Novinky u virových hepatitid

Novinky u virových hepatitidPavel Chalupa

Klinika infekčních a tropických nemocí 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce

10. listopadu 2012

1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

HA 1195 904 933 614 325 127 114 70 322 132 128 1648 1104 862 264

HB 564 575 636 604 457 413 370 392 361 307 307 306 247 244 192

HC 273 448 634 637 798 858 846 868 844 1022 980 974 836 708 812

HE 5 17 5 12 13 12 21 36 37 35 43 65 99 72 163

Počty akutních VH v Epidatu v ČR (HC = počty akutních HC + chronických HC

poprvé diagnostikovaných)

Léčba těžké akutní HB nebo hrozící fulminantní

formy HB lamivudin

(Zeffix tbl 100 mg 1x denně) • Lamivudin nezvyšuje replikaci HBV,

pohodlné dávkování, nemá prakticky KI• V případě transplantace jater je při

předchozí terapii lamivudinem zajištěna nízká virémie a tím i sníženo riziko reinfekce transplantovaných jater virem HB

Severe Acute Hepatitis B (SAHB)

Dvě a více kritérií dle Schmilovitz-Weiss:1. Jaterní encefalopatie2. S-bilirubin ≥10 mg/dl nebo ≥170 µmol/l3. INR ≥1,6(Liver International 2004;24:547-51)

nebo

Jedno kritérium dle Tillmanna:1. INR >2,0 nebo abs. protrombinový čas ≥23

s.(Journal of Viral Hepatitis 2006;13:256-63)

Léky pro terapii chronické HBV infekce

pegylovaný interferon alfa - Pegasys™ PegIntron™interferon alfa konvenční, klasický - Roferon-

A™ Intron A™lamivudin (LAM) - Zeffix™adefovir dipivoxil (ADV) - Hepsera™ entecavir (ETV) - Baraclude™emtricitabin - Emtriva™tenofovir disoproxil fumarate (TDF) - Viread™tenofovir + emtricitabin - Truvada™telbivudin (TBV, LdT) - Sebivo™(v Evropě), Tyzeka™ (v USA)

Výskyt rezistence spojený s léčbou různými nukleos(d)idovými analogy v závislosti na

délce léčby(J Hepatol 2009;50:227-242)

0

10

20

30

40

50

60

70

LAM ADV ETV TBV TDV

rok 1 rok 2 rok 3 rok 4 rok 5

Use drugs based on their cross-resistance profile

• Several resistance mutations affect sensitivity to other drugs in laboratory analyses

1. Zoulim Antiviral Res 2004;64:1–15; 2. Brunelle et al. Hepatology 2005;41:1391–8; 3. Villeneuve et al. J Hepatol 2003; 4. Locarnini et al. EASL 2005;Abstract 36; 5. Fung et al. J Hepatol 2005

LamivudineClevudineTenofovir

EntecavirEmtricitabineClevudineTelbivudineElvucitabine

Mutation confers some degree of reduced sensitivity to listed drugs*

Tenofovir

LamivudineEmtricitabineEntecavirTelbivudine

AdefovirTenofovirDrugs remaining active

ADV-resistant(A181V)

ADV-resistant(N236T)

LAM-resistant(L180M + M204V)

Resistance mutation

* Impact on sensitivity variable: results vary according to laboratory analyses and due to small patient numbers

Nové vzplanutí hepatitidy B

Léčba imunosupresivy, cytostatiky, anti-TNF alfa (infliximab, adalimumab, etanercept) a anti-CD20 (rituximab) vede k reaktivaci nebo rekurenci HB u pacientů, kteří v minulosti HB prodělali

Znovu se objeví HBsAg pozitivita a vzroste replikace HBV

Následkem může být až rozvoj závažné cholestatické fibrotizující hepatitidy (mortalita až 50 % do 6 měsíců bez účinné léčby v důsledku selhání jater)

Především třeba informovat: onkology, internisty, revmatology, dermatology a gastroenterology

Reaktivace a rekurence HB

• Reaktivace – imunosupresivní léčba vede k výraznému nárustu replikace HBV a vzplanutí HB u dosud inaktivního nosiče viru (HBsAg pozitivního)

• Rekurence – imunosupresivní léčba vyvolá u pacientů, kteří v minulosti prodělali HB a jsou pouze anti-HBc +, znovu HBsAg pozitivitu a rychlý nárust replikace HBV

Prevence I

HBsAg poz. CHB

Antivirotika nejméně týden před imunosupresivní terapií. Při nízké virémii (< 2000 IU/ml = < 104 kopií/ml) ještě 12 měs. po skončení imunosuprese.

Při vysoké virémii (> 2000 IU/ml = > 104 kopií/ml) ukončovat léčbu jako u imunokompetentních pacientů.

HBsAgneg. a anti-HBc +

Antivirotika nejsou jednoznačně doporučována (s výjimkou příjemců kostní dřeně).

Pravidelné kontroly a nasazení antivirotik při průkazu rekurence resp. prvním vzestupu ALT

Prevence II

Volba antivirotika:

Lamivudin (LVD) – nejvíce zkušeností

U nemocných s vysokou virémií by měl mít přednost entecavir (ETV) nebo tenofovir (TDF), neboť vznik rezistence je velmi pomalý

(DP pro léčbu CHB z r. 2009)

Budoucnost léčby HCV infekce

• Direct acting antiviral agents (DAA)• Interferon-free regiments

Snaha do konce této dekády:• Perorální terapie s jednou denní dávkou• Dobrá snášenlivost• Krátké trvání léčby (6-24 týdnů)• Vysoká účinnost (>90 %) (MJA 2012;196(10):629-32)

Vývoj „direct acting antiviral agents“ (DAA) pro léčbu HC

Léčba HC s přidáním PI• U dosud neléčených HC (naivních

pacientů) PegIFN+RBV+telaprevir nebo boceprevir zlepší SVR z 38-44 % na 66-75 %,

asi u poloviny možné zkrácení léčby ze 48 týdnů na 24-28 týdnů

• U HC dříve léčených trojkombinace zvýší SVR ze 17-21 % na 64-66 %

(MJA 2012;196(10):629-32)

• Telaprevir a boceprevir v rutinní praxi v USA od r. 2011

v ČR boceprevir (Victrelis™) od r. 2012

Telaprevir a boceprevir(nevýhody)

• Podávání 3x denně s jídlem (u telapreviru s tučným)• Velké množství tablet (boceprevir

12/den, telaprevir 6/den)• Nežádoucí účinky• Vysoká cena – v USA boceprevir 1100

USD na týden (26 400 – 48 400 USD na celou léčbu), telaprevir 49 200 USD na 12-ti týdenní léčbu (MJA 2012;196(10):629-32)

• V ČR boceprevir (X/2012) 85 454,- CZK/měsíc

Nežádoucí účinky PI• boceprevir (Victrelis™): anémie - větší než u telapreviru vzhledem

k delšímu podávání (24-44 týdnů oproti 12 týdnům u telapreviru).

V korekci anémie event. i erytropoetin neutropenie – v korekci event i CSF

(filgrastin) dysgeuzie - kovová pachuť v ústech vyrážky• telaprevir (Incivo™): vyrážka, anémie, pruritus, nausea

IFN-free HCV therapy

Klinické studie s DAA u HC s G1:• mericitabin (NA) + danoprevir (PI) –

silná virová suprese• asunaprevir (PI) + daclatasvir (NS5A

inhibitor)Klinické studie s DAA u HC s G2 a G3a:• PSI-7977 (NA) + RBV (léčba 12 týdnů,

100 % SVR - u všech 10 pacientů)• PSI-7977 (nyní označovaný GS-7977) +

jiný DAA a/nebo RBV (MJA 2012;196(10):629-32)

Další preparáty ve stádiu klinických zkoušek u CH C

Albumin IFN alfa-2b. Připravený rekombinantní technologií jako produkt složeného genu pro lidský albumin a IFN alfa-2b. Dlouhý biolog. poločas, aplikace s.c. pouze 1x za 2-4 týdny.

Analoga ribavirinu a inhibitory IMPDH (inosin-monofosfát dehydrogenázy):

Viramidin. Prodrug ribavirinu, minimalizace NÚ ribavirinu (hemolytická anémie).

Merimepodib (VX-497). Vysoce selektivní IMPDH, protivir. efekt obdobný ribavirinu, ale významně nižší výskyt NÚ (včetně anémie).

Zprávy ze 49th Annual Meeting of IDSABoston, 20.-23.10.2011

• Polymorfismus genu pro IL-28B. T.č. nejlepší prediktivní faktor při léčbě chronické HCV infekce genotypem 1 (G1). Při genovém polymorfismu CC je významně lepší terapeutická odpověď na IFN-α + ribavirin, než v případě TT a TC polymorfismu.

• Od r. 2011 zavedeny v USA do léčby chron. HCV infekce G1 dva proteázové inhibitory telaprevir a boceprevir.

• Jako dobrý směr se rýsuje i iniciální léčba trojkombinací (PegIFN-α + ribavirin + telaprevir nebo boceprevir) u polymorfismu TT pro IL-28B.

• Velmi nadějné předběžné výsledky čtyřkombinací (PegIFN-α + ribavirin + telaprevir + boceprevir) – byla 100% úspěšnost u 11 obtížně léčitelných nemocných.

• Do 3 let nebudou k dispozici režimy bez IFN-α.

Děkuji Vám za pozornost

[email protected]

Původce HDV HEV, swHEV Nepatogenní HGV

Čeleď (Family) Hepeviridae Flaviviridae

Rod (Genus) Dependovirus Hepevirus

Velikost 35-37 nm 27-34 nm

Genom RNA RNA RNA

Počet genotypů 3 (I až III) 4 (I,II,III,IV), 5. ptačí?

Ink. doba (dny) koinfekce 21-45 dnísuperinfekce i kratší

14-60

Přenos:- enterálně ne

ANO (HEV ve stolici 3-4 týdny) ne

- krví ano vzácně (virémie 1-2 týdny)

ano

- sexuálně ano vzácně

- vertikálně ano ano

Přechod do chronicity

koinfekce < 5 %superinfekce 80-90 %

NE. Zprávy o chron. průběhu

u pac. po transplantaci

Laboratorní diagnostika

anti-HDV IgM,HBsAg

anti-HEV IgMa/nebo HEV RNA

anti-HGV,HGV RNA

Fulminantní průběh u koinfekce 1 %u superinfekce 5 %

1-2 %,3. trim. grav. 21 % (G1 a G2)

Vakcína proti HB klinické zkoušky ne

Imunoglobulin proti HB ne ne

Endemicita HEV (CDC 2012)

Genotypy HEV ve světěHepatology 2011;54(6)

Hepatitida E (HE)• HEV patří mezi nejčastější původce perorálně přenosných

hepatitid (Dalton a kol., 2008).

• Epidemie HE zejména v rozvojových zemích Asie a Afriky. V těchto zemích HE často souvisí s nedostatečnými hygienickými podmínkami a fekální kontaminací pitné nebo užitkové vody.

• V rozvinutých zemích spíše sporadický výskyt onemocnění. K nákaze může dojít během pobytu v rozvojových zemích s endemickým výskytem HE, nebo jde o autochtonní infekce, často spojované se zoonotickým potenciálem. Rizikové faktory přenosu HE zahrnují také přímý kontakt s infikovanými zvířaty, konzumaci jejich syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa a vnitřností nebo konzumaci měkkýšů (Meng, 2010).

HEV u zvířat• HEV RNA prokázána u řady živočišných druhů: prase domácí a divoké, jelenovití, kráva, kůň, ovce, kozy, kočky, psi,

králíci, krysy, myši, promyka indická (angl. mongoose).

• Infekce u vepřů je na začátku jejich života, spojena s přechodnou virémií a vylučováním viru, ale ne s onemocněním.

• Izoláty od vepřů jsou G3 (v US, Evropě, Austrálii, Japonsku) a G4 (Čína, Taiwan, Japonsko, Indie).

• Vysoká prevalence HEV zjištěna u prasat domácích (v ČR 37,5 %) a prasat divokých. Na základě těchto informací byla prasata domácí i divoká charakterizovaná jako rezervoáry HEV (Pavio a kol., 2010; Meng, 2010, Vasickova a kol., 2009).

• Vzhledem k možnému mezidruhovému přenosu HEV byli pracovníci přicházející do úzkého kontaktu s prasaty, nehumánními primáty, skotem, ovcemi a kozami zařazeni dle WHO do rizikových skupin přenosu HEV.

http://www.who.int/csr/disease/hepatitis/HepatitisE_whocdscsredc2001_12.pdf

Promyka mungo či promyka indická

Promyka mungo či promyka indická (Herpestes edwardsii) je promykovitá šelma vyskytující se na jihu Asie. Loví i velké a prudce jedovaté hady. Indové ji s oblibou dávají svým dětem a nechávají ji přespávat v dětských pokojích - nejen jako domácího mazlíčka, ale též jako ochranu před hady.

HEV u zvířat• HEV RNA prokázána u řady živočišných druhů: prase domácí a divoké, jelenovití, kráva, kůň, ovce, kozy, kočky, psi,

králíci, krysy, myši, promyka indická (angl. mongoose).

• Infekce u vepřů je na začátku jejich života, spojena s přechodnou virémií a vylučováním viru, ale ne s onemocněním.

• Izoláty od vepřů jsou G3 (v US, Evropě, Austrálii, Japonsku) a G4 (Čína, Taiwan, Japonsko, Indie).

• Vysoká prevalence HEV zjištěna u prasat domácích (v ČR 37,5 %) a prasat divokých. Na základě těchto informací byla prasata domácí i divoká charakterizovaná jako rezervoáry HEV (Pavio a kol., 2010; Meng, 2010, Vasickova a kol., 2009).

• Vzhledem k možnému mezidruhovému přenosu HEV byli pracovníci přicházející do úzkého kontaktu s prasaty, nehumánními primáty, skotem, ovcemi a kozami zařazeni do rizikových skupin přenosu HEV.

http://www.who.int/csr/disease/hepatitis/HepatitisE_whocdscsredc2001_12.pdf

Genotypy HEV

• G 1 izoláty jsou z Asie (Čína, Indie a Thajsko) a Afriky (Alžírsko, Maroko a Súdán). Izolovány od lidí při epidemiích nebo sporadických případů, také od cestovatelů do těchto oblastí.

• G 2 izoláty zachyceny v Mexiku a příležitostně v Africe (Čad, Namibie a Nigérie).

• Genotypy 1 a 2 cirkulují v lidské populaci.

Genotypy HEV• G 3 spojován se sporadickými výskyty HE, prokázán také u řady

živočišných druhů. Výskyt zaznamenán v Evropě (např. UK, Francie, Holandsko, Rakousko, Řecko, ČR, Itálie, Španělsko), Asii (např. Japonsko,Thajsko, Korea), Jižní i Severní Americe (např. Argentina, Chile, USA), v Austrálii a na Novém Zélandu.

• G 4 limitován zejména na země Asie (např. Čína, Taiwan, Indonésie, Vietnam, Japonsko). G4 izolován jak od lidí, tak od zvířat. Výrazná genetická podobnost lidských a zvířecích izolátů svědčí o zoonotickém potenciálu také tohoto genotypu (Schlauder a Mushahwar, 2001; Lu a kol., 2006).

• Ptačí HEV (5. genotyp?) – u kuřat „big liver and spleen disease“,

infikuje i další ptáky – např. krocany.

Genotypy HEV• Inokulace epidemických kmenů HEV (G1 a G2) experimentálním

zvířatům jiným než primátům, nevedla k přenosu infekce

• Infekce HEV G3 a G4 se jeví jako méně patogenní pro člověka než infekce G1 a G2

• Dle jedné studie infekce G4 HEV byla spojena se závažnějším jaterním postižením než G3 (J. Med. Virol. 2005;76:341-9)

HE v hyperendemických oblastech

• Epidemie - Indie, Čína, JV a centrální Asie, Střední východ, S a Z Afrika, Mexiko (1986-87). Většina epidemií v souvislosti s konzumací fekálně kontaminované vody (po období dešťů a záplav, nebo během horkého a suchého léta – ve vodě zvýšena fekální kontaminace). Význam má také vylučování HEV od osob se subklinickou infekcí, kteří mohou kontaminovat zdroje pitné vody.

• Význam zvířecího rezervoáru zatím nevyřešen.

• G1 HEV je zodpovědný za většinu případů, nebyl nikdy izolován od prasat a také se nepodařilo je infikovat

• Nízký výskyt u dětí zřejmě v důsledku asymptomatických infekcí

• HE v důsledku kontaktu v rodině pouze 0,7-2,2 % (u HA 50-75 %)

• Pokud se objeví více případů HE v rodině, doba mezi jednotlivými případy krátká - svědčí spíše o infekci získané z vody než mezilidským přenosem

HE v hyperendemických oblastech

• Nejčastější manifestace self-limiting, akutní ikterická hepatitida, trvající několik týdnů se spontánní úzdravou.

• Méně často prolongovaná hepatitida s cholestatickými rysy• U některých fulminantní hepatitida (zvláště u těhotných)• Během epidemií také anikterické hepatitidy• Faktory ovlivňující závažnost – špatně charakterizovány. Ze studií

u zvířat: infekční dávka má vliv na závažnost jaterního postižení – malé dávky spojeny se subklinickou infekcí

• HEV superinfekce u osob s pre-existujícím jaterním onemocněním vede k závažnějšímu jaternímu postižení. U těchto pacientů mohlo být chron. jaterní onemocnění bez klinické manifestace až do doby HEV superinfekce

HE a gravidita v hyperendemických oblastech

• V těhotenství častější výskyt (22,2 %) fulminantních forem HE, popisovány vyšší titry protilátek než u nekomplikovaných případů

• Chybí údaje o efektu ukončení těhotenství na jaterní funkce• Koagulopatie zvyšuje riziko krvácení po porodu.• Doporučeno profylakticky aplikovat ihned po porodu do stěny

dělohy vazokonstrikční látky• HE v těhotenství spojena s častějšími předčasnými porody, nízkou

porodní váhou a zvýšeným rizikem perinatální mortality. • Novorozenci s vertikálně získanou HE mohou mít ikterický nebo

anikterický průběh; časté jsou předčasné porody, hypotermie, hypoglykémie, mortality rate až 50 %

HE v neendemických oblastech

• Zpočátku HE diagnostikována v souvislosti s cestováním do hyperendemických oblastí

• V posledních letech nejčastěji jako autochtonní infekce zoonotického původu od divokých nebo domácích zvířat (swine HEV)

• Možný zdroj infekce - kontaminovaní měkkýši• Klinické manifestace jsou obdobné jako v hyperendemických

oblastech, ale většina pacientů je středního věku, nebo starší muži, mající jiné souběžné onemocnění, nebo abusus alkoholu

• Nediagnostikované případy HE bývaly dříve považovány za polékové postižení jater

• Stále mnoho případů HE zůstává nediagnostikováno• V těhotenství nebývá závažný průběh!!

Laboratorní a virologická diagnostika HEV infekce

• Laboratorní diagnostika akutní HE založena na průkazu anti-HEV IgM v séru a/nebo průkazu HEV RNA v séru nebo stolici metodou PCR (Virus Research 2011;161:84-92)

• Virémie a vylučování viru do stolice začíná 1-2 týdny před a konči 2-4 týdny od začátku příznaků

• Průkaz HEV RNA má omezený význam v diagnostice akutní HE (období virémie je do 2 týdnů a vylučování do stolice do 4 týdnů)

• Výhodou detekce HEV RNA je možnost získat informaci o genotypu (G)

• K sérologické diagnostice (ELISA a WB) a i při vývoji vakcín použity proteiny kódované z ORF2 a ORF3 oblasti genomu HEV

• Všechny 4 genotypy HEV patří k jednomu sérotypu, což ulehčilo vývoj diagnostických souprav, schopných detekovat protilátky proti všem G

Laboratorní a virologická diagnostika HEV infekce

• Anti-HEV IgM lze detekovat již 4 dny po nástupu ikteru a přetrvává 5 měsíců. Anti-HEV IgM byla detekována u 40-100 % vzorků v období kratším než týden až do 1 roku od začátku onemocnění

• U > 90 % pacientů infikovaných HEV lze detekovat anti-HEV IgM v prvních 2 týdnech po začátku onemocnění

• Anti-HEV IgM je vhodný marker pro diagnostiku akutní infekce

• Po průkazu anti-HEV IgM lze za krátkou dobu prokázat anti-HEV IgG, tedy většinou v akutní fázi prokazujeme anti-HEV IgM i IgG

• Na současný průkaz anti-HEV IgM i IgA u akutní HE bylo upozorněno v několika studiích, ale další studie jsou třeba k potvrzení užitečnosti

• Specifita detekce anti-HEV IgM metodou ELISA může být ovlivněna pozitivitou revmatoidního faktoru v třídě IgM

Průběh typické HEV infekce

Hepatology 2011;54(6)

Chronická HE• V r. 2008 poprvé referováno ve Francii o souboru 14 pacientů, u

kterých transplantován solidní orgán (ledviny 9, játra 3, ledviny + pankreas 2) s následnou imunosupresivní léčbou (NEJM 2008;358:811-7). U těchto pacientů známky HEV infekce G3 s elevací aminotransferáz (TR) - 7 bylo asymptomatických a u 7 s nespecifické příznaky. Ze 14 pacientů došlo u 8 k perzistující HEV virémii delší jak 6 měsíců, přetrvávající elevaci TR s histologickým průkazem zánětu a fibrotickými změnami v játrech. U pacientů s perzistující infekcí byly nižší hodnoty lymfocytů a CD2+, CD3+ a CD4+ T buněk (známka imunosuprese)

• Chronická HEV virémie také zjištěna u pacientů s hematologickým onemocněním (T-buněčný lymfom) a onkologickou léčbou (Hepatol Res 2007;37:113-120), a u HIV pozitivních (NEJM 2009;361:1025-7)

• V některých případech perzistující HEV infekce a elevace TR, opakované biopsie prokázaly chronickou aktivní hepatitidu s progresí jaterní fibrózy a další progresí do cirhózy

• Perzistentní infekce u G1 nebo G2 HEV nebyla zjištěna

Extrahepatální manifestace HEV infekce

• Akutní pankreatitida – většinou mladí muži z Indie, nebo po nedávném pobytu v Indii. Zatím nebyla popsána z rozvinutých zemí

• Trombocytopenie (v některých případech pozitivní protilátky proti trombocytům)

• Hemolýza (v některých případech byla ve vztahu k deficitu G6PD). Hemolýza může být komplikována selháním ledvin. Lze také detekovat protilátky Coomsovým testem

• Autoimunní projevy: membranózní GN, Henoch-Schonlein purpura

• Guillain-Barré syndrom• Meningoencefalitida• Pseudotumor cerebri• Obrny mozkových nervů (n. facialis, n. oculomotorius)• Bilaterální pyramidový sydrom + periferní neuropatie (u

pac. po transplantaci ledviny s imunosupresivní léčbou a chron. HEV infekcí)

Léčba chronické HE• Kazuistiky popisují užití pegylovaného interferonu alfa, ribavirinu

(RBV) nebo obou léků po dobu 3-12 měsíců, ale pouze s mírným úspěchem v dosažení vymizení HEV RNA, při hodnocení za 3-6 měsíců po skončení antivirové léčby

• Ribavirin byl úspěšně použit v dávce 600-800 mg/den v léčbě chronické HEV infekce u 7 pac. po transplantaci solidních orgánů a jednoho s idiopatickou CD4+ T lymfocytopenií

• Také vysazení nebo redukce dávek imunosupresiv může vést k vymizení virémie a mělo by být provedeno před antivirovou léčbou

Léčba akutní HE• Pacienti s fulminantní formou nebo akutním jaterním

selháním – léčba na JIP• Pokud konzervativní léčba nezabírá – konečným řešením je

transplantace jater• Sever acute HE – nemusí být jen u pacientů s cirhózou nebo

infekcí G1 nebo G4 HEV. Případy fatální FH popsány u i G3 ve Francii a UK (J Viral Hepat 2007;14:298-303, Eur J Gastroenterol Hepatol 2008;20:784-90, Cell Moll Life Sci 2006;63:832-42)

• Ribavirin byl úspěšně použit v dávce 2x600 mg/den v léčbě těžké akutní HEV infekce u imunokompetentního pacienta: muž 61 let, G3, 7. den po přijetí INR 38 %, bilirubinémie 550 umol/l, zvyšující se ALT až na 4565 IU/l, bez jaterní encefalopatie. Po nasazení RBV rychlé zlepšení s výrazným poklesem HEV RNA. Léčba RBV přerušena po 21 dnech, kdy normalizace ALT, bilirubinémie 138 umol/l a HEV RNA v séru téměř nedetekovatelná (J Clin Virology 2011;52:60-62)

Vakcíny proti HE• První vakcína obsahuje VLPs, protein odvozený z ORF2 oblasti

genomu (aminokyseliny 112-607). II a III. fáze klin. zkoušení proběhla u 2000 nepálských vojáků, 3 dávky 0., 1. a 6. měsíc.

• Druhá vakcína obsahuje kapsidový protein (aminokyseliny 368-606), produkovaný E. coli. 3 dávky 0., 1. a 6. měsíc. Protective rate 100 % během následujícího roku.

• U obou vakcím doba protektivního efektu zatím nejasná.• Třetí vakcína je z Číny s protekcí proti G4 HEV, i když je

odvozena od G1.• Bude třeba ověřit, zda výše uvedené vakcíny zajistí ochranu i proti

G3• Vakcíny budou užitečné pro cestovatele do oblastí s vysokým

výskytem HE, pro těhotné, osoby s preexistujícím jaterním onemocněním a imunosuprimované

• Zatím nedostupné k rutinnímu použití

Hepatitida E, ČR, 1996-2011, hlášená onemocnění

0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

rok

příp

ady

Hepatitida E, ČR, 1996-2011, podle importu

0

20

40

60

80

100

120

140

160

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

rok

příp

ady

ano ne

VHE, země importu 1996-2011 (počet >1)

0 5 10 15 20 25 30

INDIE

EGYPT

FRANCIE

BANGLADES

CHORVATSKO

RECKO

BULHARSKO

CINA

MADARSKO

NEMECKO

NEPAL

SPANELSKO

TURECKO

UKRAJINA

AFGHANISTAN

ITALIE

JIZNI AFRIKA

NIZOZEMSKO

THAJSKO

USA

Hepatitida E podle území nových krajů, počet hlášených případů 1996-2011

123

106

96

71

51

50

37

25

24

20

10

10

9

4

0 20 40 60 80 100 120 140

Jihomoravský

Hl.m.Praha

Ústecký

Středočeský

Olomoucký

Královéhradecký

Jihočeský

Moravskoslezský

Pardubický

Liberecký

Vysočina

Zlínský

Plzeňský

Karlovarský

Hepatitida E, průměrná roční nemocnost na 100.000 obyvatel podle věku, ČR

0,0

0,1

0,2

0,3

0,4

0,5

0,6

0,70

1-4

5-9

10-1

4

15-1

9

20-2

4

25-2

9

30-3

4

35-3

9

40-4

4

45-4

9

50-5

4

55-5

9

60-6

4

65-6

9

70-7

4

75-7

9

80-8

4

85+

věková skupina

nem

ocno

st

Hepatitida E, ČR, 1996-2011, muži-ženy

0

20

40

60

80

100

12019

96

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

rok

příp

ady

muži ženy