PAMÁTNÝ DEN SOKOLA sedmnáct osvětimských portrétů Tomáš Motlíček, Michal Doležel
1
PAMÁTNÝ DEN SOKOLA sedmnáct osvětimských portrétů
Tomáš Motlíček, Michal Doležel
© 2013 Tomáš Motlíček, Michal Doležel, text
© 2013 Sokol Brno I
Sokol byl nejnebezpečnější protistátní organizací. To jsem nemohl trpět. To by byla zrada.
Z výpovědi Konstantina von Neuratha během Norimberského procesu v roce 1946.
Obsah
Úvodní slovo 7
Prolog 11
Akce Sokol 12
Terezín, 8. října 1941 – 14. ledna 1942 14
Osvětim, 15. ledna 1942 – 2. června 1942 16
Sedmnáct osvětimských portrétů 19
Vězeň číslo 25552, Adolf Švec 20
Vězeň číslo 25554, Vladimír Rozmara 22
Vězeň číslo 25565, Jan Brabec 24
Vězeň číslo 25581, Václav Janda 26
Vězeň číslo 25601, Vojtěch Červinka 28
Vězeň číslo 25611, Oldřich Kocián 30
Vězeň číslo 25615, František Vladimír Šetek 32
Vězeň číslo 25617, Oldřich Uhlyarik 34
Vězeň číslo 25621, František Ehleman 36
Vězeň číslo 25622, Jan Husták 38
Vězeň číslo 25625, Karel Stránský 40
Vězeň číslo 25630, Bedřich Jenšovský 42
Vězeň číslo 25639, František Herold 44
Vězeň číslo 25659, František Beneš 46
Vězeň číslo 25660, Stanislav Bukovský 48
Vězeň číslo 25668, Rudolf Barta 50
Vězeň číslo 25679, Jindřich Fleissig 52
Epilog 55
Ediční poznámka 57
Poděkování 57
6
7
Úvodní slovo
Česká obec sokolská si každoročně v říjnu připomíná památku svých so-
kolských předchůdců, kteří položili v době nacistické okupace své životy za svobodu
vlasti. Jako symbol a zároveň připomínka tohoto boje a obětí se stal 8. říjen, který je
Památným dnem Sokola. Právě v tento den – v noci ze 7. na 8. října 1941 – gestapo
zatklo, takřka naráz, všechny sokolské činovníky z ústředí, žup i větších jednot, kteří
„ještě byli na svobodě“. Výnosem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha
z 8. října 1941 byla Česká obec sokolská rozpuštěna a její majetek úředně zabaven.
Zatčení činovníci byli mučeni, vězněni a nakonec deportováni do koncentračních
táborů. Téměř 93 % vedoucích sokolských pracovníků se již na svá místa po skončení
války nevrátilo. Podle statistiky zpracované na základě odpovědí ze 77 % sokolských
jednot Čech a Moravy bylo v letech 1939–1945 vězněno 11 611 členů ČOS, z nichž 1212
bylo popraveno. V koncentračních táborech, káznicích a věznicích zemřelo dalších
2176 sokolů a sokolek. Další stovky či tisíce sokolů padly v českém povstání nebo na
bojištích druhé světové války v zahraničí.
Všichni tito sokolové i tisícovky dalších, kteří se nějakým způsobem zapojili
do boje za svobodu naší vlasti, vytvářeli historii, na niž je Sokol hrdý. A také na ně nikdy
nezapomene, protože se ztrátou této paměti by ztratil i část své identity, přestal by
být sám sebou. Ale jen hrdost na činy předchozích generací nestačí. Je to také odkaz,
který zavazuje všechny následující sokolské generace a na nějž nesmíme zapome-
nout – odkaz sloužit vlasti, svobodě a demokracii, a to i za cenu nejvyšší, cenu svého
života, pokud to situace vyžaduje. Stále je živá a aktuální vize a filozofie, z níž vycházeli
zakladatelé Sokola Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner: harmonický rozvoj tělesných, du-
chovních i mravních vlastností člověka, ideál zdravého a všestranně vyspělého národa,
svoboda a demokracie – a co je důležité, nejen tuto filozofii vyznávat, ale také usilovat
o její uskutečnění, o uvedení v život.
I to je odkaz sokolů, kteří položili své životy v době druhé světové války právě
za tyto ideály.
Ing. Hana Moučková
starostka České obce sokolské
Přís
aha
repu
blic
e. M
užsk
á sk
ladb
a pr
oved
ená
na X
. vše
soko
lské
m s
letu
v P
raze
v lé
tě 1
938.
Arc
hiv
Soko
la B
rno
I.
10
11
Prolog
Sobota 7. září 1946. Celkem 243 lidí, mezi nimi představitelé Českoslo-
venské obce sokolské, bývalí vězni, rodiny a příbuzní obětí z řad sokolů, se vydává
na dvoudenní cestu. Cíl – někdejší koncentrační tábor Osvětim. Neděle 8. září 1946,
6 hodin, šest autokarů, odjezd z Ostravy směr československo-polská státní hranice
v Českém Těšíně. Po poledni přijíždí výprava před vstup do osvětimského koncent-
račního tábora. Organizátorem zájezdu a průvodcem je sokolský funkcionář Karel
Stránský, někdejší osvětimský vězeň číslo 25625, jeden z těch nemnoha, který pře-
žil. Po prohlídce nejstarší části hlavního tábora (Auschwitz I) následuje procházka po
druhé a největší části osvětimského tábora (Auschwitz II – Birkenau). V odpoledních
hodinách se sokolové vracejí přes Ostravu zpět do Prahy.
Jaké pocity a myšlenky, jaké nezhojitelné rány na duši i těle si asi připomí-
nali muži, kteří se vrátili zpět na toto místo. Po čtyřech letech. Dne 2. června 1942
v ranních hodinách naposledy prošli propuštění sokolové bránou nejkrutějšího nacis-
tického koncentračního tábora. Symbolu nevídaného teroru a genocidy.
12
Akce Sokol
Představitelé nacistické okupační moci si velmi dobře uvědomovali význam,
úlohu a postavení Sokola v životě českého národa. Čelní funkcionáři ČOS¹, žup i jednot
byli preventivně zatýkáni a vyslýcháni již krátce po vzniku Protektorátu Čechy a Mo-
rava v březnu 1939. Rozhodující úder proti tělocvičné organizaci Sokol přišel v roce
1941. Nejprve došlo 12. 4. 1941 přípisem č.j. BdS I-1156/41 k okamžitému zastavení
veškeré sokolské činnosti a zajištění sokolského majetku. V dokumentu adresova-
ném ministerskému předsedovi protektorátní vlády Aloisi Eliášovi se mimo jiné píše:
„Od počátku války možno pozorovati, že ve spolku Sokol a jeho složkách nabývají stále více
vrchu ony živly, které zamýšlejí přenésti odpor proti Říši do všech oborů. Mezi osobami, které
byly zatčeny při likvidaci jednotlivých skupin odporu, nachází se značný počet vedoucích činov-
níků Sokola. Sokolská vystoupení jeví zcela jednoznačně nepřátelský postoj vůči Německu…“²
Poslední úder přišel po jmenování Reinharda Heydricha zastupujícím říš-
ským protektorem 27. září 1941 a po vyhlášení prvního stanného práva. K prvním obě-
tem nacistické zvůle z řad sokolských funkcionářů patřili Augustin Pechlát, náčelník
ČOS, popravený 30. září v Praze, a Vladimír Groh, člen předsednictva ČOS a starosta
brněnské župy Dr. Jindry Vaníčka, popravený téhož dne v Brně. Oba čelní představite-
lé domácího odboje.
O několik dní později, 8. října 1941, podepsal Heydrich výměr, kterým
ČOS definitivně rozpustil: „Spolek ‚Česká obec sokolská‘ se sídlem v Praze a jeho člen-
ská sdružení, odbočky, a přičleněné organizace se tímto rozpouštějí. Jmění této organi-
zace bylo (…) zabaveno (…). Toto opatření nabude účinnosti uveřejněním v ‚Der Neue
Tag‘.“ K tomu došlo 12. října 1941. V době, kdy byl výnos o rozpuštění sokolské
organizace oficiálně publikován v denním tisku, bylo již celé vedení ČOS společně
s nejvyššími funkcionáři jednotlivých sokolských žup a některých jednot uvězně-
no v Malé pevnosti Terezín. Takzvanou Akci Sokol (Aktion Sokol) rozběhlo gestapo
v nočních hodinách ze 7. na 8. října 1941. Náčelnice žen ČOS Marie Provazníková ve
svých pamětech později zaznamenala následující počty zadržených sokolů: „Zatče-
no bylo té noci na 900 Sokolů, v čemž bylo 49 členů výboru ČOS, 19 členů předsednictva,
17 členů náčelnictva mužů, 9 členů předsednictva vzdělávacího sboru a 216 župních činovní-
ků (v tom 30 starostů, 33 místostarostů, 23 jednatelů, 27 náčelníků).“³ Celkem bylo uvěz-
něno přibližně 1500 členů Sokola.
13
Dne 8. října 1941 se tak začíná psát příběh 17 sokolů portrétovaných
o několik měsíců později v koncentračním táboře v Osvětimi.
Sokolové zatčení v Praze a v okolí byli shromážděni v Petschkově paláci,
v takzvané ,,Pečkárně“, v neblaze proslulém sídle pražského gestapa. První náměs-
tek starosty ČOS Karel Šauer později vzpomínal: „…zvláště z pohledů bří. J. Brabce
a V. Červinky lze vyčísti, že si byli již tehdy dobře vědomi, jaký smutný osud je čeká. Také
skutečně žádný z nich se nevrátil.“4 Po vyřízení formalit a přidělení pořadových čísel
následoval převoz mužů do věznice na Pankráci a odtud dále.5 „Měl jsem možnost sku-
linami mezi plachtami pozorovat aspoň trochu, kudy jedeme. Přejeli jsme za Vltavu a potom
zahnuli doprava. Někdo pronesl šeptem: ‚Ruzyň‘. V ty dni za převzetí moci Heydrichem byly
prováděny popravy v ruzyňských kasárnách. V krátké konfrontaci života se smrtí prožili jsme
snad všeci v té chvíli svůj očistec. Když tu pohybem vzduchu se plachta více odchýlila, a já
jsem uviděl, že zahnuli jsme doprava, při čemž jsem zahlédl černožlutého ukazatele směru
do Terezína. Esesáci klímali, mohl jsem bezpečně dát informaci, že jedeme podle všeho do
Malé pevnosti v Terezíně. Ulevilo se nám,“ líčil ve svých vzpomínkách vězeň Jan Husták.6
Nař
ízen
í! D
er N
eue
Tag
uveř
ejni
l vým
ěr R
einh
arda
Hey
dric
ha o
likv
idac
i Sok
ola
v ne
děli
12. 1
0. 1
941.
Fot
o: T
omáš
Mot
líček
.
¹ ČOS – Česká obec sokolská. ² Sokolský věstník, 44, 1946, č. 14, s. 163–164. ³ Der Neue Tag, č. 283, 12. 10. 1941, s. 2. 4 Z každé sokolské župy bylo zatčeno celé předsednictvo, minimálně však 7 osob. 5 Provazníková, Marie: To byl Sokol. Mnichov. České slovo, 1988, s. 171–172. 6 Národní archiv v Praze, fond Československá obec sokolská, inv. č. 1390, kart. č. 370. Šauer, Karel: Zážitky z Pankráce a Terezína.
14
Terezín, 8. října 1941 – 14. ledna 1942
Ještě 8. října 1941 byla většina sokolů zatčených v Praze a okolí odvezena
do Malé pevnosti Terezín, kde zůstali internováni přes tři měsíce. Terezín plnil úlohu
tranzitního vězení. Odtud pokračovali vězni k soudům do Německa, do věznic a kon-
centračních táborů.
Nově příchozí vězně „přivítal“ nadávkami, fackami a kopanci sám velitel
věznice SS-Hauptsturmführer Heinrich Jöckel, vězni přezdívaný „Pinďa“. Jan Husták
nenašel pro tohoto člověka mírnější výrazy než „sadista“ a „netvor“. Karel Šauer si
rány holí pamatoval do konce života: „Jen namátkou budiž uvedeno, že bratři Jindřich
Fleissig, František Herold a Dr. K. Šauer neušli řádění pověstného Fricka, který je svou
medvědí prackou a klackem tak zřídil, že dlouho měli krvavé modřiny v obličejích a že jen
tak tak nepřišli o zrak.“¹
Sokolové během svého pobytu v Terezíně pracovali na různých místech
v okolí tábora. Zejména na stavbě silnice vedoucí souběžně s železnicí z Ústí nad
Labem do Velkého Března. Terezínský a osvětimský vězeň Rudolf Barta nazýval ces-
tu „sokolskou silnicí“. V krátké vzpomínce píše: „…zde tekla prvá naše krev. Nikoliv
ještě v důsledku bití, jako později v Osvětimi a jiných táborech, nýbrž z rozdrásaných rukou,
nezvyklých přehazovati velké a těžké ostré kameny. Sami jsme je lámali, sami vozili a kladli.
Osvědčilo se, že jsem vyučený kameník i dlaždič, v mnohém šlo sobě i jiným těžkou práci
usnadniti.“²
Přes všechny útrapy a ponížení vzpomínali sokolové v následujících měsí-
cích na pobyt v Terezíně s určitou nostalgií. Nedovedli si totiž představit horší místo na
zemi než Osvětim. „Když pověsti o propuštění na svobodu po kárném a varovném uvěznění
ukázaly se lichými a začaly prosakovat zprávy, že budeme odsunuti do koncentračních tábo-
rů, nikdo neměl tušení, co je KL Auschwitz, jen některý z bachařů naznačil, že tam je zle.“³
Dne 14. ledna 1942 byla většina sokolů transportována do koncentračního
tábora v Osvětimi. Jen hrstka z nich byla propuštěna na svobodu. Mezi nimi i starosta
ČOS Jan V. Keller. Ze zdravotních důvodů.
15
„V noci ze 14. na 15. ledna 1942 hnal se zemí českou a moravskoslezskou za třes-
kutého mrazu směrem k Polsku rychlovlak, který vezl do koncentračního tábora v Osvětimi
téměř celé sokolské vedení. Naposledy tehdy bylo pohromadě předsednictvo ČOS, náčelnic-
tvo a vzdělávací předsednictvo ČOS a činovníci sokolských žup. Nikdy se již v tomto složení
znovu nesešli,“4 zdůraznil v poválečné vzpomínce starosta ČOS Antonín Hřebík, jeden
z těch, který toho osudného dne seděl v jednom ze dvou rychlíků směřujících do Polska.
Sokolský transport do Osvětimi byl prvním velkým českým transportem do tohoto
koncentračního tábora.
¹ Národní archiv v Praze, fond Československá obec sokolská, inv. č. 1390, kart. č. 370. Šauer, Karel: Zážitky z Pankráce a Terezína. ² Barta, Rudolf: Sokolská silnice, in: Sokolský věstník, 44, 1946, č. 5, s. 52. ³ Husták, Jan: Vzpomínky na Osvětim… Praha, 2006, s. 7. Strojopis. 4 Národní archiv v Praze, fond Československá obec sokolská, inv. č. 1388, kart. č. 370. Tisk Sokolská tryzna, citát z projevu starosty ČOS Antonína Hřebíka.
16
Osvětim, 15. ledna 1942 – 2. června 1942
Z Malé pevnosti Terezín a z pražských věznic toho večera přijelo do Osvětimi
135 sokolských vězňů. Všem byla přidělena evidenční čísla (25551–25685). Skupina
mužů, kterou v následujících týdnech portrétoval polský malíř Stanisław Gutkiewicz,
byla ubytována v bloku 25, pokoj číslo 7.
Životní podmínky v koncentračním táboře byly katastrofální. Následkem
toho dosahovala úmrtnost sokolů v prvních měsících šokujících čísel. Jan Husták ve
Vzpomínkách uvádí, že již tři dny po příjezdu umírali první sokolové. Vězně likvidovala
krutá a dlouhá zima roku 1942. Veliký teploměr umístěný na baráku koníren běžně
ukazoval mezi –20 °C až –30 °C. Mráz způsoboval nehojící se omrzliny. V dubnu 1942
vypukla v koncentračním táboře epidemie skvrnitého tyfu. Následkem toho zahynul
značný počet sokolů. Ještě 16. května 1942 napadl sníh. Nemoci, zima, nedostatečná
strava, těžká práce v nelidských podmínkách a surové bití, to vše způsobilo, že v Osvě-
timi zahynulo téměř 92 % uvězněných sokolů.
Obětí nedostatečného oblečení a obutí se stal například Bedřich Jenšovský,
který po několika týdnech zemřel na následky úplavice. Jeden v přeživších sokolů
Rudolf Barta zachytil poslední dny historika sokolství Bedřicha Jenšovského
těmito slovy: „Těžce nesl, když onemocněl nezadržitelným průjmem a těžkými omrzlinami.
My ostatní jsme si zvykli i na tu špínu a pokálení – on nemohl (…) Zuboženého, nesmírně
trpícího br. Jenšovského doprovodili na poslední cestě z bloku do nemocnice bratři Dr. Husták
a Herold.“¹ Dne 12. února 1942 Jenšovský zemřel.
Před večerními apely se někteří sokolové scházeli před blokem č. 25, kde
hovořili o budoucnosti Sokola po válce.² Především mravní síla bývalého starosty
ČOS Stanislava Bukovského silně působila na ostatní spoluvězně. František Beneš
v posmrtné vzpomínce na bratra Bukovského uvádí: „Mluvili jsme též často o Sokole,
o jeho vývoji a cílech v budoucnu – až přijde den. O Sokol neměl strachu. Důvěřoval, že
přečká a vyjde ze všech bojů a útrap. Velikým růstem přejal Sokol do sebe mnoho formalismu.
Musíme proto jíti hodně do hloubky, živit čistou ideu zakladatelů, zbavit ji nánosu času a jít
plně a silně vpřed za pokrokem, zejména sociálním.“³
17
Na jaře 1942 se táborem šířily zprávy, že sokolové budou propuštěni na svo-
bodu. Po válce se objevila neověřená tvrzení, že vedoucí představitelé Sokola měli
být propuštěni již v lednu 1942, ale Heinrich Himmler zdržel jejich osvobození až do
dubna. Jména těch, kteří měli opustit brány tábora, zazněla až v apelu 31. května
1942. Když se sokolští bratři dozvěděli o situaci v protektorátu, atentátu na Reinharda
Heydricha a následném vraždění a zatýkání českých občanů, zavládla nejistota, jestli
k jejich propuštění skutečně v nejbližší době dojde. Přes neblahé tušení jim byly
2. června časně ráno vydány osobní věci, to znamená zimní oblečení, ve kterém do tábo-
ra přijeli v lednu. Následně se malá skupinka sokolů přesunula na nádraží. Po devíti
měsících se dostali na svobodu. Jeli vlakem přes Bohumín do Prahy – kam vlak dorazil
se značným zpožděním v důsledku vyhlášení druhého stanného práva – 3. června 1942
po 23. hodině. Z terezínského transportu se domů vrátilo 9 mužů ze 135. Z celkového
počtu 830–860 vězněných sokolů z vedení ČOS a žup přežilo jen 68 osob.
Někteří věznění sokolové začátkem června 1942 propuštěni nebyli a v násle-
dujících týdnech většinou zemřeli v plynových komorách. Stanislav Bukovský zahynul
v plynové komoře 14. srpna. O den později byl patrně stejným způsobem zavražděn
také Adolf Švec, který údajně věděl o ukrytých zbraních v Přibyslavi. Náčelník župy
Středočeské Oldřich Uhlyarik se později vrátil domů.
Sokolové byli do jednoho z nejhorších koncentračních táborů převezeni za
jediným účelem, a tím byla jejich fyzická likvidace. Podle neúplné statistiky z konce
roku 1945 bylo v letech 1939–1945 vězněno 11611 členů ČOS, z toho popraveno 1212.
V důsledku válečných útrap zemřelo dalších 2176 mužů a žen. Za hlavního viníka
likvidace Sokola byl právem označen Karl Hermann Frank, státní tajemník Úřadu
říšského protektora a později německý státní ministr pro Čechy a Moravu. V sokolské
žalobě na K. H. Franka se mimo jiné uvádí, že likvidace tělocvičné organizace byla
jeho „osobní věcí“; od terezínských dozorců to slyšeli někteří vězni. Zpráva o proná-
sledování Sokola byla jedním ze samostatných bodů obžaloby, vznesené Českoslo-
venskou republikou u Mezinárodního vojenského soudního dvora v Norimberku.
¹ Barta, Rudolf: Bedřich Jenšovský, in: Sokolský věstník, 45, 1947, č. 2, s. 26.² Například František Beneš, Jan Husták, Rudolf Barta, Stanislav Bukovský a další.³ Beneš, František: Za bratrem Dr. Stanislavem Bukovským, in: Sokolský věstník, 44, 1946, č. 29, s. 361
18
19
Sedmnáct osvětimských portrétů
Autorem kreseb českých sokolů je polský malíř Stanisław Gutkiewicz
(23. července 1910, Janowiec – 14. června 1942, Osvětim). Umělec byl deportován
do Osvětimi 18. března 1941. Po nezdařeném útěku byl zastřelen.
Kresby z koncentračního tábora propašoval při svém úspěšném útěku
16. května 1942 Wincenty Gawron (1908–1991), vězeň číslo 11237, malíř a kreslíř,
který pracoval se Stanisławem Gutkiewiczem v truhlářské dílně. Zpět do Osvětimi se
kresby vrátily v roce 1963. Dnes jsou uloženy ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau.
Dochovalo se celkem osmnáct kreseb sedmnácti českých vězňů-sokolů. Stanisław
Gutkiewicz portrétoval spoluvězně vždy v neděli, jediný den v týdnu, kdy se „nepracovalo“.
Sokolové zachycení na Gutkiewiczových kresbách byli přiděleni na blok 25,
pokoj číslo 7, kde do té doby žili především polští vězni, mezi nimi i Gutkiewicz.
Na některých kresbách si můžeme kromě vězeňského čísla všimnout i rovno-
stranného trojúhelníku našitého špičkou dolů. Češi nosili červený trojúhelník, který označo-
val politické vězně (rukojmí, ilegální činnost, velezrádci a vlastizrádci apod.). Písmeno upro-
střed štítku značilo národnostní příslušnost: Češi – „T“. Z vězeňských fotografií je patrné, že
písmeno označující národnost vězně není na vinklech uvedeno. Na portrétech Rudolfa Barty,
Jana Hustáka a Vladimíra Rozmary si můžeme všimnout písmene „C“ v trojúhelníku.
Fotografie zachycují sokolské vězně po více než tříměsíčním věznění
v Malé pevnosti Terezín. Pořízeny byly druhý den po jejich transportu do Osvětimi,
tedy 16. ledna 1942. Na fotografiích některých sokolů jsou jasně viditelná zranění,
způsobená dozorci v koncentračním táboře.
Věze
ňský
troj
sním
ek S
tani
sław
a Gu
tkie
wic
ze,
poříz
ený
v ko
ncen
trač
ním
tábo
ře O
svět
im.
Pańs
twow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka.
20
Věze
ňský
troj
sním
ek A
dolfa
Šve
ce, p
oříz
ený
6.
ledn
a 19
42 v
kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
Brzy již jsme přišli k samotnému zadrátovanému
KL Auschwitz se zlatým nápisem
,,Arbeit macht frei“.
Závora se zvedla, my přešli za ni
a byli jsme na místě určení.
21
Vězeň číslo 25552 Adolf Švec
(30. března 1893, Bzí – 15. června 1942, Osvětim)
Ředitel firmy Amylon a. s. v Přibyslavi. Starosta Sokola
Přibyslav a druhý náměstek Sokolské župy Havlíčkovy.
Vězněn v Malé pevnosti Terezín od 5. 12. 1941 do 14. 1.
1942 a poté od 15. 1. 1942 do 15. 6. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Umučen.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Ado
lfa
Švec
e, 1
942,
tužk
a na
pap
íře, 2
8 x 2
0 cm
/ 55
x 46
cm
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
, PM
O-I
-2-6
08.
Adol
f Šve
c v
soko
lské
m k
roji,
ned
atov
áno
(asi
30.
léta
). M
ěsts
ká k
niho
vna
Přib
ysla
v.
22
Vysvlečeni úplně donaha,
ostříháni na hlavě, pod pažemi a u přirození,
horké sprchy a naflitováni proti vším
– a tak rozpaření
a s jedním kapesníkem
a jednou markou v ruce vyšli jsme na ulici
a šli do jiného bloku pro šaty a obuv
za mrazu 20 °C pod nulou.
Věze
ňský
troj
sním
ek V
ladi
míra
Roz
mar
y, po
řízen
ý 16
. led
na 1
942
v ko
ncen
trač
ním
tábo
ře O
svět
im.
Pańs
twow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka.
23
Vězeň číslo 25554 Vladimír Rozmara
(21. července 1888, Praha – 22. března 1942, Osvětim)
Podplukovník československé armády. Náměstek sta-
rosty Sokola Královské Vinohrady a starosta Sokolské
župy Středočeské-Jana Podlipného. Člen předsednictva
ČOS.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 22. 3. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Umučen.
Vlad
imír
Roz
mar
a v
soko
lské
m k
roji,
192
0. A
rchi
v La
ngha
ns G
aler
ie P
raha
, K11
-RO
Z043
-05.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Vla
dim
íra
Rozm
ary,
1942
, tuž
ka n
a pa
píře
, 28
x 20
cm
/ 55
x 4
6 cm
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
, PM
O-I-
2-59
6.
24
Než jsme zakryli lichými pruhovanými šaty
bez podšívek svoji nahotu,
mnozí z nás dostali nezadržitelnou třesavku
z promrznutí ve stavu rozpařeném.
Věze
ňský
troj
sním
ek J
ana
Bra
bce,
poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
25
Vězeň číslo 25565Jan Brabec
(3. února 1876, Praha – 27. března 1942, Osvětim)
Podnikatel v Praze. Starosta Sokola Královské Vinohrady.
Člen předsednictva ČOS.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Uvězněn v pankrácké
věznici v Praze, poté v Malé pevnosti Terezín a od 15. 1. 1942
do 27. 3. 1942 v koncentračním táboře Osvětim.
Umučen.
Do tří dnů jsme měli první mrtvé.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Jan
a B
rabc
e, 1
942,
tu
žka
na p
apíře
, 28
x 20
cm
/ 55
x 4
6 cm
. Pań
stw
owe
Muz
eum
O
świę
cim
-Brz
ezin
ka, P
MO
-I-2
-059
2 D
.
Jan
Bra
bec
v so
kols
kém
kro
ji, n
edat
ován
o (a
si 3
0. lé
ta).
Foto
bank
a Če
ské
tisko
vé k
ance
láře
, F2
0091
2280
0318
01.
26
Nebylo tu postelí ani paland.
Spalo se na zemi na slamnících
s obsahem rozleženým na padrť.
Věze
ňský
troj
sním
ek V
ácla
va J
andy
, poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
27
Vězeň číslo 25581 Václav Janda
(24. 12. 1885, Loučeň – 11. 2. 1942, Osvětim)
Ředitel dívčí měšťanské školy v Nymburce. Vzdělava-
tel Sokola Nymburk. Vzdělavatel a tiskový zpravodaj
Sokolské župy Tyršovy.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 11. 2. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Umučen.
Václ
av J
anda
, ned
atov
áno
(asi
30.
léta
). So
ukro
mý
arch
iv J
ana
Řeh
ounk
a.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Vác
lava
Jan
dy, 1
942,
tužk
a na
pap
íře, 2
8 x
20 c
m /
55 x
46
cm. P
ańst
wow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka, P
MO
-I-2
-059
5 D
.
28
První večer a první uléhání ke spánku
v Osvětimi bylo ve znamení rozpoznání situace
bez příkras, že co bylo za námi, byl zlatý Terezín.
Že tady jsme na vyhubení
a že jsme se dostali
do lidské džungle bez zákonů,
že nám nezbývá než ta nejpřísnější životní sebekázeň
a podpora druh druha.
Věze
ňský
troj
sním
ek V
ojtě
cha
Červ
inky
, poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
29
Vězeň číslo 25601 Vojtěch Červinka
(23. února 1891, Hodslavice – 9. února 1943, Osvětim)
Podplukovník československé armády (veterinární
služba). Po dobu působení na Slovensku členem Sokola
v Košicích. Náměstek starosty Sokolské župy Východo-
slovenské. Dále člen Sokola Letovice a Sokola Praha
VII. Člen předsednictva ČOS.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 9. 2. 1943 v koncentračním
táboře Osvětim.
Umučen.
In memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Voj
těch
a Če
rvin
ky, 1
942,
tužk
a na
pap
íře, 2
8 x
20 c
m /
55 x
46
cm.
Pańs
twow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka, P
MO-
I-2-
0593
F.
30
Vůle žít, s vědomím, proč chci žít
– tak jsem s citem zazpíval národní,
sokolské písně a Kde domov můj.
Věze
ňský
troj
sním
ek O
ldřic
ha K
ociá
na, p
oříze
ný
16. l
edna
194
2 v k
once
ntra
čním
tábo
ře O
svět
im.
Pańs
twow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka.
31
Vězeň číslo 25611 Oldřich Kocián
(13. prosince 1888, Humpolec – 16. března 1942, Osvětim)
Podnikatel (majitel soukenického zasilatelského obcho-
du). Starosta Sokola Humpolec a od roku 1941 starosta
Sokolské župy Havlíčkovy.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 16. 3. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Umučen.
Oldř
ich
Koci
án, n
edat
ován
o (a
si 3
0. lé
ta).
Muz
eum
Dr.
Aleš
e H
rdlič
ky v
Hum
polc
i.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Old
řicha
Koc
iána
, 194
2, tu
žka
na p
apíře
, 28
x 20
cm
/ 5
5 x
46 c
m. P
ańst
wow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka, P
MO-
I-2-
597.
32
Ráno ještě před svítáním byl apel;
na apelu jsme se dozvěděli, že půjdeme pracovat
na ,,bahnhof“.
Při odchodu z tábora viděli jsme na velikém
teploměru, umístěném na baráku koníren,
že je 24 °C pod nulou.
Věze
ňský
troj
sním
ek F
rant
iška
V. Š
etka
, poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
33
Vězeň číslo 25615 František Vladimír Šetek
(31. července 1890 – 29. 3. 1942, Osvětim)
Ředitel městské účtárny v Mladé Boleslavi v. v. Náměstek
starosty Sokola Mladá Boleslav a starosta Sokolské župy
Fügnerovy.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 29. 3. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Umučen.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Fra
ntiš
ka V
. Šet
ka, 1
942,
tužk
a na
pap
íře, 2
8 x
20 c
m /
55 x
46
cm. P
ańst
wow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka, P
MO-
I-2-
599.
34
Za necelou čtvrthodinu zastavili nás
při železniční vlečce u sedmi krytých vagónů,
plně naložených pytli s cementem,
každý o váze padesát kilo.
Vyložit je a odnést do dřevěných hangárů
ve vzdálenosti asi sedmdesát metrů
a uskladnit je v mnohonásobných vrstvách
bylo naším úkolem.
Věze
ňský
troj
sním
ek O
ldřic
ha U
hlya
rika,
poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
35
Vězeň číslo 25617 Oldřich Uhlyarik
(5. října 1899, Praha – přežil)
Člen Sokola Praha-Vršovice. Náčelník Sokolské župy
Středočeské-Jana Podlipného.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 v koncentračním táboře Osvětim.
Propuštěn někdy po 2. 6. 1942.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Old
řicha
Uhl
yarik
a, 1
942,
tužk
a na
pap
íře,
28 x
20
cm /
55 x
46
cm. P
ańst
wow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka, P
MO-
I-2-
600.
Oldř
ich
Uhl
yarik
ve c
vičeb
ním
úbo
ru, 1
938.
Arc
hiv L
angh
ans
Gale
rie P
raha
, K11
-SOK
055-
03.
36
Desítky padlých
ze sněhu nepovstaly
a v mraze ztuhly.
Věze
ňský
troj
sním
ek F
rant
iška
Ehl
eman
a, p
oříze
ný
16. l
edna
194
2 v k
once
ntra
čním
tábo
ře O
svět
im.
Pańs
twow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka.
37
Vězeň číslo 25621 František Ehleman
(30. května 1894, Mnichovo Hradiště – 20. února 1942,
Osvětim)
Úředník spořitelny v Mnichově Hradišti. Pokladník
Sokola Mnichovo Hradiště. Zatčen gestapem 8. 10. 1941.
Vězněn v Malé pevnosti Terezín a od 15. 1. 1942 do 20. 2.
1942 v koncentračním táboře Osvětim.
Umučen.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Fra
ntiš
ka E
hlem
ana,
194
2, tu
žka
na p
apíře
, 28
x 2
0 cm
/ 55
x 4
6 cm
. Pań
stw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
, PM
O-I-
2-60
1.
Fran
tišek
Ehl
eman
, ned
atov
áno
(asi
30.
léta
). So
ukro
mý a
rchi
v Jiří
ho E
hlem
ana.
38
Běda
a mnohokrát běda těm,
kdo ničivou dřinou za hladu a zimy
vyrážejí z lidí životy
ženouce je branami se zlatými nápisy
o práci, která osvobozuje.
Věze
ňský
troj
sním
ek J
ana
Hus
táka
, poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
39
Vězeň číslo 25622 Jan Husták
(17. října 1892, Komňa – 20. října 1962, Říčany u Prahy)
Vládní rada Československých státních drah. Vzdě-
lavatel Sokola Radošovice. První náměstek starosty
Sokolské župy Středočeské-Jana Podlipného. Zapojen
v sokolském odboji.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 2. 6. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Propuštěn.
Po roce 1945: Náměstek ředitele Československých
státních drah. Do roku 1947 člen předsednictva
ČOS. Dále předseda dopravního odboru ČOS a člen
uměleckého odboru ČOS. Důvěrník Sokolských žup
Komenského, Pražské-Scheinerovy a Dr. Jindry Vaníčka.
V říjnu 1948 vyloučen ze Sokola rozhodnutím takzva-
ného akčního výboru.
Jan
Hus
ták,
ned
atov
áno
(asi
30.
léta
). So
ukro
mý a
rchi
v Líd
ie N
echv
átal
ové.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (19
10–1
942)
: Por
trét J
ana
Hus
táka
, 194
2, tu
žka
na
papí
ře, 2
8 x 2
0 cm
/ 55
x 46
cm
. Pań
stw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
, PM
O-I-
2-60
2.
40
Voda v táboře nebyla pitná,
převařených tekutin jsme dostávali
záměrně
nedostatečné množství.
Kdo úplavici dostal,
nesměl polknout
ani doušek něčeho řídkého,
třebaže měl jazyk suchý
a rty popraskané
od horečky do krve,
jinak byl synem smrti.
Věze
ňský
troj
sním
ek K
arla
Str
ánsk
ého,
poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
41
Vězeň číslo 25625 Karel Stránský
(5. 10. 1898, Obříství – 14. dubna 1978, Praha)
Advokát. Starosta Sokola na Malé Straně v Praze. Druhý
náměstek Sokolské župy Podbělohorské. Účastník
domácí odboje.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín od 8. 10. do 5. 12. 1941. Žalářován v pankrácké
věznici v Praze od 5. 12. 1941 do 14. 1. 1942. Vězněn
v koncentračním táboře Osvětim od 15. 1. 1942 do 2. 6. 1942.
Propuštěn.
Po návratu z Osvětimi se opět zapojil do domácího
odboje (organizace Bílý lev). Po únoru 1948 zatčen
a odsouzen na dva roky nucených prací (rehabilitován
r. 1968). Vykonával dělnické profese.
Kare
l Str
ánsk
ý, pr
omoč
ní fo
togr
afie,
192
2. S
oukr
omý a
rchi
v Jiří
ho S
trán
skéh
o.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Kar
la S
trán
skéh
o, 1
942,
tužk
a na
pa
píře
, 28
x 20
cm
/ 55
x 4
6 cm
. Pań
stw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
, PM
O-I-
2-06
09 E
.
42
Záchody a umývárny po celé noci,
neřku-li ráno,
byly plné tlačících se lidí.
Mnozí potřebovali řádné umytí
a vyprání též prádla pokáleného
nezadržitelnými výkaly.
Věze
ňský
troj
sním
ek B
edřic
ha J
enšo
vské
ho, p
oříze
ný
16. l
edna
194
2 v k
once
ntra
čním
tábo
ře O
svět
im.
Pańs
twow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka.
43
Vězeň číslo 25630 Bedřich Jenšovský
(24. září 1889, Újezd nad Labem – 12. února 1942, Osvětim)
Archivář a historik. Zemský vrchní archivní rada, ředi-
tel Archivu země České v Praze. Starosta Sokola Újezd
nad Černými Lesy. Vzdělavatel Sokolské župy Středo-
české-Jana Podlipného. Člen výboru ČOS a člen před-
sednictva vzdělávacího sboru ČOS.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 12. 2. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Umučen.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Bed
řicha
Jen
šovs
kého
, 194
2, tu
žka
na p
apíře
, 28
x 2
0 cm
/ 55
x 4
6 cm
. Pań
stw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
, PM
O-I-
2-60
7.
Bed
řich
Jenš
ovsk
ý, 19
32. N
árod
ní a
rchi
v, 19
43.
44
Leckdo kdyby mohl,
skončil by sebevraždou,
než to nebylo věcí snadnou.
Jeden, a to nejmladší z nás, bratr Plátek,
asi 28letý, využil příležitosti,
že pracoval na půdě DAW o samotě,
a oběsil se.
Zbyl po něm synáček.
Věze
ňský
troj
sním
ek F
rant
iška
Her
olda
, poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
45
Vězeň číslo 25639 František Herold
(17. července 1889, Praha – 28. listopadu 1971, Praha)
Ředitel Anglobanky v Praze. Starosta Sokola Žižkov.
Třetí náměstek starosty Sokolské župy Středočeské-
-Jana Podlipného.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 2. 6. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Propuštěn.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Fra
ntiš
ka H
erol
da, 1
942,
tužk
a na
pap
íře, 2
8 x
20 c
m /
55 x
46
cm. P
ańst
wow
e M
uzeu
m
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
, PM
O-I-
2-05
94 B
.
46
Noc se svojí soustředností ve tmě na sebe
bývala pro mne dobou hovorů s domovem;
usilovné myšlení takřka se ztělesňovalo
s mými drahými.
Věze
ňský
troj
sním
ek F
rant
iška
Ben
eše,
poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
47
Vězeň číslo 25659 František Beneš
(4. října 1907, Praha – přežil)
Zaměstnanec Národní banky Československé.
Člen Sokola Praha II, od roku 1940 jednatel ČOS.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 2. 6. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Propuštěn.
Po roce 1945: Jednatel ČOS, od roku 1948 člen před-
sednictva ČOS a předseda biografického odboru.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Fra
ntiš
ka B
eneš
e, 1
942,
tužk
a na
pap
íře, 2
8 x
20 c
m /
55 x
46
cm. P
ańst
wow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka, P
MO-
I-2-
0588
D.
48
V noci si člověk uvědomoval sám sebe,
oprošťoval se i očišťoval nezadržitelností
myšlenek – a připravoval se na den příští.
Věze
ňský
troj
sním
ek S
tani
slav
a Bu
kovs
kého
, poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
49
Stan
isla
v Buk
ovsk
ý v s
okol
ském
kro
ji, 1
925.
Arc
hiv S
okol
a B
rno
I. Vězeň číslo 25660 Stanislav Bukovský
(2. května 1889, Vyškov – 14. 8. 1942, Osvětim)
Vedoucí lékař Léčebného fondu veřejných zaměstnan-
ců v Praze. Člen Sokola Pražského. V letech 1932–1938
starosta ČOS. Starosta Svazu slovanského sokolstva
a člen předsednictva ČOS. Od 4. 10. do 1. 12. 1938 mini-
str bez portfeje pověřený správou ministerstva školství
a národní osvěty.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v pankrácké věz-
nici v Praze, poté v Malé pevnosti Terezín a od 15. 1. 1942
do 14. 8. 1942 v koncentračním táboře Osvětim.
Umučen (popraven v plynové komoře).
Po roce 1945 byla po něm pojmenována Sokolská župa
Dr. Bukovského.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Sta
nisl
ava
Buk
ovsk
ého,
194
2,
tužk
a na
pap
íře, 2
8 x
20 c
m /
55 x
46
cm. P
ańst
wow
e M
uzeu
m O
świę
cim
--B
rzez
inka
, PM
O-I
-2-6
05.
50
Bránili jsme se úpadku sebevědomí.
Denně před apelem chodili jsme venku
před naším blokem a zhodnocovali poznatky
za účelem použití jich pro udržení života.
Věze
ňský
troj
sním
ek R
udol
fa B
arty,
poř
ízený
16
. led
na 1
942
v kon
cent
račn
ím tá
boře
Osv
ětim
. Pa
ństw
owe
Muz
eum
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
51
Rudo
lf B
arta
, ned
atov
áno.
Arc
hiv V
ysok
é šk
oly c
hem
icko
-tec
hnol
ogic
ké v
Praz
e.
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Rud
olfa
Bar
ty, 1
942,
tužk
a na
pap
íře, 2
8 x
20
cm /
55 x
46
cm. P
ańst
wow
e M
uzeu
m O
świę
cim
-Brz
ezin
ka, P
MO-
I-2-
598,
PM
O-I-
2-59
0.
Vězeň číslo 25668Rudolf Barta
(30. ledna 1897, Praha – 1. března 1985, Praha)
Podnikatel (ředitel rodinné firmy Prastav a. s.), vědec
a univerzitní učitel. Od roku 1938 vedoucí Ústavu skla
a keramiky na Vysoké škole chemicko-technologické
v Praze. Člen Sokola Praha IV. Člen předsednictva ČOS
a člen předsednictva vzdělávacího sboru ČOS.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 2. 6. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Propuštěn.
Po roce 1945: Převzal vedení firmy Prastav a. s., stal se
vysokoškolským pedagogem a profesorem na ČVUT.
Po obnovení ČOS vykonával funkci prvního náměst-
ka vzdělavatele. Byl předsedou komise pro sokolské
dějiny a druhý odboj, předsedou Slovanského odboru
a důvěrník sokolských žup Plzeňské a Podřipské.
52
Tu nebylo nic jiného než naděje,
že překonáme čas,
který v naší pevné víře
měl svůj termín pádu nesvobody.
Věze
ňský
troj
sním
ek J
indř
icha
Fle
issi
ga,
poří
zený
16.
ledn
a 19
42 v
kon
cent
račn
ím
tábo
ře O
svět
im. P
ańst
wow
e M
uzeu
m
Ośw
ięci
m-B
rzez
inka
.
53
Stan
isła
w G
utki
ewic
z (1
910–
1942
): Po
rtré
t Jin
dřic
ha F
leis
siga
, 194
2, tu
žka
na p
apíře
, 28
x 20
cm
/ 55
x 4
6 cm
. Pań
stw
owe
Muz
eum
Oś
wię
cim
-Brz
ezin
ka, P
MO-
I-2-
0603
D.
Vězeň číslo 25679 Jindřich Fleissig
(25. února 1877, Praha – 19. února 1942, Osvětim)
Magistrátní rada hlavního města Prahy v. v. Člen Sokola
Pražského a člen výboru ČOS. Starosta Sokolské župy
Pražské-Scheinerovy.
Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti
Terezín a od 15. 1. 1942 do 19. 2. 1942 v koncentračním
táboře Osvětim.
Umučen.
54
55
Epilog
Sokolská inteligence byla v průběhu druhé světové války téměř vyhlazena.
Sokolstvo ztratilo za šest let ty nejlepší muže a ženy. Důsledky rozrušení pevného
sokolského jádra se plně projevily po roce 1945, respektive po únoru 1948, kdy někteří
významní sokolští funkcionáři uvěřili komunistické ideologii a podíleli se na likvidaci
sokolské organizace. Ti sokolové, kteří nesouhlasili s vývojem v Československu
a situací v Sokole, odešli raději do exilu.
Česká obec sokolská prohlásila 8. říjen za Památný den sokolského hnutí.
56
57
Ediční poznámka
Citované pasáže, provázející celou brožuru, jsou převzaty ze Vzpomínek na Osvětim
od Jana Hustáka.
Poděkování
Za poskytnutí fotografií děkujeme zejména Państwowe Muzeum Oświęcim-Brzezinka,
Langhans Galerie Praha, České tiskové kanceláři, Národnímu archivu, Muzeu
Dr. Aleše Hrdličky v Humpolci, Vysoké škole chemicko-technologické v Praze,
Městské knihovně v Přibyslavi, Jiřímu Ehlemanovi, Lídii Nechvátalové, Janu Řehounkovi
a Jiřímu Stránskému.
Autoři: Tomáš Motlíček, Michal Doležel
Redakce: Barbora Antonová, Barbora Prudilová
Grafika: Lenka Křikavová, Ivan Floreš
Vydal: Sokol Brno I, 2013
Náklad: 500 kusů
www.tjsokolbrno1.cz
PAMÁTNÝ DEN SOKOLA sedmnáct osvětimských portrétů