Český obranný průmysl 2 Z hlediska potřeb radarového pokrytí vzdušného prostoru ČR deklaruje AČR zájem až o 10 radarů typu MADR (Mobile Air Defen- ce Radar). Celkové náklady na jejich pořízení se odhadují ve výši 3,5 miliardy Kč, což je částka dostatečně motivační nejen pro české, ale i pro světové výrobce působící v tomto oboru. Dá se tedy očekávat tvrdý konkurenční boj s politickými dopady. V zájmu bezpečnosti ČR je, aby nakonec rozhodlo odborné posou- zení nabízených řešení, včetně zvážení všech ekonomických dopadů. Hrozba pocházející ze vzdušného prostoru, a to i v asymetrické podobě (např. zneužití uneseného civilního letounu k útoku na strategické objekty), je ve střednědobém horizontu pravděpodob- nější a relevantnější než klasické konvenční vojenské ohrožení. Svou úlohu může sehrát i strategická úvaha o využití schopností domácího prů- myslu, kde existují firmy, které dokáží takový radarový systém, jaký AČR poptává, vyrobit. Navíc mají v oblasti radarové techniky neza- nedbatelné exportní úspěchy a takovýto spo- lečný projekt Ministerstvu obrany ČR (MO ČR) ostatně již prezentovaly. Příslušné technologie většiny klíčových subsystémů jsou v ČR zvlád- nuty a buď jsou ověřeny realizovanými funkč- ními vzory či prototypy, nebo se v řadě případů používají v již vyráběných systémech. Jedná se například o modulární polovodičový vysílač, aktivní anténní řadu, kmitočtovou ústřednu s výběrem nezarušených kanálů, monopulzní měření azimutu a výšky, digitální přijímač a al- goritmy zpracování signálu s adaptivní kom- penzací postranních laloků (SLC). MADR přes hranice Na úrovni nejvyššího velení AČR a Ozbro- jených sil SR se dokonce jedná o společném česko-slovenském projektu radaru MADR, na kterém by se podílely průmyslové podniky z obou stran hranice. ČR a SR by mohly tento projekt v souladu s právem EU realizovat jako společnou strategickou akvizici, což by z něj v případě těchto nových radarů učinilo nejvý- znamnější projekt česko-slovenské obranné spolupráce od vzniku obou samostatných států. Vzhledem k důrazu na podporu zaměst- nanosti, hospodářského růstu a domácího průmyslu není toto řešení vůbec nepravdě- podobné. V době napjatých státních rozpočtů se všechny evropské země při strategických akvizicích vojenského materiálu snaží, aby vydané prostředky „zůstaly doma“ a částečně se vrátily do ekonomiky formou daní, udrže- ním, resp. vytvořením nových pracovních míst, a to i z následného exportu. Reálné odhady hovoří o tom, že českému státu by se formou daní a odvodů zaměstnavatelů i zaměstnanců podílejících se na projektu a úsporou nákladů na zaměstnanost vrátily takřka dvě třetiny částky, kterou by MO ČR na nákup vynaložilo. Požadavky Armády ČR V roce 2012 byl experty AČR zpracován požadavek na informace (Request For In- formation – RFI), který byl zaslán domácím i zahraničním výrobcům. Obsahoval definici parametrů radaru i požadovaný termín dodá- ní. V první etapě chce armáda nahradit pět ra- darů P-37 stejným počtem nových „MADRů“. První radar by měl být dodán v roce 2016, zbývající čtyři v roce 2017. A jaké jsou tedy klíčové požadavky české armády? Prioritou je vysoká mobilita. Požaduje se provedení ve formě kontejneru, který je standardně přepravitelný lodí, po železnici, nákladním letounem kategorie C-130 Hercu- les nebo na automobilovém podvozku, který je do AČR již zaveden (zde je logické předpo- kládat použití podvozku na bázi vozidla Tatra T-815). Doba rozvinutí radaru od okamžiku příjezdu na stanoviště nesmí být delší než dvě hodiny, samotný čas pro uvedení rozvinutého radaru do provozu nesmí překročit pět minut. Rozvinutí musí být zvládnutelné výlučně ob- sluhou bez potřeby použití dalších pomoc- ných zařízení, např. jeřábu. Klíčovým požadavkem na jakýkoliv ra- darový systém jsou však především jeho de- tekční schopnosti, které jsou v RFI definované pro cíl s radarovou odraznou plochou 1 m 2 . Dálkový dosah radaru musí být dle zvoleného režimu minimálně 250 km, resp. 100 km – tedy pro přehledový režim (250 km), resp. pro re- Bude náš vzdušný prostor chránit česko-slovenský radar? Armáda České republiky (AČR) dlouhodobě řeší otázku náhrady morálně i technicky zastaralých radiolokátorů protivzdušné obrany ruské výroby P-37 a P-19. Překonaný koncept 2D radaru v kombinaci se samostatným radiolokačním výškoměrem má být nahrazen moderním mobilním třídimenzionálním radarem středního dosahu. Armáda, s ohledem na jednotnost a budoucí logistické náklady, poptává řešení s takticko-technickými parametry, které jsou dosažitelné současnou technologií, ale které v celé šíři nesplňuje prakticky žádný z aktuálně vyráběných radarů. Tyto požadavky navíc zohledňují potřebu provozu radaru ve více módech pro radiotechnické vojsko (RTV) i protivzdušnou obranu (PVO). Zároveň reflektují současný vývoj v oblasti prostředků vzdušného napadení s ohledem na detekci malorozměrných cílů, to vše při zabezpečení vysoké mobility radaru. Výše uvedené skutečnosti předurčují řešení tohoto radaru jako pokročilého, multimódového, softwarově definovaného digitálního zařízení. 02_03_RETIA.indd 2 02_03_RETIA.indd 2 22.1.2014 10:05:03 22.1.2014 10:05:03
Náhled článků z ATM 2/2014 (únor 2014). Article preview from ATM 2/2014 (February 2014).
Welcome message from author
This document is posted to help you gain knowledge. Please leave a comment to let me know what you think about it! Share it to your friends and learn new things together.
Transcript
Český obranný průmysl2
Z hlediska potřeb radarového pokrytí
vzdušného prostoru ČR deklaruje AČR zájem
až o 10 radarů typu MADR (Mobile Air Defen-
ce Radar). Celkové náklady na jejich pořízení
se odhadují ve výši 3,5 miliardy Kč, což je
částka dostatečně motivační nejen pro české,
ale i pro světové výrobce působící v tomto
oboru. Dá se tedy očekávat tvrdý konkurenční
boj s politickými dopady. V zájmu bezpečnosti
ČR je, aby nakonec rozhodlo odborné posou-
zení nabízených řešení, včetně zvážení všech
ekonomických dopadů. Hrozba pocházející
ze vzdušného prostoru, a to i v asymetrické
podobě (např. zneužití uneseného civilního
letounu k útoku na strategické objekty), je
ve střednědobém horizontu pravděpodob-
nější a relevantnější než klasické konvenční
vojenské ohrožení.
Svou úlohu může sehrát i strategická
úvaha o využití schopností domácího prů-
myslu, kde existují fi rmy, které dokáží takový
radarový systém, jaký AČR poptává, vyrobit.
Navíc mají v oblasti radarové techniky neza-
nedbatelné exportní úspěchy a takovýto spo-
lečný projekt Ministerstvu obrany ČR (MO ČR)
ostatně již prezentovaly. Příslušné technologie
většiny klíčových subsystémů jsou v ČR zvlád-
nuty a buď jsou ověřeny realizovanými funkč-
ními vzory či prototypy, nebo se v řadě případů
používají v již vyráběných systémech. Jedná se
například o modulární polovodičový vysílač,
aktivní anténní řadu, kmitočtovou ústřednu
s výběrem nezarušených kanálů, monopulzní
měření azimutu a výšky, digitální přijímač a al-
goritmy zpracování signálu s adaptivní kom-
penzací postranních laloků (SLC).
MADR přes hraniceNa úrovni nejvyššího velení AČR a Ozbro-
jených sil SR se dokonce jedná o společném
česko-slovenském projektu radaru MADR,
na kterém by se podílely průmyslové podniky
z obou stran hranice. ČR a SR by mohly tento
projekt v souladu s právem EU realizovat jako
společnou strategickou akvizici, což by z něj
v případě těchto nových radarů učinilo nejvý-
znamnější projekt česko-slovenské obranné
spolupráce od vzniku obou samostatných
států. Vzhledem k důrazu na podporu zaměst-
nanosti, hospodářského růstu a domácího
průmyslu není toto řešení vůbec nepravdě-
podobné. V době napjatých státních rozpočtů
se všechny evropské země při strategických
akvizicích vojenského materiálu snaží, aby
vydané prostředky „zůstaly doma“ a částečně
se vrátily do ekonomiky formou daní, udrže-
ním, resp. vytvořením nových pracovních míst,
a to i z následného exportu. Reálné odhady
hovoří o tom, že českému státu by se formou
daní a odvodů zaměstnavatelů i zaměstnanců
podílejících se na projektu a úsporou nákladů
na zaměstnanost vrátily takřka dvě třetiny
částky, kterou by MO ČR na nákup vynaložilo.
Požadavky Armády ČRV roce 2012 byl experty AČR zpracován
požadavek na informace (Request For In-
formation – RFI), který byl zaslán domácím
i zahraničním výrobcům. Obsahoval defi nici
parametrů radaru i požadovaný termín dodá-
ní. V první etapě chce armáda nahradit pět ra-
darů P-37 stejným počtem nových „MADRů“.
První radar by měl být dodán v roce 2016,
zbývající čtyři v roce 2017. A jaké jsou tedy
klíčové požadavky české armády?
Prioritou je vysoká mobilita. Požaduje
se provedení ve formě kontejneru, který je
standardně přepravitelný lodí, po železnici,
nákladním letounem kategorie C-130 Hercu-
les nebo na automobilovém podvozku, který
je do AČR již zaveden (zde je logické předpo-
kládat použití podvozku na bázi vozidla Tatra
T-815). Doba rozvinutí radaru od okamžiku
příjezdu na stanoviště nesmí být delší než dvě
hodiny, samotný čas pro uvedení rozvinutého
radaru do provozu nesmí překročit pět minut.
Rozvinutí musí být zvládnutelné výlučně ob-
sluhou bez potřeby použití dalších pomoc-
ných zařízení, např. jeřábu.
Klíčovým požadavkem na jakýkoliv ra-
darový systém jsou však především jeho de-
tekční schopnosti, které jsou v RFI defi nované
pro cíl s radarovou odraznou plochou 1 m2.
Dálkový dosah radaru musí být dle zvoleného
režimu minimálně 250 km, resp. 100 km – tedy
pro přehledový režim (250 km), resp. pro re-
Bude náš vzdušný prostor chránit česko-slovenský radar?Armáda České republiky (AČR) dlouhodobě řeší otázku náhrady morálně i technicky zastaralých radiolokátorů protivzdušné obrany ruské výroby P-37 a P-19. Překonaný koncept 2D radaru v kombinaci se samostatným radiolokačním výškoměrem má být nahrazen moderním mobilním třídimenzionálním radarem středního dosahu. Armáda, s ohledem na jednotnost a budoucí logistické náklady, poptává řešení s takticko-technickými parametry, které jsou dosažitelné současnou technologií, ale které v celé šíři nesplňuje prakticky žádný z aktuálně vyráběných radarů. Tyto požadavky navíc zohledňují potřebu provozu radaru ve více módech pro radiotechnické vojsko (RTV) i protivzdušnou obranu (PVO). Zároveň refl ektují současný vývoj v oblasti prostředků vzdušného napadení s ohledem na detekci malorozměrných cílů, to vše při zabezpečení vysoké mobility radaru. Výše uvedené skutečnosti předurčují řešení tohoto radaru jako pokročilého, multimódového, softwarově defi novaného digitálního zařízení.
V srpnu loňského roku proběhl ve vojenském výcvikovém prostoru Alabino v Moskevské oblasti Ruské federace (RF)první ročník soutěže tankových osádek s mezinárodní účastí nazvané „Tankový biatlon“. Spolu s tankisty Ozbrojených sil RF se soutěže zúčastnili také zástupci Kazachstánu, Běloruska a Arménie. Nadcházející druhý ročník, který se uskuteční počátkem srpna tohoto roku, by měl mít mnohem reprezentativnější účast. Na základě pozvání od ministra obrany RF Sergeje Šojgu totiž svou účast přislíbilo i několik států NATO včetně České republiky. Osádky našich tanků T-72M4 CZ tak budou mít poprvé možnost změřit síly s nejlepšími tanky světa.
2|2014 19way a závěrečné fi nále se odehraje v letoš-
ním prosinci).
Pestrý „robotický peloton“ DRC
Virtuálního kola DRC se zúčastnilo na 26
týmů z osmi různých zemí. V jeho průběhu
měly prokázat schopnost v reálném čase řídit
virtuálního robota v simulovaném, trojroz-
měrném světě. Na základě výsledků bylo vy-
bráno 16 nejlepších týmů, jež se kvalifi kovaly
do dalšího – tentokrát již reálného – kola.
V něm se střetlo šest hlavních účastníků
s vlastním hardwarem – tedy robotem vyvi-
nutým ve vlastní režii – v celkem osmi „zá-
chranářských“ disciplínách. V úvodu musely
přihlášené soutěžní stroje nastoupit do přista-
veného vozidla Polaris Ranger XP 900 EPS,
s jeho pomocí bez kolize projet překážkovou
dráhou, zastavit, vystoupit a nakonec opustit
inkriminovaný prostor. Následující disciplína
spočívala v překonání různých nerovných po-
vrchů, které měly představovat trosky zříce-
ných budov. Třetí úkol představovalo zdolání
zhruba 2,4 m vysokého žebříkového schodiště.
Poté měli roboti odblokovat otevřené dveře,
tedy odstranit celkem deset různých předmětů
představujících zával, a projít jimi. Dalším úko-
lem se stalo otevření běžného otočného typu
dveří, a to jak tahem, tak tlakem. Poté museli
roboti za pomoci akumulátorové vrtačky vyříz-
nout požadovaný trojúhelníkový tvar ze sádro-
kartonové desky o tloušťce přibližně 12,5 mm.
Předposlední disciplínou bylo uzavření tří
ventilů (jednoho kulového a dvou sedlových)
o různých velikostech. Závěrečným úkolem se
stalo rozvinutí požární hadice a její připojení
(přišroubování) k hydrantu.
Prvním účastníkem druhého soutěžního
kola se stal tým Tartan Rescue z Národního
střediska robotického inženýrství (National
Robotics Engineering Center neboli NREC),
které je součástí Carnegie Mellon Universi-
ty z amerického Pittsburghu. Ten se zapojil
do DRC se svým humanoidním robotem
CHIMP (Carnegie Mellon University Highly
Intelligent Mobile Platform), jenž využívá
na rozdíl od svých soupeřů ke zlepšení vlastní
rovnováhy i pásy. Udržování vzpřímené polo-
hy pomocí statické namísto dynamické stabi-
lity by mělo mj. snížit nároky na vývoj složi-
tého řídicího systému. CHIMP (což je zároveň
dvojsmysl odkazující na jeho obratnost, neboť
„chimp“ znamená v anglickém jazyce „šim-
panz“) je vysoký 160,5 cm, jeho hmotnost je
přes 180 kg a rozpětí paží zhruba 300 cm.
Další univerzitní tým, tentokrát pod ve-
dením fi ladelfské Drexel University, přihlásil
do DRC svého dvounohého robota využívající-
ho otevřené architektury a nazvaného HUBO
(složenina slov „HUmanoid“ a „roBOt“).
Kromě akademiků z Drexelu se na přípravě
HUBO podílely vědecké kapacity z takových
renomovaných institucí, jako jsou Columbia
University, University of Delaware, Georgia
Institute of Technology, Indiana Universi-
ty, Ohio State University, Purdue University,
Swarthmore College a Worcester Polytechnic
Institute, a z jediného neamerického zástupce
– Korejského vyššího vědeckého a technolo-
gického institutu (v anglickém jazyce zná-
mého pod zkratkou KAIST – Korea Advanced
Institute of Science and Technology). Výška
HUBO je 140 cm, hmotnost 60 kg a rozpětí
paží 204 cm.
Následující soutěžící – Laboratoř prou-
dového pohonu (Jet Propulsion Laboratory,
zkráceně JPL), působící na California Institu-
te of Technology – je vědeckým pracovištěm
Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku
(National Aeronautics and Space Administra-
tion, NASA), jež se podílelo např. na takových
projektech, jakými byl vývoj dvojice „mar-
sovských“ robotických vozítek Spirit a Opor-
tunity či průzkumné sondy Cassini. Do práce
tohoto týmu se ovšem zapojily i další dvě
známé vysoké školy ze „západního pobřeží“
– Stanford University a University of Califor-
nia. V rámci DRC se snaží prosadit prostřed-
nictvím svého primáty inspirovaného robota
nazvaného RoboSimian, který se vyznačuje
zavalitým, kulovitým tvarem těla a čtyřmi uni-
verzálními končetinami sloužícími jak k pohy-
bu, tak k manipulaci s předměty. RoboSimian
je (ve vzpřímené pozici na dvou končetinách)
164 cm vysoký, váží (včetně baterií) 108 kg
a při rozpažení dosahuje hodnoty 221 cm.
Zajímavostí je, že NASA v soutěži fi guruje
hned dvakrát. Jeho dalším zástupcem se stal
tým Johnsonova vesmírného střediska (ofi ciál-
ně pojmenovaného Lyndon B. Johnson Space
Center) a jeho „umělý záchranář“ Valkyrie.
Při jeho konstrukci bylo využito poznatků
získaných v rámci vývoje „robotického astro-
nauta“ Robonaut 2 (též označovaného pros-
tě jako R2) připravovaného ve spolupráci se
strojírenským gigantem General Motors a fi r-
mou Oceaneering Space Systems. Tento an-
tropomorf byl navržen specifi cky jako budoucí
možná náhrada (nebo spíše doplněk) lidských
posádek kosmických plavidel a vesmírných
stanic, předurčený k plnění zvlášť nebezpeč-
ných nebo zdlouhavých a monotónních čin-
❚ RoboSimian kalifornské JPL je dalším „želízkem v ohni“ fi nancovaným agenturou NASA. ❚ HUBO z fi ladelfské Drexel University při manipulaci s ventilem
❚ Robot Valkyrie, postavený na bázi Robonauta 2 připravovaného pro práci v otevřeném kosmickém prostoru, v rámci DRC zklamal.
Moderní ruské vyprošťovací automobilyVyprošťovací vozidla tvoří vysoce významnou, přestože nepříliš nápadnou položku ve výzbroji moderních armád. Řadou typů disponují i ozbrojené síly Ruské federace, které zdědily značné množství techniky tohoto druhu z éry Sovětského svazu, ale v současnosti již provozují i modernizované vyprošťovací automobily na nových podvozcích.
❚ Lehký vyprošťovací automobil KET-L na novém podvozku Ural-5323. Na titulní fotografi i je střední vyprošťovací a opravárenský vůz REM-KS na šasi BAZ-6910-02.
Krátce před koncem roku 2013 oznámila společnost Lockheed Martin, že dodala do Japonska první z nově vyrobených zadních partií a dalších součástek na opravu bojových letounů F-2 poškozených při ničivé vlně tsunami v roce 2011. Fakt, že se japonské letectvo pokouší zprovoznit co nejvíce poškozených strojů, jasně dokazuje, jak je pro něj typ F-2 důležitý. Již nyní se navíc připravuje i poměrně výrazná modernizace.
vvtt
❚ Letoun F-2 s podvěšeným prototypem střely XASM-3 a protiletadlovou AAM-3 (na konci křídla)
Zpráva o možném prodeji nadbytečných bojových letounů L-159 ALCA z výzbroje Vzdušných sil AČR se na přelomu roku objevila takřka ve všech českých médiích. Na rozdíl od jiných v minulosti avizovaných kontraktů se jejich novým provozovatelem nemá stát žádné vojenské letectvo, ale mladá ambiciózní společnost ze Spojených států. Firma Draken International je již dnes největším soukromým uživatelem proudových bojových strojů.jj
V minulém čísle ATM byly naznačeny snahy o zvýšení technických parametrů československého 57mm protiletadlového kanonu R 10. V letech 1956–1957 se určitá vylepšení skutečně podařilo realizovat v rámci úkolu POKROK. Úkol v podstatě splnil zadání, ale jak uvidíme v tomto krátkém příspěvku, zlepšená zbraň nebyla přijata do výzbroje.
❚ Umístění pohotovostní zásoby 12 nábojů v držácích na plošině spodní lafety