PALACKÉHO UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ROZVOJOVÝCH STUDIÍ MEZINÁRODNÍ ROZVOJOVÁ STUDIA ONDŘEJ SUCHÁNEK REFORMA OSN S DŮRAZEM NA ROZVOJOVOU POLITIKU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE VEDOUCÍ PRÁCE: DOC. RNDR. PAVEL NOVÁČEK, CSC. OLOMOUC, 2008
PALACKÉHO UNIVERZITA
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA
KATEDRA ROZVOJOVÝCH STUDIÍ
MEZINÁRODNÍ ROZVOJOVÁ STUDIA
ONDŘEJ SUCHÁNEK
REFORMA OSN S DŮRAZEM NA ROZVOJOVOU POLITIKU BAKALÁ ŘSKÁ PRÁCE
VEDOUCÍ PRÁCE: DOC. RNDR. PAVEL NOVÁČEK, CSC. OLOMOUC, 2008
2
Prohlašuji, že bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně a veškeré použité prameny
uvedl v seznamu literatury.
V Olomouci dne 15. 5. 2008
…………………………………. podpis
3
Děkuji Doc. RNDr. Pavlu Nováčkovi, CSc. za odborné vedení bakalářské práce, PhDr. Luboru Kysučanovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky a Bc. Haně Suchánkové za pomoc při korektuře textu.
4
Obsah SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK.....................................................................................................5 ÚVOD...........................................................................................................................................7 POUŽITÁ METODOLOGIE...............................................................................................................9 1. HISTORIE SPOJENÝCH NÁRODŮ SE ZAMĚŘENÍM NA MÍROVÉ OPERACE....................................11 1.1. IDEA „GLOBÁLNÍHO ŘÍZENÍ“ VE STŘEDOVĚKU ...............................................................11 1.2. OD SPOLEČNOSTI NÁRODŮ KE SPOJENÝM NÁRODŮM (1919 – 1945)..............................12 1.3. PRVNÍ REZOLUCE – PRVNÍ NEÚSPĚCH (1946 – 1959)......................................................15 1.4. NÁSLEDKY DEKOLONIZACE A OSN MEZI DVĚMA VELMOCEMI (1960 – 1979)................17 1.5. ZTRACENÁ DEKÁDA? (1980 – 1990) ..............................................................................21 1.6. NEJHORŠÍ SELHÁNÍ SVĚTOVÉHO SPOLEČENSTVÍ (1991 – 2000) .....................................23 2. SOUČASNÝ STAV OSN ...........................................................................................................27 2.1. SPOJENÉ NÁRODY VE SVĚTĚ ...........................................................................................27 2.2. ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ...........................................................................................29 3. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY SVĚTOVÉHO SPOLEČENSTVÍ A JEJICH ŘEŠENÍ......................................31 3.1. NÁRODNÍ STÁT A GLOBÁLNÍ ZODPOVĚDNOST ................................................................31 3.2. PREVENCE ČI REPRESE: OPRÁVNĚNOST HUMANITÁRNÍCH INTERVENCÍ...........................32 3.3. NEVHODNOST NEUTRALITY ...........................................................................................34 4. REFORMA OSN......................................................................................................................35 4.1. VAVROUŠKŮV NÁVRH ....................................................................................................36 4.2. GLOBÁLNÍ MARSHALLŮV PLÁN .....................................................................................38 4.3. REFORMNÍ OPATŘENÍ ZA KOFIHO ANNANA (1996 – 2007).............................................41 4.3.1. REFORMA JEDNOTLIVÝCH ORGÁNŮ OSN...................................................................41 4.3.2. REORGANIZACE MÍROVÝCH OPERACÍ.........................................................................47 4.3.3. FINANCOVÁNÍ FUNGOVÁNÍ A AKTIVIT OSN...............................................................48 4.3.4. AKTUALIZACE CHARTY OSN ....................................................................................50 5. MOŽNÉ SCÉNÁŘE BUDOUCÍHO ROZVOJE OSN........................................................................51 ZÁVĚR .......................................................................................................................................54 SHRNUTÍ ....................................................................................................................................56 SUMMARY ..................................................................................................................................57 BIBLIOGRAFIE ............................................................................................................................58
5
Seznam použitých zkratek AMR Výroční ministerská zpráva Annual Ministerial Review CIA Ústřední zpravodajská služba Central Intelligence Agency CIS země Commonwealthu Countries of the Commonweath of Independent States ECOSOC Hospodářská a sociální rada Economic and Social Council EU Evropská unie European Union ILO Mezinárodní organizace práce International Labour Organization LN Společnost národů League of Nations MDG’s Rozvojové cíle tisíciletí Millennium Development Goals OAU Organizace africké jednoty Organization for African Unity ODA Oficiální rozvojová pomoc Official development aid OEWG Otevřená pracovní skupina Open-Ended Working Group ONUC Operace OSN v Kongu UN Operation in the Congo; Opération des Nations Unies au Congo OSN Organizace Spojených národů United Nations SSSR Svaz sovětských socialistických republik (Sovětský svaz) Soviet Union SWAPO Organizace lidu Jihozápadní Afriky South West African People’s Organization UNAMID Africká mise OSN v Dárfúru UN African Mission in Darfur UNAMIR Mise OSN na pomoc Rwandě UN Assistance Military In Rwanda UNAMSIL Mise OSN v Sierra Leoně UN Mission in Sierra Leone UNCSD Komise OSN pro udržitelný rozvoj UN Commission for Sustainable Development UNEF Pohotovostní jednotky OSN UN Emergency Force UNEP Program OSN pro životní prostředí UN Environmental Programme UNFICYP Mírová mise OSN na Kypru UN Peacekeeping Force in Cyprus UNHCR Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky UN High Commissioner for Refugees UNIFIL Prozatímní jednotky OSN v Libanonu UN Interim Force in Libanon
6
UNIIMOG Skupina vojenských pozorovatelů OSN v Íránu a Iráku UN Iran-Iraq Military Observer Group UNMIL Mise OSN v Libérii UN Mission in Liberia UNMIS Mise OSN v Súdánu UN Mission in Sudan UNMISET Mise OSN na podporu Východního Timoru UN Mission of Support in East Timor UNMOGIP Skupina vojenských pozorovatelů OSN v Indii a Pákistánu UN Military Observer Group in India and Pakistan UNOCI Operace OSN v Pobřeží Slonoviny UN Operation in Côte d’Ivoire UNOGIL Skupina pozorovatelů OSN v Libanonu UN Observation Group in Libanon UNPROFOR Ochranné jednotky OSN UN Protection Force UNSAS Systém OSN záložních opatření United Nations Standby Arrangements System UNTAG Skupina OSN pro pomoc v přechodném období UN Transition Assistance Group USA Spojené státy Americké United States of America WHO Světová zdravotnická organizace World Health Organization WTO Světová obchodní organizace World Trade Organization
7
Úvod
Začátek 21. století určil mnohé pro budoucí rozvoj celého světa. Již v roce 2000 byl
zahájen nový globální program OSN (Organizace spojených národů) na boj s chudobou,
nemocemi a celkově zaměřen na zmenšení propastného rozdílu mezi bohatým Severem a
chudším Jihem (či spíše v podobném smyslu Západ - Východ). Konečný rok 2015 pro
tento program by se mohl zdát jako dostatečně dlouhá doba na realizaci tohoto vskutku
monstrózního projektu. Jsme v polovině cesty k tomuto roku a s jistotou můžeme říci, že
program spíše nesplnil, pro co byl určen. Další malé, leč ne bezvýznamné mínus, ve snaze
o globální řízení. I přes nesporné výhody a pozitiva pro rozvojové země jako by
Spojeným národům docházel dech. Jako by rozmach, s nímž byla největší organizace
v dějinách lidstva vymrštěna po 2. světové válce, v posledních letech docházela. Po
genocidách ve Rwandě a Bosně, občanských válkách v Latinské Americe a Africe,
vzrůstajícím zbrojení světových velmocí a stále se rozšiřující chudobě, vyvstává otázka
po přehodnocení dosavadního působení OSN a její možné reformě do budoucna.
Předmětem této bakalářské práce je popsat současný stav OSN, její zásadní nedostatky
a neschopnost podílet se za tohoto stavu podílet na efektivním spolurozhodování
v globálním řízení. Cílem je nastínit možná východiska z nastalé krize. Zvláště bych se
rád zaměřil na oblast rozvojové politiky, kde neflexibilita a neefektivita rozhodování
dopadá možná nejtvrději na samotné obyvatele těch nejchudších a nejproblematičtějších
částí světa.
V první kapitole se zaobírám vývojem OSN od jeho vzniku do současnosti se
zaměřením na mírové operace. Ty jsou jednou z nejviditelnějších aktivit Spojených
národů, do určité totiž míry ukazují atraktivnost OSN v očích politiků i veřejnosti (v
případě neúspěchu neatraktivnost). Na mírových operacích (či politických misích a misích
pro budování míru – jejich rozdílnost: UN peacekeeping operations × UN political and
peacebuilding missions) se dá dobře vypozorovat jejich efektivita a dopad na samotnou
událost, kvůli které byly nasazeny.
Druhá kapitola popisuje současný stav OSN s jeho hlavními aktivitami ve světě od
roku 2000 a dosud největší a nejambicióznější plán rozvoje – Rozvojové cíle tisíciletí
(MDG’s).
Ve třetí kapitole se zaměřuji na dva podle mě zásadní problémy Spojených národů, a
to na problematiku národních států (a s tím související pravomoci OSN) a humanitární
intervence. Tato kapitola úzce navazuje na obsah předchozích dvou kapitol, na jejichž
8
základě ukazuje palčivost dnešní situace ve světě a zároveň schizofrenní jednání
světového společenství, rovněž nutnost vyřešení těchto otázek pro další budoucí vývoj.
Samotná reformní opatření či další návrhy na změnu jsou obsaženy v kapitole čtvrté.
V první její části si ukážeme dva alternativní modely reformy OSN – Vavrouškův model
a globální Marshallův plán – jako příklady možných kroků k pozitivním změnám
Spojených národů. Druhá část popisuje reformní opatření za předposledního generálního
tajemníka Kofiho Annana, který se aktivně zasazoval o reformy. Ukazuje konkrétní kroky
uvnitř OSN, jak v jeho vnitřních, tak i vnějších strukturách.
Kapitola poslední, pátá, předkládá možné scénáře dalšího vývoje OSN. Charakterizuje
tři varianty – scénář optimistický, neutrální a pesimistický. Pro každý zvlášť definuje
specifické faktory, společné všem.
I přesto, že se v práci snažím odkrýt nedostatky mechanismů OSN a možných
problémů dalšího vývoje, nejedná se o odsouzení myšlenky OSN. Spojené národy jsou
v současnosti (a s velkou pravděpodobností i do blízké budoucnosti) jediným možným
kandidátem na roli vedoucího činitele v globálním řízení. Pokud však tato myšlenka
neprojde zásadními změnami, bude možná na dlouho poslední snahou lidstva o udržení
mírové, tolerantní a vzájemně si pomáhající společnosti na globální úrovni, zasahující
však každého z nás.
9
Použitá metodologie Při psaní této práce byla použita rešeršně-kompilační metoda, tedy sbírání a
kompletace dat pro jejich následnou interpretaci.
Slova, která se do češtiny většinou nepřekládají nebo k nimž jsem nenašel vhodný
ekvivalent, jsou uvedena kurzívou v závorce. Všechny zkratky použité v práci jsou
vysvětleny na začátku práce v části Seznam použitých zkratek. Nepřímé citace jsou
popsány pomocí poznámky pod čarou. Tyto poznámky dávají přehled o zdrojích,
použitých pro tuto práci. Přímé citace jsou v textu odlišeny uvozovkami a kurzívou.
Poznatky a informace použité v bakalářské práci byly získány z literárních pramenů a
internetových zdrojů. Informace o misích OSN byly získány hlavně ze stránek Spojených
národů pro tuto oblast - Department of Peacekeeping Operations, údaje a dokumenty o
reformě OSN byly většinou získány z informačního serveru Center for UN reform
education či ze stránek samotné OSN (www.un.org). Podkladem pro reformní opatření za
Kofiho Annana ve 4. kapitole byla vědecká práce Vyhodnocení reformního úsilí Kofiho
Annana v OSN a jeho perspektivy. K získání doplňujících informací byla použita
Všeobecná encyklopedie Universum 5 a CIA – The World Factbook. Doplňující
poznámky o genocidách v Bosně a Rwandě byly získány z elektronické databáze JSTOR
a ze serveru mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy United Human Rights
Council. Hlavním zdrojem informací pro závěrečnou kapitolu o budoucích scénářích
vývoje OSN byla vědecká práce Vyhodnocení reformního úsilí Kofiho Annana…
10
„Po čase úpadku přijde bod obratu. Mocný proud světla, který byl zapuzen, se vrátí.
Cosi se blíží, ale nebude to působit silou… Pohyb je přirozený, povstává samovolně.
Z tohoto důvodu je přeměna starého snadná. Staré odchází a nové nastupuje.
Obé jest odměřováno dobou, proto vše dopadne dobře.“ (I-ťing)
„Všechno dobré na tomto světě se stalo jedině jako výsledek něčí snahy dělat víc,
než musí.“ (autor neznámý)
11
1. Historie Spojených národů se zaměřením na mírové operace
1.1. Idea „globálního řízení“ ve středověku
Na počátku této kapitoly o vzniku a vývoji OSN je nutné říct, že myšlenka vytvořit
nadnárodní organizaci s cílem prevence válek a ozbrojených konfliktů není určitě
výplodem 20. století, nýbrž sahá hluboko do minulosti. Možná první zásadnější pokus o
vytvoření „nadnárodní organizace“ zrodila genialita českého husitského krále Jiřího
z Poděbrad, který již v 15. století ve svém návrhu Smlouvy o nastolení míru v celém
křesťanstvu1 nastínil konkrétní kroky - například vytvoření koordinačního orgánu rady
panovníků nebo valného shromáždění zástupců stavů (podobnost s dnešní Radou
bezpečnosti a Valným shromážděním OSN). I přes dílčí úspěchy a řadu pozitivních
odpovědí napříč tehdejšími křesťanskými národy jeho snaha nepřinesla z docela
pochopitelných důvodů žádný podstatný užitek. I přes neúspěch (Evropská unie se ovšem
na Jiřího z Poděbrad dodnes odkazuje) se neodmyslitelně zařadil mezi takové velikány
evropských dějin a zastánce sbližování národů, jakými byli Dante Alighieri, Francesco
Petrarca, Charles-Irinee Castel de Saint Pierre (navrhoval evropský senát a zemřel v bídě
a zapomnění), Jean Jacques Rousseau, Voltaire a mnozí další.
Není náhodou, že právě evropská zkušenost, bolestně završena 2. světovou válkou,
dala světu nejvyšší hodnoty, dnes tolik ceněné, a přesto zřídkakdy důsledně naplňované –
demokracii, toleranci, dialog. Kdo však předčil všechny snahy králů, ideologů a politiků,
kdo na pozadí krvavých dějin Evropy 17. století pochopil nutnost a hloubku integrace
národů a sbližování lidí, byl jeden z největších Evropanů – Jan Amos
Komenský. Teprve několik málo desetiletí se můžeme hlásit k jeho odkazu a zasazovat se
o to, co napsal před více než třemi a půl stoletími (všimněte si nápadné shody s Chartou
Spojených národů):
„…my, celé lidstvo, jsme jedním pokolením, jednou krví, jednou rodinou, jedním domem.
Proto stejným právem, jako část pomáhá celku, jako úd pomáhá ostatním údům těla, jako
příslušník jedné rodiny pomáhá rodině celé, máme i my pomáhat svým druhům…“2
1MARTÍNKOVÁ, J. Evropské poselství krále Jiřího. 21. století – revue objevů, vědy, techniky a lidí. [2004] [cit. 2008-01-20]. Dostupné na: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2004092108 2KOMENSKÝ, Jan Amos: Apoštol míru. Uspořádali Radovan Krátký a Václav Stejskal. Československý spisovatel. Praha 1949.
12
1.2. Od Společnosti národů ke Spojeným národům (1919 – 1945)
Opravdu reálná možnost vytvořit fungující systém prevence na globální úrovni se ale
zformulovala až na začátku 20. století v hlavách dvou Britů – právníka Waltera
Phillimora a prvního náměstka ministra zahraničí lorda Roberta Cecila.3 Do reality však
tuto myšlenku převedl americký prezident Woodrow Wilson. Tak roku 1919 vznikla
smlouvou z Versailles Společnost národů (LN) „k podpoře mezinárodní spolupráce a
posílení míru a bezpečnosti“.4 Ke Společnosti národů nutno dodat krátkou poznámku, na
jakém historickém pozadí vznikla a do jaké míry ovlivnila nejbližší budoucí vývoj.
Válkou vyčerpané Německo, podstoupení oblasti Rýna demilitarizovanému pásu,
rozebrání kolonií, válečné dluhy… to vše dalo základ narůstající nespokojenosti obyvatel,
jíž tak mistrně později využil Hitler k rozpoutání ještě většího pekla. K obtížným
jednáním ve Versailles nepřispěla ani snaha Wilsona o založení Spojených národů. Kvůli
práci na Společnosti národů odmítl návrh ekonoma a finančního experta J. M. Keynese,
který se oprávněně obával budoucích hospodářských následků dluhové zatíženosti
Německa. Keynesův plán byl možná až příliš novátorský – omezit válečné reparace a
zrušit dluhové zatížení. Amerika by pak využila svých finančních zdrojů a realizovala
rozsáhlý úvěrový program k oživení evropského průmyslu. Keynes tento plán nazval
Velký projekt evropské rehabilitace.5 Tento projekt musel počkat třicet let a základní
prvky se objevily až v Marshallově plánu z let 1947-48 pro obnovení Evropy po 2.
světové válce. I přesto, že Keynes trestuhodně nedocenil politické a demografické aspekty
tehdejší Evropy, jeho návrh na hospodářskou obnovu by přinejmenším ztížil nástup
fašismu k moci.
Dohodou z Versailles (nejdůležitější z mírových smluv, které znamenaly konec 1.
světové války) vznikla Mezinárodní organizace práce (ILO), jež je součástí Spojených
národů dodnes. Rok 1939 však znamenal konec krátkého trvání Společnosti národů.
Wilsonova snaha, která byla spíše jen snem na papíře než skutečnou organizací v reálném
světě, se rozpadla jako domeček z karet. Nedůsledná politika Západu, nezájem USA o
Evropu a rostoucí nespokojenost a fanatičnost německého národa vyvrcholila koncem 30.
let v dosud největší dějinnou katastrofu lidstva.
3JOHNSON, P. Dějiny 20. století. Rozmluvy. Praha 1991. s. 36. 4The Early Years: 1920s - 1940s. [on-line] Sixty Years: A Pictorial History of the United Nations. United Nations. [2005] [cit. 2008-01-20]. Dostupné na: http://www.un.org/issues/gallery/history/early.htm 5JOHNSON, P. s. 34.
13
Je zajímavé, s jakou rychlostí vzaly další události obrat. Jako kdyby se muselo čekat
až na masové zabíjení, hlad, bídu a utrpení 2. světové války, než se představitelé
západních mocností a jejich stoupenci rozhodli pro nutnost prevence válek. Už roku 1941,
14. dubna, se sešli tehdejší americký prezident Franklin Roosevelt a britský premiér
Winston Churchill na lodi HMS Prince of Wales, aby „někde na moři“ sepsali základní
principy pro mezinárodní spolupráci při zajišťování míru a bezpečnosti známé jako
Atlantická charta. O necelý rok později, 1. ledna 1942, se konala ve Washingtonu, D.C.
historická schůze 26 spojeneckých a spřízněných zemí, aby vyjádřily svou podporu
Atlantické chartě podepsáním Ústavy Spojených národů. Tento text byl vůbec prvním,
kde se objevilo sousloví Spojené národy. Navrhovatelem byl Franklin Roosevelt.
Dalšími zastávkami na cestě ke Spojeným národům byla Moskva, kde se 30. října 1943
sešli zástupci USA, Velké Británie, SSSR a Číny, aby se dohodli na potřebě vytvoření
organizace k posílení míru a bezpečnosti, a schůzka v Teheránu 1. prosince téhož roku
(jíž se kromě Číny účastnily hlavní tři mocnosti z moskevské konference). Teprve na
konferenci v Dumbarton Oaks ve Washingtonu, dne 7. října 1944, vytvořily USA, Velká
Británie, SSSR a Čína návrh Spojených národů, když souhlasily s cíli, strukturou a
fungováním nové světové organizace. Na Jaltské konferenci, 11. února 1945, kromě
přerozdělení Evropy na sféry vlivu, padlo definitivní rozhodnutí pro vytvoření
mezinárodní organizace z úst vedoucích představitelů tří hlavních států Spojenců: za USA
prezident Franklin Roosevelt, za Velkou Británii premiér Winston Churchill a za SSSR
generální sekretář Josif Stalin.
Zakládající konference v San Francisku
Konference Spojených národů o mezinárodním uspořádání v San Francisku probíhala
od dubna do června 1945. Zajímavostí je náhlý masivní vzrůst populace během
konference. Z města o 200 000 lidí se za několik týdnů konference stala megalopole s
800 000 lidí (ani dnešní populace San Franciska takového čísla nedosahuje). Nikdo nebyl
připraven na takové podmínky. Nebylo dostatek pokojů, nedostačovaly tiskoviny,
scházeli tlumočníci a překladatelé do světových jazyků. Vypořádání se s těmito problémy
předznamenávalo podobu světových konferencí, summitů a fór do budoucna. O návrzích
Číny, Sovětského svazu, USA a Velké Británie rokovalo 50 zástupců států. Koncem
června Chartu podepsalo všech 50 zemí a daly tak základ budoucímu sbližování mezi
národy:
14
„My, lid Spojených národů, jsme se rozhodli uchránit příští generace před metlou
války, která během našeho života dvakrát uvrhla lidstvo do nevýslovného utrpení, a posílit
víru základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osoby a v rovnoprávnost muže a
ženy i velkých a malých národů; vytvořit podmínky k zachování spravedlnosti a k plnění
závazků, které vyplývají ze smluv a jiných zdrojů mezinárodního práva, a podporovat
sociální pokrok a lepší životní podmínky při větší svobodě, a k tomuto cíli pěstovat
snášenlivost, žít v míru a dobrých sousedských vztazích a sjednotit své síly k zachování
světového míru a mezinárodní bezpečnosti, přijetím zásad a vytvořením odpovídajících
metod zajistit, aby zbraní nebylo využíváno jinak než v zájmu společného dobra, a
používat mezinárodní organizace k hospodářskému a sociálnímu pokroku všech národů,
rozhodli jsme se sjednotit své snahy, abychom těchto cílů dosáhli.
Naše vlády se prostřednictvím svých zplnomocněných zástupců, shromážděných v San
Francisku, sjednotily na této Chartě Spojených národů a zřizují tímto mezinárodní
organizaci, jež se bude nazývat Spojené národy.“
(Preambule Charty Spojených národů)
Optimistickou atmosféru historického mezníku ukazuje projev amerického prezidenta
Harryho Trumana při podepisování Charty OSN: „Jaký velký den toto může být v historii!
Byli mnozí, kteří pochybovali o tom, že dohoda může být vůbec dosažena… mezi zeměmi
lišícími se tak mnoho v rase a náboženství, v jazyce a kultuře. Historie vás bude ctít…
Kdybychom měli tuto listinu dříve – a především by byla vůle použít ji – milióny mrtvých
by dnes žilo. Pokud bychom ochabli v budoucnosti v naší vůli použít ji, milióny dnes
žijících by jistě zemřely. Že my nyní máme vůbec tuto Chartu, je velký skutek.“6 Těžko si
lze v této souvislosti představit to, co se rozhodlo 31. května, necelý měsíc před
podepsáním Charty OSN, v budově amerického Pentagonu: „Po důkladné poradě o
možných cílech a důsledcích jsme došli k závěru, že nedáme Japoncům žádné varování, že
se nesoustředíme na čistě civilní cíle, ale že chceme zanechat u co největšího počtu
obyvatel trvalý psychologický dojem. Tajemník souhlasil s návrhem dr. Conantse, aby se
nejvhodnějším cílem stal životně důležitý podnik, zaměstnávající velké množství
pracujících a obklopený sídlišti.“7 (rozhodnutí o způsobu použití atomové bomby proti
6The Founding Conference at San Francisko. [on-line] A photographic exhibit to commemorate 60 years of the UN Charter. Historic Images of the UN Collection. United Nations. [2005] [cit. 2008-01-20]. Dostupné na: http://www.un.org/av/photo/un60/chapter1.htm 7STEPHANOVÁ, L. Osamělá cesta Daga Hammarskjılda. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří. 2005. s.8.
15
Japonsku) Tři roky po podepsání Charty OSN, v roce 1948, byla přijata Valným
shromážděním Všeobecná deklarace lidských práv, obsahující výčet hlavních politických
a sociálních práv člověka. Nebyla právně závazná, ale dostalo se jí postupně obecného
uznání.
1.3. První rezoluce – první neúspěch (1946 – 1959)
„Ujímáte se nejnemožnější práce na světě.“
(Trygve Lie při předání úřadu generálního tajemníka OSN Dagu Hammarskjıldovi)
Ještě ani nevychladlo poválečné vyjednávání a otřes z hrůz 2. světové války a nově
vzniklé Spojené národy přijaly svou první rezoluci (leden 1946) – a zaznamenaly první
velký neúspěch. Hlavní část rezoluce pojednávala o mírovém použití atomové energie a
eliminaci atomových a jiných zbraní hromadného ničení. Logický krok po bombardování
Hirošimy a Nagasaki, v budoucnu ovšem nikdy neuskutečněný. Nejenom že v době
studené války rostl počet států s atomovým arzenálem, ale dokonce se i v novém tisíciletí
tato skupina stále rozšiřuje a zbraně hromadného ničení jsou používány k likvidaci
civilního obyvatelstva (např. chemické zbraně použité Saddámovým režimem v severním
Iráku).
Úspěchem OSN bezprostředně po skončení války bylo rychlé založení UNHCR
(Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky). Za práci s evropskými uprchlíky získal
Nobelovu cenu míru v roce 1954. Účastnil se taktéž mírových jednání po rozpadu kolonií
(Indonésie v roce 1948-49) a uklidňoval bouřlivou atmosféru po vzniku samostatného
státu Izrael.
Pět let po svém vzniku se Spojené národy poprvé zapojily do válečného konfliktu.
Korejská válka si mezi roky 1950 – 53 vyžádala životy 34 000 Američanů, miliónu
Korejců a čtvrt miliónu Číňanů.8 Jak jednoduché bylo získat Spojené národy pro tuto
válku. Americký prezident Harry Truman obešel Radu bezpečnosti (přes níž by
samozřejmě ničeho nedosáhl) a získal většinu hlasů Valného shromáždění, které tehdy
USA v podstatě ovládaly. Truman však nepotřeboval souhlas Spojených národů k invazi
na Korejském poloostrově (to mu zaručovaly dohody po 2. světové válce). Chtěl však
získat souhlas Valného shromáždění, protože v Kongresu neuspěl.9 I když se vojenská
intervence OSN v Koreji často považuje za největší úspěch, stále se jedná o horší –
8JOHNSON, P. s. 438. 9JOHNSON, P. s. 439.
16
represivní – variantu. Válka v Koreji měla jak další negativní důsledky, které přetrvávají
dodnes – Čína obsadila nezávislý Tibet pod záminkou krize; stala se také nukleární
velmocí za přispění Sovětského svazu; dva američtí prezidenti za „korejské éry“ si
pohrávali s myšlenkou použití nukleárních zbraní v Koreji, tak některá pozitiva – zadržení
komunismu; ukázání účinné akceschopnosti OSN.
Významnou roli sehrál v této době také druhý generální tajemník OSN, švédský
diplomat Dag Hammarskjıld. Začátkem roku 1953 bylo nad Koreou, cestou na základnu
Spojených národů, sestřeleno americké letadlo a jeho piloti a letci dopadli za čínskou
hranici.10 Situace mezi Čínou a USA se značně vyostřila. Amerika požadovala okamžité
navrácení zajatců, zatímco Čína je považovala za tajné agenty CIA. Po návštěvě
Hammarskjılda v Pekingu a dlouhých rozhovorech s čínským ministerským předsedou
Čou En-laiem, byli postupně propuštěni všichni zajatci. Tato úspěšná čínská mise se stala
vzorem pro budoucí preventivní diplomacii OSN.
V roce 1956 získal Egypt přímou kontrolu nad Suezským kanálem, který byl do té
doby mezinárodním územím (zestátnění SCC – Suez Canal Company11) i přes protesty.
V reakci na zestátnění Suezského průplavu Egyptem izraelské jednotky rychle obsadily
celý Sinaj a pásmo Gazy. Připojily se také francouzští a britští vojáci. Hrozilo propuknutí
otevřeného konfliktu. Do vyhrocené situace se zapojila Rada bezpečnosti, která okamžitě
rozhodla o vytvoření pohotovostních jednotek OSN (UNEF) s cílem uklidnění konfliktu.
Jednalo se o důležitý mezník v historii Spojených národů. UNEF byl první mírotvornou
jednotkou (peacekeeping force), která hrála roli prostředníka mezi znesvářenými
stranami. Generální tajemník Dag Hammarskjıld se snažil uchránit Afriku mocenských
bojů studené války. O jednotkách Spojených národů v oblasti Suezského zálivu prohlásil,
že jejich přítomnost závisí na souhlasu Egypta a „jako základ a východisko veškerého
jednání uznává jeho plnou a neomezenou autoritu“.12 Jednotky byly odvolány na přání
Egypta v roce 1967 a ještě téhož roku proběhla ofensiva proti Izraeli ve známé Šestidenní
válce.
V průběhu Suezské krize došlo k povstání v Maďarsku (1956), které bylo krvavě
potlačeno sovětskými vojsky. Jelikož byla OSN plně zaměstnána usmiřováním Egypta a
Izraele a vytvářením pohotovostní síly OSN, nedošlo již k důkladnému prošetření této
agrese. Prošla tak bez povšimnutí, jako později rok 1968 v Československu či sovětská
10STEPHANOVÁ, L. s. 27. 11Heslo: Suezský průplav. Všeobecná encyklopedie Universum 5. Euromedia Group, k.s.-Odeon. Praha 2001. 12JOHNSON, P. s. 481.
17
okupace Afghánistánu (probíhající v letech 1979 – 1987; měla zčásti za následek
polarizaci afghánské společnosti a následné občanské války).
Za zmínku stojí také pozorovací mise UNOGIL (Skupina pozorovatelů OSN
v Libanonu), jež byla nasazena při občanské válce v Libanonu v roce 1958. Cílem byl
monitoring pohraničních oblastí kvůli podezření z pašování zbraní, osob a materiálu.13
Jako by OSN hlídala a podávala zprávy o „regulérnosti“ občanské války.
1.4. Následky dekolonizace a OSN mezi dvěma velmocemi (1960 – 1979)
„Spojené národy musejí stát mimo konfese, a přece jsou nástrojem víry. Sílu tomuto
nástroji propůjčuje nikoli to, co velká náboženství rozděluje, ale to, co je spojuje.“
(Dag Hammarskjıld)
Léta 60. jako by začala optimisticky nejen kvůli hnutí hippies. Už v roce 1960
zaznamenala OSN dosud neopakovatelný úspěch – v tomto jednom roce přistoupilo 17
nových členů (16 bylo z Afriky). Lepší nálada panovala také v socialistickém táboře.
V období do Pražského jara dochází k největšímu uvolnění poměrů nejen u nás, ale také
v celém Sovětském svazu. Maska zlepšující se situace ovšem dlouho nevydržela a již
v roce 1964 došlo k dalšímu selhání světového společenství. Tonkinský incident14
vyhrotil už tak napjaté vztahy v jihovýchodní Asii a znamenal vypuknutí konfliktu ve
Vietnamu. Tak jako se OSN silně angažovala ve válce na Korejském poloostrově, tak se
tentokrát nezapojila vůbec.
Nově vznikající africké státy, formující se v této dekádě na masivní vlně
antikolonialismu, nebyly výsledkem osvíceneckého pokrokového myšlení západních
koloniálních mocností, jako spíše neudržitelnosti kolonií a vzrůstajícího odporu proti
evropským mocnostem. A jak se celý svět nadšeně díval na první státní převrat v
Dahome15, který se v průběhu 60. let opakoval ještě pětkrát, tak už se s menší chutí díval
(ve stejném období) třikrát na převrat v Nigérii a Sieře Leone, dvakrát v Ghaně, Kongu-
Brazzaville, Togu, Horní Voltě a Zairu a po jednom v mnoha dalších zemích.16 Za celou
dobu dekolonizace se ani jednou světové společenství nesešlo kvůli společným postupům 13United Nations Observation Group in Lebanon (UNOGIL) – Mandate. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-02-15]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unogilmandate.html 14útok Sev. Vietnamu na válečnou loď USA 4.8.1964 (Encyklopedie Universum 5. Heslo: válka ve Vietnamu) 15v koloniální a postkoloniální době označení dnešního západoafrického státu Benin (Encyklopedie Universum 5. Heslo: Dahome) 16JOHNSON, P. s. 503.
18
v tak složité problematice. Výsledkem toho byly a jsou mnohé konflikty v Africe, na které
OSN ani nemělo šanci pružně reagovat.
Jedním z nejrozsáhlejších a nejdrastičtějších osvobozeneckých bojů byl konflikt ve
vznikajícím Kongu, na němž se význačně podílela také OSN. Jednalo se o jednu z nejvíce
zatěžkávajících zkoušek OSN v její historii. Konflikt trval od roku 1960 až do roku 1964.
Během těchto let byly na denním pořádku hrůzné masakry, rabování a paranoidní chování
kmenových vůdců. Belgie, která vykonávala správu nad tímto územím (a která využívala
otrocké práce ve světově významných dolech). Snažila situaci uklidnit, ale až poté, co
násilnosti propukly. Konžská mise ONUC (Operace OSN v Kongu), na které se osobně
podílel generální tajemník, se stala pro Hammarskjılda osudnou. Zahynul při cestě
z Leopoldvillu (dnešní Kinshasa) do rhodéské (Rhodesie – dnešní Zimbabwe) Ndaly
v září roku 1961. Boje za nezávislost a občanské války, vzniklé v důsledku dekolonizace,
znamenaly formulování teze, která je při řešení afrických konfliktů na půdě
mezinárodního společenství patrná dodnes: když běloši zabíjejí Afričany, je to
mezinárodní aféra a hrozba míru, kdežto usmrcují-li Afri čané Afričany, je to čistě vnitřní
záležitost každého státu netýkající se mezinárodního společenství. Pokud poskočíme do
nedávných let, můžeme lehce srovnat tuto formulaci s proběhnuvšími africkými konflikty
např. ve Rwandě, v Libérii, v Sierra Leoně a spoustě dalších států, nebo s, do nedávné
doby trestuhodně opomíjeným, vražděním v Dárfúru. Mise ONUC znamenala milník
v historii Spojených národů a jejich intervencí vůbec. Jednalo se o zatím největší misi,
která byla kdy nasazena v konfliktním území. Kontingent o velikosti 20 000 vojáků a
úředníků měl obnovit a udržet politickou nezávislost a územní jednotu.17 Faktem je, že
pouze 20 000 lidí (jen část byli vojáci) mohlo stěží uklidnit situaci v druhém největším
státu afrického kontinentu (2,3 mil. km2).18 Pro představu, občanská válka v Libérii v 90.
letech si vyžádala přítomnost přibližně stejně velké mise.
Další neméně závažná událost, ukazující úlohu OSN v bipolarizovaném světě studené
války, se odehrála v tehdejším Československu v roce 1968. Obecně známá událost
obsazení Československa vojsky pěti zemí mimo jiné také ukazuje, jak si vedla OSN mezi
ideologickými mocnostmi USA a SSSR a jak dokázala reagovat proti jednomu z agresorů
a největšímu porušovateli lidských práv vůbec, Sovětskému svazu. Lokální či regionální
17
Republic of the Congo – ONUC – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-02-15]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unef1backgr1.html 18CIA – The World Factbook - Democratic republic of the Congo. [on-line] [2008] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/cg.html
19
bojůvky v Africe, Asii či střední Americe, byť tragické a bolestivé, se v této době
nemohou klást na stejnou úroveň politické angažovanosti studené války. Proti jasné agresi
Sovětského svazu byla OSN slabá a neúčinná. Kdyby se ovšem jednalo o ojedinělou
dějinnou kapitolu, mohly by se Spojené národy očistit ve světle nových událostí. Útok na
Irák v roce 2003 ovšem ukázal slabiny OSN dalším možným způsobem. Spojenecký tlak
na Irák, vedený agresivní politikou USA a vrcholící válkou, obešel všechna jednání na
půdě OSN a tím zasadil další nezanedbatelnou ránu možnosti globálního řízení.
Absurdnost a divokost tehdejší politické atmosféry a zoufalý stav OSN mezi dvěma
bloky korunoval výstup „kampalského řezníka“ Idi Amina, tehdy předsedy OAU
(Organizace africké jednoty), při zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1975.19 Už
od počátku jeho politické kariéry byly známy sadistické praktiky a hrůzné represe
vládnutí tohoto ugandského diktátora. Při nástupu k projevu všichni přítomní povstali a
tleskali, po projevu, kde obvinil Spojené státy ze sionistického spiknutí a vybídnul
k fyzické likvidaci všech Izraelců, byl opět vyprovozen nadšeným aplausem.
Z 60. let připomeňme ještě dvě důležitá data v historii Spojených národů. V roce 1964
byla ustanovena mise UNFICYP (Mírová mise OSN na Kypru), která ještě nebyla
ukončena, a jež je druhou nejdéle trvající misí OSN (po misi UNMOGIP – Vojenská
pozorovatelská skupina OSN v Indii a Pákistánu). Přesto nedokázala prosadit preventivní
rozmístění jednotek OSN a zabránit vyhlášení samostatného státu na okupovaném
severokyperském území roku 1975 (který dodnes neuznává nikdo kromě Turecka).20
Jak už bylo uvedeno, rok 1967 znamenal stažení jednotek OSN v rámci mise UNEF
ze Suezského průplavu. To se stalo na přání Egypta. V podstatě se tím otevřel prostor pro
vypuknutí dalšího konfliktu, který vešel do historie jako Šestidenní válka. Na agresivní a
antisemitské projevy egyptského prezidenta Násira reagovala izraelská vojska
preventivním úderem, při němž uštědřila arabským státům katastrofální porážku. Izrael
sice upevnil své postavení v regionu, ale vyprovokoval tím další vlnu prozatím ještě
potlačených antipatií svých sousedů. OSN znovu obnovila misi UNEF, tentokrát
s pořadovým číslem II. Egyptské jednotky využily jednoho z hlavních židovských svátků
Jom Kippur (Den smíření) a 6. října 1973 zaútočily od Suezu. Spojenci ze Sýrie vtrhli na
Golanské výšiny. Rada bezpečnosti tentokrát jednala rychle a už 25. října ustanovila
novou misi UNEF II s cílem zastavit konflikt. Síla 7 000 mužů byla rozmístěna do
19JOHNSON, P. s. 521. 20
United Nations Peacekeeping Force in Cyprus – UNFICYP. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2008] [cit. 2008-02-25]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/missions/unficyp/
20
egyptsko-izraelského sektoru.21 Mírové podmínky se vyjednávaly pod dohledem OSN za
účasti pěti států – USA, SSSR, Egypta, Izraele a Jordánska (Sovětský svaz se během
dekolonizace začal v Africe masivně angažovat a v podstatě sem zavlekl studenou válku.
Jedině za jeho pomoci se mohl Egypt vzpamatovat po zničení velké části armády Izraelem
při Šestidenní válce a tak v blízké době znovu zaútočit). Dohoda byla vyjednána a
podepsána oběma stranami následujícího roku 1974 a jednotky Spojených národů zůstaly
na místě až do konce 70. let.
Jaké bylo hospodaření se světovým mírem na konci 70. let? Neochota světových
mocností při hře o rozšiřování svého vlivu zapříčinila mnohé: milióny uprchlíků v Africe,
desítky ozbrojených konfliktů a občanských válek, většina zemí ještě chudších než za
doby koloniální. Za vše mluví výčet (byť negativistický) událostí v Africe koncem roku
1979:22
Súdán: pokus o státní převrat. Maroko: válka na západní Sahaře proti polisarijským23
partyzánům stála denně 750 000 liber. Etiopie: kubánské a etiopské vojsko bojuje na třech
frontách proti Eritreji a Somálsku, kde počet uprchlíků přesahuje 1 milión. Džibuti:
povstání v oblasti kolem Adaru. Keňa: úspěšné volby za účasti více politických stran.
Tanzanie: 40 000 vojáků vstupuje do Ugandy, odkud vytlačuje Amina podporovaného
2 500 vojáky z Libye. Ghana: státní převrat; poprava politiků a vládních představitelů;
pronásledování „provinilých“ občanů; stávka policistů; vyhlášení bankrotu země. Nigérie:
návrat k civilní vládě. Libérie: nepokoje kvůli nedostatku potravin. Senegal: založena
čtvrtá legální strana. Mauretánie: státní převrat. Mali: volby za účasti jediné strany.
Guinea: propuštění politických vězňů. Benin: volby za účasti jediné strany. Kamerun:
pokus o státní převrat spojen s krveprolitím. Čad: občanská válka. Konžská lidová
republika: pokus o státní převrat. Zair: většina silnic nesjízdných; 2/3 automobilů
nepoužitelných pro nedostatek náhradních dílů… A tak bychom mohli v tomto výčtu
pokračovat dále.
21
Second United Nations Emergency Force – UNEF II- Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-02-25]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unef2backgr2.html 22JOHNSON, P. s. 526. 23Polisario: povstalecké uskupení Sahařanů dodnes bojující proti Maroku za svůj vlastní stát.
21
1.5. Ztracená dekáda? (1980 – 1990)
Začátek desetiletí, které vešlo ve známost jako „Ztracená dekáda“, jako by
nenasvědčovalo tomu, co teprve mělo nastat. Na počátku 80. let (1980) přišla WHO
s optimistickou zprávou celému světu. Tři roky po posledním případu byly prohlášeny
pravé neštovice za eradikovanou chorobu.24 Dalším osvěžením na skeptickém poli
rozvojové politiky byla globální akce LIVE AID, která se uskutečnila na podporu boje
proti katastrofálnímu suchu a následnému hladomoru v Etiopii v letech 1984 - 85.
Globální kampaň, založená na charitativních koncertech největších hvězd pop-music,
uchvátila snad celý svět, který v záplavě tolik drahocenného entusiasmu sledoval pohnuté
příběhy afrického obyvatelstva. Koncert vydělal obdivuhodných 110 miliónů liber25 a
nasytil etiopské obyvatelstvo alespoň na pár dní. Obdobná charitativní akce LIVE 8
z července 2005 a ekologicky zaměřená LIVE EARTH z léta 2007 ukazuje stoupající
trend těchto kampaní a možnost ovlivnění celosvětové politiky (jako setkání G8
v Gleneagles za konání koncertů LIVE 8). I přes omezené pole působnosti a nemožnost
neustálého opakování se určitě jedná o chvályhodnou snahu.
Za zmínku stojí určitě také červenec 1985, kdy se v Nairobi sešla konference OSN
ukončující Desetiletí pro ženy. Snaha o zviditelnění problému nerovnosti pohlaví ve světě
a o zavedení tohoto tématu do politických diskuzí na všech úrovních znamenala velký
krok dopředu.
Do světového zájmu se dostalo také ekologické téma, které se stalo během druhé
poloviny 20. století jednou ze strategických oblastí intenzivního výzkumu a studia. Díky
rozšiřujícím se zkušenostem v ekologii a aktivitě nevládních organizací se k této
problematice obrátil nejen zrak světové veřejnosti (např. kvůli aktivní globální kampani
Greenpeace na ochranu velryb se schválily limity lovu a následné moratorium –
celosvětový zákaz – v roce 198226), ale hlavně politických elit vyspělých států. Jedním
z výsledků byla úspěšná snaha UNEP (Program OSN pro životní prostředí) završená
podepsáním Montrealského protokolu o ochraně ozónové vrstvy v září 1987, kterému
předcházela Vídeňská konference o ozónové vrstvě v roce 1985.
24Smallpox eradication: destruction of Variola virus stocks.. [on-line] World Health Organization Documentation. [2008] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: www.who.int/gb/ebwha/pdf_files/WHA56/ea5614.pdf 25O’NEILL, S. Can the new band aid beat £110m for Africa? UK News. TimesOnline. [2004] [cit. 2008-03-15]. Dostupné na: http://www.timesonline.co.uk/tol/news/uk/article391424.ece 26Commission Information. International Whaling Commission. [on-line] [2008] [cit. 2008-03-15]. Dostupné na: http://www.iwcoffice.org/commission/iwcmain.htm#conservation
22
Rok 1987 znamenal taktéž úspěch v teorii rozvojové politiky – ustanovuje se koncept
udržitelného rozvoje jako „udržitelný způsob života usilující o ideály humanismu a
harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou. Je to způsob života, který hledá rovnováhu
mezi svobodami a právy každého jedince a jeho odpovědnosti vůči jiným lidem a přírodě
jako celku, a to včetně odpovědnosti budoucím generacím“ 27.
V průběhu 80. let došlo k nárůstu mírových misí a observatoří OSN po celém světě.
Zatímco koncem 70. let probíhaly mise tři, o jedno desetiletí později to bylo již misí
sedm. Jednou z nich byl UNTAG (Skupina OSN pro pomoc v přechodném období).
Vedle monitoringu příměří mezi jednotkami Jihoafrické republiky a jednotkami SWAPO
(Organizace lidu jihozápadní Afriky) bylo úkolem této mise také dohlížení na hladký
průběh voleb v Namibii v roce 1989. UNTAG byl složen ze 124 národností. Jeho celková
vojenská síla činila 7 500 vojáků, dalších 2 000 členů tvořil místní a mezinárodní
personál.28 Jednalo se o významnou misi v historii OSN, protože poprvé ukazuje složitost
příprav svobodných voleb a přechod k nezávislosti státu, jednu z prvních misí na
budování míru (peacebuilding mission). Volby proběhly hladce jak podle místních
politiků, tak z mezinárodního hlediska. V březnu roku 1990 se Namibie stala nezávislým
státem, posledním z bývalých koloniálních území.
V září 1980 se ozval poprvé ve velkém stylu Saddám Husajn, když se svými vojsky
zaútočil na Írán. Novopečený diktátor (od roku 1979 předseda vládnoucí strany Baas) se
snažil ukázat sílu a razanci své politiky na sporných územích Šatt-al-Arab a Chúzistán.29
Očekával snadnou porážku islámskou revolucí oslabeného Íránu. Byl ovšem překvapen
fanatičností revolučních jednotek a původně bleskový útok se změnil v téměř desetiletý
konflikt. Až v roce 1988 se podařilo generálnímu tajemníkovi OSN Javieru Perezovi de
Cuellar (1982 – 1991) zajistit mírové rozhovory.30 Pro zajištění bezpečnosti v pohraničí a
dohled nad stahováním vojsk byla založena mise UNIIMOG (Skupina vojenských
pozorovatelů OSN v Íránu a Iráku). V zóně příměří táhnoucí se v délce bezmála 1 400 km
operovalo přibližně 400 vojenských pozorovatelů rozdělených do několika desítek patrol
(průměrně 64 patrol denně). Zajímavostí je používaný způsob přepravy uváděný
v oficiálních dokumentech. Tak se vedle terénního vozidla, helikoptéry či člunu objevil
27NOVÁČEK, P. Křižovatky budoucnosti. G plus G. Praha 1999. s. 59 – 60. 28Namibia – UNTAG – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-04-02]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/untag.htm 29Encyklopedie Universum 5. Heslo: Saddám Husajn; irácko-íránský konflikt. 30United Nations Iraq – Iran Military Observer Group – UNIIMOG – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-04-02]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/uniimogbackgr.html
23
také mezek, pěší způsob dopravy ve složitém terénu či lyže v zimě. Velikost mise ovšem
v prvé řadě ukazuje na problematické plnění mise, která samozřejmě zaznamenala i
během mírového procesu řadu násilností v této oblasti. Poslední irácké jednotky opustily
oblast až během roku 1990.
Celá 80. léta se označují často jako Ztracená dekáda kvůli snížení objemu příspěvků
rozvojovým zemím. V souvislosti s výše zmíněnými událostmi, které ovlivnily další
vývoj v rozvojové politice nejen OSN, je nutné připomenout, že pouze finanční
prostředky neznamenají samy od sebe změnu k lepšímu.
1.6. Nejhorší selhání světového společenství (1991 – 2000)
Pokud se předchozí období označovalo jako „Ztracená dekáda“, 90. léta 20. století by
mohla nést přízvisko „Bolestná dekáda“. Na jedné straně se generální tajemnící OSN
předhánějí v rétorických cvičeních. V roce 1991 tehdejší generální tajemník Javier Peréz
de Cuellar konstatoval, že „stále intenzivněji je pociťováno, že princip nevměšování do
vnitřních záležitostí států nemůže být považován za ochrannou bariéru, za níž mohou být
lidská práva beztrestně, masivně či systematicky porušována“.31 Jeho nástupce Butrus
Butrus-Ghálí (1992 – 1996) pokračoval v nastoleném směru, když řekl, že „doba
absolutní a exkluzivní suverenity je pryč“ . 32 A pozadu nezůstal ani Kofi Annan, který se
posunul o další krůček, když prohlásil suverenitu individua v éře globalizace a
mezinárodní spolupráce za důležitější, než suverenitu státní33. Na straně druhé stojí reálná
politika OSN a její (ne)akceschopnost ve zrychlujícím se tempu stále složitější
společnosti. Genocida ve Rwandě a v Bosně, u nichž OSN „asistovala“, byly ranami pod
pás globálnímu řízení a zůstává silným argumentem proti důležitosti Spojených národů a
integračním snahám národních politik. Na jedné straně pád železné opony, poté
socialistického tábora v čele se Sovětským svazem a konec studené války vedly
k výbuchu optimismu a vlně nefalšované (byť neopodstatnělé a pomíjivé) radosti a
nadšení, zatímco v jiných částech světa se rozhořely desítky nových konfliktů, lokálních
půtek či občanských válek. Po vystřízlivění a vyprchání entusiasmu jako by se polovina
světa probudila do nepříliš povzbudivé reality. Stejně jako mnozí uprchlíci z Afriky či
Asie vidí v Evropě příslib až pohádkového bohatství a neomezených možností, avšak
potom se střetnou s místy krutou realitou imigračních politik, pracovních omezení a
31PAVKA, M. Rapsodie v modrém: role Organizace spojených národů při udržování míru. In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. s. 10 32tamtéž. 33tamtéž.
24
byrokratických překážek, tak se po vítězném tažení proti komunismu a s nově nabytou
svobodou objevily těžkosti dosud skryté. Katastrofální stav životního prostředí, hrozba
globálního oteplování a jiných environmentálních problémů, narůstající nerovnost mezi
zeměmi jádra a periferie, zvyšující se vliv nadnárodních firem, úpadek západních
společností a zvyšující se tlak na jedince, reklama, konzum, zábava, spotřeba… Americký
sociolog Neil Postman ve své knize Ubavit se k smrti až hrozivým způsobem definoval
tuto hrozbu dnešnímu člověku na dílech dvou známých sci-fi spisovatelů Geogre Orwella
a Aldouse Huxleyho:
„…Orwell nás varuje před podlehnutím nátlaku zvnějšku. V Huxleyho vizi však
k tomu, aby lidstvo přišlo o svou autonomii, zralost a historii, není žádný Velký bratr
třeba. Podle Huxleyho si lidé svého diktátora nakonec zamilují a technologie, které
podvracejí jejich schopnost přemýšlet, začnou zbožňovat. Orwell se obával těch, kteří
zakážou knihy. Huxley se obával, že knihy už nebude třeba zakazovat, protože nebude
nikdo, kdo by je chtěl číst. Orwell se obával těch, kteří nám zamezí přístup k informacím.
Huxley se obával těch, kteří nám jich poskytnou tolik, že nás to dovede k pasivitě a
egoismu. Orwell se obával, že před námi bude skrývána pravda. Huxley se obával, že
pravda se utopí v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se z nás stane kultura
zajatců. Huxley se obával, že se proměníme v kulturu trivialit… Bojovníci za lidská práva
a racionalisté, kteří jsou vždy připraveni vzdorovat diktatuře, zapomněli vzít v úvahu
takřka bezedný lidský hlad po nejrůznějších formách rozptýlení. Orwell se obával, že nás
zničí předmět naší nenávisti. Huxley se obával, že nás zničí předmět naší lásky.“34
Určitě dvě zásadní události 90. let v důvěryhodnosti OSN hrály zcela zásadní roli –
genocida ve Rwandě a válečné události v nově vznikajících státech Jugoslávie, které
vyvrcholí genocidou v bosenské Srebrenici. Angažovanost Spojených národů v těchto
dvou konfliktech znamenala velkou ránu v humanitárních intervencích a důvěru
členských států ve vojenské schopnosti OSN. Nástup nacionalistického politika
Slobodana Miloševiče koncem 80. let a růst etnického vypětí s koncem komunistické
Jugoslávie v roce 1990 vedl k zásahu federální jugoslávské armády v nově vzniklých
státech. Po Slovinsku, kde žije ovšem velmi malá skupina etnických Srbů (jugoslávská
armáda zde byla pouze 10 dní), přišlo na řadu Chorvatsko. Zde již žije početnější srbská
menšina (cca 5%)35 a právě její ochrana posloužila Miloševičovi jako záminka
34POSTMAN, N. Ubavit se k smrti – veřejná komunikace ve věku zábavy. Mladá fronta. Praha 1999. s. 7 – 8. 35CIA – The World Factbook – Croatia. [on-line] [2008] [cit. 2008-05-08].
25
k napadnutí. Čím blíže Srbsku, tím větší násilí páchané na místním obyvatelstvu. Po
vybombardování chorvatského města Vukovar začalo masivní zabíjení stovek Chorvatů a
naplňování masových hrobů. Odpovědí ve světě bylo pouze zbrojní embargo Spojených
národů pro celou oblast dřívější Jugoslávie36 a uznání nezávislosti Slovinska, Chorvatska
a Bosny prezidentem Spojených států Georgem Bushem (starším). Následoval postup
Miloševiče na bosenské Sarajevo, kde se srbští odstřelovači „proslavili“ střílením
bezmocným civilistů, včetně 3 500 dětí.37 Srbští vojáci procházející zemí hromadně
popravovali všechny, násilně přestěhovávali celá města, shromažďovali muže a chlapce
v táborech a znásilňovali ženy a dívky. OSN reagovala ekonomickými sankcemi a
vysláním humanitární pomoci muslimům spolu s dohlížejícími jednotkami.38 Celý rok
1993 se nekonala žádná mezinárodní odpověď na probíhající masakry v Bosně, které tak
mohly nerušeně pokračovat. Radovan Karadžič, představitel neuznané a ilegální
Bosenskosrbské republiky, jednou prohlásil: „Srbové a muslimové jsou jako psi a kočky.
Nemohou žít dohromady v míru. To je nemožné“.39 V této chvíli se začal odehrávat
nejhorší masakr civilistů v Evropě od 2. světové války. V bosenské Srebrenici,
bezpečnostní zóně OSN, kde došlo k výměně zajatých jednotek OSN za muslimy, před
očima pozorovatelů Spojených národů jednotky generála Radka Mladiče zavraždily 8 000
mužů a chlapců mezi 12 a 60 lety.40
Veřejnost se ale rychle postavila proti vyvražďování a žádala mezinárodní intervenci.
Žádosti vyslechl nově nastupující americký prezident Bill Clinton (kterému příslib
pomoci Bosně rozhodně pomohl při prezidentské volbě) a v srpnu roku 1995 inicioval
letecké bombardování NATO spolu se zásahem pozemních sil. Opoždění zásahu
světového společenství stálo život 200 000 muslimů, 2 000 000 lidí uprchlo a 20 000
zmizelých bylo prohlášeno za mrtvé.41
Současně s těmito událostmi na Balkáně, roku 1994, ukázaly Spojené národy opět
svou „akceschopnost“ v středoafrické Rwandě. Ve chvíli, kdy bylo zajato a umučeno
deset belgických vojáků UNAMIR (Mise OSN na pomoc Rwandě) rebely z kmene Hutů,
jednotlivé evropské státy jeden po druhém stahovaly své jednotky ze země. V době
Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/hr.html 36Bosna Genocide (1992 – 1995 – 200 000 Deaths). [on-line] United Human Rights Council. Nedatováno. [cit. 2008-04-20]. Dostupné na: http://www.unitedhumanrights.org/Genocide/bosnia_genocide.htm 37tamtéž. 38V této souvislosti bych rád doporučil britský film Válečníci (Warriors) ukazující schizofrenní situaci mírových jednotek OSN v Bosně (Peter Kosminsky, Velká Británie, 1999). 39Bosna Genocide (1992 – 1995 – 200 000 Deaths). [on-line] 40tamtéž. 41tamtéž.
26
vrcholící genocidy tak zůstalo v zemi něco málo přes 200 vojáků mezinárodních sil.42
Poté, co se OSN rozhodla vyslat více jak 5 000 vojáků k zastavení masakrů, ale
nedohodla se na časovém rozvrhu, rozšíření mise UNAMIR mělo půl roku zpoždění43,
vraždění zastavily až v polovině roku 1994 tutsijští povstalci ze sousedních států. Za dva
měsíce bylo pozabíjeno na 800 000 lidí (přibližně polovina tutsijského etnika).
Důsledkem hlavně těchto dvou velkých nezdarů Spojených národů bylo neustavení
žádné další mise v letech 1995 – 1997.
42Genocide in Rwanda (1994 – 800 000 Deaths). [on-line] United Human Rights Council. Nedatováno. [cit. 2008-04-20] Dostupné na: http://www.unitedhumanrights.org/Genocide/genocide_in_rwanda.htm 43Rwanda – UNAMIR – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unamir.htm
27
2. Současný stav OSN
„K p řijetí správné volby bude třeba, jak to nazval prezident Spojených států Franklin D.
Roosevelt, jehož vize byla ústřední pro založení Spojených národů, odvahu ke splnění
svých zodpovědností v tomto, pravda, nedokonalém světě.“
(Kofi Annan)
2.1. Spojené národy ve světě
Od roku 1948 tak proběhlo 60 mírových operací a v současnosti jich stále probíhá 17
po celém světě.44 Důležitost role mírových operací dokazuje nárůst misí od 90. let (viz
tabulka).45
Tabulka: Nárůst počtu mírových operací do roku 2006
44United Nations Peacekeeping Operations. Report of the panel on United Nations Peacekeeping Operations. United Nations. [2005] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/ 45Investing in the United Nations for a Stronger Organization Worldwide. Report of the Secretary-General. Center for UN reform education. [2006] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.centerforunreform.org/node/22
28
Mezi těmito operacemi jsou jak ty nejdéle probíhající v Kašmíru, na Kypru či
v Libanonu (UNIFIL – Prozatímní jednotky OSN v Libanonu), tak i novější, reagující na
probíhající mezinárodní či vnitrostátní změny na všech kontinentech. Mezi známější
události, v nichž dosud figuruje role OSN, jsou konflikty v nestabilní západní Africe
(UNAMSIL – Mise OSN v Sierra Leoně, UNMIL – Mise OSN v Libérii, UNOCI – Mise
OSN v Pobřeží Slonoviny) nebo například vyhlašování nezávislosti Východního Timoru
spojeného s agresí Indonésie (UNMISET – Mise OSN na podporu Východního Timoru).
Mezi zatím poslední misi patří operace UNMIS v Súdánu, reagující na vzrůstající
napětí mezi původními obyvateli a vládou podporovanými arabskými militarizovanými
jednotkami. Nedávno došlo ke schválení rezoluce o rozšíření této mise po masakrech
v Dárfúru s podezřením na genocidu a bude to tak největší operace v současnosti
(společná mise OSN a Africké unie – UNAMID o síle 26 000 vojáků a policistů)46.
Pokud se podíváme na dostupné statistické údaje o mírových operacích, dozvíme se,
že od roku 1948 do současnosti se těchto operací zúčastnilo na 750 000 vojáků ze 130
zemí47, necelých 70 000 příslušníků vojenské a civilní policie ze 103 přispěvatelských
zemí. Počet zemřelých během této doby je potom téměř 2 000 osob (rozumí se tím
vojáků, příslušníků civilní policie, mezinárodního a místního personálu Spojených
národů). Celkové náklady na operace v letech 1948 až 2005 byly vypočteny na 36,01 mld.
USD, přičemž schválený rozpočet v periodě od června 2004 do července 2005 byl kolem
4,47 mld. USD.48
Dohled nad volbami v Namibii v roce 1989 znamenal vstup dalšího výrazného prvku
při stabilizaci post-konfliktní situace a budování míru. Politické mise a mise pro budování
míru se staly nedílnou součástí aktivity OSN, která tak svou zkušeností, prostředky a
mezinárodní legitimitou pomáhá řešit křehké ovzduší post-konfliktních situací. Vedle
dohledu nad volbami v krizových oblastech (např. v roce 1990 na Haiti a v Nikaragui,
v roce 1997 v Libérii), vykonávala OSN také dočasnou správu např. v Kambodži v letech
1992 až 1993 po dlouholeté občanské válce či v oblastech budoucího Chorvatska v letech
1996 až 1998. Ještě před nedávnem bylo takto spravováno území Kosova (od roku 1999),
které po letošním vyhlášení nezávislosti získalo statut svrchovaného státu. V současné
době probíhá 11 politických misí a misí pro budování míru OSN ve střední Asii
46Rada bezpečnosti posvětila operaci v Dárfúru. Informační centrum OSN v Praze. [2007] [cit. 2008-05-09]. Dostupné na: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1310 47Fakta a čísla OSN – základní údaje o Organizace spojených národů. Informační centrum OSN v Praze. [2005] [cit. 2008-05-08]. s. 66. Dostupné na: http://www.osn.cz/publikace/fakta-a-cisla-osn/?i=197 48United Nations Peacekeeping Operations.
29
(Afghánistán, Tádžikistán), v Africe (Středoafrická republika, Somálsko, Sierra Leone,
…), na Blízkém východě a v dalších oblastech.
Pokud si ale srovnáme dnešní kritickou situaci v mnoha státech světa s celkovým
počtem personálu politických misí a misí pro budování míru, tento počet činí v
současnosti 2 655 osob49, můžeme tedy mluvit o značné nerovnováze v zapojení tohoto
způsobu aktivity OSN vůči rozsahu a počtu choulostivých problémů.
2.2. Rozvojové cíle tisíciletí
Důležitým mezníkem pro budoucí směřování OSN a její politiku bylo přijetí zatím
nejrozsáhlejšího programu rozvoje v historii lidstva 189 státy na Summitu tisíciletí v roce
2000. Splnění či nesplnění závazků MDG’s (Rozvojové cíle tisíciletí) je do určité míry
zásadní pro důvěryhodnost Spojených národů a výsledky tohoto programu ovlivní
chápání OSN ve světě a její roli jako hegemona světového společenství. Z mnoha
výsledků zpracovávaných do podob zpráv a studií, lze zjistit jeden z nejpalčivějších
problémů současných Spojených národů – nedostatečná direktivnost, jež bohužel vyplývá
ze samotné Charty OSN.
Osm cílů započítaných do tohoto programu pokrývá dostatečně zásadní potřeby
rozvoje, nepočítá však s určitými okolnostmi. Pokud se podíváme na výsledky po prvních
pěti letech (program by měl trvat do roku 2015 a zlepšit v různých mírách oněch osm cílů
v konkrétních oblastech vůči stavu z roku 1990) můžeme ukázat, že již dnes některých
cílů v určitých oblastech zkrátka dosažených nebude. Pokud si například vezmeme jeden
ze specifických regionů rozvoje, subsaharskou Afriku, můžeme zjistit, že se zde situace
nejen že nelepší, ale dokonce zhoršuje. Prvním cílem je snížení extrémní chudoby a
vymýcení hladu na polovinu úrovně z roku 1990. V subsaharském regionu byla tato
hodnota 44,6% (tzn. podíl lidí žijících s méně než 1 dolarem na den) v roce 1990 a dnes to
činí 46,4%. Při snížení chudoby není Afrika ojedinělá. Stejně, ba proporcionálně hůře, si
vedou země CIS (z 0,4% v roce 1990 na 5,3% v roce 2005) či země jihovýchodní Evropy
(z 0,2% na 2%).50
Zpráva, vyhodnocující pětileté snažení Spojených národů o realizaci programu, uvádí
mnoho dalších nepříliš optimistických příkladů selhání světového společenství přes stále 49United Nations Political and Peace-building Missions. Report of the panel on United Nations Peacekeeping Operations. United Nations. [2006] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/ 50The Millennium Development Goals Report 2005. United Nations Population Fund – Key Documents. United Nations. [2005] [cit. 2008-04-28]. Dostuné na: http://www.unfpa.org/icpd/docs.htm#worldsummit00
30
se otevírající nůžky mezi bohatými a chudými, 9 000 000 zemřelých na následky
konfliktů jen v subsaharské Africe (v letech 1994 – 2003) a mnohé další. Je nasnadě
otázka, do jaké míry jsou Rozvojové cíle tisíciletí spíše platformou snažící se upozornit na
kritický stav většiny populace, než plnohodnotným programem usilujícím o reálné splnění
svých vlastních požadavků.
Pokud se podíváme na samotnou Miléniovou deklaraci Spojených národů, zjistíme, že
se jedná pouze o jakési společné prohlášení zúčastněných států světa. Prohlášení o
nutnosti reakce na problémy a potřeby globálního Jihu, stejně tak jako výzvu ke společné
odpovědnosti, ale zároveň projev politiky respektování vlastní suverenity a zájmů států.
„Znovu se hlásíme k podpoře všeho úsilí vedoucího k pozvednutí svrchované rovnosti
mezi všemi státy, respektujeme jejich teritoriální integritu a politickou nezávislost,
rozhodnutí je diskutováno na základně mírových způsobů a ve shodě se spravedlností a
mezinárodním právem… nezasahujíce do vnitřních záležitostí států…“ .51 Právě
nezasahování do vnitřních záležitostí států se jeví jako nejzásadnější problém (právě ono
totiž bylo argumentem proti zásahu OSN v Kongu, jedné z nejkrvavějších občanských
válek). V dnešní době, zvláště po konci studené války, dochází k nabourávání a
přehodnocení pojmu národní stát, tak jak jsme ho do dnešní doby znali. Globalizující se
svět nás nutí změnit naše hodnoty, a to nejen morální a etické, ale také strukturně-
společenské, vnitro a mezinárodně-politické. O problému národního státu vůči globální
zodpovědnosti bude ještě zmínka v další kapitole.
Zajímavostí Miléniové deklarace, vztahující se k současným protestům vůči
olympiádě v Pekingu, je článek 10: „Naléhavě vybízíme členské státy k zachování
olympijského příměří, individuálně a kolektivně, nyní a v budoucnosti, a k podpoře
Mezinárodního olympijského výboru v jeho úsilí zajistit mír a lidské porozumění skrze
sport a olympijský ideál.“
Poslední část Miléniové deklarace odkazuje na posilování Spojených národů, nutnost
reforem a snahu k jejich dosažení. Opět se ale nejedná o konkrétní kroky, jako spíše o
prohlášení.
51United Nations Millennium Declaration. United Nations Statistical Division. Millennium Development Goals Indicators. United Nations. [2000] [cit. 2008-04-28]. str.1. Dostupné na: http://mdgs.un.org/unsd/mdg/Resources/Static/Products/GAResolutions/55_2/a_res55_2e.pdf
31
3. Aktuální problémy světového společenství a jejich řešení
3.1. Národní stát a globální zodpovědnost
Jak už bylo zmíněno v předchozí kapitole, jedním z problémů dnešní společnosti je
chápání národního státu, které je v mnoha souvislostech neslučitelné s globální
zodpovědností či modelem globálního řízení. Moderní národní stát, tak jako ho známe
dnes, se konstituoval dlouhá staletí především evropské historie, která byla centrem
společenského i politického dění stovky let. K završení tohoto procesu dochází od
poloviny 19. století, kdy vypukla v plném rozmachu průmyslová revoluce a v nemenším
rozsahu revoluce společenská, a končí v období 2. světové války. V této fázi jakoby
zamrzlo myšlení a chování politiků a představitelů vlád, podpořené obdobím studené
války zaměřené na obranu vlastních zájmů. Jenže moderní doba se v průběhu 50. a 60. let
přehoupla do doby postmoderní, která s sebou přinesla dosud neznámé (nikoli však nové)
objevy a možnosti, skrývané nejčastěji pod termín globalizace. Definice globalizace
znamená v podstatě začátek nové dějinné etapy - éry vzniku nových regionálně-
politických hráčů, mezinárodních hnutí, nadnárodních organizací a globálních problémů.
Tváří v tvář těmto změnám, postihujícím celý svět bez výjimky, je najednou národní stát
ohrožen. V důsledku je tento model prakticky nepoužitelný, v nezměněné podobě, pro roli
v globálním řízení.
Pokud se podíváme na důležité aktéry na poli mezinárodních vztahů, tak mezi ně
vedle nadnárodních organizací, teroristických organizací či jiných společenských hnutí,
patří právě stát. A ten zaujímá rozhodující úlohu. Avšak dnešní globální společnosti, stále
více se globalizující, možnostem národního státu nedostačují, ba co víc, jsou často
protichůdné. Pro vytvoření lepší společné budoucnosti je zapotřebí vzdát se některých
starých hodnot dostačujících v minulosti, a nabídnout alternativní model globálního řízení
postavený na shodě všech. „Naprosto nedostatečná účinnost politických a ekonomických
nástrojů a institucí, především v nadnárodním měřítku. Problematický je princip tzv.
národní suverenity. Je potřebné některé pravomoci decentralizovat (princip subsidiarity –
ať je o všem rozhodováno na co nejnižší úrovni), jiné pravomoci naopak centralizovat do
rukou životaschopných a efektivních institucí.“52
To ovšem s sebou přináší řadu nepopulárních opatření a kroků, v nichž jsme dnes na
začátku. Dnešní model světového společenství je neúnosný a funguje jenom díky
setrvačnosti, s níž se tak rychle v minulosti rozběhl. V této souvislosti nepomohou žádné
52NOVÁČEK, P., MEDERLY, P. Strategie udržitelného života. G plus G. Praha 1996. s. 127.
32
další studie, expertní skupiny či sáhodlouhé diskuze na monstrózních konferencích. Ty
jsou účinné pro potřebu neustálého oživování nutnosti restrukturalizace a reforem, ale
samy o sobě nezapříčiní obrat v tomto případě vládnoucích elit k rozhodujícím krokům.
Podle dosavadních zkušeností s méně zásadními (ale o to více viditelnějšími) událostmi
v minulosti je však bohužel pravděpodobné, že ke změnám dojde, až bude pozdě, až když
budou nastartovány nenávratné procesy, kdy opožděné akce povedou pouze ke snížení
ztrát.
3.2. Prevence či represe: oprávněnost humanitárních intervencí
V roce 1998 vznesl tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan otázku, zda-li a
nakolik by bylo přípustné řešit porušování lidských práv mezinárodní intervencí.53
Zdůvodňuje tak v prvé řadě ochranu lidských životů proti případným masakrům, známým
z Bosny a Rwandy. Vytvořilo se několik skupin, které zastávají rozdílná stanoviska nebo
spíše pohledy v diskuzi:54
1) státy, jež by v případě schválení intervence Rady bezpečnosti souhlasily
s ovlivňováním vnitřních záležitostí státu, který prokazatelně porušuje lidská
práva, či pokud na základě dostatečných argumentů existuje nebezpečí
ohrožení určité skupiny lidí. Lidská práva a pořádek by pak mohly být
vynuceny přítomností mezinárodních vojenských jednotek.
2) další skupina zemí vnesla požadavek konsenzu všech členů Valného
shromáždění (což je v současnosti pravděpodobně spíše nemožné a
neprůchodné) v otázku, kde se ještě jedná o řešení humanitární krize a kde už
o vměšování do vnitřních záležitostí státu.
3) proti možnosti humanitární intervence stojí silné uskupení států, které v tom
vidí jednoznačně narušení legitimity suverénních států a destabilizaci
světového systému (viz už výše zmiňovaná problematika národního státu).
Je třeba na nejvyšší mezinárodní úrovni přijmout opatření dovolující zasáhnout
okamžitě a efektivně proti násilnostem jakýmkoli způsobem. V této souvislosti je velmi
diskutovaná otázka preemptivní akce – akce zahrnující použití síly, směřující k odvrácení
bezprostřední závažné hrozby v situaci, kdy není možné využít jiných prostředků k jejímu
odvrácení, a preventivní akce – akce zahrnující použití síly, směřující k odvrácení či
53Fakta a čísla OSN. s. 64. 54tamtéž.
33
eliminaci vzdálené hrozby.55 Možnostem preventivních akcí není současný stav
mezinárodního společenství příliš nakloněn, jelikož by mohly zvýšit mezinárodní
nestabilitu v současných problémových oblastech. Nicméně i v minulosti docházelo
k těmto akcím (např. preemptivní akce Izraele proti Egyptu a jeho arabským stoupencům
během Šestidenní války v roce 1967)56.
V podstatě nejefektivnějšími „humanitárními“ intervencemi byl vpád vojsk Varšavské
smlouvy do Československa v roce 1968, kdy se Brežněvova doktrína záchrany
socialismu stala záminkou pro udržení nejvýkonnějšího socialistického satelitu SSSR,
nebo americká intervence do Iráku v roce 2003, která obešla Spojené národy.
Nehodnoťme záminky, postup či výsledky těchto akcí (které jsou však samozřejmě
důležité), ale samotnou efektivitu a flexibilitu rozhodování. Pokud se jedná o opravdu
zásadní strategické cíle velmocenských politik, potom je jasnost a rychlost politických
rozhodnutí až udivující. John M. Sanderson si pokládá letitou otázku, jež postihuje
samotné dno legitimity humanitárních intervencí – kdo rozhoduje o tom, co je správné a
co ne? Rozhodujícím faktorem mu je široká debata na mezinárodní úrovni ústící
v intervenci. „Co dělají ozbrojené síly rozvojových zemí, které mají pouze zákonnou
existenci jako nástroj státní suverenity, na mezinárodní úrovni? Celá jejich podstata je
spojena se zákony suverénního státu a teoreticky jakákoli armáda, která prolomí svoje
hranice, je nezákonná.“57 Sanderson ukazuje, jak je důležitá mezinárodní spolupráce při
řešení těchto otázek. Ovšem ta je někdy až zoufale neefektivní: „Mnoho vlád si stěžuje, že
mírové operace OSN potřebují reformu, což je pravda, nicméně tyto stížnosti přicházejí
od vlád těch samých členských států OSN, která opakovaně blokují optimální fungování
stávající struktury OSN, a které dlouhodobě odmítají hradit náklady spojené s možnými
reformami.“58
55KHOL, R. Reforma OSN a použití síly. Institute of International Relations. Praha 2005. [cit. 2008-05-01] Dostupné na: http://www.isn.ethz.ch/pubs/ph/details.cfm?lng=en&ord61=alphaNavi&ord60=PublicationDate&id=29242 56tamtéž. 57SANDERSON, J. M. The Need for Military Intervention in Humanitarian Emergencies. In: International Migration Review, Vol. 35, No. 1, Special Issue: UNHCR at 50: Past, Present and Future of Refugee Assistance. s. 120. [2001] [cit. 2008-05-01]. Dostupné na: http://links.jstor.org/sici?sici=01979183%28200121%2935%3A1%3C117%3ATNFMII%3 E2.0.CO%3B2-O 58JOHANSEN, R. C. In: BUREŠ O. Mírové operace OSN ve 21. století. Česká společnost pro politické vědy. [2006] [cit. 2008-05-01]. Dostupné na: www.cspv.cz/dokumenty/kongres2006/HP%2005/Oldrich%20Bures.pdf
34
3.3. Nevhodnost neutrality
„Existují sice neutrální země, ale neexistují neutrální lidé!“ (Nikita Chruščov)
Jedním ze zásadních diskutovaných problémů humanitární intervence je nezávislost či
neutralita. Pojmy v poslední době velmi frekventované na všech politických úrovních
často odvádějí od skutečné podstaty problému. Nakolik hrát roli sice zúčastněného
pozorovatele, avšak zároveň nenapomáhat jedné ze stran a nerozdmýchávat etnickou či
jinou nesnášenlivost mezi oběma válčícími stranami? Otázka by se dala položit také tak,
nakolik nezasahovat do zcela zjevného porušování všech možných mezinárodních dohod
a lidských práv, které přímo bije do očí. Zvláště složité to mají právě mezinárodní
jednotky OSN, jež nesmí ani v těch nejvypjatějších situacích použít zbraně, jen při
ohrožení vlastního života. Výsledkem je pak pouze podávání zpráv o porušení příměří,
nelidském zacházení a nakonec psychická frustrace samotných vojáků a příslušníků
mírové mise (jako tomu bylo např. při konfliktech v Bosně či Rwandě). Tento problém je
formou podobný paradoxu demokracie, totiž že demokracie západního stylu umožňuje
existenci politických stran či názorů, které v případě vítězství demokracii napadnou a
potlačí. Neutralita humanitárních intervencí ve svém důsledku znamená větší a bolestnější
ztráty. „Neutralita pomoci závisí také na rovnoměrné distribuci pomoci a zdrojů, což je
těžké zajistit, jak ukazuje příklad intervence po genocidě ve Rwandě. Ochranný mandát
UNHCR podporoval řadu uprchlických kempů mimo Rwandu, které využívali stoupenci
Hutů, jež se na genocidě podíleli.“59
59WEIL, C. The Protection-Neutrality Dilemma in Humanitarian Emergencies: Why the Need for Military Intervention? In: International Migration Review, Vol. 35, No. 1, Special Issue: UNHCR at 50: Past, Present and Future of Refugee Assistance. s. 81. [2001] [cit. 2008-05-02]. Dostupné na: http://links.jstor.org/sici?sici=01979183%28200121%2935%3A1%3C79%3ATPDIHE%3E2.0.CO %3B2-1
35
4. Reforma OSN
Organizaci spojených národů považujeme za vysoce důležitou a fakticky
nenahraditelnou platformu. Je to platforma k setkávání se a ke konzultacím, k dialogu a –
v řadě případů – k dosažení dohod na smlouvách mezi zeměmi, sdílejícími stejné nebo
podobné hodnoty a politické postoje. Používáním tohoto termínu (platforma) nepřímo
protestuji proti alternativnímu konceptu, kterým je koncept globálního vládnutí.
(Václav Klaus)
Výše zmínění citát, pronesený prezidentem České republiky Václavem Klausem při
příležitosti zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku v září 2007, vystihl
neobyčejně dobře postavení OSN v současné době, která má právě spíše formu platformy,
bez možnosti větších rozhodovacích pravomocí. Václav Klaus tak popsal stav, kterého by
OSN rozhodně neměla dosáhnout.
Existuje samozřejmě více návrhů či myšlenek, jak reformovat Spojené národy, jestli je
možný systém globálního vládnutí či jestli to odporuje samotnému systému
mezinárodních vztahů. Jeden ze zajímavých návrhů pochází od exprezidenta Václava
Havla, který nastiňuje dva pilíře nových Spojených národů při svém projevu na
Miléniovém summitu v New Yorku: „Jedním by byl - tak jako dnešní plenární
shromáždění - soubor rovnoprávných představitelů exekutiv jednotlivých států; druhým by
pak bylo seskupení volené přímo obyvateli zeměkoule, takže by v něm počet zástupců
jednotlivých národů zhruba odpovídal jejich velikosti. Tato dvě tělesa by byla tvůrcem a
garantem celosvětové legislativy. Jakýmsi výkonným orgánem, který by jim byl
odpovědný, by pak byla Rada bezpečnosti či něco, co by bylo jejím pokračovatelem. Tento
orgán by samozřejmě musel být složen jinak než dnešní Rada bezpečnosti.“60 Podmínkou
ale je, že musí být restrukturalizována podle současných požadavků na mezinárodní
scéně. Zatímco státy, které již zdaleka nesplňují roli velmoci (Francie, Velká Británie), se
stále drží svých pravomocí na úkor států mnohem povolanějších (Indie, Brazílie). Ještě
před samotnými kroky Spojených národů bych se rád zastavil u dvou alternativ reforem,
jež mi připadají v určitých směrech revoluční a nepřekonatelné.
60HAVEL, V. Smysl pro globální odpovědnost. Informační centrum OSN v Praze. [2005] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=690
36
4.1. Vavrouškův návrh61
Ještě několik let před tím, než začaly vycházet reflektované odborné studie, zabývající
se restrukturalizací OSN, zazněl na Konferenci o životním prostředí a rozvoji
v brazilském Riu de Janeiru v roce 1992 na svou dobu vskutku unikátní příspěvek. Týkal
se právě reformy OSN a vzešel z iniciativy federálního ministra životního prostředí ČSFR
Josefa Vavrouška.
Podle Josefa Vavrouška OSN reaguje na vynořující se problémy vytvářením nových
komisí a programů. To však postupně vedlo k tomu, že bylo vytvořeno příliš mnoho
různých institucí v rámci OSN, jejichž aktivity jsou jen minimálně propojeny a
koordinovány. Existující struktura OSN se tak stala neefektivní a příliš drahou. Výsledkem
je, že nyní převládá názor žádné nové instituce v OSN nevytvářet. Je tedy vhodné pokusit
se vytvořit novou, více decentralizovanou strukturu OSN.
Budoucí struktura OSN by měla být tvořena čtyřmi specializovanými institucionálními
pilíři, které by zvýšily efektivitu OSN, aniž by došlo k vytvoření vysoce centralizované
byrokracie s monopolem moci. Těmito čtyřmi pilíři jsou:
a) bezpečnostní subsystém OSN – cílem by bylo prosazování řešení
mezinárodních konfliktů mírovou cestou, byl by řízen Radou bezpečnosti OSN;
b) ekonomický subsystém OSN – podporoval by vyvážený globální ekonomický
rozvoj;
c) sociální subsystém OSN – soustředil by se na podporu kultury, vzdělání,
zdravotní péče, sociální zajištěnosti a podobných aktivit, realizovaných
prostřednictvím Sociální charty;
d) environmentální subsystém OSN – soustředil by se na ochranu a obnovu
přírody obecně a na životním prostředí člověka zvláště. Environmentální
systém by byl řízen Radou pro životní prostředí OSN.
Každý z těchto čtyř specializovaných pilířů by měl být autonomní, protože všechny se
soustřeďují na rozdílné aspekty udržitelného rozvoje naší planety. Současně by však měly
úzce spolupracovat, protože reálné problémy spolu také navzájem jeden s druhým souvisí.
61celý níže vypsaný text kurzívou byl použit z knihy SVOBODA, J., NOVÁČEK, P. Rozhovory od Bakerova jezera – na hranici reality, meta-reality a fikce. Nakladatelství Atelier IM. Luhačovice 2002. s. 126 – 128.
37
Tento návrh je evoluční, ne revoluční, protože bezpečnostní subsystém OSN již
existuje, ekonomické a sociální otázky jsou v kompetenci ECOSOC, a tedy pouze
environmentální subsystém je zcela novým návrhem. Tento návrh nové struktury OSN by
absorboval většinu existujících orgánů, programů a komisí (např. UNEP, Komisi pro
udržitelný rozvoj aj.).
Požadavek decentralizovat systém aktivit OSN, aby byla zvýšena efektivnost na
základě znalosti situace regionálních poměrů, vedla J. Vavrouška k návrhu „druhotné“
regionální struktury OSN (primární je odvětvová struktura OSN). Tato sekundární
struktura by měla být organizována na kontinentálním nebo regionálním základě. Za
základ mohou sloužit existující regionální komise OSN, jejichž počet by však měl být
zvýšen. Měla by existovat komise OSN pro Afriku, Evropu, Severní Ameriku, Jižní
Ameriku a Karibskou oblast, pro jihovýchodní Asii, pro západní Asii, pro Austrálii včetně
tichomořských ostrovů a Antarktidu. Každá z těchto komisí by pokrývala čtyři principiální
odvětvové oblasti: bezpečnost, ekonomiku, sociální věci a životní prostředí, které
korespondují s primární strukturou OSN. Primární a sekundární struktura OSN by tedy
vytvořily maticovou strukturu, která by umožnila reagovat na globální důsledky
specifických problémů, stejně jako na jejich regionální aspekty (viz tabulka).
Tabulka: Příklad hlavních oblastí spolupráce mezi dvěma navrženými strukturami
systému OSN
Primární struktura Sekundární struktura Systém OSN pro Afriku
Sekundární struktura Systém OSN pro Evropu…
Poslání obecně (globální systém OSN)
Bezpečnostní systém OSN
Africká bezpečnost Evropská bezpečnost… Globální bezpečnost
Sociální systém OSN Africký sociální a kulturní rozvoj a zdravotní péče
Evropský sociální a kulturní rozvoj a zdravotní péče…
Globální sociální a kulturní rozvoj a zdravotní péče
Ekonomický systém OSN
Africký ekonomický rozvoj
Evropský ekonomický rozvoj…
Globální ekonomický rozvoj
Environmentální systém OSN
Africká ochrana přírody a obnova životního prostředí
Evropská ochrana přírody a obnova životního prostředí…
Globální ochrana přírody a obnova životního prostředí
Poslání obecně (globální systém OSN)
Udržitelný rozvoj v Africe
Udržitelný rozvoj v Evropě…
Planetární udržitelný rozvoj
38
Josef Vavroušek považoval za nezbytné posílit čtvrtý (environmentální) pilíř
navrhovaného systému OSN. Měla by být vytvořena Světová organizace OSN pro životní
prostředí (UN World Environment Organization – UN WEO, která by koordinovala
environmentální aktivity na globální úrovni. Tato organizace by mohla vycházet z již
existující struktury dnešního UNEP. Návrh na zřízení UN WEO již dnes není tolik
aktuální, protože jeho poslání do značné míry naplňuje Komise OSN pro udržitelný rozvoj
(UNCSD).
Josef Vavroušek vidí v budoucím vývoji dvě základní alternativy: „První z nich je
pokračování dosavadních nežádoucích trendů, které by s velkou pravděpodobností vedlo
k chaosu a sérii katastrof různého druhu. Hrozí reálné nebezpečí, že období destrukce
životního prostředí a rozpadu sociálních struktur a pravidel vztahů mezi lidmi by mohlo
být velmi dlouhé, v extrémním případě by mohlo vést k decimování nebo dokonce zániku
lidstva. Druhou alternativou je co nejrychlejší promyšlená evoluce zaměřená na věcné
řešení existujících problémů a prevenci vzniku problémů nových. Základem takové
alternativy by snad mohla být společná péče o životní prostředí na naší planetě: existující
zásadní politické, ekonomické, národnostní a náboženské rozpory ve světě nám mnoho
jiných šancí neposkytují.“ 62
4.2. Globální Marshallův plán
Lidstvo se již v minulosti jednou zmobilizovalo k tomu, aby realizovalo ambiciózní
myšlenku obnovy Evropy ve formě velkých finančních injekcí – Marshallova plánu – a
tento tah opravdu zabral a zničené země po 2. světové válce se až překvapivě rychle
vzpamatovaly a dostaly zpět mezi rozhodující velmoci. Tento největší rozvojový (a ještě
lépe - úspěšný) plán by mohl být znovu použit nejlépe v blízké budoucnosti, tentokrát
k pomoci celému světu a stal by se tak hlavní náplní globálního řízení. Poprvé se o něm
zmínil Al Gore v publikaci Země na misce vah: „Dnes potřebujeme plán, jenž bude
kombinací rozsáhlé, dlouhodobé a přesně zaměřené finanční pomoci rozvojovým zemím,
velkého úsilí o objevování nových technologií potřebných pro udržitelný rozvoj a jejich
předávání třetímu světu, celosvětové strategie ke stabilizaci světové populace a závazných
rozhodnutí průmyslových států o urychlení jejich vlastního přechodu k ekologicky
62VAVROUŠEK, J. Perspektivy lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným způsobem života. Internetový portál pro trvale udržitelný život. [2006] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: http://www.sustainable.cz/josefvavrousek.htm
39
zodpovědnému způsobu života.“63 Samozřejmě vyžaduje zapojení celé škály společnosti,
nejenom mezinárodní hráče. „Globální řízení bývá vnímáno jako vztah mezi vládami. To
však nestačí. Globální řízení musí zahrnout i aktivitu nevládních organizací, občanských
hnutí, církví, nadnárodních korporací, akademické obce a hromadných sdělovacích
prostředků. Globální správa věcí musí být založena na principu rovnosti, demokracie a
utváření společnosti. Vznik globální občanské společnosti odráží schopnost a vůli lidí
podílet se na rozhodování o své vlastní budoucnosti.“ 64 Existuje pět strategických cílů
Globálního Marshallova plánu:65
1) stabilizace světové populace – vytváření podmínek pro tzv. demografický zlom –
přechod od dynamické rovnováhy vysoké porodnosti a úmrtnosti ke stabilní
rovnováze charakterizované nízkou porodností a úmrtností;
2) rychlé vytváření a rozvoj ekologicky šetrných technologií – týká se to především
dopravy, energetiky, zemědělství, stavebnictví a průmyslové výroby;
3) ucelená a všeobecná změna ekonomických norem používaných pro hodnocení
ekologických dopadů našich rozhodnutí; musí být stanovena cena ekologických
následků našich aktivit;
4) projednání a schválení nové generace mezinárodních dohod;
5) vytvoření společného plánu na vzdělávání občanů světa o životním prostředí
planety.
V nejobecnější rovině by integrujícím cílem celého plánu mělo být vytvoření takových
sociálních a politických podmínek, které by – zvláště v rozvojových zemích – nejvíce
přispívaly ke vzniku udržitelné společnosti (tzn. sociální spravedlnosti; dodržování
lidských práv; zajištění přiměřené výživy, přístřeší a zdravotnické péče; vyšší gramotnost;
větší politické svobody; účast na řízení politického života a odpovědnost vlád vůči
občanům).
Globální Marshallův plán volá po novém tržním modelu, alternativě neoliberálních
mechanismů, ve kterém by bylo možné všechny výše uvedené cíle plnit, a který nazývá
63GORE, A. Země na misce vah. Nakladatelství Argo. Praha 2000. s. 264. 64NOVÁČEK, P. Křižovatky budoucnosti. s. 104. 65tamtéž. s. 137 – 138.
40
eko-sociální tržní systém.66 Ten jde dál, než jsou sociální a ekonomické standardy dneška.
Požadavky globálního eko-sociálního tržního systému jsou:
• lepší regulace světových finančních trhů za účelem omezení risku spekulací proti
individuální národní ekonomice a měně
• systém koordinace daní a cel globálně, včetně především zrušení daňových rájů a
offshore banking, ve kterých je ztraceno 50 – 60 mld. USD
• vytvoření světové politiky soudržnosti, tzn. pevné kooperace mezi státy a regiony
• koncept „prosperity pro všechny“, prosperity v nejširším slova smyslu, založené
na environmentální udržitelnosti (implementace poplatků znečišťovatelům a
reálné environmentální náklady z produkce jsou zásadní pro eko-sociální tržní
systém)
• založení světové komise pro soutěž s cílem zabránit vytvoření monopolů, tvoření
kartelů a dalšími posilování společností na trhu
Financování Globálního Marshallova plánu by mohlo být realizováno z několika
alternativních zdrojů, které dnes nejsou využívány:67
1) Tobinova daň (daň ze směnných transakcí cizích měn, které např. jen v EU činí
denně na 700 mld. euro68). Tobinova daň ve výši 0,1= by mohla přinést ročně
finanční zdroje ve výši 100 – 200 mld. dolarů;
2) Myšlenka globální daně, kdy by země na tuto daň přispívaly jedním procentem
z HDP. Všechny země by přispívaly, i když některé by byly nakonec příjemci
těchto financí. Rozhodující by byla participace na rozhodování, jak budou
příspěvky využity;
3) Poplatky za užívání společného dědictví lidstva (global commons) – např.
poplatek za mezinárodní leteckou dopravu (tzv. palivová daň), poplatek za
námořní dopravu, za ukládání netoxického odpadu na dně moří, za aktivity na
Antarktidě,…
4) Plnit mezinárodní závazky ve výši Oficiální rozvojové pomoci.
66Global Marshall Plan – Balance the world with an eco-social market economy. Global Marshall Plan Initiative. Nedatováno. [cit. 2008-05-05]. Dostupné na: http://www.globalmarshallplan.org/infocenter/strategy/index_eng.html 67NOVÁČEK, P. Globální partnerství pro rozvoj jako výzva pro rozvinuté země. In: Koncipování budoucnosti v Evropě 2003. s. 83 – 84. 68Global Marshall Plan – Balance the world with an eco-social market economy.
41
5) Vyřešit problematickou otázku dluhové zátěže rozvojových zemí a tím i
uvolnění jejich rozpočtu pro další možný vývoj.
Hlavním řešitelem by pak mohla být právě OSN jako nejspíše jediný možný adept na
globální řízení.
4.3. Reformní opatření za Kofiho Annana (1996 – 2007)
O restrukturalizaci systému OSN se mluví nejméně dvě desetiletí, avšak mezi
diskutovaná a postupně realizovaná témata se dostala až za působení generálního
tajemníka Kofiho Annana, zvláště v jeho druhém pětiletém mandátu. Kofi Annan
navazuje na starší reformní návrhy ze studené války a reformní opatření svého
předchůdce Butruse Butruse-Ghálího. Nutno však říci, že vyvíjí snahy mnohem
efektivněji a v dějinách samotné organizace bezprecedentní a výjimečné. Podle Charty
OSN (článek 97 Charty) má generální tajemník pravomoci pro vnitřní systém OSN
(Sekretariát, částečně programy a fondy), zatímco na mezivládní orgány (Valné
shromáždění, Rada bezpečnosti, ECOSOC, Poručenská rada) má i při svém postavení jen
omezený vliv svého postavení, proto je složitější v této pozici prosadit něco zásadního. Za
svého působení v čele OSN si K. Annan vytyčuje a sleduje čtyři základní cíle:69
1) vyrovnání se s dlouhodobě neřešenými problémy, nejčastěji zděděnými ještě
z období studené války nebo dokonce 2. války světové (např. nereprezentativní
složení Rady bezpečnosti nebo nedokonalý systém financování OSN)
2) přizpůsobení OSN mezinárodnímu prostředí na počátku 21. století a zvýšení
její připravenosti čelit výzvám, které před ni staví proces globalizace se všemi
svými (mnohdy negativními) průvodními znaky;
3) zlepšení fungování OSN a odstranění „tradi čních“ vnitřních problémů velkých
institucí (např. nadměrná byrokratizace nebo nedostatek koordinace aktivit)
4) zohlednění požadavků a představ členských států OSN (především největších
kritiků typu USA)
4.3.1. Reforma jednotlivých orgánů OSN
Nejsledovanější reformou, i přes menší možnosti jejího ovlivnění z pozice funkce
generálního tajemníka, zůstává reforma Rady bezpečnosti. Již od roku 1993 se tímto
69BÍLKOVÁ, V. Vyhodnocení reformního úsilí Kofiho Annana v OSN a jeho perspektivy. Vědecký projet Ministerstva zahraničních věcí. [2003] [cit. 2008-05-05].
42
tématem zabývá Otevřená pracovní skupina k otázce rovnoměrného zastoupení a zvýšení
počtu členů v Radě bezpečnosti a k dalším souvisejícím záležitostem (OEWG) zřízená
Valným shromážděním. Hlavní jednání se vedou především kolem počtu členů v Radě
bezpečnosti a uplatňování práva veta a dále pak kolem reformy pracovních metod a
procesních pravidel. Zatímco v druhém případě se daří dosahovat dílčích úspěchů, zásadní
změna počtu členů Rady bezpečnosti a jejich kompetencí je v důsledku rozdílných názorů
v podstatě na mrtvém bodě. Obsazení stálých členů Rady bezpečnosti (Čína, Francie,
Rusko, Velká Británie a USA) vychází (s výjimkou Číny) z uspořádání vítězných
mocností po 2. světové válce a neodpovídá dnešní politické situaci ve světě. Sám K.
Annan zdůrazňuje nutnost reformy Rady bezpečnosti, bez které nemůže reformovaná
OSN účinně fungovat:70
• mělo by dojít ke zvýšení zapojení do procesu rozhodování (decision-making) pro
ty, kteří přispívají větším dílem do Spojených národů finančně, vojensky a
diplomaticky, zvláště ve smyslu příspěvků do rozpočtu Spojených národů,
spoluúčasti při mírových operacích, příspěvkům k dobrovolným aktivitám OSN
v oblasti rozvoje, bezpečnosti, diplomatických aktivit podporujících cíle OSN;
rozvinuté země by pak měly dosáhnout, či pokračovat směrem ke splnění
mezinárodního závazku 0,7% HDP svého státního rozpočtu ve formě ODA;
• měly by se do rozhodovacího procesu zapojit reprezentativní země, zvláště
z rozvojových regionů;
• neměla by se narušit efektivita Rady bezpečnosti;
• měla by se zvýšit demokratičnost a zodpovědnost orgánu
Navrhl také dvě možná řešení nového uspořádání Rady bezpečnosti (viz tabulka71):
V modelu A navrhuje vytvoření dalších šesti stálých členů bez práva veta a tři nová
dvouletá nestálá místa. Ve druhém modelu B pak navrhuje novou kategorii osmi členů
s délkou mandátu na čtyři roky (a s možností prodloužení) a jedno nové dvouleté místo.
Z obou modelů jasně vyplývá snaha aktualizovat složení Rady bezpečnosti a v prvé řadě
zrovnoprávnit rozvojové země přidáním míst Africe a posílením mandátů Asie a Pacifiku.
70In larger freedom: towards development, security and human rights for all. Report of the Secretary-General. United Nations Department of Public Information. United Nations. [2005] [cit. 2008-05-05]. s. 42. Dostupné na: http://www.un.org/largerfreedom/ 71tamtéž. s. 43.
43
Model A
Model B
Některými z možných kandidátů na pozici stálého člena Rady bezpečnosti jsou
Německo, Japonsko a regionální velmoci (mezi rozvojovými zeměmi např. Indie a
Brazílie), rivaly těmto kandidátům jsou vůdčí státy v regionu (např. Itálie, Mexiko,
Pákistán, Egypt). Podle stávajícího znění Charty OSN mají ovšem možnost pozměnit či
jinak poopravit samotnou Chartu jen stálí členové Rady bezpečnosti, a to jednomyslně
(mohou v tomto případě použít právo veta).
Co se týče mezivládních orgánů – Valného shromáždění, Hospodářské a sociální rady,
Poručenské rady – nemá generální tajemník ze své pozice pravomoci činit závazné kroky,
proto se musí spoléhat pouze na doporučující charakter a váhu své osoby.
Pokud jde o Valné shromáždění, K. Annan doporučuje revitalizaci aktivit,
zjednodušení agendy a zlepšení pracovních metod. „Valné shromáždění by teď mělo
přijmout závazná opatření na vysvětlení své práce a urychlit poradní postup, výrazně
usměrnit svoji agendu, svou strukturu výborů a procedur pro udržování všeobecných
debat a posilováním role a autority prezidenta Valného shromáždění.“ 72 Nabádá také
k většímu angažování občanskou společnost, která se zvláště v posledním desetiletí
značně zapojuje do aktivit Spojených národů. Ve skutečnosti může být cílů Spojených
72tamtéž. s. 40 – 41.
44
národů dosaženo jen při plném zapojení a spolupráci vlád a občanské společnosti. V roce
2003 založil Panel významných osobností při Spojených národech (The Panel of Eminent
Persons on United Nations-Civil Society Relations), který vydává mnohá doporučení ke
zlepšení práce s veřejností. „Valné shromáždění by se mělo zachovat podle těchto
doporučení a založit mechanismus, který by umožňoval se plně a systematicky věnovat
občanské spolčenosti.“73 Je zapotřebí mechanismu ke zhodnocení rozhodnutí výborů, aby
se zabránilo přetížení neodborných mandátů a pokračování současného problému
managementu rozpočtu a alokaci služeb uvnitř Sekretariátu. Pokud Valné shromáždění
nevyřeší tyto problémy a neujme se řešení na té nejvyšší úrovni, nebude mít dostatečné
možnosti sloužit potřebám svých členů a bude nadále docházet k nedorozumění a
prohlubování krize.
Problémem Valného shromáždění je také vlastní upřednostňování se při obsazování
pozic v jednotlivých orgánech OSN74, které vytváří nezdravé soutěživé prostředí a
obchodování s funkcemi pro zajištění větších rozhodovacích možností.
Hospodářské a sociální radě (dále jen Rada) doporučuje, aby přehodnotila svou roli i
rozdělení úkolů mezi ní a jejími orgány (hlavně funkčními a regionálními komisemi).
Rada je jediným orgánem Spojených národů, který má výlučný mandát daný Chartou pro
koordinaci aktivit specializovaných agentur a konzultaci s nevládními organizacemi.
Disponuje také sítí funkčních a regionálních komisí pracujících pod její záštitou, které se
čím dál více zaměřují na implementaci Rozvojových cílů tisíciletí, a proto by bylo
prospěšné, kdyby Rada více spolupracovala s bretton-woodskými institucemi a WTO, pro
něž by mohla být poradním orgánem. Zvýšila by se tak koherence a koordinace mezi
různorodými hráči na té nejvyšší úrovni. Stále je tu ale několik viditelných mezer, které
musí být řešeny:75
1) zvyšující se potřeba integrace, koordinace a kontrola implementace rozvojové
agendy Spojených národů, která vzešla ze světových konferencí a summitů.
Za tímto účelem už byla v roce 2005 zřízena AMR (Annual Ministerial Review)76;
73tamtéž. s. 41. 74Practical steps to more effective and efficient United Nations. Low Level Panel. Nedatováno. [cit. 2008-05-06]. Dostupné na: www.lowlevelpanel.org 75In larger freedom: towards development, security and human rights for all. s. 44 – 45. 76Annual Ministerial Review. United Nations Economic and Social Council. [on-line] [2008] [cit. 2008-05-06]. Dostupné na: http://www.un.org/ecosoc/newfunct/amr.shtml
45
2) potřeba ohodnocení trendů v mezinárodní rozvojové spolupráci, důraz na
zvýšeni spolupráce mezi rozvojovými aktivitami různých aktérů a posilnění
spojení mezi normativní a operační prací systému OSN.
Rada by mohla sloužit jako rozvojové koordinační fórum na nejvyšší úrovni
(podobnou funkci naplňuje AMR);
3) potřeba zaměřit se na hospodářské a sociální změny, hrozby a krize, jak a kdy
přichází.
Za tímto účelem by měla Rada uskutečnit včasná setkání, jak bude potřeba, ke
zhodnocení hrozeb rozvoje, jako je hladomor, epidemie, velké přírodní katastrofy a
propagovat včasnou reakci;
4) potřeba systematického monitorování a vypořádání se s hospodářskou a sociální
dimenzí konfliktu. Rada založila Poradní skupiny (country-specific ad hoc
advisory groups), které ovšem nejsou dostatečně účinné, vzhledem k existujícím
dlouhodobým procedurálním opatřením.
Rada by mohla institucionalizovat svoji práci v post-konfliktním managementu
spoluprací s navrhovanou Komisí pro budování míru (Peacebuilding Commission);
I přes doporučující charakter úsilí generálního tajemníka se ne vždy setkává se
souhlasem. S jeho návrhy na reformy Rady nesouhlasí například EU77, které se zdají tyto
snahy značně nedostatečné a zaostalé v souvislosti s dnešní situací. Navrhuje radikální
snížení počtu členů Rady a posílení rozhodovacích pravomocí s cílem transformovat tuto
instituci na ekvivalent Rady bezpečnosti v oblasti zabývající se hospodářstvím, financemi,
rozvojem, biotechnologiemi, komunikačními systémy, etikou, ohrožením klimatických
podmínek a biopalivy.
Poručenská rada, poslední z hlavních mezivládních orgánů OSN (kromě
Mezinárodního soudního dvora), má do budoucna vyhlídky možná nejjasnější, co se týče
reformy. Její úloha, dohled nad řádným fungováním mezinárodní poručenské soustavy,
skončila v roce 1994, kdy vznikl nový stát Palau, poslední poručenské území. Tím zanikla
hlavní funkce Poručenské rady podle článku 77 Charty OSN. Již od počátku 90. let tak
77Uznesenie Európskeho parlamentu o reforme Organizácie Spojených národov. In: Úradný vestník Európskej unie. Úrad pre vydávanie úradných publikácií Európskych spoločenstiev. [2006] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:124E:0549:0556:SK:PDF
46
probíhají diskuze o dalším směřování tohoto orgánu. V úvahu připadají tři možné scénáře
budoucího rozvoje Poručenské rady:78
1) pokračování dnešní situace (což by ale nic nevyřešilo a nezdá se to být
pravděpodobné)
2) zachování Poručenské rady při změně jejího mandátu
3) definitivní zrušení tohoto orgánu
Změna mandátu při zachování Poručenské rady se zdá do budoucna jako nejlepší
možné řešení, nicméně ne příliš pravděpodobné. Hlavními kandidáty na nový mandát je
správa post-konfliktních oblastí a dohled nad životním prostředím a globálními statky.
Správa post-konfliktních oblastí by byla vůbec nejefektivnějším využitím dřívějších
znalostí Poručenské rady. V minulých letech se vyskytly případy, kdy by se takto
redefinovaný orgán dal dobře využít – např. po konfliktech v Libérii, Somálsku, Kosovu
či Iráku. Poručenská rada by se tak stala moderním řídícím centrem pro sebeurčení, které
by rovněž sehrávalo hlavní roli při rekonstrukci tzv. zhroucených států. Podporu této
možnosti vyjádřila i EU79, která navrhuje Poručenskou radu transformovat na Radu pro
zhroucené státy, která by se zabývala koordinací mezinárodní spolupráce v případě
zhroucení státu a preventivnímu opatření proti znovu vypuknutí konfliktu. Argumentem
proti je samotná minulost Poručenské rady a její dlouholetý statut. Hlavními kritiky
změny mandátu jsou rozvojové země, které se celkem oprávněně odvolávají na spjatost
Poručenské rady s dobou kolonialismu, a je pro ně proto nepřijatelná.
Dohled nad životním prostředím a globálními statky (mořské dno, kosmický prostor)
je druhou možností, jak dál s Poručenskou radou. V průběhu 90. let si tato verze našla
mnoho podporovatelů mezi nezávislými odborníky, nevládním sektorem i některými
státy. Proti ovšem stojí nedostatek zkušeností v této sféře, zcela odlišné zaměření
Poručenské rady a v neposlední řadě i mnoho organizací, podílejících se na správě dílčích
oblastí (např. Mezinárodní organizace pro mořské dno).
Možnou novou funkcí Poručenské rady by mohla také být koordinace Globálního
partnerství pro rozvoj80, jako plánu naplňujícího jednu z nejdůležitějších globálních výzev
současnosti – prosazování a směřování k udržitelnému rozvoji.
78BÍLKOVÁ, V. Komu zvoní hrana aneb co dál s Poručeneckou radou OSN. In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. s. 17 – 18. 79Uznesenie Európskeho parlamentu o reforme Organizácie Spojených národov. 80NOVÁČEK, P. In: Koncipování budoucnosti v Evropě 2003. s. 85.
47
Nejpravděpodobnější možností tak nakonec zůstává definitivní zrušení Poručenské
rady. Jako orgán, který byl zřízen pro určitý úkol v určitém časovém období, jež bylo
naplněno, se to zdá opodstatněné. I přesto by se možná našlo lepší využití pro jeden
z hlavních orgánů OSN v minulosti.
Rozvojová spolupráce, jako jedna z hlavních náplní činnosti OSN, dosáhla
v posledních letech zvýšení efektivity a koherence, i přesto, že nedošlo k zásadnímu
předefinování. Došlo ke zřízení orgánů, pomáhajících při řízení rozvojových aktivit OSN
a lepšímu fungování systému (např. Rozvojová skupina OSN koordinující činnost všech
rozvojových programů a fondů, zavedení jednotného Rámcového plánu rozvojové pomoci
OSN, vytvoření Úřadů OSN a Domů OSN).
4.3.2. Reorganizace mírových operací
„Znovu a znovu se objevuje fantastická propast mezi rezolucemi Rady bezpečnosti ,
vůlí vykonávat tyto rezoluce a prostředky, které jsou k dispozici velitelům v poli.“
(gen. Francois Briquemont, bývalý hlavní velitel UNPROFOR)
Možná hlavním problémem jsou očekávání ze strany jak členských států, tak i
veřejnosti při nasazování vojenské síly OSN v problematických oblastech a prostředky,
které jsou skutečně vynaloženy na konkrétní misi.
O reorganizaci mírových operací píše Brahimiho zpráva, kterou v roce 2000
představila zvláštní skupina pod vedením poradce generálního tajemníka OSN Alžířana
Lakhdara Bahimiho.81 Zmiňuje se o potřebě dlouhodobé prevence konfliktů, která je i
dnes v počátcích rozvoje (příkladem může být dlouhotrvající stabilizační mise na Haiti),
když říká „prevence je jednoznačně mnohem více preferovanější pro ty, kteří by jinak
trpěli následky válečného konfliktu, a je finančně méně nákladná pro mezinárodní
společnost než vojenská akce, záchranná humanitární pomoc či následná poválečná
rekonstrukce.“ 82 Mimo jiné navrhuje sestavení mnohonárodnostních mírových brigád
schopných nasazení od 30 do 90 dnů a vytvoření seznamu mezinárodních policistů,
vojenského personálu, soudců a expertů na trestní právo, specialistů na lidská práva,
81ŠULC, F. Mír s OSN nebo bez ní? In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. s. 13. 82Report of the Panel of United Nations Peace Operations (Brahimi Report). United Nations. [2000] [cit. 2008-05-01]. s. 5. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/
48
schopných rychlého použití (tzv. UNSAS – United Nations Stanby Arrangements
System).83
Co je ve zprávě zásadního, je upozornění na nutnost vzdání se neutrality a nestrannosti
rozhodování a jednání ze strany OSN. V prvé řadě je důležité rozpoznat oběť od agresora
a bránit lidská práva. Proto také Kofi Annan doporučuje stanovení podmínek pro použití
síly schválené Radou bezpečnosti s přihlédnutím k těmto zásadám, které by směřovaly
k celkovému posílení legitimity použití síly a transparentnosti rozhodnutí Rady
bezpečnosti:84
1) závažnost hrozby
2) správný cíl
3) vyčerpání všech nevojenských řešení
4) přiměřenost prostředků
5) vyváženost důsledků
Zůstává zásadní rozdíl mezi represivními zásahy většiny mírových misí a preventivní
diplomacií, která sice pomohla vyřešit množství konfliktů (např. osobní zásah generálního
tajemníka vedl v roce 1988 k ukončení irácko-íránské války), ale má velmi omezené
manévrovací schopnosti. Důležitým podnětem v této zprávě je tedy důraz na dlouhodobé
preventivní řešení spojené se systematickou rozvojovou pomocí. „Každý krok
k redukování chudoby a dosažení široce zaměřeného ekonomického růstu je krok
k prevenci konfliktů.“ 85
4.3.3. Financování fungování a aktivit OSN
„Všechno je v pořádku, pokud s určitou vládou souhlasíš, ale když tomu tak není, pak
slýcháváš: Ti, kdo vás platí, jsme my! Vy máte spravovat, ne mluvit!“
(Trygve Lie)
Financování je samozřejmě významnou součástí existence každé organizace, OSN
nevyjímaje. V tomto případě jsou Spojené národy závislé na ochotě jednotlivých
členských zemí, jakou částkou do rozpočtu přispějí. Jedná se o dobrou možnost k získání
vyjednávací převahy, které si jsou velcí přispěvatelé vědomi, a proto ji využívají (USA
83tamtéž. xi. 84KHOL, R. Reforma OSN a použití síly. 85Report of the Panel of United Nations Peace Operations (Brahimi Report). s. 5.
49
zajišťuje čtvrtinu rozpočtu OSN). S tímto problémem lze prozatím těžko něco dělat,
protože státy nejsou vázány žádnou smlouvou či dohodou. Situaci by snad změnilo
přidání dodatku k Chartě, které ovšem vyžaduje většinovou podporu Valného
shromáždění a absolutní podporu Rady bezpečnosti. Kofi Annan ze své pozice ovlivnil
hlavně nakládání s finančními zdroji ve smyslu snížení administrativních výdajů a
přesunu ušetřených prostředků na socio-ekonomické programy, vytvoření rozvojového
účtu, zavedení cílově orientovaného rozpočtování a zjednodušení rozpočtové
metodologie.
Výše rozpočtu od roku 1998 stoupá a v roce 2005 byla kolem 20 mld. (viz. tabulka86).
USD. Ve srovnání např. s celosvětovým vyzbrojováním se ovšem jedná o nízkou částku,
která by měla být navyšována rychlejším tempem. Reforma financování OSN proti sobě
většinou staví na straně jedné USA, které usilují např. o další snížení maximální výše
příspěvků či o zavedení vnější kontroly OSN, a na straně druhé pak ostatní státy, které se
takovým změnám z různých důvodů brání.
Tabulka: Rychlý nárůst rozpočtu OSN za posledních 10 let (1996 – 2005)
86Investing in the United Nations for a Stronger Organization Worldwide. s. 3.
50
4.3.4. Aktualizace Charty OSN
Kofi Annan ve své zprávě (In larger freedom) navrhuje několik změn samotné Charty
Spojených národů. Zmiňuje, že základní principy a pravidla, na kterých stojí Spojené
národy už více jak 60 let, jsou stále plně platné a univerzální v čase. Pouze dvakrát byla
v historii Charta OSN pozměněna – v případě rozšíření Rady bezpečnosti o Čínu a
rozšíření počtu nestálých členů o další zástupce po první fázi dekolonizace na počátku 60.
let.87 Pro dnešní situaci, která je samozřejmě radikálně odlišná od (po)válečné atmosféry
zakládající konference v San Francisku, je zásadní, aby Charta tuto změnu postihla. K.
Annan navrhuje tři změny:88
1) je nutné vyloučit „anachronického“ nepřítele obsaženého v článcích 53 a
107 Charty;
Nepřítel v tomto smyslu značí jakýkoli stát, který během 2. světové války stál proti
prvním signatářům Charty.
2) Poručenská rada by měla být zrušena a vyškrtnuta z Charty;
3) ze stejných důvodů (skončení svého úkolu, pro který byl založen) by měl být
zrušen a vymazán Výbor vojenského personálu (Military Staff Committee).
Jak už bylo uvedeno, ke změně Charty je nutný dvoutřetinový souhlas Valného
shromáždění a shoda v Radě bezpečnosti, což jakoukoli změnu značně ztěžuje.
Problémem ani tak nemusí být samotný návrh na změnu jako změna samotná
formálně, kdy existují obavy ze spuštění laviny změn, které mohou mít negativní dopad
na chod samotné OSN.
87Rada pro mezinárodní vztahy. Naše globální sousedství – zpráva Komise pro globální řízení. Praha 1995. s. 254. 88In larger freedom: towards development, security and human rights for all. s. 52.
51
5. Možné scénáře budoucího rozvoje OSN
„Nejlepší způsob předpovědi budoucnosti je vytvořit ji.“ (autor neznámý)
Přestože je každý z mezinárodních aktérů zodpovědný za řešení problémů na globální
úrovni, právě OSN má nejlepší výchozí podmínky pro hlavní roli v globálním řízení.
Následující tabulka89 ukazuje postavení jednotlivých institucí, s dominancí OSN, se
zaměřením na různé části vývoje:
Tabulka ukazuje, kolikrát se ten který údaj (část vývoje) zdál přináležet instituci
uvedené ve sloupcích (jedním údajem může být pověřena více než jedna instituce).
Budoucí směřování a vývoj Spojených národů závisí na mnoha faktorech, více či
méně předvídatelných, z nichž mezi hlavní můžeme zahrnout vývoj mezinárodních
vztahů, příklon k multilateralismu či unilateralismu (ať už se jedná o řešení problémů či
přenechávání kompetencí), ochotu členských států vyvinout iniciativu v dosažení a přijetí
adekvátních principů a jejich uplatňování, roli generálního tajemníka při prosazování
dalších reforem a rychlost a efektivitu přizpůsobení novým podmínkám samotné OSN. Na
89GLENN, J. C., GORDON, T. J. Stav budoucnosti - vybrané kapitoly z let 1999 – 2001. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2002. s. 58.
Organizace Spojených
Národů
Nevládní organizace
Korporace Průmyslové
země Rozvojové
země
Přeměna institucí, infrastruktury a priorit 7 5 2 5 5
Podpora výzkumu a rozvoje 6 13 13 5 2
Vypracování vzdělávacích programů 2 3 2 1 1
Podpora sociálního marketingu a různorodosti názorů 8 7 3 5 5
Vytváření hospodářských systémů, sankcí a podnětů 7 5 5 4 2
Rozvoj a sdílení informací 3 2 2 2 2
Vytváření nových institucí, projektů a programů 5 1 1 3 1
Prosazování a pozměňování zákonů a ustanovení 4 1 1 2 2
Uzavírání spojenectví, dohod a smluv 9 3 3 4 4
Pořádání setkání, dialogů a workshopů 8 2 2 3 5
Vytváření standardů a povolení 3 3 3 2 1
Zlepšit plánování, účetnictví a předvídání 5 2 2 3 2
Celkem 67 47 39 39 32
52
základě těchto faktorů můžeme vymezit tři základní scénáře budoucího vývoje:90 scénář
optimistický, neutrální a pesimistický.
Scénář optimistický se v prvé řadě zakládá na posilujícím multilaterálním řešení
problémů a celého systému vůbec. Generální tajemník bude provádět své reformy dále,
s alespoň pozitivním dopadem na vnitřní struktury OSN, získá širší pravomoci, které mu
budou nápomocny k větší míře samostatnosti v rozhodování. Mezivládní organizace OSN
(Rada bezpečnosti, Valné shromáždění, ECOSOC, Poručenská rada) schválí zásadní
úpravy Charty OSN a přijmou zásadní reformní opatření, navrhovaná nejen generálním
tajemníkem, ale také odborníky, nevládními organizacemi a dalšími institucemi. Bude
docházet k postupnému oslabování váhy národního státu, ve vztahu k mezinárodním
smlouvám a rozhodnutím OSN, které bude mít direktivnější ráz. Spojené národy se stanou
hlavním hráčem globálního řízení.
Scénář neutrální počítá více méně s pokračováním dnešního trendu. Reformní
opatření budou realizována hlavně v rozsahu omezených kompetencí generálního
tajemníka. Mezivládní orgány OSN nepřijmou zásadní kroky k restrukturalizaci. Možná
dojde k rozšíření Rady bezpečnosti o rozvojové země či jiné mocnosti regionů, nedojde
však k přehodnocení práva veta či jiných privilegií stálých členů. Vývoj mezinárodní
situace nedovolí přenesení příliš velkých pravomocí na orgány OSN. Bude pokračovat
funkce OSN spíše jako platformy pro prosazení vlastních zájmů či soupeření různých
skupin států. Nedojde k přehodnocení stávající role OSN a důležité reformní kroky budou
probíhat jen velmi pomalu, pokud vůbec. Scénář neutrální se zdá nejpravděpodobnější
variantou vývoje OSN, i když žádná z variant nemůže dostatečně dobře pracovat
s náhodnými a nepředvídatelnými událostmi, které v minulosti už mnohokrát změnily
vývoj celé společnosti.
Pro scénář pesimistický je charakteristický příklon k unilateralismu. Členské státy se
nevzdají svých obchodních, politických, bezpečnostních či jiných zájmů a postupně
převládne názor zastaralosti a neschopnosti transformace OSN. I přes dílčí reformní
opatření zvláště v oblasti koherence či efektivity, které už probíhají, státy zavrhnou
možnost zásadních změn. OSN postupně ztratí atraktivitu a perspektivu pro řešení
závažných mezinárodních otázek a v lepším případě se stane jakousi doporučující
organizací globálního charakteru. Na poli globálního řízení nevznikne žádná silná pozice
určitého kandidáta, ale vzroste role regionálních uskupení či organizací typu EU nebo
90BÍLKOVÁ, V. Vyhodnocení reformního úsilí Kofiho Annana v OSN a jeho perspektivy.
53
NATO, jako protiváhy OSN. Na mezinárodní scéně získají silnější postavení mocnosti
jako USA, Čína, Rusko a další, mezinárodní organizace (bretton-woodské instituce) a
nevládní organizace a platformy.
Jakékoli změny ovšem budou náročné nikoli administrativně či technicky, ale
především kvůli nutnosti změny každého člověka a tím v důsledku i celé společnosti, jak
píše Gerald O. Barney: „Změnit náš způsob života si vyžádá prozíravost, čas a obrovské
množství energie. Ne energie, která pochází z uhlí, plynu, ropy nebo jaderného paliva, ale
duchovní energie, které by bylo dost na to, aby změnila myšlení více než šesti miliard lidí
na této planetě.“ 91
91BARNEY, G. O. In: NOVÁČEK, P. Globální partnerství pro rozvoj jako výzva pro rozvinuté země. Koncipování budoucnosti v Evropě 2003. s. 78.
54
Závěr
„Existují jen jediné dějiny – dějiny duše. Existuje jen jeden mír – mír duše.“
(Dag Hammarskjıld)
Reforma OSN zůstává nadále spíše tématem doporučujících studií a individuálních
osobností, ať už ve sféře politické či veřejné. Členské státy, tvořící stálé zastoupení Rady
bezpečnosti, které jediné mají zásadní právo na změnu systému, vděčí za své postavení
výslednému poválečnému uspořádání světa z roku 1945, které neodpovídá současnému
uspořádání, nehledě na narůstající změny ve všech dimenzích lidské společnosti a
životního prostředí. Dnes už se významná část odborníků, veřejnosti i některých
členských států snaží o prosazení rozsáhlých změn, které reflektují aktuální situaci ve
světě i uvnitř Spojených národů. Samotní představitelé Rady bezpečnosti se hlásí a budou
hlásit k myšlenkám společné spolupráce, důrazu na lidská práva a vytváření dobré
budoucnosti pro další generace. Nicméně se i nadále bude jednat pouze o prohlášení na
světových konferencích a summitech, která nic neznamenají a v důsledku mají jen
kosmetický dopad na řešení akutních problémů.
I přesto, že myšlenka globálního řízení je v očích mnoha lidí (zvláště konzervativců)
spojená s jakousi formou soustředění moci do jednoho orgánu a jenom dalším stupněm
prosazování mocenských cílů, zůstává role Spojených národů, jako jediného možného
kandidáta pro tuto pozici, stále aktuálnější a naléhavější.
Na počátku 21. století už existují (nebo se vyvíjejí) dostatečné technické,
administrativní a logistické zkušenosti pro uskutečnění tohoto ambiciózního plánu. To, co
ale zaostává, jako ostatně v každé oblasti lidské činnosti, je nedostatek vůle a snahy učinit
první kroky. Právě ta vyspělejší část světa, soustřeďující ve svých rukou rozhodující podíl
moci, se obává bolestných zásahů do vlastních řad, předání části své suverenity ve
prospěch společných cílů a brání se populistickými argumenty - zájmy vlastního
obyvatelstva a národní bezpečností, popř. národní suverenitou jako nejvyšším
nedotknutelným právem. „Aby však byly úspěšné, budou všechny takové snahy vyžadovat
od bohatých států určitou transformaci, která pro ně bude v jistém smyslu obtížnější než
pro státy třetího světa, neboť naruší pevně zafixované vzorce chování. Odpor ke změnám
je proto silný.“92
92GORE, A. Země na misce vah. s. 267.
55
Možná lidstvo už nečeká válečný konflikt rozsahu 2. světové války, možná už nehrozí
další studená válka, ale nově se projevující hrozby terorismu, environmentálních
konfliktů, přírodních katastrof globálního dopadu a především morálního a hodnotového
úpadku staví naši společnost do zásadního okamžiku Bodu obratu, jak o něm hovoří
Fritjof Capra: „Bod obratu se blíží a poznání, že evolučním změnám takového významu
nemohou zabránit žádné krátkodobé politické aktivity, nám dává nejsilnější naději do
budoucna.“93 Doufejme, že změny globálního významu budou výsledkem sebereflexe
dnešní generace a nikoli důsledkem krátkodobých a krátkozrakých politických aktivit.
93CAPRA, F. Bod obratu. DharmaGaia. Praha 2002. s. 463.
56
Shrnutí
Hlavním cílem této bakalářské práce je ukázat současný stav OSN, její zásadní
problémy a nedostatky a probíhající reformní opatření.
O reformě Spojených národů se mluví již nejméně dvě desetiletí. Některé pokusy byly
uskutečněny již za úřadování generálního tajemníka Butruse Butruse-Ghálího v první
polovině 90. let. Jako jedno ze svých hlavních pracovních témat si však reformu OSN
vzal následný generální tajemník Kofi Annan (1996 – 2007). V čele Sekretariátu prosadil
mnohé změny, avšak se svými pravomocemi není schopen zásadních reforem, protože
hlavními aktéry při reformě OSN je Rada bezpečnosti a Valné shromáždění.
Diskutovaným tématem je reforma Rady bezpečnosti. Mezi návrhy patří zrušení práva
veta a rozšíření jak stálých členů, tak členů nestálých. Důležitým tématem je také
restrukturalizace mírových operací OSN, jež patří mezi hlavní náplně činnosti OSN, kde
se daří dosahovat dílčích úspěchů.
Pro budoucí vývoj OSN je zásadní uvědomění klíčových členských zemí (především
pak Rady bezpečnosti) o nutnosti přijetí razantnějších reforem, reagujících na potřeby
dnešního světa a odrážejících současnou situaci. Bohužel je pravděpodobné, že ani
v blízké budoucnosti k těmto krokům nedojde, jelikož s sebou nesou nejenom
administrativní opatření, ale hlavně redefinici hodnot.
Klí čová slova:
• reforma OSN
• Kofi Annan
• Rada bezpečnosti
• mírové operace
• Charta OSN
57
Summary
The principal aim of this bachelor thesis is to show contemporary state of the United
Nations Organization, its fundamental problems and deficiencies and actual reform
arrangements.
The discussions on the UN reforms have been taking place yet at least for two
decades. Some attempts occurred during a leadership of Secretary-General Butrus Butrus-
Ghali in the mid-1990s. However, the UN reforms were included as some of his main
working subject by Secretary-General Kofi Annan (1996 - 2007). As the head of
Secretariat he enforced many changes, but he wasn't able to do fundamental reforms with
his competence, because the main actors responsible for UN reforms are Security Council
and General Assembly.
The reform of Security Council is also discussed topic. There are pertaining
cancellation of veto power and enlargement of number of permanent members and
inconstant members too. The reclassification of peacekeeping operations, which belong to
the main activities of the United Nations, is also important topic.
Consciousness of crucial members (Security Council especially) about urgency of
receiving radical reforms, responsive to today's world needs and reflecting contemporary
situation, is very important for future development of the United Nations. Unfortunately,
it's likely, that neither in the near future these steps will be fulfilled, because they mean
not only administrative measures, but mainly redefinition of values.
Key words:
• UN reform
• Kofi Annan
• Security Council
• peacekeeping operations
• UN Charter
58
Bibliografie
BARNEY, G. O. In: NOVÁČEK, P. Globální partnerství pro rozvoj jako výzva pro rozvinuté země. Koncipování budoucnosti v Evropě 2003. Občanská futurologická společnost. Praha 2004. BÍLKOVÁ, V. Komu zvoní hrana aneb co dál s Poručeneckou radou OSN. In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. BÍLKOVÁ, V. Vyhodnocení reformního úsilí Kofiho Annana v OSN a jeho perspektivy. Vědecký projet Ministerstva zahraničních věcí. [2003] [cit. 2008-05-05]. CAPRA, F. Bod obratu. DharmaGaia. Praha 2002. GLENN, J. C., GORDON, T. J. Stav budoucnosti - vybrané kapitoly z let 1999 – 2001. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2002. GORE, A. Země na misce vah. Nakladatelství Argo. Praha 2000. JOHNSON, P. Dějiny 20. století. Rozmluvy. Praha 1991. KOMENSKÝ, Jan Amos: Apoštol míru. Uspořádali Radovan Krátký a Václav Stejskal. Československý spisovatel. Praha 1949. NOVÁČEK, P. Globální partnerství pro rozvoj jako výzva pro rozvinuté země. In: Koncipování budoucnosti v Evropě 2003. Občanská futurologická společnost. Praha 2004. NOVÁČEK, P. Křižovatky budoucnosti. G plus G. Praha 1999. NOVÁČEK, P., MEDERLY, P. Strategie udržitelného života. G plus G. Praha 1996. PAVKA, M. Rapsodie v modrém: role Organizace spojených národů při udržování míru. In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. POSTMAN, N. Ubavit se k smrti – veřejná komunikace ve věku zábavy. Mladá fronta. Praha 1999. Rada pro mezinárodní vztahy. Naše globální sousedství – zpráva Komise pro globální řízení. Praha 1995. STEPHANOVÁ, L. Osamělá cesta Daga Hammarskjılda. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005. SVOBODA, J., NOVÁČEK, P. Rozhovory od Bakerova jezera – na hranici reality, meta-reality a fikce. Nakladatelství Atelier IM. Luhačovice 2002. ŠULC, F. Mír s OSN nebo bez ní? In: Mezinárodní politika. 2005. roč. 29. č. 9. Všeobecná encyklopedie Universum 5. Euromedia Group, k.s.-Odeon. Praha 2001.
59
Annual Ministerial Review. [on-line] United Nations Economic and Social Council. [2008] [cit. 2008-05-06]. Dostupné na: http://www.un.org/ecosoc/newfunct/amr.shtml Bosna Genocide (1992 – 1995 – 200 000 Deaths). [on-line] United Human Rights Council. Nedatováno. [cit. 2008-04-20]. Dostupné na: http://www.unitedhumanrights.org/Genocide/bosnia_genocide.htm CIA – The World Factbook. [on-line] [2008] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/cg.html Commission Information. [on-line] International Whaling Commission. [2008] [cit. 2008-03-15]. Dostupné na: http://www.iwcoffice.org/commission/iwcmain.htm#conservation Fakta a čísla OSN – základní údaje o Organizace spojených národů. Informační centrum OSN v Praze. [2005] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: http://www.osn.cz/publikace/fakta-a-cisla-osn/?i=197 Global Marshall Plan – Balance the world with an eco-social market economy. Global Marshall Plan Initiative. Nedatováno. [cit. 2008-05-05]. Dostupné na: http://www.globalmarshallplan.org/infocenter/strategy/index_eng.html Genocide in Rwanda (1994 – 800 000 Deaths). [on-line] United Human Rights Council. Nedatováno. [cit. 2008-04-20] Dostupné na: http://www.unitedhumanrights.org/Genocide/genocide_in_rwanda.htm HAVEL, V. Smysl pro globální odpovědnost. Informační centrum OSN v Praze. [2005] [cit. 2008-05-08] Dostupné na: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=690 Investing in the United Nations for a Stronger Organization Worldwide. Report of the Secretary-General. Center for UN reform education. [2006] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.centerforunreform.org/node/22 In larger freedom: towards development, security and human rights for all. Report of the Secretary-General. United Nations Department of Public Information. United Nations. [2005] [cit. 2008-05-05]. Dostupné na: http://www.un.org/largerfreedom/ JOHANSEN, R. C. In: BUREŠ O. Mírové operace OSN ve 21. století. Česká společnost pro politické vědy. [2006] [cit. 2008-05-01]. Dostupné na: www.cspv.cz/dokumenty/kongres2006/HP%2005/Oldrich%20Bures.pdf KHOL, R. Reforma OSN a použití síly. Institute of International Relations. Praha 2005. [cit. 2008-05-01] Dostupné na: http://www.isn.ethz.ch/pubs/ph/details.cfm?lng=en&ord61=alphaNavi&ord60=PublicationDate&id=29242 MARTÍNKOVÁ, J. Evropské poselství krále Jiřího. 21. století – revue objevů, vědy, techniky a lidí. [2004] [cit. 2008-01-20].
60
Dostupné na: http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2004092108 Namibia – UNTAG – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-04-02]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/untag.htm O’NEILL, S. Can the new band aid beat £110m for Africa? UK News. TimesOnline. [2004] [cit. 2008-03-15]. Dostupné na: http://www.timesonline.co.uk/tol/news/uk/article391424.ece Practical steps to more effective and efficient United Nations. Low Level Panel. Nedatováno. [cit. 2008-05-06]. Dostupné na: www.lowlevelpanel.org Rada bezpečnosti posvětila operaci v Dárfúru. Informační centrum OSN v Praze. [2007] [cit. 2008-05-09]. Dostupné na: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1310 Report of the Panel of United Nations Peace Operations (Brahimi Report). United Nations. [2000] [cit. 2008-05-01]. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/ Republic of the Congo – ONUC – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-02-15]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unef1backgr1.html Rwanda – UNAMIR – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2001] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unamir.htm SANDERSON, J. M. The Need for Military Intervention in Humanitarian Emergencies. International Migration Review, Vol. 35, No. 1, Special Issue: UNHCR at 50: Past, Present and Future of Refugee Assistance. s. 120. [2001] [cit. 2008-05-01]. Dostupné na: http://links.jstor.org/sici?sici=01979183%28200121%2935%3A1%3C117%3ATNFMII%3 Second United Nations Emergency Force – UNEF II- Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-02-25]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unef2backgr2.html Smallpox eradication: destruction of Variola virus stocks. World Health Organization Documentation. [2008] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: www.who.int/gb/ebwha/pdf_files/WHA56/ea5614.pdf The Early Years: 1920s - 1940s. [on-line] Sixty Years: A Pictorial History of the United Nations. United Nations. [2005] [cit. 2008-01-20]. Dostupné na: http://www.un.org/issues/gallery/history/early.htm
61
The Founding Conference at San Francisko. [on-line] A photographic exhibit to commemorate 60 years of the UN Charter. Historic Images of the UN Collection. United Nations. [2005] [cit. 2008-01-20] Dostupné na: http://www.un.org/av/photo/un60/chapter1.htm The Millennium Development Goals Report 2005. United Nations Population Fund – Key Documents. United Nations. [2005] [cit. 2008-04-28]. Dostuné na: http://www.unfpa.org/icpd/docs.htm#worldsummit00 United Nations Iraq – Iran Military Observer Group – UNIIMOG – Background. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-04-02]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/uniimogbackgr.html United Nations Millennium Declaration. United Nations Statistical Division. Millennium Development Goals Indicators. United Nations. [2000] [cit. 2008-04-28]. Dostupné na: http://mdgs.un.org/unsd/mdg/Resources/Static/Products/GAResolutions/55_2/a_res55_2e.pdf United Nations Observation Group in Lebanon (UNOGIL) – Mandate. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2003] [cit. 2008-02-15]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/co_mission/unogilmandate.html United Nations Peacekeeping Force in Cyprus – UNFICYP. [on-line] Department of Peacekeeping Operations. United Nations. [2008] [cit. 2008-02-25]. Dostupné na: http://www.un.org/Depts/dpko/missions/unficyp/ United Nations Peacekeeping Operations. Report of the panel on United Nations Peacekeeping Operations. United Nations. [2005] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/ United Nations Political and Peace-building Missions. Report of the panel on United Nations Peacekeeping Operations. United Nations. [2006] [cit. 2008-04-21]. Dostupné na: http://www.un.org/peace/reports/peace_operations/ Uznesenie Európskeho parlamentu o reforme Organizácie Spojených národov. In: Úradný vestník Európskej unie. Úrad pre vydávanie úradných publikácií Európskych spoločenstiev. [2006] [cit. 2008-05-08]. Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:124E:0549:0556: SK:PDF VAVROUŠEK, J. Perspektivy lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným způsobem života. Internetový portál pro trvale udržitelný život. [2006] [cit. 2008-05-08] Dostupné na: http://www.sustainable.cz/josefvavrousek.htm WEIL, C. The Protection-Neutrality Dilemma in Humanitarian Emergencies: Why the Need for Military Intervention? In: International Migration Review, Vol. 35, No. 1, Special Issue: UNHCR at 50: Past, Present and Future of Refugee Assistance. s. 81. [2001] [cit. 2008-05-02].
62
Dostupné na: http://links.jstor.org/sici?sici=01979183%28200121%2935%3A1%3C79%3ATPDIHE%3E2.0.CO %3B2-1