OBSAH - NKCPU · 2017-08-11 · hový incest, dítě zažívající domácí násilí, šikanování a další formy rizikové elektronické ko-munikace). Světová zdravotnická

OBSAH

ÚVOD ............................................................................................................................. 1

TRAUMA ......................................................................................................................... 2

EMOCIONÁLNÍ TRAUMATIZACE ....................................................................................... 3

DETEKCE OHROŽENÝCH DĚTÍ ........................................................................................... 6

SCREENING ..................................................................................................................... 7

VÝVOJOVÁ STADIA V DĚTSKÝCH VÝTVARNÝCH PROJEVECH ............................................10

METODA HARDIN A PETERSONOVÁ ...............................................................................11

SCREENINGOVÝ DOTAZNÍK PRO DĚTSKOU KRESBU LIDSKÉ POSTAVY ..............................13

ČESKÁ STUDIE ................................................................................................................15

SCREENING EMOCIONÁLNÍ TRAUMATIZACE DĚTÍ PODLE VANÍČKOVÉ .............................18

EDUKACE PROFESIONÁLŮ ..............................................................................................21

LITERATURA ...................................................................................................................22

PŘÍLOHA ........................................................................................................................23

ODBORNÁ REDAKCE ......................................................................................................43

NKC ................................................................................................................................44

1

ÚVOD

S rozvojem kultury se mění názory i vnímání řady fenoménů a událostí. Sama historie lid-

stva je ukázkou narůstající citlivosti vůči fenoménu násilí, bolesti, krutosti a utrpení. Vstup

do 21. století byl vstupem do dekády kultury nenásilí, která navázala na dekádu mozku,

které dnes vděčíme za mnoho významných objevů, které nám zprostředkovávají porozumě-

ní lidskému chování v širších souvislostech duševního zdraví. Světová zdravotnická organiza-

ce uvádí, že „deprese je nejčastější příčinou invalidity na celém světě, a je hlavní příčinou

globální zátěže nemocí“, přičemž souvislost s traumatogenní etiologií je zjevná.

Ještě v minulém století bylo reflektováno psychické trauma u mužů – válečných veteránů,

v šedesátých letech ženské hnutí rozšířilo definici psychického traumatu na oběti znásilnění

a sexuálního zneužívání; teprve na přelomu století bylo emocionální trauma dětí detailně

popsáno na základě změn struktury a funkcí mozku. Příčiny psychického traumatu mohou

být různorodé, ale společným jmenovatelem je, že událost je nečekaná, osoba na ni je zcela

nepřipravená a nemůže se bránit. Dnes umíme dobře popsat následky traumatizace a jejich

dlouhodobý dopad na psychické a tělesné zdraví, což je důvod, pro který je třeba prevenci

stresu a traumatu věnovat. U dětí je nejčastější příčinou emocionálního traumatu špatné

zacházení (child maltreatment), tedy jakákoli forma interpersonálního násilí (zanedbávání,

tělesné týrání, psychické násilí, sexuální zneužívání, Münchausenův syndrom by proxi, vzta-

hový incest, dítě zažívající domácí násilí, šikanování a další formy rizikové elektronické ko-

munikace). Světová zdravotnická organizace na 67. světovém shromáždění vyhlásila násilí

jako svoji prioritu, v současné době připravuje Globální akční program prevence, kde jednu

z priorit představuje právě včasná detekce ohrožených dětí. Důvodem je, že až 25 – 50 %

dětí na světě je tělesně týráno, 20 % dívek a 10 % chlapců sexuálně zneužito a jen nepatrné

části z nich se dostane vhodné a přiměřené terapie. Důvodem je obtížná detekce a diagnos-

tika.

Screening emocionální traumatizace pomocí dětské kresby může významně tuto situaci

zlepšit tím, že může přispět ke včasné identifikaci ohroženého dítěte. Představuje jeden

z mála objektivních nástrojů, který navíc nepředstavuje náročné investice.

2

TRAUMA

Psychické trauma (z řečtiny poranění, zranění) je psychické zranění, které se rozvíjí v důsled-

ku traumatické události a vede k porušení duševní rovnováhy. Traumatická událost je náhlá,

neočekávaná situace, která je nepřipravenou osobou vnímaná jako nebezpečná, zahrnující

v sobě možnost tělesného poškození, vůči které se nemůže bránit. Vyvolává pocity strachu

a neštěstí, ztrátu kontroly, ohrožení tělesného i psychického zdraví a nepřiměřenou odezvu

na zpracování příčiny traumatu. Rozlišujeme akutní a chronické trauma.

Příčiny akutního traumatu: přírodní katastrofy, dopravní a jiné úrazy, operace, fyzický útok,

smrt blízkého člověka, rozvod rodičů, oddělení dítěte od rodiny, únos.

Příčiny chronické traumatizace: závažné chronické onemocnění, zanedbávání dítěte, domácí

násilí, tělesné týrání, sexuální zneužívání, psychické násilí, šikana, environmentální vlivy.

V posledních dvaceti letech byla stresu a traumatu věnována velká pozornost; výzkum neu-

robiologie stresu odhalil, že trauma má zdrcující vliv na emocionální vývoj dětí. Rozdíl mezi

stresem a traumatem spočívá především v tom, že se stresem se organismus dítěte sám

vyrovná, protože jeho příčina je překonatelná, a umožňuje dítěti vyžádat si pomoc. Stres od

traumatu můžeme odlišit podle rychlosti, četnosti a délky trvání „podrážděnosti“ dítěte.

Trauma u dětí vede k přehlcení obranných mechanismů, a když je fyziologická reakce „útěk“

nebo „útok“ nemožný nebo je vnímán jako nemožný, stává se „zmrznutí“ (ztuhnutí) výcho-

diskem při stavu ohrožení. Trauma se rozvíjí, když se dítě cítí událostí přemožené a zcela

bezbranné. Reakce zmrznutí v sobě skrývá velké množství fyziologických reakcí, které mobi-

lizují životní energii. Pokud se tato energie nemůže plně vybít, zůstává uvězněná v těle

a vytváří potenciál pro vznik traumatických příznaků. Toto napětí mohou děti pociťovat jako

podrážděnost, úzkost nebo necitelnost. Tyto emoce potom ovlivňují chování dětí, které je

i pro ně samotné často nesrozumitelné, děti samy nechápou, proč se v určité situaci chovají

tak, jak se chovají. Pokud dítěti není poskytnutá pomoc – v ideálním případě jejich klíčovou

osobou, popř. jinou blízkou – silná emoce spojená s původním traumatem zanechá silnou

paměťovou stopu, která má za následek rozvoj emocionální traumatizace dítěte; to zname-

ná, že myšlení dítěte je plně v zajetí jeho emocí. Je to tedy absence pomoci dítěti exponova-

ného traumatickou událostí, a nikoli sama událost, která vede k rozvoji jeho emocionální

traumatizace.

3

EMOCIONÁLNÍ TRAUMATIZACE

Na rozvoj emocionální traumatizace dítěte má vliv několik faktorů. Mezi nejzávažnější z nich

patří sama závažnost události, tedy intenzita traumatické události a její charakter, resp.

zdroj. Významným rizikovým faktorem se stává skutečnost, když zdrojem traumatické udá-

losti je klíčová osoba dítěte, resp. blízká osoba dítěte. Mezi další faktory patří skutečnost,

zda se jedná o ojedinělou či opakovanou zkušenost, věk dítěte, skutečnost, že mu klíčová,

blízká či jiná osoba poskytla pomoc a resilience dítěte.

Příznaky emocionální traumatizace se rozvíjí s určitým časovým odstupem a chybí-li pově-

domí o příčině původního traumatu, příznaky traumatizace s ním nebývají vůbec spojovány.

My můžeme pouze detekovat nespecifické příznaky v rovině fyzické, psychické, emocionální

a behaviorální.

Mezi fyzické příznaky emocionální traumatizace dítěte patří problémy s jídlem (vyšší nebo

nižší příjem než je obvyklé), problémy se spánkem (noční můry, delší nebo kratší doba spán-

ku), rozmanité somatické stesky – únava, bolesti hlavy, nauzea, žaludeční obtíže, palpitace,

bolest.

Psychické příznaky emocionální traumatizace představuje zejména zhoršená paměť

(výpadky), obtížnost v rozhodovacích procesech, snížená schopnost soustředění, nepozor-

nost, příznaky ADHD.

Příznaky emocionální traumatizace v rovině emocionální představují zejména pocity smut-

ku, zoufalství, hněvu, zrady, bezmoci a beznaděje, zvýšená úzkost, záchvaty paniky, bázli-

vost, podrážděnost, výbuchy vzteku, citová otupělost, nutkavé až obsedantní chování, odta-

žité sociální chování a vyhýbání se situacím podobným traumatizující události. Emocionální

traumatizace dítěte může být, a často bývá, příčinou jeho obtíží v adolescenci a dospělosti,

kde se rozvíjí behaviorální příznaky.

Mezi behaviorální příznaky emocionální traumatizace patří záškoláctví, zhoršená školní

úspěšnost, rozvoj syndromu rizikového chování mladistvých (zneužívání návykových látek

a rozvoj závislosti, agresivní chování, rizikové sexuální chování), impulzivní chování, ne-

schopnost zdravého profesního nebo životního stylu, ztráta víry, emocionální problémy ve

vztazích s klíčovou osobou a dalšími blízkými osobami, sociální stažení. Jak bylo řečeno

výše, tyto behaviorální příznaky se rozvíjí s určitým časovým odstupem.

4

Včasná detekce dětí ohrožených rozvojem emocionální traumatizace je zcela klíčová. Vý-

zkumy jednoznačně odhalily skutečnost, že klíčovou funkci má včasná pomoc dítěti, jejímž

cílem je zabránit rozvoji komplexního traumatu dítěte.

Komplexní trauma (Complex trauma), někdy také označované jako vývojové trauma

(Developmental trauma disorder), poprvé popsal jako nové teoretické východisko psychicky

traumatizovaných dětí B.A. van der Kolk, a to jako nejvážnější problém veřejného zdraví.

Komplexní trauma zahrnuje opakovanou zkušenost dítěte s traumatizující událostí v útlém

dětství, která z 80 % přichází od vlastních rodičů. Studie WHO o špatných zkušenostech

v dětství (Adverse Childhood Experiencies) potvrzuje jejich dlouhodobé následky na zdraví

traumatizovaných dětí. V dospělosti se u nich signifikantně častěji vyskytuje deprese, sebe-

vražedné chování, závislost na alkoholu a drogách, promiskuitní chování, domácí násilí, ale

také obezita, kardiovaskulární onemocnění, cukrovka 2. typu, jaterní a nádorová onemoc-

nění. Nová diagnostická jednotka „komplexní trauma“ se odvíjí od poznatku organických

a funkčních změn mozku traumatizovaných dětí a má za cíl komplexně popsat problém

dětských obětí násilí, ukázat proces traumatizace v časové ose, a také dlouhodobé následky

na zdraví. Jak bylo řečeno, o rozvoji procesu traumatizace rozhoduje skutečnost, zda se

dítěti dostalo včasné intervence, jejíž podmínkou je včasná identifikace a detekce ohrože-

ného dítěte. Ta se stává klíčem celého problému. Včasná detekce znamená znalost a poro-

zumění nespecifickým indikátorům zejména na úrovni připoutání, sebekontroly, maladap-

tivního chování dětí, ale také na úrovni poznávacích funkcí atd.

Problémem však je skutečnost, že detekce příznaků svědčících o traumatizaci dítěte může

být pro osobu v každodenním kontaktu s dítětem zatížená „slepotou“, která je dána tím, že

každodenní kontakt paradoxně ztěžuje vnímání odlišnosti v citovosti a chování dítěte. Při

jednorázovém kontaktu dítěte s odborníkem mohou zůstat některé příznaky nerozpoznané,

a chybí-li povědomí o traumatu, mohou být některé příznaky vysvětlitelné i jinou příčinou,

nebo zůstat neidentifikované.

Podaří-li se včas odhalit traumatizované dítě, úspěšnost intervence a terapie je dána kromě

včasného zahájení a kvality také dalšími okolnostmi. Ty je třeba facilitovat v rámci multisek-

torové odpovědnosti přístupu k dětským obětem násilí.

Faktory, které mohou zvýšit úspěšnost intervence ke zvládnutí traumatu na základě

včasné detekce emocionální traumatizace, spočívají ve čtyřech rovinách:

Individuální

klidný temperament

pocit kontroly nad svým životem

5

přiměřená sebekoncepce dítěte

smysl pro humor

optimismus

inteligence

sociabilita

Rodina

bezpečné, vřelé, pečující a podporující prostředí

vysoké očekávání úspěchu

dobrá komunikace

silná rodinná soudržnost

zodpovědná struktura a hranice chování

silný vztah a emocionální pouto s klíčovou osobou

Škola

bezpečné, vřelé, pečující a podporující prostředí

vysoká očekávání výkonu

vysoká profesionalita pedagogů

školní úspěšnost

vrstevnické klima a vztahy

účast na školních aktivitách

Komunita

bezpečné prostředí

přístup ke zdroji podpory, např. mentor, klub, kroužek, sportovní klub,

náboženská obec

komunitní nabídka služeb

6

DETEKCE OHROŽENÝCH DĚTÍ

Detekce (z latiny odkrývat, odhalovat) znamená zjišťování či odhalování něčeho skrytého,

v našem případě emocionální traumatizace dítěte. Traumatizace způsobená přírodní kata-

strofou, úrazem, operací, rozvodem, smrtí blízké osoby apod. má všem známou příčinu

a každý rodič – tedy klíčová osoba – ale i blízké okolí dítěte se podvědomě i záměrně snaží

dítě podporovat ve zvládání a překonání traumatu.

Existuje však další, relativně početnější skupina dětí, které jsou vystavené těžkému trauma-

tu, často opakovanému, jenž zůstává zahaleno rouškou mlčení, protože jeho zdrojem je

osoba blízká dítěti, často dokonce osoba klíčová. Máme na mysli děti zanedbávané, tělesně

týrané, sexuálně zneužívané, vystavenému psychickému násilí až teroru, děti zažívající kruté

domácí násilí mezi rodiči, ale také děti vystavené šikaně. Těmto dětským obětem traumatu

se většinou nedostane podpory, a proto u nich dochází k rozvoji emocionální traumatizace,

která tak rozevírá bránu k rozvoji komplexního traumatu dítěte.

K podpoře dětí traumatizovaných násilím existují zejména linky pomoci poskytující telefo-

nickou či elektronickou intervenci. Při vědomí skutečnosti, že interpersonálním násilím jsou

nejvíce často ohrožené děti předškolního věku a mladší školáci, kteří však tuto službu často

neumí a nemohou využít, je úkolem číslo jedna nalezení způsobu včasné detekce emocio-

nální traumatizace dětí právě pro tuto věkovou skupinu. Včasné rozpoznání traumatizace

a následná intervence mají za cíl zachovat dětem zdraví a kvalitu života (well-being).

Komunikace s dětmi předškolního věku a dětí mladšího školního věku, jejich racionální zpra-

cování a porozumění tomu, co se s nimi děje, vytváří kromě limitovaného přístupu dětí

k dospělým, i limity verbální komunikace. Děti tohoto věku neumí dobře verbalizovat své

zkušenosti, své city, nerozumí souvislostem, a protože jim chybí zkušenosti, domnívají se, že

traumatická událost je něčím „normálním“ ne-li „správným“ chováním, a tak nerozumí

svým negativním pocitům, jejich prožívání a chování. Na druhou stranu umí toto sdělit for-

mou hry, vyprávěním příběhu nebo kresbou. Dětští psychologové znají řadu testů dětské

kresby a tak nepřekvapí, že v roce 1995 autoři Hardin a Petersonová přišli s metodou scree-

ningového hodnocení emocionální traumatizace dětskou kresbou.

7

SCREENING

Screening (z angličtiny síto, řešeto) je vyšetřování předem definované skupiny lidí za účelem

vyhledání choroby v jejím časném stádiu. Cílem je včasná detekce a diagnostika, která vy-

tváří předpoklad pro terapii s cílem snížit strádání, zabránit rozvoji poškození zdraví a zacho-

vat kvalitu života. Mezi nežádoucí účinky screeningu patří nadměrné a chybné stanovení

diagnózy, ale také vytváření falešného pocitu bezpečí, a to za předpokladu, že chybně nasta-

víme velikost síta (např. husté síto může vést k falešně pozitivním nálezům a stigmatizaci

dětí/rodin, nebo naopak řídkým sítem mohou unikat mírné formy, kdy hrozí absence tera-

pie a brutální progres).

Screening může být prováděn celoplošně nebo u vybrané a přesně definované skupiny dětí,

tedy tzv. selektivní screening.

Předpokladů pro provádění celoplošného screeningu je několik:

přesná definice problému

problém musí představovat závažný zdravotně sociální problém

vysoká incidence (ve vyspělých zemích se považuje hranice v incidenci

1 : 50 000 – 1 : 100 000)

včasný záchyt umožňující takovou terapii, která pozitivně ovlivní průběh

existence obecně uznaného screeningového testu

organizační a ekonomická proveditelnost

efektivita je předmětem průběžného vyhodnocování

Screening emocionální traumatizace a psychického traumatu u dětí patří dlouhodobě mezi

hlavní témata problematiky dětských obětí násilí. Věnují se mu významní odborníci jako

jsou David Bernstein, Judisth Stein, Michael Newcomb, Edward Walker, David Pogge, Taruna

Ahluvalia, John Stokes, Leonard Handelsman, Martha Medrano, David Desmond a William

Zule. Jak uvádí Finkelhor a Knutson během posledních let se exponenciálně zvyšuje počet

diagnostikovaných dětských obětí násilí a otázce včasné detekce a diagnostiky formou

screeningového vyšetření je věnována velká pozornost. Opakovaně jsou testovány a vyhod-

nocovány různé formy krátkého řízeného interview nebo dotazníku, které obsahují meto-

dicky sofistikovaný přístup k hodnocení traumatu v dětství, ale teprve v poslední době je

věnována otázka jejich spolehlivosti. Tyto metody až nyní ověřují platnost nástroje vzhle-

dem k diagnostice. Jejich „nevýhodou“ je skutečnost, že pracují minimálně až s dětmi starší-

ho školního věku. Jinými slovy lze potvrdit skutečnost, že kromě výše zmíněné metody Har-

din a Petersonová nemáme pro odborníky jiný nástroj.

8

Cílem screeningu emocionálně traumatizovaných dětí je identifikace dětí se zvýšeným

rizikem rozvoje komplexního traumatu, jehož diagnostiku je třeba ověřit nezávislou meto-

dou.

Využití dětských kreseb za účelem screeningu má pro odborníky několik výrazných výhod:

kreslení dětem umožňuje vylíčit prožitek tak, jak jim vyhovuje a proto je

zaujme snadněji než rozhovor s dospělým

děti cítí nevědomou potřebu znovu si odehrát trauma, které prožily;

odehrávání v umělecké tvorbě je pozitivní

kreslení uvolňuje napětí

dává dítěti prostor nahlédnout na trauma z jiné perspektivy

nad kresbou se lze později společně zamyslet

Využití se nabízí praktickým lékařům pro děti a dorost, pedagogům a psychologům a to

zejména proto, že van der Kolk zjistil, že mozek dítěte do čtyř let věku uchovává senzomoto-

rické a sluchové traumatické stimuly, zatímco kognitivní a lingvistické nikoli. Teoreticky se

tak naskýtá šance, že dítě vystavené traumatu v tomto věku, lépe vše vyjeví formou hry

nebo kresby než verbálně. Právě tato skutečnost je rozhodující pro příklon k využití dětské

kresby.

Dětská kresba může být hodnocená na základě kvalitativní nebo kvantitativní analýzy.

Kvantitativní analýza dětské kresby byla poprvé vypracována na základě výzkumu Goode-

noughové (1926,1928) a Harrise (1963), kteří vytvořili tabulku zachycující relativní frekvenci

určitých charakteristik v kresbách zdravých dívek a chlapců v různém věku. Tím položili zá-

klady pro interpretaci dětských kreseb a další techniky.

Ve stresových situacích často dochází u dětí k regresi a lze proto využít vývojovou perspekti-

vu k tomu, aby byl prozkoumán rozdíl mezi předpokládanou a skutečnou výtvarnou schop-

ností dítěte v určitém chronologickém stádiu. Koppitzová (1966, 1968, 1984) zdokonalila

bodovací systém Goodenoughové a uplatnila jej u dětí s emočními problémy. Validitu jejich

bodovacích systémů ověřilo několik badatelů, kteří shodně došli k závěru, že emoční indiká-

tory se častěji vyskytují v kresbách lidské postavy u narušených dětí. V roce 1995 Hardin

a Petersonová vypracovali novou screeningovou metodu emocionálně traumatizovaných

dětí, která má dvě části – kresbu lidské postavy a kinetickou kresbu rodiny.

9

Systém Koppitzové se tak stal základem pro kvantitativní interpretaci kreseb, kdy každý

indikátor dětské kresby musí splňovat následující kritéria:

indikátor musí být validní (prokazatelný rozdíl v kresbách lidské postavy dětí

s emočními problémy oproti bezproblémovým dětem)

indikátor musí být neobvyklý a v kresbách neproblémových dětí se může

vyskytovat v maximální míře 16 %

indikátor se nesmí vztahovat k věku či vyspělosti dítěte

Při kvantitativní analýze dětské kresby lidské postavy se všichni odborníci shodují na skuteč-

nosti, že je třeba posuzovat dítě vždy jen podle celkového počtu přítomných indikátorů

a nikoli jen podle jednoho či dvou, protože děti mohou různě interpretovat svoji osobní

traumatickou zkušenost. Koppitzová dále upozorňuje, že je třeba přihlížet k sociálnímu

a kulturnímu prostředí, v němž dítě vyrůstá. Také kontext, v němž kresba vznikla, může

ovlivnit její interpretaci. Proto je důležitá kresba řízená podle instrukce odborníka a za kont-

rolovaných podmínek. Tento způsob umožňuje využití následného rozhovoru.

Screeningové vyšetření dětské kresby umožňuje vyhodnocení:

vývojového stupně dětské kresby

identifikaci přítomnosti indikátorů emocionální traumatizace

10

VÝVOJOVÁ STADIA V DĚTSKÝCH VÝTVARNÝCH PROJEVECH

Kresba dítěte odráží jeho osobnost a je ovlivněna motivací dítěte k tvorbě. Kresba prochází

tzv. stadiálním vývojem, který poprvé zdokumentovali Goodenoughová (1926) a Harris

(1963) na základě kvantitativní analýzy kresby lidské postavy dětmi různého věku. Test kres-

by lidské postavy upravili v roce 1982 Šturma a Vágnerová. Kresba lidské postavy je také

součástí Kernova a Jiráskova testu školní zralosti.

Přestože screening indikátorů emocionální traumatizace nezahrnuje vývojový aspekt, je

vhodné, aby byl s vývojem dětské kresby posuzovatel orientačně seznámen. Dětská kresba

se mění od narození až do dospělosti. V kojeneckém období hovoříme o „malování“ skvrn,

teprve ve věku od dvou do tří let věku dítě pouze čmárá, protože radost mu přináší pohyb

tužkou a nikoli výsledek. Celé předškolní období označujeme za období naivního realismu

a na jeho začátku, ve věku tří až čtyř let dítě kreslí panáčky sestávající ze tří částí – hlavy, ze

které vystupují končetiny. Tato kresba se označuje jako hlavonožec. Hlava, resp. obličej je

prožíván jako nejdůležitější část postavy, jsou na něm vyznačené oči, ústa, někdy nos i vlasy

a k hlavě bývají připojené končetiny. V pěti letech dítě do kresby zahrnuje již trup, a tato

skutečnost je zásadním předělem ve vývoji dětské kresby. Hlava bývá spojená přímo

s trupem, nohy bývají daleko od sebe a proporce připojení končetin a jejich délka nebývají

v souladu. Šestileté dítě většinou již kreslí končetiny dvojitou čarou a také přibývá více de-

tailů, dítě již kreslí uši, náznak krku a nohy již blíže k sobě. Období mladšího školního věku je

označováno jako období realismu, kdy se dítě snaží kreslit vše až do nejmenšího detailu.

Osmileté děti sjednocují proporcionalitu a v devíti letech se většina dětí pokouší kreslit

postavy z profilu nebo se snaží zachytit pohyb. Obličej má většinu podstatných znaků. Starší

děti ve věku deseti až třinácti let kreslí již objektivní obraz lidského těla a tím končí vývoj

dětské kresby. Ztrácí se přirozený spontánní projev a mění se v uvědomělý projev.

Je zajímavé, že na dětských kresbách lidské postavy se před pátým rokem věku objevují jen

zřídka nakreslené uši a krk.

Ve stresových situacích často dochází u dětí k regresi, a proto lze využít vývojovou perspek-

tivu k tomu, abychom prozkoumali rozdíl mezi předpokládanou a skutečnou výtvarnou

schopností dítěte v konkrétním čase a mohli tak určit, do jakého stadia regrese se traumati-

zované dítě dostalo.

11

METODA HARDIN A PETERSONOVÁ

Spočívá v dětské kresbě lidské postavy, která podléhá kvantitativní analýze s vyloučením

osobní interpretace obrázku. Odborník má k dispozici dotazník, sestávající ze seznamu indi-

kátorů emocionální traumatizace, k nimž je vždy přiřazený počet bodů podle závažnosti. Po

označení všech přítomných indikátorů v dětské kresbě lidské postavy a sečtení bodů odbor-

ník rozhodne o dalším postupu. Screening je určený pro děti ve věku 5 – 10 let.

Pro správné provedení screeningu je třeba dodržet následující podmínky:

1) Pomůcky: měkké tužky, pastelky, papír A4, guma, úhloměr

2) Instrukce k zadání: „Byl(a) bych rád(a), kdybys mi nakreslil(a) obrázek nějakého

skutečného člověka. Snaž se nakreslit celou osobu, postavu tak, jak to umíš. Na

otázku dítěte, zda má nakreslit paní nebo pána, odpovídáme „je to tvůj obrázek,

nakresli, koho ty chceš“ a na námitku, že neumí kreslit, odvětíme „neboj, nemusí to

být dokonalé, nebudu to známkovat“.

3) Prostředí: vytvoříme klidnou atmosféru a dítě nerušíme

4) Bodování: vybídneme dítě, ať nám k obrázku něco řekne a rychle vyplníme dotazník

tím, že označíme všechny přítomné indikátory v kresbě a sečteme celkový počet

bodů

5) Vyhodnocení: jakákoli kresba s celkovým počtem bodů 6 a více je podezřelá a je

třeba zvážit odborné vyšetření, zvláště směřují – li k tomu další nálezy. U jakékoli

kresby 3 – 5 bodů je výsledek nerozhodný a proto je nezbytný rozhovor s dítětem

o samotě a teprve na základě doplňujících informací se rozhodnout. Kresba s po-

čtem bodů 0 – 2 je považována za normální.

6) Intervence: pokud výsledek screeningu a další rozhovor ztvrdí podezření na trauma-

tické události v životě dítěte vyvolané násilím, je třeba se obrátit na orgán sociálně-

právní ochrany dítěte. Dítěti můžeme poskytnout krátkou intervenci ke zvládání

stresu.

12

7) Interpretace obrázku: zcela zásadní je odmítnutí kvalitativního hlediska analýzy,

vytváření celkového názoru na osobnost dítěte nebo projekce vlastní osobnosti. Za

žádných okolností také nelze činit závěry z přítomnosti jediného indikátoru (např.

kresba postavy opačného pohlaví nebo explicitně vyvedené genitálie mohou začá-

tečníky vést k dg sexuálního zneužití, nebo obluda, stínování a pilovité zuby k dg

tělesného týrání, či velké ruce, nakloněná postava, maličká postavička k citovému

násilí, a to i přesto, že i kvantitativní analýza ukázala, že výše uvedené příklady jsou

častějším nálezem než jiné, ale nemají absolutní platnost; pouze následný rozhovor

smysluplně objasní kresbu). Smyslem screeningového vyšetření je identifikace emo-

cionálně traumatizovaných dětí, a nikoli identifikace příčiny traumatické události,

která ji spustila. Na předním místě musí stát v naší pozornosti zájem dítěte, a tím je

v této souvislosti potřeba jeho podpory, intervence a terapie.

Metoda Hardin a Petersonová kresby lidské postavy doplňuje i kinetická kresba rodiny.

Naše zkušenosti s kinetickou kresbou ukázaly, jednak to, že identifikace indikátorů na obráz-

ku kinetické kresby rodiny je významně zatížena sociálním a kulturním kontextem, a jednak

významnou časovou náročností, která znamená zátěž i pro dítě, což je v rozporu s cíli scree-

ningového vyšetření. Přínos kinetické kresby rodiny lze spatřovat spíše v jejím významu až

pro terapeutickou intervenci než pro včasnou detekci a diagnostiku.

Screeningové vyšetření emocionální traumatizace může provádět lékař, psycholog nebo

pedagog.

13

SCREENINGOVÝ DOTAZNÍK PRO DĚTSKOU KRESBU

LIDSKÉ POSTAVY

1. Explicitně vyvedené genitálie ANO (3) NE (0)

2. Zakryté genitálie ANO (3) NE (0)

3. Vynechané genitální partie ANO (3) NE (0)

4. Vynechaná střední část postavy ANO (3) NE (0)

5. Opouzdření ANO (3) NE (0)

6. Dokreslené ovocné stromy ANO (3) NE (0)

7. Postava opačného pohlaví ANO (3) NE (0)

8. Maličká postavička (menší než 6 cm na A4) ANO (2) NE (0)

9. Špatné napojení částí těla/obluda ANO (2) NE (0)

10. Odříznuté ruce ANO (2) NE (0)

11. Vynechané končetiny ANO (2) NE (0)

12. Přikreslený nebo zdůrazněný pupík ANO (2) NE (0)

13. Pilovité/vyceněné zuby ANO (2) NE (0)

14. Velké ruce ANO (2) NE (0)

15. Průhlednost ANO (2) NE (0)

16. Nakloněná postava (více než 15°) ANO (1) NE (0)

17. Zdůrazněné genitálie ANO (1) NE (0)

18. Nohy pevně přitisknuté k sobě ANO (1) NE (0)

19. Odříznutý pas ANO (1) NE (0)

20. Extenze končetin ANO (1) NE (0)

21. Dokreslené duhy ANO (0,5) NE (0)

22. Dokreslení motýli ANO (0,5) NE (0)

23. Dokreslená srdíčka ANO (0,5) NE (0)

24. Dokreslení poletující ptáci ANO (0,5) NE (0)

25. Dokreslený déšť nebo mraky ANO (0,5) NE (0)

26. Stínování obličeje ANO (0,5) NE (0)

27. Dokreslený jednorožec ANO (0,5) NE (0)

28. X místo očí ANO (0,5) NE (0)

14

Celkový počet bodů __________________

Bodování této kresby (zaškrtněte)

Normální (0-2) Nerozhodné (3-5) Podezřelé/Vyšetřit(6+)

Poznámky: _________________________________________________________________________

__________________________________________________________________________________

__________________________________________________________________________________

__________________________________________________________________________________

__________________________________________________________________________________

Tyto výsledky samy o sobě neznamenají diagnózu tělesného, pohlavního nebo citového zneužití. Slouží

pouze jako vodítko pro další vyšetření pomocí rozhovoru s dítětem, lékařské prohlídky a soudního

posudku.

© 1995 Hardin/Peterson

Tato stránka smí být reprodukována bez povolení autorů.

15

ČESKÁ STUDIE

V letech 2003 – 2013 Vaníčková používala metodu Hardin a Petersonová ke screeningu

emocionálně traumatizovaných dětí, jednak v rámci populační studie u dětí navštěvujících

mateřskou školu a I. stupeň základní školy, jednak v selektivní studii u dětí oddělených od

rodičů a umístěných buď do zařízení institucionální výchovy, nebo do zařízení pro děti vyža-

dujících okamžitou pomoc. Analyzovala přibližně 2000 dětských kreseb lidské postavy a 500

dětských kreseb kinetické kresby rodiny.

Zjistila, že zadání obou kreseb během jednoho vyšetření je náročné nejen z hlediska času,

ale i motivace a soustředění dítěte, přičemž pozitivní přínos k vlastnímu screeningu kinetic-

ká kresba rodiny v 90 % neměla. Naopak se ukázaly nejasnosti a problémy s identifikací

indikátorů, které jsou dány významnými sociálními, interkulturními, ale dnes zejména intra-

kulturními rozdíly. Toto poznání plně potvrzuje upozornění autorů, že sociální a kulturní

kontext je třeba vždy brát v úvahu. Ukázalo se, že význam kinetické kresby rodiny má vý-

znam až v rámci terapeutické intervence, kde může významně přispět k posilování vztaho-

vého pole dítěte v rodině.

Zajímavým bylo zjištění, že při hodnocení kresby lidské postavy některé indikátory emocio-

nální traumatizace nebyly na žádné dětské kresbě nikdy identifikované. Jejich výčet je uve-

den v pořadí od závažných po méně závažné indikátory: zakryté genitálie, vynechané geni-

tální partie, dokreslené ovocné stromy, odříznutý pas, dokreslená duha, motýli, jednorožec,

stínování obličeje nebo X místo očí. Tuto skutečnost lze také přičíst na vrub kulturních

a částečně i sociálních rozdílů.

Během deseti let Vaníčková v dětských kresbách lidské postavy zaznamenala významný

trend, kterým je signifikantní nárůst indikátoru emocionální traumatizace „nakreslení posta-

vy opačného pohlaví“, kterému je v testu přiřazena vysoká závažnost, a již sama jeho pří-

tomnost znamená nutnost rozhovoru s dítětem nad kresbou. Právě z rozhovoru s dětmi nad

jejich obrázkem vyplynulo, že za kresbou opačného pohlaví se nejčastěji objevuje vysvětle-

ní, že dítě žije pouze s rodičem druhého pohlaví, a neskrývá se v tomto stínu podezření na

sexuální zneužití, jak tomu bylo v minulosti prakticky vždy. Stále je třeba mít na paměti, že

indikátory emocionální traumatizace neumí a nemohou v rámci screeningového vyšetření

identifikovat příčinu traumatizace. Jen pro úplnost je třeba dodat informaci, že přibývá

zejména chlapců, kteří kreslí postavu opačného pohlaví/maminku, protože žijí spolu sami

a záleží tedy pouze na přítomnosti dalších indikátorů a rozhovoru s dítětem, aby mohla být

potvrzena emocionální traumatizace dítěte např. porozvodovým sporem, absencí otce či

odhalením jiné, skryté příčiny, přestože to není cílem.

16

Na základě analýzy 2000 obrázků dětské kresby lidské postavy českých dětí lze konstatovat,

že 19 z 28 indikátorů je validních. Ostatní se nevyskytly ani na jednom obrázku traumatizo-

vaných ani netraumatizovaných dětí. V kresbách netraumatizovaných dětí se vyskytlo zmí-

něných 19 indikátorů v nižší míře než 16 %, žádný z nich se nevztahoval k věku či rozumové

vyspělosti dítěte; tím byly splněné požadavky na indikátory.

Vaníčková během ověřování dětských kreseb zjistila, že ve školských zařízeních pedagogové

o většině emocionálně traumatizovaných dětí vědí jako o dětech problémových, vyžadují-

cích specifický přístup. Současně screening odhalil téměř v každé třídě dvě až tři děti emoci-

onálně traumatizované, které zcela unikly pozornosti pedagoga. V institucionálních zaříze-

ních bylo emocionálně traumatizovaných dětí signifikantně více a zde byly jednoznačně

verifikovány výsledky screeningového vyšetření. K dětské kresbě nebyla přiřazována přesná

příčina traumatu, pouze byla zjišťována skutečnost, zda má dítě ve své anamnéze uvedenou

traumatickou událost.

Vaníčková ještě jednou v roce 2014 realizovala „poslední“ studii screeningového vyšetření

emocionální traumatizace dětskou kresbou lidské postavy podle Hardin a Petersonové na

souboru 189 dětí ve věku 5 – 10 let. Dětskou kresbu opět analyzovala a nad obrázkem hovo-

řila s dítětem, výsledek konfrontovala s poznatky pedagoga nebo psychologa.

17

Následující tabulka uvádí přítomnost jednotlivých indikátorů (N=189):

Tato studie realizovaná ve školských zařízeních identifikovala 12 dětí (6,35 %) emocionálně

traumatizovaných, 20 dětí (10,58 %) s nerozhodným výsledkem a 157 dětí (83,07 %) bez

přítomnosti indikátorů svědčících o emocionální traumatizaci, což bylo v souladu s osobní

historií dítěte.

1. Explicitně vyvedené genitálie 2 1,06 %

2. Zakryté genitálie 0 0,00 %

3. Vynechané genitální partie 0 0,00 %

4. Vynechaná střední část postavy 1 0,53 %

5. Opouzdření 5 2,64 %

6. Dokreslené ovocné stromy 0 0,00 %

7. Postava opačného pohlaví 15 7,94 %

8. Maličká postavička (menší než 6 cm na A4) 6 3,17 %

9. Špatné napojení částí těla/obluda 2 1,00 %

10. Odříznuté ruce 1 0,53 %

11. Vynechané končetiny 13 6,88 %

12. Přikreslený nebo zdůrazněný pupík 2 1,06 %

13. Pilovité/vyceněné zuby 6 3,17 %

14. Velké ruce 17 8,99 %

15. Průhlednost 2 1,06 %

16. Nakloněná postava (více než 15°) 18 9,52 %

17. Zdůrazněné genitálie 3 1,59 %

18. Nohy pevně přitisknuté k sobě 4 2,17 %

19. Odříznutý pas 0 0,00 %

20. Extenze končetin 14 7,41 %

21. Dokreslené duhy 0 0,00 %

22. Dokreslení motýli 0 0,00 %

23. Dokreslená srdíčka 3 1,59 %

24. Dokreslení poletující ptáci 1 0,53 %

25. Dokreslený déšť nebo mraky 7 3,70 %

26. Stínování obličeje 0 0,00 %

27. Dokreslený jednorožec 0 0,00 %

28. X místo očí 0 0,00 %

18

SCREENING EMOCIONÁLNÍ TRAUMATIZACE DĚTÍ

PODLE VANÍČKOVÉ

Jedná se o metodu včasné detekce a identifikace dětí ohrožených rozvojem komplexního

traumatu. Je určená pro screening dětí ve věku 5 – 10 let kresbou lidské postavy. Metodu

může použít proškolený odborník. V rámci rozvoje strategie prevence násilí v rezortu zdra-

votnictví je cílem zařazení screeningového vyšetření emocionální traumatizace dětí do po-

vinné preventivní prohlídky pětiletého dítěte u praktického lékaře pro děti a dorost. Součás-

tí prohlídky je kresba „pána nebo paní“ a bude tudíž stačit jen drobné doplnění a nová in-

strukce k zadání a hodnocení.

Adaptovaný test screeningového vyšetření pro českou populaci splňuje všechny předpokla-

dy pro provádění celoplošného screeningu.

Screeningové vyšetření emocionální traumatizace dětskou kresbou lidské postavy může být

zadáno každému dítěti, ale je vhodné vyloučit děti, které procházejí psychoterapeutickou

péčí, zejména pro případ nutnosti vést nad obrázkem rozhovor v případě nerozhodného

výsledku.

Včasná detekce emocionálně traumatizovaných dětí screeningovým testem kresby lidské

postavy vyžaduje, aby zadání kresby bylo provedeno vstřícně v klidném prostředí a přátel-

ské atmosféře. Dítě zadavatel požádá, aby bylo tak laskavé a nakreslilo obrázek skutečného

člověka, osoby. K vyšetření je třeba dítěti dát papír formátu A4, dobře ořezanou měkkou

tužku, gumu a popř. nabídnout také pastelky. Hodnotitel má záznamový arch, do kterého

zapíše bodové hodnocení, výsledek a poznámky z rozhovoru nad obrázkem. Minimálně pro

začátečníka je vhodný úhloměr k měření 15 ° sklonu postavy. Během kresby s dítětem zada-

vatel nekomunikuje, vyzve ho, aby až bude hotové, odložilo tužku. Dítě se často po zadání

úkolu ptá, zda má nakreslit pána nebo paní, mamku nebo tátu. Zadavatel odpovídá, že na

tom nezáleží, ať se rozhodne samo, koho nakreslí, důležité je pouze to, aby to byla skutečná

postava. Zadavatel rychle identifikuje přítomné indikátory emocionální traumatizace v dět-

ské kresbě a tento čas využije k vybídnutí dítěte, aby mu řeklo, koho nakreslilo. Dle potřeby

v případě nerozhodného výsledku zadavatel položí dítěti několik doplňujících otázek.

Kresbu zadavatel nikdy nehodnotí, dítěti poděkuje a v případě potřeby mu položí několik

otázek. Kladené otázky by měly být jednoduché a konkrétní, aby zadavateli pomohli pocho-

pit kresbu dítěte a potvrdit či vyvrátit nerozhodný výsledek (např. nakreslí mužskou posta-

vu, protože se těší na večerní oslavu dědečkových narozenin, postava není oblečená, proto-

že doma vyznávají kulturu „adamitů“, zdůrazněný pupík může být vysvětlen piercingem

u staršího sourozence nebo naopak dítě sděluje věci, kterým nerozumí, kterých se bojí,

19

které se mu nelíbí, apod.). Rozhovor v rámci screeningu není časově náročný, v žádném

případě se nejedná o diagnosticko-terapeutický interview, který uskuteční až odborník

v rámci případně doporučené diagnostické či terapeutické intervence.

Zadavatel se na základě výsledku rozhodne, zda a jakou intervenci na podporu duševního

zdraví dítěte doporučí, a dojde-li k závěru vysokého ohrožení, informuje v zájmu dítěte or-

gán sociálně-právní ochrany dítěte. Bude-li zadavatelem praktický lékař pro děti a dorost,

může využít své povědomí o dg funkčnosti rodiny, kvalitě rodičovských kompetencí, dispen-

zární péči o dítě ohrožené vnějším prostředím, anamnestických údajích o traumatických

událostech v rodinné i osobní historii dítěte, ale také na základě sledování růstu a vývoje

dítěte, jeho nemocnosti, úrazovosti a přítomnosti markerů svědčících o špatném zacházení

ke zkvalitnění diferenciální diagnostiky, případné intervenci a terapii. Obdobně mohou po-

stupovat i další odborníci (pedagog, psycholog), kteří mají odlišný akční rádius informací,

nicméně umožňující obdobně skládající informační mozaiku dítěte, na jejímž základě lze

včas rozpoznat riziko emocionální traumatizace dítěte a nutnost následného diagnostického

postupu a intervence dítěte na podporu jeho duševního zdraví.

Zcela zásadní je profesionalita zadavatelů sestávající z pěti základních kompetencí: infor-

mační vybavenost umožňující včasnou detekci ohroženého dítěte, sociální dovednost

k realizaci screeningového vyšetření, jistá dávka psychognostické citlivosti (viz srdce prof.

Haškovcové výše), empatie a etická rovina práce s dítětem. Součástí profesionálních kompe-

tencí je povědomí o hranicích své profesionality, nástrojích a odpovědnosti. Vědomí výše

uvedeného může značně přispět k ochotě osobního angažmá na poli včasné detekce.

20

21

EDUKACE PROFESIONÁLŮ

Na úvod si dovolím připomenout recenzi prof. PhDr. RNDr. Heleny Haškovcové, CSc. ke knize

amerických autorů Lindy Whitney-Petersonové a Miltona Edwarda Hardina „Děti v tísni“,

která českou veřejnost poprvé seznámila s kvantitativní analýzou dětských kreseb. Uvedla,

že „…screeningová metoda emocionální traumatizace dětskou kresbou lidské postavy je

výborná metoda, která umožní vhled do psychického světa dítěte a nezřídka pomůže odha-

lit jak typ násilí, tak pachatele násilí. Podstatné je, že dnes existují screeningové indikátory,

které umožňují kresbu hodnotit a kvantifikovat. I když se někdy i odborník musí řídit svým

srdcem, je chvályhodné, že byly vypracovány skórovací systémy, které umožňují standardi-

zaci výkladu kreseb…“. To je důvod, pro který je vhodné zařadit tuto metodu do vzděláva-

cích kurikul profesionálů tak, aby se rozšířila nabídka pro včasnou detekci dětí ohrožených

násilím, dětí ohrožených rozvojem komplexního traumatu.

Česká mutace byla vypracována na základě více než desetileté zkušenosti práce autorky

s metodou, ale i její zkušeností z oblasti poskytování dětské krizové intervence a z poradny

pro dětské oběti násilí. Definitivní vypracování metodiky aplikované na středoevropskou/

českou kulturu předpokládalo i realizaci pilotního kurzu pro potencionální uživatele. Přesto-

že metodika není náročná ani po technické ani po odborné stránce, všichni účastníci se

shodli na povinném absolvování zácviku. Hlavní důvod spatřují v riziku lákavé interpretace

obrázku a tendenci ke kvalitativnímu posuzování dětské kresby, přestože zásadou metody je

kvantitativní analýza, která je navíc nejjednodušší možnou metodou hodnocení obrázku.

Zásadu kvantitativní analýzy je třeba přijmout a ztotožnit se s ní na samém začátku nové

profesní dovednosti. Respektování tohoto metodického přístupu mnozí ocení teprve s při-

bývající praxí.

Účastníci kurzu se domnívají, že kurz by měl být dvoustupňový, první úvodní, jehož cílem by

mělo být seznámení s metodikou a zácvik na modelových obrázcích, a druhý rozšiřující in-

formace a profesionální dovednosti o navazující téma včasné detekce, ale i o možnostech

diagnostiky, následné intervence, terapie a prevence komplexního traumatu.

Certifikované kurzy bude nabízet Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí

a podpory bezpečnosti pro děti se sídlem ve Fakultní nemocnici Motol Praha.

22

LITERATURA

Bassuk, E.L. Konnath, K. Volk, K.T. Understanding traumatic stress in children. The National

Center on Family Homelessness foe every child, a chance. Waltham USA: 2006

Cook, A. et al. Complex Trauma in Children and Adolescents. Psychiatric Annals 35,5, 2005.

309-398

Howell, K.H. Miller-Graff, L.E. Protective factors associated with resilient functioning in

young adulthood after childhood exposure to violence. Child abuse and neglect. Elsevier

38.2014.12.

Levine, P.A. Klineová, M. Trauma očima dítěte. Maitrea Praha: 2012

National Child traumatic Stress Network. Complex trauma in Children and Adolescents.

http://www.nctsnet.org/trauma/complex-trauma (31.12.2014)

Peterson, L.W. Hardin, M.E. Děti v tísni, příručka pro screening dětských kreseb.Triton Praha:

2002

23

PŘÍLOHA

V příloze jsou uvedené ilustrativní obrázky s krátkou poznámkou. Obrázky byly inspirované

dětskou kresbou, ale žádný obrázek není kopií dětské kresby.

24

1. Explicitně vyvedené genitálie

Hodnotíme 3 body, jestliže dítě nakreslí či vyznačí penis, vagínu, pubické ochlupení nebo

prsa na přibližně patřičných místech.

25

2. Vynechaná střední část postavy

Nakreslené torzo postavy, hlava a končetiny bez trupu (nikoli hlavonožec ve věku 3 – 4 roky

a schematická kresba panáčka) je hodnoceno 3 body.

26

3. Opouzdření

Třemi body hodnotíme kresbu, kde je lidská postava částečně nebo úplně ohraničená,

jakoby zarámovaná (např. stromy, zdí, rám apod.).

27

4. Postava opačného pohlaví

Nakreslí-li dítě postavu opačného pohlaví než je samo, počítáme tři body.

28

5. Maličká postavička

Indikátor je hodnocený třemi body, je-li nakreslená postava menší než 6 cm na papíru A4.

29

6. Špatné napojení částí těla/nakreslená obluda

Postava působí zdeformovaně, je zřetelná disproporce, distorze částí těla apod., ale

nehodnotí se disproporční končetiny, hodnotíme dvěma body a bodujeme i různé příšerky

a strašidla.

30

7. Odříznuté ruce

Indikátor hodnotíme dvěma body, když na pažích (obou či jedné) chybí ruce, ale také když

jsou ruce schované za zády. Nepočítáme zcela chybějící horní končetiny.

31

8. Vynechané končetiny

Dvěma body hodnotíme indikátor, kdy na obrázku zcela chybí obě nebo jedna dolní nebo

horní končetiny. Nakreslené končetiny, které nejsou úplně k tělu připojené, nepočítáme.

32

9. Přikreslený nebo zdůrazněný pupík

Dva body dostane obrázek, nakreslí-li dítě zřetelně pupík a je umístěn ve správné části

břicha (pozor na knoflíky a ozdobné opasky).

33

10. Pilovité/vyceněné zuby

Nakreslí-li dítě celá ústa se zřetelně viditelnými zuby, hodnotíme jako přítomnost indikátoru

s hodnotou dvou bodů.

34

11. Velké ruce

Dvoubodový indikátor je přítomný, když jsou ruce abnormálně velké a blíží se svojí velikostí

velikosti obličeje, nebo když dítě kreslí ruce připomínající křídla.

35

12. Průhlednost

Znamená, že pod oblečením jsou zřetelné linie těla. Dvěma body se hodnotí byť i jen jedna

průhledná část kresby lidské postavy.

36

13. Nakloněná postava

Je-li osa postavy nakloněná o více než 15 ° je podmínka přítomnosti jednobodového

indikátoru splněná. Nepočítáme sem ležící postavu.

37

14. Zdůrazněné genitálie

Jeden bod připočteme kresbě, ve které dítě zdůrazní velikostí nebo silou tahu prsa, vagínu

nebo penis. Počítáme sem i nakreslený poklopec i neobnažené genitálie.

38

15. Nohy pevně přitisknuté k sobě

Indikátor hodnocený jedním bodem je přítomný, když dítě jen čarou oddělí dvourozměrné

nohy přitisknuté k sobě.

39

16. Extenze končetin

Enormně dlouhé paže nebo nohy znamenají přítomnost jednobodového indikátoru, ale

počítáme sem i jakoby prodloužení paže tyčí, deštníkem, raketou pevný předmět).

40

17. Dokreslená srdíčka

Půl bodu připočteme, jestliže dítě spontánně přikreslí srdíčko, které může být umístěno

kdekoli na obrázku (včetně oblečení), ale nepočítáme znázornění lidského srdce v trupu.

41

18. Dokreslení poletující ptáci

Jestliže dítě spontánně přikreslí k obrázku lidské postavy letícího ptáka, hodnotíme

půlbodovým indikátorem (pozor – jen letícího).

42

19. Dokreslený déšť nebo mraky

Nakreslí-li dítě spontánně na obrázek lidské postavy mraky nebo znázorní déšť, připočteme

k výsledku půl bodu.

43

ODBORNÁ REDAKCE

Na tvorbě této metodiky se podíleli:

PhDr. Leona Koutenská

Mgr. Jindra Pohořelá

Vladimíra Vaněčková

NKC

Na základě iniciativy Světové zdravotnické organizace (WHO) bylo v roce 2011 založeno

Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti (NKC).

Záštitu nad NKC převzala Fakultní nemocnice v Motole, jakožto člen mezinárodní sítě WHO

Zdravých nemocnic. Aktivity NKC směřují k zavedení mezinárodních a regionálních strategií,

doporučení a akčních plánů za účelem snížení mortality a morbidity dětí. NKC se dále podílí

na edukační a vědeckovýzkumné činnosti.

Struktura NKC:

Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN v Motole při Ústavu veřejného

zdravotnictví a preventivního lékařství UK 2. LF (CÚP):

Činnost centra se zaměřuje na preventivní aktivity v oblasti úrazů a násilí

v kontextu širokého věkového spektra. CÚP designuje školy v rámci programu

Mezinárodní bezpečná škola.

Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN v Brně (KDCHOT):

Aktivity jsou zaměřeny především na problematiku dětských traumat, na systém

sběru úrazových dat a jejich analýzu využitelnou pro hodnocení efektivity a

kvality zdravotní péče či preventivní činnosti.

Ústav zdraví, dětí a mládeže 3. LF UK (ÚZDM):

Činnost ústavu je orientována na problematiku veřejného zdraví a sociální

pediatrii. Součástí ústavu je poradna pro studenty.

NKC je úspěšným žadatelem o grant v rámci EHP a Norských fondů 2009 – 2014 programu

CZ 11 – Iniciativy v oblasti veřejného zdraví. Projekt s názvem „Podpora činnosti národního,

koordinačního centra prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti (CZ11-PDP2-

004-2014)“ byl podpořen částkou ve výši 12 208 817 Kč. MZČR dále přispělo částkou ve výši

3 052 047 Kč. Finanční prostředky byly použity na rekonstrukci prostor NKC, výrobu

mobilních a webových aplikací s preventivní tématikou a tisk metodických a edukačních

materiálů pro širokou veřejnost.