Základní škola 6. číslo Morkovice červen 2012 e-mail: casopis @ zsmorkovice.cz | internet: www.zsmorkovice.cz/casopis Červen Eva Machačová V červnu modré zvonky zvoní, květy bezu zdáli voní, plachý drozd líbezně zpívá, prasátko únavou zívá. Zrzka záhon zalévá, zvadlou trávu uklízí, pak zvířátkům zadarmo závin z klouzků nabízí. Slovo šéfredaktorky Dobrý den, milí čtenáři i čtenářky. Asi vám nemusím připomínat to, že se nám rychlostí blesku blíží prázdniny. Všichni jste jistě natěšení a přichystaní na to, až prázdniny vypuknou. Před tím nás ale čeká ještě jedna pro někoho příjemná a pro někoho naopak nepříjemná věc – vysvědčení. Každopádně vám přeji, aby to vaše dopadlo co nejlépe a abyste se za něj nemuseli stydět a případně jste za něj byli pochváleni a obdarováni. Mějte se krásně. Linda Judasová, šéfredaktorka
8
Embed
Červen Slovo šéfredaktorkyblesku blíží prázdniny. Všichni jste jistě natěšení a přichystaní na to, až prázdniny vypuknou. Před tím nás ale čeká ještě jedna pro
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Co je to život? Není lehké na tohle odpovědět. U každého je to jinak. Máme však jednu věc
stejnou – „bez lásky, přátel a citu by byl život jen nesmyslnou cestou ke smrti.“
V životě bychom si proto měli užívat každou chvíli, protože nevíme, která bude naše
poslední. Nedělejme špatné věci, abychom nemuseli litovat až do konce. Mluvme pravdu
a nedělejme se tím, kým nejsme. Chovejme se ke všem stejně a neohlížejme se na to, jestli
má někdo světlé nebo tmavé vlasy, modré nebo zelené oči, jestli je chytrý nebo hloupý.
Nedejme na pomluvy o ostatních, že nejsou takoví nebo makoví. Často to není pravda. Náš
omyl bude vždy potrestán. Mějme se proto všichni rádi. Pochvalme se za každou maličkost,
ať už hezkou známku, nebo první bezchybně zahranou písničku na klavír. Život se s námi
nebude mazlit a je jen na nás, jak ho prožijeme. Žijme ho až do posledního cinknutí
zvonků. Vzpomeňme si na to, že „život bez lásky, víry a přátel a citu by byl jen nesmyslnou
cestou s očekáváním smrti.“
Jana Hauschwitzová
5
Světla Hollywoodu7. kapitola
Další den byl tady. Nevím proč, ale od té
doby, co jsem tady v Los Angeles, ubíhá
čas nějak rychleji. Všechno se změnilo.
Ztratila jsem Sandru, ale zatím jsem si to
nechtěla připustit.
Uvědomila jsem si, že se mi z očí začaly
kutálet slzy. Zahanbeně jsem si je utřela
rukávem a začala se ohlížet, jestli si někdo
mého uplakaného výstupu nevšiml. Na-
štěstí se všech šest holčičích hlav plně sou-
středilo na pódium, kde stála Anna.
„Jsem ráda, že jste tady. Dnešní předpo-
slední kolo mám na starost já. Bude se tý-
kat zpěvu, protože právě na tom nám
hodně záleží. Utvoříte dvojice a společně
nacvičíte pěvecké duo. Máte pouze dva
dny na to, abyste si připravily choreografii
a hudbu. Postoupí tři dívky. Přeji všem
hodně štěstí.“
Po jejím proslovu následovalo vzrušené
mumlání. Uviděla jsem hnědý ohon a bylo
mi hned jasné o koho jde. „Sandro!“ zavo-
lala jsem a začala si lokty prorážet cestu.
Holka s culíkem se otočila a já hleděla do
úplně cizí tváře. „Ppp-ro-miň,“ koktala
jsem. Cítila jsem, jak mi rudne tvář.
„Excuse me. Have we met?“ promluvila
anglickým přízvukem. No jasně, angličti-
na. Já asi vážně čekala, že mi bude
rozumět česky. Mozek mi začal šrotovat.
Hledala jsem vhodná slova a k tomu ještě
jejich překlad. Sakra! V angličtině zrovna
plavu.
„No, I thought that you Sandra, my fri-
end.“ Znělo to trochu divně, rozhodně ne
anglicky. Ale asi mi rozuměla. „Oh, so
bye,“ rozloučila se a zmizela mezi lidmi.
Vrátila jsem se do hotelu. Ve svém pokoji
jsem našla lístek s dalšími informacemi
o tomto kole. Ve dvojici jsem byla s Karolí-
nou. Byla docela milá a rozuměly jsme si.
Na zkouškách jsme se hodně nasmály
a myslím si, že i naše vystoupení bylo
skvělé.
Dva dny vyhrazeny na zkoušky byly pryč.
Seděly jsme v kostymérně a zkoušely jsme
si choreografii pořád dokola a dokola.
Z otoček se mi točila hlava a já tak kolem
sebe chvíli viděla jen mazanici. Vyčerpaně
jsem se svalila na židli a snažila se po-
padnout dech. „Anabell a Karolína na
scénu!“ uslyšela jsem něčí hlas. Hlava se
mi pořád točila, ale alespoň už jsem mohla
chodit. Vydala jsem se k pódiu, kde už na
mě čekala Karolína.
Tereza Měrková
6
Zdravotnická soutěž
Dne 15. května 2012 proběhla v Kroměříži soutěž mladých zdravotníků. Jako každý rok
byla velká účast a taky velká konkurence. Počasí nám přálo, a tak se nám soutěžilo velice
dobře. Po výborném obědě následovalo vyhlášení vítězů a rozdělení cen.
Celá soutěž se povedla a gratuluji všem vítězům. V kategorii starších žáků byli nejlepší
soutěžící z Arcibiskupského gymnázia Kroměříž. Z mladších žáků zvítězili účastníci
z Holešova. My jsme obsadili místo druhé.
Aneta Judasová
7
VTIPY
Dvě vajíčka se smaží na pánvičce a to jedno povídá:
„Uf, tady je ale horko!“
A druhé zakřičí: „Pomóóóc, mluvící vajíčko!“
Pepíček je ve škole a paní učitelka se ptá:
„Pepíčku, vám se narodila dvojčátka, viď?“
„Ano,“ odpoví Pepíček.
„A jak se budou jmenovat?“ ptá se učitelka.
Pepíček na to: „Nevím, ale tatínek říkal ňák Himl
a Hergot.“
Doktor se ptá pacienta: „Kouříte?“
„Ne.“
„Škoda, tak to vám budu muset zakázat něco jiného.“
Když se žena vdává, řekne „ano“.
A tehdy je to naposledy, kdy promluví stručně.
Sabina Rychlá
NENECHTE SI UJÍT PRÁZDNINOVÝ SPECIÁL.
VYCHÁZÍ NA KONCI ŠKOLNÍHO ROKU.
BOOM – školní časopis Základní školy Morkovice, www.zsmorkovice.cz/casopisŠéfredaktorka: Linda Judasová. Redakční tým: Tereza Měrková, Veronika Hýsková,
Adriana Marková, Lucie Juřenová, Eva Machačová, Jana Hauschwitzová, Aneta Judasová, Sabina Rychlá.
Aktuální číslo najdete na školní nástěnce a na nástěnce na Náměstí v Morkovicích. Všechna čísla časopisu jsou vystavena na internetových stránkách www.zsmorkovice.cz