Neolitické zoomorfní plastiky z Libkovic u Mostu a možnosti jejich relevantní interpretace

Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách v letech 2003 – 2007, 2008, str. 15-31

- 15 -

Neolitické zoomorfní plastiky z Libkovic u Mostu a možnosti jejich relevantní interpretace

Aleš Káčerik, ÚAPPSZČ Most, v.v.i.

Příspěvek přináší první výsledky zpracování polykulturního sídlištního areálu v Libkovicích u Mostu zkoumaného M. Dobešem v letech 1988 – 1991 na ploše cca 7 ha. Předmětem článku je podrobný popis unikátního souboru zoomorfních plastik datovaný do průběhu středního stupně kultury s lineární keramikou. Pro srovnání jsou uvedeny analogické nálezy nejen z regionu severozápadních Čech, ale výběrově také z území Německa a Maďarska. Mimořádná pozornost je věnována otázce interpretace funkce a významu zvířecích plastik z Libkovic. Cílem interpretace je nabídnout nejpřijatelnější referenční rámec, který by reflektoval data získaná archeozoologickými analýzami sídlištního odpadu z neolitických lokalit střední Evropy. Výsledkem je pracovní hypotéza, která předpokládá rozdílné symbolické zacházení s domácí a divokou faunou od počátku kultury s LnK do mladého neolitu. Pravděpodobně velmi bohatě rozvinutá symbolika ve vnímání zvířat vedla neolitiky ke kultovně-ceremoniálním aktivitám včetně rituálního rozbíjení hliněných zoomorfních plastik. S postupným vyzníváním balkánsko-anatolských tradic v závěru kultury s lineární keramikou výskyt figurálních plastik slábne a další rozkvět lze zaznamenat až v období mladoneolitických kultur lengyelského kulturního komplexu. Libkovice u Mostu – kultura s lineární keramikou – hliněná zoomorfní plastika – rituální obřady – domácí a divoké formy tura a prasete – symbolické představy – autochtonní obyvatelstvo

1. Úvod Zoomorfním a antropomorfním keramickým plastikám doby neolitu byl věnován nespočet odborných studií a monografií (např. Bánffy 1997, 2005; Bertemes – Biehl 2001; Podborský 1985). Středoevropský inventář je z hlediska celkového výskytu na jeho periferii, a proto nebývá ve světové literatuře tak často zmiňován (Podborský 1985, 7). Příspěvek si klade za cíl uvést fenomén zoomorfních plastik v kontextu symbolických představ a chování neolitické společnosti, vedle které současně existovala původní domorodá populace subsistenčně založená na lovecko-sběračské strategii.

2. Stav poznání o neolitických zoomorfních plastikách Máme-li zhodnotit stav poznání figurální (lidské i zvířecí) plastiky, pak je kvalitativně nejlépe provedena její typologicko-stylistická klasifikace. Relativně-chronologické zařazení je v zásadě také vypracováno; o stupeň hůře jsme informováni o okolnostech nálezů, které jsou buď neurčité, nebo téměř neznámé. V rovině interpretace je situace nejméně přehledná, protože v této oblasti výzkumu panuje velmi široká škála názorů na možný výklad tohoto fenoménu (Podborský 1985, 7). Obecně je počet nálezů neolitického figurálního umění v Čechách ve srovnání se sousední Moravou výrazně nižší. Z kvantitativního hlediska výskyt figurální plastiky směrem na východ houstne a je nezpochybnitelným dokladem „nasycení“ materiální kultury neolitickými impulsy z jihovýchodní Evropy a středního Podunají směrem do vnitrozemí.

O figurálních plastikách na českém území se lze dozvědět z nepočetných článků a katalogů muzejních sbírek (Budinský 1977). Autoři se v podstatě omezují na prostý popis nálezových souvislostí a jednotlivých předmětů a v interpretační rovině se spokojují s velmi obecnými a vágními závěry (Pleslová 1964, 294-305; Rudolf – Prostředník – Waldhauser 1997, 609-613; Turek – Daněček 2002, 101-104; Daněček – Lutovský – Turek 2003, 105-110).

Bibliografie o evropských figurálních plastikách je tak rozsáhlá, že ji nelze svým

Aleš Káčerik

16

rozsahem beze zbytku obsáhnout. Specialista na neolitickou figurální plastiku V. Podborský (1985, 7) doslova uvádí: „…to však ani není nutné, protože ne vždy přináší (odborná literatura – pozn. autora) originální pohledy a interpretace.“ Ve vývoji názorů na problematiku neolitických plastik však existují v tomto smyslu případy „pozitivní deviace“, o nichž bude pojednáno na závěr příspěvku. Lze říci, že pro území severozápadních Čech všechny starší (předválečné) nálezy neolitických zvířecích plastik dostupná literatura dostatečně reflektuje, tudíž v zásadě není nutné vyhledávat artefakty primárně v muzejních depozitářích (Födisch 1941 – 1942, 13-17; Hoffmann 1941 – 1942, 6-13).

Autor tohoto příspěvku se domnívá, že hlavní příčinou přejímání tradičních výkladů o neolitické plastice mezi jednotlivými autory je zpomalující se proces zpracování a vyhodnocování rozsáhlých plošných výzkumů. Je velmi pravděpodobné, že řada neolitických nalezišť zkoumaných během posledních 20 let – a dosud nevyhodnocených – bude svou výpovědní hodnotou vhodným příkladem k provedení kompletní revize sémiotického významu a funkce neolitických figurálních plastik. Zdá se, že je jen otázkou blízké budoucnosti, kdy s přibývajícím publikovaným nálezovým fondem bude nutné přehodnotit symbolickou roli artefaktů v kontextu nových empirických pozorování a zjištění.

3. Nálezový kontext zoomorfních plastik z Libkovic (okr. Most) Hliněné plastiky zvířat byly nalezeny při záchranném archeologickém výzkumu na k. ú. obce Libkovice (bývalý okr. Most) v poloze U cihelny. Výzkum byl realizován tehdejší Expoziturou Archeologického ústavu Akademie věd ČSSR se sídlem v Mostě. Vedoucí výzkumu M. Dobeš zde během let 1988 – 1991 zdokumentoval na ploše 7 ha polykulturní sídlištní areál, který se skládal ze 6 komponent: kultury s lineární keramikou (dále jen „kultury s LnK“), kultury s vypíchanou keramikou (dále jen „kultury StK“), kultury s nálevkovitými poháry, kultury únětické, pozdně halštatské až časně laténské a kultury laténské. Sídelní areál se rozkládal nad soutokem dvou potoků (Radčického a Lomského) na mírně skloněné sprašové návěji orientované k jihu (Obr. 1). Nadmořská výška sídliště byla kolem 240 m n. m., vzdálenost od pomyslného středu sídliště k vodoteči nepřesahovala 300 m. Kromě 15 kostrových hrobů určených jako laténské nebyly zaznamenány žádné jiné komponenty funerálního charakteru. Je pravděpodobné, že se pohřebiště nacházela buď na nedalekém mírně se zdvihajícím temeni návrší na sever od naleziště, anebo naopak na rozsáhlé říční terase na jih od Radčického potoka. V současnosti je enormně rozsáhlý soubor

dat ve stadiu zpracovávání, proto není možné se zmiňovat o všech podrobnostech. Přesto lze již nyní soudit, že nejvyšší intenzita osídlení je doložena během trvání kultury s LnK a kultury StK, které po sobě zanechaly přes 150 zahloubených objektů různé funk-ce (soujámí, sila, jámy, kůlové žlaby). Celkem bylo odkryto při-bližně přes 500 zahloubených jam, 700 kůlových jamek a 15 kostro-vých hrobů.

Obr. 1. Libkovice, okr. Most. Přibližný rozsah prozkoumaného sídlištního areálu (mapový server Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce, http://izgard.cenia.cz/dmunew/viewer.htm/2007). Abb. 1. Liquitz, Lkr. Brüx. Ungefähre Größe der untersuchten Siedlungsanlage (Kartenserver des Militärischen geographischen und hydrometeorologischen Amtes in Dobruška, http://izgard.cenia.cz/dmunew/viewer.htm/2007).


17

Ačkoliv analýza celkového plánu nebyla ještě dokončena, je možné pozorovat evidentní koncentrace hustě rozmístěných objektů, které poskytují rámcovou představu o struktuře osídlení v rámci jednotlivých kulturně odlišných komponent. Obr. 2. Libkovice, okr. Most. Půdorys a řez zahloubeného objektu 102/88 (kresba K. Kotyková). Abb. 2. Liquitz, Lkr. Brüx. Grundriss und Schnitt des eingesunkenen Objekts 102/88 (gez. von K. Kotyková).

Zvířecí plastiky by-

ly nalezeny v objektu 102/88, který byl podle půdorysného tvaru a hori-zontální stratigrafie v nej-bližším okolí klasifikován jako soujámí anebo sta-vební jáma s delší osou orientovanou SZ – JV (Obr. 2). Objekt 102/88 byl zřejmě součástí stavebního komplexu domu s nadzemní kůlovou konstrukcí. Podle záznamu v terénním deníku bylo šest neúplných zvířecích figurek včetně šesti fragmentů hliněných rohů nalezeno při severní stěně objektu v hloubce cca 40 cm, všechny v nevelké vzdálenosti od sebe (artefakty byly vloženy do jediného sáčku). Sedmá plastika byla zasáčkována samostatně, protože se nacházela ve výplni poblíž. Na základě předběžné analýzy obsahu výplně byly makroskopicky identifikovány keramické zlomky minimálně ze 60 (!) různých keramických jedinců (Tab.1). Ve výplni se nacházel rovněž nevelký počet zvířecích kostí. Dle předběžného zjištění se jednalo o fragmenty dlouhých kostí, z nichž 3 zlomky byly ohněm mírně přepálené; zvířecí rohy nebyly v kulturní výplni zjištěny. Relativně-chronologické určení keramických zlomků řadí soubor objektu 102/88 převážně do průběhu III. stupně kultury s LnK (technika provedení lineárního ornamentu – kód alfa 20, Obr. 3). Úprava povrchu keramických zlomků nese v mnohých případech stopy vyleštění, z čehož lze usuzovat na kvalitnější keramické zboží. Pro úplnost zbývá uvést, že další dva fragmenty zvířecích plastik byly zjištěny také v objektu 1002/90, který je ovšem předmětem laboratorního zpracování, a proto se nemohl stát součástí vyhod-nocení. Obr. 3. Libkovice, okr. Most. Výběr zlomků keramiky zdobené vyplňovanou páskou kultury s LnK z výplně objektu 102/88 (kresba K. Kotyková). Abb. 3. Liquitz, Lkr. Brüx. Auswahl von Fragmenten der mit ausgefülltem Streifen verzierten Keramik der Kultur mit LnK aus der Verfüllung des Objekts 102/88 (gez. von K. Kotyková).

Aleš Káčerik

18

Tab. 1. Libkovice, okr. Most. Skladba artefaktuálního odpadu v objektu 102/88. Tab. 1. Liquitz, Lkr. Brüx. Abfallstruktur im Objekt 102/88.

Kategorie nálezu Absolutní počet zlomků Poznámka Keramika 900 Cca 60 jedinců (intruze 2 zlomků kultury StK)

Broušená industrie 3 1 ks – plochá sekerka 1 ks – kopytovitý klínek

Štípaná industrie 47 Surovina – křemenec typu Skršín Drtidlo 5 Hliněný korálek 1

4. Deskripce zoomorfních plastik z Libkovic Vzhledem k přehlednosti níže uvedené deskripce budou plastiky (Obr. 4) popsány po technologické stránce (materiál, barva, rozměry, stupeň poškození, detaily) a následně po stránce typologicko-stylistické (zoologické určení druhu zvířete).

Obr. 4. Libkovice, okr. Most. Kompletní soubor zoomorfních plastik kultury LnK z výplně objektu 102/88 (foto autor). Abb. 4. Liquitz, Lkr. Brüx. Komplettes Ensemble der zoomorphen Plastiken der Kultur mit LnK aus der Verfüllung des Objekts 102/88 (Foto von Autor). Figurka č. 1 (Obr. 5: 1a – c) byla uhnětena z jemně plavené hlíny, po vypálení barvy světle hnědé. Při pohledu 1b nese celý bok zvířátka stopy jemné abraze. Výška figurky od hřbetu ke konci končetin je 17 mm, maximální zachovaná délka je 32 mm, šířka těla v bocích 13 mm. Končetiny nebyly nalepeny, nýbrž drobně vytaženy ze základní hmoty. Zajímavé je, že byly vymodelovány pouze tři končetiny. Přední byly spojeny do jedné a dostatečně zajišťují stabilitu figurky. Kromě ulomených zadních noh je figurka dochovaná kompletně. Nebyly zjištěny žádné stopy po otiscích prstů. Při detailním pohledu překvapí manuální zručnost, kterou musel tvůrce disponovat, protože byl schopen vymodelovat poměrně věrohodným způsobem detaily jak v čelní partii (hlavička s čumákem – pohled 1c) tak v zadní části (ohon). Podle somatických znaků (utváření hlavičky, ocásku) by se pravděpodobně mohlo jednat o ovci či jezevce (Ovis ammon forma aries nebo Meles meles).

Figurka č. 2 (Obr. 5: 2a – c) byla vyrobena rovněž z jemně plavené hlíny barvy světle okrové (při pohledu 2a) a barvy tmavě šedé s odstínem černé způsobené asi během výpalu (při pohledu 2b). Tato strana zvířátka má naznačenu jakousi srst pomocí 13 tenkých nehtových vrypů. Výška od hřbetu ke konci končetin dosahuje 30 mm, celková délka 47 mm, šíře těla v bocích 21 mm. Končetiny a trup včetně náznaku hlavy byly vytvořeny z jednoho kusu hmoty. Celá levá přední noha chybí a byla odlomena těsně u těla. Otisky prstů nebyly zjištěny. Zadeček je zaoblený, ocásek není. Při pohledu 2c zaujme strmý náběh na celkem vysoký přední hřbet. Celkovou proporcí (relativně mohutné tělo), zobrazením štětin rytím na boku a především utvářením přední části (silný a vysoký hřbet) by bylo možné přiklonit se ke znázornění divokého prasete (Sus scrofa).

Figurka č. 3 (Obr. 5: 3a – c) je ze světlé, jemně plavené hlíny, barva povrchu celého hřbetu a částečně horní poloviny boků je tmavě šedá až černá. Výška je 23 mm, délka 42 mm, šířka v bocích 16 mm. Přední nohy se dochovaly, zadní chybí. Tělo je vzhledem k hlavičce a končetinám poměrně protažené. Hlavička při pohledu 3a


19

a 3c je celkem hranatá. Otisky prstů nebyly bohužel zjištěny. Na základě somatických znaků by se snad mohlo jednat o skot (Bos primigenius forma taurus).

Figurka č. 4 (Obr. 5: 4a – c) je po materiální stránce z plavené hlíny s drobnými křemennými zrnky maximálně do velikosti 2 mm, v místě lomu bylo zjištěno zrnko křemene velikosti 4 mm. Povrch je jemně zdrsnělý (spíše vlivem postdepozičního uložení ve výplni objektu) při pohledu 4a, barva je světle oranžová až světle šedá. Z pohledu 4b je naopak povrch hladký, dobře vypálený s černým uhelným odstínem. Rozměry: výška 31 mm, maximální délka 61 mm, šířka v bocích 25 mm. Končetiny tvoří s tělem kompaktní celek, tj. nebyly dodatečně nalepeny. Zvířátku chybí pravá přední noha. Hlava měla původně mohutné rohy, z nichž se dochoval pouze pravý roh, navíc s uraženým koncem; levý roh chybí úplně. Zvířátko postrádá ocasní oháňku. V hlavové části jsou vpichem z obou stran obličeje naznačeny očnice. U pravé přední nohy byla detekována nepatrná prasklinka, která vznikla zřejmě při vysoušení či výpalu. Otisky prstů nejsou znatelné. Přestože je tato plastika svojí proporčností relativně nejdokonaleji vyhotovena a její anatomické znaky jsou docela dobře čitelné. Při závěrečném hodnocení není jasné, zda plastika zobrazuje berana (dle tvaru čumáku) anebo skot (dle mohutných rohů).

Obr. 5. Libkovice, okr. Most. Zoomorfní plastiky č. 1 – 4 (kresba K. Kotyková). Abb. 5. Liquitz, Lkr. Brüx. Zoomorphe Plastiken Nr. 1 – 4 (gez. von K. Kotyková). Figurka č. 5 (Obr. 6: 5a – c) se druhem použité hlíny neliší od předchozích, povrch je převážně hladký, jen místy abradovaný, takže je možné pozorovat i drobné kaménky, z nichž největší má v průměru okolo 6 mm. Barva povrchu je tmavě hnědá. Otisky papilárních linií nebyly zjištěny. Výška dosahuje 31 mm, délka 64 mm a tloušťka 25 mm. Plastika postrádá charakteristické znaky zvířete, spíše se jedná o váleček s nepatrně oble vytaženými zadními končetinami, přední nohy jsou velmi nezřetelné. Při pohledu 5c si nelze nevšimnout místa nad čumákem, které spolu s dvěma dolíčky pravděpodobně sloužilo pro nálep rohů. Zoologická interpretace je v tomto případě velice obtížná.

Aleš Káčerik

20

Figurka č. 6 (Obr. 6: 6a – b) byla vymodelována z plavené hlíny s příměsí drobných kaménků do velikosti 3 mm. Barva povrchu je z pohledu 6a světle oranžová, z protější strany tmavě šedá. Výška 23 mm, délka 29 mm a šířka v bocích 16 mm. Otisky papilárních linií nebyly zaznamenány. Plastika je neúplná, chybí zhruba 1/3 původní délky. Zoologické určení není v tomto případě vůbec možné.

Figurka č. 7 (Obr. 6: 7a – b) se použitým druhem hlíny nevymyká ostatním plastikám. Celá přední polovina je vypálena do tmavě šedých odstínů. Výška činí 25 mm, délka 53 mm a šířka zavalitého těla 23 mm. Náznak končetin je patrný pouze u předních nohou, zadní nohy jsou odlomeny u kořene. Plastika se vyznačuje poměrně silným kořenem ocasní oháňky, jejíž konec je bohužel odlomen. V přední části mezi pravou nohou a čenichem je viditelná puklinka. Otisky papilárních linií nebyly objeveny. Podle všech indicií a celkového dojmu se nabízí asociace této plastiky s divokým jezevcem či rosomákem.

Obr. 6. Libkovice, okr. Most. Zoomorfní plastiky č. 5 – 13 (kresba K. Kotyková). Abb. 6. Liquitz, Lkr. Brüx. Zoomorphe Plastiken Nr. 5 – 13 (gez. von K. Kotyková).


21

Fragmenty č. 8 – 13 (Obr. 6: 8 – 13b) pocházejí povětšinou z různých zvířecích rohů, přičemž složením keramického těsta a barvou výpalu se neodlišují od výše uvedených zvířecích plastik. V žádném případě není možné je mezi sebou slepit dohromady. Větší pozornost si jistě zaslouží hliněné rohy s odlomenými konci (č. 13a), které mají v centrální části spodní strany negativní otisk od nálepu na hlavičku (viz 13b). Průměr rohu kolísá mezi 10 – 15 mm, celková dochovaná délka činí 65 mm. Tento předmět byl podroben opakovaně pokusu o spárování s jednou z výše popsaných plastik, bohužel bez úspěchu.

4. Analogické nálezy z Čech, Moravy, Maďarska a Německa 4.1. Severozápadní a východní Čechy

Zoomorfní plastiky z neolitu byly nalezeny převážně v období od přelomu 19. a 20. století do první poloviny 20. století. Samostatné hliněné plastiky ztvárněné do podoby zvířete (nejčastěji rohatého skotu), plastické aplikace na nádobách nebo přímo zoomorfní nádobky jsou datované podle nálezových okolností do doby neolitu a v jednom případě do starší doby bronzové. Z kvalitativního hlediska byly pro účely tohoto příspěvku vybrány pouze nejlépe dochované a nejzdařileji stylizované kusy. Obr. 7. 1, 2 – Libkovice, okr. Most. Starší nálezy zlomků zvířecích plastik jordanowského kulturního komplexu; M 1:2, 1:3 (Hoffmann 1941 – 1942, Tafel 3: 3, 7); 3 – Želeč, okr. Louny. Starší nález fragmentu neolitické zvířecí plastiky; M 1:2 (podle Hoff-mann 1941 – 1942, Tafel 3: 4); 4a, b, c – Rybňany, okr. Louny. Starší nález zoomorfní nádobky kultury rössenské; M 1:2 (podle Hoffmann 1941 – 1942, Tafel 2); 5 – Chotěbudice u Loun. Starší nález zoomorfní plastiky kultury únětické; M 5:4 (podle Hoffmann 1941 – 1942, Tafel 4). Abb. 7. 1, 2 – Liquitz, Lkr. Brüx. Ältere Funde der Fragmente von Tierplastiken des Jordanow-Kultur-komplexes; M 1:2, 1:3 (Hoffmann 1941 – 1942, Tafel 3: 3, 7); 3 – Želeč, Lkr. Louny. Älterer Fund eines Fragments der neolithischen Tierplas-tik; M 1:2 (nach Hoffmann 1941 – 1942, Tafel 3: 4); 4a, b, c – Rybňany, Lkr. Louny. Älterer Fund eines kleinen zoomorphen Gefäßes der Rössener Kultur; M 1:2 (nach Hoffmann 1941 – 1942, Tafel 2); 5 – Chotěbudice bei Louny. Älterer Fund einer zoomorphen Plastik der Aunjetizer Kultur; M 5:4 (nach Hoffmann 1941 – 1942, Tafel 4).

Na prvním místě je třeba zmínit dva fragmenty z eponymní lokality Libkovice, které se podle nálezových souvislostí hlásí do jordanowského kulturního komplexu (Hoffmann 1941 – 1942, 9; Obr. 7: 1 – 2). Z okresu Louny jsou asi „nejfotogeničtějšími“ nálezy zlomek ze Želče (Obr. 7: 3) a zčásti rekonstruovaná zoomorfní nádobka z Rybňan (Obr. 7: 4a – c)1. 1 Nádobku z Rybňan zařadil E. Neustupný podle typu výzdoby a výzdobné techniky do tzv. východní skupiny nálevkovitých pohárů, kdežto M. Zápotocká do kultury rössenské. I. Rada s J. Waldhauserem ji považují za falzum (Pleslová 1964, 300).

Aleš Káčerik

22

K předchozímu výčtu lze připojit také hliněnou zvířecí figurku z Chotěbudic (bývalý okres Podbořany), která byla zařazena podle doprovodného materiálu do kultury únětické. Při bližším pohledu zaujme skutečnost, že je svým celkovým stylistickým pojetím velmi nápadně blízká způsobu modelace zvířecích plastik z neolitu (Obr. 7:5). Z důvodu špatného stavu zachování nebylo uvedeno zobrazení nálezu z Ervěnic (okr. Chomutov), který byl zjištěn N. Maškem v roce 1955 ve výplni kulturní vrstvy datované do kultury s lineární keramikou. Pravděpodobně se jedná o torzo zoomorfní nádobky zdobené technikou lineárního ornamentu

(Mašek 1958, 708, 717-718, 725-726). Zřejmě nejpůsobi-vějším spodobněním zvířete je plastická aplikace býčí hlavy na části nádoby z Pouchova (okr. Hradec Králové). Podle techniky provedení ornamentu fragment jednoznačně zapadá do rámce kultury s vypícha-nou keramikou (Obr. 8).

Obr. 8. Pouchov, okr. Hradec Králové. Starší nález zoomorfní aplikace na nádobě kultury s StK; zmenšeno (podle Hoffmann 1941 – 1942, Tafel 1). Abb. 8. Pouchov, Lkr. Hradec Králové. Älterer Fund der zoomorphen Applikation an einem Gefäß der Kultur mit StK; verkleinert (nach Hoffmann 1941 – 1942, Tafel 1).

4.2. Morava Jelikož je ze staršího a středního neolitu území ČR znám omezený počet exemplářů, působí produkce mladoneolitických zvířecích (a samozřejmě také antropomorfních) plastik jako „výtvarná exploze“. Z území Moravy se můžeme setkat se zoomorfními plastikami datovanými především do západního okruhu lengyelského kulturního komplexu (kalibrovaná absolutní data 4700/4600 – 4000/3900 B.C.). K roku 1983 bylo známo z území Moravy 205 zlomků, z toho 97 kusů byly samostatné plastiky zvířat (Podborský 1985, 8, 144). Stylistickým pojetím se moravské zvířecí plastiky jednoznačně hlásí k oblasti jihovýchodní Evropy a Předního východu. Po typologicko-stylistické stránce většinou shledáváme tendence k typizovanému vyjádření živé předlohy, nejčastěji prasete domácího (Sus scrofa forma domestica) či tura domácího (Bos primigenius forma taurus) (Podborský 1985, 124; 1993, 143).

4.3. Maďarsko Archeologický materiál z Maďarska je co se týká počtu a kvality výtvarných projevů srovnatelný s moravskou oblastí. Pravděpodobně nejvěrohodnější obdobou k sérii zvířecích plastik z Libkovic (z roku 1988) se jeví unikátní nález plastiky ze Szentgyörgyvölgy-Pityerdomb (západní Transdanubie) ze stavebního komplexu jednoho ze dvou nadzemních kůlových domů datovaného do přechodného horizontu kultury Starčevo-Körös a nejstarší keramiky kultury s LnK v této oblasti (Bánffy 2005, 74, 77), viz Obr. 9 – 10).


23

Obr. 9. Szentgyörgyvölgy-Pityerdomb, Maďarsko. Zoomorfní plastika ze sídliště datovaného do přechodného horizontu kultury Starčevo-Körös a nejstarší keramiky kultury s LnK v Transdanubii. (http://www.archeo.mta.hu/munkatars/banffyeszter/index.htm/2007) Abb. 9. Szentgyörgyvölgy-Pityerdomb, Ungarn. Zoomorphe Plastik aus einer Siedlung der Übergangsphase der Starčevo-Körös-Kultur und die älteste Keramik der Kultur mit LnK in Transdanubien. (http://www.archeo.mta.hu/munkatars/banffyeszter/index.htm/2007)

4.4. Německo Z bezpočtu nálezů z území Německa (především Porýní) byla vybrána lokalita Bad Nauheim – Nieder-Mörlen, analyzovaná v nedávné době S. Schade-Linding. Trvání to-hoto sídliště je doloženo kontinuálně od fáze Flomborn (paralelně s fází Ib kultury s LnK) do nejmladších fází kultury s LnK. Během výzkumu sídliště bylo zjištěno 120 půdorysů domů, desítky výrobních (pecních) zařízení a mimo jiné také velké množství zlomků antropomorfních a zoomorfních plastik (Schade-Linding 2002, 47-114). Nejvýraznější fragmenty zvířecích plastik mají podobu zdobeného prasečího rypáčku a hlavičky, které byly podle nálezového kontextu a obsahu odpadních jam datovány do časového rozmezí střední fáze Flomborn až do středního stupně kultury s LnK (Obr. 11).

Obr. 10. Szentgyörgyvölgy-Pityerdomb, Maďarsko. Zoomorfní plastika ze sídliště datovaného do přechodného horizontu kultury Starčevo-Körös a nejstarší keramiky kultury s LnK v Transdanubii. (http://www.archeo.mta.hu/munkatars/banffyeszter/index.htm/2007) Abb. 10. Szentgyörgyvölgy-Pityerdomb, Ungarn. Zoomorphe Plastik aus einer Siedlung der Übergangsphase der Starčevo-Körös-Kultur und die älteste Keramik der Kultur mit LnK in Transdanubien. (http://www.archeo.mta.hu/munkatars/banffyeszter/index.htm/2007)

5. Diskuze a interpretace 5.1. Problematika identifikace somatických znaků na zvířecí plastice

Správný výklad sémantiky a funkce pravěkých plastik (antropomorfních i zoomorfních) by měl spočívat v zásadě na pěti iterativních krocích komplexní analýzy. Za prvé je důležité znát nálezové prostředí, ze kterého plastika pochází; za druhé je dobré plastiku podrobit trasologickému studiu, aby bylo možné určit ne/intencionální zacházení během rituálních aktivit; za třetí je nezbytné identifikovat somatické znaky, jejichž vlastnosti by přispěly

Aleš Káčerik

24

k zoologické klasifikaci; za čtvrté je dobré určit technologii výroby a konečně klíčovou věcí je seznámení se s celkovým sociálně-kulturním kontextem příslušného období pravěku (Podborský 1985, 154).

Obr. 11. Bad Nauheim – Nieder-Mörlen, Wetterau, Německo. Frag-menty hliněných plastik prasete. Střední fáze Flomborn – střední stupeň kultury s LnK v Porýní; M 1:2 (podle Schade-Linding 2002, 60, Abb. 9, Nr. 33-35). Abb. 11. Bad Nauheim – Nieder-Mörlen, Wetterau, Deutschland. Frag-mente von Schweinfiguren aus Ton. Mittlere Phase Flomborn – mittlere Stufe der Kultur mit LnK im Rheinraum; M. 1:2 (nach Schade- Linding 2002, 60, Abb. 9, Nr. 33-35).

E. Pleslová upozornila na fakt, že je nutné kriticky zvážit taxonomické zařazení, protože při pokusech určit druh zobra-zeného zvířete se v odborné literatuře vyskytovaly (či dosud

vyskytují) jisté jednostranné soudy v závislosti na zemi, kde byl nález učiněn. Např. v Polsku byla dříve interpretace zoomorfních plastik ovlivněna pověstným nálezem plastiky berana z Jordanówa, zatímco v českých a německých zemích převládal v tomto ohledu stereotyp býka zjednodušeně přejímaný z Předního východu (Podborský 1985, 143). Nicméně autor tohoto příspěvku se domnívá, že jednoznačná zoologická identifikace zvířecí plastiky není při zohlednění takřka miniaturních rozměrů plastiky zcela určující. Co se týká výrazné stylizace zvířecích figurek, zdá se, jakoby by byl společensky či rituálně důležitý především akt vytvoření takové figurky nežli realistické spodobnění konkrétního živočišného druhu. Figurka mohla sice být abstraktně spojována s určitým zvířetem, ale pro jejího tvůrce nemuselo být realistické zobrazení důležité (Daněček – Lutovský – Turek 2003, 107; Bánffy 2001, 61).

5.2. Referenční rámec Interpretace zoomorfních plastik z mladší doby kamenné vyžaduje takový referenční rámec, abychom se vyhnuli některým zažitým stereotypním schématům uvažování. V otázce duchovního světa vyjádřeného skrze tuto kategorii artefaktů jsou naše výklady nedostatečně rozpracované. Autor tohoto příspěvku si myslí podobně jako P. F. Biehl a F. Bertemes, že by se žádný archeolog neměl obávat toho, že během procesu vyhodnocování archeologických pramenů se spekuluje, neboť archeologické prameny mají svojí výpovědní hodnotou spekulativní charakter. Připustíme-li tedy, že vlastnosti archeologických pramenů jsou víceméně spekulativního rázu, nabízí se ihned vtíravá otázka: co vlastně není spekulací a subjektivizací v archeologii? (Biehl – Bertemes 2001, 11).

Je zřejmé, že vytvoření správného referenčního rámce činí potíže, protože v opačném případě by se odborný diskurz nepohyboval v jakémsi bludném kruhu otázek a odpovědí bez pevně stanoveného metodologického postupu. Apriori se totiž často prohlašuje, že figurální plastika je dokladem kultu a pokud je k nálezu znám nálezový kontext (např. dům), tak se automaticky bez provedení kritiky pramenů stává dům místem kultovních praktik. Výsledkem


25

interpretačního procesu je pak obecné konstatování zdůrazňující religiózní projevy jejich nositelů, přičemž za touto velmi vágní kategorií se pak mnohdy paušálně skrývají nejrůznější neodůvodněné multifunkční interpretace, jako že plastiky byly výrobky dětí, jež je používaly jako své hračky atd. (Hansen 2001, 38; Bánffy 2001, 53).

Archeologové by si měli připustit, že pracují s víceméně neuvědomovanými interpretačními vzorci, které nekriticky projektují např. při výkladu vztahu neolitika ke světu zvířat. Současná doba požaduje v zásadě pragmaticko-ekonomické uvažování, které má ovšem ve značných případech neblahý vliv na proces vědecké analýzy. A. Marciniak podotýká, že obecně je chov zvířat vnímán z hlediska ekonomické efektivity a návratnosti a už téměř vůbec se nediskutují témata, jako jsou vztahy člověka k domestikovaným zvířatům, užití obecných kategorizací (lidových pojmenování), nebo symbolické aspekty rituálních praktik s užitkovými zvířaty (Marciniak 2005, 39-59). V současné euro-americké civilizaci je zjevné, že domácí hospodářská zvířata již nejsou integrální součástí lidské existence. K prvním výrazným změnám lidského chování k produkčním zvířatům došlo již v renesanci, kdy se lidský svět stal nezávislým na světě přírodním (Marciniak 2005, 55). Další změny nastaly po nástupu první průmyslové revoluce, kdy se vztah člověka ke zvířeti postupně začal zužovat na vybrané druhy coby přítele či společníka pro volný čas (pes, kočka nebo želva, had a jiné). Dnešní člověk již není (kromě klasicky žijících vesničanů) vystavován přímému kontaktu s hospodářskými zvířaty, tudíž si k nim nedokáže vypěstovat „zdravý“ vztah. Sociologické a marketingové průzkumy dokonce naznačují, že zákazníkovi je proces vykrmení a porážky užitkových zvířat lhostejný (Marciniak 2005, 46).

Soudobý antropocentrický duch nejvýstižněji vyjádřil znalec starých indických kultur a autor četných knih o citovém životě zvířat J. M. Masson: „Proč byl život hospodářských zvířat po tisíciletí ignorován? ...protože je v našem vlastním zájmu o nich nic nevědět; je snazší se distancovat od bytostí, které pojídáme, když o nich nevíme vůbec nic.“ (Scully – Bernstein – Masson 2005, 97).

5.3. Různé interpretační modely V. Podborský dlouhodobě zastává názor, že figurální plastika má obecně souvislost s kultem životních sil, především s plodností Velké Matky. Idea vegetativních sil přírody má podle něj přímé vazby na oblast Úrodného půlměsíce (Podborský 1985). Názor V. Podborského konvenuje s přístupem M. Gimbutas, která představila teorii „orientovanou matriarchálně“ na Velkou Bohyni Matku. Ta vládla idylické době mírového soužití, kterou narušil až příchod indoevropských kočovných kmenů v pozdním eneolitu, které nastolily patriarchální nadvládu ve struktuře společnosti (Bánffy 2005, 75-76). Sama E. Bánffy je nakloněna interpretovat artefakty zvířecích plastik jako doklad rituálů a kultovních praktik, které byly privátní záležitostí jednotlivých rodin. Tyto projevy spirituálního života byly pravděpodobně každodenního rázu a jako takové pomáhaly udržovat řád mikrokosmu (Bánffy 2001, 61; 2005, 76). P. F. Biehl v zásadě sdílí podobný názor jako E. Bánffy s tím, že manipulace s těmito předměty je doložena až na výjimky pouze v sídlištním prostředí, a tudíž se lze domnívat, že plastiky hrály aktivní roli v domácí (rodinné) sféře neolitiků (Bertemes – Biehl 2001, 17). Ke kosmologickým představám lidí ve starém neolitu se relevantním způsobem vyjádřil A. Marciniak, jehož hypotézy vycházejí z rozborů zastoupení a distribuce zvířecích kostí na neolitických sídlištích ve střední Evropě. Osteologické a genetické analýzy ukazují, že druhy jako ovce a koza nejsou původní ve střední Evropě a že byly domestikovány v jihozápadní Asii. Oproti tomu u prasete a skotu jsou genetičtí předchůdci na evropském kontinentu doložitelní. Tento fakt svědčí o autochtonní domestikaci, při které se do chovu začleňovaly kusy místních populací praturů a divokých prasat (Dreslerová 2006, 13; Pavelka – Šmejda 2007, 315-335).

Proces neolitizace regionu znamenal pro příchozí kolonisty nutnost se v zájmu zachování sociální a symbolické integrity komunity postupně ztotožnit s konkrétním místem i s jeho minulostí (Marciniak 2005, 18). V symbolické rovině byli zástupci „teprve domestikovaných zvířat“ – tuři a vepři – považováni za více prestižní, a proto byla jejich

Aleš Káčerik

26

konzumace omezena na výjimečné události spojené s kultovními ceremoniemi a slavnostmi, které jejich prostřednictvím pomáhaly udržovat vnitřní integritu, solidaritu a vlastní identitu komunity (Marciniak 2005, 207). Je pravděpodobné, že bez tohoto klíčového principu by se neolitici nedokázali úspěšně konfrontovat s odlišným kulturním prostředím lovců a sběračů, které mohlo bez přítomnosti tohoto sociálního mechanismu narušovat jejich hluboce zakořeněný smysl pro bezpečí a stabilitu.

Analýzy struktury odpadu kostí domestikovaných zvířat ze sídlišť kultury s LnK celkem jednoznačně potvrzují, že početním zastoupením tur dominoval mezi jinými chovnými druhy. Teprve až v průběhu mladého neolitu se objevuje větší variabilita početních poměrů domácích zvířat (Dreslerová 2006, 12). V kultuře s LnK byl převažující chov tura součástí rituálu, při kterém byly záměrně vybírány a tepelně upravovány pouze specifické anatomické části jako je hlava, šíje a hřbet, přičemž není jasné, co se dále dělo s předními a zadními končetinami, protože jejich početní zastoupení je minimální. V případě výskytu kostí koz a ovcí je z analýz zjevné, že byly komplexně využívány všechny anatomické části (Marciniak 2005, 209-210).

Nepřímým důkazem toho, že porážka skotu a konzumace hovězího masa má dosud silné sociální a symbolické konotace, jsou některé současné kmeny pastevců, které je nezahrnují do svého denního jídelníčku a místo toho běžně využívají ovce/kozy na maso a na vlnu s tím, že tato zvířata nejsou v principu předmětem rituálu (Marciniak 2005, 44, 52).

Kategorie kostí volně žijících zvířat je v souborech z odpadních jam kultury s LnK početně velmi málo zastoupena. Analýza osteologického materiálu na sídlišti v Těšeticích-Kyjovicích u Znojma a srovnání s výsledky moravských, polských, slovenských a maďarských sídlišť až na některé výjimky prokázala, že zatímco v kultuře s LnK byla lovná fauna zastoupena asi 5 – 10%, v mladších obdobích neolitu (v kultuře s moravskou malovanou keramikou) počet kostí divokých forem zvířat narůstá k 50 – 60% (Dreslerová 2006, 8-11).

Nízké procentuální zastoupení kostí lovné fauny ve starém neolitu vyvolává otázku, proč nebyla divoká zvířata z okolních lesů lovena, a když ano, tak jen ve velmi ojedinělých případech. Vysvětlení by mohlo spočívat v kulturní normě, která pravděpodobně zakazovala kosti volně žijících zvířat ukládat bezprostředně na sídlišti. Vyvrhnutí vnitřností, dělení masa a vlastní konzumace se odehrávaly buď na okraji sídliště, anebo zcela mimo sídelní areál (Marciniak 2005, 205, 242).

Pokud se vrátíme k neúplně dochovaným zoomorfním figurkám z Libkovic, shledáváme, že každé plastice chybí bez výjimky buď část končetiny, rohu, hlavy anebo dokonce polovina těla. Podle nálezové situace je kromě toho evidentní, že libkovické zvířecí plastiky byly v době živé kultury intencionálně odhozeny do jediné jámy. Fragmentárnost neolitických figurálních plastik je obecně rozšířeným jevem a asi nejmarkantnějším příkladem je eponymní lokalita Vinča, kde bylo pro nejstarší neolit zjištěno přes 1300 zlomků plastik, z nichž byly některé výjimečně intaktně dochovány. Kromě toho nebyly zlomky mezi sebou slepitelné, což nepřímo ukazuje na účelové rozbíjení – „zlomení jejich magické moci“ po skončení obřadu. Podle principu Talmudu totiž platí, že jakmile se jednou „něco“ stalo posvátným, nelze již toto „něco“ vrátit do každodenního používání (Bánffy 1997, 75-78; Biehl 2001, 17; Chapman 2001, 90). Z hlediska pravděpodobnosti náhodného rozbití se někteří archeologové dokonce domnívají, že je vysoce nepravděpodobné, aby se neolitické figurky svými materiálovými vlastnostmi (tuhostí a pevností dané hlavně teplotou výpalu) dochovaly v takto fragmentárním stavu (Chapman 2001, 91).

Autor tohoto příspěvku se přiklání k myšlence rituální manipulace se zoomorfními plastikami z Libkovic a považuje ji za součást religiózního chování neolitického člověka. Vezmeme-li v potaz, že dosud postrádáme k libkovickému souboru zvířecích plastik srovnatelné nálezy ze zbývajícího území Čech, jeví se vyšší počet staroneolitických zvířecích plastik v severozápadních Čechách celkem nápadně (písemná informace I. Pavlů). Jako velmi


27

lákavé se nabízí uvažovat o Libkovicích v širším kontextu regionu severozápadních Čech s ústřední úlohou Českého středohoří, které sehrávalo svými dominantními krajinnými prvky nezastupitelnou roli v symbolických představách o posvátné krajině (Smrž – Blažek 2002, 791-810). Magická krajina pohoří vulkanického původu pravděpodobně významně figurovala ve vnímání neolitiků, kteří mohli pojímat tuto kopcovitou svéráznou oblast jako „svět jinosti“, jako svět odpradávna náležející původním lovecko-sběračským populacím (Káčerik 2007, 36-37).

6. Závěr Zdá se, jakoby se symbolické systémy období „předneolitu“ a neolitu nikdy nedostaly během paralelního vývoje v kultuře s LnK do vzájemného kulturního konfliktu. Vysvětlení je možné tušit v principiálních vlastnostech časně pravěkých „náboženství“, která byla schopna spíše než vzájemné výlučnosti určité formy synkretismu. Předpokládá se, že rozdíly mezi těmito systémy mohly spočívat ve způsobu externalizace vnitřního duchovního světa, např. ve způsobu užívání odlišných lidových pojmenování pro jevy živé a neživé přírody jako jsou zvířata, rostliny, voda, hory, měsíc a jiné (Bánffy 2005, 77, 82-83).

Apendix 1 Symbolika neolitické společnosti vyjádřená ve výzdobě keramiky kultury s LnK Nedávné výsledky paleogenetických studií, které předpokládají podstatně vyšší podíl staršího domácího obyvatelstva na neolitizaci střední Evropy než se dosud soudilo, nutí hledat jejich doklady i v nálezech, které byly zatím považovány za typický doklad přínosu neolitických kolonistů (Pavlů – Zápotocká 2007). Dosud největší pozornost byla věnována výzdobě a symbolické roli keramických nádob v kultuře s LnK. I. Pavlů na základě již předchozích pozorování vyčlenil skupinu výzdobného stylu na keramice kultury s LnK, kterou nazývá rozpadlý styl výzdoby (Pavlů v tisku)2.

Archeologicky nedokážeme stanovit, jak rychle vymizela původní složka domácího obyvatelstva lovců a sběračů. Proto považujeme za pravděpodobnější, že se udržela během celého vývoje kultury s LnK a v závěru vedla k silnější převaze nad příchozími kolonisty, což ostatně dokládají také analýzy mladolineárních pohřebišť (Pavlů v tisku). Pravděpodobně převažující domorodá složka obyvatelstva na přelomu starého a středního neolitu a jistá kulturní změna mezi kulturou s LnK a kulturou StK mohla mít za následek přeměnu religiózních projevů, které se v materiální kultuře projevily jak ve výzdobě keramiky tak v relativně klesající výrobě figurálních plastik (Bánffy 2005, 81).

Apendix 2 Metodou experimentu jsme chtěli „nepřímo“ dokázat, že výroba neolitických hliněných zvířecích plastik nemohla být dílem dětských rukou. Za tímto účelem jsme proto zadali dětem předškolního věku (okolo 4 let) v mateřské školce Spořice u Chomutova, aby se pokusily vymodelovat malá zvířátka (krávu, prase, ovci). I když jim paní učitelka předvedla, jak by asi zvířátka měla vypadat, děti nedokázaly vytvořit jejich nožičky tak, aby alespoň zdánlivě připomínala reálná zvířata. Ve výsledku byly jejich výtvory pouze neforemnou hroudou, 2 Keramika zdobená rozpadlým stylem výzdoby má svůj původ již na konci staršího stupně, ale jeho plynulý vývoj narůstá po odeznění klasického (geometrického) stylu v mladším a pozdním stupni kultury s LnK. Na základě těchto zjištění vyslovil I. Pavlů pracovní hypotézu, podle které rozpadlý styl výzdoby nepřímo dokládá přítomnost složky původního obyvatelstva na neolitickém sídlišti. Rozpadlý styl výzdoby mohly produkovat ženy, které se přivdaly z původního obyvatelstva a nestačily se dostatečně obeznámit s výrobním postupem klasického pravidelného geometrického rozmístění ornamentu na nádobě. Zvládnutí této techniky totiž vyžadovalo určitou zručnost, zkušenost a také delší dobu učení (Pavlů v tisku).

Aleš Káčerik

28

kterou děti podle jejich fantazie prohlašovaly za dotyčné zvíře. Abychom mohli výsledky experimentu srovnat s výtvarnými dílky dětí školního věku (okolo 6 – 7 let), provedli jsme další experiment na 14. základní škole v Mostě. Vzorem jim byla fotografie zvířecích plastik nalezených během výzkumu v Libkovicích. Školním dětem jsme kromě fotografie paradoxně půjčili navíc ještě umělohmotná malá zvířátka, se kterými si hrají děti v mateřské školce ve Spořicích. Výsledkem testu byly figurky, které tentokrát připomínaly předlohy hraček s tím, že děti prvního stupně základní školy si sice všímaly detailů (např. uši, rohy atd.) a dokázaly je přenést do reálné formy, ale již nesvedly vymodelovat zvíře z jednoho kusu plastelíny jako v případě souboru z Libkovic (Obr. 12 – 13).

Obr. 12. (Vlevo)Výsledek experimentální výroby plastiky krávy domácí dětmi 1. třídy základní školy v Mostě (foto autor). Abb. 12. (Links) Ergebnis der experimentalen Anfertigung einer Kuhfigur von Schülern der 1. Klasse einer Grundschule in Most (Foto von Autor).

Obr. 13. (Vpravo) Výsledek experimentální výroby plastiky prasete domácího dětmi 1. třídy základní školy v Mostě (foto autor). Abb. 13. (Rechts) Ergebnis der experimentalen Anfertigung einer Schweinfigur von Schülern der 1. Klasse einer Grundschule in Most (Foto von Autor).

Poděkování Autor příspěvku by rád vyjádřil upřímné poděkování I. Pavlů za konzultaci a nezištné poskytnutí jeho textu, který je teprve připravován do tisku. Poděkování rovněž patří J. Kuljavcevě Hlavové za spolupráci při experimentálních pokusech s výrobou zvířecích figurek.

Literatura Bánffy, E. 1997: Cult Objects of the Lengyel Culture. Connections and Interpretation.

Budapest. Bánffy, E. 2001: Notes on the Connection Between Human and Zoomorphic Representations

in the Neolithic. In: Biehl, P. F. – Bertemes, F. – Meller, H. (eds.), The Archaeology of Cult and Religion, Budapest, 53-71.

Bánffy, E. 2005: Mesolithic-Neolithic Contacts as Reflected in Ritual Finds, Documenta Praehistorica 32, 73-86.

Bertemes, F. – Biehl, P. F. 2001: The Archaeology of Cult and Religion: An Introduction. In: Biehl, P. F. – Bertemes, F. – Meller, H. (eds.), The Archaeology of Cult and Religion, Budapest, 11-24.


29

Budinský, P. 1977: Příspěvky k pravěku Podkrušnohoří ve sbírce teplického muzea. Archeologické výzkumy v severních Čechách 5. Teplice. 78-82.

Chapman, J. 2001: Object Fragmentation in the Neolithic and Copper Age of Southeast Europe. In: Biehl, P. F. – Bertemes, F. – Meller, H. (eds.), The Archaeology of Cult and Religion, Budapest, 89-105.

Daněček, V. – Lutovský, M. – Turek, J. 2003: Mladoneolitická zvířecí plastika a nálezy raně středověké keramiky z Kšel u Českého Brodu, Archeologie ve středních Čechách 7, 105-110.

Dreslerová, G. 2006: Vyhodnocení zvířecích kostí z neolitického sídliště Těšetice-Kyjovice (okr. Znojmo, Česká republika), Archeologické rozhledy 58, 3-32.

Födisch, H. 1941 – 1942: Fund einer Stierfigur in Kettowitz, Landkreis Podersam, Sudeta – Beiträge zur Vor- und Frügeschichte, Neue Folge Band 2, 13-17, Tafel 4.

Hansen, S. 2001: Neolithic Sculpture. Some Remarks on an Old Problem. In: Biehl, P. F. – Bertemes, F. – Meller, H. (eds.), The Archaeology of Cult and Religion, Budapest, 37-52.

Hoffmann, J. 1941 – 1942: Jungsteinzeitliche plastische Tierdarstellungen aus dem nordböhmischen Raum, Sudeta – Beiträge zur Vor- und Frügeschichte, Neue Folge Band 2, 6-13, Tafel 1-3.

Káčerik, A. 2007: Postavení neolitického sídelního areálu v Krbicích u Chomutova ve struktuře pravěkého osídlení mikroregionu říčky Hutné. In: Tichý, R. (ed.), Otázky neolitu a eneolitu našich zemí. Sborník referátů z 25. zasedání badatelů pro výzkum neolitu Čech, Moravy a Slovenska, Hradec Králové, 30.10. – 2.11. Hradec Králové, 2006, 33-38.

Marciniak, A. 2005: Placing Animals in the Neolithic. Social Zooarchaeology of Prehistoric Farming Communities. London.

Mašek, N. 1958: Volutová zoomorfní nádobka z Ervěnic, Archeologické rozhledy 10, 708, 717-718, 725-726.

Pavelka, J. – Šmejda, L. 2007: Archeogenetika domestikovaných zvířat, Archeologické rozhledy 59, 315-335.

Pavlů, I. v tisku: The Changing Role of LBK Decoration and Cultural Evolution. In: Zvelebil, M. – Lukes, A., LBK Dialogue Continues: View from Frontiers.

Pavlů, I. (ed.) – Zápotocká, M. 2007: Archeologie pravěkých Čech/3. Neolit. Archeologický ústav. Praha.

Pleinerová, I. 1961: Hliněná plastika ze starší doby bronzové v Čechách, Památky archeologické 52, 177-185.

Pleslová, E. 1964: Torzo zoomorfní nádobky ze sídliště kultury nálevkovitých pohárů v Makotřasích, Památky archeologické 55, 294-305.

Podborský, V. 1985: Těšetice-Kyjovice 2. Figurální plastika lidu s moravskou malovanou keramikou. Brno.

Podborský, V. et al. 1993: Pravěké dějiny Moravy. Brno. Rudolf, V. – Prostředník, J. – Waldhauser, J. 1997: Eneolitická zoomorfní plastika z Chlumu

– Švédských šancí u Mladé Boleslavi, Archeologické rozhledy 49, 609-613. Scully, M. – Bernstein, M. H. – Masson, J. M. 2005: Jejich jest království. Výbor knih o

etickém chování vůči zvířatům a jejich osudu. Praha. Schade-Linding, S. 2002: Idol- und Sonderfunde der bandkeramischen Siedlung von Bad

Nauheim - Nieder-Mörlen "Auf dem Hempler" (Wetteraukreis), Germania 80, 47-114. Smrž, Z. – Blažek, J. 2002: Nález bronzových srpů z hory Kletečná (706 m n. m.) v Českém

středohoří. K votivním nálezům z vrcholků kopců a hor, Archeologické rozhledy 54, 791-812.

Aleš Káčerik

30

Turek, J. – Daněček, V. 2002: Nález mladoneolitické figurální plastiky z Kšel u Českého Brodu, Archeologie ve středních Čechách 6, 101-104.

Resumé Aleš Káčerik: Neolithische zoomorphe Plastiken aus Liquitz (Libkovice) bei Brüx (Most) und die Möglichkeiten ihren relevanten Interpretation In den Jahren 1988 bis 1991 wurde in Liquitz (Libkovice) bei Brüx (Most) auf einer Fläche von ca. 7 ha eine multikulturelle Siedlungsanlage gefunden, in der sechs verschiedene Kulturen vertreten waren: Kultur mit Linearkeramik (nachstehend nur „Kultur mit LnK“), Kultur mit Stichbandkeramik (nachstehend nur „Kultur mit StK“), Trichterbecherkultur, Aunjetizer Kultur, Späthallstatt- bis Frühlatènekultur und Latènekultur. Die Siedlungsanlage erstreckte sich oberhalb des Zusammenflusses des Grund- und Brüchnergrund-Bachs (Radčický und Lomský) an einer sanft nach Süden abfallenden Lösbodenwehe. Die Seehöhe der Siedlung betrug 240 m ü. M., die Entfernung vom imaginären Mittelpunkt der Siedlung zum Wasserlauf überschritt nicht 300 m. Insgesamt wurden über 500 eingesunkene Gruben, 700 Pfostengruben und 15 Skelettgräber (aus der Übergangsphase der Stufen LTA/LTB) freigelegt. Alle sieben zoomorphen Plastiken wurden in einem eingesunkenen Objekt direkt über dem Boden gefunden. Das Objekt hat man entsprechend der horizontalen Stratigraphie als Bestandteil eines Baukomplexes identifiziert und aufgrund der relativen Chronologie in die mittlere Stufe der Kultur mit LnK datiert.

Für den Vergleich werden ausgewählte Parallelen nicht nur aus der nordwestböhmischen Region angeführt, sondern auch aus Deutschland und Ungarn. Die außenordentliche Aufmerksamkeit wurde einer relevanten Interpretation der Funktion und der Bedeutung der Tierplastiken gewidmet. Bei der Bestimmung der Tierart zeigte sich als schon traditionelles Problem die Unzuverlässigkeit der eindeutigen zoologischen Zuordnung der abgebildeten Tiere. Die derzeitige Identifizierung typischer Tiermerkmale weist subjektive Abweichungen auf, was wohl auf die expressive Stilisierung der Tierfiguren durch den Gestalter zurückzuführen ist. Der Verfasser des Beitrags ist der Ansicht, dass im gesellschaftlichen oder rituellen Sinne der Akt der Anfertigung einer solchen Figur viel wichtiger war, als die realistische Darstellung einer konkreten Tierart (Daněček – Lutovský – Turek 2003, 107; Bánffy 2001, 61). Die Identifizierung der charakteristischen Tiereigenschaften bei den Tonplastiken scheint ähnlich problematisch zu sein wie die Wahl eines geeigneten Referenzrahmens. Bislang ist keine fest verankerte methodologische Vorgehensweise vorhanden, und in der Fachliteratur werden redundant unbegründete und sehr allgemeine Schlussfolgerungen angeführt, die die unterschiedlichsten multifunktionellen Interpretationen proklamieren, beispielsweise, dass diese Plastiken von Kindern angefertigt und als Spielzeug benutzt worden waren (Hansen 2001, 38; Bánffy 2001, 53).

Einer breiten Skala von Interpretationsmodellen sind im Grunde zwei Hauptrichtungen zu entnehmen. Die erste geht von einer zur Zeit teilweise schon überwundenen Ansicht aus, dass die figurale Plastik allgemein im Zusammenhang mit dem Kult der Lebenskräfte steht, insbesondere mit der Fruchtbarkeit der Großen Mutter (Podborský 1985). In die zweite Richtung, die produktiver scheint, gehen die Überlegungen von E. Bánffy oder P. F. Biehl. Sie neigen zu einer „nüchterneren“ Interpretation der Tierplastiken und betrachten sie als Belege für im privaten Leben einzelner Familien angewandte Riten und Kultpraktiken. Diese Äußerungen des spirituellen Lebens gehörten wohl zum Alltag und sollten zur Bewahrung der Ordnung eines Mikrokosmos beitragen (Bánffy 2001, 61; 2005, 76; Bertemes – Biehl 2001, 17). Archäologische Quellen bedürfen unbedingt einer kritischen Auswertung bei der Suche nach einem ausgeglichenen Verhältnis zwischen dem, was sie repräsentieren können und was nicht. Genügend kritisch gehen A. Marciniak und G. Dreslerová mit den Quellen um. Sie


31

berücksichtigen auch die Ergebnisse, die die archäozoologischen Analysen des Siedlungsabfalls von neolithischen Fundorten Mitteleuropas erbrachten. Die Analysen der Knochen domestizierter Tiere aus den Siedlungen der Kultur mit LnK bestätigen fast eindeutig, dass der Auerochse unter den anderen Zuchttierarten zahlenmäßig am häufigsten vertreten war. Erst im Laufe des jungen Neolithikums kann man eine größere Variabilität bezüglich der Anzahl der Haustiere verzeichnen (Dreslerová 2006, 12).

Bei der Analyse der unvollständig erhaltenen zoomorphen Figuren aus Liquitz (Libkovice) stellen wir fest, dass bei jeder Plastik ohne Ausnahme ein Teil der Gliedmaßen, des Horns oder Kopfes sowie sogar eine ganze Hälfte des Körpers fehlt. Der Fundumstand deutet außerdem offenkundig darauf hin, dass diese Tierplastiken noch zu den Zeiten der lebenden Kultur in eine einzige Grube absichtlich weggeworfen wurden. Die Fragmentarität der neolithischen figuralen Plastiken ist eine allgemein verbreitete Erscheinung. Als das markanteste Beispiel kann wohl der eponyme Fundort Vinča genannt werden, an dem über 1300 Plastikfragmente aus dem ältesten Neolithikum gefunden wurden, von denen nur ausnahmsweise einige wenige komplett erhalten blieben. Die vorhandenen Bruchstücke passten nicht zueinander, was indirekt andeutet, dass die Tierplastiken zweckmäßig zerschlagen wurden, um „ihre magische Macht“ nach dem Ritus zu brechen. Nach dem Prinzip des Talmuds gilt nämlich, dass wenn „Etwas“ einmal geheiligt wird, kann dieses „Etwas“ nicht mehr der alltäglichen Nutzung dienen (Bánffy 1997, 75-78; Biehl 2001, 17; Chapman 2001, 90).

Der Verfasser dieses Beitrags neigt zu dem Gedanken, dass die zoomorphen Plastiken aus Liquitz (Libkovice) rituell genutzt wurden, und hält sie für Bestandteil des religiösen Benehmens des neolithischen Menschen. Wenn man in Betracht zieht, dass bislang keine mit dem Ensemble aus Liquitz (Libkovice) vergleichbaren Funde von anderen Gebieten Böhmens vorhanden sind, ist die höhere Anzahl von altneolithischen Tierplastiken in Nordwestböhmen ziemlich auffällig (schriftlicher Bericht von I. Pavlů).

Die Ergebnisse der neulich durchgeführten paläogenetischen Untersuchungen deuten an, dass der Anteil der älteren einheimischen Bevölkerung an der Neolithisierung Mitteleuropas wesentlich höher war, als bis jetzt angenommen wurde. Aufgrund der neuen Erkenntnisse sollten Hinweise auf die Kultur dieser Bevölkerung auch unter den Funden gesucht werden, die man einstweilen als typische Belege für den Beitrag der neolithischen Kolonisten betrachtet hat (Pavlů – Zápotocká 2007). Die bisher größte Aufmerksamkeit wurde der Verzierung der keramischen Gefäße und ihrer symbolischen Rolle in der Kultur mit LnK gewidmet. Das an der Wende vom alten zum mittleren Neolithikum wohl überwiegende einheimische Element der Bevölkerung und eine gewisse kulturelle Änderung zwischen der Kultur mit LnK und der Kultur mit StK konnten den Wandel in den religiösen Äußerungen hervorrufen, der in der materiellen Kultur in der Keramikverzierung sowie im Rückgang der figuralen Plastiken zum Ausdruck kam (Bánffy 2005, 81).

Deutsch von H. Šebestová

Neolitické zoomorfní plastiky z Libkovic u Mostu a možnosti jejich relevantní interpretace

Documents