-
Vypracované otázky ke zkoušce z fyziologie
1. Adaptace svalu na práci (vliv tréninku)
Adaptace:soubor morfologických, biochemických, funkčních,
psychologických změn v organismu.Adaptace na zátěž -
nácvik,přizpůsobování se opakovaně na prováděnou činnost
-osvojování si pohyb.činnosti -zdokonalování pohyb. strukturEtapy
tréninku - základní - široká všestrannost, rozvoj pohyb.
schopností, zvýšení zdatnosti, resp. růstu a vývoje - sportovní -
přechod ke konkrét. sport. - vrcholoví-dosažení vrcholové
výkonnosti Rozvoj adaptace -působ.opak zátěže, -intenzita 50-100%,
-objem, -frekvence denně,min.3xtýdně a více-prokrvení-podle druhu
tréninku převaha bílých nebo červ.vláken-méně tuk.složky sval
trénující hypertrofie-jeho objem se zvětšuje,zbytňující
sval.vlákna-dovede jich aktivovat více-roste max.síla
2. Energetická náročnost různé pohybové činnosti
-poh.činnost:-aerobní:činnost při které se energie uvolňuje při
spotřebě O2 a jeho dostateč.přívodu-anaerobní:energie se uvolňuje
bez O2 ale jen dočasně-tzv.kyslíkoví dluh,který je v zotavné fázi
doplňován např. (sprinterské běhy-kyslik.deficit malý,dosahuje až
100%maxima,srd.frek .180,tvoří se laktát-mění se na Ph v těle-po
ukončení nastává kyslik.dluh (spotřeba kyslíku je zvýšena a vede k
obnově energie)Přechod mezi aerob.a anaerob.výkon.=anaerobní
práh
3. Aerobní způsob získávání energie
neúplný
4. Anaerobní způsob získávání energie
neúplný
5. Reakce a adaptace krevního oběhu na sportovní výkon
Srdce při sport. výkonu: stoupá spotř. O2 na 4-5násobek
klid.hodnoty(asi 10-15% celkové spotř.O2 organ.)-myokard nemá
schop.pracovat na kyslík.dluh.
Zvyšuje se TP-max je 180-220t/min - nejrychleji.Zvyšuje se
Tep.objem- v klidu 60-80ml - zátěž 100-150ml srdce se dokonaleji
vyprazdňuje,sílí systola, při diastole se plní mohutněji
-
.Zvyšuje se minut.objem srdeční-vetší spotřeba O2 ve tkáních při
zátěži,-podílí se na něm i vyšší TP a stažlivost tep.objemu a
roztažnost komor(klid 5l/min.-zátěž 20-30l/min.)adaptace na sport.
výkon - srdce,zvětší se za účelem většího objemu - vytrvalci
(hypertrofie-zbytnění myokardu)
-krevní oběh:, - doba oběhu 1krvinky malým a velkým oběhem ja
21-26sec(zkracuje se tělesnou zátěží) - zvyšuje se TK až na
200/100Průtok krve orgány při
zátěži-plíce,svaly,srdce,játra,¯žaludek,střeva,ledviny
6. Časové fáze reakce organismu na zátěž
(zátěž,únava, regenerace,adaptace)Fáze úvodní:1. předstartovní
stav - trvá hodiny až dny v závislosti na: důležitosti startu,
intenzitě činnosti, trénovanosti atd.Mechanismus → podmíněně
reflexní - zvýšená přeměna látková - zvýšen. glykemie, - zvýš.
vylučovacích hormonů
→ změny funkčních parametrů - zvýš.SF.,dechová, TK + spotřeby O2
→ podněty zevního prostředí - diskuze, cesta, diváci - vliv kladný
i
záporný2. startovní stav - bezprostřední změny ve funkcích
organismu, nastávají několik sekund až minut před vlastním sport.
výkonem.- vegetativní a psychické změny- jsou intenzivnější než v 1
fázi- zvýšená hladina katechlolaminů a kortikoidů (nadledviny)
Podněty: vnitřní (emoce), vnější (prostředí).3. startovní horečka -
neúměrné zvýšení reakcí, plýtvání energií, snižování energetického
potenciálu, neúměrné psych. reakce4. startovní apatie -
nedostatečná příprava k výkonu, útlum. Oba stavy nefyziologické
(vedou ke snížení výkonu) Optimalizace - (trenér, lékař,
psycholog).5.Rozcvičení- záměrné ovlivnění funkcí organismu
pohybovou činností tak, aby nastala optimální připravenost
fyziologických funkcí na co nejvyšší výkon. svalůFáze průvodní:
sekundy - hodiny, ale trvání a intenzity výkonu. Výkon: krátkodobý,
vytrvalostIniciální fáze: rychlá adaptace, prudké změny (30-45
sec.)Přechodné fáze: pomalejší adaptace - přizpůsobení metab.
Požadavkům pracujících sv. Závislost - intenzita, trénovanostFáze
následná: Restituce (zotavení) - návrat k původní klidové
homeostáze (min - hod - dny). Závislost - délka zatížení,
intenzita, frekvence, trénovanost.
-
Regenerace: aktivní proces, soubor všech opatření pro odstranění
únavy, obnovení energ. zdrojů, vyrovnání vnitř. prostředí,
urychlení restituce.- pedag. prostředky- biologické lékařské
prostředky - výživa, revitaminizace, rehydratace, reminarilikace,
fyzikální lázeňská a farmakologická regenerace.- psychické
prostředky
7. Reakce dýchacího systému na tělesný výkon
-zapojení pomoc.dých.svalů pohyb stěny hrudníku břicha- zvětšuje
se: vnitřní plocha dýchání- otevřením vlásečnic,- zvyšuje se i
průtok krve plícemi.-mění se dechové objemy:Dechový (respirační) -
Vt - množství vzduchu vydechnutého 1dechem klid0,3-0.5ml práce
2-3lVitální kapacita plic -VC -max.množství vzduchu vypuzeného
výdechem po max. nádechu 4,5lmuž,3,5žena,Dech.frekvence - DF - M -
16 dechů, Ž - 18 dechů /min v klidu - u trénovaných je nižší, při
práci 30-50 dechů/minMinut.ventilace V -množ.vzduchu,které projde
plícemi za 1min. - určeno počtem dechů a hloubka dechu klid8l práce
100-150 l/min..Dech.cvičení-roz.ventil.možnosti plic, -prohloubení
dechu - snížení DF/min., -brániční dýchání a zvětš.pohybl.
žeber
8. Adaptace na výkon ve vysoké poloze
-se stoup.nadmoř. výškou klesá atmosferický tlak ze 760 na
380-klesá parciální tlak kyslíku ze 158 na 80-vázne sycení krve O2
a zásobení tkání O2.Svalová slabost,křeče zrychlení TF a DF,bolest
hlavy,bezvědomí-výšková nemoc(pomoc dodání čistého O2
bombou)Adaptace -opakování zátěže výstupem do větších výšek -lidský
org. je velmi přizpůsobivý hlavně - zmnožením erytrocytů -
přenašeče O2
9. Reakce a adaptace na změny teploty prostředí
Vysoké teploty-dilatace(rozšíření) cév, kůže-výdej tepla,
pocení, klesá metabolismus ®termoregulace - nechuť nezájem,chladná
lázeň, odložení šatstva, pitný režim, spíše suchý teplý vzduch -
lépe se potí.Nízké teploty-termoregulace fyzikální – vazokonstrikce
(zúžení) cév v kůži,termoregulace chemická - stoupá metabolismus,
pohyb - instinktivně,vhodné oblečení Plavci - tuk vrstvy,
lyžaři
10. Reakce ledvin na fyzický výkon
- při výkonu nastává větší ztráta tekutin pocením se může
vytvářet koncentrovanější moč-stoupá obsah solí a metabolitů, menší
prokrvení,KT
-
- těl.pohyb tedy spíše (sympatikus) činnost ledvin snižuje při
tělesném pohybuÞVasokonstrikce - zužuje přívodní a odvodní kapiláry
v glomerulách → mění se glomerulární filtrace ¯ → krev je potřeba
při výkonu v pracujících svalech.- vyprazdňování -před startem -
startovní stavy → větší nutkání, - výkon - provádět prázdníZvyšuje
činnost ADH(antidiuretický hormon - řídí množství H2O a tvorbu
moče) z adenohypofýzy
11. Reakce a adaptace žláz s vnitřní sekrecí na zátěž
- podílí se na vyrovnání homeostázy v těle- reakce endokrimního
systému je sympatoadrenální a hypotolamohypofyzální - hypotalamus
působí na štítnou žlázu - zvyšuje se vyluč. - tropních hormonů,
ADH(antidiuretický),ACTH (adrenokartikotropní)STH při dlouhém
výkonu klesá,inzulín - stimuluje využitelnost glukózy,ADH při
cvičení se ztrátou vody
12. Únava a zotavení
únava - snižená odpověď různých tkání na podněty stejné
intenzity nebo nutnost použití silnějšího podnětu pro požadovanou
odpověď ® projeví se poklesem fyzického výkonu.metabolické příčiny
- pokles energet. Rezerv - nahromadění kyselých metabolitůznáme
únavu - rychlou - anaerobní - rychle nastupuje - pomalou - aerobní
při středním.z.projevy - objektivní a subjektivní bolest (ztráta
motivace nechuť)zotavení (regenerace)- pasivní (spánek) x aktivní
(odstraňování zátěž.metab.)
13. Silové pohybové schopnosti
Síla je pohybová schopnost překonat, udržet nebo brzdit určitý
odpor. Statická síla vzniká na podkladě izometrické kontrakce, kdy
se vzdálenost mezi počátkem a úponem svalu nezmění. Zkrácení
vlastního svalu je kompenzováno protažením vazivových šlašitých
struktur. Dochází-li ke změně vzdálenosti mezi úpony svalů, je
takto vyvinutá síla označována jako síla dynamická. Kontrakce
vedoucí k přiblížení svalových úponů je označována jako
koncentrická, při oddálení úponů svalu jde o kontrakci
excentrickou. Absolutní síla je spojena s nevyšším možným odporem,
může být realizována při svalové činnosti statické i dynamické
(koncentrické nebo excentrické).Výbušná (explozivní síla) je
schopnost spojená s překonáváním nemaximálního odporu vysokou až
maximální rychlostí. Může být realizována při dynamické svalové
činnosti.Síla vytrvalostní je charakterizována schopností
překonávat nemaximální odporopakováním pohybu nebo dlouhodobě odpor
udržovat. Může být realizována při dynamické, ale i statické
svalové činnosti.
-
Silové schopnosti hrají určitou úlohu ve všech sportovních
odvětvích. Geneticky jsouurčovány zhruba ze 65%. Síla statická (z
55%) je tréninkem více ovlivnitelná než síladynamická, dědičně
určená asi ze 75 %.
14. Rychlostní pohybové schopnosti
Jde o pohyby v zásadě bez odporu (nebo s minimálním odporem),
které charakterizuje vysoká až maximální rychlost. Je vhodné
rozlišovat rychlost reakční (v začátku pohybu), acyklickou
(nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů), cyklickou (danou vysokou
frekvencí opakujících se pohybů). Rychlost komplexní je dána
kombinací předchozích.
15. Vytrvalostní pohybové schopnosti
Je komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou
co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném
čase.Dlouhodobá vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost
odpovídající intenzity déle než 10 minut. Dominantním způsobem
energetického krytí je přitom aerobní (oxidativní) způsob úhrady
energie s využitím glykogenu a později i tuků. Hlavní příčinou
únavy je vyčerpání zdrojů energie.Střednědobá vytrvalost je
schopnost vykonávat pohybovou činnost intenzitou blížící se
nejvyšší možné spotřebě kyslíku po dobu asi 8 – 10 minut.
Individuálně nejvyšší aerobní možnosti organismu jsou kombinovány s
aktivací anaerobního systému získávání energie. Energetickým
zdrojem je glykogen, jeho vyčerpání je hlavní příčinou
únavy.Krátkodobá vytrvalost je schopnost vykonávat činnost co možná
největší intenzity po dobu 2 – 3 minut. Dominantním energetickým
systémem je anaerobní glykolýza se štěpením glykogenu bez využití
kyslíku. Za hlavní příčinu únavy se v tomto případě považuje rychlá
kumulace kyseliny mléčné.Rychlostní vytrvalost znamená schopnost
vykonat pohybovou činnost absolutně nejvyšší intenzitou co možná
nejdéle do 20 – 30 sekund. Energeticky je podložena aktivací ATP –
CP systému. Kromě energetických zdrojů omezuje dobu činnosti
nervová únava.
16. Fyziologické zvláštnosti dětského organismu
Růst a vývoj - nejdříve množství počtu buněk, poté zvětšení
objemu buněk.Musí se respektovat biologický věk dítěte.Vybavenost
dítěte - obratnost - koncem předškolního věku,
- rychlostní - v období školního věku, - vytrvalostní - kolem
10. roku, - silové - dynamické (okolo 10. roku), statické (po
pubertě, posilovna).
Zvláštnosti - pozorování motivace, nedokonalá termoregulace
(podchlazení, přehřátí), rychlejší nástup energetické krize
(rychlejší nástup únavy).
-
17. Fyziologické zvláštnosti pohybové aktivity žen
Rozdíl začíná v pubertě (do puberty výkonn. ženy). Nižší
množství svalové masy (nepřítomnost mužských pohlavních hormonů -
testosteronů). Klesá transportní kapacita krve pro O2, VC - 3,5l.
Ženy jsou nuceny přecházet dříve na anaerobní laktátový způsob
získávání energie. Nižší hmotnost ® výhoda ve vodě, menší odpor.
Větší procento tuku.
Výkonnost žen - o 1/4 méně než u mužů (zejména při silových
výkonech, trénovaná žena = netrénovaný muž). Pouze v obratnostních
je lepší. Ovlivňuje ji i menstruační cyklus, gravidita,
klimakterium.
18. Fyziologie stárnutí a zvláštnosti cvičení starších osob
Stárnutí orgánů, tkání, snižování ekonomiky práce pohybových
orgánů, poklep adaptability, rychlejší únavnost, delší regenerace.
Délka života daná geneticky, ale modifikovaná životním stylem - -
Cvičení individuální, 3x týdně - 30 min., řízeno měřením TF (180 -
věk). Charakter cvičení - vytrvalostní (chůze, cyklo, lyžování,
plavání, ne běh), kondiční gymnastika (udržení hlavních pohybl.).-
klesá procento vody na 45% - úbytkem ICT, degenerace kloubů + kostí
- artrózy, snižuje se rozsah kloubní pohybl., odvápnění kostí -
osteoporóza stařecká, klesá imunita, cévy ztrácí pružnost, zhoršuje
se kapacita plic, ventilace, klesá sycení krve O2, rychlejší zánik
neuronů.
19. Zátěžové testy
Cíl - určení funkčních schopností organismů - určení funkč.
reserv org. - určení limitujících faktorů pohyb. výkonnosti
člověkaUčení - normální populace (srovnání normy apod.)
- exponované jedince - sportovci, kosmonauti, potápěči, někteří
zaměstnanci,- nemocné, oslabené osobnosti - diagn. omezených fcí,
ověření léčby, ověření
rehabilitace, screening.Zdroje zatížení – přirozené pohyby -
laboratoř (dřepy, poskoky, chůze, běh na m.). Dále - běhací
koberec, bicykl. ergometr - vytrvalostní, speciální ergometry.Terén
- specifické doplňkové zatížení, adekvátní zatížení. Typy zatížení
- zatížení ve watech.1. stejná práce po určitou dobu, 2.
vzrůstající práce po určitou dobu s opakováním,3. vzrůstající, ale
v blocích s přestávkami,4. vzrůstající práce v blocích T bez
přestávky,5. nejprve 3 a potom jedno 2.Posuzování reakce na zátěž
-
-
1. hodnocení parametry - výkon (W 170, W max), cirkulace (TF,
TK), dýchání (DF, V, % - O2, CO2), anaerobní metabol. ( O2 - dluh,
PF)
2. způsob hodnocení - dříve zotavovací reakce. Pracovní reakce -
iniciální, průběhová.
Způsob - kvalitativní, kvantitativní (index zdatnosti).Základní
fyziologické principy - Linearita vztahu W : phKontraindikace 2T -
aktivní onemocnění, snížení rezerv organismu již v klidu, zvýšený
krevní tlak 250/130, závažné poruchy srdečního rytmu atd.
20. W170
Nejpoužívanější test pro hodnocení kardiovaskulární zdatnosti.
Využívá metodu extropolace z hodnot oběhové odpovědi na standardní
zatížení střední až submaximální intenzity.Norma - 133 - 238 W (186
W) - muži - 76 - 135 W (105 W) - ženy
W SFKlid O 84I. zátěž 1,5 W/kg
124,5 114
II. 2,5 W/kg 207,5 140III. 3,5 W/kg 290,5 156
Vztah mezi srdeční zátěží a prací ve watech, jede se na kole 3 x
3 minuty, nad 153 se nemusí dělat III. zátěž W.W 170/kg = norma =
lepší nebo horší.
Test - není to test maximální - je submaximální (aerobní
vytrvalosti) Þ vytrvalostní.
21. Spiroergometrie
Kompletní spiroergometrie - vícestupňový zátěž. Test, většinou
do maxima s měřením reakce - kardiovaskulárních, ventilačně
respiračních a metabolických parametrů. I. kardiovaskulárních - fH
- měření srdeční frekvence SF, EKG - záznam srdečních potenciálů
(elektrokardiogram), TK - krevní tlak.II. ventilačně - respiační Þ
tB - dechová frekvence - DF, VE - ventilace - V, %O2 - % utilizace
O2, %CO2 - % výdeje CO2. Respirační kvocient - CO2/O2, RQ = CO2 RQ
klid = 0,8
O2 RQ zátěž Tři kritéria maxima SF, respirační kvocient, laktát
VO2 - maximální spotřeba O2, VE x O2% x STPD x 1cIII. metabolické -
acidobazická rovnováha , pH ¯, úbytek alkalických bází (BE), La,
vnitrní prostředí, hemokoncetrace ¯ Na,¯Cl, K, močovina
-
22. Složení a vlastnosti krve a její hlavní funkce
Krev je tekutina tvořící náplň oběhové soustavy, je
prostředníkem mezi vnitřním a vnějším prostředím.Složení krve:
tekutá část - krevní plazma ( uplatňuje se na udržování osmotického
tlaku krve)
pevné částice - červené k. - erytrocyty (žijí 100 dní, vznikají
v plochých kostích, zanikají ve slezině a játrech) - bílé k. -
leukocyty - kr. destičky - trombocyty
Vlastnosti krve: - dospělý 4-6 l (sportovci i více) - krev se
obnovuje (denně 50 ml)
- objem krve- hustota krve - 1,060 kg/m3
- osmotický tlak - je utvořen elektrolyty (ionty) a bílkovinami
(nemohou procházet membránou buněk) tzn. k+ - Na+ - Cl-
- sedimentace - krvinky mají větší hustotu než plazma - rychleji
klesají (utvoření krve nesrážlivou)- srážení krve - obrana
organismu proti vykrvácení - spolu se zúžením cév a činností
destiček v místě poranění stahují ztrátu krve na minimum.
Podstata srážení krve: přeměnou rozpustného fibrinogenu
(bílkovina) z krevní plazmy na nerozpustný fibrin®tvoří síť vláken
a zachycuje trombocyty. Přeměna fibrinogenu je katalyzována enzymem
trombinem. (za 3-4 min by se měla srazit krev)
Funkce krve:- provádí transport plynů O2 z plic do tkání a CO2 z
tkání do plic a ven- transport živin, vody, soli, vitamínů ze
sliznice tenkého střeva- transport odpadních látek do ledvin,
potních žláz- transport hormonů,enzymů- množství krve má význam pro
řízení KT- řízení tepelné teploty - průtokem krve kůží
Heparin - látka zabraňující srážlivosti krve v neporušených
cévách ( z jater).Krevní barviva: hemoglobin (nese O2),
hemoganin
23. Mechanika srdeční činnosti
-
1)Tepový objem (systolický) - množství krve vypuzené srdcem
jednou systolou z jedné komory do těla. Klid - 60-80 ml, zátěž -
100-150 ml.Zvýšení tepového objemu (QS) při zátěži - větší náplň v
diastole - lepší vyprázdnění
- lepší kontrakční schopnostRegulativní diletace a hypertrofie.
(dilatace - rozšíření srdce)2)Minutový objem = Q - množství krve
vypuzené do oběhu za 1 min. Je určen systolickým objemem a srd.
frekvencí.Q = QS x SF klid - 5 l, zátěž 30-40 l3) srdeční práce -
je zajišťována dávkou kyslíku a živin myokardu věnčitým oběhem.
Věnčitý tepny odstupuje z aorty
Řízení krevního objemuZ nervové části se uplatňuje vegetativní
nerstvo. Ústředí je v prodloužené míše. Vlákna sympatiku zrychlují
dráždivost srd. činnosti. Vlákna parasympatiku srd. činnost
zpomalují.
Symp. nerv. vlákna: mediátor noradrenalin, adrenalin® zvýšení
stažlivosti - SF, -vedení vzruchu, stažlivost.Parasym. nerv. vlákna
: mediátor acetylocholin ®sníží se SF a vedení vzruchu a
stažlivost
Humorální řízení - je prováděno hormony. Některé látky působí na
ústředí řízení jiné na srdce nebo oblasti reflexogenních zón v
cévách. Beypass, infarkt
24.Vlastnosti a funkce srdečního svalu
Srdce je dutý svalový orgán, má levou (krev s O2 je vedena do
těla) a pravou část. Srdeční sval - 2 komory, 2 předsíně. Předsíně
- hromadí krev - tenkostěnné. Komory - silnostěnné, spojeny s
předs. chlopněmi. Chlopně - cípaté ( trojcípé - pravá pol.,
dvojcípé - levá pol.) a poloměsíčité - usměrnění toku arterií mezi
komorou a chlopněmi.
Ćinnost srdce - systola - stah (vypuzení krve do těla - aktivní
část) - dyastola - uvolnění (pasivní část)Délka trvání 0,8s -
systola 0,3 s, dyastola 0,5 s
Vlastnosti:- dráždivost - schopnost myokardu odpovídat na různé
podněty (mechanické, chemické...) Stah je vyvolán depolarizací
únikem K z buňky a vstupem Na do buňky.- stažlivost a rytmicita
-Rytmicita - schopnost myokardu udržet pravidelný rytmus,
Stažlivost -schopnost jednot. vláken myokardu zkrátit se na prahové
podráždění.- automacie - je zajišťována primárním uzlem
(sinoarikulárním), kde vzniká vzruch, vyvolává stah
-
- vodivost - schop. vláken převodního systému přinášet vzruch na
sousední tkáň
Podmínky pro činnost myokardu: dostatečné prokrvení, správný
poměr iontů, lehce alkalická reakce uvnitř prostř.
25. Funkce velkého a malého krevního oběhu
Velký (tělový) oběh Þ okysličená krev z levé komory aortou do
celého těla ®odevzdání O2 (z tkání moku) z vlásečnic ®krev je
zbavena O2 a vrací se horní a dolní dutou žilou do pravé předsíně ¯
pravá komora
Malý (plicní) oběh Þ odkysličená krev jde z pravé komory
plicnicí do plic ® okysličená krev se vrací do levé komory plicními
žilami. Vrátnicový oběh Þ odvádí krev z trávicích orgánů do jater a
z jater jaterními žilami do dolní duté žíly.
26. Řízení srdeční činnosti a činnosti cév
Srdce je inervováno sympatikem a parasympatikem, dále se řídí
chemoreceptory v oblouku aorty. Převodní systém - sinoaurikulární
uzel, atriventrikulární (síňokomorový uzel, Hisův můstek, Tawarova
raménka, Purkyňova vlákna. Cevní soustava -:začíná aortou - tepny
(ze srdce do těla), vlásečnice, žíly (z těla do srdce), končí horní
a dolní dutou žílou., ústí do Ps.
Sympatik. nerv. vlákna ® mediátor noradrenalin, adrealin - zvýší
se SF, vedení vzruchu, stažlivostParasymp. n. vlákna ® mediátor
acetylcholin - sníží se SF, vedení vzruchu, stažlivost.
Látkové řízení - přímo na myokard, - přes srdeční centrum. Např.
adrenalin, horm. štitné žlázy, O2, CO2, Na, Cl, teplota atd.
TK - je tlak na stěnu cév při průtoku krve cévním řečištěm.Je
podmíněn srdeční prací a odporem v cévní soustavě.Vyjadřuje se v
torech. Rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem-tlak
pulsový.
27. Mechanika dýchání a její řízení
Dýchání - výměna plynů mezi organismem a prostředím.
Zevní dýchání - výměna dýchacích plynů mezi organizmem a okolním
prostředímVnitřní dýchání - výměna O2 a CO2 mezi krví a
tkáněmi.
Přenos O2 zprostředkovává hemoglobin, CO2 je vázán trojím
způsobem: volně v krevní plazmě, ve formě H2O, s bílkovinou.
-
Mechanismy dýchání: 3 typy - horní žeberní dýchání (2-5 žebro -
dopředu a nahoru), - d. ž. dých. (6-10 - rozšiřování do stran),
brániční Hlavními vdechovými svaly jsou bránice a zevní mezižeberní
svaly. V pohrudniční štěrbině je podtlak. (mezi pohrudnicí a
poplicnicí). Při vdechu se bránice pohybuje a stahem mezižeberních
svalů se hrudník zvětšuje. Při výdechu ochabuje bránice a
mezižeberní svaly, dokončení zajišťují vnitřní mezižeberní svaly.
Při poranění pohrudniční štěrbiny ® pneumotorax (vzduch ® plíce se
smršťují).
Řízení dýchacích pohybů uskutečňuje dýchací centrum v
prodloužené míše, které je ovlivňováno chemickými podněty .
- Počet vdechů za 1 min v klidu - 16 (zátěž 40 - 50) ® minut
dechového objemu.
- Vitální kapacita plic - maximální kapacita plic (po usilovném
vdechu, usilovně vydechneme)
- Parciální tlaky - podílí se na celkovém atmosferickém tlaku,
mění se.
28. Výměna plynů v plících a vnitřní dýchání
Výměna plynů:1. distribuce - dělení průdušnice, rozdělení
vzduchu do jednotlivých částí plic (při
nerovnoměrném rozdělení - dechová cvičení)2. difuze - výměna
plynů mezi sklípky závisí na - ventilaci alveolů přítoku krve
plícemi difuzní schopnosti plicní tkáně.3. perfuse - průtok krve
plic. Kapilárami, které obklopují plicní sklípky.
Řízení dýchání - centrum v prodloužené míše ovlivněné
chemoreceptory, pneumotaktické centrum, krevní receptory (při
poklesu tlaku krve), vůle (zástava dechu krátkodobě), nervově ®
dostředivé obrátky bloudivého nervu ® napínání plic. sklípků.Vdech
- vzduch: 21% O2, 80% N2, 0,03% CO2.
29. Trávicí funkce žaludku a střev
Žaludek - je umístěn pod bránicí jako dutý vak. Horní část tvoří
klenba,tělo,vrátník.žaludeční stěna ze tří vrstev: hladké
svalstvo,sliznice,vazivová blána. Po promíchání žaludečními šťávami
do dvánáctníku. Peristaltické pohyby: 3/min,napětí je řízeno
vegativním nervstvem. Ochranný
reflex(nepodmíněný)-zvracení(prodloužená mícha)
Hlavními součástmi žaludeční šťávy jsou -Kyselina
solná(desinfikace), Kyselina chlorovodíková - vytváří v žaludku
kyselé prostředí , zabíjí choroboplodné zárodky a brání rozkladu
vitaminů B1, B2 a C. Mění nerozpustné minerální látky na soli
rozpustné v H2O. Přeměna neúčinného pepsinogenu na pepsin.
-
Pepsin - štěpí v H2O nerozpustné bílkoviny na rozpustné
peptiny.Mucin - je součástí zásaditého hlenu, tvoří ochranu
žaludeční sliznice. Chrání ji před natrávením vlastní žaludeční
šťávou.Chymosin - sráží bilkoviny mlékalipasa - tuky na glycerol a
mastné kyselinySousta - do žaludku - dráždí žaludeční sliznice, v
ní se tvoří hormon gastin ® zpět do stěny žaludku a vyvolá sekreci
žaludeční šťávy.
Tenké střevo - dvanácterník (žlučový vývod a vývod slinivky),
lačník, kyčelník.Pokračuje trávení a vstřebávání. Slinivka břišní
-
Zřasená sliznice - jemné výběžky - klky, mezi nimi jsou žlázky,
které produkují zásaditou střevní šťávu. Šťáva obsahuje enzymy:-
peptidózy - štěpí bílkoviny až na aminokyseliny,- lipázy - štěpí
tuky,- amylázy - štěpí cukry.
V horní části střeva jsou klky, které při trávení produkují
hormony sekretin a pankreozymin - do slinivky břišní ® pankreatická
šťáva, která obsahuje enzymy pro trávení všech živin: trypsin -
štěpí bílkoviny, lipáza - štěpí tuky, amyláza - štěpí cukry.
Tlusté střevo - trakčník vzestupný, trakčník příčný, trakčník
sestupný, 1,5 m dlouhé, produkuje hlen a koná peristaltické
(posunující potravu)pohybyObsahuje střevní mikrofloru, bakterie
hnilobné (amoniak, sulfan, fenoly), bakterie kvasné (methan, CO2).
Činností těchto bakterií vznikají vitaminy B12 a K. důležitá je
vláknina v potravě (lignin, pektiny, akulóza) podněcuje činnost
kvasných bakterií a pozastavuje činnost bakterií hnilobných.
30. Trávení, vstřebávání a přeměna bílkovin
Bílkoviny - význam jako základní stavební složky organismu. Jsou
složeny z aminokyselin, které jsou vzájemně propojeny v řetězce,
typické pro každou bílkovinu. Celkový počet aminokyselin je asi 20,
v bílkovinách (v různých kombinacích 18). Spojení mezi nimi se
nazývá peptidová vazba. Molekuly z mnoha aminokyselin jsou
polypeptidy. Bílkoviny mají vysokou biologickou aktivitu, tvoří se
z nich hormony, enzymy, protilátky, stavební jednotky buňky. Jako
energetické palivo se používají jen při hladovění a nedostatku
sacharidu.
Bílkoviny se tráví v tenkém střevě, kde se štěpí na
aminokyseliny přecházejí do krve. V krvi kolují a každý orgán a
jeho buňky se z nich vybírají potřebné aminokyseliny podle své
funkce. Jestliže jich po určité době nebylo použito k syntéze
dalších
-
bílkovin, jsou zpracovány v játrech na zdroj energie. K tomu je
nutné z nich nejdříve odpojit aminoskupinu (provést desimilaci) -
přes amoniak vzniká tak močovina a voda. Někdy je aminoskupina
přenesena na jinou sloučeninu, to se stává, když se vytvářejí nové
aminokyseliny. Ty organizmus používá při růstu nebo obnově tkání,
hlavně svalů. U dospělého člověka probíhá neustále obnova a
přestavba. Největší je u dětí a těhotných žen.
Některé aminokyseliny si organismus dovede vytvořit jiné ne.
Tyto nazýváme nezbytné (esenciální) - měly by být obsaženy v
potravě. Pozoruhodné je, že bílkoviny nemohou být vytvořeny z
jiných látek jako sacharidů nebo tuků.
Veškerá přeměna bílkovin končí vyloučením dusíku močí -
zjišťujeme tzv. dusíkovou bilancí - negativní - při hladovění,
dlouhý pobyt na lůžku, při trvalé tělesné inaktivitě. - tělo při
tom spotřebovává vlastní bílkovinu, pozitivní - při růstu, v
těhotenství, i při svalovém tréninku za dostatečného příjmu
bílkovin v potravě. Nejcennější zdroje bílkovin: vejce, rybí maso,
mléko, soja, celozrnný chléb atd.
enzym produkt Bílkoviny - žaludek, pepsin + HCl altumózy +
peptony
tehké střevo, trypsin peptidy + aminokyseliny distal.č. +
střeva, peptidózy alygopeptidy + amin
31. Trávení, vstřebávání a přeměna tuků
Tuky - se při průchodu střevní sliznicí štěpí na glycerol a
mastné kyseliny. Podle posledních zpráv může se i část vstřebaného
tuku přecházet nerozštěpena do krve jako celá malokula a tak se
ukládat v depot. Nejčastějšími m. k. jsou k. palmitová, stearová a
olejová. První 2 jsou nasycené (bez dvojitých vazeb) poslední je
nasycená - biologicky hodnotnější. Nenasycené jsou nenahraditelné
organizmus si je nedovede vyrobit. Jsou nutné pro stavbu buněčných
membrán, pojiva, kůže. Tyto kyseliny jsou obsaženy v rostlinných
tucích.
Vedle zdroje energie je tuk v těle potřebný jako tepelná
izolace, ochrana vnitřních orgánů, jako látka obsahující rozpustné
vitamíny. V tělesném tuku se i tvoří některé mužské i ženské pohl.
hormony, obsahuje cholesterol, jehož určité množství je nutné pro
tvorbu buněčných struktur. Doporučuje se při jídle dávat přednost z
tuku ryb - obsahují látky - proti arterioskloróze. M. k. jsou
spalovány v cyklu k. citrónové přes acetylkoenzim A, kde vzniká
kyselina pyrohroznová..
V krevním oběhu cirkulují tuky - v podobě neutrálního tuku, nebo
jako fosfolipidy (spojené se sloučinami fosforu a účastnící se na
tvorbě a funkcí CNS i buněčných membrán a konečně jako lopoproteiny
(přenášejí cholosterol a jeho frakce.
-
Zásoby tuků nepocházejí jen z tuků přijímaných v potravě, ale i
ze sacharidů proměněných v tuky. Vyplavování tuku je řízeno
hormonálně, rozhodující jsou hormony nadledvin. Neutrální tuky se
štěpí na glycerol a mast. kyseliny pomocí lipáz.
enzym produkt Tuky- žaludek: lipáza glycerol + mastné kyseliny
tenké střevo: lipáza glycerol, glyceridy, mastné kyseliny, maltóza
dist.č.t. střeva: střevní lipáza glycerol, mast. Kyseliny
32. Trávení, vstřebávání a přeměna uhlovodanů
Uhlohydráty = sacharidy - v potravě jsou přítomni -
polysacharidy (škrob, med, celulóza ), disacharidy (sacharóza,
laktóza, maltóza), monosacharidy (glukóza, fruktóza. Složitější
cukry jsou postupně štěpeny na jednoduché cukry, sacharóza na
glukózu a fruktózu, maltóza na 2 glukózy atd. Štěpení začíná v
ústech, pokračuje v žaludku a vstřebáváním glukózy vrcholí v tenkém
střevě.
Glukóza - může být uložena jako glykogen (škrob) a to v játrech
a v kosterních svalech, nebo může být podle potřeb spalována ve
všech tkáních. Jsou li tyto potřeby uspokojeny může být přeměněna
na tuk.Glykogen - vhodnou přechodnou látkou, protože je
nerozpustný, nepůsobí na osmotický tlak atd. Obsahuje více energie,
než totéž váhové množství glukózy, ale má li být přesunut z jater
do buněk a spálen, děje se tak jen za transformaci na
glukózu.Svalový glykogen - je připraven ve svalovém vláknu v podobě
zrníček, při pohybové aktivitě je rozštěpen na glukózu a
metabolizován.Jaterní glykogen - udržuje trvalou hladinu glukózy v
krvi.
Štěpení cůkrů: z O2 - aerobní bez O2 - anaerobní (vzniká kys.
mléčná ® CO2 , H2O a glykogen
enzym produktSacharidy: ústa: ptyalin maltóza
tenké střevo: anylóza maltóza
33. Zdroje energie a přeměna energií v organismu
Zdroje energie - z živin obsažených v potravě, přichází do těla
v podobě potencionální energie a v procesu přeměny látek mění svoji
energii na kinetickou - mechanickou.
Při oxidativním štěpení živin se jejich molekulární struktury
postupně mění řadou reakcí, při niž se získává nebo naopak
přechodně vydává energie. V organismu
-
probíhají neustále v různé intenzitě pochody katabolické,
(desimilační) a anobolické (asimilační)
Katobolické pochody uvolňují energii a jsou provázeny větší
aktivitou sympatiku, probíhají při zvýšené tělesné pohybové
aktivitě, při výdeji tepla atd.Anabolické - převažují při omezené
tělesné aktivitě, při odpočinku a ve spánku a vytvářejí při nich
energetické reservy, převažuje pasymp.
Přeměna základních živin probíhá zhruba ve 3 fázích:a) trávení a
vstřebávání - štěpení látek sliznicí střevní a jejich případné
ukládání do rezerv. Např: polysacharidy - štěpeny na jednoduché
cukry, tuk na glycerol a mastné kyseliny. Energetický zisk je v
této fázi malý.
b) tato fáze probíhá v játrech nebo v jiných orgánech,
jednoduché produkty jsou částečně oxidovány , takže vzniká H2O a
CO2 a jedna ze základních energetických kyselin jako meziprodukt
(kys. octová ze sacharidů atd.) - během této fáze se uvolní asi 30%
energie.
c) konečná fáze - úplná oxidace kyselin z 2. Fáze po cestě zvané
cyklus kyseliny citrónové (Krebsův), jehož konečným produktem je
CO2 a H2O se současným ziskem 60% energie. Uzavírá se definitivní
využití všech živin obsahujících uhlík.
Využití energie z roštěpených látek přímo buňkou - zprostředkují
slož. cestou makroergní fosfáty (ATP).S trochou fantazie by jsme
mohli přirovnat ATP k jakési měně, kterou se v těle platí při všech
pochodech a změnách.
Výdej a příjem by měl být v rovnováze, veškeré přeměny živiny
jsou svou povahou energetické.
34. Činnost močového systému
Patří sem: - ledviny ,močovody, moč. měchýř, moč. roura
Ledviny - párový orgán , skládá se z kůry a dřeně a jednotkou je
nefron.mají zaúkol - vylučovat odp. látky - stálost vnitřního
prostředí - řízení KT
Ledvinné mechanismy: v ledvině je dvojí síť vlásečnic:
glomerulární (primární moč) a tubulární. (v dřeni). Ledviny
provádějí - glomerulární filtraci (při normálním krevním tlaku se
profiltruje v glomerulech 120 ml primární moči za minutu) -
tubulární - vstřebávání - v kanálku I. řádu se vstřebává 80-87 %
tekutiny a Na Cl (slouží jako sodíková pumpa).Moč se
nezřeďuje.Nasávací
-
schopnost cévní sítě kanálků je podmíněna koloidně osmotickým
tlakem.Kanálek II. řádu - dokončit koncentraci moče. - vylučování
(definitivní moč) - přeměnu látek. (schopnost tubulu ledvin
vytvářet některé látky přímo, např: amoniak
Mimo ledvinné mechanismy: o funkci ledvin rozhoduje vegetativní
nerstvo
Při fyzické zátěži prokrvení ledvin klesá.
Moč - je to čirá světle žlutá tekutina typického zápachu.
Vytvořená moč se močovody dostává do měchýře kde se hromadí a moč.
rourou dostává na venek. Denně se močí vyloučí asi 35 g organických
(močovina, kreatin, kyselina močová) 25 g anorganických (Na Cl, K,
hořčík, Ca) látek. Jsou tam jen stopy bílkovin - nepatrné množství.
Při vyšším množství - ukazuje na zánět ledvin. Močení je řízeno
kůrou mozkovou.
Řízení diurézy - množství moči vytvořené ledvinami za časovou
jednotku. Nervové řízení - vegetativní nerv. pletení, sympaticus
rozšiřuje ve svalech a zužuje v ledvinách. Látkové řízení - větší
význam - antidur. h (tvorba primární a defin. Moči)
35. Funkce hypofýzy a štítné žlázy
Hypofýza (podvěsek mozkový) Þ adenokypofýza - (přední lalok.), a
zadní lalok (neurohypofýza)
Adenohypofýza - vydává do oběhu tyto hormony- somatotropní (STH)
- růstový hormon (vliv na metabolismus bílkovin)- thyreotropní
(TTH)- ovlivňuje činnost štítné žlázy- adrenokortikotropní (ACTH) -
ovlivňuje činnost kůry a dřeně nadledvin- gonadotropní - FSH,
LH,LTH - menstruace, tvorba spermíí- melanofor - MSH - tvorba
pigmentu
Neurohypofýza - zadní lalok- antidiuretický hormon (ADH)-
snižuje prokrvení ledvin - tvorba moči- oxytocin - stahy dělohy při
porodu.
Endokrinní systém - slinivka břišní žlázy s vnitřní sekrecí,
řízení: vodní a inter hospod.,reprodukce, růstu a zrání -
nadledvinky (výživy, metabolismu, tělesné teploty, krevního
objehu)
- varlata - vaječníky
-
- štítná žláza + příš. tělískaŠtítná žláza - největší endokrinní
žláza, párová 2 laloky u chrupavky štítné žlázy. Řídí metabolismus
a jód. Podporuje syntézu vitamínu A v játrech. Nedostatečnosti
štítné žlázy vede k opoždění tělesného i duševního vývoje
(kretenismu). Nadměrná činnost ® podrážděnost, zrychlení srdečního
tepu, hubnutí, nadměrná tvorba tepla ® zvětšení štítné žlázy.
36. Význam a činnost nadledvin a vnitřní sekrece slinivky
břišní
Nadledviny Þ na horním pólu ledvin Þ kůra a dřeňKůra:
Glukortikoidy (kortizon) - tvorba cukrů z tkáňových bílk., učinkek:
protizánětlivý, protialergický Mineralokortikoidy (aldosteron) -
zadržuje Na+ a H2O, přenos nervových vzruchů, zvyšuje KT, minerály
Antrogeny, pohl. hormony (testosteron - muži, estrogen - ženy,
gestageny- ženy) - rozvoj pohlavních orgánů Dřeň: Adrenalin -
rozšiř. sval. cév, podporuje srdeční činnost, zvyšuje sílu
srdečního svalu, svalovina průdušek Noradrenalin - celkové zúžení
cév a zvýšení KT(KT). lipidy, mastné kyseliny, koenzym A, vitamín
CSlinivka břišní Þ její převážnou část tvoří buňky produkující
paktreat. šťávy.Mezi shluky buněk jsou Langerhansovy ostrůvky -
produkují 2 hormony do krve - produkce insulinu - snižuje hladinu
glukózy v těle - produkce glukagonu - opačný účinek
37. Funkce pohlavních žláz
Varlata (testes) - složeny z varlat,umístěných v šourku. Tvoří
se zde mužské hormony, androgeny (testoteron, androsteron) - jsou
produkovány mezi 13-15 rokem. Hormony ovlivňují tvorbu spermíí. ®
růst a rozvoj mužských pohl. orgánů, vznik muž. sekund. pohl.
znaků
® podporuje tvorbu bílkovin v těle ® má anabolický účinek -
mohutnější rozvoj koster. svalstva
u mužů urychluje uzavírání růstových štěrbin
Vaječníky (ovaria) Þ jsou složeny z kůry a dřeně. V kůře jsou
vaječné míšky z vajíčky, pod kůrou folikuly v nich zraje vajíčko.
Prasklý folikul se mění na žluté tělísko. Cyklické změny vyvolané
hormony (FSH, LH, estrogeny, progestin). Estrogeny - vývoj
sekundárních pohlavních znaků, růst ženských pohlavních orgánů,
vývoj sexuálního chování
-
Gestageny, Progesteron - žluté tělísko, placenta, cílem je
zajistit co nejlepší podmínky pro případné těhotenství
Plodové lužko vytváří během těhotenství choriongonadotropin -
působí na žluté těl. - produkuje též estrogeny
38. Podstata svalového stahu a jeho energetické zdroje
Kontrola svalu - mech. odpověď, která nastává v průběhu sval.
vzruchu
Molekulární podklad stahu (sarkomer) se vysvětluje zasunutím
svalových bílkovin myozinu a aktinu do sebe - aktyomyozin
Typy kontrakcíizometrická - bez patrného zkrácení délky svalu,
změna napětí, ale nekoná vnější práci.Izotonická - patrné zkrácení
svalu, nemění se napětí a sval koná vnější práci.Excentrická -
brzdící činnost svalu, prodloužení svalu (posilovna)tetanická -
opakovaná aktivace kontrakcí křeč
Energie - anaerobně - uvolnění E rychle a krátce - aerobně -
uvolnění E pomalu a dlouho
Morfologie koster. svalusvalové vlákno - extrafulsální
(zajišťuje kontrakci - stah) - intrafulsální (sv. vřeténko -
popriorecepce)
svalové vlákno - červené (vytrvalostní) - něco mezi - bledé
(rychlostní)
myofibrily - kontraktilní bílkoviny (jsou tvořeny
filamenty)filamenta - myosin aktyomyosin - aktin
tropinin umožňuje spojení aktinu a myosinu v aktomyosin
tropomyosin
Sarkotubulární systém - každá myofibrila je obklopena
sarkoplazmat. Retikulem ®tvoří neprav. síť kolem každé myofibrily
(systém kanálků a vakuol).
Transverzální tubuly -tvoří síť, pronikající jednotlivými sval.
fibrilami (rychlý přenos akčního potenciálu ke všem fibrilám
svalu).
-
Elektrické jevy - klid. potencionál asi 90 mV = membr. je
polarizována depolarizací (Na do buněk) ® vzniká akční potenciál +
35 mV (nitro bky se stane proti povrchu pozitivním.)
akční potencionál - vede k podráždění sousedního úseku sval.
vlákna, kde se tento děj opakuje. Vlna el. podráždění se šíří sv.
vláknem, které odpovídá kontrakcí.
Základ kontrakce a relaxace - zkracování stažlivých elementů
svalu se uskutečňuje klouzáním myosin. vláken po aktinových.Čáry se
při kontrakci přibližují, při relaxaci oddalují.
Energie zdroje sval. činnosti Þ zdroje e. pro sval. kontrakci1.
ATP - přímý zdroj - zapotřebí O2ATP + H2O ® ADP + P +
ENERGIEspojení s vodou mezi fosfat. zbytky je spojena s množstvím
En.CP - creatinfosfát, nepřímí zdroj - bez O2 ADP + CP ® ATP + C (
CO2 - nespotřebujeme). ATP se resyntezuje z ADP připojením fosfát.
skupiny, energii k tomu poskytuje CP.Resyntéza z ATP a z ADP ADP +
ADP ® ATP + AMP (aden. monofosf.)
2. Zdroje pro resyntézu ATP a CP. (ener. substrát - pro vznik
zakl. ATP)Sacharidy: anaerobně: glukóza + 2 ATP = 4 ATP + LA (kys.
mléčná) aerobně: glukóza + 2 ATP + O2 = 38 ATP +CO2 +H2O
Tuky - glycerol a mast. kys. bohatý zdroj energie pouze
aerobně.MK + O2 =130 ATP + CO2 + H2O
39. Fyziologické vlastnosti kosterního svalu, druhy svalové
práce
Podnět pro svalový stah přechází po motorickém nerv. vlákně.
Jedno vlákno inervuje více sval. vláken ® tzv motorická
jednotka.
Sval (kosterní) obsahuje: 70 - 80% H2O ® zbytek tvoří sušená
bílkovina.Aktin x myosin - 80% bílkoviny - 20% l. nebílkovinné
(ústroj + neústroj)myoglobin Þ svalové barvivo, hemoglobin má
schopnost dočasně vázat O2 - uvolňuje se tehdy když přísun O2 krví
nestačí krýt požadavky svalu. Červená vlákna obsahují více
myoglobinu (než bledá)
látky nebílkovinné Þ neústrojné: K - uvnitř sv. buňky, Na
(sodík) - vně sv. buňky . Význam pro klidový potenciál, Ca, Mg Þ
ústrojné: tuky, glykogen, ATP, CP - energie CP je zásobárnou pro
ATP, poskytuje ATP kys. fosforečnou
-
Vlastnosti svalu: dráždivost (vzruch sval. buňky) pružnost
(mechan. vlastnost)
sval. stah - rychlé zkrácení délky (při reakci na podnět) sval.
tonus - stálé napětí svalu
Druhy sv. práce: sval koná práci ve fyzik. smyslu - negativní p.
- excentrická - brzdící pohyb sv., chycení míče
- pozitivní p. - koncentrická - uvádí-li sval v pohyb těleso,
hody, vrhy
40. Funkční vlastnosti tkáně (buňky, přenos vzruchu,
receptory
Buňka - buněčná membrána, protoplasma, Golgiho ap.,
Endoplazmatické retikulum, ribozomy, mitochondrie - zdroje energie,
jádro - DNA, RNA
Přenos vzruchu Þ projev základní schopnosti živé hmoty ®
drždivost ® děje se po nervovém či svalovém vláknu ® a to přechodem
z membránového potenciálu na akční potenciál.
Receptory Þ zařízení, kt. přeměňuje podněty na nervové vzruchy.
Podnět - prahový - vyvolává pocit
41. Funkční rozdělení nervstva (CNS, PNS - senzitivní,
senzorické, motorické, vegetativní)
CNS - mozek a mícha páteřní - koncový mozek, mezimozek, stř.
mozek, varol. most, mozeček, prodl. Mícha - páteřní mícha Þ příjem
a zpracování informací
Periferní NS - motorická - od buněk CNS ke svalům (hybná) -
senzitivní - od čidel k CNS (cítivá)
- autonomní - řízené uvnitř. org. (vegetat. - symp. - parasymp)
- dráhy odstředivé (z PNS do CNS)- dostředivé dráhy (aferentní)-
nervy - senzitivní, senzorické
Receptory- mechanoreceptory - změny tlaku (v kůži, sliznicích),
vibrace (uvnitř. uch. + rovnovážn. Ústrojí), napětí a natažení
svalu (svalová vřeténka a šlachová tělíska).- termoreceptory -
teplo, chlad- chemoreceptory - chuťové, čichové, bolestivé
Vegetativní nervy Þ sympatikus ® vystupují z míchy krční, hrudní
a bederní s místními nervy
-
Þ parasympatikus ® vystupují z mozku společně s mozk. nervy a z
křížové míchy
Působení S a P je protichůdné - činnost orgánů v rovnováze.
Zakončení S produkce - adrenalin, noradrenalin.
42. Základní funkce oblastí CNS
Prodloužená mícha Þ řízení dýchání srdeční frkvence, TK, pohyby
trávicího ústrojí (polykání, kýchání, kašel, zvracení)
Varol. most Þ produkce slin a slz, tzv. retikulární formace -
ochabují ® spánek
Mozeček Þ purkyň. buňky (nejsložitější), koordinace úmyslných
pohybů, regulace sval. napětí, rovnováha
Střední mozek Þ nejmenší oddol, zrak. a sluch. nerv končí,
začátek okohybných nervů
Mezimozek Þ řízení tělesné teploty, regulace H2O, spánku a
bdění, reflexní centra, látk. výměna v tkáních
Koncový mozek Þ 2 hemisféry, překrývá ostat. části
mozku,limbický systém (okolo III. komory)- komplexní instinkt
chování , - paměť, - vrozené prvky chování
Páteřní mícha Þ nejnižší reflexní ústředí
43. Funkce čidel. Kožní čití a propriocepce
Þ zachycují z prostředí podněty (mechanické, chemické, tepelné,
elektromagnetické). Čidlo (analyzátor) má 3 části: - z perifer.
Konce se spec. buňkami s vysokou citlivostí : extenzory - z
vnějšku
interoreceptory - z vnitř. prostř. proprioreceptory - ze svalů,
šlach a
kloubů- z dostředivých nerv. drach (spojující receptory s
mozkovou kůrou)- z korové části kde je prováděn rozbor
čidlo statické - pro vnímání polohy souč. vnitř. ucha čidlo
kinetické - pro vnímání pohybu
chemoreceptory -čich, chuť
mechanoreceptory - Messner (tlak), Vater - Pacienho (hmat)
-
radioreceptory - smysl - zrak - tyčinky (světlo, tma)čípky
(barvy)
Kožní čití a propriorecepceKožní receptory registrují podněty:
tlakové, dotekové, bolestivé, tepelné, chladové,
elektromagnetické
Dotekové receptory Þ vnímáme dotek a tlak v místech kde tyto
receptory jsou - u kořene vlasu (hmatové chlupy)
Vnímání bolesti Þ primární ostrý počet bolesti následuje tupý
počet ® obranné reflexy ® citlivé na bolest jsou kůže, svaly, kosti
i vnitřní orgány ( ty jsou citlivé i na chemické změny)
Teplota a chlad Þ termoreceptory - vnímáme změny teploty - ne
její absolutní hodnotu- receptory pro chlad - při 10 - 25°C-
receptory pro teplo - při 25 - 40°C
Nad 40°C a pod 10°C zanikají reakce termoreceptorů a dráždí se
receptory bolesti.
Propriorecepce Þ hluboká citlivost - svalů, šlach, kloubů -
kloubní tělískareceptory - svalová a šlachová vřeténka ® z nich
vycházejí senzitivní nervová vlákna do CNS a zpět vstupují
motorická vlákna z CNS.
Svalová v. ® dráždí se změnou délkyŠlachová v. ® změnou napětí
svalu
Význam: vnímáme sílu při pohybu hmotnost předmětů pro správný
průběh pohybu ® kontrola pohybu
44. Mechanismy a systémy k udržení homeostázy
Homeostáza je stálost vnitřního prostředí. Vnitřní prostředí
tvoří: krev, míza z tkáň. mok. Z krve vzniká tkáň. mok ® z něho se
tvoří míza. Buňky tkání z krve neustále odčerpávají živiny a
odevzdávají do zplodiny metabolismu ® změna se rychle upraví -
vnitřní prostř. je stálé.
Fce homeost: udržení osmotického tlaku udržení pH udržení
exkreční fce udržení termoregulační fce
-
Musí být udržovaná koncentrace někt. Iontů, obsah H2O, glukózy,
obsah O2 a CO2
45. Anaerobní práh a jeho stanovení (Conconiho test ad.)
neúplný
Anaerobní práh = intenzita zatížení, při níž se přechází z
převážně aerobního do převážně anaerobního získávání energie pro
svalovou práci.
- ukazatel aerobních schopností
- je předěl mezi převážně oxidativním (aerobním) a převážně
neoxidativním (anaerobním) krytím energetických nároků
- je to určitý časový úsek v průběhu stupňovaného zatížení, kdy
začne prudce narůstat podíl neoxidativní úhrady energie spolu s
kumulací krevního laktátu