariantami je MABC-2
Checklist či jinénespecifické škály a dotazníky (Smékalová,2012).
Pro naše potřeby jsme vybrali zatímDCDQ´07 právě kvůli
dlouhodobémuosvědčení.
Klinické hodnocení zahrnuje anamnézu,která se skládá z několika
části. Důležitý jerozhovor nejen s dítětem, ale i jehorodičem a
učitelem. Zkoumají se jak možnépříčiny vzniku DCD, tak i její
projevyv motorice, prospěchu ve škole a chování(Blank et al, 2012).
Klinické vyšetření sesnaží vyloučit možné jiné příčinysouvisející s
onemocněnímkortikospinálním, extrapyramidovým,mozečkovým,
neuromuskulárním aj. Jižv minulosti se tímto tématem zabýval
prof.Lesný. Dnes jsou asi nejznámější testykortikálních funkcí,
které popisuje prof.Kolář a jeho tým.
Pro vědecké účely se využívá k posouzenímíry DCD hlavně
standardizovanýchtestů. Ty se více zaměřují na stupeňúrovně
jednotlivých aktivit a snaží se jekvantifikovat. Testům je
vytýkáno, ženeexistuje „zlatý standard“ a nelze spoléhatpouze na
jejich výsledky (Malloy-Miller,1995; Brown & Lalor, 2009;
O´Brian et al,2008). Důležitá je tedy interpretace dat ajejich
korelace například s hodnocenímkvality provedení. Nebýt dogmatický
a brátvýsledky jako možnost lépe cílit terapii nežvyřknout
diagnózu.
K hodnocení hrubé motoriky kojenců odnarození do 18ti měsíců
slouží The AlbertaInfant Motor Scale (AIMS). Horní věkováhranice je
orientační. Určuje ji dosaženínezávislé chůze. Tato škála pocházíz
Kanady a byla vytvořena v letech 1990až 1992. Testováno bylo 2202
kojenců.Cílem bylo vytvořit normu pro testováníhrubých motorických
funkcí. Test seskládá z 58 položek, jejichž přechod seplynule
testuje v pozici supinační,pronační, v sedu a stoji. Testu
bylavyčítána nedostatečná validita, neboťkojenci pocházeli pouze z
jednoho města.Pro potvrzení validity byl test v letech 2010až 2012
znovu proveden na 650 kojencíchz celé Kanady. Výsledkem bylo
navíczjištění, že sled hrubých motorickýchfunkcí se za 20 let
příliš nezměnil. Tentofaktor byl významný i z pohledu
změnydoporučení o polohování kojenců již nena břiše, ale na zádech.
Pediatř iupozorňovali na to, že díky polohování sesice sníží výskyt
náhlého úmrtí kojenců,ale negativní dopad je na opožděný
výskytpřetáčení kojence z pronační do supinačnípozice. Tento
argument byl při novémtestování vyvrácen (Darrah &
Bartlett,2013).
Mezi další používané testy patří MovementAssessment Battery for
Children (MABC),který testuje děti od 3 do 16 let. Test jerozdělen
pro tři věkové kategorie (3 - 6 let,7 - 10 let, 11 - 16 let) a
skládá se ze tří částí.První zahrnuje 3 položky na testováníjemné
motoriky, druhá dvě položkyzaměřené na míření a chytání a
posledníčást obsahuje tři položky na posturálnístabilitu jak
statickou, tak dynamickou.První verze testu se začala užívat v
roce1992. Její revize proběhla roku 2007(MABC-2) a užívá se do
současnosti(Henderson, Sugden & Barnett, 2007). Ikdyž test MABC
je nejčastěji využíván díkyjeho přehlednosti a rychlosti, neměly
bybýt přehlíženy jeho nedostatky.Nejvýraznější z těchto nedostatků
jeneschopnost MABC poskytovat jasnýpohled na motorické kompetence
dětís DCD. Proto by neměl být užíván jako
Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D.: Influence of
practical functions of physiological...
-
19
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
jediný prostředek pro identifikaci dětí sDCD. Mezi nedostatky
aktualizovanéverze MABC-2 navíc patří jeho tréninkovýcharakter. Ten
se zdá být ovšem menší udětí s těžkou formou DCD. Výsledky vtestu
mohou být také ovlivněny případnouporuchou pozornosti (Blank et al,
2012;O´Brian et al, 2008; Brown & Lalor, 2009).The
Bruininks-Oseretsky Test of MotorProficiency (BOTMP) se používá
zejménav USA a Kanadě. Skládá se z osmipodsekcí. Hodnotí se
schopnost běhu avšeobecná hbitost, rovnováha,koordinace
oboustranných pohybů, síla,koordinace horní končetiny,
reakčnírychlost, vizuomotorická koordinace,jemná motorika horní
končetiny. Test jeurčen pro jedince od 4 do 21 let, přičemž udětí
ve věku 4 let jsou normy stanoveny vintervalu 4 měsíců, u dětí ve
školním věkuje interval půl roku a u adolescentů jsounormy
stanoveny v ročních intervalech.Normy jsou stanoveny zvlášť pro
oběpohlaví. Výhodou testu je obrazovádokumentace, současné normy a
dleautorů jednotlivé úkoly odrážejí typickémotorické aktivity v
dětství (Wilson et al,1995). Na druhou stranu je testu stejnějako
MABC vyčítáno, že některé jeho částinejsou dostatečně spolehlivé,
majínedostatečnou rozlišovací schopnost avysokou standardní chybu.
Malloy-Miller(1995) poukazuje na tyto faktory u testureakční
rychlosti a rovnováhy. Neúspěchdětí v testu byl mnohdy dán
jejichnepozorností či neefektivním rozloženímtestu. Nelze tedy vždy
neúspěch v testupovažovat za funkční problém.
Je tedy otázkou, zda-li lze některý z testůpovažovat za „zlatý
standard“.Doporučení mnoha autorů zní vždy tytotesty doplnit o
další vyšetření klinická čidotazníková. Význam by dle nich měl
býtkladen na včasné podchycení poruchy anáslednou terapii. Ta by
měla zahrnovatvšestranný rozvoj motorickýchdovedností s
individuálním přístupemk optimalizaci podmínek pro běžný
život(O´Brian et al, 2008; Brown & Lalor, 2009;Malloy-Miller,
1995).
Objektivizace fyziologické hybnosti
Standardizovaným testům hojněvyužívaným nejen ve vědě pro
hodnocenímíry dyspraxie chybí dostatečná reliabilitaa validita.
Proto bychom testy doplnili ohodnocení rozložení tlaku v
opořekojence. To by mělo sloužit ke sledovánímožných souvislostí
mezi projevemmotoriky a fyziologickou hybností.
Motorická ontogeneze v prvním roceživota má klíčový vliv na
budoucí motorikudospělého jedince. Popis motorickéontogeneze lze
najít u celé řady autorů.Vývoj opory a opěrné báze však uvádípouze
několik z nich a vždy se jedná o datazískaná pozorováním
pomocívideozáznamu.
Proto bychom se rádi zaměřili naobjektivizaci opěrné báze, která
by přispělak dalšímu poznání a hlubšímu pochopenípopisovaných jevů
v průběhuposturálního vývoje. V literatuře se toutoproblematikou
zabývají Dvořák & Vařeka(1999). V této práci však byl
využitpodoskop, na kterém je možné zjistit pouzemísta kontaktu s
podoskopem, nikolirozložení tlaku v jednotlivých bodechopory.
S modernější plošinou pak pracujeJanoušek (2016), který provedl
pilotníměření opěrné báze kojenců. Metodikajeho práce zahrnovala
donošené kojencenarozené po 36t+6d, nesměl u nich býtobjeven žádný
abnormální neurologickýnález a v době měření byl jejich věk 3měsíce
± 4 týdny. V době měření takénesměli být v akutní fázi jakékoli
nemoci.Pro vyšetření kojenců byly vybrányprimitivní reflexy a
polohové reakce. Tlakopěrné báze byl pak snímán tlakovouplošinou
Conformat, jehož snímač měldostatečnou citlivost, velikost a
bylpřenosný (obr. 1). Při rešerši literatury bylozjištěno, že
interval záznamu dítěte napodložce se v doposud
publikovanýchpracích pohybuje od 30 s po 5 minutzáznamu. Dle
Dusinga et al. (2013) jsou
-
20
změny centra tlaku (COP) téměř vždy nižšínež 5 Hz, tudíž tato
snímkovací frekvenceje dostatečná. Autoři se v těchto
pracíchnezabývali tlakovým profilem kojence (obr.2), ale změnami
COP při úchopuv supinační pozici.
Pokud by se podařilo stanovit standardníoporu v daném věku, bylo
by možné využítanalýzu tlaku pro objektivní diagnostikučasných
poruch vývoje pohybovéhosystému. V kombinaci s testy nahodnocení
hrubé motoriky (The AlbertaInfant Motor Scale, The
MovementAssessment Battery for Children) bychommohli zmapovat stav
dětské populace aždo 16 let, najít klíčové milníky ve vývoji akromě
poruch vývoje pohybovéhosystému sledovat i míru dyspraxie, kteráje
velmi často spojována s výskytemADHD a dalšími poruchami.
Diskuze
V současné době se odborná veřejnost pře opodstatě a
jednoznačném mechanismu vznikumotorických problémů u dětí s DCD.
Někteřímluví o souvislostech s poškozenímfrontálního a parietálního
laloku, jiní uvádějí,že do patofyziologie DCD mohou býtzapojeny
mozeček, parietální lalok, bazálníganglia nebo jiné oblasti CNS
(Trojan et al,2001; Zwicker, Missiuna, & Boyd, 2009;
Ivry,2003).
Z rozmanitosti poškozených struktur vyplývái nejednoznačný
projev DCD a jeho kombinaces jinými méně i více závažnými
poruchami.Nejtěsnější spojení je dle autorů mezi DCD aADHD
(Gillberg & Kadesjö, 2003; Zwicker,Missiuna, & Boyd,
2009).
Největší pozornost se obrací k hodnocenímotoriky malých dětí ve
věku 3 – 6 let apřípadné stanovení diagnózy DCD. EuropeanAcademy
for Child Disability (EACD)doporučuje časnou identifikaci dětís
postižením motoriky formoustandardizovaných testů (MABC-2,BOTMP).
Zároveň ovšem spolu s mnohadalšími autory upozorňuje na celou
řadukomplikací takového testování (Blank et al,2012).
U některých mladších děti může dojít k situaci,kdy v testech
vykazují opožděnou motoriku,což později spontánně doženou. V tomto
věkutaké může být proměnlivá schopnostspolupráce a motivace,
pozornost či neefektivnírozložení testu. Všechny tyto faktory
paksnižují výpovědní hodnotu výsledků testování.Děti mezi třetím a
čtvrtým rokem často nemajídobře vyvinuté verbální dovednosti,
nevydržídelší dobu sedět a soustředit se, při opakujícíchse
činnostech se začnou brzy nudit a příliš seneznepokojují, pokud
nesplní prosbyzkoušejícího (Blank et al, 2012; O´Brian et al,2008;
Brown & Lalor, 2009; Malloy-Miller,1995).
Dyspraxie je obvykle patrná již v raném věkua lze tedy šetrně a
přirozeně podporovat rozvojjednotlivých činností. Při doplnění
vyšetřenío hodnocení opěrné báze kojence a použitíAIMS by bylo
možné zahájit vhodnou terapiijiž u dětí v 1 roce. Definitivní
diagnóza DCDpro děti mezi třetím a pátým rokem může býtstanovena na
základě výsledků minimálně dvouměření s dostatečně dlouhým
intervalem(minimálně 3 měsíce). Častější opakováníměření ovšem není
doporučeno kvůli „efektutréninku“. Studie zdůrazňují, že pouze
kdyžje odhalena těžká porucha DCD v předškolnímvěku, je porucha
stabilní i o 2-3 roky později(Blank et al, 2012).
Výsledky testu rovněž ovlivňuje, zda-liexaminátoři byli zkušení
odborníci zvyklítestovat děti ohrožené poruchou motorikynebo přímo
s postižením motoriky. Proto neníjisté, zda je možné uplatnit tyto
výsledky nahodnotitele, kteří zkušenosti s vedením malýchdětí k
optimálnímu pohybovému výkonunemají nebo mají nižší.
Dalším faktorem může být i skutečnost, ženěkteré děti mohou
potřebovat více času, abysi zvykly na osobu testujícího, na situace
přitestování nebo na samotné úkoly. Tyto změnypředstavují normální
variabilitu při testovánímalých dětí. To pak vede k chybné
klasifikacia znamená to, že si děti zvykly na podmínkytestování a
na úkoly až při jejich opakování(Malloy-Miller, 1995).
Před rozhodnutím o zahájení terapeutickéhoplánu se doporučuje
ještě jednou dítěpřezkoušet. Zejména ve všech případech, kdymá
tříleté dítě špatné výsledky. Tak se vyhnoutsituacím, kdy by byla u
dítěte potvrzena
Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D.: Influence of
practical functions of physiological...
-
21
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
motorická porucha, aniž by byla brána v potazanamnéza či
dotazníky pro rodiče.Na základě diagnostiky je nutné včas
zasáhnoutvhodným přístupem k práci s kojenci ažadolescenty počínaje
správným handlingemv prvních letech života přes vytvořenípodnětného
prostředí pro děti starší ažk důrazu na všestranný rozvoj lidské
motorikybez soutěžního prostředí, které může véstk pohybové
deprivaci. Tím do budoucnaeliminovat rozvoj nesprávných
pohybovýchstereotypů a dopad na nechuť k pohybu(Švancarová a
Benešová, 2014). Protože pohybje důležitou součástí našeho života a
sloužík prevenci civilizačních nemocí.
Závěr
Problematika DCD je v současnosti ve světěvelmi aktuálním
tématem. V České republiceporucha praktických funkcí zažívá novou
vlnu.Lesný et al. (1987) se problematikouneobratných dětí zabýval
již v 80. letechminulého století. V současnosti se v Českérepublice
objevují první zmínky o DCDv odborné literatuře a začíná se
pracovat také sbaterií testů MABC-2 (Kolář, Smržová, &Kobesová,
2011; Bujoková, 2011; Koutová,2007; Smékalová, 2012). Ve světě až
před párlety došlo k jasnému a jednotnému vymezenídefinice a
terminologie.
U nás ovšem zatím neexistují žádné rozsáhlejšídoporučené postupy
pro diagnostiku a léčbuDCD. Pro inspiraci by mohl posloužit
novýguideline pro klinickou praxi Diagnostikavývojové poruchy
koordinace (vývojovádyspraxie), který vznikl jako investice
dorozvoje vzdělávání a je šířen Somatopedickouspolečností, o.s.
Diagnostika DCD je časově náročný akomplikovaný proces. Je nutno
do ní zahrnoutanamnézu z pohledu dítěte, rodičů, učitelů adalších
relevantních osob, klinické vyšetření,použití standardizovaných
testů a dotazníků,zhodnocení ADL či studijních výsledků.Obvykle
vyžaduje multidisciplinární přístup(Moc Králová, Pučelíková &
Řezaninová, 2016;Húšková a kol., 2014). Testování dětís výskytem
komorbidit může být ovlivněnořadou faktorů, které souvisí s
diagnózou dítěte.U dětí s poruchami autistického spektra se
prodosažení optimálních výsledků využíváspeciálních metod
využívaných při jejichvýuce.
Některé děti s ADHD, poruchami autisickéhospektra či se
specifickými poruchami učenívykazují signifikantní motorické
obtíže. Řadaz nich se se svými výsledky pohybujev normě, takže zde
nelze spoléhat na přímouúměru.
Pro vědecké účely se využívá k posouzení míryDCD hlavně
standardizovaných testů adotazníků. Pouze na jejich výsledky
ovšemnelze spoléhat (Malloy-Miller, 1995; O´Brianet al, 2008; Brown
& Lalor, 2009). Protonavrhujeme doplnit tato vyšetření o
objektivníhodnocení kvality opěrné báze kojenců aposunout tak
diagnostiku do věku kojence 1rok. Stále ovšem platí, že nesmírně
důležitá jev tomto věku interpretace dat. Výstupem byrovněž nemělo
být stanovení diagnózy, alemožná preventivní opatření v
rámcirehabilitace, která nepovedou k dalšímu rozvojidyspraxie.
Obr. 2 Rozložení tlakového profilu kojence
-
22
Literatura
AYRES, J. A. 2005. Sensory Integration andthe Child:
Understanding Hidden SensoryChallanges. Los Angeles:
WesternPsychological Services, 2005. ISBN0874244374BLANK, R. et al.
European Academy forChildhood Disability (EACD):Recommendations on
the definition, diagnosisand intervention of
developmentalcoordination disorder (long version). InDevelopmental
medecine and child neurology.ISSN 0012-1622, 2012, roč. 54, č. 1,
s. 54-93BROWN, T., LALOR, A. The MovementAssessment Battery for
Children - SecondEdition (MABC-2): a review and critique. InPhys
Occup Ther Pediatr. ISSN 1541-3144,2009, roč. 29, č. 1, s.
86-103BUJOKOVÁ, D. 2011. Hodnocení hrubémotoriky a laterality u
dětí předškolního věku.Diplomová práce. Olomouc: UPOL, FTK,ČÁPOVÁ,
J. 2008. Terapeutický koncept“Bazální programy a podprogramy”.
Ostrava:Repronis, 2008. 119 s. ISBN 8073291800DARRAH, J., BARTLETT,
D. J. Infant rollingabilities — the same or different 20 years
afterthe back to sleep campaign? In Early HumanDevelopment. ISSN
0378-3782, 2013, roč 89,č. 5, s. 311-314DEWEY, D. et al.
Developmental coordinationdisorder: Associated problems in
attention,learning and psychosocial adjustment. InHuman Movement
Science. ISSN 0167-9457,2002, roč. 21, č. 5-6, s. 905-918DUSING, S.
C. et al. Early complexitysupports development of motor behaviors
inthe first months of life. In DevelopmentalPsychobiology. ISSN
0012-1630, 2013, roč. 55,č. 4, s. 404-414DVOŘÁK, R., VAŘEKA, I.
Příspěvek kobjektivizaci vývoje schopnosti řídit oporu atěžiště
těla. In Rehabilitace a fyzikálni lékařství.ISSN 1805-4552, 1999,
roč. 6, č. 3, s. 86-90GIBBS, J., APPLETON, J., APPLETON,
R.Dyspraxia or developmental coordinationdisorder? Unravelling the
enigma. In Archivesof Disease in Childhood. ISSN 1468-2044,2007,
roč. 92, č. 3, s. 534-539HENDERSON, S. E., SUGDEN, D. A.,BARNETT,
A. 2007. Movement AssessmentBattery for Children — Second Edition
(MABC-2). 2007HÚŠKOVÁ, D., ČMELOVÁ, E.,MORICOVÁ, Š., ČMELO, J.,
HRADEČNÁ,Z.: História a základné pojmypsychosomatiky (History and
Basis Terms of
Psychosomatics). In Zdravotníctvo a sociálnapráca/Zdravotnictví
a sociální práce. ISSN1336-9326, 2014, roč. 9, č. 4, s. 43-49IVRY,
R. B. Cerebellar Involvement inClumsiness and Other
DevelopmentalDisorders. In Neural Plasticity. ISSN 1687-5443, 2003,
roč. 10, č. 1-2, s. 141-153JANOUŠEK, D. 2016. Objektivizace
opěrnébáze kojenců na přelomu prvního a druhéhotrimenonu pomocí
tlakového senzoruConformat - pilotní studie. Diplomová práce.Praha:
UK, 2. LF, 2016KIRBY, A., TOMKOVÁ, D. 2000. Nešikovnédítě:
dyspraxie a další poruchy motoriky:diagnostika, pomoc, podpora,
cesta knezávislosti. Praha: Portál, 2000.
ISBN8071784249KOLAROVSZKÁ, H., KOLAROVSZKI, B.Oxidačný stres v
neonatológii, In Lekárskyobzor. ISSN 0457-4214, 2014, roč. 63, č.
10, s.404-407KOLÁŘ, P., SMRŽOVÁ, J., KOBESOVÁ,A. Vývojová porucha
koordinace – vývojovádyspraxie. In Československá neurologie.
ISSN0009-0581, 2000, roč. 74, č. 107, s. 533-538KOUTOVÁ, Z. 2007.
Psychomotorický vývojdětí ve věku 4 – 12 let a možnosti jeho
testováníz pohledu fyzioterapie. Diplomová práce(bakalářská).
Olomouc: UPOL, FTK, 2007LESNÝ, I. et al. (1987). Dětské
neobratnosti,zvláštní syndromy ve skupině lehkýchmozkových
dysfunkcí. In Československápsychiatrie. ISSN 0069-2336, roč. 74,
č. 3, s.121-127MALLOY-MILLER, T. 1995. Clinicalinterpretation of
“use of the Bruininks-Oseretsky test of motor proficiency
inoccupational therapy”. In Am J Occup Ther.ISSN 1943-7676, 1995,
roč. 49, č. 1, s. 18MISSIUNA, Ch., GAINES, R., SOUCIE, H.2006. Why
every office needs a tennis ball: anew approach to assessing the
clumsy child.In Canadian Medical Association Journal.ISSN
1488-2329, 2006, roč. 175, č. 5, s. 471 –473MOC KRÁLOVÁ, D.,
LABOUNKOVÁ, R.,ŘEZANINOVÁ, J. Význam rehabilitace vesportu - ukázka
pro konec přípravného obdobív disciplíně enduro. In
Rehabilitácia.ISSN 0375-0922, 2015, roč. 52, č. 4, s. 236-248MOC
KRÁLOVÁ, D., PUČELÍKOVÁ, A.,ŘEZANINOVÁ, J. Úloha kvalitně
odebranéanamnézy v přístupu k pacientům s funkčnímiporuchami
pohybového aparátu – kazuistickástudie. In Rehabilitácia. ISSN
0375-0922, 2016,roč. 53, č. 2, s. 113-130
Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D.: Influence of
practical functions of physiological...
-
23
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
O´BRIAN, J. C. et al. Mechanisms that underliecoordination in
children with developmentalcoordination disorder. In J Mot Behav.
ISSN0022-2895, 2008, roč. 40, č. 1, s. 43-61O´HARE, A., KHALID, S.
The Associationof Abnormal Cerebellar Function in Childrenwith
Developmental Coordination Disorder andReading Difficulties. In
Dyslexia. ISSN 1099-0909, 2002, roč. 8, č. 4, s. 234-248POLATAJKO,
H. J., CANTIN, N.Developmental Coordination Disorder(Dyspraxia): An
Overview of the State of theArt. In Seminars in Pediatric
Neurology. ISSN1071-9091, 2005, roč. 12, č. 4, s. 250-258SMÉKALOVÁ,
B. 2012. Možnosti diagnostikya terapie u dětí s vývojovou
dyspraxií/vývojovou poruchou koordinace. Diplomovápráce. Praha: UK,
2. LF, 2012 TROJAN, S. et al. 2001. Fyziologie aléčebná
rehabilitace motoriky člověka. 2. vyd.Praha: Grada, 2001. 226 s.
ISBN 80-247-1296-VISSER, J. Developmental CoordinationDisorder: a
review of research on subtypesand comorbidities. In Human
MovementScience. ISSN 0167-9457, 2003, roč. 22, č. 4-5, s.
479-493WILLOUGHBY, C., POLATAJKO, H. MotorProblems in Children with
DevelopmentalCoordination Disorder: Review of the
Literature. In The American Journal ofOccupational Therapy. ISSN
1943-7676, 1995,roč. 49, č. 8, s. 787-794WILSON, P. H. Practitioner
Review:Approaches to assessment and treatment ofchildren with DCD:
an evaluative review. InJournal of Child Psychology and
Psychiatry.ISSN 1469-7610, 2005, roč. 46, č. 8, s. 806-823WILSON,
B. N. et al. (1995) Use of theBruininks-Oseretsky test of motor
proficiencyin occupational therapy. In Am J Occup Ther.ISSN
1943-7676, 1995, roč. 49, č. 1, s. 8-17ZELINKOVÁ, O. 2003. Poruchy
učení:specifické vývojové poruchy čtení, psaní adalších školních
dovedností. Praha: Portál,2003. 263 s. ISBN 80-7178-800-7ZELINKOVÁ,
O. 2008. Dyslexie vpředškolním věku? Praha: Portál, 2008. 197
s.ISBN 978-80-7367-321-5ZWICKER, J. G., MISSIUNA, Ch., BOYD,L. A.
Neural Correlates of DevelopmentalCoordination Disorder: A review
ofHypotheses. In Journal of Child Neurology.ISSN 17088283, 2009,
roč. 24, č. 10, s. 1273-1281
Kontaktní adresa: [email protected]
-
24
FUNKCE SVALŮ PÁNEVNÍHO DNAVE VZTAHU K POLOZE TĚLAAutoři: M.
Šorfová, E. Tlapáková, A. Matějková
Pracoviště: Katedra anatomie a biomechaniky, Fakulta tělesné
výchovy a sportu, Karlova Univerzita, Praha, Česká republika
Souhrn
Východisko: Pánevní dno patří mezi nejdůležitější části lidského
těla. Je velmi důležitépro udržení polohy útrob a jeho porucha může
způsobit značné obtíže. Jelikožinkontinence se vlivem gravitace
projeví zejména ve stoji, ale klinická nejspolehlivějšívyšetření a
rehabilitační postupy se většinou provádějí vleže, zaměřili jsme se
naporovnání funkce svalů pánevního dna v různých polohách.Soubor a
metody: Bylo měřeno 10 žen s věkovým rozpětím 25 až 47 let, všechny
jsoufyzioterapeutky s různými počty porodů, dvě z nich uváděly
potíže s inkontinencí. Proměření funkčního stavu svalů pánevního
dna jsme použili vaginální tlakové sondypřístrojem GYMNA MYO 200.
Byla testována maximální kontrakce a výdrž na tétoúrovni, opakované
maximální kontrakce a uvolnění s dobou trvání jednotlivých fází
pětsekund a jedna sekunda a spontánní reakce na zakašlání - tedy
porovnání vůlí řízené(volní) a reflexní činnosti svalů.Výsledky:
Statistické testování situace v lehu a ve stoji prokázalo vysokou
korelaci jakpro tonickou, tak i fázickou činnost svalů ve všech
situacích. Naše studie ukázala, žezměna polohy leh – stoj vyvolává
změny hodnot bazálního tlaku, které si zachovávajístejnou tendenci.
Na rozdíl od amplitud, kde nárůst fázického tlaku vyvolaného
volníkontrakcí nebyl pro změněnou polohu těla potvrzen. Potvrdil se
pouze pro nevědomě(reflexně) vyvolané kontrakce svalů při
kašli.Klíčová slova: svaly pánevního dna (pelvic floor muscles),
perineometrie, poloha vestoji a v lehu (standing and supine
position), tonická a fázická svalová činnost,inkontinence
Šorfová, M., Tlapáková, E., Matějková, A.:Function of pelvic
floor muscles in connectionto body position
Summary
Basis: Pelvic floor belongs to the most importantparts of human
body. It is very important to keepthe right position of inner
organs and itsmalfunction may cause severe problems.
Whileincontinence is usually manifested via gravitationmostly in
stand but clinically most reliableexaminations are usually
performed in lyingposition, we focused on comparison of pelvicfloor
muscle function in various positions.Group and methods: 10 women,
25 to 47 yearsold, all physiotherapists with various number
ofchildbirths, two of them stated certain troublewith continence.
Vaginal pressure probe ofGYMNA MYO 200 apparatus was used tomeasure
the functional state of pelvic floormuscles. Maximal contraction
and enduranceon this level were tested, as well as repeated
Šorfová, M., Tlapáková, E., Matějková, A.:Muskelfunktion des
Beckenbodens in Bezug aufdie Position des Körpers
Zusammenfassung
Die Ausgangspunkte: der Beckenboden gehörtzu den wichtigsten
Teilen des Körpers. Der istsehr wichtig für die Erhaltung der
LageInnnenorganen und seine Störung kann zuerheblichen
Schwierigkeiten führen. Da dieInkontinenz sich durch die
Gravitation vor allemim Stehen geäußert wird, aber die
zuverlässigstenklinischen Untersuchungen undRehabilitationsmethoden
werden meistens imLiegen durchgeführt, konzentrierten wir uns
aufden Vergleich der Muskeln Funktion desBeckenbodens in
verschiedenen Lagen.Die Datei und Methoden: es wurden 10 Frauenmit
der Altersspanne 25 bis 47 Jahren gemessen,alle sind
Physiotherapeutinnen mit denverschiedenen Zahlen der Entbindung,
zwei vonihnen führten die Schwierigkeiten mit der
Šorfová, M., Tlapáková, E., Matějková, A.: Function of pelvic
floor muscles in connection to body...
-
25
Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017
maximal contraction and release, lasting fiveand one second, and
spontaneous reaction oncough.Results: Statistic testing of
situations in standingand supine positions showed high
correlationfor both tonic and phasic muscle activities in
allsituations with one exception: low correlationfor amplitude in
standing and supine positionwith resting respiration. Our study
showed thatchange of body position – prone to standingposition
provokes changes of basal pressure thatpreserve the same tendency.
Contrary toamplitudes, where the growth of phasic pressurebrought
by voluntary contraction was not provedfor this body position
change. It was only provedfor involuntary (reflex) contraction of
musclesduring the cough.Key words: pelvic floor muscles,
perineometry,standing and supine position, breathing, tonicand
phasic muscle activity, incontinency
Inkontinenz aus. Um den Funktionszustand
derBeckenbodenmuskulatur zu messen, verwendetenwir die vaginale
Drucksonde mit dem GerätGYMNA MYO 200. Wurde maximale
Kontraktionund die Ausdauer auf dieser Ebene getestet,wiedergeholte
maximale Kontraktionen und dieEntspannung mit der Zeitdauer der
einzelnenPhasen fünf Sekunden und eine Sekunde unddie spontane
Reaktion auf Husten – also derVergleich des geleiteten Willens
(frei) und derReflex Muskelaktivität.Die Ergebnisse: statistische
Testung der Situationim Liegen und im Stehen zeigte die
hoheKorrelation sowohl für die tonische, wie auchphasische
Muskelaktivität in allen Situationen.Unsere Studie zeigte, dass
eine Veränderung derLage – das Liegen – der Stand zu
denVeränderungen der Werte des Basaldruckes führt,die die gleiche
Tendenz erhalten. Im Gegensatzzu den Amplituden, wo der Anstieg
desphasischen Druckes, e