Pedagogická fakulta - Theses.cz

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra hudební výchovy

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Bc. Klára Hašpicová

Vznik, vývoj a význam Osvobozeného divadla a

Semaforu v kontextu doby

Olomouc 2017 Vedoucí práce: Mgr. Filip Krejčí, Ph.D.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením pana Mgr. Filipa

Krejčího, Ph.D. a že jsem v seznamu literatury uvedla všechny použité zdroje.

V Olomouci dne 8. 12. 2017

……………………………………….

Klára Hašpicová

Poděkování

V prvé řadě bych chtěla poděkovat mému vedoucímu práce panu Mgr. Filipu Krejčímu, Ph.D.

za jeho čas, který mi věnoval a ochotu. Dále chci poděkovat mé rodině a přátelům, kteří mě

po celou dobu studia podporovali.

ANOTACE

Jméno a příjmení: Bc. Klára Hašpicová

Katedra: Hudební výchovy

Vedoucí práce: Mgr. Filip Krejčí, Ph.D.

Rok obhajoby: 2017

Název práce: Vznik, vývoj a význam Osvobozeného divadla a Semaforu

v kontextu doby

Název v angličtině: Creation, evolution and importance of the Osvobozené

divadlo and Semafor in context of time

Anotace práce: Práce se zabývá vznikem a vývojem Osvobozeného divadla,

jejich hlavními protagonisty a hrami. Dále se práce zabývá

divadlem Semafor, jejich hlavními protagonisty a hrami a

politickým a historickým kontextem obou divadel

Klíčová slova: Osvobozené divadlo, Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav

Ježek, divadlo Semafor, Jiří Suchý, Jiří Šlitr

Anotace v angličtině: The work is concerned with the origin and development

theatres: Osvobozené divadlo and Semafor, main

protagonists and plays and political and historical contect of

both the theatres

Klíčová slova v angličtině: Osvobozené divadlo, Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav

Ježek, Semafor,Jiří Suchý, Jiří Šlitr

Přílohy vázané v práci: Příloha č. 1: Ukázka z divadelní revui Ostrov Dynamit

Příloha č. 2: Ukázka z divadelní hry Golem

Příloha č. 3: Foto Ježka s Werichem před odletem do exilu

Příloha č. 4: Foto Voskovce, Wericha, Ježka a Honzla

Příloha č. 5: Foto Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra

Příloha č. 6: Dnešní vzhled divadla Semafor

Příloha č. 7: Foto Jiřího Suchého a Jitky Molavcové

Rozsah práce: 83 stran (109 403 znaků)

Jazyk práce: Český

OBSAH

Úvod ........................................................................................................................................ 8

1 POMĚRY V ČESKOSLOVENSKU PŘED VZNIKEM OSVOBOZENÉHO

DIVADLA .............................................................................................................................. 9

1.2 Červená sedma .............................................................................................................. 9

2 OSVOBOZENÉ DIVADLO ............................................................................................ 14

2.1 Vznik a vývoj Osvobozeného divadla ........................................................................ 14

2.3 Hry .............................................................................................................................. 16

2.4 Hlavní protagonisté Osvobozeného divadla ............................................................... 21

2.4.1 Jan Werich ............................................................................................................... 21

2.4.2 Jiří Voskovec ..................................................................................................... . 24

2.4.3 Jaroslav Ježek .................................................................................................... . 27

2.4.4 Působení Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka v divadle ............. . 30

2.5 Situace v Československu po uzavření divadla .......................................................... 36

3 OSVOBOZENÉ DIVADLO V KONTEXTU KULTURNÍHO A POLITICKÉHO

VÝVOJE ............................................................................................................................... 38

3.1 Kultura ........................................................................................................................ 38

3.2 Politika ........................................................................................................................ 38

4 SITUACE V ČESKOSLOVENSKU PŘED VZNIKEM DIVADLA SEMAFOR ...... 44

4.1 Kultura ........................................................................................................................ 44

4.2 Politika ........................................................................................................................ 45

5.1 Vznik a vývoj Semaforu ............................................................................................. 48

5.2 Hry Semaforu .............................................................................................................. 50

5.3 Hlavní protagonisté divadla Semafor ......................................................................... 59

5.3.1 Jiří Suchý ........................................................................................................... . 59

5.3.2 Jiří Šlitr .............................................................................................................. . 61

6 DIVADLO SEMAFOR V SOUČASNOSTI ................................................................... 64

7 PARALELY MEZI DIVADLY Z HLEDISKA KULTURNÍHO A POLITICKÉHO

VÝVOJE ............................................................................................................................... 66

7.1 Kultura ........................................................................................................................ 66

7.2 Politika ........................................................................................................................ 67

Závěr ..................................................................................................................................... 70

ZDROJE ............................................................................................................................... 71

8

Úvod

Ve své diplomové práci se budu zabývat historickým kontextem doby před vznikem

Osvobozeného divadla a kulturní a politickou situací v Československu za doby fungování

divadla. Dále se zaměřím na hry, které byly v divadle představeny, a na životy hlavních

protagonistů, kterými byli Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek. Také budu uvádět

historický kontext doby před vznikem divadla Semafor, kulturní a politickou situaci

v Československu a hlavní protagonisty, jimiž byli Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Budu zmiňovat i

jejich hry.

Cílem mé práce je shrnout všechny poznatky o obou divadlech. Uvést jejich vývoj,

seznámit s hlavními představiteli a hrami.

Další kapitoly práce se budou týkat kulturních a politických poměrů v dané době

a paralel mezi jednotlivými divadly. Divadlo Semafor, jeho hlavní zakladatel a protagonista

Jiří Suchý se hlásil vždy k Osvobozenému divadlu, které vychází z jeho humoru a bere ho

jako hlavní zdroj semaforského humoru (zdroj: http://www.semafor.cz/).

Tohle téma jsem si zvolila proto, že mě velmi zajímaly životy a tvorba již zmíněných

hlavních protagonistů Osvobozeného divadla. Již od základní školy jsem si oblíbila a

prozpěvovala jejich písně.

9

1 POMĚRY V ČESKOSLOVENSKU PŘED VZNIKEM

OSVOBOZENÉHO DIVADLA

Československo se v té době vzpamatovávalo z 1. světové války, která byla v letech

1914–1918. Osvobozené divadlo začalo vznikat v roce 1920, tedy dva roky po skončení války

a zároveň se začínal formovat český stát. Prvním prezidentem byl zvolen 14. listopadu 1918

Tomáš Garrigue Masaryk, který věřil v demokratický stát. O demokracii říkal: „Demokracie

je názor na život, spočívá v důvěře v lidi, v lidskost a lidství“1. V této době se nabízela otázka,

zda by se měla kultura československého státu postavit na tradičních našich hodnotách, nebo

na hodnotách mezinárodních, aby byly země více kosmopolitní. „Ve spojení s tímto

konfliktem, začala brzy vznikat česká avantgardní scéna, tvořená mnoha generačně

a částečně i názorově rozdílnými skupinami umělců. Z nich pak jedna z nejzásadnějších –

skupina Devětsil, s níž se neodmyslitelně pojí počátky Osvobozeného divadla“2.

Osvobozené divadlo vzniklo po válce v nově vytvořeném československém státu. Tato

doba byla pro tento vznik velmi příznivá a optimistická, z hlediska společenských, kulturních

a politických podmínek. Toto období bohužel dlouho netrvalo. Nejvíce náš stát zasáhla

celosvětová hospodářská krize, která započala krachem na newyorské burze 24. října roku

1929. Na samostatné Československo dolehla sice až v roce 1931, ale zato v plné síle. „Právě

zde se začínají v plné míře projevovat rozpory a sociální nerovnováha různých částí

Československa, které vedou k posílení národního socialismu jednotlivých etnických skupin,

žijících na území republiky a jeho pozdější postupné radikalizaci“3.

1.2 Červená sedma

Na místě pozdějšího Československa v době okolo první světové války nebyla žádná

scéna, která by se věnovala kabaretu. Možná proto Osvobozené divadlo bylo zprvu přijato

velmi kladně, protože autoři divadla přišli s něčím zábavným a novým.

1 EMMERT, František. Průvodce českými dějinami 20. století. Brno: Clio, 2012. s. 87. ISBN 978 80–905081–0- 2 STARCOVÁ, Helena. Obraz dějin v hrách Osvobozeného divadla. Bakalářská práce. Praha: Univerzita

Karlova, 2014, s. 6. 3 STARCOVÁ, Helena. Obraz dějin v hrách Osvobozeného divadla. Bakalářská práce. Praha: Univerzita

Karlova, 2014, s. 6.

10

Kabaret Červená sedma založil Jiří Červený. Nejprve vznikl spolek z nápadu studentů

královéhradeckého gymnázia, který pojmenovali Sebevzdělávací sdružení studentské.

„Studenti se scházeli k nejrůznějším debatám, recitacím, půjčovali si knihy a celkově se

snažili o intelektuální růst studentstva. Tento kroužek ovšem příliš dlouho nevydržel a rozpadl

se, ale několik z jeho členů se rozhodlo v nastolených aktivitách pokračovat“4. Roku 1904 po

rozpadu tohoto kroužku vznikla Mansarda, k níž se později připojil spolek Mrtvolna. Členem

Mrtvolny, což byl také studentský spolek, byl právě Jiří Červený. Mansarda byla spíš zábavná

a Mrtvolna především seriózní, takže se skvěle doplňovaly. Již zde můžeme vypozorovat

první náznaky vzniku kabaretu. Z původní Mansardy tedy vznikl roku 1909 kabaret s názvem

Červená sedma. Když spolužáci z Hradce Králové odešli do Prahy za účelem studia,

nepřestali se stýkat. Proto se jim kabaret podařilo vytvořit.

S Jiřím Červeným u vzniku stáli ještě Karel Seinfeld, Oto Pik, Míla Beránek a bratři

Antonín a Zdeněk Formánkovi. „Název kabaretu vznikl spojením jména hlavního zakladatele

a sedmy, kterou si aktéři zvolili proto, že jich bylo šest. Vzali si příklad z Dumasových Třech

mušketýrů, kteří ve skutečnosti byli také čtyři“ 5.

Hlavní důvod, proč vznikl tento spolek, byla „laciná zábava“. Chtěli lidem přinést

zábavu novou. Hlavním jejich nástrojem byl text, jelikož byli kabaret literární. „A jelikož

podle svých kritérií nenacházeli ve své době žádné vhodné cizí předlohy pro veřejné umělecké

provozování, rozhodli se raději pro vlastní autorskou tvorbu“6. Nejdříve přejímali díla

s parodiemi, která už existovala, ale později si psali především vlastní texty.

Jejich první veřejné představení odehráli na pražském Výstavišti, kde se konala

všestudentská slavnost, 6. června 1910. Předvedli zde parodii na operu Carmen od Geogese

Bizeta.

Červená sedma pak fungovala dále ještě několik let jako amatérský spolek a neměla

stálou scénu. Jejich představení se konala na základě pozvání ve školách, sokolovnách nebo

kulturních domech. Ke kabaretu se postupem času začali přidávat i další členové.

4 VÍTKOVÁ, Eva. Kabaret Červená sedma ve světle materiálů archivu Českého rozhlasu. Bakalářská práce.

Univerzita Karlova, 2012, s. 10. 5 VÍTKOVÁ, Eva. Kabaret Červená sedma ve světle materiálů archivu Českého rozhlasu. Bakalářská práce.


Univerzita Karlova, 2012, s. 11.

11

„Mezi jinými např. básník Josef Mach, právník Viktor Klíma, dále Karel Balling (který byl

pak jedním z nejdéle působících členů), na podzim roku 1913 se přidal Eduard Bass. Za

zmínku stojí, že v nepsaných stanovách Sedmy bylo i toto pravidlo: Členem Červený sedmy

nemůže se nikdy státi žena“7.

Bylo odehráno mnoho představení. Kritika nebyla, a tak se repertoár dále slibně

rozrůstal. Proto dva členové (J. A. Kubišta a K. Balling) zažádali 30. dubna 1914, aby mohli

pořádat kabaretní večery v Praze. „Povolení jim udělili a mohli tedy vystupovat za peníze. Po

začátku 1. světové války museli někteří členové Sedmy narukovat a tím pádem se její činnost

na nějakou dobu pozastavila“8. Na scénu se vrátili roku 1915 do paláce Rokoko, kterou tehdy

vedl Karel Hašler. „S tím ale měla Sedma poměrně velké rozpory, nesdíleli stejné názory,

Hašler často neschvaloval texty ani hudbu Sedmy, dá se říct, že si vzájemně dělali

naschvály.“9. Karel Hašler měl i jiné závazky, a tudíž se nevěnoval jen Rokoku. Na jeho

místě se vystřídal i Eduard Bass, kterým si Červená sedma Rokoko podmanila. Bass Rokoko

vedl do konce sezóny roku 1917, kdy odešel. Přesto Červená sedma měla stále pokračovat.

„V roce 1918 se ale vrátil zpět Karel Hašler, který si vydobyl popularitu u obecenstva svými

vlasteneckými písněmi a zastřel tím v té době i vystoupení Sedmy, tu navíc zastiňovaly

i groteskní výstupy Ference Futuristy a Vlasty Buriana“10. Za tohoto stavu z Rokoka odešli

15. dubna 1918 režiséři a všichni členové Červené sedmy.

V srpnu roku 1918 se všichni ze Sedmy přesunuli do vlastního sálu v hotelu Centrál,

který se nacházel v Hybernské ulici, kde na sebe první představení nenechalo dlouho čekat.

Konalo se již 3. října téhož roku.

Následujícího roku 13. ledna získala Sedma oprávnění provozovat kabaretní

vystoupení a byla zapsána jako firma s názvem „Červená sedma, společnost pro pěstování

umění jevištního, společnost s. r. o., se sídlem v Praze“11.







12

Toto oprávnění měli do konce roku. Sedma v hotelu Centrál působila tři sezóny a snažila se

prosadit i v Brně, kde si chtěla otevřít pobočku, ale toto snažení bylo neúspěšné. Únor roku

1920 byl pro Sedmu stěžejní. Převzala správu nad Rokokem a vytvořila z něj revuální divadlo

a tabarin (noční zábavní podnik), který dostal název Grigri.

Členové Sedmy měli starosti s provozem. Nakonec se ještě k tomu přidaly finanční

problémy spojené se špatným hospodařením. Tato situace vyústila v roce 1920 k rozpuštění

Sedmy. Zůstali zde jen tři členové a to Dréman, Hvižďálek a Červený. Tito se ještě snažili

o to, aby spolek „přežil“. Vystupovali v sezóně 1921–1922 denně spolu s externími členy,

kterými byli G. R. Opočenský, J. Herold, R. Jurist a po návratu ze Sovětského svazu

i Jaroslav Hašek. Nějakou dobu zde působil i Vlasta Burian, v únoru roku 1921 se vrátil zpět

k Hašlerovi, který v té době vedl Lucernu.

I když sezóna byla celkem úspěšná, skončila předčasně už v dubnu 1921. „Smlouva na

další rok sice byla podepsána, sezóna zahájena, ale finanční přínos nebyl podle majitele

hotelu dostatečný“12. Poslední představení se odehrálo v hotelu Centrál 3. října 1921, což

bylo přesně tři roky po premiéře.

Návštěvnost byla malá a s tím spojené výnosy nebyly zrovna vysoké. Protože tento

stav byl nadále neudržitelný, Sedma se rozhodla odehrát poslední představení a to 19. března

1922. Poté byl celý majetek rozprodán pod cenou. Tímto aktem firma „Červená sedma,

společnost s. r. o.“ přestala definitivně existovat.

Báseň od Jiřího Červeného k zamyšlení:

MOJE ULIČKA

„Já neříkám to právě rád,

že nedostal jsem v žití řád,

ni za Rakouska velkou zlatou,

ni stříbrnou, ni bronzovatou.

Ačkoliv jsem pak v koncentráku seděl

po dlouhou řadu nepříjemných neděl,

medajli nemám revoluční,

jak mají jiní pracovníci hluční – a tuční.



13

Tak poslyšte mě, drazí páni,

mám aspoň jedno malé přání:

Na Kampě je jedna ulička,

tak úzká a tak maličká,

do Hroznové tam vede z Kampy,

nejsou tam č. p., nejsou lampy,

je to jen jaksi malý průchod,

tak malý, jako je můj důchod.

Nešlo by udělati z něho

na mojí počest uličku Jé Červeného?

Tam duch můj byl by jako zašit

a tam bych po smrti moh´ strašit“13.

13 ČERVENÁ, Soňa. Stýskání zakázáno. Brno: Opus musicum, 1999. s. 93. ISBN 978-80-903211-7-5

14

2 OSVOBOZENÉ DIVADLO

2.1 Vznik a vývoj Osvobozeného divadla

První náznaky vzniku se objevily 15. května 1923, kdy skupina studentů, která se

nazývala „Volné sdružení posluchačů dramatické konzervatoře pražské, hrající s laskavým

svolením rektorátu“, zahrála první hru, která se tvářila jako komedie s názvem Kithairon

v pražské Měšťanské besedě. Tato hra pojednává o athénských dětech, které byly znetvořené

či tělesně postižené na hoře Kitharion. Hru napsal a režíroval Jiří Frejka (režisér a divadelní

teoretik). V říjnu roku 1923 se tato skupina studentů přejmenovala na Osvobozené divadlo

podle překladu Tairovovy knihy z němčiny Dasentfeesstle Theater. S tímto jménem poprvé

účinkovalo 17. října 1925 na dvou místech, proto se musela rozdělit na dvě části. První, která

byla vedená Jiřím Frejkou, vystoupila v Bratislavě a druhá vystoupila s hrou Periferie

Františka Langra v divadle v Teplicích. Tyto hry nebyly typické pro Osvobozené divadlo, ale

hrály se pouze pro získání finančních prostředků. Jiří Frejka se stal velmi populárním

a známým režisérem. Díky tomu dostal nabídku od Karla Teigeho, aby se připojil se svou

skupinou k Devětsilu. Frejka sice přijal nabídku od Teigeho, ale chtěl nezávislost

Osvobozeného divadla na Devětsilu.

Osvobozené divadlo tímto připojením získalo novou stálou scénu, která se jmenovala

Na Slupi. Zahájilo zde své působení představením dvou středověkých her. Byly to hry Fraška

o mistru Vilímovi a Mastičkář.

Oficiální datum, kdy Osvobozené divadlo zahájilo svůj provoz, je 8. února 1926,

obnovenou premiérou cirkusu Dandin v sále Na Slupi. Soubor studentů díky tomu začíná

rozšiřovat svůj repertoár, pravidelně vystupovat a nabírat nové členy. „Vynakládá víc

prostředků na reklamu a přijímá také – mimo jiné i pro potřebu popularizace – první

programové prohlášení, ve kterém jsou shrnuty hlavní zásady, jimiž se má do budoucna řídit:

„Osvobozené divadlo chce umění, které je aktuální, chce umění aktuality. Chce hledat

umělecký svět nepatetický a neromantický, svět jasný a lyrický, chce překvapivé umění

fantazie. Herec Osvobozeného divadla musí působiti kouzlem své osobnosti a precizností

svého umění, rozmanitostí a množstvím svých pohybů. Organizuje práci pro dosažení

maximálního účinku na obecenstvo. Zpracovává účelně jevištní materiál lidský i věcný.

15

Programem Osvobozeného divadla je: čistota a přesnost umělecké práce, učiniti divadlo

přístupné všem, jednak cenami ne vyššími než ceny kina, jednak přiblížením jeviště diváku

veselostí, vtipem a úplným zaujetím diváka“14.

Pro soubor byl největším přínosem příchod Jiřího Honzla. Ten se již ve 20. letech

zabýval organizací proletářského ochotnického divadla, které mělo do života vnést nové

způsoby dramatické kolektivní práce a mělo být určeno pro dělnické publikum. Byl mnohem

více zkušenější než Jiří Frejka. Oba měli stejný zájem o lidové komediantství, film, cirkus

a renesanční karnevalovou zábavu. Honzl se seznámil teoreticky i prakticky s tvorbou ruských

představitelů revoluční avantgardy, kterými byli Tairov, Mejerchold, Vachtanov a Granovský.

„Na podzim roku 1925 pobývá v Moskvě jako člen delegace Společnosti pro hospodářské

a kulturní sblížení s novým Ruskem“15. Téhož roku vydal knihu Roztočené jeviště, ve které

vyjadřoval své názory na úpadek tradičních forem a na možnosti jejich obnovení.

Ještě před rokem 1926 byl Honzl považován za teoretika, ale od tohoto roku se

pokouší v Osvobozeném divadle realizovat svůj program. Frejka naopak dále rozvíjí svoji

kabaretní představu, ve které by byly stále charakterové figury jako v komedii dell´arte, avšak

přetvořené do moderního pojetí (např. královna krásy Miss Czekoslovakia), „Honzl sahá po

exkluzívních literárních předlohách, zejména z okruhu francouzských modernistů, Ribémont-

Dessaignese, Apollinaira, Marinettiho, nebo po jejich spřízněných duších z okruhu autorů

poetismu, Nezvala, Vančury, Hoffmeistra a dalších“16. Klade důraz na skvělé nastudování,

s herci konzultuje gesta a pohyb. Nemá rád improvizaci, herci by se sice měli rozhodovat

a pracovat svobodně, přesto ale tak, jak nakonec určí režisér. „Divadelní prostředí má podle

jeho představ mít lyrický a fantaskní charakter, v němž je logika běžného jednání zrušena

a zastupuje ji uvolněná básnická obrazotvornost. Jsou to hry plné překvapení i nečekaných

proměn, ironie a satira se v nich střídá s poezií a divácká představivost je nucena pracovat na

plné obrátky.

14 PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost,

1981. s. 16, 17. 15 PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost,

1981. s. 17. 16 PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost,

1981. s. 18.

16

Balónky, megafony, figuríny, míče a desítky dalších předmětů jsou nadány novými významy

a spoluúčinkující ve hře jako doplněk a katalyzátor hercova projevu“17. Honzlovy inscenace

byly tedy založeny hlavně na metaforách.

A jaký byl ohlas u obecenstva?

„Mladí lidé, spřízněni generačně se souborem, dokázali obvykle i při malé návštěvě

udržet dobrou náladu večera a povzbudit herce svými sympatiemi“18. Celkově byl zájem

diváků o tato experimentální divadla tak malý, že se inscenace nedočkaly mnoha repríz.

Naopak Frejkovy inscenace byly lidem mnoho bližší než Honzlovy. Byly uvolněné,

hravé a vyskytovaly se zde lidové vtipy nebo parodie. Tím započaly spory mezi Honzlem

a Frejkou. Následkem toho došlo roku 1927 k rozpuštění kolektivu.

Osvobozené divadlo stále tvořilo velmi důležitou část kulturní scény za doby první

republiky. Bylo to hlavně z důvodu, že zde dostali možnost uplatnit se jak začínající herci, tak

se zde provozovaly experimentální hry. To umožňovalo rozvíjet avantgardní divadlo

v českých zemích, na které později navázal Jan Werich se svým divadlem (Divadlo V+W)

a později i divadlo Semafor.

2.3 Hry

- Vest pocket revue – Hra byla poprvé uvedana 19. dubna 1927 ve dvoraně Umělecké

besedy a měla celkem 208 repríz. Jako první z her zaznamenala velký úspěch. Hra je

vlastně takovou parodií na tehdejší situaci v českém umění, zejména v literatuře.

„Celá hra je tedy v podstatě seskupením několika travestií a parodií: na pokleslou

četbu, na konvenční divadlo i na ultramoderní teorie avantgardy“19.

Přestože v té době bylo v Praze nejméně deset kabaretů a revuálních scén, ve kterých

si komici stříleli z četby, z divadla a malířských výstav, účinek tohoto vtipkování nebyl už

dávno jistý. Právě proto V+ W přišli s humorným uměleckým manifestem, aby upoutali

pozornost a odlišili se.


1981. s. 18. 18 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 18. 19 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném J. divadle. Praha: Práce, 1982. s. 39.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vest_pocket_revue

17

- Smoking revue – druhá hra měla premiéru 8. května 1928 rovněž v Umělecké besedě.

Záměrem bylo, aby se zopakoval úspěch stejně jako u Vest pocket revue. Je opět

laděna do revuální cesty kolem světa. Děj je o dvou ženách a dvou mužích, kteří na

sebe střídavě žárlí, pomáhají si v nesnázích, například na Macoše v krápníkových

jeskyních nebo v Mexiku, mezi které se pletou dva klauni: Pozitiv a Negativ (V + W).

- ...si pořádně zařádit – příběh této hry je o dvou kupcích, panu Leopoldovi

a Maxmiliánovi.

- Gorila ex machina čili Leon Clifton čili Tajemství Cliftonova kladívka – Premiéru

měla 28. listopadu v sále Adria na Václavském náměstí. Zajímavostí bylo to, že scéna

byla stavěna do dvou pater.

- Kostky jsou vrženy – premiéra byla 11. ledna 1929 opět v sále Adria. Hra měla 58

repríz a považuje za nejslabší ze všech, které Jiří Voskovec s Janem Werichem

napsali. Nejspíše to bylo tím, že autoři používali staré nápady. „Revuální honička je

tentokrát založena na wildeovském motivu oživlého obrazu. Malíř, kterého Miloš

Nedbal pojal v duchu excentrického Mistra Zrzavého s uměleckým vousem a baretem,

vytváří dílo, o které svádí boj několik kupců, ale v nejlepším dvě zobrazené figury

vystoupí z rámu (V + W coby Otokar a Ladislav Podobové) a nechají se střídavě stíhat

a střídavě unášet, tu v divadle mezi artisty a herci, tu zase v mexické prérii“20.

- Premiéra Skafandr – premiéra se konala 12. března v sále Adria, stejně jako dvě

předchozí a měla 61 repríz. Byla to poslední hra Jiřího Voskovce a Jana Wericha

v letech 1928–1929. Oproti hře Kostky jsou vrženy, byla toto veselohra o třech aktech,

kde má být minimum daných událostí, ale maximum zápletek.

- Líčení se odročuje – navazuje na předešlou hru. Měla pouhých 37 repríz, které byly

zahrány ani ne v období dvou měsíců. Hra se odehrává v Paříži.

Jedná se o skupinku gangsterů, jež se chtějí zmocnit kompromitujícího materiálu,

který je uložen v sejfu ministerstva kolonií.

- Fata morgana – premiéru měla tato hra 10. prosince 1929. Repríz bylo odehráno 117.

Díky ní získalo Osvobozené divadlo nový rozměr, jelikož mohla využít naprosto

všech moderností sálu U Nováků.


1981. s. 55.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Smoking_revue

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gorila_ex_machina&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostky_jsou_vrženy_(revue)&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Premiéra_Skafandr&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Líčení_se_odročuje&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fata_morgana_(revue)&action=edit&redlink=1

18

- Ostrov Dynamit – premiéra se konala 11. března roku 1930 a měla celkem 101 repríz.

„Revue se odehrává na malém polynéském ostrůvku, který sice není zanesen v žádné

mapě, nicméně už tu má svou filiálku jak anglikánská církev (reverend Christchurch),

tak jakási zámořská hospodářská společnost, jejíž zástupce Thomas Batha se pilně

snaží domorodce vysávat v duchu zásad koloniálního útisku, tedy s „úpěním,

skřípěním zubů a pláčem sirotků“. Je v tom ale háček – na ostrově vybuchuje každých

padesát letsopka Dynamit a chrlí páru, která v každém, kdo ji vdechne, vzbuzuje

dobrotu a lásku k bližnímu“21. Batha ale nepotřebuje, aby se z něj stal dobrák. Je

připravený se před rajskými parami ochránit plynovou maskou. Naneštěstí se zde

připletou dva plantážníci, kterými jsou Kozoroh a Rak. Ti zde způsobí zmatek a ztrátu

masky. Bathovi tedy nezbývá nic jiného než použít svůj ďábelský plán. Ještě předtím,

než sopka vybouchne, ji sám vyhodí dynamitem a tím se zároveň zbaví i šamanů

a náčelníků.

Plán ale nakonec ztroskotá. Bathův čínský sluha, který si nechá říkat Wu Fang,

se „s odpálením nálože opozdí, Dynamit vychrlí páru a všichni obyvatelé

ostrova utvoří za jásotu a tance manželské dvojice, jak to velí pravidla

happyendu“22.

- Sever proti jihu – hra, která měla 158 repríz s premiérou 1. září 1930. Podtitulem této

hry je „Válečná revue“.

- Don Juan a comp. – Premiéra byla 13. ledna roku 1931 a měla 114 repríz.

- Golem – Premiéra hry byla 4. listopadu 1931 a repríz bylo 186. Děj této hry je

v období panování Rudolfa II. Rudolfův dvůr je zcela pohádkový a neskutečný, proto

se zde mohou dít fantastické děje.

Například: „oživení mtrvoly za úplňku o půlnoci pod šibenicí, honička v podzemních

chodbách u hladomorny nebo dvorské intriky, při nichž se někdo tu schovává v truhle,

tu naslouchá za sametovou portiérou, tu zas prochází tajnými dveřmi“23.



1981. s. 73, 74. 23 PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost,

1981. s. 82.

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ostrov_Dynamit&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sever_proti_jihu&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Don_Juan_%26_comp.&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Golem_(hra)&action=edit&redlink=1

19

- Caesar – Hra s premiérou 18. března 1932, repríz 191. Děj hry se odehrává ve dvou

březnových dnech (13. a 14. března) roku 44 před Kristem.

- Robin zbojník – Premiéra této hry byla v roce 1932, 23. září. V této hře se autoři

pokusili zkarikovat některé rysy politických osobností ČSR.

- Svět za mřížemi – Premiéra proběhla 24. ledna 1933. Reprízována byla celkově 167x.

Je jakousi „americkou veselohrou“. Děj hry se odehrává v průmyslovém velkoměstě

Korku, což je metropole republiky Sonorie.

- Osel a stín – Tato hra měla 187 repríz a premiéru měla 13. října 1933, kterou zahájila

v Osvobozeném divadle novou sezónu. „Záměrem autorů nebylo vytvořit hru stylově

čistou a harmonicky vyváženou, naopak, chtěli, aby byla naplněna stejnými šokujícími

kontrasty jako veřejný život třicátých let“24.

- Slaměný klobouk – Premiéra hry byla 27. února 1934. Autorům šlo v této hře o rok

1900 a pak až o Slaměný klobouk. Vymínili si právo na experiment, který pouze

odpovídá jejich náladě, chuti a zájmu.

- Kat a blázen – Hra, která měla 114 repríz, začala sezónu roku 1934–1935 19. října

a vznikla na objednávku.

- Vždy s úsměvem – Tato hra byla reprízována 108x od 15. ledna roku 1935. „Patnáct

rozmanitých obrazů, které nepředstírají žádnou hlubší dějovou nebo kompoziční

souvztažnost, je zarámováno výstupem, který se odehrává v nebi“25. Přijde sem

Voskovec s Werichem a představí se svatému Petrovi (František Černý). Představí se

mu zpěvem na melodii Pochodu stoprocentních mužů.

- Panoptikum – Reprízována 120x a premiéru měla 9. dubna 1935. Scénky v této hře

na sebe navazovaly.

- Balada z hadrů – První drama Jiřího Voskovce a Jana Wericha, které mělo premiéru

28. listopadu 1935.

Ve svých 254 reprízách překonalo starý rekord hry Vest pocket revue (208).

24 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 129. 25 PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost,

1981. s. 119.

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Robin_zbojník&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svět_za_mřížemi&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/wiki/Osel_a_stín

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slaměný_klobouk&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kat_a_blázen

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vždy_s_úsměvem&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Panoptikum&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Balada_z_hadrů&action=edit&redlink=1

20

„Představuje v jejich tvorbě první skutečné drama se soustředěným, zhuštěným dějem

a leitmotivem, který je nejprve nadhozen v citaci, pak ilustrován ústředním příběhem

a nakonec umocněn katarzí, k níž celá hra cílevědomě míří“26.

- Nebe na zemi – Jde o dvojí příběh notáře Bartola a jeho manželky Amaranty, která ho

podvádí v jejich domě a lakomce, jež se nebojí vraždy jen proto, aby svého bratra

připravil o dědictví. Premiéru měla hra 23. září roku 1936 a repríz bylo 107.

- Rub a líc – Premiéra byla 8. prosince 1936. Hra reagovala na rozvrat republiky. Příběh

je zasazen do současného průmyslového velkoměsta, „které je sice vykresleno jako

ryze divadelní obraz skutečnosti, tedy syntézou obecně typických prvků, ale přesto se

dá neomylně lokalizovat do Československa“27.

- Panorama 1927–1937 – Premiéra byla 19. dubna 1937 s 85 reprízami. Tímto pásmem,

nikoliv hrou, byla ukončena sezóna Osvobozeného divadla v letech 1936–1937,

přičemž pásmo bylo sestavené ze scének předchozích her.

- Těžká Barbora – Hra začínala novou sezónu divadla v letech 1937–1938. Premiéru

měla 5. listopadu 1937 a repríz bylo zahráno 179. „Navazuje svým duchem, jak

podotkl v recenzi v Lidových novinách Eduard Bass, na tylovskou tradici lidových her

se zpěvy a tanci“28. Báchorka je situována do vymyšleného vlámského města Eidam.

- Pěst na oko aneb Caesarovo finále – Poslední hra, která měla premiéru 8. dubna 1938.

Je to jakési dovršení všeho, k čemu se Osvobozené divadlo, které bylo na scéně

dvanáct let, dobralo. „Pěst na oko shrnula poznatky a pracovní zásady, které se

postupně v Osvobozeném divadle vybrušovaly z původních spíše intuitivních nápadů

do promyšleného programu“29.

26 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 162. 27 PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost,


1981. s. 149. 29 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 191.

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nebe_na_zemi&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rub_a_líc

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Panorama_1927-1937&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Těžká_Barbora&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pěst_na_oko&action=edit&redlink=1

21

2.4 Hlavní protagonisté Osvobozeného divadla

2.4.1 Jan Werich

Byl divadelní a filmový herec, ale také filmový scénárista, dramatik a spisovatel. Spolu

s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem byl také významným představitelem české divadelní

avantgardy.

Jan Werich se narodil 6. února 1905 v Praze na Smíchově. Matka Gabriela Werichová,

rodným příjmení Choděrová byla zakladatelkou malostranského Sokola. Pocházela

z restauratérské rodiny. Její rodiče opustili hospodu, kterou měli na Zbraslavi, a šli do Prahy,

kde si její otec pronajal restauraci U Labutě. Tato restaurace byla v ulici Na Poříčí, kde dnes

stojí obchodní dům Bílá labuť. „Otec Vratislav Werich byl vrchní úředník v První české

vzájemné pojišťovně (proti škodám z ohně, krupobití, rozbití skel, dožití, úmrtí, věna) se

sídlem ve vlastním paláci ve Spálené ulici 76 v Praze“30. František Werich, což byl dědeček

Jana, měl obchod s prádlem taktéž ve Spálené ulici. V již zmíněné restauraci U Labutě byla

i zpěvní síň, kde Jan uviděl první kabaretní vystoupení. Vystupovali zde třeba Oldřich Nový

nebo Eduard Bass, což byli v té době uznávaní umělci.

Asi „tady se rodilo jeho budoucí umění pohybu, pohotovosti, připomínající právě kabaretní

mistry. Nejen ze snahy podobat se mistrům americké němé grotesky“31. Ale Werichovi rodiče

se brzo rozešli. Do péče dostal Jana otec, protože v té době to tak bylo běžné. Kdyby měli

dceru, tak by ji do péče získala matka. Jeho matka neustále otci něco vyčítala a otec se z toho

hroutil. Werich vyprávěl v rozhovoru s Jiřím Janouškem, že doma nebylo teplo. Asi i proto

neměl rád Vánoce ani Silvestra32. Se svým otcem bydlel v Kostelní ulici, odkud měl z domu

blízko do školy. Byl výborným studentem. Do páté třídy neměl na vysvědčení žádnou dvojku,

i když hodně často stonal.

30 CINGER, František. Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha. Praha: BVD, 2014. s. 15. ISBN 978-

80-87090-74-9. 31 CINGER, František. Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha. Praha: BVD, 2014. s. 16. ISBN 978-


80-87090-74-9.

22

„To v 1933 Ježek hovořil o Werichovi. „Werich dostal zase svou angínu a poslední tři

představení jsme byli nuceni zrušit, ale dnes už je mu celkem dobře“33.

Když byl ve čtvrté třídě, jeho otec musel odejít do rakousko – uherské armády. Werich

v tu dobu bydlel u svojí babičky Reginy Werichové v ulici Na Baště sv. Ludmily. Už v tomto

raném věku se u Wericha projevoval obrovský dramatický talent.

„Na rodiče moc nevzpomínal, byl spíše upnutý na své babičky. U babičky Choděrové

trávil hezké dny. Právě tam se potkával s bratrancem Jardou Kopeckým, což byl syn jeho tety

Julie, která byla sestrou jeho matky. Právě díky němu se potkal Werich s Jiřím Voskovcem,

který se tehdy jmenoval ještě Waschmann. Werich nemohl vědět, že blízko jeho babičky bydlel

i Jaroslav Ježek.

V roce 1923, kdy mu bylo osmnáct let, potkal svou budoucí ženu Zdeňku Houskovou.

1. července roku 1929 se vzali. Na svatbu šli pěšky a za 10 minut bylo po všem. Šli si pro pas,

aby mohli jet na svatební cestu do Paříže, poté jejich kroky směřovali za Hášou do

přeludárny, kde s ním měl divadelní poradu. Rodičům to řekl, jakoby nic. Werich totiž

nesnášel žádné oficiality.

Háša byl ekonomickým ředitelem Osvobozeného divadla. Jako svědek u toho setkání

byl i Jiří Voskovec, se kterým se Werich znal už od dob studia na gymnáziu v Křemencově

ulici“34. V roce 1927 s Voskovcem uvedli první hru Vest pocket revue, kterou chtěli

především pobavit své přátele. Proto zanechali studií na právnické fakultě a rozhodli se, že se

budou věnovat jen divadlu, a tak spolu začali působit v Osvobozeném divadle. „Stali se duší

tohoto uměleckého stánku“35.

Ve 20. letech se k nim přidal Jaroslav Ježek, který se věnoval hudebnímu doprovodu.

V hrách měl Jan většinou hlavní roli společně s Jiřím Voskovcem. Všechny hry do roku 1932

byly zábavné. Po tomto roce se zcela změnil charakter jejich her. Reagovali jimi na události,

které se u nás děly. Roku 1932 propukla v tehdejším Československu hospodářská krize.


80-87090-74-9. 34 CINGER, František. Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha. Praha: BVD, 2014. s. 17–19. ISBN

978-80-97090-74-9. 35 Jan Werich [online]. [cit. 6. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22582-jan-

werich.html

23

Začalo se zvyšovat politické napětí a blížila se 2. světová válka. V důsledku toho vznikla hra

Osel a stín, která reagovala na fašismus v Německu. Roku 1935 uvedl s Voskovcem hru

Balada z hadrů, která byla předlohou pro film Svět patří nám.

Na podzim roku 1938 přikázala vláda zavřít Osvobozené divadlo. Proto Jan Werich

spolu s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem emigrovali do USA. Hráli a účinkovali

v různých divadlech a ve vysílání amerického rozhlasu pro Československo.

Roku 1946 se Jan Werich s Jiřím Voskovcem vrátili zpět do vlasti a pokračovali ve

svém Divadle V+W. Jaroslav Ježek zůstal v emigraci v USA. Pokusili se i obnovit

Osvobozené divadlo, ale bohužel neúspěšně. Voskovec pak v roce 1948 emigroval do Paříže,

ale Werich zůstal v Praze. Až do odchodu do penze pracoval v Divadle ABC, Divadle satiry

a v Hudebním divadle v Karlíně. „Místo Voskovce při něm zaujal Miroslav Horníček“36.

Werich si také zahrál hlavní roli ve filmové pohádce Císařův pekař a Pekařův císař

(1951). V roce 1954 hrál taktéž hlavní roli v pohádce Byl jednou jeden král.

Poté už mnoho nabídek nedostal. „Hrál autorské divadlo, nepříliš často účinkoval v televizi a

jedinou skutečně významnou filmovou roli pak ještě vytvořil v satirické fantazii Vojtěcha

Jasného AŽ PŘIJDE KOCOUR (1963).

Napsal knihy vzpomínek, oblíbenou sbírku osobitých pohádek FIMFÁRUM a cestopis

ITALSKÉ PRÁZDNINY. Poslední roky života prožil v dobrovolném ústraní“37.

Roku 1960 bylo oceněno Werichovo celoživotní dílo.

Zemřel v Praze roku 1980.

36 Jan Werich [online]. [cit. 6. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22582-jan-

werich.html 37 Jan Werich [online]. [cit. 6. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22582-jan-

werich.html

24

Výtažek z Werichových sloganů:

„Jsem starý optimista a pořád věřím, že lidé jsou v podstatě dobří, i když dělají blbosti

a voloviny“38.

„Z mládí se nemá dělat zásluha, protože každej starej blbec, byl taky jednou mladej

blbec“39.

„Pokud se týče mého optimismu, který Vám dělá dobře, to není ani tak dar od

Pánaboha, ani dědictví po předcích, jako spíš nutnost. A kam bychom bez něj přišli? Svět

nebyl nikdy jiný, než jaký je teď. Chamtivý a štědrý, statečný i zbabělý. Krutý i laskavý. Blbý i

chytrý. A mezi tím byste chtěli žít jen tak, bez smíchu?“40.

„Směšným může být každý, vtipným jen chytrý“41.

„Život je jediná věc, kterou máme doživotně. Proto bychom si ho měli vážit, a když už

žijeme, tak především koukat, abychom skutečně žili“42.

„Hloupost se pochováním nedá vyléčit“43.

2.4.2 Jiří Voskovec

Byl především hercem a scénáristou. Narodil se 14. června 1905 v Sázavě na chatě

svého dědečka, který byl významný malíř, Soběslava Pinkase. Jiří se narodil jako

Waschmann. Změnu příjmení provedl jeho otec, který byl inspektorem.

Vzdělání získal Jiří na lyceu ve francouzském městě Dijonu, ze kterého pocházela jeho

babička z matčiny strany. Zde také hrával ve studentském divadlu.







80-97090-74-9.

25

„Po svém návratu do Čech se zapojil do společenského života, byl určitou dobu členem

spolku Devětsil a tíhl k avantgardnímu umění“44. Společně s Janem Werichem vstoupili do

avantgardního Osvobozeného divadla, kde již od doby vzniku uváděli své hry. První byla

Vest pocket revue (1927). Roku 1929 pro ně začal skládat hudbu Jaroslav Ježek. „Vzhledem

k tomu, že dvojice Voskovec a Werich kladla důraz na zpěv a mluvené slovo, v němé éře se

společně ve filmu neobjevili“45. Pouze Jiří si zahrál v němém filmu Pohádka Máje pod

pseudonymem Petr Dolan. Jeho rolí byl student Ríša. Dále si ještě zahrál ve dvou němých

filmech, za které byl dokonce vyloučen z Devětsilu.

Ve 30. letech 20. století natočil Jiří s Janem čtyři filmy. Roku 1931 Pudr a benzín,

o rok později Peníze nebo život, v roce 1934 film Hej rup! a čtvrtý film Svět patří nám vznikl

v roce 1934. Film Hej rup! se zabývá otázkou nezaměstnanosti v Československu, která byla

způsobená hospodářskou krizí, která u nás v roce 1932 propukla. V posledním filmu, Svět

patří nám, autoři poukazují na hrozbu fašismu. Film byl podle divadelní hry Rub a líc. I hra

Kat a blázen je protifašisticky zaměřena. „Voskovec s Werichem těmito svými hrami

poukazovali na nebezpečí, jež v sobě fašismus nese. Byť se jejich tvorba snaží končit

optimisticky a zlo je potlačeno, ve skutečnosti musí oni dva spolu s J. Ježkem v roce 1938

před nacisty emigrovat“46. Říkali si TŘI STRÁŽNÍCI podlé jedné písně Osvobozeného

divadla.

Po doznění 2. světové války se vrátili z emigrace. Jaroslav Ježek zemřel roku 1942

a jeho ostatky byly převezeny do jeho rodné vlasti. Roku 1946 se také do vlasti vrátili Werich

s Voskovcem.

„Jejich umělečtí přátelé se dokonce divili, že se W + V vraceli do vlasti.

Byli varováni, že svou tvorbou nebudou vyhovovat ani stále více nastupujícímu socialismu

a to i přesto, že jejich hry často byly psány právě v socialistickém duchu“47.

44 Jiří Voskovec [online]. [cit. 2. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22492-jiri-

voskovec.html 45 Jiří Voskovec [online]. [cit. 2. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22492-jiri-



voskovec.html

26

Jiří započal svoji práci ve Stavovském divadle, kde režíroval, během toho se snažil uvést do

chodu i Osvobozené divadlo.

Režim však pro něj nebyl příliš příznivý. Rozhodl se emigrovat do USA již dva roky

po svém návratu, kde dostal v roce 1955 občanství.

„Ve Spojených státech se zapojil do uměleckého života, věnoval se práci v divadle i ve

filmu“48. V roce 1953 debutoval na Broadwayi. Skvělým byl pro něj rok 1956. Za ztvárnění

role Strýčka Váni dokonce získal cenu Obie (off – Broadway Theater Awards). „V roce 1957

vytvořil roli jednoho z porotců ve filmu Sidney Lumeta DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH

MUŽŮ“49. Účinkoval také ve hře Hamlet, která byla na Broadway uvedena roku 1964. Dále si

zahrál třikrát roli Alberta Einsteina. V USA vystupoval pod jménem George Voskovec.

V 60. letech si Voskovec dopisoval s Josefem Topolem, což byl český dramatik.

Voskovec dokonce přeložil dvě Topolovy hry: Slavík k večeři a Kočka na kolejích.

Korespondenční vztah udržoval i s Janem Werichem celou dobu, co byl ve státech. Jejich

kamarádství skončilo v roce 1980, kdy Werich zemřel.

Ten rok, kdy mu zemřel kamarád, byl pro něj velmi smutným. Sám onemocněl

rakovinou, která i přes léčbu jeho život ukončila. Jiří Voskovec zemřel 4. července 1981

v Kalifornii.

Výtažek z Voskovcových sloganů:

„Husiti měli chorál, ve kterém se zpívá, že svět je obluda. To je jeden z nejlepších

existenciálních výroků, který jsem kdy slyšel“50.

„Tedy esli Werich a já jsme začli na nějaké programové základně, byl to zavilý odpor

k jubileům, výročím, vlajkoslávám, fáborům a korouhvím, k veškerému hujajá a piškumpré

a sláva mu, on je pašák.

48 Jiří Voskovec [online]. [cit. 2. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22492-jiri-


voskovec.html 50 CINGER, František. Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha. Praha: BVD, 2014. s. 35. ISBN 978-

80-97090-74-9.

27

Zahájili jsme svou činnost co revoltu proti kdejakému ,slavme slavně slávu slavných Slávů –

tomu budiž věnec dán – skleničko ty skleněná´ - proti Slavínům, Památníkům, Panteonům,

Pantátům, Potentátům a Páprdům. Na této základně hodláme setrvat i co plešatí a fousatí. Co

jeden život udělal, to udělal – a co neudělal, to není“51.

2.4.3 Jaroslav Ježek

Poslední z trojice hlavních představitelů je Jaroslav Ježek, který se narodil 25. října

1906 v Praze. Už odmala měl mnoho zdravotních problémů. Hned po narození se zjistilo, že

trpí šedým zákalem na obou očích. Ve třech letech podstoupil operaci pravého oka, která se

nepovedla. Ze strachu už žádnou operaci nepodstoupil. Ale na levé oko viděl velmi málo.

„Navíc po prodělané spále byl postižen hnisavým zánětem obou uší, který se nevyhojil

a zanechal následky v trvalé nedoslýchavosti“52.

Ježek studoval v Praze v Ústavu pro výchovu zrakově postižených. V hudbě se nejvíce

zdokonalil u Antonína Heřmana, který měl soukromý ústav. Zde hrál na housle a klavír.

Připravoval se dva roky na přijímací zkoušky na konzervatoř na obor klavír. Kvůli své

zrakové indispozici však nebyl přijat. Jelikož byl Jaroslav skvělý improvizátor, na

konzervatoři začal studovat kompozici. Zde byl žákem Karla Boleslava Jiráka. „Studium

skladby absolvoval v roce 1927 vlastním klavírním koncertem, na svou dobu odvážným

moderní sazbou a začleněním prvků jazzové taneční hudby, za doprovodu České

filharmonie“53.

Ohlas na tuto Ježkovu skladbu byl obrovský. Bohatý mecenáš, kterého Ježek naprosto

uchvátil, mu proto zaplatil roční stipendium v Paříži.

„Zde poprvé slyšel jazz v živém podání hostujících amerických černošských hudebníků a velké

nadšení v něm vzbudil anglický taneční orchestr kapelníka Jacka Hyltona. Po návratu

z Paříže úspěšně dokončil studium klavíru“54.


80-97090-74-9. 52 Text práce – IS MU [online]. [cit. 5. 4. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/163527/ff_b/bakal.prace.doc. 53 Text práce – IS MU [online]. [cit. 5. 4. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/163527/ff_b/bakal.prace.doc. 54 Text práce – IS MU [online]. [cit. 5. 4. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/163527/ff_b/bakal.prace.doc.

http://is.muni.cz/th/163527/ff_b/bakal.prace.doc



28

Jaroslav se vždy zajímal o novinky všeho druhu. Nejvíce však taneční hudbě a jazzu.

Začal se také přátelit s umělci různých oborů, jako například s divadelníkem Emilem

Františkem Burianem, choreografem Joe Jenčíkem nebo s Vítězslavem Nezvalem.

„Přátelství s vrstevníky Ježka přivedlo do okruhu Spolku pro moderní hudbu, vedenou

muzikologem Mirko Očadlíkem“55. V roce 1929 ve svých dvaadvaceti letech začal

spolupracovat v Osvobozeném divadle s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem, kde se podílel

na hudbě k jejich hrám. Psal texty písní se satiricko – politickým podtextem.

Hry, ve kterých byly tyto písně:

- Pěst na oko

- Těžká Barbora

- Slaměný klobouk

- Caesar

- Golem

- Osel a stín

- Svět za mřížemi

- Panoptikum

- Kat a blázen

- Balada z hadrů

- Rub a líc

- Nebe na zemi

Byl i skvělým improvizátorem převážně u tanců blues, tango, foxtrot, charleston, polka

a pochod. Věnoval se i vážné hudbě a napsal několik cyklů písní.

Cykly:

- Kalendář

- Dvě písně na Puškina

- Čtverák Pierrot

55 Text práce – IS MU [online]. [cit. 5. 4. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/163527/ff_b/bakal.prace.doc.


29

- Čtyři písně

Dále psal hudbu k filmům.

Filmy:

- Pudr a benzín

- Peníze anebo život

- Modrý svět

- Svět patří nám

- Hej rup!

- U nás v Kocourkově

Situace v roce 1938 u nás nebyla vůbec optimistická. Řešily se problémy na hranicích

s Německem. Evropské velmoci se snažily nadcházející krizi řešit mírovou cestou, ale jejich

snahy nebyly úspěšné a vyvrcholily Mnichovskou dohodou sepsanou zástupci zemí Velké

Británie, Francie, Německa a Itálie, kde se dohodli na odstoupení pohraničí bez nás. Tato

situace donutila Ježka, Voskovce i Wericha emigrovat do USA. Ježek zde pracoval jako

sbormistr ženského a mužského sboru v New Yorku. Nejprve se živil jako učitel klavíru.

Později založil mužský Československý pěvecký sbor, který poprvé vystupoval 6. dubna

1941. „Byl prvním celovečerním sborovým koncertem v historii New Yorku“56. Později založil

i ženský pěvecký sbor, kde poznal svoji budoucí manželku Francais, se kterou se stihl ještě

těsně před svou smrtí oženit.

Jaroslav Ježek zemřel v USA v roce 1942 na selhání ledvin. Do vlasti převezla

Francais pouze jeho ostatky a přátelé uložili urnu s jeho popelem na Olšanském hřbitově

v Praze.

Jaroslav Ježek a jeho slogany:

„Umělce nesmí nikdy napadnout, že už něco vykonal, že už nemá síly k lepšímu;

takovou vlastnost má ten, kdo by chtěl být umělcem jen ze snobismu nebo pro kariéru…

56 Jaroslav Ježek [online]. [cit. 29. 11. 2017]. Dostupné z: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/19693-

jaroslav-jezek.html

30

Rozum a cit jsou dvě různé složky, které se musejí vyrovnávat, a musí se vždy přesně vědět, co

a jak s nimi podniknout. Cit je podmíněn velmi často rozumem, ale nemá se tomu člověk skoro

nikdy vydávat. Pak je nebezpečí, že je bez vlastního já a podřizuje se jen zákonům společnosti

a vypočítavosti, bez vlastní individuální potence“57.

„Musíme se snažit, abychom žili co nejlépe a hlavně pracovali pro budoucí lidstvo, aby

mělo na světě víc uspokojení a radosti, aby aspoň oni nám nevyčítali, že jsme jim zanechali

tak špatný svět, jaký máme nyní my“58.

„Hledám cestu k lidem. Chci jim být užitečný, chci s nimi držet krok. Chci je potěšit,

chci udělat život krásnější“59.

Ježek velmi často vzpomínal na svou rodnou vlast. Roku 1940 napsal v New Yorku:

„Každou chvíli ve svých myšlenkách bloudím svou drahou Prahou a jmenovitě po Malé

Straně, odkud jdu přes Karlův most ke Křížovníkům a uličkami až na Staroměstské náměstí,

okolo Staroměstské radnice k Mikulášskému kostelu a odtamtud Kaprovou ulicí směrem

k parlamentu… Sice má tato ulice ve svém celku málo zajímavého, až na malé výjimky, ale je

tam dům č. 10, který je na rohu proti poště, a tam v prvním poschodí nalevo bílé dveře a na

nich po mnoho let bylo napsáno: Jaroslav Ježek“60.

2.4.4 Působení Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka v divadle

Od roku 1926 hraje v divadélku Na Slupi avantgardní skupina hudebníků již

pravidelně.

Občas se v hledišti nebo i v zákulisí objevují Jan Werich a Jiří Voskovec, bývalí spolužáci

z reálného gymnázia (naproti dnešní restaurace u Fleků) v Křemencově ulici, teď studenti

práv. Oba dva se chtěli uplatnit v umění, ale divadelní kariéra jim nic neříkala.





80-97090-74-9.

31

„I když jsem nechtěl jít k divadlu a Voskovec jakbysmet“61 Werich vzpomíná, „divadlo

si přišlo pro nás62“.

V této době se k Voskovci s Werichem připojil Jaroslav Ježek, který později

zhudebňoval texty k jejich hrám, jehož hudba byla ovlivněna jazzem.

Voskovec studoval tři roky (1921–1924) v Dijonu na lyceu Carnot. Tam poznal

moderní francouzské básníky, o kterých se v Česku mnoho nevědělo. Z francouzských

klasiků miloval Rabelaise, Villona, La Fontaina, Molièra, Voltaira a Rousseaua.

Když se vrátil z Dijonu, publikoval některé koláže a básně v avantgardních časopisech.

Tomuto publikování je přikládána velká váha a stačí k tomu, že byl Voskovec přijat koncem

roku 1922 ke členům Děvětsilu. Ale jen literatura a výtvarnictví (obrázek, který měl vzdát

hold herci Fairbanksovi) ho neuspokojuje. V roce 1924 v Disku 2 vychází jeho článek

o vztahu fotografie a kinematografie. Ten poukazuje na stále větší zájem o film. Na filmu se

mu líbí „dynamický rytmus šíleně nadskutečného děje, mluva hypnotizujících detailů, synkopy

rychlého střídání místa a děje a z toho všeho plynoucí emoce divákovy, jež rozechvějí celou

senzibilitu, ale jen přímou optickou cestou a nikdy ne prostřednictvím jeho literárních

a teatrálních reminiscencí“63.

Filmy hollywoodské produkce byly napínavé a dobrodružné, ale Voskovce a Wericha

spíše zaujala němá groteska a nejen Chaplin. „Voskovec o filmu pravidelně píše jako

recenzent týdeníku Přehled a později i Werich v Přerodu vyznává obdiv ke kinematografii ve

fejetonech a karikaturách herců“64.

V roce 1926 dostane Voskovec nabídku od režiséra Karla Antona na „roli studenta

Ríši ve filmovém přepisu Mrštíkovy Pohádky máje“65, kterou přijme. Partnerkou mu byla

Jarmila Horáková. V roce 1927 s ní hraje v němém filmu Paní Katynka z vaječného trhu od

režiséra Václava Kubáska. Devětsil nemínil Voskovcovi tyto útěky od praporu trpět, a tak byl

za Pohádku máje z Devětsilu vyloučen.

61 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 21. 62 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 21. 63 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 23. 64 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 23. 65 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 23, 24.

32

„Rozvázalo mu to do jisté míry ruce, nebo spíše pomohlo mu vyhranit si vlastní názor na řadu

věcí, o kterých do té doby uvažoval v příliš těsné závislosti na „kolektivním rozumu“ Svazu

moderní kultury“66.

Voskovec byl v této době velmi literárně činný. Werich se projevoval črtami

a filmovými kresbami v týdeníku Přerod. Zkouší psát také povídky a nabízet je pro nedělní

přílohy redakcím novin, ale bez úspěchu. Koncem roku 1926 Werich napsal povídku

s názvem Muž, kterou se marně pokoušel vydat. Najednou objevil inzerát v novinách, kde šéf

smíchovské Arény (Fencl – podnikatel) nabízí tisíc korun českých za veselohru, která má být

původně česká. „Přišel tedy s nápadem spojit jednotlivé komické výstupy, které už měli

ozkoušené před publikem, dějovým rámcem své povídky a prodat případně hotovou věc

Fenclovi“67.

Od roku 1927 už bylo Osvobozené divadlo spjato nejen s dvojicí V+W, ale také

s Jaroslavem Ježkem, nejvýznamnějším představitelem jazzové hudby. Další osobností, která

byla pro divadlo významná, byl již zmiňovaný Jindřich Honzl, který se věnoval režírování.

V zimě roku 1927 odjíždí Werich s Voskovcem na Sázavu, kde mají Voskovcovi

rodiče chatu. Tam chtěli napsat úplně novou hru během pouhých tří týdnů. Měli i plán, že

Voskovec dokončí svůj román Robinson a pustí se do dalšího, zatímco Werich doplní svou

sbírku povídek a oba začnou psát knihu pohádek Benzínový pes„...(všechny tyto projekty byly

ohlášeny ještě v knižním vydání dramatické prvotiny pod nadpisem Autoři připravují)“68.

Pohádky, povídky i román však šly stranou.

Nakonec se jim podařilo vymyslet osnovu budoucí hry, a dokonce i název hry podle zápalek,

které se v tu dobu dovážely, Vest pocket.

Když se vrátili zpět do Prahy, hru dopisují po kavárnách.

66 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 25. 67 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 28. 68 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 28, 29.

33

„Nezval vzpomíná, jak Werich psal s Voskovcem revui v Národní kavárně u stolu, který

sousedil se stolem Devětsilu, a poněvadž měl rád excentriky, vrhal na nás pohledy, které se mi

zdály být impertinentní,

a zatím možná byly nyvé“69.

Právě tehdy padne rozhodnutí, že hru autoři budou provozovat sami. Koncipována

bude jako zábavný pořad pro členy Spolku bývalých žáků československých oddělení na

francouzských lyceích. K jejímu hraní si půjčí sál Umělecké besedy, který má pronajaté

Osvobozené divadlo.

V březnu roku 1928 se konala první schůzka účinkujících. Sešli se spolužáci

z gymnázia, jeden Voskovcův spolužák z Dijonu, mladé herečky Vlasta Petrovičová a Světla

Svozilová a začínající baletní umělec Saša Machov. Nejprve zkoušeli v bytě rodičů jednoho

z herců, později se přesunuli do kavárny West End, kde jim majitel této kavárny propůjčil

menší sál za kuchyní.

Dekorace si autoři vytvářeli a navrhovali sami, aby ušetřili.

Základ tvořily tři dvojdílné trámy ze dřeva, které byly opatřeny pantíky tak, aby bylo

možno je stavět v různých úhlech, spojovat a kombinovat. „Na ně se pak zavěšovaly papírové

obdélníky pomalované dekoračními symboly k jednotlivým obrazům“70. Doplňky tvořily

předměty, které byly snadno dostupné a laciné: necky, balónek, štafle, různé zavěšené nápisy.

Autoři tuto scénu přestěhovali do Umělecké besedy pomocí motocyklového sajdkáru.

Jak již bylo řečeno, vše muselo být laciné.

Jazzový orchestr, který dali dohromady svoji dva bývalí spolužáci pianista J. Pavlánský

a houslista J. Kyselka, byl pojmenovaný exotickým názvem Foolish Fellows. Plakáty

k propagaci představení „vyrobila tiskárničkaa Palásek a Kraus“71.

69 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 29. 70 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 29. 71 PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982. s. 30.

34

Čtveřice pánů (Voskovec, Werich, Ježek a Honzl), která byla pro Osvobozené divadlo

nejvýznamnější, psala do roku 1932 hry zábavné. Program her byl jen rámcový, protože se

hra vždy vyvíjela podle reakcí publika. Nejvíce se používala hudba Jaroslava Ježka.

Náměty her byly historického a exotického rázu. Patřily sem hry: Fata Morgana,

Golem, Nebe na zemi, Ostrov Dynamit, Premiéra Skafandr, Sever proti jihu a Smoking revue.

„V této době V+W zavedli tzv. forbíny z německého Vorbühne (předscéna), tj. improvizované

dialogy na předscéně, které reagovaly na aktuální politické a kulturní události. Tyto dialogy

byly pokaždé jiné, nepřipravované“72.

Po válce dělal tyto forbíny Miroslav Horníček ve spolupráci s Werichem v divadle

ABC.

„Po těchto hrách přišla roku 1932 první vyloženě politická hra Caesar, ve které autoři

poprvé upozornili na nebezpečí nacismu, výrazně přitvrdili i v kritice společnosti, po této hře

začalo být toto divadlo považováno za politické. Další hra Osel a stín (1933) se nejen hlásila

k politické satiře (hra byla opět silně protinacistická), ale zároveň se posunula ještě více

doleva a lze říci, že V+W začali přímo propagovat myšlenky socialismu“73.

Roku 1934 se začala hrát další hra Kat a blázen. U této hry již byla kritika nacismu

velmi značná. Vedení Umělecké besedy chtělo, aby kritiku nacismu aspoň zmírnili. Bohužel

se tak nestalo a autoři byli z divadla vyhozeni.

Po tomto vypovězení z paláce U Nováků se divadlo přejmenovalo na Spoutané

a přestěhovalo se na Václavské náměstí do divadla Rokoko. V tomto období vznikly asi

nejlepší hry této autorské dvojice.

Hry s názvy: Rub a líc, Těžká Barbora a Balada z hadrů.

V roce 1936 se divadlo se vrátilo zpět do paláce U Nováků a tím i k původnímu názvu.

72 Osvobozené divadlo [online]. [cit. 1. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.skolahostivar.cz/PFFiles/141-

Osvobozen& 73 Osvobozené divadlo [online]. [cit. 11. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.skolahostivar.cz/PFFiles/141-

Osvobozen&

http://cs.wikipedia.org/wiki/Forbína

http://cs.wikipedia.org/wiki/1932

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Caesar_(hra)&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/wiki/Osel_a_stín

http://cs.wikipedia.org/wiki/1933

http://cs.wikipedia.org/wiki/Socialismus

35

Ale všechny spory vyústily k tomu, že divadlo bylo roku 1938 zavřeno, k čemuž

přispěly i hry Svět za mřížemi a Pěst na oko. V lednu 1939 hlavní představitelé emigrovali do

USA.

Po druhé světové válce roku 1946, kdy se V+W vrátili z emigrace, chtěli Osvobozené

divadlo opět obnovit hrou Divotvorný hrnec. Tentokrát už bez Jaroslava Ježka, který zemřel

roku 1942. Situace v zemi však nebyla nakloněna politické satiře. I společnost byla jiná. V+W

by museli dělat to, co dříve kritizovali. Rozpory byly i mezi dalšími autory divadla. Voskovec

proto opět emigroval roku 1948, tentokrát do Francie a v roce 1950 do USA. Po jeho odchodu

divadlo zcela zaniklo.

S Osvobozeným divadlem začal Jaroslav Ježek spolupracovat v roce 1927. Přímo

s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem v roce 1929. Ještě před samotným vznikem divadla

chodil Jaroslav Ježek za svým kamarádem Emilem Františkem Burianem na novou scénu Na

Slupi. Na jaře roku 1927 vypadl divadlu program a Burian navrhl Honzlovi, aby program

zaplnil Ježek. „Na jaře toho roku se Osvobozené divadlo přestěhovalo do Umělecké besedy

na Malou Stranu. Z 11. května 1927 se dochoval program tanečního pásma Adolfa

Hoffmeistra Park, v němž tančila Miroslava Holzbachová. Hudbu složil Jaroslav Ježek“74.

Ježek se seznámil s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem v roce 1928, „v jejichž

Osvobozeném divadle pak po příštích deset let bude působit jako skladatel, dirigent

a dramaturg. Pro Voskovcovi a Werichovi divadelní hry Jaroslav Ježek skládá scénickou

hudbu a písně, které tvoří základ české moderní taneční a jazzové hudby - ve spojení

s Werichovými a Voskovcovými texty pak tyto písně žijí i dnes: jen namátkou, Ježek je

autorem písní "Tmavomodrý svět", "Hej rup", "Nebe na zemi", "Píseň strašlivá o Golemovi" ,

"Šaty dělaj člověka", "Klobouk ve křoví", "Život je jen náhoda" či "Babička Mary"…, velmi

známá je i Ježkova skladba "Bugatti step" z Voskovcovi a Werichovy hry "Don Juan and

comp.".

74 CINGER, František. Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha. Praha: BVD, 2014. s. 48, 49. ISBN

978-80-97090-74-9.

36

Kromě divadla skládá Jaroslav Ježek hudbu i pro film, a to opět především pro filmy dvojice

Voskovec-Werich: Ježek je autorem hudby ke snímkům "Hej rup", "Svět patří nám", "Pudr

a benzín", "Peníze anebo život" či "U nás v Kocourkově".“75

Nejprve vystupoval jako klavírní improvizátor. Skládal písně k divadelním hrám. V+W

a Ježek tvořili ve stylu dada (kulturní, literární a mezinárodní směr, který byl proti všemu

starému umění). „Ten obsahoval písně s tématikou erotiky (Don Juan waltz, Když jsem kytici

vázala), tradiční moudrosti (Život je jen náhoda, Ezop a brabenec, Zlatá střední cesta), satiry

na sociální nespravedlnost (Hej, pane králi, Svět na ruby), maloměšťáctví (Zlatá střední

cesta, Šaty dělaj člověka), korupci a politické machinace (Babička Mary, Konšelská)

a fašismus, nastupující v Itálii, Německu a ve Španělsku (Kat a blázen, Pra-pra-prabába mé

prabáby, O Španělsku si zpívám), povzbuzování k obraně před nimi (Proti větru, David

a Goliáš) a k úsilí o lepší uspořádání světa (Hej rup, Nebe na zemi)“76.

2.5 Situace v Československu po uzavření divadla

Naše republika čelila složitým podmínkám, a to jak celoevropským, tak

i vnitropolitickým. Musely se také řešit problémy na hranicích s Německem. Bohužel všechna

jednání skončila fiaskem.

Vítězné evropské velmoci se snažily konflikt řešit mírovou cestou, ale jejich snahy

nepomohly a vyvrcholily Mnichovskou dohodou. 29. září 1938 se sešli zástupci čtyř zemí:

Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo)

a Benito Mussolini (Itálie) a dohodli se o odstoupení pohraničí, „sudetské části

československého území Německu a to do 10. října téhož roku“77. Touto dohodou byla

zničena nezávislost našeho území a byla ztracena i důvěra, protože tato dohoda byla

projednávána bez nás.

29. září 1938 se naše Československo stává druhou republikou.

75 České avantgardní divadlo [online]. [cit. 3. 12. 2017]. Dostupné z:

http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=v_w_j 76 Text práce – IS MU [online]. [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/163527/ff_b/bakal.prace.doc. 77 STARCOVÁ, Helena. Obraz dějin v hrách Osvobozeného divadla. Bakalářská práce. Praha: Univerzita

Karlova, 2014.


37

V lednu roku 1939 tři hlavní představitelé Osvobozeného divadla (Jiří Voskovec, Jan Werich,

Jaroslav Ježek) opouští republiku kvůli politické situaci, která byla z důvodu zániku

původního Československa obtížná. Tím končí období Osvobozeného divadla.

Československo čeká obsazení našeho území, začátek 2. světové války a z republiky se stává

Protektorát Čechy a Morava.

38

3 OSVOBOZENÉ DIVADLO V KONTEXTU KULTURNÍHO A

POLITICKÉHO VÝVOJE

3.1 Kultura

Poválečná doba dvacátých let požadovala stále něco nového. Především kabarety, kde

by se lidé bavili písněmi, které se v nich hrály. Nejprve roku 1922 vznikly čtyři nové

kabarety. Byly to: Červená sedma, Lucerna, Rokoko a Adria. Ale i tyto kabarety postupem

času začaly upadat. Pak již vzniklo samotné Osvobozené divadlo, revuální a zábavné. V+W

vymysleli nový druh humoru a tím byly hry, které se v divadle hrály, jedinečné.

V roce 1932, kdy už Osvobozené divadlo pravidelně hrálo, vrcholila u nás

hospodářská krize, která přinesla pokles průmyslové a hospodářské výroby, mnoho lidí

zůstalo bez práce. „Docházelo k dělnickým nepokojům, rozsáhlým stávkám, střetům mezi

dělníky a četnictvem. Rostla hrozba z blížícího se fašismu“78.

3.2 Politika

Jak už víme, Osvobozené divadlo vzniklo po 1. světové válce (1914–1918) a po vzniku

samostatného Československa (28. října 1918) za doby první republiky (1918–1938).

Prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk. Politická situace v Československu se

promítala i do her divadla. Byly to hry Caesar, Robin Zbojník, Svět za mřížemi, Osel a stín,

Slaměný klobouk, Kat a Blázen, Vždy s úsměvem a Panoptikum.

- Caesar: Politická satira, která reagovala na události veřejného života italského

fašistického diktátora Benita Mussoliniho.

- Robin Zbojník: Karikovala politické osobnosti Československa.

- Svět za mřížemi: Téma hry byla prohibice.

- Osel a stín:

78 Text práce – IS MU [online]. [cit. 29. 3. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/163527/ff_b/bakal.prace.doc.


39

„Byla podobenstvím o nacistickém převzetí moci, ve kterém byli zesměšněni fašističtí vůdci i

jejich fetiše, a která vybízela k určitému postoji a činu. Proslulost hry vyvolala protesty na

německém velvyslanectví, které si žádalo změnu textu v místech, kde se objevovalo jméno

Hitlera nebo narážky na současnou německou politiku a její osobnosti“79.

Další hry (Slaměný klobouk, Kat a blázen, Vždy s úsměvem, Panoptikum) byly

satirického rázu.

I po ukončení 1. světové války nebyla Evropa zrovna stmelená. Aby byla zaručena

bezpečnost Československa, byla vytvořena politická organizace Společnost národů (SN), byl

to hlavně projekt amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který schválila mírová

konference. Tato nová organizace měla k dispozici valné Shromáždění zástupců,

devítičlennou Radu, Valné shromáždění se sídlem v Ženevě, řadu různých speciálních

institucí (např.: Mezinárodní úřad) a sekretariát. Ani tato organizace nepomohla k tomu, aby

se situace v Evropě urovnala. „Od počátku však měla jednu slabinu. Po volební porážce

Wilsona se USA uchýlily do pozice izolacionizmu a odmítly se jednání SN účastnit“80. Postoj

izolacionizmu se neujal.

V roce 1929 přišla ještě hospodářská krize.

Všechny tyto události měly vliv na rozvoj samostatného Československa. Řešily se

především otázky ohledně hranic. S Německem mělo Československo ujednání (Versailleská

smlouva) o zajištění hranic. Československo s Maďarskem uzavřelo smlouvu (Trianonská

smlouva), že mu Maďarsko postoupí Slovenskou a Podkarpatskou Rus.

Byl u nás Národní výbor, který zastával moc zákonodárnou, výkonnou a měl funkci

dočasné vlády, protože naše vláda (Masaryk, Beneš a Štefánik) byla touto dobou v zahraničí.

13. listopadu 1918 vzniklo revoluční Národní shromáždění Československé. Vláda v té době

měla 254 členů. Hlavním úkolem tohoto shromáždění bylo zabezpečit fungování našeho státu

a vytvořit ústavu, podle které by se měly konat volby do demokratického zastupitelského

sboru.

Karel Kramář, který byl u nás prvním zastupitelem vlády, se zasadil o prosazení

měnové a pozemkové reformy.

79 Text práce – IS MU [online]. [cit. 29. 3. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/163527/ff_b/bakal.prace.doc. 80 PAVLÍČEK, Jaromír. České a slovenské dějiny v kontextu evropských dějin 20. století. Ostrava: Ostravská

univerzita v Ostravě, 2013. s. 32. ISBN 978-80-7464-423-8


40

Koncem února a v březnu roku 1919 u nás probíhala měnová reforma, připravená Aloisem

Rašínem (ministr financí), která nahradila rakousko – uherskou měnu Československou

korunou. 16. dubna 1919 byla Národním shromážděním přijata pozemková reforma. Jejím

představitelem byl Antonín Švehla. Realizovala se na základě tzv. záborového zákona. Pro

pozemkovou reformu se zabíral majetek nad 150 hektarů zemědělské půdy a nad 250 hektarů

veškeré půdy. Na tuto reformu dohlížel Státní pozemkový úřad. „Nesporný vliv na

zabezpečení a fungování státní správy mělo přijetí tzv. recepčního zákona, který prozatím

ponechával v platnosti zákony z doby habsburské monarchie“81. V polovině roku 1919 se

u nás konaly první volby do obecních zastupitelstev, ve kterých zvítězila sociální demokracie.

Po volbách vešla roku 1920 v platnost již zmíněná prozatímní ústava, která platila do

roku 1920, než byla 29. února 1920 Revolučním Národním shromážděním přijata konečná

podoba Ústavní listiny Československé republiky. „Ústavu (vzor měla v ústavě americké a

francouzské) tvořilo 6 hlav, v nichž byla zakotvena republikánská forma státu, definována

moc zákonodárná, výkonná a soudní, ochrana práv národnostních menšin, svoboda vyznání

ad. Všeobecné a rovné volební právo se dle ústavy rozšířilo i na ženy. Moc zákonodárná byla

reprezentována dvoukomorovým parlamentem: poslanecká sněmovna (300 členů) a senát

(150 členů), exekutivu tvořila vláda a president. Určitou zvláštnost československé ústavy (ale

i legislativy jako celku) z roku 1920 představoval fakt, že v ní nebyla zakotvena existence

politických stran, které však sehrávaly po celou dobu trvání tzv. první ČSR nezastupitelnou

roli jak v legislativě, tak exekutivě a dalších sférách života“82.

Prezidentem se u nás stal T. G. Masaryk. Jeho pozice byla založena na respektu

a autoritě. Na jeho popud vznikl mimoparlamentní orgán, tzv. Pětka, která se dále rozšiřovala,

a poté se mohlo hovořit i tzv. Osmičce.

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu byla v té době

nejvýznamnější.

Jejím představitelem byl Antonín Švehla a zaměřovala se na venkov a venkovský lid. Další

stranou byla Československá sociálně demokratická strana dělnická, kde byl

nejvýznamnějším představitelem Vladimír Tusar.

81 PAVLÍČEK, Jaromír. České a slovenské dějiny v kontextu evropských dějin 20. století. Ostrava: Ostravská

univerzita v Ostravě, 2013. s. 40. ISBN 978-80-7464-423-8 82 PAVLÍČEK, Jaromír. České a slovenské dějiny v kontextu evropských dějin 20. století. Ostrava: Ostravská


41

Zaměřovala na dělníky a střední vrstvu, kam patřili například úředníci. Další stranou byla

Komunistická strana Československa, založena 16. května 1921. V jejím čele stál Bohumír

Šmeral a od roku 1929 Klement Gottwald. Edvard Beneš byl představitelem Československé

strany národně socialistické a v roce 1935 byl zvolen prezidentem. Na jeho místo nastoupil

Václav Klofáč. Československá strana lidová reprezentovala křesťany a katolíky. Jejím

nejvýznamnějším členem byl Jan Šrámek. Česko – slovenská národní demokracie si

zakládala na konzervativnosti (Pavlíček, 2013). Předsedou strany byl Karel Kramář.

Další politickou stranou, která reprezentovala živnostensko – podnikatelské vrstvy byla

Československá živnostensko – obchodnická strana středostavovská. I německé politické

strany u nás měly zastoupení. Aktivistické, které uznávaly existenci ČSR a patřila zde

i německá menšina (k této se řadila německá sociální demokracie – v čele s Ludwigem

Czechem) a negativistické.

V parlamentním systému platilo pravidlo tzv. vázaných kandidátek, což znamenalo, že

poslanecký mandát vlastnila politická strana, nikoli poslanec.

V době první republiky (1918–1938) se v Československu vystřídalo 18 vlád. Nejprve

byl v čele Jan Černý (úřednický kabinet, 1920), rok nato byl vystřídán Edvardem Benešem.

V roce 1922 se do čela dostala tzv. všenárodní koalice, v jejím čele stál Antonín Švehla. Této

koalici se podařilo překonat hospodářskou krizi, která postihla Evropu na začátku dvacátých

let a její následky na ekonomiku našeho státu snížit na minimum (Pavlíček, 2013). Největší

záslužný čin na tom měl náš ministr financí Alois Rašín.

Jeho tzv. deflační politika, „která utlumila inflaci a stala se základem pro hospodářský růst

v druhé polovině dvacátých let“83. Ale 5. ledna 1923 byl na Aloise Rašína spáchán atentát a

na následky atentátu zemřel 18. ledna 1923. Důsledkem jeho úmrtí byl 6. března 1923 vydán

zákon na ochranu republiky, který platil do roku 1945. V témže roce, co byl spáchán atentát

na Rašína, už byly první náznaky vzniku divadla známého jako Osvobozené.

Ve dvacátých letech u nás byl také přijat tzv. malý školský zákon. Tento zákon

zahrnoval povinnou osmiletou školní docházku a princip tzv. koedukovaných tříd, což

znamenalo, že byla rovnost učitelů i učitelek a zároveň stanovil maximální počet žáků ve

třídě.



42

Další událostí byla schválená osmihodinová pracovní doba a systém sociálního

zákonodárství (sociální a zdravotní pojištění). 1. dubna 1925 byl schválen tzv. gentský systém

podpory v nezaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti byla vyplácena jen v případě, že

dotyčný byl v odborech, protože část podpory vyplácel odbor a částečně přispíval i stát. Po

tomto kroku se Československá republika stavěla k vyspělým zemím, jako byla například

Velká Británie nebo Francie.

U voleb v roce 1925 zvítězila republikánská (agrární) strana. Socialistické strany

naopak skončily po volbách s minimem hlasů. Antonín Švehla, který byl předsedou

republikánské strany, se snažil vytvořit koalici bez levice. Oslovil i německé aktivistické

strany a slovenskou ľudovou stranu, aby měla vláda větší stabilitu. V říjnu roku vznikla

koalice občanských stran.

Poprvé od vzniku Československa ve vládě zasedli zástupci z německé menšiny. Do

koalice se později připojila Hlinkova slovenská ľudová strana. Levice zůstala tři roky

v opozici (1926–1929). Byla to první i poslední vláda, ve které neměly socialistické strany

žádné zastoupení. Po volbách v roce 1926 si vítězná strana prosadila dovoz obilí, brambor,

mouky, rýže, sádla a luštěnin. Dne 25. června 1926 parlament schválil platy duchovním.

Roku 1927 proběhla volba prezidenta, které se účastnili dva kandidáti. Byli jimi Tomáš

Garrigue Masaryk a Václav Šturc. Masaryk, jako stávající prezident, zvítězil se znatelnou

převahou. Získal 274 hlasů, Šturc jen 54.

V Československu vzniklo nové uspořádání. Správní nahradilo zemské. Země Česká:

Praha, země Moravskoslezská: Brno, země Slovenská: Bratislava a země Podkarpatoruská:

Užhorod. Nižší úroveň tvořily okresní správy v čele s hejtmany. Zemská zastupitelstva, které

měla každá zem svoje, vedl zemský ředitel. Toto uspořádání začalo platit 1. ledna 1928.

V únoru roku 1929 z důvodu špatného zdravotního stavu Antonína Švehly jmenoval

prezident novou vládu, v jejímž čele stál František Udržal.

„Nový předseda vlády se musel po krátké době potýkat s vládní krizí, který byla odrazem

voleb do zemských zastupitelstev, v nichž silné postavení získala lidová strana“84.

84 PAVLÍČEK, Jaromír. České a slovenské dějiny v kontextu evropských dějin 20. století. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013. s. 49. ISBN 978-80-7464-423-8

43

V říjnu roku 1929 se konaly nové parlamentní volby. Zvítězila strana republikánská,

následovala ji sociální demokracie a národně – socialistická strana. KSČ a německé vládní

aktivistické strany zaznamenaly pokles.

Dne 7. prosince 1929 vznikla vláda, kterou vedl František Udržal. Skládala se z osmi

stran. K současným stranám přibyly ještě česká a německá sociální demokracie, národní

demokracie a národně – socialistická strana. Tato vláda byla označována jako vláda široké

koalice. „Do druhého desetiletí své existence vstupovalo Československo jako stabilní stát

s fungující parlamentní demokracií, s vyspělým hospodářstvím (jak ve sféře průmyslové tak

zemědělské) a na středoevropské poměry s relativně vysokou životní úrovní obyvatel, a to

i přes to, že bylo nutné překonávat rozdíly mezi českými zeměmi na straně jedné a Slovenskem

a Podkarpatskou Rusí na straně druhé“85.



44

4 SITUACE V ČESKOSLOVENSKU PŘED VZNIKEM

DIVADLA SEMAFOR

4.1 Kultura

„2. světová válka znamenala pro českou a dramatickou tvorbu a divadelní kulturu

nemalé ztráty. Za největší ztrátu je považována smrt našich významných dramatiků poloviny

20. století bratří Čapků“86. Na chvíli po válce byl rozkvět dramatické tvorby, ale uplatňovaly

se jen ty žánry, které mohly být uskutečňovány zároveň i za války. To byly pohádky a historie

a alegorie. K úpadku českého dramatu a divadla došlo v roce 1948, kdy se rozpadlo Divadlo

Voskovce a Wericha a také Divadlo Satiry. „Skutečná satira je nahrazena komickým

zesměšňováním třídních nepřátel.

Drama tohoto období tvoří zlatou kapitolu českého dramatu. Rozkvět tentokrát

nezaznamenávají tzv. kamenná divadla, ale film a divadla malých forem. Ta bývají často

zpočátku poloprofesionální, s prvky studentské recese, romantiky i siláctví, využívající

nejrůznějších dramatických forem – hudbu, tanec, poezii, grotesku. Rozkvět zaznamenalo

taky. tzv. absurdní drama. Divadla malých forem vznikají již od roku 1955, a to zejména

v Praze. Nejznámější z nich byla Reduta (např. Kopta, Suchý, Šlitr, Vodňanský, Skoumal ad.),

Divadlo Na zábradlí (Havel), Semafor (Suchý, Šlitr ad.)“87.

Na výši se také dostávala česká kinematografie. Tomuto období se říká tzv. nová

československá filmová vlna. Mezi představitele patřili například Věra Chytilová, Jiří Menzel,

Miloš Forman, Jan Němec, Vojtěch Jasný a další.

Začaly se také vydávat literární časopisy (Literární noviny, Květen, Tvář, Kulturní

život a další) s dalšími novinami (Mladý svět, Reportér a další), které vydávaly články

týkající se kritických názorů na československou společnost.

86 Vývoj českého divadla mezi dvěma válkami a po roce 1945 [online]. [cit. 30. 11. 2017]. Dostupné z:

http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/cesky-jazyk/vyvoj-ceskeho-divadla-mezi-dvema-valkami-a-po-roce-

1945 87 Vývoj českého divadla mezi dvěma válkami a po roce 1945 [online]. [cit. 30. 11. 2017]. Dostupné z:

http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/cesky-jazyk/vyvoj-ceskeho-divadla-mezi-dvema-valkami-a-po-roce-

1945

45

Rozmach nastal i v oblasti literatury. Četla se díla autorů, kteří vydávali svá díla před

propuknutím 2. světové války (Vladimír Holan, Jaroslav Seifert) i díla novodobých autorů

(Ivan Klíma, Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Ludvík

Vaculík a další)

4.2 Politika

Divadlo Semafor vzniklo v roce 1959, tedy 14 let po skončení 2. světové války.

„Poválečné Československo nabývalo zcela nových a v mnoha případech pro demokratický

vývoj nebezpečných rysů“88.

Prezidentské dekrety (znárodňovací) nahradily moc zákonodárnou dne 24. října 1945,

tím se změnila celková podoba státu. Dekrety byly znárodněny banky, doly, pojišťovny,

potravinářský průmysl, kinematografie, zahraniční velkoobchod aj. Dohromady to bylo asi

3 000 podniků.

Dalším dekretem byl tzv. velký retribuční dekret a malý retribuční dekret (Revoluční

spravedlnost). Československo se strachovalo, protože bylo málo politiků a novinářů, kteří by

chtěli ukázat na bezpráví, které u nás panovalo.

Toto bezpráví se projevovalo při řešení německé otázky. To znamenalo, že stabilita

Československého státu měla být zajištěna zjednodušením politiky a národnostním složením.

Rozhodnutí znělo zbavit se neslovanského obyvatelstva, kterými byli Maďaři a Němci.

Nejvíce u nás bylo Němců. Ti byli odsunuti roku 1946, čímž přišli o veškerý majetek. Po

tomto drtivém odsunu se ještě prohloubil konflikt mezi Němci a Čechy, který byl největším

v období 2. světové války, kdy nacisté chtěli československý národ likvidovat.

„Dá se také říci, že odsunem utrpěly oba národy. Němci náhlým a krutým vypuzením

ze své domoviny, Češi ztrátou své morální prestiže a navíc vnitropolitické, ekonomické

a strukturální důsledky odsunu byly dlouhodobé a jsou patrné dodnes“89.

V květnu roku 1946 se konaly volby, které vyhráli komunisté se 40,17 % hlasů. V čele

strany stál ministerský předseda Klement Gottwald.




46

Přispěly k rozlišení československé politiky. Komunisté na všechny strany pohlíželi jako na

opozici. Komunisté se nedokázali dohodnout s parlamentem a Národní frontou (Pavlíček,

2013).

Spojencem komunistů byly sjednocené odbory, v jejichž čele stál Antonín Zápotocký.

Lidé ze strany komunistů měli velmi dobré pozice na ministerstvu, tím si mohli získat určitý

vliv ve Sboru národní bezpečnosti, zpravodajství a státní bezpečnosti.

V roce 1947 se Národní fronta dostávala do stále větší krize, protože s komunisty měla

neustálé střety. Narůstala u nás nespokojenost, čímž klesla intenzita zemědělské výroby.

Jediné, co nebylo problémem, bylo uzavřít spojenectví se Sovětským svazem.

„Tato mezinárodněpolitická pozice byla tolerovaní i západními spojenci. pokud existovala

naděje, že spolupráce hlavních mocností protihitlerovské koalice potrvá i v poválečné

době“90. Mezinárodní situace v roce 1947 skončila vyhrocením celé situace mezi bývalými

spojenci.

Po vyhlášení Trumanovy doktríny chtěli politikové, aby naše Československo

zaujímalo stále významné postavení v mezinárodních vztazích. To měl na mysli i Edvard

Beneš. Jednalo se především o ekonomickou a politickou situaci. Obě tyto představy, jak

zachovat vazby se západními zeměmi, se nakonec neuskutečnily.

Když bylo jednání o programu hospodářské obnovy Evropy (tzv. Marshallův plán),

sovětský svaz svou účast na jednání odmítl a jen Československo bylo ochotné o Marshallovu

plánu jednat (Pavlíček, 2013). Jenže Stalin nechtěl tolerovat žádné samostatné rozhodování.

Pokud se vláda Československa zúčastní jednání Marshallova plánu, bude to brát jako

nepřátelský čin proti SSSR. Sovětskou výhrůžku jsme přijali bez protestu. Když se Jan

Masaryk vrátil z Moskvy, moc dobře si uvědomoval, že žádná československá zahraniční

politika už neexistuje (Pavlíček, 2013).

V roce 1948 komunisté svolali do Prahy sjezd závodních rad a sjezd rolnických komisí.

„Předmětem rozhodujícího střetnutí ve vládě se staly poměry v Bezpečnosti“91.

V Československu začal sílit komunismus. Byli jsme považování za součást

sovětského bloku.

90 PAVLÍČEK, Jaromír. České slovenské dějiny v kontextu evropských dějin 20. století. Ostrava: Ostravská

univerzita v Ostravě, 2013. s. 107. ISBN 978-80-7464-423-8 91 PAVLÍČEK, Jaromír. České slovenské dějiny v kontextu evropských dějin 20. století. Ostrava: Ostravská


47

Z dosavadní vlády odstupovali ministři, kteří věřili prezidentovi Edvardu Benešovi.

Mohl vypsat předčasné volby, ale také odmítnout odstoupení z funkce. Tuto demisi podalo 12

ministrů. Komunisté však tento vývoj předpokládali a 20. února 1948 přišli s návrhem, aby

prezident tuto demisi přijal, tím by doplnil vládu o chybějící ministry. Beneš nakonec 25.

února 1948 na požadavky komunistů přistoupil.

Od února roku 1948 tedy v Československu vládli komunisté podle zkušeností, které

měli ze Sovětského svazu (stalinismus). Československo bylo začleněno do mocenského

bloku, kterému v čele stál Sovětský svaz.

Komunisté si chtěli prosadit svoji novou koncepci vývoje Československa a útočili na

všechny dosavadní společenské struktury a formy, které se u nás tvořily celé století (Pavlíček,

2013). „Tato ofenzíva, naplněná oficiální lží, nezákonnostmi, zastrašováním, terorem,

popravami

a ničením lidských osudů, trvala až do roku 1953“92. Například v letech 1948–1952 bylo

vyneseno Státním soudem 232 rozsudků smrti, z nichž se 178 uskutečnilo.

„Dnes už víme, že všechny procesy v 50. letech byly výsledkem absurdního scénáře

s absolutní lží, děsivým divadlem vytvořeným zběsilými metodami policejního, vězeňského,

fyzického a psychického nátlaku“93.




48

5 DIVADLO SEMAFOR

5.1 Vznik a vývoj Semaforu

Divadlo Semafor bylo založeno v roce 1959 v Praze skupinou hudebníků a hraje se v

něm dodnes. Spojováno je především se dvěma slavnými jmény, kterými jsou Jiří Suchý a Jiří

Šlitr. Na začátku svého přátelení se scházeli v divadle Reduta.

Dnes divadlo sídlí v Dejvické ulici v Praze. Jeho název je složen ze slabik prvních tří

slov: sedm malých forem (SEMAFOR). Nejprve ale přemýšleli, že divadlo ponese název

Dimafor, jako zkratka ze slabik prvních tří slov: divadlo malých forem. „Konkrétně to byly:

1. hudební divadlo

2. divadlo poezie

3. loutky

4. pantomima

5. filmy

6. výtvarné experimenty

7. koncerty“94

Semafor se měl věnovat mnoha žánrům, tak to jeho zakladatelé chtěli.

V divadle Semafor začínalo mnoho našich známých umělců, jako třeba Eva Pilarová,

Hana Hegerová, Waldemar Matuška nebo Karel Gott. Z herců, kteří zde působili, to byli

například František Filipovský, Miloš Kopecký a další. Z divadla vzešel i světoznámý režisér

Miloš Forman.

94 Historie [online]. [cit. 2. 12. 2017]. Dostupné z:

https://semafor.wdr.cz/main.php?left=210&top=61&profil=hist&sablona=4&detail=1&tema=1

49

Divadlo už od samého začátku slavilo úspěch se svými hrami i písněmi.

V roce 1960 se natočili nahrávky písní Pramínek vlasů, Malé kotě, Včera neděla byla

a další.

Další rok (1961) se divadlo stávalo více a více populárnějším. „Jména členů divadla

uměl už každý nazpaměť, jejich písničky se hrály pořád dokola. A jak už to tak bývá, sláva,

peníze a pokora nerady bydlí pod jednou střechou, tým divadla se začal rozpadat“95.

Nakonec se divadlo podařilo udržet. Byla totiž uvedena hra Šest žen Jindřicha VIII. Tato hra

byla nejprve uváděna v Redutě, ale Suchý ji upravil pro své divadlo, kde se začala hrát.

Rok 1965 byl pro divadlo velmi úspěšným. Suchý a Šlitr uvedli svou jazzovou operu

s názvem Dobře placená procházka, která se hrála i v zahraničí.

„Na jaře 1967 Jiří Suchý přizval do Semaforu pány Grossmanna a Šimka, kteří zde

vytvořili svou skupinu s poněkud odlišnou poetikou. V letech 1968 a 1969 vzhledem

k pohybům ve společnosti S+Š politicky přitvrdili, zvláště pak ve hrách Poslední štace a Jonáš

a doktor Matrace. Jejich rozjezd byl však předčasně zastaven náhlou Šlitrovou smrtí

o vánocích 1969“96. Po Šlitrovi nastoupil na jeho místo Ferdinand Havlík. V divadle nebyl

žádným nováčkem, byl kapelníkem orchestru a jeho písně aranžoval.

Dalším důležitým mezníkem pro divadlo bylo uvedení hry Kytice v roce 1972.

Od roku 1974 začala spolupracovat s Jiřím Suchým Jitka Molavcová, která s ním dále

pokračovala tak, jak tomu bylo za působení dvojice Suchý – Šlitr.

Po roce 1990 došlo k rozporům. Tyto spory vedly k tomu, že se rozpadla skupina

Jiřího Suchého se skupinou Dvořákovou a Šimkovou, které v divadle působily. V Semaforu

zůstala skupina pouze Jiřího Suchého.

V současné době dvojice Suchý – Molavcová čerpá z tvorby Suchý – Šlitr.

95 Historie [online]. [cit. 2. 12. 2017]. Dostupné z:

https://semafor.wdr.cz/main.php?left=210&top=61&profil=hist&sablona=4&detail=1&tema=1 96 Padesát let divadla Semafor [online]. [cit. 4. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.demokratickystred.cz/padesat-

pet-let-divadla-semafor/

50

5.2 Hry Semaforu

- Člověk z půdy – Byla to první hra (hudební komedie), kterou divadlo Semafor uvedlo v roce

1959.

- Taková ztráta krve – Hudební detektivka uvedená v roce 1960.

- Jonáš a tingl – tangl – Nejslavnější hra Semaforu z roku 1962.

„I on byl spíchnut vlastně narychlo, aby bylo v Semaforu co hrát, a podle původní

představy autorů neměl moc šancí na dlouhý život. Byl dočista jiný než dosavadní semaforská

představení, ale jestli snad některé diváky z hlediště vyhnal, pak davy dalších přivábil, a snad

neomaleně řečen, šlo lidi trochu jiné a jaksi pro toto divadlo vhodnější. Semafor prvních

sezón vlastně suploval neexistenci populární hudební scény, chodili do něj i lidé, kteří chtěli

hlavně rokenrol, písničky a populární zpěváky – a všechno kolem brali spíš jako nutný

přívažek navíc. Teď se ale Semafor stával definitivně divadlem: svébytným, neopakovatelným,

někdy snad i výstředním, ale opravdovým. Jonáš měl být původně sólovým představením

Jiřího Suchého, jeho one man show, řekli bychom světácky dnes. Proto jej tak šokoval Jiří

Šlitr, když ho požádal, aby také pro něho napsal roli. Šlitr, který doposud odmítal pobyt na

jevišti zcela zásadově a nerad na ně vystupoval i ve své úloze nejvlastnější a přirozeně, tedy

za klavírem! Ještě krátce před premiérou – odehrála se ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově –

vyhrožoval režisér Karel Mareš, že Šlitra na scénu prostě nepustí, a také Jiří Suchý měl

z totálního neherectví svého parťáka kruté obavy. A pak se stal zázrak: Šlitr na scéně pronesl

první repliku – a diváci mu odpověděli salvami smíchu. Od té chvíle pak hotová bouře smíchu

následovala po každém z jeho výroků. „Musel jsem hodně přidat, aby si mě taky všimli,“

vzpomínal na ten překvapivý zážitek Jiří Suchý. Jonáš a tingl-tangl byl zjevením z čistého

nebe a malým velkým zázrakem, zvlášť v Čechách nevídaným: publikum se tentokrát

shodlos kritiky a ódy na radost zněly mnohohlasně a bez výjimky.

51

Po letech se podobné souznění v Semaforu zopakuje ještě několikrát: v případě Kytice,

Fausta, Jonáše a Melicharová“97.

- Kdyby tisíc klarinetů – Hra, uvedená v roce 1964.

- Sekta – Hru uvedli v roce 1965, ale nebyla přijata příznivě.

- Dobře placená procházka – Hra, uvedená ve stejném roce jako Sekta (1965).

- Benefice – Hra z roku 1966.

- Ďábel z Vinohrad – Je to spíše vtipné pásmo, jak se lidé mají chovat v situaci, pokud se

dostanou k požáru nebo povodním z roku 1966.

„Mějte se dámy dnes

Přede mnou na pozoru

Se mnou si není

Radno hrát

Plá ve mně vášní běs

Mám v srdci tolik vzdoru

Vždyť jsem ten nespoutaný

Ďábel z Vinohrad

Mé žhavé touze

Žádná neunikne

97 VANĚK, Jan J. Semafor 40 nezapomenutelných let. Praha: Knihcentrum a.s., 1999. s. 16, 17. ISBN 80-86054-

94-2.

52

Zmocním se každé ženy

Jen to fikne

Než nebohá si dívka

Na mne zvykne

Pro jinou zatím

Začnu plát“98.

- Poslední štace – Hra z roku 1968, ve které se objevuje politická satira.

- Jonáš a dr. Matrace – Volné pokračování hry Jonáš a tingl – tangl. Tato hra byla uvedená

v roce 1969 a měla politický podtext. Objevovaly se zde narážky na politický vývoj

Československa. Také se zde vyskytovaly zesměšňující poznámky například na Antonína

Novotného, který byl od roku 1957 československým prezidentem. Byla to poslední hra, kde

hrál Jiří Šlitr. Po jeho smrti byla hra vyřazena z repertoáru.

- Kytice – Hra z roku 1972 podle námětu stejnojmenné knihy od Karla Jaromíra Erbena.

Balady byly upraveny, prokládány písněmi a obohaceny o jednu baladu Jiřího Suchécho,

kterou nazval Bludička. Byla to vůbec nejhranější hra Semaforu, zhudebnil ji Ferdinand

Havlík a měla 600 repríz. Jiří Suchý pět balad (Štědrý den, Polednice, Svatební košile, Zlatý

kolovrat a Vodník) převedl do současného jazyka a přidal tu svou Bludičku.

Ukázka z balady Svatební košile:

„K. J. Erben

…Pohnul se obraz na stěně.

I zkřikla panna zděšeně,

98 NOVOTNÝ, Datel Jiří. Ďábel z Vinohrad. Praha 6: Regia Ing. Petr Němec, 2002. s. 2. ISBN 80-86367-27-2.

53

Lampa, co temně hořela,

Prskla a zhasla docela.

Možná, žeť větru tažení

Možná i – zlé že znamení!

A slyš! Na záspí kroků zvuk,

A na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!

Spíš má panenko, nebo bdíš!

Hoj, má panenko, tu jsem již!

Hoj, má panenko, co děláš?

A zdali pak mě ještě znáš

Aneb jiného v srdci máš? …“

Jiří Suchý

… Pohnul se obraz na stěně.

Vykřikla panna zděšeně – šmarjá.

Lampa co temně hořela

Prskla a zhasla docela

A svět se zachvěl úzkostí

Kročeje slyšet na dvorku

54

Strach vnikl dívce do kostí

Řečeno přesně do morku

A ve tmě dírou po suku

Do chýše vniklo bez hluku

Stvoření jako z pohádek

A sáhlo dívce na ruku

Spíš má panenko nebo bdíš

Hoj má panenko tu jsem již

Snad ti to není nemilé

Přišel jsem skrz ty košile …“99.

- Dr. Johann Faust Praha II Karlovo nám. 40 – Hra z roku 1982.

- Jonáš dejme tomu v úterý – Hra, která byla uvedena roku 1985.

Her bylo v Semaforu uvedeno více, ale zde uváděné jsou ty nejdůležitější. Seznam

všech her, které vytvořili pro divadlo jeho zakladatelé jsou:

„ČLOVĚK Z PŮDY

ZUZANA JE SAMA DOMA

TAKOVÁ ZTRÁTA KRVE

ZUZANA JE ZASE SAMA DOMA

99 KOLÁŘ, Jan. Jak to bylo v Semaforu. Praha: SCÉNA, 1991. s. 66. ISBN 80-85214-05-9.

55

ŠEST ŽEN

JONÁŠ A TINGL-TANGL

ZUZANA NENÍ PRO NIKOHO DOMA

RECITAL 64

SEKTA

DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA

ZUZANA JE VŠUDE JAKO DOMA

BENEFICE

ĎÁBEL Z VINOHRAD

TAK CO, PANE BARONE

POSLEDNÍ ŠTACE

JONÁŠ A DOKTOR MATRACE

BÁSNÍCI A SEDLÁCI & REVIZOR V ŠANTÁNU

TEN PES JE VÁŠ

ČARODĚJKY

KYTICE

ZUZANA V LÁZNI

ELEKTRICKÁ PUMA

SLADKÝ ŽIVOT BLÁZNA VINCKA

56

ČLOVĚK Z PŮDY (1977)

SMUTEK BLÁZNIVÝCH PANEN

KDYBY TISÍC KLARINETŮ

DR. JOHANN FAUST, PRAHA 2, KARLOVO NÁM. 40

KAŽDÝ MÁ SVÉHO LEONA

JONÁŠ DEJME TOMU V ÚTERÝ

NA POŘÍČÍ DÍTĚ KŘIČÍ

VETEŠNÍK

VÝHYBKA

HEJ RUP ANEB PEKLO NEBUDE, RÁJ SE VRACÍ

ACH TA LÁSKA NEHEZKÁ

NIŽNIJ NOVGOROD

KAPITÁNE, KAM S TOU REVUE

VÍKEND S KRAUSOVOU

MÉ SRDCE JE ZIMMER FREI

ÚNOS TURECKÉ HOUSLISTKY

PRÉ

NOC V SYNAGOZE ANEB TAJEMSTVÍ BRUNHILDINY PUNČOCHY

POKUŠENÍ SVATÉHO ANTONÍNA

57

TO NÁM TO PĚKNĚ ZAČÍNÁ

ŽIVOT JE NÁHODA V OBNOŠENÝ VESTĚ

SEX + SEX JE 12

PATERO DŮVODŮ PRO VOO DOO

...NIKOHO NEZABIJE

JAKO KDYŽ TISKNE

PENSION ROSAMUNDA

SUKNĚ SMUTNOU JEHLOU SPÍCHNUTÁ

LYSISTRATA

SEKTA (2008)

DĚTI KAPITÁNA GRANTA

ŠLITR S NÁMI (A ZLÝ PRYČ)

JÁ JSEM OTEC BEMLE

DNES VEČER V HOTELU MODRÁ HVĚZDA

KYTICE 2009

UTEKLO TO JAKO H2O

MAM'ZELLE NITOUCHE

DAL SI RŮŽI DO POLÍVKY

TAK CO, PANE BARONE (2011)

58

HODINY JDOU POZPÁTKU

LEVANDULE

KAM SE PODĚLA VALERIE

LAURA A OLIVER - REALITY SHOW

RYTÍŘI Z BLANÍKU A KRASAVICE LÍDA

OPERA BETLÉM

KYTICE 2013

KDYBY TISÍC KLARINETŮ 2013

OSVOBOZENÉ DIVADLO SEMAFOR

PRSTEN PANA NIBELUNGA

NEJVESELEJŠÍ TRAGÉDIE V ČECHÁCH

SLEČINKY A LUPIČI

MIZINA ČÍHÁ

ČOCHTANŮV DIVOTVORNÝ HRNEC

ZAČALO TO VESTPOCKETKOU“100

100 Hry [online]. [cit. 2. 12. 2017]. Dostupné z:

https://semafor.wdr.cz/main.php?left=210&top=61&profil=hry&sablona=4&detail=1#zakladni_hry

59

5.3 Hlavní protagonisté divadla Semafor

5.3.1 Jiří Suchý

Je český herec, výtvarník, textař, režisér, dramatik a hudebník. Narodil se 1. října 1931

v Plzni.

Od roku 1955 působil ve skupině Akord dub, kde hrál na kontrabas.

Rok 1957 pro něj byl stěžejním, protože se poznal s Jiřím Šlitrem, který začal

zhudebňovat jeho texty, například Marnivá sestřenice. Nejprve spolu vystupovali v divadle

Reduta. V roce 1959 založili své vlastní divadlo Semafor. Suchý a Šlitr „navazují především

na klaunérie Voskovce a Wericha a vycházejí rovněž z nedůvěry k divadlu, z okouzlení filmem

a zvláště pak humorem němých grotesek. Podařilo se jim evokovat svěžím způsobem zašlý svět

kabaretů, básnicky znovu zpřítomňovat jeho atmosféru i jeho netradiční složky (kuplet,

šanson, hudební parodie či imitace, anekdoty, komické monology atd.) Tvořili ideální dvojici

natvrdle nepohnutého tichého pianisty a výřečného upovídaného snílka“101.

„V roce 1958 se Suchý aktivně zúčastnil příprav otevření Divadla Na Zábradlí. Ve

spoluautorství s Ivanem Vyskočilem zde jako první premiéru uvedl kabaretní „leporelo"

Kdyby tisíc klarinetů (1958). Druhou společnou prací s Vyskočilem byla hra Faust, Markéta,

služka a já (1959)“102.

Na přelomu roku 1959–1960 otevřel své vlastní divadlo Semafor. Prvním

představením, které uvedli a kde zazněla píseň Pramínek vlasů, byla hra Člověk z půdy.

„Rozsáhlou přehlídkou Suchého textů a několika vlastních písní bylo písničkové pásmo

Zuzana je sama doma (1960, písně Hluboká vráska, To všechno odnes' čas, Blues na cestu

poslední, Píseň o rose atd.)“103.

Jeho tvorba byla obrovská.

101 Semafor [online]. [cit. 30. 11. 2017]. Dostupné z: http://jan-k-celis.webnode.cz/news/semafor/ 102 Jiří Suchý [online]. [cit. 7. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21972-jiri-

suchy.html 103 Jiří Suchý [online]. [cit. 7. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21972-jiri-

suchy.html

60

„Rozsáhlou přehlídkou Suchého textů a několika vlastních písní bylo písničkové pásmo

Zuzana je sama doma (1960, písně Hluboká vráska, To všechno odnes' čas, Blues na cestu

poslední, Píseň o rose atd.). Dalšími hrami se staly Taková ztráta krve (1960, písně Klokoči,

Sluníčko), Zuzana je zase sama doma (1961, písně Ach, ta láska nebeská, Árie měsíce,

Písnička pro Zuzanu), Šest žen Jindřicha V1IL (1962, písně Proč se lidi nemaj rádi, Študent

s rudýma ušima), Jonáš a tingl-tangl (1962, písně Chybí mi ta jistota, Tulipán, Koupil jsem si

knot), Zuzana není pro nikoho doma (1963, Kapitáne, kam s tou lodí?, Oči sněhem zaváté,

Motýl), Recitál S+Š 64 (1964), Sekta (1965), Dobře placená procházka (1965), Benefice

(1966), Poslední štace (1968), Jonáš a doktor Matrace (1969). Se Šlitrem se podílel i na

filmech Bylo nás deset (1963), Kdyby tisíc klarinetů (1965, písně Babeta, Dotýkat se hvězd,

Tereza), Zločin v šantánu (1968) a několika televizních pořadech. Z autorské spolupráce

Suchého a Šlitra vzniklo 21 inscenací a celkem 287 písní. Po Šlitrově smrti (1969) se stálým

hudebním spolupracovníkem Suchého stal sema-forský kapelník a klarinetista Ferdinand

Havlík. K novým inscenacím patřila například hry Čarodějky (1971), Kytice (1972), Zuzana

v lázni (1972), Smutek bláznivých panen (1977), Jonáš dejme tomu v úterý (1985). Natočil

i nové filmy: Jonáš a Melicharová (1986) a další“104.

„Knižně vydal několik sbírek písňových textů, próz a vzpomínek, např. Motýl (1965),

Knížka (1986), Kolik očí má den (1987), Trocha poezie (1989), Vzpomínání – Od Reduty

k Semaforu (1991)“105.

Po smrti Jiřího Šlitra v roce 1969 se k Jiřímu Suchému přidala Jitka Molavcová. Na

počátku 70. let měl Suchý zákaz vystupovat. V roce 1989 se snažil o tzv. comeback divadla,

ale bohužel odezva nebyla dostatečná.

104 Jiří Suchý [online]. [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21972-jiri-

suchy.html 105 Jiří Suchý [online]. [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21972-jiri-

suchy.html

61

Ovlivnil v České republice hudbu 60. let. „Tvorba divadla Semafor zkrátka ovlivnila

kulturní dění v naší zemi na několik dalších desetiletí, texty J. Suchého navazovaly na poetiku

našeho meziválečného básnictví“106.

Tím je myšlena tvorba představitelů Osvobozeného divadla. „Z jejich metody si vzali vzor Jiří

Suchý a Jiří Šlitr, Jiří Grosmann a Miloslav Šimek, Milan Lasica a Julius Satinský, bratři

Justové, Smoljak i Svěrák“107. „Svou kvalitou se blížily moderní poezii, ale

nepostrádaly hravost a smysl pro humor. V hudbě J. Šlitra vystopujeme vliv

nejen šantánových písní, ale také dixilendu, pařížského šansonu, country a zčásti i rocku“108.

„Nejpoetičtější písní autorů Suchého a Šlitra je Pramínek vlasů.

Když měsíc rozlije světlo své po kraji

a hvězdy řeknou, že je čas jít spát,

pramínek vlasů jí ustřihnu potají. Komu?

No přece té, kterou mám rád.

Krásná a známá písnička, která navozuje pohodu letního dne, je Kočka na okně.

Na okně seděla kočka, byl horký letní den,

na okně seděla kočka a koukala se ven,

byl horký letní den a kdekdo chodil bos,

na okně seděla kočka, venku zpíval kos“109.

5.3.2 Jiří Šlitr

Jiří Šlitr se narodil 15. února 1924 v Zálesní Lhotě u Jilemnice v Orlických horách do

mlynářského rodu. Byl to český pianista, herec, divadelník, skladatel, bavič a hudebník.

Věnoval se hojně i sportu, hrál volejbal, tenis a hodně lyžoval.

106 SEMAFOR = divadlo Sedmi Malých FORem [online]. [cit. 1. 12. 2017]. Dostupné z:

http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=29/!semafor 107 CINGER, František. Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha. Praha: BVD, 2014. s. 50. ISBN 978-

80-97090-74-9. 108 SEMAFOR = divadlo Sedmi Malých FORem [online]. [cit. 1. 12. 2017]. Dostupné z:

http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=29/!semafor 109 SEMAFOR = divadlo Sedmi Malých FORem [online]. [cit. 1. 12. 2017]. Dostupné z:

http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=29/!semafor

62

„Muž, kterého diváci znali v podobě člověka z monotónním výrazem v obličeji, s buřinkou na

hlavě a připomínal spíše úředníka“110.

V roce 1938 se jeho rodina přestěhovala do Rychnova nad Kněžnou, kde absolvoval

gymnázium. Se svým spolužákem zde vydal sbírku karikatur učitelského a profesorského

sboru, která se jmenovala Sebranka. Založil i swingovou kapelu Rychnovský Ryxieland.

Roku 1943 úspěšně odmaturoval a začal se věnovat profesi úředníka. Po válce (1945) této

práce zanechal. Rodiče si přáli, aby se stal právníkem. Jiří tedy odešel studovat do Prahy.

Právnickou fakultu absolvoval v roce 1949. Nikdy se však tomuto oboru nevěnoval.

Zajímal se spíše o umění. „S kulturním životem v Praze Jirku seznamoval Miroslav

Horníček“111. Od padesátých let začal spolupracovat s textařem Pavlem Koptou. Působil

i jako doprovodný pianista některých zpěváků. „Prosazoval se také jako výtvarník. V roce

1957 uspořádal první samostatnou výstavu. Jeho obrazy byly k vidění v Bruselu, ve Vídni,

v Londýně, ve Wiesbadenu a také v New Yorku“112. Maloval třeba v kavárnách a na horách.

„V roce 1958 Jiří Šlitr exceloval na světové výstavě EXPO sólovou pětiexpozicí

v projektu Laterny magiky“113.

Následující rok dostal nápad založit nové divadlo, které dostalo název Semafor. Zde

zúročil svůj herecký talent. Jeho první výkon byl na děkovačce, když vešel na jeviště. Větší

prostor si zahrát dostal ve hře Jonáš a tingl – tangl. První představení se konalo ve Zlíně.

„U publika začal být oblíbený herec, který veškeré své repliky odříkával s kamennou

tváří. Hlediště reagovalo salvami smíchu“114.

110 Jiří Šlitr [online]. [cit. 7. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22059-jiri-slitr.html 111 Jiří Šlitr [online]. [cit. 7. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22059-jiri-slitr.html 112 Jiří Šlitr [online]. [cit. 7. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22059-jiri-slitr.html 113 Jiří Šlitr [online]. [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22059-jiri-

slitr.html 114 Jiří Šlitr [online]. [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22059-jiri-

slitr.html

63

Jiří kromě herectví měl před sebou stále velký cíl. Chtěl se dostat až na Broadway.

Pracoval i patnáct hodin denně a každý den se snažil napsat alespoň jednu píseň. Stal se z něj

amerikofil. „Avšak půlroční pobyt za oceánem jej z této úchylky vyléčil.

Možná se tak stalo díky tomu, že se mu nepodařilo prorazit s jazzovou operou „Dobře

placená procházka“. Navázal však přátelství s Jiřím Voskovcem, s nímž si později pravidelně

dopisoval115“.

Šlitr byl i velkým milovníkem žen, i přestože je často střídal, vracel se pouze k jedné,

Sylvě. Sylva Daníčková pracovala v Laterně Magice. Další jeho osudovou ženou byla

Bohumíra Peychlová, která studovala filmovou scenáristiku. Společně dokonce měli dceru

Dominiku. S žádnou ženou se však neoženil, a dokonce ani svým rodičům neoznámil, že jsou

prarodiči.

Zarážející je, že se Suchým nebyli velkými kamarády, udržovali mezi sebou pouze

pracovní vztah.

„Na Boží hod zemřel ve svém ateliéru na otravu plynem. Spekulovalo se i o sebevraždě.

Ti, co jej znali, tuto možnost vylučují. Neměl k ní důvod. Jeho život i skon se už mnohokrát

stal předmětem spekulací a literárních děl“116. Bylo to krátce po návratu se zájezdu ze

Stuttgardu v roce 1969, kde se se Suchým trošku sblížil.

Jiří Šlitr byl spoluautorem 21 divadelních her, recitálů a revue, složil 350 písní, svoje

výtvarná díla vystavoval v celém světě. Byl ilustrátorem 20 knížek.

Jiří měl mnoho přezdívek. Třeba Miroslav Horníček vymyslel přezdívku Doktor

Klavír. Slýchával i přezdívky typu Tišín nebo Rybín.

115 Jiří Šlitr [online]. [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22059-jiri-

slitr.html 116 Jiří Šlitr [online]. [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22059-jiri-

slitr.html

64

6 DIVADLO SEMAFOR V SOUČASNOSTI

Divadlo Semafor dnes sídlí na Dejvické ulici v Praze 6. Stále má obrovskou popularitu

a jejich hry mají vždy veliký ohlas. „Jiří Suchý vybavil jeviště novou textilní malovanou

oponou po vzoru té Hynaisovy v Národním divadle. Podle podmínek daných grantem města

Prahy uvádí ročně minimálně 4 nové premiéry. Sám je autorem libreta, z velké části i hudby,

výtvarné výpravy, režisérem a s Jitkou Molavcovou vždy hlavním hereckým aktérem

a zpěvákem představení. Mezi uváděné hry kromě autorských novinek a kombinovaných

pořadů písní z repertoáru Osvobozeného divadla a Semaforu patří upravená klasická témata

jako Lysistrata, Mamzelle Nitouche či Prsten Nibelungů“117.

Působí zde přibližně 40 umělců ve stálém angažmá, jimiž jsou: „Jiří Suchý, Jitka

Molavcová, Jiří J. N. Svoboda, Václav Kopta, Jiří Šrědroň, Jolana Haan Smyčková, Olina

Patková, Michal Stejskal, Lucie Černíková, Zuzana Maxa, Radim Schwab, Dagmar

Zázvůrková, Jan Petráň, Karolina Gudasová, Lucie Chlumská, Tomáš Novotný, Barbora

Smejkalová, Petr Macháček, Ema Freiová, Veronika Šotová, Veronika Kubařová, Kamila

Kopáčková Novotná, Ivana Korolová, Petra Beoková, Marta Falvey Sovová, Michaela

Mrázková, Barbora Šampalíková, Ondřej Havel, Barbora Šedivá, Veronika Tichá, Jakub

Přibyl, Eliška Hurábová, Felix Slováček ml., Michal Malátný, Vlastimil Harapes, Eva

a Magdalena Jedličkové, Natálie Grossová, Johanka Kopačková, Natálie Hrychová, Petr

Šudoma, Lukáš Kunst, Pavel Kolban, Vendula Parezová, Anna Zlámalová, Jůlia Sabolová,

František Prokop, Vladimír Vandrovec, Vratislav Placheta, Jiří Hájek, Jan L. Střížovský, Vít

Fiala a David Vrobel“118.

Aktuální repertoár divadla:

- Prsten pana Nibelunga

- Kytice

- Kdyby tisíc klarinetů

117 Padesát let divadla Semafor [online]. [cit. 4. 12. 2017]. Dostupné z:

http://www.demokratickystred.cz/padesat-pet-let-divadla-semafor/ 118 Tváře divadla Semafor [online]. [cit. 1. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.semafor.cz/herci

65

- Osvobozené divadlo Semafor

- Mam´zelle Nitouche

- Co na světě mám rád

- Koncert o čtyřech kapitolách

- Čochtanův divotvorný hrnec

- Zlomené srdce lady Pamely

- Skleněné prkno

- Začalo to Vestpocketkou

- Šest žen

50 nejlepších a nejznámějších písniček: „Blázen a dítě, Purpura, Krajina posedlá tmou,

Co jsem měl dnes k obědu, Jo to jsem ještě žil, Kočka na okně, Pramínek vlasů, Na louce

zpívají drozdi, Toulaví zpěváci, Píseň o koni, Babetta, Marnivá sestřenice, Vyvěste fangle,

Tereza, Árie měsíce, Sluníčko, Písnička pro Zuzanu, Klementajn, Motýl, Malé kotě, Včera

neděle byla, Modré džínsy, Modré punčochy, Orchestrion z ráje, Podivná hodina,

Nevyplacené blues, Léta dozrávání (Obnošená vesta), Ach ta láska nebeská, Klokočí,

Miláčku, Tulipán, Sup a žlůva, Kamarádi, Haleluja, Blues o světle, Balada z mlází, Barvy –

Laky, Na shledanou, Honky Tonky Blues, Dotýkat se hvězd, Ďábel z Vinohrad, Krokodýl,

Mister Rock a Mister Roll, Golem, Labutí píseň, Píseň o rose, Koupil jsem si knot, Slavná

obhajoba, Zdvořilý Woody, Tu krásu nelze popsat slovy“119.

119 Písníčky [online]. [cit. 1. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.semafor.cz/pisnicky

66

7 PARALELY MEZI DIVADLY Z HLEDISKA KULTURNÍHO

A POLITICKÉHO VÝVOJE

7.1 Kultura

Před vznikem Osvobozeného divadla (před rokem 1929) lidé toužili po zábavě, a proto

vznikaly nové podniky, kde by se mohli bavit. Byly to především kabarety. V roce 1922

vznikly čtyři. Kabarety neměly dlouhého trvání, avšak touha lidí se bavit neklesala, tak začala

vznikat nová avantgardní divadla. V roce 1926 vzniklo Osvobozené divadlo. Zde lidé nalezli

nový druh humoru, který byl pro dvojici V+W tak typický. Do her se zapojovalo více baletu

a zpěvu, nové scénické ztvárnění a nové výrazové prostředky. Do této doby nic takového

nebylo. Zprvu však tato nová ztvárnění, humor, balet a zpěv nebyl ani zdaleka na

profesionální úrovni. Před vznikem divadla Semafor byl kulturní život v Československu na

výši.

V roce 1932 se i v kultuře projevila hospodářská krize, kdy lidé měli starost spíše

o sebe samého a o svou obživu. Mnoho lidí zůstalo najednou bez práce.

V Československu tato situace měla obrovské ztráty, co se týče divadelní kultury

a dramatické tvorby. Začala vznikat jiná divadla, než jaké bylo Osvobozené divadlo. Byla to

divadla avantgardní: nová, pokroková, průkopnická. Inspiraci tyto divadla čerpala od cirkusů,

kabaretů a lidové zábavy. Už to nebyly jen kabarety, které vznikaly před založením

Osvobozeného divadla.

Divadla malých forem vznikala od roku 1955. Do této skupiny patřilo i divadlo

Semafor. Na vrchol se také začala dostávat kinematografie. Tomuto období se říkalo tzv. nová

československá filmová vlna. První vlna probíhala za doby fungování Osvobozeného divadla.

Další novinkou bylo vydávání časopisů. Byly to třeba Květy, Tvář, Kulturní život a další.

Noviny, ve kterých se vyskytovaly články, které se týkaly kritických názorů na společnost,

byly Reportér nebo Mladý svět.

Svůj rozkvět zaznamenali i čeští spisovatelé, kteří svá díla vydávali ještě před

vypuknutím 2. světové války, ale i noví autoři. Četla se díla Jaroslava Seiferta, Vladimíra

Holana. Z novodobých autorů to byl Ivan Klíma, Bohumil Hrabal, Arnošt Lustig, Milan

Kundera a jiní.

67

Úryvek ze hry, jež se hraje v současnosti v divadle Semafor se jmenuje Osvobozené

divadlo Semafor: „Semafor se půl století osvobozoval. Od prvotního diletantizmu, od různých

manýr, od ideologického tlaku, od ekonomického tlaku… Jediné, od čeho se osvobodit

nehodlal, byl vliv Osvobozeného divadla“120.

7.2 Politika

Počátky Osvobozeného divadla se datují do roku 1926 a vznik divadla Semafor do

roku 1959. To je velký odstup, během kterého se v Československu za těch asi třiatřicet let

mnohé odehrálo, především v oblasti politické.

Kolem období vzniku Osvobozeného divadla stál v čele státu Tomáš Garrigue

Masaryk. V období první republiky a po vzniku samostatného Československa se politika

jako taková začala pomalu utvářet, což v roce 1959, kdy vznikl Semafor, již byla na úplně

jiném stupni. Vznikla politická organizace Společnost národů (SN), která měla zaručit

Československu jakousi bezpečnost. Bylo to hlavně proto, aby Evropa opět fungovala jako

celek po 1. světové válce. To v roce 1959 už byla Evropa jako celek stmelená. Už bylo sice

i po 2. světové válce, ale uplynulo od jejího konce čtrnáct let. Tato politická organizace však

nebyla až tak promyšlená, a proto moc nezafungovala.

V Československu se stále řešily problémy ohledně hranic s Německem.

Ve vládě byli Masaryk, Beneš a Štefánik. Prvním zastupitelem vlády se stal Karel

Kramář. V roce 1919 se v Československu konaly první volby do obecních zastupitelstev. Po

volbách v roce 1920 vešla v platnost první Ústava. Zakládaly se u nás nové a nové politické

strany, což v době Semaforu už nebylo na denním pořádku.

V době první republiky (1918–1938) se u nás vystřídalo neuvěřitelných osmnáct vlád.

Nejdříve byl v čele Jan Černý, poté Edvard Beneš, Antonín Švehla a následovali další. V čele

všenárodní koalice stál Antonín Švehla. Této koalici se podařilo následky hospodářské krize

snížit na minimum. Podílel se na tom i ministr financí Alois Rašín.

120 Osvobozené divadlo Semafor [online]. [cit. 8. 11. 2017]. Dostupné z:

http://www.semafor.cz/repertoar/osvobozene-divadlo-semafor_84

68

V roce 1923 byl spáchán atentát na Švehlu i Rašína. Byl vydán zákon na ochranu republiky.

V tomto roce už byly první náznaky vzniku Osvobozeného divadla.

Ve dvacátých letech byl také schválen tzv. malý školský zákon. Zákon zahrnoval

povinnou osmiletou školní docházku.

Roku 1927 proběhly nové volby prezidenta republiky. S velkou převahou zvítězil

Masaryk.

V Československu vzniklo nové uspořádání. Správní uspořádání nahradilo zemské,

které vstoupilo v platnost 1. ledna 1928 (Pavlíček, 2013).

Koncem roku 1929 byly volby, ve kterých zvítězila republikánská strana. Dne

7. prosince 1929 vznikla tedy nové vláda, v jejímž čele stál František Udržal a skládala se

z osmi stran, ke kterým přibyly ještě národní demokracie a národně – socialistická strana,

česká a německá sociální demokracie.

Jak jsem již zmiňovala, divadlo Semafor vzniklo po čtrnácti letech od skončení

2. světové války, kdy poválečné Československo nabývalo nebezpečných rysů, což v době

vzniku Osvobozeného bylo s Československem jinak. Sice se naše země vzpamatovávaly

z 1. světové války, ale drželi jsme jako země pohromadě a politika se postupně utvářela

a dostávala na lepší úroveň. Prezidentské dekrety nahradily moc zákonodárnou a začala

znárodňování. Znárodněny byly banky, pojišťovny a dalších dohromady asi 3 000 podniků.

Panovalo u nás bezpráví a lidé se báli. Řešila se opět otázka hranic, jelikož neslovanské

obyvatelstvo mělo být odsunuto. Nakonec byli odsunuti jen němečtí obyvatelé, kteří tímto

odsunem přišli o veškerý majetek. Tímto se začaly prohlubovat špatné vztahy s našim

západním sousedem.

V roce 1946 se k moci dostali komunisté v čele s Klementem Gottwaldem. Naši

politikové chtěli, abychom ve světě zaujímali nějakou pozici a abychom šli do spojenectví se

Sovětským svazem. Sovětský svaz však nechtěl, abychom sami jednali se západními zeměmi.

Jednalo se především o zlepšení politické a ekonomické situace. Připojení k západním zemím

nakonec neproběhlo, jelikož Sovětský svaz Československu vyhrožoval, pokud bude jednat

samostatně o hospodářském obnovení Evropy (Marshallův plán), bude to brát jako

nepřátelský čin proti nim.

69

V té době u nás postupně sílil komunismus. Prezidentem byl Edvard Beneš. Naše

politická situace však nebyla vůbec dobrá. Komunisté neustále naléhali na Beneše, který

musel doplnit vládu o chybějící ministry, aby tímto přistoupil na jejich demisi.

Komunisté se dostali do čela našeho státu v únoru roku 1948. Jejich koncepce pohledu

na náš stát byla plná zastrašování, teroru a poprav. Vše, co se v 50. letech událo bylo

výsledkem nátlaku, který byl na tehdejší lid kladen.

Závěrem bych chtěla dodat, že obě divadla, Osvobozené i Semafor, vznikala za velmi

špatné situace v Československu. Dokázala si prosadit ve velké míře svou. Tím jsou myšleny

jejich hry a tvorba hlavních protagonistů, i to, kdo v divadlech v tu dobu působil. Semafor

funguje dodnes a stále má obrovskou popularitu. Výborné je, že i písně, které vznikaly

z rukou Voskovce a Wericha, jsou stále populární a jinak tomu není ani u písní dvojice Suchý

+ Šlitr.

70

Závěr

V mé diplomové práci jsem se zabývala historickým kontextem doby před vznikem

Osvobozeného divadla a kulturní a politickou situací v Československu za doby fungování

divadla. Dále jsem se zaměřila na hry, které v divadle vznikaly a na hlavní protagonisty,

kterými byli již zmínění Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek. Také jsem uvedla

historický kontext doby před vznikem divadla Semafor a jeho kulturní a politickou situaci

v Československu, představila jsem jeho hlavní protagonisty, jimiž byli Jiří Suchý a Jiří Šlitr

a zmiňovala i některé jejich hry.

Cílem v mé práci bylo shrnout základní informace o obou divadlech (o vývoji, hlavních

protagonistech a hrách).

V dalších kapitolách jsem objasnila kulturní a politické poměry v dané době. Dále jsem

se zabývala jednotlivými paralelami mezi divadly.

71

ZDROJE

Literatura:

CINGER, František. Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha. Praha: BVD, 2014.

ISBN 978-80-87090-74-9

ČERVENÁ, Soňa. Stýskání zakázáno. Brno: Opus musicum, 1999. ISBN 978-80-903211-7-5

EMMERT, František. Průvodce českými dějinami 20. století. Brno: Clio, 2012. ISBN 978 80–

905081–0-

KOLÁŘ, Jan. Jak to bylo v Semaforu. Praha: SCÉNA, 1991. ISBN 80-85214-05-9.

NOVOTNÝ, Datel Jiří. Ďábel z Vinohrad. Praha 6: Regia Ing. Petr Němec, 2002. ISBN 80-

86367-27-2.

PAVLÍČEK, Jaromír. České a slovenské dějiny v kontextu evropských dějin 20. století.

Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013. ISBN 978-80-7464-4723-8

PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně

výchovnou činnost, 1981.

PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982.

STARCOVÁ, Helena. Obraz dějin v hrách Osvobozeného divadla. Bakalářská práce. Praha:

Univerzita Karlova, 2014.

VANĚK, Jan J. Semafor 40 nezapomenutelných let. Praha: Knihcentrum a.s., 1999. ISBN 80-

86054-94-2.

VÍTKOVÁ, Eva. Kabaret Červená sedma ve světle materiálů archivu Českého rozhlasu.

Bakalářská práce. Univerzita Karlova, 2012.

72

Internetové zdroje:

České avantgardní divadlo [online]. Dostupné z:

http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=v_w_j

České avantgardní divadlo [online]. [cit. 3. 12. 2017]. Dostupné z:

http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=v_w_j

Historie [online]. Dostupné z:

https://semafor.wdr.cz/main.php?left=210&top=61&profil=hist&sablona=4&detail=1&tema=

1

Historie [online]. [cit. 2. 12. 2017]. Dostupné z:

https://semafor.wdr.cz/main.php?left=210&top=61&profil=hist&sablona=4&detail=1&tema=

1

Hry [online]. [cit. 2. 12. 2017]. Dostupné z:

https://semafor.wdr.cz/main.php?left=210&top=61&profil=hry&sablona=4&detail=1#zaklad

ni_hry

Jan Werich [online]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22582-jan-

werich.html

Jan Werich [online]. [cit. 6. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-

biografie/22582-jan-werich.html

Jaroslav Ježek [online]. Dostupné z: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/19693-

jaroslav-jezek.html

Jaroslav Ježek [online]. [cit. 29. 11. 2017]. Dostupné z: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-

biografie/19693-jaroslav-jezek.html

Jiří Suchý [online]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21972-jiri-

suchy.html

http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22582-jan-werich.html




73

Jiří Suchý [online]. [cit. 7. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-

biografie/21972-jiri-suchy.html

Jiří Suchý [online]. [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-

biografie/21972-jiri-suchy.html

Jiří Šlitr [online]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22059-jiri-slitr.html

Jiří Šlitr [online]. [cit. 7. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-

biografie/22059-jiri-slitr.html

Jiří Šlitr [online]. [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-

biografie/22059-jiri-slitr.html

Jiří Voskovec [online]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22492-jiri-

voskovec.html

Jiří Voskovec [online]. [cit. 2. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-

biografie/22492-jiri-voskovec.html

Osvobozené divadlo [online]. Dostupné z: http://www.skolahostivar.cz/PFFiles/141-

Osvobozen&

Osvobozené divadlo [online]. [cit. 1. 3. 2016]. Dostupné z:

http://www.skolahostivar.cz/PFFiles/141-Osvobozen&

Osvobozené divadlo [online]. [cit. 11. 4. 2016]. Dostupné z:

http://www.skolahostivar.cz/PFFiles/141-Osvobozen&

Osvobozené divadlo Semafor [online]. Dostupné z:


Osvobozené divadlo Semafor [online]. [cit. 8. 11. 2017]. Dostupné z:


Padesát let divadla Semafor [online]. Dostupné z: http://www.demokratickystred.cz/padesat-

pet-let-divadla-semafor/

http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21972-jiri-suchy.html




http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22059-jiri-slitr.html



74

Padesát let divadla Semafor [online]. [cit. 4. 12. 2017]. Dostupné z:

http://www.demokratickystred.cz/padesat-pet-let-divadla-semafor/

Padesát let divadla Semafor [online]. [cit. 4. 12. 2017]. Dostupné z:

http://www.demokratickystred.cz/padesat-pet-let-divadla-semafor/

Písničky [online]. [cit. 1. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.semafor.cz/pisnicky

Recenze Začalo to Vestpocketkou [online]. Dostupné z: http://www.semafor.cz/uvod

Jonáš a doktor Matrace. Dostupné z: https://semafor.wdr.cz/main.php?left=34&top=-

26&profil=hry&sablona=4&detail=1&tema=17

Semafor [online]. Dostupné z: http://jan-k-celis.webnode.cz/news/semafor/

Semafor [online]. [cit. 30. 11. 2017]. Dostupné z: http://jan-k-celis.webnode.cz/news/semafor/

SEMAFOR = divadlo Sedmi Malých FORem [online]. Dostupné z:


SEMAFOR = divadlo Sedmi Malých FORem [online]. [cit. 1. 12. 2017]. Dostupné z:


Současný repertoár Semaforu [online]. Dostupné z: http://www.semafor.cz/repertoar

Text práce – IS MU [online]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/163527/ff_b/bakal.prace.doc.

Text práce – IS MU [online]. [cit. 29. 3. 2016]. Dostupné z:

http://is.muni.cz/th/163527/ff_b/bakal.prace.doc.





Tváře divadla Semafor [online]. [cit. 1. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.semafor.cz/herci




75

Vývoj českého divadla mezi dvěma válkami a po roce 1945 [online]. Dostupné z:

http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/cesky-jazyk/vyvoj-ceskeho-divadla-mezi-dvema-

valkami-a-po-roce-1945

Vývoj českého divadla mezi dvěma válkami a po roce 1945 [online]. [cit. 30. 11. 2017].

Dostupné z: http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/cesky-jazyk/vyvoj-ceskeho-divadla-

mezi-dvema-valkami-a-po-roce-1945

76

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1: Ukázka z divadelní revui Ostrov Dynamit

Příloha č. 2: Ukázka z divadelní hry Golem

Příloha č. 3: Foto Ježka s Werichem před odletem do exilu

Příloha č. 4: Foto Voskovce, Wericha, Ježka a Honzla

Příloha č. 5: Foto Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra

Příloha č. 6: Dnešní vzhled divadla Semafor

Příloha č. 7: Foto Jiřího Suchého a Jitky Molavcové

77

PŘÍLOHY

Příloha č. 1: Osvobozené divadlo mělo v roce 1930 mj. na programu také divadelní revui

Ostrov Dynamit. Jiří Voskovec (zleva), Josef Gruss, Jan Werich a Jarmila Švabíková

Zdroj: CINGER, František. Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha

78

Příloha č. 2: Jiří Voskovec, Josef Skřivan a Jan Werich ve hře Golem z roku 1931

Zdroj: CINGER, František: Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha

79

Příloha č. 3: Ježek s Werichem na ruzyňském letišti 9. ledna 1939 před odletem do exilu

80

Příloha č 4: Reklamní fotografie hlavních tvůrců Osvobozeného divadla: Voskovec, Werich,

Ježek a Honzl

Zdroj: EMERICH, František. Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha

81

Příloha č. 5: Jiří Suchý a Jiří Šlitr

Zdroj: https://www.irozhlas.cz/fotogalerie/5389645?fid=5037060

82

Příloha č. 6: Divadlo Semafor

Zdroj:

https://www.google.cz/search?q=divadlo+semafor+foto&tbm=isch&source=iu&pf=m&ictx=

1&fir=LpdDylDpHi8imM%253A%252CwqSNzuxtZODG5M%252C_&usg=__IFRWLIN7K

rYNwafrPN7wntwgako%3D&sa=X&ved=0ahUKEwiPrL6JlajXAhXQoKQKHd2ZA-

0Q9QEILjAD#imgrc=IoQ6wMeJwxQd2M:

83

Příloha č. 7: Divadlo Semafor

Zdroj:

https://www.google.cz/search?q=divadlo+semafor+foto&tbm=isch&source=iu&pf=m&ictx=

1&fir=LpdDylDpHi8imM%253A%252CwqSNzuxtZODG5M%252C_&usg=__IFRWLIN7K

rYNwafrPN7wntwgako%3D&sa=X&ved=0ahUKEwiPrL6JlajXAhXQoKQKHd2ZA-

0Q9QEILjAD#imgrc=AQrpsgVDh69rVM:

Pedagogická fakulta - Theses.cz

Documents