TRÁVICÍ SOUSTAVA – TRÁVICÍ ŽLÁZY VY_32_INOVACE_01_3_03_BI1 Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou
TRÁVICÍ SOUSTAVA – TRÁVICÍ ŽLÁZY
VY_32_INOVACE_01_3_03_BI1
Mgr. Šárka Vopěnková
Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou
TRÁVICÍ ŽLÁZY SLINIVKA BŘIŠNÍ (PANCREAS)
protáhlá 14-18 cm
60-90 g
uložená v ohbí dvanáctníku
žláza s vnější i vnitřní
sekrecí = smíšená žláza:
SLINIVKA BŘIŠNÍ
žláza s vnější i vnitřní sekrecí = smíšená žláza:
funkce endokrinní = vnitřní sekrece:
inzulín( snižuje hladinu glukózy v krvi)
glukagon ( opačné účinky než inzulín, zvyšuje
hladinu glukózy v krvi
shluky drobných buněk, tzv. Langerhansovy
ostrůvky
SLINIVKA BŘIŠNÍ (PANCREAS)
funkce exokrinní (s vnější sekrecí):
slinivka břišní produkuje:
A) pankreatickou šťávu a ta obsahuje: vysoký obsah NaHCO3 k
neutralizaci HCl ze žaludku
B) trávicí enzymy:
trypsin a chymotrypsin = proteázy >> neaktivní forma
trypsinogen a chymotrypsinogen
amylázy (např. sacharáza): štěpí škroby na monosacharidy
lipázy: rozkládají tuky
ŘÍZENÍ SEKRECE PANKREATICKÉ ŠŤÁVY
Látkově > hormony:
sekretin - hormon dvanáctníku
pankreozymin - tvoří se v tenkém střevě
oba hormony krví zaneseny do pankreatu =>
vyloučení pankreatické šťávy
JÁTRA (HEPAR)
největší žláza a nejtěžší v těle
1,5 kg
uložená v pravé brániční klenbě
ústřední orgán metabolismu
JÁTRA
povrch jater je hladký
kryje ho pobřišnice
pravý (větší)
levý (menší) lalok
JÁTRA
Laloky: z jaterních lalůčků > tvar protáhlých vícebokých hranolů (velikost 1-2 mm)
lalůček: z jaterních buněk (hepatocyty) seřazených v trámečky paprsčitě se rozbíhající od sběrné centrální žíly v podélné ose lalůčku
každý trámeček je ze dvou řad buněk
JÁTRA – JATERNÍ LALŮČEK
JÁTRA (HEPAR)
buňky vyměšují žluč odtéká do jaterních žlučovodů > spojují se
ve dva vývody - z každého laloku jeden
spojují se v jaterní vývod (ductus hepaticus), ke kterému se
připojuje vývod ze žlučníku a společným žlučovodem ústí do
dvanáctníku.
při ucpání žlučovodu se žluč hromadí v krvi a vzniká žloutenka
(žluté zbarvení kůže)
do jater přivádí krev:
A) jaterní tepna (20 % krve) z břišní aorty
B) vrátnicová žíla (80 % krve) z žaludku, střev, sleziny a slinivky
JÁTRA
do jater přivádí krev:
A) jaterní tepna (20 %
krve) z břišní aorty
B) vrátnicová žíla (80 %
krve) z žaludku, střev,
sleziny a slinivky
JÁTRA (HEPAR)
krev z jater odchází jaterní
žílou do dolní duté žíly
vrátnicová žíla přivádějící krev
bohatou na živiny se větví na
menší žilky a kapiláry
ve stěnách kapilár :
hvězdicovité Kupfferovy buňky
= makrofágy (jsou schopné
fagocytózy)
schopnost regenerace – je-li
zničena polovina až tři čtvrtiny
jater, dokážou zajistit tvou
funkci
FUNKCE JATER
ukládání glukózy ve formě glykogenu
vytváření glukózy z necukerných složek
uvolňování glukózy do krve - udržení homeostázy (5 mmol/l
plazmy)
tvorba tuků ze sacharidů
detoxikace odpadních látek (např. dusíku na močovinu)
chemická přeměna alkoholu, jedu z hub > produkty detoxikace
se vylučují do žluči nebo krví do ledvin ( i léčiva)
FUNKCE JATER
syntéza plazmatických bílkovin - tvorba krevních bílkovin
(albuminy a globuliny, fibrinogen )
produkce hormonů:
angiotenzinogen – regulace množství vody a solí
somatomedin – umožňuje působení růstového hormonu
likvidace červených krvinek – Kupfferovy buňky – imunita
zásobárna vitamínu B12 a vitamínů rozpustných v tucích
FUNKCE JATER
odbourávání hemoglobinu za vzniku bilirubinu
syntéza látek pro srážlivost krve (protrombin a fibrinogen)
tvorba velkého množství tepla - při deaminaci aminokyselin,
krev vytékající z jater má nejvyšší teplotu – 39 C
zásobárna krve
odbourávání mastných kyselin ß-oxidací
produkce žluči
vznik vitamínu A z provitamínu β-karotenu a jeho uskladnění
ONEMOCNĚNÍ JATER
Hepatitida typu A
Hepatitida typu B
Hepatitida typu C
Hepatitida typu D
Cirhóza: zánik jaterních buněk, tvorba vaziva a abnormální jaterní tkáně,
příčinou je často alkohol
Žloutenka: žluté zbarvení tkání (oční bělima, sliznice, kůže) v důsledku
zvýšené hladiny bilirubinu v krve, příčinou bývá poškození jater (zánět,
cirhóza) nebo zastavení vylučování žluči žlučovými kameny ( žloutenka z
městnání žluči)
Žlučové kameny: vznikají z vysráženého cholesterolu, jejich vznik podporuje
nadměrný energetický příjem, často při obezitě
Infekční mononukleóza
ŽLUČNÍK (VESICA FELLEA)
přirostlý na spodní plochu pravého jaterního laloku
7-10 cm dlouhý
objem 40 – 60 ml
hromadí a zahušťuje se žluč
koncentrace žluče, může dojít k vysrážení cholesterolu >> vznik žlučových kamenů
ŽLUČ (FEL, BILIS, CHOLÉ)
žlutohnědá vazká tekutina,
na vzduchu zelená
denně 0,8 -1 l
neobsahuje enzymy
obsahuje:
hlen, vodu, soli, žlučová
barviva (bilirubin, biliverdin)
soli žlučových kyselin (kys.
glykocholová a
taurocholová)
cholesterol
ŽLUČ
ve žlučníku se 5-10 násobně žluč koncentruje reabsorpcí solí a
vody
vede k vysrážení cholesterolu ze žluči a vytvoření žlučových
kamenů ( někdy )
soli žlučových kyselin snižují povrchové napětí – detergenty >>
rozptylují tuky na jemné kapénky (emulzi), což usnadňuje
trávení a vstřebávání > emulgace
způsobují hořkou chuť žluči
ŽLUČ
bilirubin způsobuje barvu žluči
vzniká rozkladem hemoglobinu ve střevě je odbourán
bakteriemi a vzniká urobilinogen způsobující zabarvení stolice.
část urobilinogenu je vstřebána ze střeva do krve a vylučována
močí, způsobuje žluté zabarvení moči
cholesterol –využívá se k syntéze žlučových kyselin a
steroidních hormonů
pokud je ve žlučníku nedostatečná koncentrace žlučových solí,
dochází k zahušťování kapaliny a vznikají žlučové kameny =
cholelitiáza
FUNKCE ŽLUČI:
neutralizace kyselé tráveniny (chymu) ze žaludku
emulgace tuků (soli žlučových kyselin) ve dvanáctníku
umožňuje vstřebávání tuků (tvorba choleinových komplexů)
podporuje střevní peristaltiku (stupňuje ji)
umožňuje vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích
odvádí škodlivé látky a toxiny přes střeva z těla ven
ZDROJE
NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1995, 136 s. ISBN
80-716-8234-9.
KOČÁREK, Eduard a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 1. vyd. Praha: Scientia, 2010, 336 s. Biologie pro
gymnázia. ISBN 978-808-6960-470.
JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: teoretická a praktická část. 2. dopl. a rozš. vyd.
Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998, 551 s. Biologie pro gymnázia. ISBN 80-718-2050-4.
ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: SPN, 1987, 159 s. ISBN 14-170-87.