Policy Department Structural and Cohesion Policies · Mobility of Artists and social Security iii PE 379.203 Contents Page CS Mobilita umělců a sociální zabezpečení 1 DE Mobilität

Policy DepartmentStructural and Cohesion Policies

MOBILITY OF ARTISTSAND SOCIAL SECURITY

CULTURE AND EDUCATION

XM

STUDY

NOVEMBER 2006

Directorate General Internal Policies of the Union

Policy Department Structural and Cohesion Policies

CULTURE AND EDUCATION


STUDY

Multilingual Executive Summary

IP/B/CULT/IC/2006-197 30/11/2006

PE 379.203 XM

This study was requested by the European Parliament's Committee on Culture.

The complete study is published in the following language:- Original: EN.- Translations: DE, FR.

The executive summary translations are published in:- CS, DE, EL, EN, ES, ET, FI, FR, HU, IT, LT, NL, PL, PT, RO, SK, SL.

Author(s): ERICARTS, GermanyMrs Suzanne CAPIAU

Responsible Official: Mrs Constanze ITZELPolicy Department Structural and Cohesion PoliciesB-1047 BrusselsE-mail: [email protected]

Manuscript completed in November 2006.

This document is available at Internet:http://www.europarl.europa.eu/activities/expert/eStudies.do?language=EN

Brussels, European Parliament, 2007.

The opinions expressed in this document are the sole responsibility of the author and do not necessarily represent the official position of the European Parliament.

Reproduction and translation for non-commercial purposes are authorized, provided the source is acknowledged and the publisher is given prior notice and sent a copy.

Directorate General Internal Policies of the Union

Policy Department Structural and Cohesion Policies

CULTURE


STUDY

Multilingual Executive Summary

Content:The study examines the obstacles to the mobility of artists in the domains of unemployment insurance and retirement pensions. It analyses the problems encountered by artists who work in a Member State other than their own. It goes on to review the relevant Community legislation and examine possible solutions. In conclusion, the author makes recommendations designed to facilitate the mobility of artists in Europe.

IP/B/CULT/IC/2006-197

PE 379.203 XM

Mobility of Artists and social Security

PE 379.203iii

Contents

Page

CS Mobilita umělců a sociální zabezpečení 1

DE Mobilität von künstlern und soziale Sicherheit 3

EL Κινητικότητα των καλλιτεχνών και κοινωνική ασφάλιση 7

EN Mobility of Artists and social Security 11

ES Movilidad de los artistas y seguridad social 13

ET Loovisikute liikuvus ja sotsiaalkindlustus 15

FI Taiteilijoiden liikkuvuus ja sosiaaliturva 17

FR Mobilité des artistes et sécurité sociale 19

HU A művészek mobilitása és a társadalombiztosítás 21

IT Mobilità degli artisti e previdenza 23

LT Menininkų judumas ir socialinis draudimas 25

NL Mobiliteit van kunstenaars en sociale zekerheid 27

PL Mobilność artystów a zabezpieczenie socjalne 31

PT Mobilidade dos artistas e segurança social 33

RO Mobilitatea artiştilor şi asigurările sociale 35

SK Mobilita umelcov a sociálne zabezpečenie 37

SL Mobilnost umetnikov in socialna varnost 39


PE 379.203iv


PE 379.2031

Shrnutí

Studie byla zpracována v návaznosti na první studii s názvem Situace profesionálních umělců v Evropě, kterou objednal Evropský parlament a která byla odevzdána v srpnu 2006. Tato první studie se zaměřila na nová opatření přijatá některými členskými státy Evropské unie v oblasti sociálního a daňového práva za účelem zlepšení socioekonomického postavení autorů a interpretujících či výkonných umělců. Studie, kterou nyní předkládáme, se zabývá hlouběji oblastí pojištění pro případ nezaměstnanosti a starobních důchodů z hlediska práva Společenství.

Pojištění pro případ nezaměstnanosti a starobní důchody spadají, stejně jako i ostatní odvětví sociálního zabezpečení, do výlučné pravomoci členských států. Evropská unie zasahuje za současného stavu smluv pouze v rámci subsidiarity, prostřednictvím nařízení, která koordinují vnitrostátní režimy sociálního zabezpečení na základě pěti zásad – rovnosti zacházení s evropskými občany, jednotnosti použitelných právních předpisů, podržení získaných práv, podržení práv, která jsou ve stádiu získávání (souhrnné započítání všech období výkonu pracovní činnosti nebo trvalého pobytu a poměrné vyplácení dávek) a loajální spolupráce mezi státy a institucemi. Unie nemůže v žádném případě jednat namísto států.

Tyto zásady koordinace nemohou bohužel vyřešit všechny problémy spojené s pohybem umělců. Umělci, kteří jsou většinou zaměstnanými osobami, jsou z důvodu své velké mobility konfrontováni s tím, že chybí harmonizace – své právo na volný pohyb nemohou vykonávat, aniž by bylo ohroženo jejich sociální zabezpečení, zejména pak pojištění pro případ nezaměstnanosti, a aniž by byl snížen jejich starobní důchod a roztříštěn mezi všechny státy, v nichž provozují svou pracovní činnost. Rozdílná právní postavení, za nichž vykonávají v členských státech svou činnost, jim v jiných státech přerušují období stáže a neumožňují jim, aby získali nebo si podrželi právo na dávky v nezaměstnanosti či pracovní pobyty, ať krátké či prodloužené, a složitost a pomalost administrativních řízení podporuje nevyplácení sociálních dávek, ztrátu práv a roztříštění vyplácení starobního důchodu mezi několik vnitrostátních institucí, které se řídí každá vlastními pravidly pro přiznávání, přičemž zpětné prokázání nespojité kariéry staví před nepřekonatelné důkazní obtíže. Nařízení Společenství jsou bezmocná při řešení všech těchto problémů.

Postavení umělců pracujících běžně jako nezávislí umělci se naštěstí vyjasnilo rozsudkem ve věci Banks v roce 2000 – mechanismus dočasného „přidělení sebe sama“ (auto-détachement)1, který Soudní dvůr prohlásil za zákonný, umělcům umožňuje zachovat vazby k právním předpisům členského státu, v němž běžně vykonávají svou nezávislou činnost, třebaže jsou angažováni jako nezávislí pracovníci nebo zaměstnanci v jiných státech.

Pokud jde o umělce, kteří jsou zaměstnanci, dochází studie k závěru, že jediným řešením je za současného stavu věcí podpořit to, aby byl sociální spis umělce navázán na právní předpisy pouze jednoho státu a docházelo k situacím dočasného přidělení. Pouze přidělení umožňuje udržení zákona státu původu, kde umělec pracuje jako zaměstnanec. Tyto situace kromě toho, aby instituce rychle vydaly formuláře E 101, vyžadují, aby umělci byli angažováni institucí „přidělující“ do země dočasného výkonu práce. Studie navrhuje, aby vedle obvyklých kulturních institucí mohly přidělení provádět podniky zabývající se produkcí uměleckých

1 Maximálně na 24 měsíců, avšak toto období může být se souhlasem kompetentních orgánů prodlouženo.


PE 379.2032

představení. Tyto služby mohou být v každém členském státě vytvářeny na profesionálním základě. Již existují příklady v Belgii2 a Francii3.Pokud jde o odvětví nezaměstnanosti, mohli by tito profesionální poskytovatelé služeb za účelem zmírnění zdlouhavosti administrativy kompetentních orgánů používat a umělcům bezprostředně po skončení jejich angažmá předávat dokument E 301 profesionální s kopií pro orgán kompetentní ve věci nezaměstnanosti, dokud nebude k dispozici oficiální formulář.

Ve věci starobních důchodů studie zjišťuje užitečnost mnohem ambicióznějšího projektu –vytvoření organismu Společenství pro správu důchodů profesionálních umělců, který by spravoval nároky umělců na důchody, které jim byly přiznány, jelikož po větší část svého života vykonávali uměleckou činnost. Všechny nároky těchto umělců na důchody by byly členskými státy přeneseny na tento organismus stejným způsobem, jako tomu je v případě úředníků Společenství a evropských institucí. Tento organismus by mohl mimo jiné přiznávat minimální důchod, který by se financoval například z evropských správních pokut. Parlament by mohl svěřit vypracování studie o tomto projektu Komisi.

Aby studie přesvědčila odpovědná místa k zavedení nebo podpoře takových iniciativ, prosazuje vypracování úplného a přesného materiálu o situaci. Jednak vyzývá Administrativní komisi pro sociální zabezpečení, aby ve spolupráci s Eurostatem vypracovala statistickou a faktografickou studii o profesní situaci umělců v Evropě (profesní proudy, profese, postavení v pracovním právu a v sociálním zabezpečení, doba trvání práce v zahraničí, situace přidělení...), o podrobnostech, způsobech a lhůtách pro dodání evropských formulářů (E 101 – přidělení, E 301 – nezaměstnanost), o délkách trvání prozkoumávání spisů o důchodech umělců, jakož i o výši těchto důchodů, o výši a důvodech ztráty nároku na důchod. A jednak vyzývá organizace, odvětvová profesní sdružení a odborové organizace umělců, aby předložily do sítě SOLVIT sérii praktických případů. Výsledek (stávající řešení a špatně fungující aspekty) by pak byl předán Komisi a Administrativní komisi k prozkoumání.

Administrativní komise pro sociální zabezpečení by pak mohla rozhodnutím přijmout přesná opatření ke zjednodušení řízení, k jeho zrychlení a k tomu, aby mělo přednost4 vydávání administrativních dokumentů E 101 a E 301 a prozkoumávání důchodových spisů týkajících se umělců, navrhnout, aby byla zrušena možnost nevyplácet důchody za období pojištění kratší jednoho roku, kterou dávají státům nařízení Společenství, a doporučením vyzvat členské státy, aby ke zpětnému prokázání kariér umělců zohledňovaly všechny důkazy o výkonu práce.

2 Sociální úřady pro umělce SMArt asbl. 3 Firmy poskytující agenturní zaměstnávání.4 Neboť složitost jejich situace opravňuje určitou přednost.


PE 379.2033

Zusammenfassung

Die Studie knüpft an eine erste vom Europäischen Parlament in Auftrag gegebene Studie zur Lage der Kunstschaffenden in Europa an: „Die Stellung der Künstler in Europa“. Sie wurde im August 2006 vorgelegt und hatte innovative Maßnahmen einiger EU-Mitgliedstaaten im Bereich des Sozial- und Steuerrechts zum Gegenstand, die darauf gerichtet sind, die soziale und wirtschaftliche Lage von schaffenden und ausübenden Künstlern zu verbessern. Die vorliegende Studie ist speziell dem Bereich Arbeitslosenversicherung und Altersversorgung auf der Ebene des Gemeinschaftsrechts gewidmet.

Arbeitslosenversicherung und Altersversorgung unterliegen wie die übrigen Teile des Systems der sozialen Sicherheit ausschließlich der Zuständigkeit der Mitgliedstaaten. Nach den derzeit geltenden Verträgen beschränkt sich das Eingreifen der Europäischen Union gemäß dem Subsidiaritätsprinzip auf den Erlass von Verordnungen zur Koordinierung der nationalen Systeme der sozialen Sicherheit ausgehend von den fünf nachstehend genannten Grundsätzen: Gleichbehandlung aller EU-Bürger, Einheitlichkeit der Gesetzgebung, Wahrung erworbener Ansprüche, Erhaltung von Anwartschaften (Zusammenrechnung von Erwerbs- oder Wohnsitzzeiten und anteilige Gewährung von Leistungen) und loyale Zusammenarbeit zwischen Staaten und Institutionen. Die Union kann in keinem Falle anstelle der Staaten handeln.

Leider können diese Koordinierungsgrundsätze nicht alle Probleme im Zusammenhang mit der Freizügigkeit der Künstler lösen. Aufgrund ihrer großen Mobilität werden hauptsächlich abhängig beschäftigte Künstler infolge der mangelnden Harmonisierung benachteiligt, denn sie können das Recht auf Freizügigkeit nur um den Preis ausüben, dass ihre soziale Sicherheit, vor allem die Arbeitslosenversicherung gefährdet und ihre Altersversorgung häufig reduziert und zwischen den Staaten, in denen sie tätig werden, aufgesplittert wird. Aufgrund der unterschiedlichen Rechtsstellung, in deren Rahmen sie ihre Tätigkeit in den einzelnen Mitgliedstaaten ausüben, kommt es zu Unterbrechungen bei den Anwartschaftszeiten, und sie können ihre Ansprüche auf Leistungen bei Arbeitslosigkeit nicht geltend machen bzw. wahren. Ihre kürzeren oder längeren Arbeitsaufenthalte in anderen Mitgliedstaaten sowie die Kompliziertheit und Langsamkeit der Verwaltungsverfahren leisten der Nichtzahlung von Sozialbeiträgen Vorschub; es kommt zum Verlust von Ansprüchen, die Zahlung der Altersrente ist auf mehrere nationale Stellen aufgesplittert, die jeweils eigenen Regeln für die Gewährung folgen. Bei der Rekonstruktion von diskontinuierlichen Erwerbsbiografien ergeben sich unüberwindliche Schwierigkeiten, was die Erbringung von Nachweisen betrifft. All diese Probleme können nicht durch Gemeinschaftsverordnungen gelöst werden.

Die Lage der Künstler, die gewöhnlich eine selbständige Tätigkeit ausüben, ist glücklicherweise seit dem Urteil aus dem Jahr 2000 in der Rechtssache BANKS geklärt: Dank dem vom Gerichtshof für zulässig erklärten Mechanismus der zeitlich begrenzten „Selbstentsendung“1

unterliegen sie weiterhin den Rechtsvorschriften des Mitgliedstaats, in dem sie gewöhnlich ihre selbständige Tätigkeit ausüben, selbst wenn sie in einem anderen Mitgliedstaat selbständig tätig oder abhängig beschäftigt sind.

Mit Blick auf abhängig beschäftigte Künstler kommt die Studie zu dem Schluss, dass beim derzeitigen Stand der Dinge die einzige Lösung darin besteht, sich dafür einzusetzen, dass die

1 Für einen Zeitraum von höchstens 24 Monaten, der jedoch mit Zustimmung der zuständigen Stellen verlängert

werden kann.


PE 379.2034

soziale Absicherung der Künstler den Rechtsvorschriften nur eines Mitgliedstaates unterliegt und somit „zeitlich begrenzte Entsendungen“ stattfinden. Nur im Rahmen einer Entsendung ist es möglich, weiterhin das Recht des Herkunftsstaats anzuwenden, in dem der Künstler gewöhnlich als abhängig Beschäftigter tätig ist. Dafür ist es abgesehen von der raschen Ausstellung des Vordrucks E 101 durch die zuständigen Stellen erforderlich, dass die betreffenden Künstler bei einem Unternehmen beschäftigt sind, welches sie in die Länder „entsendet“, in denen sie einer zeitlich begrenzten Beschäftigung nachgehen. Der Studie zufolge könnte die Entsendung nicht nur durch eines der üblichen Kulturunternehmen, sondern auch durch Unternehmen zur Erbringung künstlerischer Dienstleistungen erfolgen. Diese Dienste können in allen Mitgliedstaaten von berufsspezifischen Trägerstrukturen eingerichtet werden. Beispiele dafür gibt es bereits in Belgien2 und in Frankreich3. Um bei Arbeitslosigkeit die Langsamkeit der Verwaltungsabläufe bei den zuständigen Stellen auszugleichen, könnten die Trägerstrukturen einen Vordruck E 301 für Kunstschaffende verwenden und ihn den Künstlern unmittelbar bei Beendigung ihres Anstellungsverhältnisses zusammen mit einer Kopie für die bei Arbeitslosigkeit zuständige Stelle aushändigen, ehe das amtliche Formular ausgestellt wird.

Bei der Altersversorgung wäre der Studie zufolge ein sehr viel ehrgeizigeres Projekt angebracht, nämlich die Schaffung einer gemeinschaftlichen Einrichtung zur Verwaltung der Altersrenten von Berufskünstlern, die die Versorgungsansprüche von Künstlern managt, welche während des größten Teils ihrer Berufslaufbahn eine künstlerische Tätigkeit ausgeübt haben. Dieser Einrichtung würden von den Mitgliedstaaten sämtliche Versorgungsansprüche der betreffenden Künstler übertragen, so wie dies bei den Bediensteten der Gemeinschaften und der Europäischen Institutionen der Fall ist. Sie könnte darüber hinaus eine z. B. aus EU-Bußgeldern finanzierte Mindestrente gewähren. Das Parlament könnte die Untersuchung dieses Projekts der Kommission übertragen.

Um die zuständigen Stellen dazu zu bewegen, entsprechende Initiativen auf den Weg zu bringen oder zu unterstützen, wird in der Studie eine vollständige und genaue Bestandsaufnahme befürwortet. So wird die Verwaltungskommission für soziale Sicherheit aufgefordert, in Zusammenarbeit mit EUROSTAT eine statistische und faktische Untersuchung über die berufliche Lage der Künstler in Europa (beruflich bedingte Wanderungsbewegungen, Berufe, Rechtsstellung in Bezug auf Arbeitsrecht und soziale Sicherheit, Dauer der Beschäftigung im Ausland, Entsendungen usw.), die Bedingungen, Wege und Dauer der Ausstellung der EU-Vordrucke (E 101 – Entsendung; E 301 – Arbeitslosigkeit), die Dauer der Prüfung der Rentenanträge von Künstlern und die Höhe der Renten sowie die Höhe und Ursachen des Verlusts von Versorgungsansprüchen durchzuführen. Ferner werden die Organisationen, die Berufsverbände des Sektors und die Künstlergewerkschaften aufgefordert, dem SOLVIT-Netz eine Reihe praktischer Fälle vorzulegen. Die Bilanz (bestehende Lösungen und Versagen) würde der Kommission sowie der Verwaltungskommission zur Prüfung vorgelegt.

Die Verwaltungskommission für soziale Sicherheit könnte dann einen Beschluss fassen und konkrete Maßnahmen zur Vereinfachung des Verfahrens, zur Beschleunigung und Bevorzugung4 bei der Ausstellung der Verwaltungsdokumente E101 und E301 sowie bei der Prüfung der Rentenanträge von Künstlern treffen. Sie könnte ferner vorschlagen, die den Mitgliedstaaten durch die Gemeinschaftsverordnungen erteilte Befugnis abzuschaffen, für Versicherungszeiten von weniger als einem Jahr keine Rente zu gewähren, und sie könnte die

2 „SMArt asbl“, d. h. eine Art Berufsverband für Künstler. 3 „Portage Salarial“, d. h. eine Trägerstruktur für Freiberufler.4 Eine gewisse Bevorzugung ist durch die komplizierte soziale Lage der Betroffenen gerechtfertigt.


PE 379.2035

Mitgliedstaaten in einer Empfehlung auffordern, bei der Rekonstruktion von Erwerbsbiografien alle Beschäftigungsnachweise zu berücksichtigen.


PE 379.2036


PE 379.2037

Συνόψη

Η παρούσα μελέτη αποτελεί τη συνέχεια μιας πρώτης μελέτης που είχε αναθέσει το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο σχετικά με την «Κατάσταση των καλλιτεχνών στην Ευρώπη», η οποία υπεβλήθη τον Αύγουστο του 2006 και εξέταζε τα καινοτόμα μέτρα που υιοθέτησαν ορισμένα κράτη μέλη της Ευρωπαϊκής Ένωσης στη φορολογική και κοινωνική νομοθεσία τους με σκοπό τη βελτίωση της κοινωνικοοικονομικής κατάστασης των δημιουργών και των ερμηνευτών. Η παρούσα μελέτη εξετάζει διεξοδικά, από τη σκοπιά του κοινοτικού δικαίου, τον τομέα της ασφάλισης έναντι της ανεργίας και των συντάξεων.

Η ασφάλιση έναντι της ανεργίας και οι συντάξεις εμπίπτουν, όπως και οι άλλοι τομείς της κοινωνικής ασφάλισης, στην αποκλειστική αρμοδιότητα των κρατών μελών. Η Ευρωπαϊκή Ένωση, με βάση τις ισχύουσες Συνθήκες, παρεμβαίνει μόνο στο πλαίσιο της επικουρικότητας, μέσω κανονισμών που συντονίζουν τα εθνικά καθεστώτα κοινωνικής ασφάλισης, σύμφωνα με πέντε αρχές: ίση μεταχείριση μεταξύ των ευρωπαίων πολιτών, ενιαίος χαρακτήρας της ισχύουσας νομοθεσίας, διατήρηση των κεκτημένων δικαιωμάτων, διατήρηση των υπό απόκτηση δικαιωμάτων (συνυπολογισμός των περιόδων εργασίας ή παραμονής και καταβολής εισφορών σε αναλογική βάση) και πιστή συνεργασία μεταξύ των κρατών και των θεσμικών οργάνων. Η Ένωση δεν μπορεί σε καμία περίπτωση να αντικαταστήσει τα κράτη.

Αυτές οι αρχές συντονισμού δεν μπορούν, δυστυχώς, να επιλύσουν όλα τα προβλήματα που συνδέονται με την κυκλοφορία των καλλιτεχνών. Λόγω της μεγάλης κινητικότητάς τους, οι καλλιτέχνες που είναι κατά κύριο λόγο μισθωτοί, υφίστανται τις συνέπειες της απουσίας εναρμόνισης: δεν μπορούν να ασκήσουν το δικαίωμά τους στην ελεύθερη κυκλοφορία, χωρίς να διακυβεύουν την κοινωνική τους ασφάλιση, και συγκεκριμένα την ασφάλιση έναντι της ανεργίας, ή να έρχονται πολύ συχνά αντιμέτωποι με το ενδεχόμενο μειωμένης σύνταξης, διασκορπισμένης μεταξύ όλων των κρατών στα οποία εκτείνεται η δραστηριότητά τους: το γεγονός ότι η δραστηριότητά τους στα διάφορα κράτη μέλη ασκείται υπό διαφορετικά καθεστώτα συνεπάγεται τη διακοπή των δοκιμαστικών περιόδων και δεν τους επιτρέπει να αποκτήσουν ή να διατηρήσουν τα δικαιώματά τους σε επιδόματα ανεργίας· η βραχεία ή πιο μακρόχρονη παραμονή για εργασία σε άλλα κράτη, η πολυπλοκότητα και η βραδύτητα των διοικητικών διαδικασιών ευνοούν τη μη καταβολή των κοινωνικών εισφορών, την απώλεια δικαιωμάτων, τον κατακερματισμό της πληρωμής της σύνταξης μεταξύ πολλών εθνικών φορέων, καθένας από τους οποίους έχει τους δικούς του κανόνες χορήγησης· η επαλήθευση διασκορπισμένων σταδιοδρομιών συναντά ανυπέρβλητες δυσκολίες από την άποψη των απαραίτητων δικαιολογητικών. Οι κοινοτικοί κανονισμοί δεν είναι σε θέση να επιλύσουν όλα αυτά τα προβλήματα.

Η κατάσταση των καλλιτεχνών που εργάζονται κανονικά ως ανεξάρτητοι ευτυχώς διευκρινίστηκε από την υπόθεση BANKS το 2000: ο μηχανισμός της προσωρινής «αυτοαπόσπασης»1, τον οποίο επικύρωσε το Δικαστήριο, τους επιτρέπει να παραμένουν συνδεδεμένοι με τη νομοθεσία του κράτους μέλους στο οποίο ασκούν ως επί το πλείστον την ανεξάρτητη δραστηριότητά τους, ακόμη και αν έχουν προσληφθεί ως ανεξάρτητοι ή ως μισθωτοί σε άλλα κράτη.

Για τους μισθωτούς καλλιτέχνες, η μελέτη καταλήγει στο ότι η μόνη λύση, στην παρούσα συγκυρία, είναι να ενθαρρυνθεί η ένταξη του φακέλου κοινωνικής ασφάλισης των καλλιτεχνών

1 Για μέγιστη περίοδο 24 μηνών, περίοδος η οποία όμως μπορεί να παραταθεί με τη σύμφωνη γνώμη των

αρμόδιων φορέων.


PE 379.2038

στη νομοθεσία ενός μόνο κράτους με τη δημιουργία καταστάσεων προσωρινής απόσπασης. Μόνον η απόσπαση επιτρέπει τη διατήρηση της νομοθεσίας του κράτους καταγωγής όπου ο καλλιτέχνης εργάζεται κανονικά ως μισθωτός. Αυτές οι καταστάσεις απαιτούν, εκτός από την ταχεία έκδοση των εντύπων Ε 101 από τους φορείς, την πρόσληψη των καλλιτεχνών από μια επιχείρηση που πραγματοποιεί την απόσπαση προς τη χώρα της προσωρινής απασχόλησης. Η μελέτη προτείνει, πέρα από τις συνήθεις πολιτιστικές επιχειρήσεις, η απόσπαση να μπορεί να γίνεται και από επιχειρήσεις παροχής καλλιτεχνικών υπηρεσιών. Αυτές οι υπηρεσίες μπορούν να δημιουργηθούν σε επαγγελματικό επίπεδο σε κάθε κράτος μέλος. Υπάρχουν ήδη παραδείγματα στο Βέλγιο2 και στη Γαλλία3.

Όσον αφορά τον τομέα της ανεργίας, για την αντιμετώπιση των διοικητικών καθυστερήσεων των αρμόδιων φορέων, οι επιχειρηματίες θα μπορούσαν να χρησιμοποιούν και να επιδίδουν στους καλλιτέχνες άμα τη λήξει των υποχρεώσεών τους ένα επαγγελματικό έντυπο E 301 με κοινοποίηση προς τον αρμόδιο φορέα για θέματα ανεργίας, εν αναμονή του επίσημου εντύπου.

Όσον αφορά τις συντάξεις, η μελέτη καταλήγει στη χρησιμότητα ενός πολύ πιο φιλόδοξου σχεδίου: τη δημιουργία ενός κοινοτικού οργανισμού διαχείρισης συντάξεων των επαγγελματιών καλλιτεχνών, ο οποίος θα διαχειρίζεται τα συνταξιοδοτικά δικαιώματα των καλλιτεχνών που θα γίνονται δεκτοί εφόσον έχουν ασκήσει καλλιτεχνική δραστηριότητα κατά το μεγαλύτερο μέρος της σταδιοδρομίας τους. Όλα τα συνταξιοδοτικά δικαιώματα αυτών των καλλιτεχνών θα μεταφέρονται σε αυτόν τον οργανισμό από τα κράτη μέλη, κατά το πρότυπο της διαδικασίας που ισχύει για τους υπαλλήλους των Ευρωπαϊκών Κοινοτήτων και των ευρωπαϊκών θεσμικών οργάνων. Αυτός ο οργανισμός θα μπορούσε επιπλέον να χορηγεί μια ελάχιστη σύνταξη, χρηματοδοτούμενη, για παράδειγμα, από τα ευρωπαϊκά διοικητικά πρόστιμα. Το Κοινοβούλιο θα μπορούσε να αναθέσει τη μελέτη αυτού του σχεδίου στην Επιτροπή.

Για να πειστούν οι αρμόδιες αρχές να δημιουργήσουν ή να υποστηρίξουν παρόμοιες πρωτοβουλίες, η μελέτη συνιστά την εκπόνηση πλήρους και λεπτομερούς φακέλου για την κατάσταση: αφενός, καλώντας τη διοικητική επιτροπή για την κοινωνική ασφάλιση να εκπονήσει, σε συνεργασία με την EUROSTAT, μια μελέτη στατιστικών στοιχείων και γεγονότων σχετικά με την επαγγελματική κατάσταση των καλλιτεχνών στην Ευρώπη (επαγγελματικές ροές, επαγγέλματα, καθεστώτα στο εργατικό δίκαιο και στην κοινωνική ασφάλιση, διάρκεια απασχόλησης στο εξωτερικό, περιπτώσεις απόσπασης, ...), τους όρους, τους τρόπους και τη διάρκεια έκδοσης των ευρωπαϊκών εντύπων (E101 – απόσπαση, E 301 –ανεργία), τη διάρκεια εξέτασης των φακέλων συντάξεων καλλιτεχνών καθώς και το ύψος τους, τα ποσά και τα αίτια απώλειας συνταξιοδοτικών δικαιωμάτων· αφετέρου, προσκαλώντας τους οργανισμούς, τις επαγγελματικές ενώσεις του τομέα και τα σωματεία των καλλιτεχνών να υποβάλουν μια σειρά πρακτικών περιπτώσεων στο δίκτυο SOLVIT. Ο απολογισμός (υπάρχουσες λύσεις και δυσλειτουργίες) θα μπορούσε, εν συνεχεία, να διαβιβαστεί στην Επιτροπή και στη διοικητική επιτροπή για εξέταση.

Η διοικητική επιτροπή για την κοινωνική ασφάλιση θα μπορούσε ακολούθως, με απόφασή της, να υιοθετήσει συγκεκριμένα μέτρα απλούστευσης της διαδικασίας, επίσπευσης και απόδοσης προτεραιότητας4 για την έκδοση των διοικητικών εντύπων E101, E301 και την εξέταση των φακέλων συντάξεων των καλλιτεχνών, να προτείνει την κατάργηση της δυνατότητας που χορηγείται αποκλειστικά στα κράτη από τους κοινοτικούς κανονισμούς να μην καταβάλλουν σύνταξη για περιόδους ασφάλισης μικρότερες του ενός έτους και, με σύσταση, να καλέσει τα

2 Τα κοινωνικά γραφεία για καλλιτέχνες SMArt asbl. 3 Οι επιχειρήσεις διάθεσης και διαχείρισης ανθρώπινου δυναμικού.4 Η πολυπλοκότητα της κοινωνικής τους κατάστασης επιτρέπει την απόδοση μιας ορισμένης προτεραιότητας.


PE 379.2039

κράτη μέλη να λαμβάνουν υπόψη όλα τα δικαιολογητικά απασχόλησης για την επαλήθευση του συνόλου της σταδιοδρομίας των καλλιτεχνών.


PE 379.20310


PE 379.20311

Executive Summary

The study follows on from an initial study commissioned by the European Parliament on The Status of Artists in Europe, the French original of which was published in August 2006 and which focused on innovative measures of social and fiscal legislation adopted by certain Member States of the European Union to improve the socio-economic status of writers and visual and performing artists. The present study deals in greater detail with the subject of unemployment and pensions insurance for artists in the context of Community law.

Unemployment insurance and retirement pensions, like all other areas of social security, are matters for which the Member States are solely responsible. Under the subsidiarity principle enshrined in the current Treaties, the European Union does not intervene unless the Member States cannot achieve the desired objective. Such intervention takes the form of regulations coordinating the national systems of social security on the basis of five principles: equality of treatment for all European citizens, single applicable legislation, preservation of acquired rights, preservation of accruing rights (aggregation of periods of work or residence and payment of benefits on a pro rata basis) and genuine cooperation between governments and institutions. In no circumstances can the Union act as a substitute for the Member States.

Unfortunately, these coordination principles cannot solve all the problems arising in connection with the movement of artists. Because of their high degree of mobility, artists who are primarily salaried suffer from the absence of harmonisation: they cannot exercise freedom of movement without putting their social security at risk, particularly their unemployment insurance, and very often their pension rights are reduced and split among all the Member States in which they work. The diverse forms of legal status under which they operate in the various countries interrupt qualifying periods and prevent them from acquiring or maintaining an entitlement to unemployment benefit; their brief or lengthier periods of work outside their own country and the complex and ponderous nature of administrative procedures deter them from paying welfare contributions, cause them to forfeit rights, result in the payment of their retirement pension being split among several national institutions, each following its own awarding rules, and confront them with insurmountable difficulties when they have to reconstruct their fragmented careers in order to furnish evidence of employment. The Community regulations are powerless to resolve all these problems.

Happily, the position of artists who normally work on a freelance basis has become a lot clearer since the Banks case in 2000: the mechanism of temporary ‘self-posting’,1 recognised as legitimate by the European Court of Justice, enables them to remain subject to the legislation of the Member State in which they normally perform their freelance work, even when they are engaged to work on a freelance or salaried basis in other countries.

In the case of salaried artists, the study concludes that the only solution in the present situation is to opt for the administration of artists’ social-security records under the law of a single country and to treat work performed elsewhere as a temporary posting. This is the only arrangement whereby the law of the country of origin in which the artist normally works as a salaried employee can be applied continuously. Besides the need for the authorities to issue E 101 forms rapidly, this arrangement would require artists to be on the staff of an undertaking 'posting' them to the country where they were to work for a limited time. The study suggests that, in addition to the familiar types of undertaking in the cultural field, the posting could be effected by

1 For a maximum of 24 months, but this period may be extended with the consent of the competent institutions.


PE 379.20312

undertakings dedicated to the provision of artistic services. These businesses could be created by professionals in the realm of the arts in each Member State. There are already examples in Belgium2 and France3.

As far as unemployment is concerned, in order to alleviate the effect of administrative delays within the competent authorities, these undertakings could use a special version of form E 301, sending a copy to the unemployment authorities, which would then complete the official form.

With regard to retirement pensions, the study concludes that it would be useful to undertake a far more ambitious project, namely the creation of a Community body for the administration of professional artists’ pensions. This body would manage the pensions of artists registered as having engaged in artistic activity for the greater part of their career. All pension rights for these artists would be transferred to this body by the Member States, as is done in the case of officials of the Community and the European institutions. That body could also grant a minimal pension, which could be funded, for example, from European administrative fines. The European Parliament could ask the Commission to examine this proposal.

As a means of persuading the competent authorities to establish or support such initiatives, the study recommends the compilation of a full and precise dossier on the present situation. On the one hand, this would involve asking the Administrative Commission on Social Security for Migrant Workers to draw up, in collaboration with Eurostat, a statistical and factual study on the professional status of artists in Europe (career patterns, occupations, status in labour law and in the social-security system, length of time spent abroad, posting situations, etc.), on the procedures, channels and timescales for the issuing of European forms – form E 101 for postings and form E 301 for unemployment benefit – the time taken to compile artists’ pension records and the amount of their pensions, the amounts of pension entitlement that are lost and the reasons for these losses. On the other hand, it would mean inviting employers’ organisations, associations from the realm of the arts and artists’ unions to submit details of a number of actual cases to the Solvit network. A summary of existing solutions and deficiencies would then be referred to the Commission and the Administrative Commission for examination.

The Administrative Commission on Social Security for Migrant Workers could then take a decision to adopt specific measures designed to simplify, speed up and prioritise4 procedures for issuing forms E 101 and E 301, for preparing artists’ pension files, to propose the abolition of the option available to Member States under Community regulations of not paying out pensions in respect of insurance periods below one year and to make a recommendation asking Member States to take account of all forms of evidence of employment when reconstructing artists' careers

2 The SMArt artists’ welfare offices. 3 Umbrella companies.4 On the grounds that the complexity of artists' situations entitles them to a degree of priority.


PE 379.20313

Resumen

Este estudio constituye la prolongación de un primer estudio encargado por el Parlamento Europeo sobre la situación de los profesionales de la creación artística en Europa (La situación de los artistas en Europa), que fue entregado en agosto de 2006 y que versaba sobre las medidas innovadoras adoptadas en el ámbito del Derecho laboral y fiscal por determinados Estados miembros de la Unión Europea para mejorar la situación socioeconómica de los autores y los intérpretes o ejecutantes. El presente estudio profundiza, desde la perspectiva de la legislación comunitaria, en el ámbito del subsidio de desempleo y de la pensión de jubilación.

El subsidio de desempleo y las pensiones de jubilación, al igual que los demás sectores de la seguridad social, pertenecen al ámbito de competencias exclusivas de los Estados miembros. La Unión Europea, en el estado actual de los Tratados, interviene únicamente con carácter subsidiario mediante la adopción de reglamentos de coordinación de los regímenes nacionales de seguridad social sobre la base de cinco principios: igualdad de trato de los ciudadanos europeos, unicidad de la legislación aplicable, mantenimiento de los derechos adquiridos, mantenimiento de los derechos en curso de adquisición (totalización de los períodos de empleo o de residencia y pago de las prestaciones prorrateadas) y cooperación leal entre Estados miembros e instituciones. La Unión Europea no puede, en ningún caso, reemplazar a los Estados miembros.

Por desgracia, estos principios de coordinación no pueden dar respuesta a todos los problemas vinculados a la circulación de los artistas. Debido a su gran movilidad, los artistas, principalmente los que trabajan por cuenta ajena, sufren una falta de armonización. En primer lugar, no pueden ejercer su derecho a la libre circulación sin que su seguridad social, especialmente su subsidio de desempleo, se vea amenazada y su pensión de jubilación se vea a menudo reducida y repartida entre todos los Estados en los que han desarrollado sus actividades. Además, al trabajar bajo diferentes modalidades en los diversos Estados miembros, los períodos de permanencia se ven interrumpidos, lo cual no les permite acceder a las prestaciones por desempleo a las que tendrían derecho, ni conservarlas. A esto cabe añadir que el hecho de realizar estancias cortas o prolongadas por motivos de trabajo en Estados diferentes, y la complejidad y lentitud de los procedimientos administrativos, favorecen el impago de las cotizaciones sociales, la pérdida de derechos y la fragmentación del pago de la pensión de jubilación entre diversas instituciones nacionales, cada una de las cuales obedece a sus propias reglas de concesión. Finalmente, la reconstitución de sus fragmentadas trayectorias profesionales presenta dificultades insalvables. Los reglamentos comunitarios son impotentes para resolver todos estos problemas.

Afortunadamente, la situación de los artistas que trabajan normalmente por cuenta propia se ha aclarado tras la sentencia en el asunto Banks en el año 2000: por la vía del «autodesplazamiento» temporal1, legitimado por el Tribunal de Justicia, pueden seguir sometidos a la legislación del Estado miembro en el que desarrollan normalmente una actividad por cuenta propia, incluso en el caso de que dispongan de un contrato por cuenta propia o por cuenta ajena en los otros Estados miembros.

En el caso de los artistas por cuenta ajena, el estudio concluye que la única solución, teniendo en cuenta la situación actual, consiste en favorecer la vinculación del régimen laboral de los artistas a la legislación de un único Estado, considerando los desplazamientos a otros Estados como

1 Por un período máximo de 24 meses, pudiendo ser prolongado con el acuerdo de las instituciones competentes.


PE 379.20314

situaciones de «desplazamiento temporal». Éste es el único modo de que el artista permanezca bajo la jurisdicción del Estado de origen en el que desarrolla normalmente sus actividades por cuenta ajena. Estas situaciones requieren, además de una rápida expedición de los formularios E 101 por parte de las instituciones, que una empresa en otro Estado contrate al artista, haciendo que se desplace y permanezca temporalmente en éste. El estudio propone que, además de las empresas culturales habituales, se tomen en consideración los desplazamientos vinculados a empresas de producción de servicios artísticos. Estos servicios pueden ser creados por los profesionales en cada Estado miembro y, de hecho, ya se ha han dado casos en Bélgica2 y en Francia3. En lo que respecta al desempleo, para paliar la lentitud administrativa de las instituciones competentes el estudio propone que, en espera del formulario oficial, los profesionales se sirvan del impreso E 301, lo envíen a los artistas y remitan una copia a la institución competente en materia de desempleo inmediatamente después de que haya finalizado su período de contratación.

En cuanto a las pensiones de jubilación, el estudio concluye que se requiere un proyecto mucho más ambicioso: la creación de un organismo comunitario de gestión de las pensiones de los artistas profesionales, que administraría el derecho a pensión de los artistas que pudieran acreditar que han ejercido una actividad artística durante la mayor parte de su carrera. Todas las competencias relativas a los derechos a pensión de estos artistas se transferirían de los Estados miembros a dicho organismo, al igual que sucede con los funcionarios de las Comunidades e instituciones europeas. Este organismo podría asimismo conceder una pensión mínima financiada, por ejemplo, con la recaudación de las multas administrativas europeas. El Parlamento podría confiar el estudio de tal proyecto a la Comisión.

Para convencer a las autoridades competentes de la conveniencia de adoptar o respaldar este tipo de iniciativas, el estudio propone la elaboración de un informe completo y detallado de la situación. Por una parte, se propone recurrir a la Comisión Administrativa de la Seguridad Social para elaborar, en colaboración con EUROSTAT, un estudio estadístico y fáctico que recoja la situación profesional de los artistas en Europa (flujos profesionales, profesiones, estatuto laboral y de seguridad social, duración de la estancia en el extranjero, situaciones de desplazamiento, etc.); las modalidades, vías y plazos de expedición de los formularios europeos E 101 (desplazamiento) y E 301 (desempleo), y la duración de la instrucción de los expedientes de pensión de los artistas, así como la cuantía de dichas pensiones, y el importe y los motivos aducidos en los casos de pérdida de derechos a pensión. Por otra parte, se pretende invitar a las organizaciones, asociaciones profesionales del sector y sindicatos de artistas a que sometan una serie de casos prácticos a la red SOLVIT. El balance (soluciones existentes y disfunciones) se remitiría a la Comisión y a la Comisión Administrativa para su examen.

La Comisión Administrativa para la Seguridad Social podría entonces adoptar medidas precisas para simplificar los procedimientos, acelerar y dar prioridad4 a la expedición de los documentos administrativos E 101 y E 301 y a la instrucción de los expedientes de pensión en colaboración con los artistas, así como proponer la supresión de la facultad reservada por los reglamentos comunitarios a los Estados de no conceder pensiones en los casos en que los períodos de seguro sean inferiores a un año, y emitir una recomendación invitando a los Estados miembros a que tengan en cuenta todas las pruebas de permanencia temporal en un territorio para reconstituir la trayectoria profesional de los artistas.

2 Las agencias de trabajo temporal para artistas o la asociación de artistas profesionales SMArt asbl. 3 Las empresas de porte salarial.4 La prioridad concedida se basa en la complejidad de su situación social.


PE 379.20315

Kokkuvõte

Uurimus on jätkuks Euroopa Parlamendi tellitud ja 2006. aasta augustis esitatud varasemale uurimusele „Loovisikute olukord Euroopas”, milles käsitleti teatavates Euroopa Liidu liikmesriikides sotsiaal- ja fiskaalõiguses võetud uuenduslikke meetmeid, et parandada autorite ning teoste esitajate sotsiaal-majanduslikku olukorda. Käesolevas uurimuses käsitletakse põhjalikumalt töötuskindlustuse ja vanaduspensioni sektorit ühenduse õiguse seisukohalt.

Töötuskindlustus ja vanaduspensionid on nagu muud sotsiaalkindlustuse sektoridki ainuüksi liikmesriikide pädevuses. Olemasolevatele lepingutele toetudes sekkub Euroopa Liit üksnes subsidiaarsuspõhimõtte raames ja riiklikke sotsiaalkindlustussüsteeme koordineerivate õigusaktide kaudu viie põhimõtte alusel: Euroopa kodanike võrdne kohtlemine, kohaldatavate õigusaktide ühtsus, tekkinud õiguste või tulevikus tekkivate õiguste säilitamine (töötamis- või elamisperioodide liitmine ja teenistusega proportsionaalselt kogunenud hüvitise maksmine) ning liikmesriikide ja institutsioonide vaheline lojaalne koostöö. Euroopa Liit ei asenda mitte mingil juhul liikmesriike.

Nimetatud koordineerimispõhimõtted ei lahenda kahjuks kõiki loovisikute liikuvusega seotud probleeme. Oma suure liikuvuse tõttu kannatavad eriti palgatöötajatest loovisikud ühtlustamise puudumise all: nad ei saa kasutada vaba liikumise õigust, ilma et nende sotsiaalkindlustus, eriti töötuskindlustus ohtu satuks ja nende vanaduspension tihtipeale väheneks ja killustuks kõigi liikmesriikide vahel, kus nad tegutsevad: nende tegutsemise erinevad staatused eri liikmesriikides katkestavad kvalifikatsiooniperioodi ja ei võimalda neil saada või säilitada õigust töötuskindlustusele, nende lühemad või pikemad tööalased viibimised teistes liikmesriikides ning haldusmenetluste keerukus ja aeglus soodustavad sotsiaalmaksu mittetasumist, õiguste kaotamist, vanaduspensioni maksmise killustumist mitmete riiklike institutsioonide vahel, kellel on kõigil oma pensioni andmise kord, ja raskesti tõendatava killustatud teenistuskäigu taastamise keerukust. Ühenduse õigusaktidega ei ole võimalik kõiki neid probleeme lahendada.

Füüsilisest isikust ettevõtjatena töötavate loovisikute olukorra puhul on probleem pärast 2000. aasta otsust kohtuasjas Banks jt õnneks lahenenud: omal algatusel toimuva ajutise lähetuse mehhanism1, mille Euroopa Kohus seaduspäraseks tunnistas, võimaldab loovisikutel jääda seotuks selle liikmesriigi õigusaktidega, kus nad tavaliselt füüsilisest isikust ettevõtjana tegutsevad, isegi juhul, kui nad võetakse füüsilisest isikust ettevõtjana või palgatöötajana tööle teises liikmesriigis.

Palgatöötajatest loovisikute puhul jõutakse uurimuses järeldusele, et käesoleval ajal on ainsaks lahenduseks soodustada loovisikute sotsiaalasjade toimiku sidumist ühe liikmesriigi õigusaktidega, luues ajutisele lähetusele sarnanevaid olukordi. Ainult lähetus võimaldab säilitada selle päritoluriigi õigusaktide kehtimist, kus loovisik tavaliselt palgatöötajana töötab. Kõnealused olukorrad vajavad peale institutsioonide poolt E 101 vormide kiiret väljastamist seda, et loovisikud oleksid värvatud lähetava ettevõtte poolt, kes nad ajutise tööalase tegevusega seotud riiki saadab. Uurimuses tehakse ettepanek, et peale tavapäraste kultuuriga seotud ettevõtete võivad lähetajateks olla ka loomingulisi teenuseid osutavad ettevõtted. Vastavad talitused võidakse iga liikmesriigi professionaalide poolt luua. Juba on olemas näited Belgiast2

ja Prantsusmaalt3. Mis puudutab töötuskindlustust, siis võivad professionaalid pädevate asutuste haldusalase aegluse leevendamiseks ja ametliku vormi ootuses kasutada ja loovisikutele kohe

1 Maksimaalselt 24 kuud, kuid seda ajavahemikku võib pädevate institutsioonide nõusolekul pikendada.2 Loovisikute sotsiaalbürood SMArt asbl.3 Palgatöötaja lähetamise ettevõtted.


PE 379.20316

pärast nende töökohustuste lõppemist edastada dokumendi E 301 töötuse kohta, koos koopiaga töötuse valdkonnas pädevale asutusele.

Vanaduspensionide valdkonnas jõutakse uurimuses järeldusele, et kasulik oleks palju ambitsioonikam projekt: professionaalsete loovisikute pensione haldava ühenduse asutuse loomine, kes tegeleks nende volitatud loovisikute pensioniõigustega, kes on enamiku aja oma tööalasest karjäärist tegelnud loometööga. Kõigi nende loovisikute pensioniõigused edastavad nimetatud asutusele liikmesriigid nagu ühenduse ja Euroopa institutsioonide ametnike puhul. Nimetatud asutus võiks muu hulgas määrata kindlaks miinimumpensioni, mida rahastatakse näiteks Euroopa haldustrahvidest. Parlament võiks teha komisjonile ülesandeks kõnealuse projekti uurimise.

Et veenda pädevaid asutusi kõnealuseid algatusi läbi viima või toetama, nähakse uurimuses ette täieliku ja täpse toimiku koostamine käesoleva olukorra kohta. Ühelt poolt tuleb sotsiaalkindlustuse halduskomisjoni abil ja koostöös EUROSTATiga teha Euroopa loovisikute kutsealase olukorra statistiline ja faktiline uurimus (kutsealane kaadrivoolavus, kutsealad, staatus tööõiguse ja sotsiaalkindlustuse seisukohalt, tööhõive kestus välismaal, lähetusolukorrad, …) ning uurida Euroopa vormide (E 101 – lähetus; E 301 – töötus) väljastamise eeskirju, viise ja kestust, loovisikute pensionialaste toimikute hindamise kestust ja pensioni suurust, pensioniõiguse suurust ja pensioniõiguse kaotamise põhjusi. Teiselt poolt tuleb kutsuda sektori organisatsioone, kutseliite ja loovisikute ametiühinguid üles esitama näiteid praktikas aset leidnud juhtumitest SOLVITi võrgustiku raames. Tulemused (olemasolevad lahendused ja kitsaskohad) edastatakse seejärel hindamiseks Euroopa Komisjonile ja halduskomisjonile.

Sotsiaalkindlustuse halduskomisjon võib seejärel oma otsusega võtta täpseid meetmeid, mis seaksid prioriteedid, lihtsustaksid ja kiirendaksid4 haldusdokumentide E 101 ja E 301 väljastamist ja loovisikute pensionitoimikute hindamist, teha ettepaneku tühistada liikmesriikidele ühenduse õigusaktidega jäetud valikuvõimalus mitte maksta pensioni alla aasta kestnud kindlustusperioodide eest ja kutsuda soovituse abil liikmesriike üles võtma loovisikute teenistuskäigu taastamisel arvesse kõiki tööhõivega seotud tõendeid.

4 Loovisikute sotsiaalse olukorra keerukus lubab teatavate prioriteetide seadmist.


PE 379.20317

Tiivistelmä

Tutkimus on jatkoa Euroopan parlamentin aiemmin tilaamalle, ammattitaiteilijoiden tilannetta Euroopassa käsittelevälle tutkimukselle (La situation des professionnels de la création artistique en Europe), joka toimitettiin parlamentille elokuussa 2006; tutkimus koski tiettyjen Euroopan unionin jäsenvaltioiden sosiaali- ja verolainsäädännön alalla käyttöön ottamia innovatiivisia toimenpiteitä, joiden tarkoituksena on parantaa taiteen tekijöiden ja esittäjien sosiaalis-taloudellista asemaa. Tässä tutkimuksessa tarkastellaan työttömyysturvavakuutus- ja vanhuuseläkekysymyksiä lähemmin yhteisön lainsäädännön näkökulmasta.

Työttömyysturvavakuutus ja vanhuuseläkkeet kuuluvat muiden sosiaaliturvan alojen tavoin jäsenvaltioiden yksinomaiseen toimivaltaan. Euroopan unioni toimii perussopimusten valossa tällä hetkellä ainoastaan subsidiariteetti-periaatteen pohjalta; toimista on säädetty asetuksissa, joiden avulla kansallisia sosiaaliturvajärjestelmiä sovitetaan yhteen viiden periaatteen mukaisesti: Euroopan kansalaisten tasa-arvoinen kohtelu, yhden ainoan lainsäädännön soveltaminen, saavutettujen oikeuksien säilyttäminen, kertyvien oikeuksien turvaaminen (työskentely- tai oleskelujaksojen yhteenlaskuperiaate ja etuuksien maksu prorata-periaatteen mukaisesti) sekä lojaali yhteistyö jäsenvaltioiden ja toimielinten välillä. Euroopan unioni ei voi missään tapauksessa toimia jäsenvaltioiden tilalla.

Mainitut yhteensovittamista koskevat periaatteet eivät valitettavasti voi ratkaista kaikkia taiteilijoiden liikkumiseen liittyviä ongelmia. Suuren liikkuvuutensa vuoksi taiteilijat, jotka toimivat lähinnä palkattuina työntekijöinä, kärsivät yhtenäistämisen puutteesta: he eivät voi hyödyntää vapaan liikkuvuuden oikeutta ilman, että heidän sosiaaliturvansa, ennen kaikkea työttömyysturvavakuutuksensa, vaarantuisi ja vanhuuseläkkeensä useinkin pienenisi ja hajaantuisi kaikkien niiden jäsenvaltioiden kesken, joissa he ovat harjoittaneet toimintaansa: heidän toimintaansa sovellettavat säännöt vaihtelevat jäsenvaltioittain ja katkaisevat työskentelyjaksot, eivätkä he saa työttömyysetuuksia eivätkä aiemmat työttömyysetuudet säily. Lisäksi heidän työskennellessään lyhyitä tai pidempiä ajanjaksoja toisissa jäsenvaltioissa hallinnollisten menettelyiden monimutkaisuus ja hitaus suosivat sosiaaliturvamaksujen suorittamatta jättämistä, oikeuksien menettämistä ja vanhuuseläkemaksujen hajaantumista useiden kansallisten laitosten kesken, jolloin niistä kaikki joutuvat soveltamaan omia myöntämissääntöjään. Pirstaleisen työuran rekonstruointiin liittyy ylitsepääsemättömiä toteennäyttämisongelmia. Kaikkia näitä ongelmia ei kyetä ratkaisemaan yhteisön asetusten avulla.

Tavallisesti itsenäisinä ammatinharjoittajina toimivien taiteilijoiden tilanne on onneksi parantunut vuonna 2000 asiassa Banks annetun tuomion myötä: yhteisöjen tuomioistuin laillisti mekanismin, jonka yhteydessä taiteilijan on mahdollista ”siirtyä omatoimisesti” tilapäisesti1itsenäiseksi ammatinharjoittajaksi tai palkatuksi työntekijäksi toisen jäsenvaltion alueelle pysyen kuitenkin sen jäsenvaltion lainsäädännön piirissä, jossa hän toimii tavallisesti itsenäisenä ammatinharjoittajana.

Palkattuina työntekijöinä työskentelevien taiteilijoiden osalta tutkimuksessa päätellään, ettänykytilanteessa ainoana mahdollisuutena on suosia taiteilijoiden sosiaaliturvan sitomista yhden ainoan jäsenvaltion lainsäädäntöön; tällöin tulee kyseeseen tilapäinen siirto. Ainoastaan siirtotilanteessa voidaan soveltaa edelleen sen jäsenvaltion lainsäädäntöä, jossa taiteilija

1 Enintään 24 kuukauden ajaksi, mutta ajanjaksoa on mahdollista pidentää toimivaltaisten viranomaisten

myöntämällä luvalla.


PE 379.20318

tavallisesti työskentelee palkattuna työntekijänä. Tällaiset tilanteet edellyttävät, että viranomaiset toimittavat pikaisesti E101 -lomakkeet, ja että ”siirron” kohteena olevat yritykset ottavat taiteilijat palvelukseensa tilapäisen työskentelyn kohteena olevassa maassa. Tutkimuksessa esitetään, että tavanomaisten kulttuurialan yritysten lisäksi siirto voisi tapahtua taidealalla toimivien tuotantoyritysten avulla. Ammattilaiset voivat perustaa tällaisia palveluita jokaisessa jäsenvaltiossa. Esimerkkejä on jo olemassa Belgiasta2 ja Ranskasta3.

Työttömyysturvan osalta kyseiset ammattilaiset voisivat korjata toimivaltaisten viranomaisten hallinnollista hitautta käyttämällä ja toimittamalla taiteilijoille välittömästi palveluksessaolon päätyttyä ammattikäyttöön tarkoitetun E301-lomakkeen, ja lähettää siitä jäljennöksen työttömyysasioista vastaavalle toimivaltaiselle viranomaiselle ennen virallisen lomakkeen tuloa.

Vanhuuseläkkeiden osalta tutkimuksessa päädytään huomattavasti kunnianhimoisempaan suunnitelmaan ehdottamalla ammattitaiteilijoiden eläkkeiden hallinnoinnista vastaavan yhteisön elimen perustamista. Elin hoitaisi sellaisten taiteilijoiden eläkeoikeuksia, joiden todetaan harjoittaneen taiteellista toimintaa suurimman osan työurastaan. Jäsenvaltiot siirtäisivät mainitulle elimelle kaikki kyseisten taiteilijoiden eläkeoikeudet, samaan tapaan kuin toimitaan Euroopan yhteisöjen ja Euroopan unionin toimielinten virkamiesten kohdalla. Mainittu elin voisi lisäksi myöntää vähimmäiseläkkeen, joka rahoitettaisiin esimerkiksi unionin alueella perittävin hallinnollisin sakoin. Euroopan parlamentti voisi antaa suunnitelman komission tutkittavaksi.

Jotta toimivaltaiset viranomaiset saataisiin vakuuttuneiksi tällaisten aloitteiden perustamisestatai tukemisesta, tutkimuksessa suositetaan kattavan ja yksityiskohtaisen tilannekatsauksen laatimista. Sosiaaliturvan hallintotoimikuntaa kehotetaan laatimaan yhteistyössä Eurostatin kanssa tilastollinen ja tosiasiapohjainen tutkimus taiteilijoiden ammatillisesta tilanteesta Euroopassa (esimerkiksi ammatillinen liikkuminen, ammatit, asema työ- ja sosiaaliturvalainsäädännössä, ulkomailla työskentelyn kesto ja siirtotilanteet), eurooppalaisten lomakkeiden (E101 – siirto; E301 – työttömyys) toimittamisen yksityiskohtaisista säännöistä, kanavista sekä kestosta samoin kuin taiteilijoiden eläkeasiakirjojen käsittelyn kestosta ja eläkkeiden kokonaissummasta sekä menetettyjen eläkeoikeuksien määristä ja syistä. Lisäksi organisaatioita, alan ammatillisia yhdistyksiä sekä taiteilijoiden ammattiliittoja kehotetaan laatimaan SOLVIT-verkostoon joukko käytännön esimerkkitapauksia. Lopputulos (olemassaolevat ratkaisut ja toimintaan liittyvät ongelmat) toimitettaisiin komission ja sosiaaliturvan hallintotoimikunnan tutkittavaksi.

Sosiaaliturvan hallintotoimikunta voisi päätöksellään hyväksyä tarkkoja toimenpiteitä menettelyjen yksinkertaistamista sekä hallinnollisten E101- ja E301-lomakkeiden toimittamisen nopeuttamista ja etusijalle asettamista4 ja taiteilijoiden eläkeasiakirjojen käsittelyä silmällä pitäen. Lisäksi toimikunta voisi esittää peruttavaksi jäsenvaltioille yhteisön säännöksissä annetun oikeuden jättää maksamatta eläkkeet alle vuoden pituisilta vakuutuskausilta, ja suosittaa jäsenvaltioita ottamaan taiteilijan työuran rekonstruoinnin yhteydessä huomioon kaikki todisteet työskentelystä.

2 SMArt asbl (taiteilijoiden aseman tukemiseen keskittyvä voittoa tavoittelematon yhdistys).3 Les entreprises de portage salarial (yritykset, jotka toimivat ammattitaitoisten työntekijöiden

”sateenvarjoyrityksinä”).4 Heidän sosiaalisen tilanteensa monimutkaisuus oikeuttaa tietyn priorisoinnin.


PE 379.20319

Synthèse

L’étude se situe dans le prolongement d’une première étude commandée par le Parlement européen sur "La situation des professionnels de la création artistique en Europe" remise en août 2006, et qui s’était penchée sur les mesures innovantes adoptées en droit social et fiscal par certains États membres de l’Union européenne pour améliorer la situation socioéconomique des auteurs et des artistes interprètes ou exécutants. La présente étude approfondit sur le plan du droit communautaire le secteur de l’assurance chômage et la pension de retraite.

L’assurance chômage et les pensions de retraite relèvent, comme les autres secteurs de la sécurité sociale, de la seule compétence des États membres. L’Union européenne, en l’état actuel des traités, n’intervient que dans le cadre de la subsidiarité, par la voie de règlements qui coordonnent les régimes nationaux de sécurité sociale sur base de cinq principes: égalité de traitement entre citoyens européens, unicité de la législation applicable, maintien des droits acquis, maintien des droits en cours d’acquisition (totalisation des périodes de travail ou de résidence et paiement des prestations au prorata) et coopération loyale entre États et institutions. L’Union ne peut en aucun cas se substituer aux États.

Ces principes de coordination ne peuvent malheureusement pas solutionner tous les problèmes liés à la circulation des artistes. En raison de leur grande mobilité, les artistes principalement salariés subissent l’absence d’harmonisation: ils ne peuvent exercer le droit à la libre circulation qu’en voyant leur sécurité sociale, particulièrement leur assurance chômage menacée et leur pension de retraite bien souvent réduite et éclatée entre tous les États dans lesquels leur activité se déploie: les statuts différents sous lesquels leur activité s’exerce dans les États membres interrompent les périodes de stage et ne leur permettent pas d’accéder ou de maintenir leurs droits aux prestations de chômage, leurs séjours de travail, courts ou prolongés, dans les autres États, la complexité et lenteurs des procédures administratives favorisent le non paiement des cotisations sociales, les pertes de droits, l’éclatement du paiement de la pension de retraite entre plusieurs institutions nationales obéissant chacune à ses propres règles d’octroi, la reconstitution des carrières morcelées rencontre des difficultés de preuves insurmontables. Les règlements communautaires sont impuissants à résoudre tous ces problèmes.

La situation des artistes travaillant normalement comme indépendants s’est heureusement éclaircie depuis l’affaire BANKS en 2000: le mécanisme de l’"auto-détachement" temporaire1, légitimé par la Cour, leur permet de rester attachés à la législation de l’État membre dans lequel ils exercent normalement leur activité indépendante, même s’ils sont engagés comme indépendants ou salariés dans les autres États.

Pour les artistes salariés, l’étude conclut que la seule solution, en l’état actuel, est de favoriser le rattachement du dossier social des artistes à la législation d’un seul État en générant des situations de détachement temporaire. Seul le détachement permet le maintien de la loi de l’État d’origine où l’artiste travaille normalement comme salarié. Ces situations nécessitent, outre la délivrance rapide des formulaires E 101 par les institutions, que les artistes soient engagés par une entreprise "détachante" vers le pays d’occupation temporaire. L’étude suggère qu’en plus des entreprises culturelles habituelles, le détachement puisse s’opérer par des entreprises de production des prestations artistiques. Ces services peuvent être créés par les professionnels dans chaque État membre. Il existe déjà des exemples en Belgique2 et en France3.

1 Pour 24 mois maximum, mais cette période peut être prolongée avec l’accord des institutions compétentes.2 Les bureaux sociaux pour artistes SMArt asbl. 3 Les entreprises de portage salarial.


PE 379.20320

En ce qui concerne le secteur chômage, pour pallier aux lenteurs administratives des institutions compétentes, les professionnels pourraient utiliser et remettre aux artistes immédiatement à la fin de leur engagement un document E 301 professionnel avec copie à l’institution compétente en matière de chômage en attente du formulaire officiel.

En matière de pensions de retraite, l’étude conclut à l’utilité d’un projet beaucoup plus ambitieux: la création d’un organisme communautaire de gestion des pensions des artistes professionnels qui gèrerait les droits à pension des artistes agréés pour avoir exercé une activité artistique pendant la majeure partie de leur carrière. Tous les droits à pensions de ces artistes seraient transférés à cet organisme par les États membres, à l’instar de ce qui se fait pour les fonctionnaires des Communautés et des institutions européennes. Cet organisme pourrait en outre octroyer une pension minimale financée, par exemple, par les amendes administratives européennes. Le Parlement pourrait confier l’étude de ce projet à la Commission.

Pour convaincre les pouvoirs compétents de mettre en place ou de soutenir de telles initiatives, l’étude préconise l’élaboration d’un dossier complet et précis de la situation. D’une part, en faisant appel à la Commission administrative de la sécurité sociale pour élaborer, en collaboration avec EUROSTAT, une étude statistique et factuelle sur la situation professionnelle des artistes en Europe (flux professionnels, professions, statuts en droit du travail et en sécurité sociale, durée d’occupation à l’étranger, situations de détachement,…), les modalités, voies et durées de délivrance des formulaires européens (E101 – détachement; E 301 – chômage), la durée d’instruction des dossiers pensions artistes ainsi que leur montant, montants et causes des pertes de droits à pension. D’autre part, en invitant les organisations, associations professionnelles du secteur et les syndicats d’artistes à soumettre une série de cas pratiques au réseau SOLVIT. Le bilan (solutions existantes et dysfonctionnements) serait alors déféré à la Commission et à la Commission administrative pour examen.

La Commission administrative pour la sécurité sociale pourrait alors, par une décision, adopter des mesures précises de simplification de procédure, d’accélération, et de priorité4 pour la délivrance des documents administratifs E101, E301, pour l’instruction des dossiers de pensions vis-à-vis des artistes, proposer de supprimer la faculté réservée aux États par les règlements communautaires de ne pas payer la pension pour des périodes d’assurance inférieures à un an, et, par une recommandation, inviter les États membres à prendre en compte toutes les preuves d’occupation pour la reconstitution de la carrière d’artistes.

4 La complexité de leur situation sociale autorisant une certaine priorité.


PE 379.20321

Összefoglalás

A tanulmány az Európai Parlament által elkészíttetett, „Az alkotóművészettel foglalkozó szakemberek helyzete Európában” című, 2006 augusztusában elkészült első tanulmány folytatásába illeszkedik, és az Európai Unió egyes tagállamai által a szociális és az adójog terén az alkotó- vagy előadóművészek szocioökonómiai helyzetének javítása érdekében elfogadott innovatív intézkedésekkel foglalkozik. Ez a tanulmány a közösségi jog keretében a munkanélküliségi biztosítás és az öregségi nyugdíj mélyebb vizsgálatával foglalkozik.

A munkanélküliségi biztosítás és az öregségi nyugdíjak a társadalombiztosítás más szektoraihoz hasonlóan a tagállamok kizárólagos hatáskörébe tartoznak. Az Európai Unió a Szerződések jelenlegi állapota szerint csak a szubszidiaritás elvének megfelelően avatkozik be rendeletek útján, amelyek a nemzeti társadalombiztosítási rendszereket öt elv alapján hangolják össze: az európai polgárokkal való egyenlő elbánás, az alkalmazandó jogszabályok egységessége, a közösségi jogok fenntartása, a jogok fenntartása a jogosultság megszerzése során (a munkával vagy adott helyen letelepedve töltött időszakok és az ellátások időarányos megfizetése) és méltányos együttműködés a tagállamok és az intézmények között. Az Unió semmilyen esetben sem léphet a tagállamok helyébe.

Ezek a koordinációs elvek sajnos nem teszik lehetővé a művészek mozgásával kapcsolatos valamennyi probléma megoldását. Nagyfokú mobilitásuk okán az elsősorban bérből élő művészeket a harmonizáció hiánya sújtja: társadalombiztosításukra tekintettel nem gyakorolhatják a szabad mozgáshoz való jogukat, különösen mivel munkanélküliségi biztosításuk veszélybe kerül, illetve öregségi nyugdíjukat igen gyakran csökkentik vagy szétaprózzák minden olyan tagállam viszonylatában, ahol tevékenyek: mivel az egyes tagállamokban eltérő státuszban gyakorolják tevékenységeiket, megszakad a jogosultsági időtartam, és nem kapják vagy tarthatják meg a munkanélküli segélyhez való jogaikat, a más országokban folytatott rövid vagy hosszabb időtartamú munkavégzés, a közigazgatási eljárások bonyolultsága és lassúsága a szociális járulékok meg nem fizetését, a jogok elvesztését, az öregségi nyugdíj kifizetésének több nemzeti intézmény közötti szétaprózódását eredményezi, mely intézmények mindegyike a saját engedélyezési szabályait alkalmazza, a feldarabolt szakmai pályafutás rekonstruálása leküzdhetetlen nehézségeket jelent annak igazolását illetően. A közösségi szabályok nem tudják valamennyi említett problémát megoldani.

Az általában függetlenül dolgozó művészek helyzete szerencsére kedvezőbb a 2000. évi BANKS-ügy óta: a Bíróság által jóváhagyott ideiglenes „önkiküldetési” mechanizmus1, lehetővé teszi számukra, hogy azon tagállamok jogszabályainak hatálya alá tartozzanak, ahol független tevékenységeiket általában kifejtik, még akkor is, ha független vagy bérezett munkavállalóként más államokban is tevékenyek.

A bérezett művészek tekintetében a tanulmány megállapítja, hogy a jelenlegi helyzetben az egyetlen megoldás a művészek társadalombiztosítási aktájának egyetlen tagállam jogához történő kötése, amelynek eredményeként ideiglenes kiküldetésekre kerül sor. Csak a kiküldetés teszi lehetővé azon származás szerinti tagállam jogának megtartását, ahol a művész általában bérezés ellenében munkát vállal. Az ilyen helyzetek – az E 101 nyomtatványok intézmények általi gyors kiadásán túlmenően – szükségessé teszik, hogy a művészeket „kirendelő” vállalkozás foglalkoztassa az ideiglenes foglalkoztatással érintett országokban. A tanulmány

1 Legfeljebb 24 hónapra, de ez az időszak meghosszabbítható a hatáskörrel rendelkező intézmények

megállapodása szerint.


PE 379.20322

javasolja, hogy a szokásos kulturális vállalkozások mellett a kiküldetést művészi szolgáltatást nyújtó vállalkozások esetében is alkalmazni lehessen. Az ilyen szolgáltatásokat a szakemberek minden egyes tagállamban kialakíthatják. Erre már van példa Belgiumban2 és Franciaországban3. Ami a munkanélküliség kérdését illeti, az illetékes intézmények adminisztratív késedelmeinek enyhítése érdekében a szakemberek a művészek számára foglalkoztatásuk céljából azonnal alkalmazhatják és újra kiadhatják az E 301 szakmai dokumentumot, annak másolatát megküldve a munkanélküli ellátás tekintetében illetékes intézménynek a hivatalos űrlap kézhezvételéig.

Az öregségi nyugdíjak tekintetében a tanulmány egy ambiciózusabb projektet tart hasznosnak: a hivatásos művészek nyugdíjának kezelésére olyan közösségi szervezet létrehozását, amely a művészek elfogadott nyugdíjjogosultságait kezeli annak okán, hogy pályafutásuk nagyobb részében művészi tevékenység végeztek. Az ilyen művészek minden nyugdíjjogosultságát e szervezethez tennék át a tagállamok, a közösségi és az európai intézményekben foglalkoztatott tisztviselők helyzetéhez hasonlóan. Ez a szervezet többek között engedélyezhet például egy, az európai közigazgatási bírságokból finanszírozott nyugdíjat. A Parlament a Bizottságot bízhatja meg e projektre vonatkozóan vizsgálat elvégzésével.

Annak érdekében, hogy az illetékes hatóságokat ilyen kezdeményezések létrehozásáról vagy fenntartásáról meg lehessen győzni, a tanulmány javasolja a helyzetre vonatkozóan egy teljes és pontos akta kidolgozását. Egyrészről felkérve a társadalombiztosítási igazgatási bizottságot az EUROSTAT-tal együttműködésben egy statisztikai jellegű és tényszerű tanulmány kidolgozására a következőket illetően: a művészek szakmai helyzete Európában (szakmai folyamatok, szakmák, a munkajogi és a társadalombiztosítási helyzet, a külföldi munkavállalás időtartama, a kiküldetés esetei,…), az európai űrlapok kibocsátásának módjai, módszerei és időtartama (E101 – kiküldetés; E 301 – munkanélküliség), a művészek nyugdíjaktái vizsgálatának időtartama és ezen akták száma, illetve a nyugdíjjogosultság összege és elvesztésének okai. Másrészről felkérve az ágazat szakmai szervezeteit és szövetségeit és a művészek szakszervezeteit néhány gyakorlati esetnek a SOLVIT hálózathoz történő benyújtására. A mérleget (a létező megoldások és problémák) vizsgálat céljából továbbítani kell a Bizottság és az igazgatási bizottság számára.

A társadalombiztosítási igazgatási bizottság határozat útján így pontos intézkedéseket fogadhat el az eljárás egyszerűsítése, gyorsítása és a prioritások érdekében4, az E101 és E301 igazgatási dokumentumok kiadása és a művészek nyugdíjaktáinak vizsgálata céljából, közösségi rendeletek értelmében javasolhatja a tagállamok számára azt illetően fenntartott hatáskör megszüntetését, hogy egy évet el nem érő biztosítási időszakra ne fizessenek nyugdíjat, illetve –ajánlás útján – felkérheti a tagállamokat, hogy a művészek szakmai pályafutásának rekonstruálása során valamennyi igazolt foglalkoztatotti időszakot vegyenek figyelembe.

2 Szociális irodák a SMArt asbl művészek számára. 3 A portage salarial vállalkozások.4 Szociális helyzetük bonyolultsága indokol bizonyos mértékű prioritást.


PE 379.20323

Sintesi

Questo studio si colloca nella scia di un primo studio commissionato dal Parlamento europeo su “La condizione degli operatori nel campo della creazione artistica in Europa” presentato nell’agosto 2006 in cui venivano esaminate le misure innovative adottate a livello previdenziale e fiscale da alcuni Stati membri dell’Unione europea per migliorare la condizione socioeconomica degli autori e degli artisti interpreti o esecutori. Il presente studio approfondisce l’esame dell’aspetto dell’assicurazione di disoccupazione e della pensione di anzianità sotto il profilo del diritto comunitario.

L’assicurazione di disoccupazione e le pensioni di anzianità sono, come tutte le altre questioni previdenziali, di esclusiva competenza degli Stati membri. L’Unione europea, stanti i trattati vigenti, interviene solo nel contesto della sussidiarietà tramite regolamenti di coordinamento dei regimi previdenziali nazionali in base a cinque principi: parità di trattamento tra cittadini europei, unicità della legislazione applicabile, mantenimento dei diritti acquisiti, mantenimento dei diritti in corso di acquisizione (cumulabilità dei periodi di lavoro o di residenza e pagamento delle prestazioni in proporzione) e cooperazione leale tra Stati e istituzioni. In nessun caso l’Unione può sostituirsi agli Stati.

Detti principi di coordinamento non sono tuttavia sufficienti per risolvere tutti i problemi legati alla circolazione degli artisti. A motivo della loro grande mobilità, sono soprattutto gli artisti lavoratori dipendenti a patire la mancanza di armonizzazione: non possono esercitare il diritto alla liberà circolazione se non a costo di mettere a repentaglio la propria protezione previdenziale, in particolare l’assicurazione di disoccupazione, e molto spesso a costo di una riduzione o di una dispersione della pensione di anzianità tra tutti gli Stati membri in cui svolgono la propria attività. Infatti il diverso status giuridico assunto dall’attività a seconda degli Stati membri in cui viene esercitata comporta l’interruzione dei periodi di tirocinio impedendo all’artista di godere o di conservare i diritti che gli spettano alle prestazioni di disoccupazione; i soggiorni di lavoro, brevi o prolungati, negli altri Stati, la complessità e le lentezze burocratiche favoriscono il mancato pagamento dei contributi previdenziali, la perdita dei diritti, la dispersione del pagamento della pensione di anzianità tra più istituzioni nazionali ciascuna rispondente a regole proprie per il riconoscimento; il ricongiungimento delle carriere spezzettate comporta un onere documentale con difficoltà insormontabili. I regolamenti comunitari non sono in grado di risolvere tutti questi problemi.

La situazione degli artisti che normalmente lavorano come autonomi si è fortunatamente schiarita dopo la causa BANKS nel 2000: il sistema di “auto-distaccamento” temporaneo1 (o trasferta), dichiarato legittimo dalla Corte, consente loro di continuare ad essere sottoposti alla normativa dello Stato membro nel quale svolgono di norma la loro attività di lavoro autonomo, anche qualora siano assunti come lavoratori autonomi o dipendenti negli altri Stati.

Lo studio conclude che, allo stato attuale, per gli artisti che lavorano come dipendenti l’unica soluzione è di favorire il collegamento della posizione previdenziale degli artisti alla legislazione di un unico Stato con la creazione di situazioni di distaccamento temporaneo. Solo tramite il principio di distaccamento è possibile conservare la legislazione dello Stato di origine in cui l’artista abitualmente lavora come dipendente. Tali situazioni richiedono, oltre al tempestivo rilascio dei moduli E101 da parte delle istituzioni, che gli artisti siano assunti da

1 Per un massimo di 24 mesi; tale periodo può tuttavia essere prolungato previa autorizzazione degli organismi

competenti.


PE 379.20324

un’azienda che li distacca nel Paese in cui vengono occupati temporaneamente. Lo studio suggerisce che al distaccamento possano ricorrere, oltre alle normali aziende operanti nel settore culturale, le società di produzioni artistiche. Questi servizi possono essere creati dai professionisti in ogni Stato membro; ne esistono già esempi in Belgio2 e Francia3. Per quanto riguarda la disoccupazione, per ovviare alle lentezze burocratiche degli organismi competenti, i professionisti potrebbero utilizzare, consegnandolo agli artisti subito dopo la conclusione del rapporto di lavoro, un documento E301 professionale, trasmettendo copia all’istituzione competente per la disoccupazione, in attesa del modulo ufficiale.

Per quanto riguarda le pensioni di anzianità, lo studio conclude sull’utilità di un progetto molto più ambizioso: la creazione di un organismo comunitario di gestione delle pensioni degli artisti professionisti, avente il compito di gestire i diritti pensionistici degli artisti riconosciuti in quanto hanno esercitato un’attività artistica durante la maggior parte della loro carriera. Gli Stati membri trasferirebbero l’insieme dei diritti pensionistici di questi artisti a tale organismo, analogamente a ciò che avviene per i funzionari delle Comunità e delle istituzioni europee. Detto organismo potrebbe tra l’altro accordare una pensione minima finanziata, per esempio, con le sanzioni amministrative europee. Il Parlamento potrebbe affidare lo studio di tale progetto alla Commissione.

Per convincere le autorità competenti ad introdurre o sostenere iniziative di questo tipo, lo studio raccomanda l’elaborazione di un fascicolo completo e accurato della situazione. Da una parte, facendo appello alla commissione amministrativa per la sicurezza sociale perché elabori, in collaborazione con EUROSTAT, uno studio statistico basato su dati concreti della situazioneprofessionale degli artisti in Europa (flussi professionali, professioni, status sotto l’aspetto giuslavoristico e previdenziale, durata dell’occupazione all’estero, situazioni di distaccamento, ecc.), modalità, procedure e tempi del rilascio dei moduli europei (E101 – distaccamento; E301 – disoccupazione), tempi per istruire i fascicoli della pensione degli artisti nonché importo, importi e cause delle perdite dei diritti alla pensione. Dall’altra invitando le organizzazioni, le associazioni professionali del settore e i sindacati degli artisti a sottoporre una serie di casi concreti alla rete SOLVIT. I risultati (soluzioni esistenti e disfunzioni) sarebbero quindi sottoposti all’esame della Commissione europea e della commissione amministrativa.

A quel punto la commissione amministrativa per la sicurezza sociale potrebbe, con una decisione, adottare precise misure di semplificazione delle procedure, di sveltimento e di prioritarizzazione4 per il rilascio dei documenti amministrativi E101 ed E301, per l’istruzione della posizione pensionistica degli artisti, proporre la soppressione della facoltà riservata agli Stati membri dai regolamenti comunitari di non corrispondere la pensione per i periodi assicurati inferiori all’anno e, tramite una raccomandazione, invitare gli Stati membri a tenere conto, al fine della ricostituzione della carriera lavorativa degli artisti, di tutti gli elementi che attestino i periodi di impiego.

2 Gli uffici sociali per gli artisti SMArt asbl. 3 Le aziende di “portage salarial”.4 La complessità della loro situazione sociale autorizza a riconoscere una certa priorità.


PE 379.20325

Santrauka

Ši studija – pirmosios Europos Parlamento užsakymu parengtos 2006 m. rugpjūčio mėn. pristatytos studijos „Profesionalių menininkų padėtis Europoje“, kurioje nagrinėtos naujoviškos socialinės ir mokesčių teisės priemonės, kai kurių ES valstybių narių taikomos siekiant pagerinti autorių ir atlikėjų socialinę bei ekonominę padėtį, tęsinys. Šioje studijoje gilinamasi į Bendrijos teisės normas, kuriomis reglamentuojamos nedarbo draudimo ir senatvės pensijos sritys.

Nedarbo draudimas ir senatvės pensija, kaip ir kitos socialinio draudimo sritys, priklauso valstybių narių kompetencijai. Pagal dabartines sutartis Europos Sąjungos institucijos šiame procese dalyvauja tik subsidiarumo pagrindais, per reglamentus, kuriais nacionalinės socialinio draudimo tvarkos koordinuojamos remiantis penkiais principais: ES piliečių vienodo vertinimo, taikomų teisės normų vienatinumo, įgytų teisių išsaugojimo, įgyjamų teisių išsaugojimo (darbo arba gyvenimo laikotarpių sumavimo ir pašalpų mokėjimo dalimis), lojalaus valstybių bei institucijų bendradarbiavimo. Sąjunga jokiu būdu negali atlikti valstybių funkcijų.

Deja, vadovaujantis šiais koordinavimo principais, negalima išspręsti visų su menininkų judėjimu susijusių problemų. Dėl didelio judumo menininkai, visų pirma gaunantys pastovų atlyginimą, nukenčia dėl nepakankamo teisės normų suderinimo: teise į laisvą asmenų judėjimą jie gali pasinaudoti tik rizikuodami netekti socialinio draudimo, ypač nedarbo draudimo, o jų senatvės pensija daugeliu atvejų sumažėja ir išbarstoma po visas valstybes, kuriose jie yra dirbę, kadangi dėl menininkų statuso skirtumų valstybėse narėse nutrūksta jų stažas, todėl jie negali įgyti ar išsaugoti teisių į nedarbo išmokas, vykti į trumpalaikes ar ilgalaikes komandiruotes kitose valstybėse, administracinių procedūrų sudėtingumas ir lėtumas skatina nemokėti socialinio draudimo įmokų, prarandami mokesčiai, senatvės pensiją dalimis moka įvairios valstybinės institucijos, vadovaudamosi kiekviena savo taisyklėmis, ir norint atkurti gabalėliais suskaidytą darbo stažą, susiduriama su neįveikiamais įrodymų kaupimo sunkumais. Taikant Bendrijos reglamentus šių problemų išspręsti neįmanoma.

Laimei, menininkų, paprastai dirbančių savarankiškai, padėtis paaiškėjo po BANKSO bylos nagrinėjimo 2000 m.: Europos Bendrijų Teisingumo Teismui įteisinus laikinųjų „savarankiškų komandiruočių“ mechanizmą1, jie gali likti susiję su valstybės, kurioje paprastai dirba savarankiškai, teisės sistema net dirbdami savarankiškai arba samdomais darbuotojais kitose valstybėse.

Studijoje daroma išvada, kad vienintelis galimas sprendimas norint pagerinti dabartinę samdomais darbuotojais dirbančių menininkų padėtį – susieti jų socialinę apsaugą su tam tikros vienos valstybės įstatymais ir apibrėžti laikinosios komandiruotės situaciją. Tiktai įteisinus komandiruotę bus sudaryta galimybė menininkui ir toliau taikyti kilmės valstybės narės, kurioje jis paprastai dirba samdomu darbuotoju, įstatymus. Esant tokiai padėčiai, būtina, kad institucijos skubiai išduotų formas E 101, o menininkai būtų įdarbinami įmonėje, kuri juos komandiruotų į laikinojo darbo šalį. Studijos autorių nuomone, menininkus komandiruoti galėtų ne tik tradicinės kultūros įstaigos, bet ir meno paslaugų gamybos įmonės. Tokias paslaugas specialistai gali kurti visose valstybėse narėse. Tokių įmonių pavyzdžių jau esama Belgijoje2 ir Prancūzijoje3. Dėl nedarbo, siekdamos kompensuoti kompetentingų institucijų darbo lėtumą, tokios įmonės galėtų naudoti ir darbo laikotarpio pabaigoje nedelsdamos išduoti menininkams specialistų

1 Daugiausia 24 mėnesiams, tačiau kompetentingoms institucijoms sutikus šis laikotarpis gali būti pratęstas.2 Menininkų socialinės įstaigos SMArt asbl.3 Samdomų darbuotojų perkėlimo įmonės.


PE 379.20326

formą E 301 ir jos kopiją, skirtą kompetentingoms nedarbo draudimo institucijoms, laukiančioms oficialaus nustatytos formos dokumento.

Dėl senatvės pensijų studijoje daroma išvada, kad būtų naudinga įgyvendinti kur kas ambicingesnį projektą – sukurti Bendrijos masto profesionalių menininkų pensijų valdymo struktūrą, kuri valdytų įregistruotų menininkų, didžiąją karjeros dalį skyrusių meninei veiklai, teises į pensiją. Valstybės narės perduotų visas šių menininkų teises į pensiją šiai struktūrai, panašiai į Bendrijos ir ES institucijų tarnautojų pensijų valdymo sistemą. Be to, ši struktūra galėtų skirti tam tikrą minimalią pensiją, kuriai lėšos galėtų būti skiriamos, pvz., iš ES lygmens administracinių baudų. Parlamentas galėtų nurodyti Komisijai ištirti šio projekto įgyvendinamumą.

Studijos autoriai ragina, siekiant įtikinti kompetentingas valdžios institucijas įgyvendinti ar palaikyti tokias iniciatyvas, parengti išsamų ir tikslų padėties vertinimą. Pirmiausia reikėtų kreiptis į Socialinės apsaugos administracinę komisiją, kad ji, bendradarbiaudama su Eurostatu, parengtų profesionalių menininkų padėties statistinių duomenų ir faktinės informacijos (specialistų srautų, profesijų, jų statuso darbo teisės ir socialinio draudimo požiūriu, darbo užsienyje trukmės, komandiruočių situacijų…) tyrimą, išnagrinėti ES dokumentų (formų E 101 – išvykimas; E 301 – nedarbas), išdavimo sąlygas, būdus ir laikotarpius, menininkų pensijų bylų tyrimo trukmę ir jų sumas, teisės į pensiją netekimo priežastis ir su juo susijusias sumas. Kita vertus, reikėtų paraginti organizacijas, šio sektoriaus specialistų asociacijas ir menininkų profesines sąjungas pavesti keletą praktinių atvejų išnagrinėti SOLVIT tinklui. Tyrimų rezultatai (esami sprendimai ir sistemos veikimo trikdžiai) būtų pateikti išnagrinėti Europos Komisijai ir Socialinės apsaugos administracinei komisijai.

Tada Socialinės apsaugos administracinė komisija galėtų priimti sprendimą dėl konkrečių supaprastinimo, spartinimo ir prioritetų nustatymo priemonių, kurios būtų taikomos išduodant formas E 101 ir E 301 ir nagrinėjant pensijų skyrimo menininkams bylas, pasiūlyti panaikinti Bendrijos reglamentų valstybėms suteiktą teisę nemokėti pensijų už trumpesnius negu vienų metų trukmės draudimo laikotarpius ir rekomenduoti valstybėms narėms nustatant menininkų darbo stažą atsižvelgti į visus jų užimtumo įrodymus.


PE 379.20327

Synthese

De studie ligt in het verlengde van een eerste, in opdracht van het Europees Parlement uitgevoerde studie, getiteld ´De positie van beroepskunstenaars in Europa´. Deze verscheen in augustus 2006 en was gewijd aan de vernieuwende maatregelen die enkele lidstaten van de Europese Unie hadden genomen op het gebied van sociaal en fiscaal recht om de sociaal-economische positie van auteurs en vertolkende of uitvoerende kunstenaars te verbeteren. In de onderhavige studie wordt dieper ingegaan op zaken als werkloosheidsverzekeringen en het ouderdomspensioen uit het oogpunt van het Gemeenschapsrecht.

De werkloosheidsverzekering en ouderdomspensioenen vallen net als de andere gebieden van de sociale zekerheid geheel onder de bevoegdheid van de lidstaten. Op basis van de huidige verdragen kan de Europese Unie alleen in het kader van de subsidiariteit tussenbeide komen, aan de hand van verordeningen die de sociale zekerheidsstelsels van de lidstaten op elkaar afstemmen. Daarbij gelden vijf basisbeginselen: gelijke behandeling van Europese burgers, eenheid van de toepasselijke wetgeving, behoud van verkregen rechten, behoud van rechten in wording (optelling van arbeids- of verblijfsperioden en betaling van uitkeringen pro rata), en loyale samenwerking tussen staten en instellingen. In geen enkel geval kan de Unie in de plaats van staten treden.

Deze coördinatiebeginselen bieden helaas geen oplossing voor alle problemen die verband houden met het verkeer van kunstenaars. Vanwege hun grote mobiliteit hebben kunstenaars die hoofdzakelijk in loondienst werken, te lijden onder het gebrek aan harmonisatie. Zij kunnen hun recht van vrij verkeer niet uitoefenen zonder dat hun sociale zekerheid, in het bijzonder hun werkloosheidsverzekering, wordt bedreigd. Ook hun ouderdomspensioen wordt maar al te vaak gekort en versnipperd tussen alle verschillende staten waar zij hun activiteiten ontplooien. Doordat die activiteiten in veel lidstaten een andere status hebben, worden wachttijden onderbroken en kan het recht op een werkloosheidsuitkering niet worden verworven of behouden. Korte of langere arbeidsperioden in een ander land, alsmede ingewikkelde en trage ambtelijke procedures werken in de hand dat sociale premies niet worden betaald, rechten verloren gaan en de betaling van het ouderdomspensioen wordt versnipperd tussen verschillende nationale instellingen die ieder eigen criteria voor toekenning hanteren. Bij het samenstellen van een overzicht van een verbrokkelde loopbaan ten behoeve van het pensioen zijn de problemen vaak onoverkomelijk waar het de bewijsvoering betreft. De communautaire verordeningen voorzien niet in een oplossing voor al deze problemen.

De positie van kunstenaars die in de regel als zelfstandigen werken is gelukkig duidelijker sinds de affaire BANKS in 2000. Dankzij het mechanisme van de tijdelijke ´zelfdetachering´1 dat door het Hof is bekrachtigd, blijft de wetgeving van de staat waar zij normaal gesproken als zelfstandigen werken, op hen van toepassing, zelfs indien zij als zelfstandigen of in loondienst werkzaam zijn in andere landen.

Voor kunstenaars in loondienst is er volgens de studie, onder de huidige omstandigheden, maar één oplossing: hun sociaal dossier aan de wetgeving van één enkele staat koppelen door middel van tijdelijke detacheringen. Alleen door een dergelijke detachering kan de wet van de staat van herkomst, waar de kunstenaar normaal gesproken in loondienst werkzaam is, van kracht blijven. Behalve de snelle afgifte van E 101-formulieren door de instellingen, is hiervoor nodig dat de kunstenaars in dienst worden genomen door een bedrijf dat hen ´detacheert´ naar het land waar

1 Maximaal 24 maanden, maar deze periode kan worden verlengd met toestemming van de bevoegde instanties.


PE 379.20328

het tijdelijke dienstverband zal worden vervuld. In de studie wordt geopperd dat deze detachering, behalve door gebruikelijke culturele ondernemingen, geschiedt door bedrijven die zich toeleggen op diensten van kunstenaars. Deze diensten kunnen door professionals in elke lidstaat in het leven worden geroepen. Hiervan bestaan reeds enkele voorbeelden in België2 en in Frankrijk3.

Op het gebied van werkloosheid zijn maatregelen denkbaar die de gevolgen van de administratieve traagheid van de bevoegde organen verzachten. Zo kunnen professionals gebruik maken van een document ter vaststelling van het arbeidsverleden E 301 en dit onmiddellijk na de beëindiging van het dienstverband aan kunstenaars verstrekken. In afwachting van het officiële formulier kan een kopie worden verzonden naar het bevoegde orgaan dat de werkloosheidswet uitvoert.

Wat het ouderdomspensioen betreft, wordt in de studie het nut van een veel ambitieuzer project vastgesteld: de oprichting van een communautair beheersorgaan voor de pensioenen van beroepskunstenaars, dat de pensioenrechten zou moeten gaan beheren van kunstenaars die als zodanig zijn erkend omdat ze het grootste deel van hun loopbaan aan artistieke werkzaamheden hebben gewijd. Alle rechten op pensioen van deze kunstenaars zouden door de lidstaten aan dit orgaan moeten worden overgedragen, zoals dit ook gebeurt voor ambtenaren van de Europese Gemeenschappen en instellingen. Dit orgaan zou bovendien een minimumpensioen kunnen verlenen, dat bijvoorbeeld kan worden bekostigd uit Europese administratieve boetes. Het Parlement zou een studie naar een dergelijk project aan de Commissie kunnen toevertrouwen.

Om de bevoegde overheden ertoe over te halen dergelijke initiatieven te ontplooien en te ondersteunen, wordt in de studie voorgesteld een volledig en nauwkeurig dossier over deze kwestie aan te leggen. Dat kan enerzijds door de Administratieve commissie voor de sociale zekerheid te verzoeken om in samenwerking met Eurostat een feitelijk en statistisch onderzoek uit te voeren. Daarin zouden aan bod moeten komen: de werksituatie van kunstenaars in Europa (tewerkstellingsstromen, beroepen, juridische status op het gebied van arbeid en sociale zekerheid, duur van grensoverschrijdende arbeid, detacheringen…), de modaliteiten, ambtelijke wegen en afgifteduur van Europese formulieren (E 101 – detachering; E 301 – werkloosheid), de duur van de behandeling van pensioendossiers van kunstenaars, alsmede de hoogte van de pensioenen en de aantallen en oorzaken van gevallen van verlies van pensioenrechten. Anderzijds kan organisaties en beroepsverenigingen in deze sector, alsmede kunstenaarsvakbonden, worden verzocht een reeks van praktijkgevallen aan het netwerk SOLVIT te overleggen. Het eindresultaat (bestaande oplossingen, gebrekkig functioneren) zou dan ter toetsing aan de Commissie en de Administratieve commissie moeten worden voorgelegd.

De Administratieve commissie voor de sociale zekerheid kan dan besluiten precieze maatregelen aan te nemen om de procedure te vereenvoudigen, te versnellen, en prioriteit4 te geven aan de afgifte van de administratieve documenten E101 en E301, en aan de behandeling van pensioendossiers van kunstenaars. Ze kan voorstellen een einde te maken aan de exclusieve bevoegdheid die de lidstaten - krachtens communautaire verordeningen – hebben om geen uitkeringen te doen voor verzekeringsperiodes van minder dan een jaar. Tevens kan de lidstaten, in de vorm van een aanbeveling, worden verzocht alle bewijzen dat er arbeid is

2 De bureaus SMArt vzw voor sociale dienstverlening aan kunstenaars.3 Entreprise de portage salarial, specifieke Franse constructie, waarbij een zelfstandige die voor een

opdrachtgever werkt een soort salaris ontvangt van een derde partij.4 Hun ingewikkelde situatie op het gebied van sociale zekerheid rechtvaardigt immers een zekere prioriteit.


PE 379.20329

verricht, in aanmerking te nemen bij het samenstellen van een overzicht van de loopbaan van kunstenaars ten behoeve van het pensioen.


PE 379.20330


PE 379.20331

Podsumowanie

Opracowanie jest kontynuacją zamówionego wcześniej przez Parlament Europejski studium na temat „Sytuacji osób wykonujących zawody związane z twórczością artystyczną w Europie”, przedstawionego w sierpniu 2006 r., które skupiało się na innowacyjnych rozwiązaniach z zakresu prawa socjalnego i podatkowego przyjętych przez niektóre państwa członkowskie Unii Europejskiej w celu poprawy sytuacji socjoekonomicznej twórców i artystów odtwórców lub wykonawców. Obecne opracowanie pogłębia zagadnienia dotyczące świadczeń dla bezrobotnych oraz emerytur na tle prawa wspólnotowego.

Świadczenia dla bezrobotnych i emerytury, podobnie jak pozostałe gałęzie zabezpieczenia socjalnego, podlegają wyłącznej właściwości państw członkowskich. Zgodnie z przepisami obowiązujących obecnie traktatów Unia Europejska interweniuje tylko na podstawie zasady pomocniczości poprzez rozporządzenia koordynujące krajowe systemy zabezpieczenia socjalnego w oparciu o pięć reguł: równego traktowania obywateli europejskich, jednolitości stosowanego prawodawstwa, utrzymania praw nabytych, utrzymania praw właśnie nabywanych (sumowanie okresów pracy lub pobytu i proporcjonalne wypłacanie świadczeń) oraz lojalnej współpracy między państwami i instytucjami. W żadnym przypadku Unia nie może zastąpić państw w ich działaniach.

Wymienione zasady koordynacji nie rozwiązują jednak niestety wszystkich problemów związanych z przepływem artystów. Ze względu na dużą mobilność artyści pracujący głównie na podstawie umowy o pracę ponoszą często konsekwencje braku harmonizacji: chociaż mogą korzystać z prawa do swobodnego przepływu, to jednak wiąże się to z ryzykiem dla ich zabezpieczenia socjalnego, zwłaszcza świadczeń dla bezrobotnych, a bardzo często również z ryzykiem obniżenia i rozbicia emerytury między wszystkie państwa, w których wykonują działalność: wykonywanie działalności w różnych państwach członkowskich, gdzie ich status jest różny, powoduje przerwanie okresów praktyki i uniemożliwia uzyskanie lub utrzymanie praw do świadczeń dla bezrobotnych; krótkie lub przedłużone okresy pobytu związanego z pracą w innych państwach oraz złożoność i powolność procedur administracyjnych sprzyja niepłaceniu składek społecznych, utracie praw, rozbiciu płatności emerytury między kilka instytucji krajowych, z których każda stosuje własne zasady przyznawania; odtworzenie przebiegu pofragmentowanej kariery napotyka nieprzezwyciężalne trudności związane z dostarczaniem dowodów. Wspólnotowe rozporządzenia są bezsilne wobec wszystkich tych problemów.

Sytuacja artystów pracujących zwykle na własny rachunek została na szczęście wyjaśniona od czasu sprawy Banksa w 2000 r.: trybunał uznał za uprawniony mechanizm tymczasowego „samo-oddelegowania”1, umożliwiający im dalsze podleganie prawodawstwu państwa członkowskiego, w którym zwykle prowadzą działalność na własny rachunek, nawet jeśli zostali zaangażowani w innych państwach jako osoby samozatrudnione lub na podstawie umowy o pracę.

Z opracowania wynika, że przy obecnym stanie przepisów w przypadku artystów zatrudnionych na podstawie umowy o pracę jedynym rozwiązaniem jest sprzyjanie podporządkowaniu spraw socjalnych artystów prawodawstwu jednego państwa poprzez tworzenie sytuacji typu tymczasowego oddelegowania. Tylko oddelegowanie umożliwia utrzymanie prawa państwapochodzenia, w którym artysta pracuje zwykle na podstawie umowy o pracę. Sytuacje takie

1 Na maksimum 24 miesiące, ale okres ten może zostać wydłużony za zgodą właściwych instytucji.


PE 379.20332

wymagają nie tylko szybkiego wydawania formularzy E 101 przez instytucje, ale również zatrudnienia artystów przez przedsiębiorstwo „delegujące” do kraju tymczasowego zatrudnienia. Opracowanie sugeruje, że poza typowymi przedsiębiorstwami z branży kultury delegacji mogą dokonywać przedsiębiorstwa zajmujące się świadczeniem usług artystycznych. Takie usługi mogą świadczyć podmioty z branży kultury w każdym państwie członkowskim. Przykłady takie istnieją już w Belgii2 i we Francji3.

W odniesieniu do bezrobocia, aby zaradzić opieszałości administracyjnej właściwych instytucji, podmioty z branży kultury mogłyby stosować i wydawać artystom niezwłocznie po zakończeniu angażu branżowy dokument E 301, wysyłając kopię instytucji właściwej do spraw bezrobocia, zanim zostanie wydany formularz urzędowy.

W przypadku emerytur studium dowodzi celowości przeprowadzenia o wiele ambitniejszego projektu: utworzenia wspólnotowego organu zarządzającego emeryturami artystów zawodowych, który zarządzałby uprawnieniami emerytalnymi artystów licencjonowanych, czyli takich, którzy wykonywali działalność artystyczną przez większą część kariery zawodowej. Państwa członkowskie przenosiłyby wszystkie uprawnienia emerytalne tych artystów do wspomnianego organu, podobnie jak ma to miejsce w przypadku urzędników Wspólnot i instytucji europejskich. Organ ten mógłby ponadto przyznawać emeryturę minimalną, finansowaną na przykład z europejskich grzywien administracyjnych. Parlament mógłby zlecić Komisji analizę takiego projektu.

Aby przekonać właściwe organy do realizacji lub wspierania tego rodzaju inicjatyw, studium zaleca opracowanie dokumentu zawierającego całościowy i precyzyjny opis sytuacji. Z jednej strony można się zwrócić do komisji administracyjnej ds. zabezpieczenia społecznego o opracowanie we współpracy z Eurostatem studium statystyczno-faktograficznego na temat sytuacji zawodowej artystów w Europie (przepływy osób wykonujących zawody artystyczne, wykonywane zawody, status w prawie pracy i systemach zabezpieczenia socjalnego, czas zatrudnienia zagranicą, przypadki oddelegowania itd.), warunków, sposobów i terminów wydawania formularzy europejskich (E 101 – oddelegowanie, E 301 – bezrobocie), terminów rozpatrywania wniosków emerytalnych artystów oraz wysokości emerytur, wysokości uprawnień emerytalnych i przyczyn ich utraty. Z drugiej strony można zachęcić organizacje, stowarzyszenia branżowe i związki zawodowe artystów do przedstawiania praktycznych przypadków sieci SOLVIT. Bilans (istniejące rozwiązania oraz nieprawidłowości) zostałby przedłożony do zbadania Komisji i komisji administracyjnej.

Komisja administracyjna ds. zabezpieczenia społecznego mogłaby wtedy przyjąć w drodze decyzji szczegółowe środki dotyczące ułatwiania procedur, przyspieszania, nadawania priorytetu4 przy wydawaniu dokumentów administracyjnych E 101 i E 301 oraz przy rozpatrywaniu wniosków emerytalnych artystów, zaproponować zniesienie zastrzeżonego w rozporządzeniach wspólnotowych dla państw prawa do niewypłacania emerytury za okresy ubezpieczenia krótsze niż rok, a także w drodze zalecenia zachęcić państwa członkowskie do uwzględniania wszystkich dowodów zatrudnienia do celów odtworzenia kariery artystów.

2 Biura socjalne dla artystów „SMArt asbl” [stowarzyszenie prawa belgijskiego]. 3 Przedsiębiorstwa stanowiące formę pośrednią między zatrudnieniem na podstawie umowy o pracę a pracą na

własny rachunek [z fr. portage salarial].4 Złożoność sytuacji socjalnej uzasadnia nadanie pewnego priorytetu.


PE 379.20333

Síntese

O estudo que ora se apresenta surge no prolongamento de um primeiro estudo encomendado pelo Parlamento Europeu sobre A situação dos criadores artísticos profissionais na Europa, entregue em Agosto de 2006, que se debruçou sobre as medidas inovadoras adoptadas em direito social e fiscal por certos Estados-Membros da União Europeia para melhorar a situação socioeconómica dos autores e dos artistas intérpretes ou executantes. O presente estudo analisa de forma aprofundada, na perspectiva do direito comunitário, o sector do seguro de desemprego e da pensão de reforma.

O seguro de desemprego e as pensões de reforma, como os outros sectores da segurança social, constituem matéria da competência exclusiva dos Estados-Membros. A União Europeia, em conformidade com os Tratados em vigor, intervém apenas subsidiariamente, através de regulamentos que coordenam os regimes nacionais de segurança social com base em cinco princípios: igualdade de tratamento entre cidadãos europeus, unicidade da legislação aplicável, manutenção dos direitos adquiridos, manutenção dos direitos em curso de aquisição (totalização dos períodos de trabalho ou de residência e pagamento das prestações proporcionais) e cooperação leal entre Estados e instituições. A União não pode em caso algum substituir-se aos Estados.

Infelizmente, estes princípios de coordenação não podem solucionar todos os problemas relativos à circulação dos artistas. Devido à sua grande mobilidade, os artistas, principalmente os trabalhadores assalariados, sofrem com a ausência de harmonização: só podem exercer o direito à livre circulação se admitirem uma diminuição da sua protecção em matéria de segurança social, designadamente, através de uma ameaça ao seu subsídio de desemprego e, com bastante frequência, da redução e fragmentação da sua pensão de reforma entre todos os Estados em que exercem a sua actividade: os diferentes estatutos que regem o exercício da actividade dos artistas nos Estados-Membros interrompem os períodos de estágio e não lhes permitem aceder às prestações de desemprego ou manter os seus direitos às mesmas, as suas estadas, de curta duração ou prolongadas, nos outros Estados, para exercerem a sua actividade, bem como a complexidade e lentidão dos processos administrativos, favorecem a ausência de pagamento das contribuições para a segurança social, a perda de direitos, a fragmentação do pagamento da pensão de reforma pelas várias instituições nacionais, sujeitas, cada uma delas, às suas próprias regras de concessão de prestações, sendo que a reconstituição das carreiras fragmentadas se depara com dificuldades insuperáveis em matéria de prova. Os regulamentos comunitários não conseguem resolver todos os problemas.

Felizmente, a situação dos artistas que trabalham habitualmente como independentes foi clarificada na sequência do acórdão BANKS, em 2000: o mecanismo «do auto-destacamento» temporário1, legitimado pelo Tribunal de Justiça, permite-lhes que continuem vinculados à legislação do Estado-Membro no qual exercem normalmente a sua actividade independente, mesmo se tiverem o estatuto de trabalhadores independentes ou assalariados nos outros Estados.

Relativamente aos artistas assalariados, o estudo conclui que, na presente fase, a única solução consiste em favorecer a ligação dos direitos sociais dos artistas à legislação de um só Estado, constituindo-se situações de destacamento temporário. Só através do destacamento é possível manter a lei do Estado de origem onde o artista trabalha habitualmente como assalariado. Estas situações requerem, para além da emissão rápida dos formulários E 101 pelas instituições, que os

1 Até 24 meses, podendo, no entanto, este período ser prorrogado com o acordo das instituições competentes.


PE 379.20334

artistas sejam contratados por uma empresa que «faz o destacamento» para o país em que a actividade é exercida temporariamente. O estudo sugere que, além das empresas culturais habituais, o destacamento possa ser efectuado por empresas de produção das prestações artísticas. Estes serviços podem ser criados pelos profissionais em cada Estado-Membro. Existem já alguns exemplos na Bélgica2 e em França3.

No que diz respeito ao sector do seguro de desemprego, para paliar à lentidão administrativa das instituições competentes, os profissionais poderiam, enquanto não dispõem do formulário oficial, utilizar e entregar aos artistas, imediatamente após o termo do seu contrato, um documento E 301 profissional, com cópia à entidade competente em matéria de desemprego.

No que respeita às pensões de reforma, o estudo defende a utilidade de um projecto muito mais ambicioso: a criação de um organismo comunitário de gestão das pensões dos artistas profissionais, ao qual caberia gerir os direitos a pensão dos artistas acreditados com base no exercício de uma actividade artística durante a maior parte da sua carreira. Todos os direitos a pensão destes artistas seriam transferidos para esse organismo pelos Estados-Membros, como acontece em relação aos funcionários das Comunidades e das instituições europeias. O organismo em causa poderia, além disso, conceder uma pensão de montante mínimo, financiada, por exemplo, através das sanções pecuniárias administrativas europeias. O Parlamento poderia confiar o estudo deste projecto à Comissão.

Para convencer os poderes competentes a instaurar ou apoiar estas iniciativas, o estudo preconiza a elaboração de um dossier completo e preciso sobre a situação. Por um lado, recorrendo à Comissão Administrativa da Segurança Social para elaborar, em colaboração com o EUROSTAT, um estudo estatístico e factual sobre a situação profissional dos artistas na Europa (fluxos profissionais, profissões, estatutos no âmbito do direito do trabalho e da segurança social, duração da actividade no estrangeiro, situações de destacamento, etc.), as modalidades, vias e duração da emissão dos formulários europeus (E101 - destacamento; E 301 - desemprego), a duração da instrução dos dossiers relativos às pensões dos artistas, bem como o seu montante, montantes e razões das perdas de direitos a pensão. Por outro lado, convidando as organizações, associações profissionais do sector e os sindicatos de artistas a apresentar uma série de casos práticos à rede SOLVIT. O balanço (soluções existentes e disfuncionamentos) seria, então, submetido para exame à Comissão e à Comissão Administrativa.

A Comissão Administrativa para a Segurança Social poderia, então, através de decisão, adoptar medidas precisas de simplificação do procedimento, de aceleração, e de prioridade4 para a emissão dos documentos administrativos E 101e E 301, para a instrução dos dossiers de pensões no que diz respeito aos artistas, propor a supressão da faculdade reservada aos Estados pelos regulamentos comunitários de não pagar a pensão relativamente a períodos de seguro inferiores a um ano, e, através de recomendação, instar os Estados-Membros a considerar todos os elementos de prova relativos ao exercício de actividade que permitam reconstituir a carreira dos artistas.

2 Os serviços sociais para artistas SMArt asbl. 3 As empresas de transferência de salários.4 Sendo admitida uma certa prioridade, tendo em conta a complexidade da sua situação social.


PE 379.20335

Sinteză

Studiul se situează în prelungirea unui prim studiu comandat de Parlamentul European asupra « Situaţiei artiştilor profesionişti în Europa », transmis Parlamentului în august 2006, şi care s-a ocupat de măsurile cu caracter inovator, în domeniul dreptului social şi fiscal, adoptate de unele state membre ale Uniunii Europene pentru a ameliora situaţia socio-economică a autorilor şi a artiştilor interpreţi sau executanţi. Prezentul studiu aprofundează, din punct de vedere al dreptului comunitar, sectorul asigurării de şomaj şi a pensiei.

Asigurarea de şomaj şi pensia ţin, ca şi alte sectoare ale asigurărilor sociale, de competenţa exclusivă a statelor membre. Uniunea Europeană, în stadiul actual a tratatelor, nu intervine decât în cadrul subsidiarităţii, prin intermediul normelor care coordonează regimurile naţionale ale asigurărilor sociale, în baza a cinci principii : egalitatea tratamentului între cetăţenii europeni, unicitatea legislaţiei aplicabile, menţinerea drepturilor dobândite, menţinerea drepturilor în curs de dobândire (însumarea perioadelor de muncă sau de şedere şi plata proporţională a prestaţiilor)şi cooperarea loială între state şi instituţii. Uniunea nu poate în nici un caz să se substituie statelor.

Aceste principii de coordonare nu pot din păcate, să soluţioneze toate problemele legate de circulaţia artiştilor. Datorită marii lor mobilităţi, în special artiştii salariaţi suportă consecinţele lipsei de armonizare : nu îşi pot exercita dreptul la liberă circulaţie decât cu preţul unei asigurări sociale, în special a unei asigurări de şomaj ameninţate şi a unei pensii prea adesea reduse şi dispersate între toate statele în care ei îşi desfăşoară activitatea: statutele diferite care le încadrează activitatea exercitată în statele membre întrerup perioadele de stagiu şi nu le permit să beneficieze sau să îşi menţină drepturile lor la indemnizaţiile de şomaj, la perioadele de muncă, scurte sau prelungite, în alte state, complexitatea şi lentoarea procedurilor administrative favorizează neplata cotizaţiilor sociale, pierderea drepturilor, fragmentarea plăţii pensiei între mai multe instituţii naţionale care se supun fiecare regulilor proprii de acordare, reconstituirea carierelor fragmentate întâlneşte dificultăţi imposibil de depăşit. Normele comunitare nu pot să rezolve toate aceste probleme.

Situaţia artiştilor care lucrează de regulă ca independenţi a fost clarificată în mod pozitiv odată cu precedentul BANKS din 2000: mecanismul « auto-detaşării » temporare1, legitimată de Curte, le permite să se supună regimului legislaţiei statului membru în care îşi exercită de regulăactivitatea independentă, chiar dacă sunt angajaţi ca independenţi sau salariaţi în alte state.

Pentru artiştii salariaţi, studiul conchide că singura soluţie, în stadiul actual, este aceea de a favoriza înregistrarea dosarului social al artiştilor la legislaţia unui singur stat, generând situaţii de detaşare temporară. Doar detaşarea permite menţinerea aplicabilităţii legii statului de origine în care artistul lucrează de regulă ca salariat. Aceste situaţii necesită, în afara eliberării rapide a formularelor E101 de către instituţii, ca artiştii să fie angajaţi de către o întreprindere care să îi « detaşeze » în ţara în care îşi desfăşoară în mod temporar activitatea. Studiul sugerează că, pe lângă întreprinderile culturale obişnuite, detaşarea să poată fi realizată de către întreprinderile de producţie a prestaţiilor artistice. Aceste servicii pot fi create de către angajatorii profesionişti din fiecare stat membru. Există deja exemple în Belgia2 şi în Franţa3.

1 Pentru maxim 24 de luni, însă această perioadă poate fi prelungită cu acordul instituţiilor competente.2 Birourile sociale pentru artişti SMArt asbl. (n.tr.: asbl.= asociaţie fără scop lucrativ) 3 Întreprinderi de portaj salarial.


PE 379.20336

În ceea ce priveşte sectorul şomaj, pentru a compensa lentoarea administrativă a instituţiilor competente, angajatorii profesionişti ar putea utiliza şi înmâna artiştilor, imediat după expirarea contractului, un document E301 profesional cu o copie către instituţia competentă în materie de şomaj, în aşteptarea formularului oficial.

În materie de pensie, studiul conchide în favoarea utilităţii unui proiect mult mai ambiţios: crearea unui organism comunitar de gestionare a pensiilor artiştilor profesionişti, care să gestioneze dreptul la pensie a artiştilor înregistraţi pentru activitatea artistică exersată în cea mai mare parte a carierei lor. Toate drepturile la pensie a acestor artişti ar fi transferate acestui organism de către statele membre, la fel cum se procedează pentru funcţionarii Comunităţii şi ai instituţiilor europene. Acest organism ar putea acorda în plus o pensie minimă finanţă, de exemplu, din amenzile administrative europene. Parlamentul ar putea încredinţa Comisiei studierea acestui proiect.

Pentru a convinge puterile competente să organizeze sau să susţină astfel de iniţiative, studiul preconizează elaborarea unui dosar complet şi precis al situaţiei. Pe de o parte, făcând apel la Comisia administrativă a asigurărilor sociale pentru a elabora, în colaborare cu EUROSTAT, un studiu statistic şi factual asupra situaţiei profesionale a artiştilor din Europa (fluxuri profesionale, profesii, statute referitoare la dreptul muncii şi al asigurărilor sociale, durata angajării în străinătate, situaţii de detaşare…), asupra modalităţilor, căilor şi duratelor de eliberare a formularelor europene (E101-detaşare ; E301-şomaj), asupra duratei de instrumentare a dosarelor de pensionare ale artiştilor, precum şi a cuantumului pensiilor, asupra cuantumurilorşi a cauzelor pierderii dreptului la pensie. Pe de altă parte, invitând organizaţiile, asociaţiile profesionale din domeniu şi sindicatele artiştilor să supună o serie de cazuri pracice reţelei SOLVIT. Bilanţul (soluţii existente şi disfuncţii) ar fi în acest caz încredinţat Comisiei şi Comisiei administrative pentru examinare.

Comisia administrativă pentru asigurări sociale ar putea, în acest caz, printr-o decizie, să adopte măsuri precise în vederea simplificării procedurii, a accelerării şi a acordării priorităţii4 eliberării documentelor administrative E101, E301, pentru instrumentarea dosarelor de pensie ale artiştilor, să propună înlăturarea dreptului rezervat statelor, prin normele comunitare, de a nu plăti pensia, pentru perioade de asigurare mai mici de un an şi, printr-o recomandare, să invite statele membre să ia în considerare toate dovezile ocupaţiei în vederea reconstituirii carierei artiştilor.

4 Complexitatea situaţiei lor sociale justificând o anumită prioritate.


PE 379.20337

Zhrnutie

Táto štúdia nadväzuje na prvú štúdiu, ktorú si objednal Európsky parlament na tému Situácia profesionálnej umeleckej tvorby v Európe. Prvá štúdia bola odovzdaná v auguste 2006 a sústreďovala sa na inovačné opatrenia v oblasti sociálneho a daňového práva prijaté v niektorých členských štátoch Európskej únie s cieľom zlepšiť sociálno-ekonomickú situáciu autorov a výkonných umelcov. Táto štúdia sa podrobnejšie zaoberá oblasťou poistenia v nezamestnanosti a starobnými dôchodkami z hľadiska práva Spoločenstva.

Poistenie v nezamestnanosti a starobné dôchodky, ako aj iné oblasti sociálneho zabezpečenia, ostávajú výlučne vecou členských štátov. Európska únia pri súčasnom stave dohôd zasahuje iba v rámci subsidiarity prostredníctvom nariadení koordinujúcich vnútroštátne režimy sociálneho zabezpečenia, a to na základe piatich zásad: rovné zaobchádzanie medzi európskymi občanmi, jedinečnosť uplatniteľných právnych predpisov, zachovanie nadobudnutých práv, zachovanie práv v procese nadobúdania (sčítanie dĺžky zamestnania a dĺžky pobytu a proporcionálne vyplácanie dávok) a lojálna spolupráca medzi štátmi a inštitúciami. Európska únia nemôže v žiadnom prípade nahrádzať členské štáty.

Tieto zásady koordinácie však nanešťastie neriešia všetky problémy spojené s pohybom umelcov. Umelci, zväčša zamestnanci, z dôvodu veľkej mobility doplácajú na nedostatočnú harmonizáciu: svoje právo na voľný pohyb môžu uplatňovať iba pri ohrozenom poistení v nezamestnanosti a často zníženom starobnom dôchodku, rozdrobenom medzi všetky štáty, v ktorých sa ich činnosť uskutočňovala: rôzne štatúty, v rámci ktorých je ich činnosť v rôznych členských štátoch vykonávaná, prerušujú skúšobné obdobia a neumožňujú umelcom zachovanie, prípadne prístup k nároku na dávky v nezamestnanosti, na krátkodobý alebo predĺžený pobyt. V iných štátoch zložitosť a pomalosť administratívnych postupov prispieva k neplateniu sociálnych príspevkov, strate nárokov, rozdrobeniu vyplácania starobného dôchodku medzi viaceré národné inštitúcie, z ktorých každá sa riadi svojimi vlastnými pravidlami, rekonštrukcia rozkúskovaných kariér naráža na neprekonateľné ťažkosti s dokazovaním. Právo Spoločenstva je pri riešení týchto problémov bezmocné.

Situácia umelcov pracujúcich zvyčajne ako nezávislí sa našťastie vyjasnila po kauze BANKS z roku 2000: mechanizmus tzv. dočasného samovyslania1, schválený Európskym súdnym dvorom, im umožňuje ostať pripútaní k právnej úprave členského štátu, v ktorom zvyčajne vykonávajú svoju nezávislú činnosť, aj keď sú angažovaní ako nezávislí alebo zamestnaní v iných štátoch.

Štúdia vyvodzuje záver, že pri súčasnom stave je pre zamestnaných umelcov jediným riešením priradenie ich sociálneho spisu pod právnu úpravu jediného štátu a vytvorenie situácií dočasného vyslania. Iba vyslanie umožňuje zachovanie zákona pôvodného členského štátu, kde umelec zvyčajne pracuje ako zamestnanec. Tieto situácie si okrem rýchleho vydania formulárov E 101 inštitúciami vyžadujú, aby boli umelci angažovaní vysielajúcim podnikom do krajiny dočasného zamestnania. Štúdia naznačuje, že vysielanie môžu okrem zvyčajných kultúrnych podnikov uskutočňovať aj podniky produkujúce umelecké služby. Tieto služby môžu vykonávať profesijné organizácie v každom členskom štáte. Už existuje niekoľko príkladov v Belgicku2 a vo Francúzsku3. Pokiaľ ide o nezamestnanosť, profesijné organizácie môžu ako odpoveď na administratívnu pomalosť príslušných inštitúcií pri čakaní na oficiálny dokument používať a okamžite po

1 Maximálne na 24 mesiacov, toto obdobie však môže byť so súhlasom príslušných inštitúcií predĺžené.2 Sociálne úrady pre umelcov SMArt asbl.3 Podniky vykonávajúce tzv. portage salarial.


PE 379.20338

ukončení angažovania umelcom odovzdať dokument E 301, s kópiou pre príslušnú inštitúciu v oblasti nezamestnanosti.

Štúdia v oblasti starobných dôchodkov poukazuje na potrebu oveľa ambicióznejšieho projektu: vytvorenie orgánu Spoločenstva na správu dôchodkov profesionálnych umelcov, ktorý by spravoval dôchodkové nároky umelcov, ktorí vykonávali umeleckú činnosť počas veľkej časti svojej pracovnej kariéry. Všetky dôchodkové nároky týchto umelcov by boli členskými štátmi postúpené tomuto orgánu, podľa vzoru úradníkov Európskych spoločenstiev a európskych inštitúcií. Tento orgán by mohol vyplácať minimálny dôchodok financovaný napríklad z európskych administratívnych pokút. Parlament by mohol zveriť štúdiu tohto projektu Komisii.

Štúdia na presvedčenie príslušných orgánov, aby zaviedli alebo podporili takéto podnety, odporúča vypracovanie kompletnej a presnej dokumentácie popisujúcej situáciu. Na jednej strane požiadaním Správnej komisie pre sociálne zabezpečenie, aby v spolupráci s EUROSTATOM vypracovala štatistickú a faktickú štúdiu o profesijnej situácii umelcov v Európe (profesijné toky, profesie, štatúty v pracovnom práve a sociálnom zabezpečení, dĺžka zamestnania v zahraničí, situácie dočasného vyslania atď.), o spôsoboch a trvaní vydávania európskych formulárov (E 101 – vyslanie; E 301 – nezamestnanosť), o dĺžke posudzovania dôchodkových spisov umelcov, ako aj výšky starobného dôchodku, o výške starobných dôchodkov a príčinách strát dôchodkových nárokov. Na druhej strane vyzvaním profesijných organizácií a združení sektora a umeleckých odborov, aby predložili sériu praktických prípadov do siete SOLVIT. Zhodnotenie (existujúce riešenia a nedostatky) bude predložené Komisii a správnej komisii na preskúmanie.

Správna komisia pre sociálne zabezpečenie by prostredníctvom rozhodnutia mala prijať konkrétne orientované zjednodušujúce, urýchľujúce a prioritné4 opatrenia pre vydávanie administratívnych dokumentov E 101, E 301. Pri posudzovaní dôchodkových spisov umelcov je potrebné, aby navrhla zrušenie možnosti členských štátov nevyplácať dôchodky pri dĺžkach poistenia kratších ako jeden rok, ktorú členským štátom zaručuje právna úprava Spoločenstva, a prostredníctvom odporúčania vyzvala členské štáty, aby zobrali do úvahy všetky dôkazy o zamestnaní pri rekonštrukcii pracovnej kariéry umelcov.

4 Zložitosť ich sociálnej situácie dáva oprávnenie na určité uprednostňovanie.


PE 379.20339

Povzetek

Študija predstavlja nadaljevanje prve študije, ki jo je naročil Evropski parlament, o statusu umetniških ustvarjalcev v Evropi in ki je bila objavljena v avgustu 2006. V njej so bili opisani inovativni ukrepi, ki so jih nekatere države članice Evropske unije sprejele na področju socialne in davčne zakonodaje, da bi izboljšale družbeno-ekonomski položaj avtorjev in umetniških izvajalcev. Ta študija poglobljeno analizira zakonodajo Skupnosti na področju zavarovanja v primeru brezposelnosti in pokojninskega zavarovanja.

Zavarovanje v primeru brezposelnosti in pokojninsko zavarovanje, enako kot druga področja socialne varnosti, sta v pristojnosti držav članic. Na podlagi obstoječih pogodb posreduje Evropska unija v skladu z načelom subsidiarnosti le z uredbami, ki usklajujejo nacionalne sisteme socialne varnosti na podlagi petih načel: enaka obravnava vseh evropskih državljanov, enovitost izvršne zakonodaje, ohranitev pridobljenih pravic, ohranitev pričakovalne pravice do pokojnine (seštevek delovnih obdobij ali bivanja in upravičenost do sorazmernih izplačil) ter lojalno sodelovanje med državami in institucijami. Unija ne more v nobenem primeru nadomestiti držav.

Ta usklajevalna načela pa na žalost ne morejo rešiti vseh težav v zvezi s pretokom umetnikov. Zaradi njihove velike mobilnosti so zaposleni umetniki zaradi pomanjkljive uskladitve prikrajšani: imajo pravico do prostega pretoka, vendar je zato pogosto ogrožena njihova socialna varnost, zlasti zavarovanje v primeru brezposelnosti, njihova pokojnina je pogostokrat zmanjšana in razdrobljena med vse države, v katerih se odvija njihova dejavnost: zaradi različnih pravnih položajev, v okviru kateri opravljajo svojo dejavnost v državah članicah, se prekinja delovna doba in se jim ne omogoča ohranjanje pravic v primeru brezposelnosti; kratka ali dolga delovna bivanja v drugih državah članicah; kompleksnost in počasnost upravnih postopkov spodbujajo neplačevanje socialnih prispevkov; izguba pravic; razdrobljenost plačil v pokojninsko blagajno različnih nacionalnih institucij, kjer vsaka upošteva svoje predpise dodeljevanja pravic; sestavljanje razdrobljenih poklicnih poti: vse to predstavlja nepremostljive težave. Zakonodaja Skupnosti je nemočna pri reševanju vseh teh težav.

Položaj umetnikov, ki običajno opravljajo samostojno dejavnost, je na srečo jasen po zadevi BANKS iz leta 2000: mehanizem, da sami sebe napotijo na delo v drugo državo1, ki ga je potrdilo Sodišče, jim omogoča, da ostanejo vezani na zakonodajo države članice, kjer običajnoopravljajo svojo samostojno dejavnost, tudi če so zaposleni kot samostojni delavci ali delojemalci v drugih državah članicah.

Za zaposlene umetnike je iz študije razvidno, da je v sedanjih razmerah edina rešitev ta, da se vključi socialne pravice umetnikov v zakonodajo ene same države članice ter se tako omogoči začasno lastno napotitev na delo v drugo državo. Samo "lastna napotitev" omogoča ohranjanje zakonodaje izvorne države, kjer je umetnik običajno zaposlen. Poleg tega nastalo stanje zahteva, da institucije hitro izdajo obrazce E 101, da umetnike zaposli podjetje, "ki jih napoti" v državo začasnega dela. Študija predlaga, da poleg običajnih podjetij s področja kulture, lahko napotitev izvršijo podjetja, ki proizvajajo umetniške storitve. Te podjetja lahko ustanovijo umetniški ustvarjalci v vsaki državi članici. Obstajajo že primeri v Belgiji2 in Franciji3.

1 Za največ 24 mesecev, vendar se to obdobje lahko podaljša v soglasju s pristojnimi institucijami.2 Socialne storitve za umetnike SMArt asbl. 3 Podjetja "portage salarial" (sistem krovnih podjetij).


PE 379.20340

Kar zadeva področje brezposelnosti, da bi omilili administrativno počasnost pristojnih institucij, bodo izvajalci lahko uporabili in takoj po koncu zaposlitve, v pričakovanju uradnega obrazca, posredovali umetnikom dokument E 301 za umetniške ustvarjalce s kopijo pristojni instituciji o prekinitvi dela.

Na področju pokojninskih prispevkov pa je študija ugotovila potrebo po mnogo bolj ambicioznem projektu: oblikovanje organa na ravni Skupnosti, ki bo gospodaril s pokojninami umetniških ustvarjalcev in določal pravice do pokojnine za pridružene umetnike na podlagi opravljanja umetniške dejavnosti pretežni čas njihove delovne dobe. Vse pokojninske pravice teh umetnikov bodo države članice prenesle v ta organ, kot to velja že za uradnike Skupnosti in evropskih institucij. Ta organ bo lahko med drugim določil najnižjo pokojnino, ki bo financirana, denimo, iz evropskih administrativnih denarnih kazni. Parlament bi lahko študijo o tem projektu zaupal Komisiji.

Da bi prepričali pristojne oblasti, da sprejmejo ali podprejo te pobude, študija priporoča oblikovanje popolne in natančne dokumentacije o sedanjem stanju. Najprej bi Upravno komisijo za socialno varnost pozvali, naj v sodelovanju z EUROSTATOM izdela statistično in podatkovno študijo o poklicnih razmerah umetnikov v Evropi (pretok delovne sile, poklici, statuti s področja delovne zakonodaje in socialne varnosti, trajanje dela v tujini, okoliščine dela v drugih državah, …), načini, poti in trajanje za izdajo evropskih obrazcev (E101 – delo v drugih državah; E 301 – brezposelnost), trajanje obdelave podatkov iz pokojninske dokumentacije umetnikov ter višina zneska, zneski in razlogi za izgubo pravice do pokojnine. Nato bi pozvali organizacije, poklicna združenja s področja umetnosti ter sindikate umetnikov, naj službi SOLVIT predložijo v obravnavo vrsto praktičnih primerov. Zaključki (že obstoječe rešitve in slabo delovanje) bi bili posredovani v obravnavo Komisiji in Upravni komisiji.

Upravna komisija za socialno varnost bi lahko s sklepom sprejela določene ukrepe za poenostavitev, pospešitev in dodelitev prednosti postopku4 za izdajo upravnih dokumentov E101 in E301 za obdelavo pokojninske dokumentacije umetnikov, predlagala, da se z uredbami Skupnosti ukinejo pristojnosti držav, da ne izplačajo pokojnine za zavarovalna obdobja krajša od enega leta, ter s priporočilom pozvala države članice, naj upoštevajo vse dokaze o zaposlitvi za oblikovanje celotne delovne dobe umetnikov.

4 Kompleksnost njihovega socialnega stanja bi opravičila prednostno obravnavo.

Policy Department Structural and Cohesion Policies · Mobility of Artists and social Security iii PE 379.203 Contents Page CS Mobilita umělců a sociální zabezpečení 1 DE Mobilität

Documents