Opatský hrob z doby počátků Ostrova u Davle

Arc

haeo

logi

caPr

agen

sia

Opatský hrob z dobypočátků Ostrova u Davle

Pavel Břicháček Anežka MerhautováMiroslav RichterPetr Sommer

46

Arc

hae

olo

gica

Pra

gen

sia

18 /

20

06

Při archeologickém výzkumu benediktinského kláštera Ostrov u Davle, který probíhal

v letech 1975-1983, byl mimo jiné detailně zkoumán prostor zaniklé baziliky sv. Jana Křtitele.

Oproti předchozím názorům tradovaným zejména v uměleckohistorické literatuře se přitom

podařilo dokázat, že v době založení na přelomu 1. a 2. tisíciletí nevznikl v prostoru kláštera

žádný zděný objekt. První klášterní kostel a klauzura, situovaná severně od něj, byly vystavěny

ze dřeva, což se nezměnilo až do doby velkého požáru, který Ostrov postihl v roce 1137. Teprve

po něm začal na spáleništi prvního chrámu vznikat kamenný konventní kostel, jehož stavba se

protáhla až do první čtvrtiny 13. století.1 S oběma podobami chrámu souvisela hrobka s ostatky

osobnosti, jíž konvent projevoval velkou úctu (obr. 1). Je nepochybné, že šlo o hrobku z doby

začátků kláštera, do níž byl uložen muž - duchovní, jak dokládají zbytky jeho výbavy. Jeho věk

byl posuzován dvakrát. Poprvé předběžně v době nálezu, kdy jej J. Chochol vložil do intervalu

50-60 dožitých let,2 nyní aktuálně jej P. Stránská v rámci kategorie maturus II-senilis stanovuje

nad 55 let.

Hrobka byla objevena pod severní zdí severní chórové kaple, přesněji v místech ústupku

a navazující severní části její apsidy z doby po roce 1137. Vztah hrobky vůči prostoru, na němž

stával dřevěný kostel, nasvědčuje tomu, že nejspíše nebyla situována v interiéru tohoto chrámu,

ale v sousedství jeho kněžiště. Je možné uvažovat o tom, že ji kryla střecha jakési přístavby

kněžiště nebo samostatná memoriální (nesporně také dřevěná) stavba. Je velmi pravděpodobné,

1 K tomu srv. Richter – Merhautová – Břicháček - Sommer 1990; Břicháček – Richter – Sommer 2003.

2 Rukopis předběžného posudku uložený v ARÚ AV ČR v Praze.

Obr. 1: Generalizovaný plán ostrovského kláštera je výsledkem řady výzkumných akcí, které na klášteřišti probíhaly od konce 19. století do 80. let 20. století. Žlutý obdélník označuje místo nálezu hrobky (podle F. Stehlíka a A. Merhautové).Fig. 1: Generalized plan of the Ostrov Monastery is a result of a number of excavations that took place here since the end of the 19th Century to the 1980s. Yellow oblong is marking the location of the tomb (after V. Stehlík and A. Merhautová).

47

Opatsk

ý hro

b z d

oby p

očátk

ů O

strova u

Davle

Břich

áček –

Merh

auto

vá – R

ichter –

Som

mer

Obr. 2: Půdorys ostrovské románské basiliky s negativními otisky prvního dřevěného chrámu a s hrobkou pod severní zdí severní chórové kaple. Zakreslena je také řada pěti hrobů situovaných východně od ní, které pravděpodobně souvisely s pohřebním horizontem hrobky. Šrafování označuje plochu zničenou až do úrovně podloží. Fig. 2: The ground plan of the Ostrov Romanesque basilica with negative imprints of the original tim-ber church with the tomb under the northern wall of the northern choir chapel. The line of five graves situated easterly from the tomb is also included. These graves are probably contemporary with the tomb. Hatched – areas damaged down right into the natural subsoil.

48

Arc

hae

olo

gica

Pra

gen

sia

18 /

20

06

že hrobka byla vybudována v rámci většího pohře-

biště (obr. 2). Ve vzdálenosti dvou metrů od ní

směrem k východu totiž ležel krajní hrob severo-

jižní řady hrobů, které (odkryty ve 30. a 70. letech

20. století) vykazovaly archaické prvky, spojující

je rovněž s dobou začátků kláštera. Východně od

oblouku apsidy severní chórové kaple v této řadě

ležely tři hroby s mrtvými, za jejichž hlavami byly

umístěny kameny. Pod severní částí gotického

presbytáře baziliky na tuto linii navazovaly další

dva hroby. Oba byly vyhloubeny do míst starší-

ho pohřbívání. Jeden z nich měl hlavu obloženou

dlouhými kostmi nebožtíka z primárního pohřbu.

K nejstaršímu horizontu tohoto klášterního hřbi-

tůvku lze počítat i dvě až tři kostry v jižní polo-

vině odkryté plochy gotického presbytáře, kde se

zřejmě pohřbívalo i po dokončení apsid baziliky

a kde se hroby již místy překrývaly. Identifikace

této staré skupiny hrobů, ležících výhodně od

apsid baziliky (a také východně od místa dřevě-

ného kostela), je velmi pravděpodobnou odpovědí

na otázku, kde benediktinská komunita pohřbíva-

la své mrtvé v dobách začátků kláštera. Protože

hustota hrobů je v těchto místech malá, nabízí se

k další úvaze (která vychází také z nálezu kamen-

né hrobky), zda v těchto místech nebyli pohřbívá-

ni přední členové komunity, kteří později nalézali

místo posledního odpočinku v lodích kamenného

kostela.

Hrobka byla vyzděna z nahrubo otlučených

nestejně velkých kvádříků kladených na maltu

a na interiérové straně byla pečlivě lícována.3 Její

vnější boky, zapuštěné do podloží, měly charakter

nepravidelného litého zdiva. Při bližším pohledu

vykazovalo stopy po kopání jam mladších hrobů,

3 Je vlastně pozoruhodnou zvláštností, která podtrhuje význam pohřbeného muže, že hrobka vznikla jako zděný

objekt v souboru výlučně dřevěných budov.

Obr. 3: Pohled do vypreparované hrobky s kostrou muže na dně (od východu).Fig. 3: An easterly view of the tomb containing the male skeleton resting on its bottom.

Obr. 4: Bodec pastýřské hole u pravého chodidla pohřbeného.Fig. 4: The end of the crosier next to the right foot of the buried person.

49

Opatsk

ý hro

b z d

oby p

očátk

ů O

strova u

Davle

Břich

áček –

Merh

auto

vá – R

ichter –

Som

mer

do nichž byli mrtví ukládáni v době, v níž

byl prostor severně od severní chórové kaple

zastavěn jižním ramenem románského ambi-

tu. Vnější maximální rozměry hrobky byly

320x130 cm, maximální dochovaná výška

obvodového zdiva činila 80 cm. Jeho tloušťka

kolísala okolo 40 cm. Rozměry pohřebního prostoru činily 240x80 cm.

Do výše 30 cm ode dna hrobky však všechny čtyři stěny obíhal výraz-

ný ústupek široký 10 cm, o nějž se prostor pro uložení mrtvého zmenšil

na 220x65 cm, což bylo při odhadu tělesné výšky mrtvého na 166,5 cm

zcela dostatečné (délka kostry po vypreparování činila 175 cm). Nešlo

totiž o ústupek mezi základem objektu a jeho interiérovou stěnou, protože

s ním nekorespondovalo dno hrobky. Mrtvý ležel až v úrovni základové

spáry hrobky4 a je tedy velmi pravděpodobné, že ústupek byl vybudován proto, aby na něj bylo

možné položit (nejspíše) dřevěný příkrov zakrývající tělo. Zbytek dutiny pak byl zasypán hlínou

(obr. 3).

U pravého chodidla pohřbeného muže byl nalezen železný bodec pastýřské hole (obr. 4,

5). Na ramenou a pod krkem kostry se zachoval zbytek roucha, z něhož se podařilo separovat

zlomky zlaté nitě z výšivky (obr. 7, 8). Nález nití, signalizujících zdobenou součást oděvu, dob-

ře odpovídá antropologickému závěru P. Stránské, že v místech lopatkového pletence a nohou

přiléhal oděv, který zabránil posunu kostí při procesu tlení nebo ovlivnil způsob prostorové

transformace jednotlivých kostí. Vzhledem ke zdobení zlatými nitkami nelze pomýšlet pouze

na jednoduchý řádový hábit, ale snad (i) na nějaké paramentum.

Bodec sestával z železného asi 5 cm vysokého prstence, v jehož dutině tkvěly zbytky želez-

ného trnu, zaraženého do zbytků dřeva hole. Jde o předmět, který lze nejspíše vysvětlit jako

součást pastýřské berly, podobné tak zvané holi sv. Prokopa (obr. 6) chované ve svatovítském

pokladu (Podlaha – Šittler 1903, 198) nebo opatským berlám, nalezeným v hrobech raně stře-

dověkých opatů v polském Týnci (Bogacka 2004, 61-75). Oba doklady, totiž bodec (součást pas-

týřské hole) a zlaté nitě (původně snad součást paramenta), svědčí opět o tom, že pohřbený muž

4 Že tomu tak od začátku skutečně bylo dosvědčovaly maltové skvrny identifikované za hlavou nebožtíka, vzniklé

na dosažené úrovni písčitého podloží při stavbě hrobky, viz obr. 3.

Obr. 5: Bodec pastýřské hole po vyzdvižení.Fig. 5: The end of the crosier after it was extracted from the grave.

Obr. 6: Analogické ukončení pastýřské hole na tzv. holi sv. Prokopa dodnes chované v pokladu svatovít-ského chrámu.Fig. 6: Analogical end on so-called crosier of St. Prokop, which is up to present day kept in the treasury of St. Vitus Catedral.

50

Arc

hae

olo

gica

Pra

gen

sia

18 /

20

06

byl významný duchovní. V nálezovém ostrovském

kontextu se jako jediná interpretace nabízí, že šlo

o jednoho z prvních opatů kláštera. U pohřbeného

byly ale nalezeny ještě dva předměty, které svědčí

o raně středověkém původu hrobu, protože vypoví-

dají o stopách archaického pohřebního rituálu, jaký

známe z nejstarších knížecích pohřbů v kostele sv.

Jiří na Pražském hradě (Borkovský 1975, 26) nebo

i z řadových raně středověkých pohřebišť. V pánvi

mrtvého byla totiž nalezena skořápka slepičího vej-

ce a křesací kámen (obr. 9, 10).5

Po všech etapách archeologického výzkumu

a uměleckohistorického průzkumu zbytků ostrov-

ského kláštera lze dnes spolehlivě konstatovat, že

první kamenný ostrovský chrám začal vznikat až

v 1. třetině 12. století.6 Již prvotní záměr výstavby

tohoto kostela vycházel z bazilikálního projektu.

Stavba byla obvyklým způsobem zahájena v místech východního chóru, protože ten je pro chrá-

movou funkci nejdůležitější a může v případě nutnosti existovat samostatně. Byl vyzdvižen troj-

dílný chór, který skutečně dočasně sloužil jako samostatný sakrální prostor. Zamýšlené budoucí

připojení lodí avizovaly polopilíře, vystupující ze západního průčelí tohoto východního závěru

ve směrech a v místech, na něž později navázaly základové pásy zdí, nesoucích arkády trojlodí.

V západním průčelí tohoto krátkého chrámu byla již tehdy vybudována arkáda, která byla jistě

až do doby dostavby lodí provizorně uzavřena.

Zdivo z algonkické břidlice, lámané nejspíše v nedalekém zázemí kláštera, spojovala mal-

ta až k základové spáře, která ve všech částech chóru dosahovala nivelety 201,30-201,50 m

n. m. Kameny v nadzemních částech měly tendenci k nepravidelnému řádkování. Základy

5 O symbolice vejce srv. např. Biedermann 2000, 252-253, který ovšem připomíná také souvislost se symbolikou

christologickou. Obecně k hrobovým nálezům vaječných skořápek Krumphanzlová 1972, 197-199; Smetánka 2003, 17-24, který rovněž upozorňuje na možné interpretatio christiana při ukládání vajec do raně středověkých

hrobů, což nijak nevyvrací archaičnost souvisejícího rituálu. Vysvětlení nálezu křesacího kamene je obtížnější.

V raně středověkých hrobech bývá v pánvi zemřelého obvykle nalézána ocílka a kamenné úštěpy jako doklad křesací

soupravy nošené ve váčku u pasu. Srv. Krumphanzlová 1974, 73-74. O symbolickém významu těchto nálezů, zejména

v kombinaci s vaječnou skořápkou, není třeba pochybovat.

6 Svého času zformuloval Václav Mencl 1959 svoji monumentální teorii české předrománské architektury, v níž

počítal s tím, že se do rámce této architektury řadí tzv. první jižní kaple ostrovské baziliky. Již po archeologickém

výzkumu M. Richtra a L. Špačka, který proběhl v 60. letech 20. století, však bylo jasné, že tato kaple rozhodně

není nejstarší ostrovskou architekturou, protože v jejím jižním základu ležel sekundárně použitý kámen s omítkou

a zlomkem fresky. Srv. Špaček 1967. Při výzkumu v 70. letech se dále zjistilo, že kaple je nejmladší součástí

bazilikálního celku. Datace začátků kamenné ostrovské baziliky se opírá o zprávu Hradišťsko-opatovických

análů, které k roku 1137 říkají: „In Boemia monasterium sancti Iohannis baptiste incendio ruit.“ (FRB II, 396).

Nálezová situace výzkumu východního závěru baziliky umožňuje předpokládat, že závěr mohl být v době požáru

již rozestavěn, což ale pro dataci začátků této stavby nemá žádný výrazný dopad. K tomu Břicháček – Merhautová – Richter – Sommer v tisku.

Obr. 7: Obdélníkové značky upozorňují na kumulace zlatých nitek na ramenou a hrudi pohřbeného muže.Fig. 7: Oblong marks show the accumulations of gold threads on shoulders and chest of the buried man.

51

Opatsk

ý hro

b z d

oby p

očátk

ů O

strova u

Davle

Břich

áček –

Merh

auto

vá – R

ichter –

Som

mer

byly kladeny do vykopané rýhy, do níž mírně vyhřezala malta. Na severní zdi severní chórové

kaple a na oblouku její apsidy se v povrchu malty, vytlačené z prostorů mezi většími kvádry,

zachovaly otisky prkenného šalování. Základový ústupek ve všech částech východního závěru

vystupoval přibližně v rovině 202,20-2,40 m n. m. Zachované koruny zdí byly místy značně

změněny konzervační nadezdívkou z doby po předválečném výzkumu, ale přesto bylo možné

na místech méně dotčených touto konzervací stanovit tloušťku nadzemní zdi chóru na 0,7-

0,8 m. To jednoznačně dosvědčuje, že chór nebyl zaklenut. Jeho vnitřní i vnější stěny byly již

v době jeho samostatné existence omítnuty. Zbytky nejstarší omítky byly evidovány na místech

pro toto tvrzení stratigraficky významných, jako např. ve spáře mezi západním průčelím chóru

a navazující severní zdí severní lodi baziliky nebo na nadzemních partiích polopilířů vítězného

oblouku hlavní apsidy, k nimž byly později přisazeny schrány pro ozvučnice, keramické nádoby

směřující svým otevřeným ústím na západ, do chóru. Jejich úkolem bylo zlepšovat akustické

poměry chrámového interiéru.

Trojdílný chór měl poněkud nepravidelnou půdorysnou dispozici. Jeho střední mír-

ně obdélná část (5,75x6,25 m) se v místech svého severozápadního nároží

odkláněla od půdorysu pravidelného obdélníka asi

o 25 cm. Tato divergence se v rámci západního

průčelí projevila ještě výrazněji u severní chórové

kaple, kde již činila 50 cm. Celkově tak severozá-

padní nároží severní chórové kaple vybíhalo ve

srovnání s jihozápadním nárožím jižní chórové

kaple o 75-80 cm dále k západu. Toto asymetrické

rozšíření se plánovalo již při vytyčování základů.

Dokládá to skutečnost, že severozápadní nároží

Obr. 8: Zlaté nitky separované ze zbytků oděvu muže pohřbeného v ostrovské kamenné hrobce. Fig. 8: Golden threads separated from the remains of a male buried in the Ostrov stone tomb.

Obr. 10: Dva zlomky vaječné skořápky nalezené v sousedství pazourkového křesacího kamene.Fig. 10: Two fragments of eggshells found next to the flint striker.

Obr. 9: Pazourkový křesací kámen nalezený v pánvi mrtvého uloženého v ostrovské kamenné hrobce.Fig. 9: The flint striker found in the pelvis of a male buried in the Ostrov stone tomb.

52

Arc

hae

olo

gica

Pra

gen

sia

18 /

20

06

kaple s částí její severní a západní zdi (1,6 m na obě strany) bylo

ve zvoleném místě vyzděno jako solitér, na který markantními

spárami navázalo zbývající obvodové zdivo kaple (obr. 11).

Podle velmi pravděpodobné rekonstrukce geodeta výzku-

mu 30. let G. Varvažovského7 se však disproporce projevova-

ly i mezi severní a jižní apsidou chórových kaplí. Půdorys původní dnes již neexistující jižní

apsidy měl mít patrně podobu menšího kruhového segmentu, jehož hloubka dosahovala asi

jenom poloviny hloubky hlavní apsidy. Apsida severní kaple byla nesouměrně větší. Zdiva apsid

v místech jejich vítězných oblouků propojoval

pás souvislého základového zdiva. Ten ještě

vybíhal do prostoru severní kaple, vytvořil

zde polopilířový základ jižní části vítězného

oblouku, ale dále k severu nezasahoval. Proto

je severní základ vítězného oblouku severní

chórové kaple vyzděn v podobě bloku přisa-

zeného na spáru k dokončenému obvodovému

zdivu (obr. 12).

Z těchto pozorování vyplývá, že prvním stavebním krokem při vzniku severní chórové kaple

bylo zřízení onoho základového pásu zdiva, na nějž byla na spáry nasazována základová zdiva

všech tří apsid východního závěru. Toto zjištění je důležité z hlediska mikrochronologie průbě-

7 Kopie tohoto plánu je uložena v archivu ARÚ AV ČR v Praze.

Obr. 13: Jižní základ vítězného oblouku severní chórové kaple je výběhem základového pásu, na nějž byly usazeny všechny apsi-dy východního závěru basiliky (s výjimkou severního zdiva severní chórové kaple). Proto jižní základové zdivo severní chórové kaple od tohoto pásu odděluje spára. Fig. 13: The southern foundation of the triumphal arch of the nor-thern choir chapel is an extension of a foundation strip, on which all apses of the eastern end of the basilica were built (except the nor-thern choir chapel). Therefore the southern foundation stonework of the northern choir chapel is divided from this strip by a fissure.

Obr. 11: Jižní líc severní obvodové zdi severní chórové kaple, spá-ra mezi základem severozápadního nároží a základem severní zdi kaple.Fig. 11: The southern face of the northern outer wall of the choir chapel, the fissure between the foundation of the north-west cor-ner and foundation of the northern wall of the chapel.

Obr. 12: Severní základ vítězného oblouku severní chórové kaple byl vyzděn v podobě bloku zdiva při-zděného k základu kaple na spáru. Fig. 12: The northern foundation of the triumphal arch of the northern choir chapel was built like a block attached to the foundation of the chapel on fissure.

53

Opatsk

ý hro

b z d

oby p

očátk

ů O

strova u

Davle

Břich

áček –

Merh

auto

vá – R

ichter –

Som

mer

hu stavby, v žádném případě však není důkazem jejích vícerých fází nebo dokonce etap. Je mož-

né odvážit se ještě detailnější úvahy. Základové zdivo propojující apsidy vzniklo asi současně

nebo téměř současně se severozápadním nárožím severní chórové kaple, protože základy apsid

na propojovací zdivo dosedaly v rámci druhého kroku stavby, neboť jejich základy na tomto zdi-

vu spočívají dotykovými spárami, které mizí přibližně až v úrovni základového ústupku. Teprve

v této úrovni se totiž všechna zdiva propojila (obr. 13).

Obvodové zdivo severní chórové kaple je souvislé od míst, kde dosedlo na výběh základové

zdi propojující apsidy, přes apsidu až k místu, kde se dotklo vyzděného severozápadního nároží.

Vzniklo tedy zároveň s apsidou a to v době, kdy bylo severozápadní nároží severní kaple již

připravené. Zdánlivě tomu protiřečí skutečnost, že jižní zdivo severní chórové kaple, které je

zároveň severním zdivem hlavního chóru, není v základu souvisle prozděno. Je to způsobeno

tím, že úsek bez základu byl prostorem, kde stávala arkáda. Její východní základ vznikl v době

stavby apsidy severní chórové kaple. Zbývá zvážit, kdy byl vystavěn západní základ arkády

a západní zdivo kaple připojené na spáru k severozápadnímu nároží kaple. Existují pouze dvě

možnosti. Toto zdivo vzniklo buď zároveň s ostatními částmi základů severní chórové kaple

nebo jako jejich poslední součást. Pro rekonstrukci vzniku kaple ale žádná z těchto možností

nepředstavuje žádné komplikace. V druhém případě by šlo pouze o poslední část mikrochrono-

logie objektu vyplývající ze způsobu jeho technické realizace (obr. 14, 15).

Tento dosti složitý postup byl zcela jistě dosti náročný na vytyčení a udržení půdorysu celé

stavby. Není proto divu, že při tomto procesu docházelo k chybám. Zvláště markantní byla

Obr. 14: Východní závěr ostrovské basiliky. Šedě jsou zvýrazněny základový pás, na nějž byly usazeny apsidy a samostatně vyzděné severozápadní nároží severní chórové kaple. Fig. 14: The eastern end of the Ostrov basilica. Grey shows the foundation strip on which were based apses and separately built north-western corner of the northern choir chapel.

54

Arc

hae

olo

gica

Pra

gen

sia

18 /

20

06

doložena v místech hlavní apsidy. Při výzkumu, sestupujícím zde až k základové spáře se uká-

zalo, že pod hmotou dochované části hlavní apsidy probíhá půdorysně odlišný segment zdiva,

který nebyl dobudován v celém svém průběhu (srv. obrázek 14). Jde o opuštěný stavební záměr

hlavní apsidy, která (kdyby byla dokončena) by zasahovala hluboko do prostoru severní i jižní

chórové kaple. To bylo ovšem nepřijatelné, protože v té době již byla prostorová představa chó-

ru stabilizována, jak dokládá připomenuté prefabrikované severozápadní nároží severní chóro-

vé kaple. Stavebníci si svou chybu brzy uvědomili a půdorys hlavní apsidy korigovali. Nevíme

bohužel, zda i tato nedokončená apsida dosedla na propojovací základový pás zdiva spárami,

protože místo, jehož sledováním by bylo možné tuto otázku rozhodnout, je zakryto bloky jižní

části hlavní apsidy a severní části apsidy jižní chórové kaple. Již jsme však konstatovali, že tato

první apsida nebyla dostavěna ve své severní části. Zdá se, že to souvisí se skutečností, že stavba

probíhala směrem od jihu k severu a že teprve při postupu kladení zdiva hlavní apsidy bylo

v určité fázi i prostým okem vidět, že je špatně rozvržena. Předpoklad, že se stavba rozvíjela od

jihu může posilovat ještě jedna skutečnost. Jak ještě uvidíme v detailu, celý půdorys ostrovské-

ho chóru nebyl dostatečně propojen a provázán. Mezi chórovými kaplemi a středním chórem

zůstaly nepropojené základy (konstatovali jsme to již u severní chórové kaple), severní chórová

kaple vznikala po částech, takže jižní chórová kaple představovala svým souvislým základem

i pro západní část budovaného objektu jedinou vazbu. Její jižní zdivo je totiž provázáno se

základovým pásem spojujícím apsidy.

Avšak přesto, že chór vykazuje stopy chatrného projektování, nelze zjištěné půdorysné dis-

proporce vykládat jako důsledek této nedbalosti. Je totiž pravděpodobné, že vznikly při snaze

zahrnout do projektu kamennou hrobku, jíž se zabývá tento text. Zkoumaná archeologická

situace řadou detailů naznačuje, že hrobka byla předmětem dlouhodobé úcty, což mimo jiné

znamená, že v době výstavby románského chóru nebyla zapomenuta. Až dosud se předpoklá-

dalo, že odchylky v půdorysu severní chórové kaple a překročení hrobky jejím zdivem bylo

projevem právě této úcty a snahy nenarušit místo posledního odpočinku významného člena

Obr. 15: Severní líc jižního základového zdiva severní chórové kaple. Mezera v základech signalizuje místo zaniklé arkády spojující kapli s hlavním chórem.Fig. 15: Northern face of the southern foundation stonework of the northern choir chapel.

55

Opatsk

ý hro

b z d

oby p

očátk

ů O

strova u

Davle

Břich

áček –

Merh

auto

vá – R

ichter –

Som

mer

kláštera, které nový projekt náhodně zasáhl. Při detailním vyhodnocení dochované archeolo-

gické situace je však jasné, že stavebníci chóru o hrobce dobře věděli. V souvislosti s tím jde

především o skutečnost, že zeď severní chórové kaple, která mohla hrobku zničit nebo vážně

narušit, spočinula svou základovou spárou jenom na její koruně, tedy asi o 90 cm výše, než

činila úroveň základové spáry zbývajícího zdiva kaple (obr. 16).

Bez významu není ani skutečnost, že základová zeď spojující všechny apsidy nedosáhla

severní zdi kaple, kde by narazila na bok hrobky. Při detailním pohledu na tuto situaci však

zjistíme, že vše je ještě složitější. Rozměry apsidy severní kaple a vývoj jejího půdorysu, korekce

a zmenšení oblouku hlavní apsidy, disproporce v celkovém půdorysu chóru, to vše jsou složité

změny záměru, který je nesrozumitelný, pokud mu nedáme společného jmenovatele. A tím je

nejpravděpodobněji nikoliv pouhá pieta a ohleduplnost k významnému hrobu, ale přímo záměr

tento hrob zahrnout do nové kamenné stavby. Tuto úvahu podporuje ještě jedno důležité pozo-

rování. Jestliže půdorys ostrovské jižní chórové kaple promítneme do prostoru severní chórové

kaple, je zřejmé, že při pouhé snaze o zachování celkové symetrie nového chóru by hrobka

vůbec nebyla ohrožena. Severní obvodová zeď severní chórové kaple by se totiž nanejvýše

dotýkala jejího západního boku a projekt by vůbec nebylo nutné měnit. Nejlogičtějším vysvět-

lením je tedy opět záměr zapojit hrob do nového sakrálního prostoru, a to nejspíše z důvodu

symbolického, z důvodu ochranného a v neposlední řadě i z důvodu domácího kultu, spojeného

z významným mrtvým.8

Díky detailně provedenému výzkumu je možné přesně rekonstruovat, jak byla hrobka začle-

ňována do stavby baziliky. Znovu si připomeňme, že byla na místě prvním zděným objektem.

8 Všechny tyto důvody jsou zcela legitimním vysvětlením, pro něž nacházíme v evropském středověku řadu

podpůrných dokladů. Hroby významných světců nebo uctívaných jedinců bývaly zapojovány do chrámového zdiva

dosti často. Jmenujme více méně namátkou alespoň příklady hrobu sv. Virgila v salzburském dómu (Vetters 1964,

270, Tab. 28), Metodějův hrob ve velkomoravském Velehradu (Unger 2004; týž 2005, k tomu srv. pohřební Anežčinu

niku v klášteře Na Františku v Praze, H. Soukupová in: Vlček – Sommer – Foltýn 1997, 510), nebo z doby raného

novověku hrob opata a biskupa Lohelia v severní chórové zdi strahovské baziliky (nepublikované pozorování učiněné

v průběhu výzkumu 70. let) nebo Vintířův sekundární hrob v místech zazděné porta litteraria břevnovského chrámu

sv. Markéty (Piter 1762, 93; Ziegelbauer 1740, 147-152). Strahovský kostel ostatně možná v jižní zdi svého chóru

skrývá ostatky zakladatelů, což odpovídá situaci v Kladrubech.

Obr. 16: Kamenná hrobka zabudovaná do severního základového zdiva severní chórové kaple. Pohled od severozápadu z prostoru jižního ramene ostrovské-ho ambitu. Fig. 16: The stone tomb built into the northern foundation stonework of the northern choir chapel. The north-western view from the southern shoul-der of the Ostrov ambitus.

56

Arc

hae

olo

gica

Pra

gen

sia

18 /

20

06

Obr. 17: Při první fázi preparování ostrovské hrobky bylo odstraně-no zdivo ambitu, které dodatečně překrylo povrch hrobky. Byla tak odkryta podoba prvního kontaktu zdiva hrobky a zdiva severní chóro-vé kaple. Fig. 17: During the first stage of uncovering of the Ostrov tomb was first removed stonework of the ambitus, which subsequently cove-red whole surface of the tomb. The first view of the contact between stonework of the tomb and north choir chapel.

Obr. 17a: Táž situace při pohledu od východu.Fig. 17a: The same situation seen from east.

Obr. 17b: Kontakt hrobky a apsidy severní chórové kaple v pohledu od západu. Fig. 17b: The contact of the tomb and apse of the northern choir cha-pel, viewed from the west.

Obr. 17c: Těleso hrobky viditelné ze strany severní chórové kaple, pod základovou spárou jejího severního zdiva, západně od vítězného oblou-ku.Fig. 17c: The tomb visible from the northern choir chapel, under the foundation fissure of its northern stonework, westerly of the trium-phal arch.

Obr. 17d: Těleso hrobky viditelné ze strany severní chórové kaple, pod základovou spárou jejího severní-ho zdiva, východně od vítězného oblouku.Fig. 17d: The tomb visible from the northern choir chapel, under the foundation fissure of its northern stonework, easterly of the triumphal arch.

17a 17b

17c

17d

17

57

Opatsk

ý hro

b z d

oby p

očátk

ů O

strova u

Davle

Břich

áček –

Merh

auto

vá – R

ichter –

Som

mer

Při stavbě severní chórové kaple (v té

době z ní existovaly základy severozá-

padního nároží a výběh základové zdi,

na niž byly usazovány apsidy) překryl

jihozápadní část hrobky ústupek apsidy

severní chórové kaple, zatímco její jižní

obvodovou zeď překlenul začátek apsi-

dálního oblouku (obr. 17, 17a-d).

Hrobku původně kryly kamenné des-

ky, z nichž většina byla vyzvednuta nej-

spíše při stavbě jižní zdi ambitu, směřují-

cí od severního ústupku apsidy k jihový-

chodnímu nároží ambitu. Protože je tato

zeď raně gotického stáří, je tento zásah

třeba klást do doby výstavby raně gotic-

kého ambitu, ovšem s vědomím, že úplně

vyloučit nelze ani několikeré starší (ale

i mladší) zásahy do hrobky nebo alespoň

do povrchu jejího zásypu (obr. 18, 19).

Archeologickou situaci v jejím interi-

éru lze v každém případě interpretovat

tak, že žádný zásah nikdy nepronikl

až ke kostře, která ležela v neporušené

anatomické poloze, jak potvrzuje výsle-

dek antropologické analýzy celé nálezo-

vé situace (obr. 20).

Obr. 19: Krytí hrobky kamennými deskami bylo při výzkumu zastiženo v podobě po doplnění hrobového zásypu a snad i po změnách, které doprovázely výstavbu ambitové zdi.Fig. 19: The cover of the tomb. The stone slabs were deposited after additional filling of the tomb and per-haps after the changes connected to the construction of the ambitus wall.

Obr. 18: Ambitová zeď zakryla při výstavbě jižního ramene křížové chodby další část hrobky. Fig. 18: Wall of the southern shoulder of the ambitus covered another part of the tomb.

58

Arc

hae

olo

gica

Pra

gen

sia

18 /

20

06

V době výzkumu vyplňoval vnitřek

hrobky zásyp se dvěma výrazně se

odlišujícími horizonty. Kostru až do

úrovně ústupku zakrývala černá humu-

sovitá vrstva, kterou lze vysvětlit jako

zásyp původně spočívající na dřevěném

příkrovu mrtvého. Lze důvodně před-

pokládat, že tento homogenní materiál

vyplňoval hrobku až k jejímu okraji a že

pochází z doby vlastního pohřbu. Od

povrchu černé vrstvy až k okraji hrob-

ky byl při výzkumu evidován světlejší

hlinitý horizont, který lze chápat nej-

spíše jako materiál, který byl do hrobky

dosypán poté, co dřevěný příkrov nad

mrtvým vyhnil a černý zásyp dosedl

přímo na kostru. Vzniklou dutinu bylo

třeba vyplnit, což se stalo právě tímto

světlejším hlinitým zásypem.

Na rozhraní obou vrstev byl nale-

zen denár Spytihněva II. (1055-1061)

(obr. 21). Pro datování vzniku hrobky

nemůže být jednoznačným pramenem,

protože pro jeho uložení musíme před-

pokládat více možností kontextů. Na

své místo v rozhraní dvou typů zásypu

se mohl dostat dvojí cestou. Buď byl do

vhozen na povrch primárního zásypu

záměrně jako jakási součást výbavy hrobu a pak musíme připustit, že byl již součástí jeho první

úpravy. Mohl být ovšem do hrobu vhozen až při vzniku mladší složky zásypu. I v těchto dvou

základních situacích však mohl vystupovat v rámci dvou dalších variant,

které by nastaly v případě, že by byl do hrobu vhozen pří-

mo z „oběhu“ nebo kdyby byl do zásypu hrobky vhozen

společně s materiálem, v němž by už ležel v místě svého

primárního uložení. Jenom skutečnost, že denár není

otřelý a nezdá se, že by dlouho obíhal, snad podporu-

je vysvětlení, že mince signalizuje dobu druhé úpravy

Obr. 20: Dokumentace nálezu kostry na dně ostrovské hrobky.Fig. 20: Record of the find of skeleton on the bottom of the Ostrov tomb.

Obr. 21: Snímek aversu denáru Spytihněva II. nalezeného na povrhu starší části zásypu ostrovské hrobky.Fig. 21: Photograph of the avers of the denier of Spytihněv the IInd found on the surface of the earlier part of fill of the Ostrov tomb.

59

Opatsk

ý hro

b z d

oby p

očátk

ů O

strova u

Davle

Břich

áček –

Merh

auto

vá – R

ichter –

Som

mer

hrobky někdy ve 3. čtvrtině 11. století. Nelze ale zapomenout ani na tu možnost, že by denár

byl do hrobu vhozen jako součást zásypu, v jehož materiálu už nějakou dobu odpočíval. Ani při

této eventualitě se ale nezdá, že by mince v tomto materiálu ležela dlouho. Mladší podíl zásypu

totiž obsahuje keramické zlomky, které je možné datovat do 11. století (obr. 22).

Na povrch znovu zaplněného hrobu byly položeny alespoň některé kamenné desky odkryté

při výzkumu, a proto mohly tvořit součást nejstarší úpravy hrobu. V této podobě byl hrob zahr-

nut do zdiva severní chórové kaple baziliky, vznikající rámcově ve 30. letech 12. století.

Řekli jsme již, že poslední velký pohyb v okolí hrobu znamenala výstavba jižního ramene

raně gotického ambitu, v jehož interiéru se hrob ocitl. Jižní zeď tohoto ambitu částečně překro-

čila hrobovou výplň a opřela se i o krycí desky, které byly uloženy na povrchu výplně. Během

doby se hrobová výplň tak slehla, že se desky částečně propadly a nad hrobem se vychýlily

i některé kameny ambitové zdi. Je dosti pravděpodobné, že se to stalo až po destrukci stavby,

protože by jinak došlo k vážné poruše statiky dotčeného zdiva. Jenom desky pod ústupkem apsi-

dy (tedy v místech nad hlavou kostry) zůstaly na svém místě od doby dosypání výplně. V tomto

stavu byl hrob při zahájení výzkumu v roce 1976.

Všechny zjištěné zásahy a změny spojené s hrobem jednoznačně podporují závěr, že hrob

byl po celou dobu existence kláštera znám a pravděpodobně i uctíván. Jinými slovy všechny

fáze zacházení s ním potvrzují, že šlo o akce vědomé, které nesouvisejí s náhodnými dotyky

zapomenutého a náhodně a příležitostně znovu nalézaného pohřebního místa. Tuto skutečnost

ostatně dokládá i to, že v ambitu v okolí hrobu se po celý středověk velmi intenzivně pohřbíva-

lo. V jeho sousedství bylo nalezeno až sedm vrstev koster, ale žádný výkop jej přímo nepoško-

dil. To je přímým dokladem respektování pohřebního místa významné osobnosti tam, kde byl

vzácný a ceněný pohřební prostor v přímém sousedství kostela. Možná, že atraktivnost tohoto

pohřebiště podporovalo také sousedství s významným nebožtíkem, svého druhu pohřbívání „ad

sanctos“ (obr. 23).

Hledáme-li v našich podmínkách k ostrovské hrobce analogie, nacházíme jich málo a když,

tak opět jenom v řádovém prostředí. Podobného charakteru jsou románské hrobky vybudované

z kvádříků za hlavní apsidou břevnovské baziliky. Jsou podobné konstrukce a není pochyb o tom,

že se dlouhodobě těšily úctě a že se tedy o nich vědělo. Do jedné z břevnovských hrobek byl

Obr. 22: Kerami-ka z mladší části zásypu ostrovské hrobky.Fig. 22: Pottery found in the later part of the Ostrov tomb.

60

Arc

hae

olo

gica

Pra

gen

sia

18 /

20

06

dokonce umístěn druhý

pohřeb.9 Románská kvá-

dříková hrobka vznikla

také u hlavní apsidy stra-

hovské premonstrátské

baziliky (Kubiček – Líbal 1955, 82, 124-126)

a hrobka z lomového

kamene byla nalezena

také při archeologickém

výzkumu románské kapi-

tulní síně v Sázavě.10 Podobnost s ostrovskou situací zvyšuje pravděpodobnost hypotézy, že

i v těchto objektech byli pohřbeni členové konventů. Totéž lze říci o hrobu č. 110 prozkouma-

ném v kapli Panny Marie svatojiřského kláštera. V kvádříkové hrobce s výklenkem pro uložení

hlavy byla snad v roce 1228 pohřbena abatyše Anežka (Borkovský 1975, 103-106). Je ovšem

pravda, že ostrovská hrobka je ze všech těchto příkladů nejstarší. Břevnovské hroby mohou být

sice rovněž z 11. století, ale až z doby po roce 1045, strahovské, sázavské a svatojiřské hrobky

jsou nejspíše až z 12. a 13. století. Pokud jde o domácí úctu orientovanou k významnému členu

kláštera z doby jeho počátků, známe analogie opět z Břevnova, vážícího si hrobu poustevníka

Vintíře, a ze Sázavy, kde byl Prokopův kult spojen především s jeho hrobem. Nesmírně zajímavý

příklad hrobu členky konventu, k němuž se pojí domácí kult, poskytuje hrob 102 v mariánské

kapli svatojiřského kláštera. Hrob mladé ženy z 10. století zde částečně překrývala oltářní mensa

a není pochyb, že se u tohoto oltáře odehrávala liturgie spojená s uctíváním zemřelé. Že tato

veškerá úcta souvisela se snahou o kanonizaci významných mrtvých, není asi třeba příliš zdůraz-

ňovat (Borkovský 1975, 95-100; Sommer 2001). Je docela dobře možné, že i ostrovský konvent

spojoval se svým významným mrtvým naději na kanonizaci, která oslaví nového světce i klášter

chovající jeho tělo.

Výsledkem naší analýzy je tedy zjištění, že ostrovská kamenná hrobka byla známa po celý

středověk. To je velmi významné jako zpětná vazba pro závěr, že projekt chórové části baziliky

12. století s hrobem počítal a vědomě jej zahrnoval. Zbývá ještě zamyslet se nad tím, čí tělo

v něm bylo pohřbeno. O věci se lze pouze domýšlet. Nepochybné je, že pohřbený byl jedním

z prvních opatů kláštera. Jeho opatskou hodnost dosvědčují zbytky paramenta a pastýřské hole,

9 Celá situace po severním boku břevnovské krypty je dodnes zachována in situ.

10 Nepublikovaný nález učiněný při archeologickém výzkumu v 80. létech minulého století.

Obr. 23: Mladší středově-ké hroby byly do přímého sousedství hrobky ukládány šetrně s ohledem na těleso hrobky.Fig. 23: Later Medieval graves were deposited right next to the tomb, but very carefully in order not to damage the mass of the tomb.

61

Opatsk

ý hro

b z d

oby p

očátk

ů O

strova u

Davle

Břich

áček –

Merh

auto

vá – R

ichter –

Som

mer

jeho raně středověké stáří dosvědčují nepochybná souvislost hrobu s prvním dřevěným klášter-

ním kostelem a doklady pověrečných pohřebních praktik z doby začátků českého křesťanství.

V pozici takto uctívaných osobností se často octli zakladatelé klášterů a jejich první přestavení.

Pokud by tomu tak bylo i na Ostrově, přicházel by v úvahu pouze jediný muž, kterým byl

opat Lantbert, žák niederaltaišského opata a pozdějšího hildesheimského biskupa Gottharda

(Stadtmüller - Pfister 1986, 96, 409, 460, 461). Podle tzv. ostrovské zakládací listiny přišel

Lantbert na Ostrov v době jeho založení, rozhodně ještě v době vlády Boleslava III.11 Podle nie-

deraltaišské tradice se to sice mělo stát až v roce 1010,12 ale domácí české svědectví se považuje

za spolehlivější. Kdy tento muž zemřel, není známo. Niederaltaišské nekrologium vzpomíná

jenom jeho úmrtní den, kterým je 22. duben.13 V každém případě by bylo dobře možné, aby

Lantbert, vládnoucí v první čtvrtině 11. století, byl ve 3. nebo 4. desetiletí 11. století pohřben

do ostrovské hrobky a ta by mohla být v 60.-70. letech 11. století definitivně upravena.14 Tato

úvaha je však jenom snad nejpravděpodobnějším z modelů, které lze při úvahách o pohřbeném

muži zkonstruovat.

PramenyCDB I: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, ed. G. Friedrich, Praha 1904-1907.

FRB II: Fontes rerum Bohemicarum, ed. J. Emler, Pragae 1882.

Monumenta Germaniae historica, SS, ed. G. H. Pertz, XVII, Hannoverae 1861.

Monumenta Germaniae historica, Necrologia Germaniae IV, ed. M. Fastlinger, J. Sturm, Berolini 1920.

LiteraturaBiedermann, H. 2000: Knaurs Lexikon der Symbole. Berlin.

Bogacka, K. 2004: Pastorały w Polsce XI–XVIII w. Marki.

Borkovský, I. 1975: Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě. Praha.

Břicháček, P. – Merhautová, A. – Richter, M. – Sommer, P. v tisku: Benediktini a počátky české sakrál-

ní architektury.

Břicháček, P. – Richter, M. – Sommer, P. 2003: Archeologie k miléniu ostrovského kláštera. In: 1000 let

kláštera na Ostrově (999–1999). Ed. V. Brych, D. Stehlíková, Praha, 16–17.

Hallinger, K. 1971: Gorze-Kluny, Studien zu den monastischen Lebensformen und Gegensätzen im Hoch-

mittelalter I–II. Lizenzausgabe der Studia Anselmiana 22–23.

Krumphanzlová, Z. 1972: Die Ausstattung der Burgwallzeitfriedhöfe in Böhmen und ihre rituelle Bedeu-

tung, Vznik a počátky Slovanů 7, 179–206.

Krumphanzlová, Z. 1974: Chronologie pohřebního inventáře vesnických hřbitovů 9.–11. věku

v Čechách, Památky archeologické 65, 34–110.

Kubiček, A. – Líbal, D. 1955: Strahov. Praha.

11 CDB I, č. 40, 47: ještě Boleslav II. rozhodl, že představeným nového kláštera učiní: „...quendam bone vite virum

nomine Lantbertum, ordinis sancti Benedicti monachum ab Altaensi monasterio evocatum...“

12 Monumenta Germaniae historica, SS, XVII, 308: Auctarium Ekkehardi Altahense A. 969-1037, 363: „1010.

Boleslaus dux Boemorum fundat monasterium in Ostrow, cui prefecit abbatem primum nomine Lambertum de Altha

inferiori.“ (psáno rukou 15. století); tamtéž, 368: Nomina monachorum Altahensium, A. Sub Godehardo abbate 997-

1022, „Lantpertus abbas in Ozdrawe.“

13 MGH, Necrologia Germaniae IV, Dioecesis Patavinensis pars prior, 41: „Lampertus abbas“. Vydavatel vyjadřuje

pochybnost o možnosti stanovit, o kterého opata jde. Že se mluví o ostrovském opatu však nepochybuje Hallinger 1971, 171, ačkoliv je si vědom, že nekrologium bylo založeno v roce 1197 a že zápis byl učiněn rukou 13. století.

14 Výrazná dolichokranie pohřbeného zcela vybočující ze souboru ostrovského kosterního materiálu by mohla

podporovat závěr o jeho cizím (nečeském) původu. Na druhé straně je však stejně možné, že tato dolichokrannost je

výsledkem patologického vývoje (viz navazující antropologický posudek Petry Stránské).

62

Arc

hae

olo

gica

Pra

gen

sia

18 /

20

06

Mencl, V. 1959: Architektura předrománských Čech. Umění 7, 331–356.

Piter, B. 1762: Thesaurus absconditus. Brunae.

Podlaha, A. – Šittler, E. 1903: Chrámový poklad u sv. Víta v Praze. Praha.

Richter, M . – Merhautová, A. – Břicháček, P – Sommer, P. 1990: Bazilika s první jižní kaplí ostrovské-

ho kláštera. Umění 38, 185–195.

Smetánka, Z. 2003: Archeologie ptačího vejce. In: Archeologické etudy. Praha, 17–24.

Sommer, P. 2001: Kapelle der Jungfrau Maria im St. Georgskloster auf der Prager Burg und die Anfänge

der böhmischen Sakralarchitektur. Colloquia mediaevalia Pragensia 2 (ed. P. Sommer), 189–196.

Stadtmüller, G. – Pfister, G. 1986: Geschichte der Abtei Niederaltaich 731–1986. München.

Špaček, L. 1967: Archeologický výzkum Ostrovského kláštera v letech 1962–1964, Archeologické roz-

hledy 19, 43–53.

Unger, J. 2004: In solio sub arcu. K problematice hrobu arcibiskupa sv. Metoděje, Archeologické rozhle-

dy 56, 164–168.

Unger, J. 2005: Arkosoliové hroby jako projev sociálního postavení ve středověku, Študijné zvesti Arche-

ologického ústavu SAV 37, 81–83.

Vetters, H. 1964: Der Dombau des heiligen Virgil in Salzburg. In: Cyrillo-Methodiana. Zur Frühgeschich-

te des Christentums bei den Slaven 863–1963. Köln-Graz, 262–273.

Vlček, P. – Sommer, P. – Foltýn, D. 1997: Encyklopedie českých klášterů. Praha.

Ziegelbauer, M. 1740: Epitome historica ...monasterii Břevnoviensis.... Coloniae.

PhDr. Pavel Břicháček, Západočeské muzeum v Plzni, Koterovská 162, 301 00 Plzeň, [email protected] PhDr. Anežka Merhautová, DrSc., Dvouletky 341, 110 00 Praha 10

Doc. PhDr. Miroslav Richter, DrSc., ARÚ AV ČR Praha, Letenská 4, 118 01, Praha 1

Doc. PhDr. Petr Sommer, CSc., ARÚ AV ČR Praha, Letenská 4, 118 01, Praha 1, [email protected]

63

Opatsk

ý hro

b z d

oby p

očátk

ů O

strova u

Davle

Břich

áček –

Merh

auto

vá – R

ichter –

Som

mer

ABBOT’S GRAVE FROM THE PERIOD OF THE BEGINNING OF OSTROV U DAVLE

Pavel Břicháček, Anežka Merhautová, Miroslav Richter, Petr Sommer

SUMMARY

The detailed research on remains of the Romanesque basilica was carried out during the last archaeological excavation of the Ostrov Monastery (Institute of Archaeology in Prague, 1975-1983). It became clear that at the time of the beginnings of the Monastery (founded in 1000? AD) was first built a timber church, whose eastern end was overlapped by later Romanesque choir of the basilica. In the eastern neighbourhood of the timber church was founded a small cemetery with archaic style of graves, where we may expect burials of important members of the convent. A special importance was paid to the burial of a man, who died aged 55-60, who was buried in a tomb lined with patchy blocks of various sizes. Above the bottom of the tomb, around all its outline was a step that was originally holding some kind of cover. The rest of the tomb was filled by black soil. After the timber construction decayed and the fill settled on the skeleton, the emptied space above was filled by lighter soil. Perhaps already in the first phase the top of the tomb was covered by patchy schist plates. The dead person buried on the bottom of the tomb was positioned on its back with arms along the body. On his shoulders and chest survived remains of gold thread signalising the textile of the clothes that was the deceased wearing in the day of funeral. It is highly probable that it was a paramentum. By its right foot was found an iron end of the Abbots crosier. The analogy of this artefact may be found in fragment of so-called St. Prokop crosier, which is a part of the St. Vitus treasury and in ends of crosiers of first abbots of the Benedictines Monastery in Tyniec in Poland. In the pelvis of the dead were found eggshells of a hen’s egg and a striking flint. These objects are signalising an archaic funerary ritual that is known for example from Dukes graves in the St. Georges Monastery of Prague Castle. The link of this tomb with the cemetery of the beginnings of the Monastery and its archaic assemblage suggest that it is of the same period as the earliest buildings on the island. It is obvious that the tomb was not in an interior of the timber church, but it is possible that it was covered by some side extention of the church, or an independent object, such as chapel. If we look for analogy of such funerary features in the Early Medieval Bohemia, then we find out that they exist only in the monastic environment. They are mainly tombs behind the eastern ends of Romanesque basilicas in Břevnov and Strahov. Another analogy is known from the Monastery in Sázava and from Monasteries of St. George and St. Agnes in Prague.

As the Hradišťě-Opatovice annals suggest, a fire damaged the timber Monastery at Ostrov by Davle in 1137. Shortly after that started construction of new monastic buildings, this time using stone. The three-nave basilica was built in the core of the convent. First its eastern part, i. e. three-nave choir with three apses. It is possible that this construction started already before the fire and flames affected it only as an unfinished torso. In any case, it is obvious that conception of the choir was already planning to incorporate the stone tomb into the walls of the northern choir chapel. The northern masonry of the chapel incorporated the tomb, which by its grater part exceeded the chapel in the northern direction. It is likely that the tomb was planed to be accessible and worshiped in the southern arm of ambitus. The construction of the three-nave choir was developing from southern choir chapel. An underground foundation strip was built in the first phase of development. Three apses were later built on this strip. The north-western corner of the northern choir chapel was built as a point marking the

64

Arc

hae

olo

gica

Pra

gen

sia

18 /

20

06

northern boundary of the building. Into this foundation skeleton were inserted further parts of fundations. This, however, did not happened without a corrections. For example the main apse was first built in such dimensions which would interfere into both choir chapels. This intention was soon abandoned and the main apse was built on a new corrected ground plan. At some stage of these corrections was built the north-western corner of choir chapel, as it is stray from the originally presumed overall symmetry of the choir. The western front of the northern choir chapel was founded 80 cm westerly of the line in which the front starting from the south-western corner of southern choir chapel, was supposed to be. The result of this was a deformation of the western line of the choir front, which functioned as a solitaire sacral building almost to the end of 12th Century. Only then it was connected with the three-nave and in the final stage also two towered western front. All steps of the choir development of the Ostrov basilica are of the same plan, in which they mean the microphases of the technical realisation. The plan was dramatically influenced by the decision to respect and emphasize the place of burial of an important member of the convent.

Considering the identity of the person buried with such saint-cultic respect, we reached the hypothesis that the Ostrov honour was focused on the first Abbot Lantbert (graduate of the Niederaltaich Abbot Gothard), who arrived to the Ostrov from Niederaltaich leading the first convent.

(English by J. Turek)