-
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Právnická fakulta
Katedra mezinárodního a evropského práva
Obor: Mezinárodní právo veřejné
Diplomová práce
na téma :
MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ ASPEKTY POTLAČOVÁNÍ
MEZINÁRODNÍHO TERORISMU
Vedoucí diplomové práce:
Prof. JUDr. Vladislav David, DrSc. Dr.h.c.
Olomouc 2009 Vladimír Lichnovský
-
Já, níže podepsaný, Vladimír Lichnovský, autor diplomové práce
na téma
„Mezinárodněprávní aspekty potlačování mezinárodního terorismu“,
která je literárním
dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění
pozdějších
předpisů, dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu
§ 4 písm. e) zákona
101/2000 Sb., správci:
Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, Olomouc 771 47,
Česká republika
ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v
informačním systému, a
to včetně zařazení do katalogů, a dále ke zpřístupnění jména a
příjmení v katalozích a
informačních systémech UP, a to včetně neadresného zpřístupnění
pomocí metod
dálkového přístupu. Souhlas se poskytuje na dobu ochrany
autorského díla dle zákona
121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma
„Mezinárodněprávní aspekty
potlačování mezinárodního terorismu“ zpracoval sám a uvedl jsem
všechny použité
prameny.
V Kokorách dne 19. března 2009 Vladimír Lichnovský
-
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce panu
prof. JUDr.
Vladislavu Davidovi, DrSc. Dr.h.c. za poskytování cenných rad,
ochotu a odborné
vedení mé práce. Velmi si také vážím podnětných připomínek,
které doplňovaly mou
práci především po stránce obsahové.
-
Obsah
1 Úvod
................................................................................................................
5
2 Přiblížení
problematiky...................................................................................
7 2.1 Pojmové vymezení
terorismu............................................................................
7 2.2 Historie
terorismu..............................................................................................
9 2.3 Typy
terorismu................................................................................................
14 2.4 Motivy teroristických
útoků..............................................................................
24 2.5 Formy teroristických útoků
..............................................................................
26
3 Financování terorismu
.................................................................................
31 3.1 Finanční zdroje terorismu
...............................................................................
31 3.2 Hawala
...........................................................................................................
34 3.3 Mezinárodní úmluva o potlačování financování
terorismu............................... 36
4 Nejnebezpečnější teroristické organizace
.................................................. 40 4.1 Podle
Evropské
unie.......................................................................................
40 4.2 Podle Spojených států amerických
.................................................................
43 4.3 Podle Evropské unie i Spojených států amerických
........................................ 45 4.4 al-Káida
(al-Qaida)..........................................................................................
52
5 Prostředky potlačování mezinárodního terorismu na univerzální
úrovni. 54 5.1 Smlouvy zajišťující bezpečnost civilního letectví a
námořní plavby ................. 54 5.2 Smlouvy zaměřené na
specifické, mezinárodně chráněné kategorie osob...... 58 5.3
Smlouvy postihující konkrétní projev terorismu spočívající v braní
rukojmí ..... 60 5.4 Smlouvy o kontrole a eliminaci prostředků
zneužívaných při teroristických
činech
.............................................................................................................
61 5.5 Obecněji koncipované
smlouvy.......................................................................
63 5.6 Návrh komplexní úmluvy o mezinárodním
terorismu....................................... 66
6 Prostředky potlačování mezinárodního terorismu na evropské
úrovni.... 69 6.1 Činnost Rady Evropy
......................................................................................
69 6.2 Protiteroristické nástroje EU
...........................................................................
73 6.2.1 Zakotvení v primárním právu EU
....................................................................
74 6.2.2 Sekundární normotvorba
................................................................................
75
7 Zásada aut dedere aut iudicare
...................................................................
77
8
Závěr..............................................................................................................
81
9 Seznam použité literatury
............................................................................
83
10 Přílohy
...........................................................................................................
88
-
5
1 Úvod
Stojíme na prahu 21. století a pojem terorismus se stává jedním
z nejskloňovanějších
termínů našich dní. Jestliže však zalistujeme trochu hlouběji do
historie, zjistíme, že se
nejedná o pojem nový, nýbrž pouze více používaný. Jeho kořeny
nacházíme již
v průběhu Francouzské buržoazní revoluce, přičemž během dalšího
vývoje dochází
k mnoha změnám a proměnám, jejichž následkem se terorismus
rozvětvil do
různorodých forem. Kritéria dělení jsou velmi diferenciovaná,
můžeme říci, že co autor,
to jiné dělení.
Je nepochybné, že všechny formy spojují určité společné prvky,
přičemž stěžejní roli
hraje násilí. Již více než sedm desetiletí se snaží vědci,
teoretikové, státy a jiné
zainteresované subjekty shodnout na jediné univerzální definici
terorismu, která by
znamenala přínos v této problematice. I přes značné množství
doktrinárních definic je
konsensus v nedohlednu, neboť dochází k výrazným střetům
protichůdných názorů a
zájmů zúčastněných stran.
Potlačování mezinárodního terorismu není v žádném případě
záležitostí novou,
dochází pouze k jeho kvalitativnímu posunu. Pomalu odeznívají
doby samostatných
atentátů a stále více se rozmáhají sofistikovanější teroristické
útoky za použití vysoce
účinných konvenčních prostředků nebo zbraní hromadného ničení.
Dochází tak
především k nárůstu účinků a rozměrů teroristických útoků. Tyto
útoky neohrožují
pouze život a majetek jednotlivců, nýbrž celou lidskou
civilizaci, sociální řád,
mezinárodní veřejný pořádek a hodnoty, na kterých stojí celé
lidské společenství a
které jsou výstižně uvedeny v Chartě OSN. Těmito hodnotami jsou
především ochrana
lidských práv, vláda práva či právní stát, tolerance mezi státy,
mírové řešení sporů a
pravidla mezinárodního válečného práva, která chrání
civilisty.
Zlomovým okamžikem v problematice postihování mezinárodního
terorismu se stalo
nepochybně 11. září 2001, kdy si celý svět uvědomil, jak reálná
teroristická hrozba je.
Od tohoto okamžiku, kdy teroristé udeřili do srdce nejmocnějšího
státu dnešního
globalizovaného světa, si nemohl být nikdo jistý, že příště
nebude cílem jeho
domovina. I když se nejednalo o první velký teroristický útok,
můžeme říci, že rozhodně
šlo o nejvýznamnější útok, který byl kdy v dějinách lidstva
teroristy proveden. Stal se
impulzem k celosvětové protiteroristické reakci na všech
frontách. Mezinárodní
společenství vyhlásilo trvalý, globální a časově neomezený boj s
mezinárodním
terorismem. Terorismus se tímto aktem dostal do centra
celosvětové mediální
-
6
pozornosti. Došlo k horečným diplomatickým jednáním, jež vedla k
přijetí několika
nových protiteroristických dokumentů na univerzální i regionální
úrovni, které již byly ve
většině případů v různém stádiu rozpracovanosti, pouze zde
chyběla finální vůle států
k jejich přijetí. Tyto dokumenty doplnily stávající systém
dohod, který se utvářel již od
60. let 20. století a postihoval nejzávažnější projevy
mezinárodního terorismu. Tento
systém tvoří spolu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN základní
právní podklad pro
všechny protiteroristické akce. Jedním z klíčových problémů,
kterým je věnována
značná pozornost, je otázka financování terorismu, neboť
finanční zdroje a především
jejich výše je velmi důležitá ve všech odvětvích lidské
činnosti, ne jinak tomu je i
v případě teroristických útoků. Teroristické organizace jsou
schopny tajně
nashromáždit obrovské finanční prostředky, které posléze slouží
ke krytí veškerých
výdajů spojených s teroristickým útokem. Na odhalení těchto
finančních toků
spolupracují tajné služby z celého světa.
Mezinárodněprávní aspekty potlačování mezinárodního terorismu
tvoří systém nástrojů
smluvních i mimosmluvních, který je natolik rozsáhlý, že není
prakticky možné, a ani to
není účelem této práce, jej obsáhnout. Ve své práci se proto
soustředím pouze na
hlavní mezinárodněprávní instrumenty, jež byly přijaty
univerzálně, a dále instrumenty,
které vznikly v rámci potlačování mezinárodního terorismu na
evropském kontinentu.
-
7
2 Přiblížení problematiky
2.1 Pojmové vymezení terorismu
Pokud se chceme soustředit na čistě etymologický základ slova
terorismus, musíme se
vrátit o několik staletí nazpět, přesněji do období Francouzské
buržoazní revoluce, kdy
výraz „terreur“ bývá spojován s jakobínskou represí (1789–1794).
Šlo o způsob
vládnutí, jehož podstatou bylo násilné jednání, které
praktikovala vládnoucí garnitura
ve vztahu k opozici.
O co jednodušeji jsme se dobrali původu slova terorismus, o to
složitěji se dostáváme
k jeho definici. Již několik desetiletí platí, že „pojem
mezinárodní terorismus nebyl
dosud definován v žádném mezinárodněprávním dokumentu ani žádným
z orgánů
Organizace spojených národů či mezinárodní vládní organizace“1.
I když dosud
absentuje v prostoru mezinárodního práva jakákoli legální
definice, existuje množství
definic doktrinárních. Není důvod nesouhlasit s A. Schmidem a A.
Jongmanem, kteří
uvádějí, že „v úsilí vymezit terorismus vypsali autoři téměř
tolik inkoustu, kolik aktéři
terorismu prolili krve“2. Jen pro představu není od věci uvést,
že již v roce 1983
existovalo v akademické obci více než 100 různých definic
terorismu.
Pravděpodobně k prvnímu pokusu o oficiální definici došlo v roce
1937 při příležitosti
jednání Společnosti národů o Úmluvě o prevenci a potlačování
mezinárodního
terorismu. Úmluva byla sice podepsána 24 státy, ale ratifikovala
ji pouze Indie. Jedním
z důvodů neúspěchu Úmluvy byla také neúměrně široká definice
terorismu, na níž byla
Úmluva postavena. „Za terorismus byly považovány kriminální činy
namířené proti
státu, jejichž cílem je vyvolání teroru u určitých osob, skupin
osob či veřejnosti“3. Od
této doby již uplynulo mnoho vody, uspořádání světa se značně
změnilo, ale problémy
sjednotit názory států a odborníků přetrvávají. Jedním ze
zásadních je jiná koncepce
posuzování terorismu ze strany tzv. „bohatého severu“ (tj.
průmyslově rozvinutých
států) a „chudého jihu“ (tj. zemí třetího světa). Státy třetího
světa prosazují zapracovat
do koncepce terorismu odlišení terorismu od boje za národní
osvobození a nezávislost,
přičemž jejich hlavní argument zní, že terorismus sleduje zcela
odlišné cíle.
1 David,V., Malacka, M. Fenomén mezinárodního terorismu. Praha:
Linde, 2005, s. 15. 2 Souleimanov, E. a kol. Terorismus – válka
proti státu. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 37. 3 Waisová, Š.
Současné otázky mezinárodní bezpečnosti. Plzeň: Vydavatelství a
nakladatelství Aleš
Čeněk, 2003, s. 135.
-
8
S takovouto argumentací průmyslově vyspělé státy nesouhlasí a
namítají, že charakter
terorismu by neměl být posuzován podle jeho cíle, ale podle
použitých prostředků boje.
Dalším důvodem různorodosti definic terorismu je opodstatněný
názor některých
odborníků, kteří tvrdí, že v posledním desetiletí se již
nesetkáváme s jedním jasně
vymezeným typem terorismu, ale spíše s mnoha různými.
Je samozřejmé, že definice terorismu nevyžaduje souhlas
teroristických organizací. Do
budoucna však bude nesporně lehčí vycházet i z požadavků a
pohledu těchto
organizací a jejich podporovatelů na tento fenomén, neboť mnoho
z nich při své
národně osvobozenecké činnosti vykonává i činnost teroristickou.
Odlišit tyto dva
fenomény je věc značně obtížná, a pokud by se podařila, byť i s
pomocí lidí stojících
na druhé straně zákona, došlo by k jednoznačnému posunu směrem k
spravedlivému
rozlišení eventuálních trestů, které dosud neexistuje.
Některé používané definice
Americká FBI hovoří o terorismu jako o „nezákonném užití síly či
násilí vůči osobám či
majetku s cílem zastrašit či přinutit vládu, civilní
obyvatelstvo či jeho část k podpoře
politických či společenských cílů“4.
Blackův právnický slovník popisuje akt terorismu jako činnost,
„která s sebou nese
násilný akt nebo akt nebezpečný lidskému životu, to jest
porušení trestních zákonů
Spojených států (US) nebo jakéhokoli státu nebo který by byl
porušením, kdyby byl
spáchán v rámci jurisdikce Spojených států nebo jakéhokoli státu
(US) a jeví se, že by
byl zamýšlen aby a) zastrašil nebo nutil civilní obyvatelstvo;
b) ovlivnil politiku vlády
zastrašováním a nucením nebo c) ovlivnil chování vlády vraždou
nebo únosem“5.
Podle encyklopedie Dějiny 20. století můžeme za terorismus
považovat „systematické
páchání násilí k vyvolání strachu, umožňujícího dosažení
politických cílů“6.
BIS považuje za terorismus „předem připravené a promyšlené
násilí, směřované proti
nezúčastněným osobám, jehož smyslem je vyvolat strach jako
prostředek k dosažení s
splnění politických, náboženských nebo ideologických požadavků a
cílů“7.
4 Dostupné z www.state.gov/s/ct/rls/fs/08/103392.htm. 5 Black,
C. H., Nolan J. R., Nolan-Haley M. J. Blackův právnický slovník.
Praha: Victoria Publishing,
1993, s. 1345. 6 Fillipi-Codaccioni M. A., Dějiny 20. století.
Praha: Mladá Fronta, 1994, s.343. 7 Dostupné z
http://www.bis.cz/terorismus.html.
-
9
2.2 Historie terorismu
Podobně jako existuje více definic terorismu, tak existuje i
více pohledů na dělení
historických etap vývoje terorismu. Obecně můžeme říci, že
zkoumání historie
terorismu je věcí nelehkou a ve většině případů subjektivní.
Velmi uznávanou a rozšířenou klasifikací v této oblasti je
klasifikace J. Šedivého, který
provedl členění do tří základních fází, přičemž společným znakem
při zkoumání bylo
„přesvědčování prostřednictvím strachu“. První fází je fáze
prehistorická, kam zařazuje
již vraždy tyranů v antickém Řecku a Římě, akce židovských
Zélotů v Palestině na
počátku našeho letopočtu či islámských hašašínů v období
křižáckých výprav. Druhou
fázi představuje anarchistické, nacionalistické či nihilistické
násilí, které se projevovalo
především na konci 19. století. Jde o dobu atentátů na
nejvýznamnější představitele té
doby. Šlo o etablování individuálních teroristů a malých
teroristických skupin, které si
daly za cíl změnit režim pomocí atentátů. V průběhu 20. let
došlo k vraždě ruského
cara Alexandra II, amerického prezidenta McKinleyho,
francouzského prezidenta
Carnota, rakouské císařovny Alžběty, italského krále Umberta I.
Druhá etapa je
zakončena asi nejvýznamnějším atentátem své doby a sice
sarajevským atentátem na
arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este. Do třetí, tzv.
studenoválečné fáze vstupuje
terorismus po druhé světové válce v souvislosti s dekolonizací
a
národněosvobozeneckým bojem v Africe, Středním východě a Jižní
Americe.
Z důvodu obrovské pozornosti, která je v poslední době
problematice terorismu
věnována, lze říci, že dané členění je nedostatečné, neboť nám
neposkytuje
podrobnější historický náhled na příčiny vzniku jednotlivých
forem terorismu.
Pro následující rozčlenění etap vývoje terorismu se přidržím
pojetí terorismu dle C.
Carra, který pod pojmem terorismus vnímá „záměrné násilné
působení vůči civilistům
za účelem zničení jejich vůle podporovat vůdce nebo politiku,
jež vykonavatelům
takového násilí nevyhovují“8. Dané pojetí následně umožňuje
doplnit klasifikaci dle
J. Šedivého.
Členění :
1. nacionalistická etapa – od počátku 18. století do roku
1913
2. etapa válek – v letech 1914 – 1945
3. etapa studené války – od roku 1946 – 1989
8 Carr, C. Dějiny terorismu. Kořeny války proti civilistům.
Praha: Práh, 2002, s. 10.
-
10
4. etapa současná – od roku 1990
Ad 1)
Charakteristickým rysem první fáze vývoje je, jak již název
napovídá, nacionalistické
cítění aktérů. V praxi to znamená, že vznikají různé tajné
skupiny a sekty, ale též se
vynořují osamělí fanatikové, mstitelé a političtí bandité. Jako
příklad můžeme uvést
indické „škrtiče bohyně Kálí“ nebo italské „karbonáře“.
„Mezi násilí s teroristickými aspekty v období nacionalistické
etapy je možno řadit
rozsáhlé násilné útoky zaměřené proti civilnímu obyvatelstvu,
které byly počátkem 18.
století jako důsledky rusko-turecké války vedené na Balkáně“9.
Charakteristickým
znakem konce této války bylo postupné ztrácení území ze strany
Turecka a naopak
získávání ze strany Ruska. Následkem tohoto vývoje bylo, že
Turci se s ubývajícím
územím soustředili spíše na terorizování obyvatel svých
zbývajících evropských
provincií než na vlastní boj. Jejich chování však jen roztočilo
spirálu akcí a odvet ze
strany místního obyvatelstva, kterážto v podobě konfliktu
křesťanů a muslimů trvá
v oblasti Balkánu dodnes.
Nejen na evropském kontinentu, ale také v Americe můžeme
pozorovat prvky
teroristického chování, které se projevovaly v období
kolonizace. Po dobu několika
staletí podněcovaly akty krutosti jedné strany odvetný teror
strany druhé. Vztahy,
utvářející se mezi stále nově a nově příchozími osadníky a
původním indiánským
obyvatelstvem, přerostly postupně ve vzájemné terorizování.
Bitvy nebyly ukončeny
normální porážkou nepřítele, ale často jeho systematickým
zmasakrováním.
Skutečný nacionalismus jakožto politická veličina začal nabírat
dech až v průběhu 19.
století, kdy si lidé začínají stále více uvědomovat svoji
příslušnost k určité národnostní
entitě, která je oprávněna vybírat si své vůdce a vytvářet své
vlastní zákony. Postupně
začíná docházet k různým projevům mezinárodního politického
násilí, v němž mnozí
historikové vidí základ pro dnešní pohled na přístup k
terorismu. Pachatelé tohoto
násilí bývají hromadně nazýváni „anarchisty“. Tito k prosazení
svých ideálů využívali
nejrůznějších prostředků od individuálních vražd počínaje po
různé formy bombových
atentátů na vojenské jednotky, policisty a soukromé ostrahy
podniků konče. Hlavním
důvodem anarchistů byl boj proti rozevírajícím se nůžkám
bohatství, kdy v důsledku
průmyslové revoluce bohatší bohatli a chudí se stávali ještě
chudšími. Konečným cílem
9 Foltin, P., Řehák, D. Historický vývoj terorismu. Obrana a
Strategie. 2006, č.1, s. 48.
-
11
anarchistů bylo vyvolat všeobecné mezinárodní povstání dělníků a
zničit vládní útlak
zrušením samotných vlád.
Ad 2)
Druhé období je z hlediska vyhledávání a hodnocení prvků
terorismu asi tím zdaleka
nejsložitějším, neboť se nacházíme v době prakticky
permanentního válečného
konfliktu celosvětového významu.
Významnou skutečností typickou pro období válek je fakt, že
většina násilí páchaného
na civilním obyvatelstvu byla provedena ve vyhlášených
otevřených konfliktech,
zatímco terorismus neobsahuje žádná otevřená nepřátelství. Z
uvedeného vyplývá, že
jako projevy terorismu zde musíme chápat násilí, které bylo
pácháno s cílem donutit
protivníka, aby se nám podřídil. Docházelo zde často k situacím,
které byly ve velkém
rozporu s ustanoveními Ženevských konvencí, tzn. že se vůdcové
znepřátelených
stran dostávali až na samou hranu totální války, někdy až za ni.
Odstrašujícím
případem budiž německý holocaust v průběhu druhé světové války,
který zaplatilo
životem více než 6 milionů nevinných lidí.
Ve válečném konfliktu přestávaly být rozlišovány vojenské a
civilní cíle, přičemž toto
platilo pro obě strany konfliktu. Bezesporu největším
scénáristou druhé světové války
byl říšský vůdce Adolf Hitler. Byl to právě on, kdo používal
války nikoli jen proti armádě
ale také proti civilnímu obyvatelstvu. Stalo se tak v době tzv.
Fall Grün neboli
přepadení Polska a ve zdokonalené podobě následně při tažení
proti SSSR. Abychom
však nebyli nespravedliví, tak podobnou taktiku použil také
sovětský vůdce Josif Stalin.
Některé prvky terorismu se objevovaly i na straně spojeneckých
armád. Dokladem
může být svržení zápalných bomb na německé Drážďany v roce 1945
při kterém
zahynulo více než 100000 lidí.
„V těchto souvislostech lze konstatovat, že i stát de facto i de
iure může být i
protagonistou válečných podob terorismu“10.
Ad 3)
Již několik málo let po skončení druhé světové války se svět
začíná učit novému
pojmu, jenž bude alfou a omegou po několik následujících
desetiletí. Jde o sousloví
„studená válka“, které přesně charakterizuje stav a náladu ve
vyspělém světě po
10 Foltin, P., Řehák, D. Historický vývoj terorismu. Obrana a
Strategie. 2006, č.1, s. 51.
-
12
největším konfliktu v dějinách a v očekávání dalšího, v němž již
měly hrát prim jaderné
zbraně. Z pohledu mezinárodního terorismu dochází k masivnímu
nárůstu jeho
projevů, který byl ukončen až s pádem Berlínské zdi, rozpadem
SSSR a rozpuštěním
Varšavské smlouvy. I když fakticky k žádnému vojenskému
konfliktu nikdy nedošlo,
pouze ono očekávání stačilo k tomu, aby se rozdmýchala nová vlna
terorismu, která
souvisela především s účastí jednotlivých aktérů studené války v
lokálních
konfliktech11. I přesto, nebo právě proto, že nešlo o vyhlášený
konflikt, docházelo
k nárůstu teroristických činů, které byly podporovány oběma
znesvářenými bloky.
Konec 60. a počátek 70. let se nesl v duchu vražd policistů,
soudců, jejichž náplní bylo
vyšetřování terorismu, později se do hledáčku teroristů dostali
i politici a zahraniční
diplomaté. V polovině 70. let se útočníci přeorientovali na
velké průmyslové firmy a
jejich představitele a koncem 70. let se hlavním terčem stala
dopravní letadla, vlaky,
letiště a nádraží. K atentátům se téměř vždy přihlásila některá
z mezinárodních
teroristických organizací.
Jeden z nejvýznamnějších lokálních konfliktů této doby
představuje válka ve Vietnamu.
Je rovněž mimo vší pochybnost, že v této válce byly použity ze
strany Spojených států
amerických určité teroristické techniky boje. „Jde především o
kobercové
bombardování Severního Vietnamu a soustavné používání napalmu v
celé oblasti,
tajné bombardování a vpády do Kambodži, záchvaty uraženosti
ovlivněné plány
Henryho Kissingera a Richarda Nixona, známý program vražd CIA
Phoeni, jehož
skutečný účel, cíl a počet obětí pravděpodobně nebude nikdy
znám; všechno toto a
mnohé další patřilo k taktice určené ke zlomení vůle Vietnamců v
boji“12.
Počátek 80. let se nesl v duchu sebevražedných útoků teroristů,
které jsou typické
vysokými cíli, ochotou k sebeobětování, snahou dosáhnout
hromadného ničivého
účinku a specifickou organizací. Nejčastějšími aktéry jsou
skupiny, jejichž území je již
dlouhou dobu v područí někoho jiného a v nichž stále více bují
pocit křivdy a bezpráví.
Typickým příkladem takto zasaženého území je území Palestiny
potažmo židovského
státu Izrael. První teroristické sebevražedné útoky se zde
objevují bezprostředně po
vpádu izraelské armády do Libanonu v roce 1982. Byly prováděny
pomocí nákladních
automobilů, které byly až po okraj napěchovány výbušninami a
explodovaly především
11 Pro lepší představu o velikosti oné nové vlny terorismu
uvádím, že v letech 1968-1978 došlo jen na území západní Evropy k
757 projevům mezinárodního terorismu, přičemž více než polovina z
nich (konkrétně 478) připadá na Itálii, Francii, Velkou Británii a
Spolkovou republiku Německo. Více viz Bonanate, L. Mezinárodní
terorismus. Přeložil Hajný, J. Praha: Columbus, 1994, s. 13.
12 Carr, C. Dějiny terorismu. Kořeny války proti civilistům.
Praha: Práh, 2002, s. 134.
-
13
před vojenskými objekty nepřítele. Prvním cílem se stalo
izraelské velvyslanectví
v libanonském městě Súru. Teroristé pocházeli především z
šiitské organizace
Hizballáh, o výzbroj se většinou postaral Írán.
Ad 4)
Poslední etapou, která pokračuje až do současnosti, je etapa,
která bývá někdy
zkráceně nazývána etapou studeného míru. Tento pojem je zvolen
záměrně, neboť i
když studená válka oficiálně skončila, navazující období je
provázeno neustálým
napětím, které se neustále stupňovalo s pravděpodobným
dosavadním vrcholem
spatřovaným v útocích na World Trade Centre 11. 9. 200113.
Terorismus tak dospěl do dalšího, nemůžeme však říci posledního
stádia, neboť jeho
historické nuance jsou obrovské. Dle M. Brzybohatého došlo ke
změně především
v motivaci terorismu. Ideologicky motivovaný terorismus ustupuje
do pozadí a na jeho
místo se postupně staví terorismus náboženský a nacionalistický,
což logicky s sebou
nese změnu teroristických cílů, metod a využívaných prostředků.
Pozornost se tak
začíná stáčet především k projevům nábožensko-politického
terorismu,
ultrapravicového terorismu a samozřejmě tzv.
superterorismu14.
Jedním z dalších rysů terorismu na přelomu tisíciletí je jeho
zapojení v rámci
separatistických konfliktů, které vzplanuly po celé planetě a
jejichž doprovodným jevem
se stal tzv. separatistický terorismus.
Od počátku 21. století je možné mezinárodní terorismus řadit do
skupiny tzv.
asymetrických hrozeb, jež jsou charakterizovány velkými rozdíly
mezi aktéry konfliktu,
spočívajícími především v dimenzi kvantitativní, technologické,
organizační a
společenské. Jeden z aktérů je natolik silný, že prakticky nemá
srovnatelného
protivníka. Tato skutečnost následně vede slabší stranu k tomu,
aby začala využívat
různé nestandardní postupy v boji. Tyto nestandardní postupy
směřují především
k vyhnutí se přímé konfrontaci a k obrácení potencionálních
nevýhod ve svůj prospěch.
V rámci hledání potencionálních výhod dochází též k postupnému
sbližování mezi
různými teroristickými skupinami.
V neposlední řadě lze zmínit ještě jednu velmi výraznou
odlišnost, která diferencuje
terorismus poslední dekády od všech předchozích etap, a to
nástup moderních vysoce
13 Díky nastolené situaci dochází k mnoha válečným konfliktům po
celém světě, které jsou vedeny ve jménu boje proti terorismu a prim
v nich hrají především Spojené státy americké.
14 Viz kapitola 1.3.
-
14
sofistikovaných technologií především na poli komunikačních a
destruktivních
prostředků.
2.3 Typy terorismu
Jak jsem již nastínil výše, prochází terorismus v průběhu
historického vývoje značnými
obsahovými změnami. Důvody těchto změn spočívají rovnou měrou v
měnících se
socioekonomických podmínkách na jedné straně a v evoluci v
oblasti lidského poznání
a technického pokroku na straně druhé. Tato variabilita však
vytváří mnoho problémů
při snaze určitým způsobem uchopit typologii terorismu. Lze
říci, co odborník, to různý
přívlastek pro jeden a ten samý typ terorismu. Dalším nepřítelem
při utváření
seriózního schématu typů terorismu je čas, neboť jak se praví:
„vývoj nezastavíš“.
Ve svém vlastním dělení se pokusím nejběžněji používané typy
terorismu rozčlenit do
dvou skupin. První z nich bude obsahovat typy terorismu
postavené na ideologických
prostředcích; druhá z nich potom na prostředcích
technických.
Ad A)
I. Mezinárodní terorismus
Typickým znakem mezinárodního terorismu je existence určitého
prvku
internacionalizace, který jej následně odlišuje od podobně
koncipovaného státního
terorismu. „Prvek internacionalizace se může projevovat různými
způsoby: „ratione
personae“ (pachatelé nebo oběti mohou mít státní příslušnost
různých států), „ratione
materie a ratione loci“ (příprava akce, její provedení či
následný útěk se mohou týkat
různých zemí)“. Nelze než souhlasit s A. Sotilem, který říká:
„Aby terorismus byl
mezinárodní, je třeba, aby se cíl, prostředky, terorista, oběť,
účinky, příprava a
spáchání aktů týkaly různých států. Je bezpodmínečně nutné, aby
se jeden z těchto
prvků odlišoval od ostatních“15.
II. Státní terorismus
Není ničím menším než-li určitou formou krutovlády, která
používá různé násilné akty
k dosažení svých politických cílů a k umlčení svých oponentů.
První variantou je, že
ono protiprávní násilí provádí stát sám pomocí různých, většinou
k danému účelu
15 David,V., Malacka, M. Fenomén mezinárodního terorismu. Praha:
Linde, 2005, s. 19.
-
15
vytvořených, státních orgánů. Druhá varianta spočívá v
podněcování jednotlivců, či
skupin jednotlivců, kteří následně onu tzv. špinavou práci
udělají za něj. Třetí způsob
spočívá v následné kontrole cílů, které teroristé vybrali či
způsobů, jakými dané akce
provedli.
„Protože mezi chováním státu a výsledkem teroristické činnosti
je příčinná souvislost,
je akt násilí přičitatelný státu jako subjektu mezinárodního
práva a státu vzniká
mezinárodněprávní odpovědnost se všemi jejími důsledky“16 .
III. Subverzivní (podvratný) terorismus
Je typickou ukázkou boje z období bipolárního konfliktu. Jeho
hlavním úkolem bylo a
můžeme říci, že stále ještě je snaha o diskreditaci protivníkovy
ideologie a rozvrácení
či oslabení jeho politického systému. V současnosti sem můžeme
zařadit i některé
operace islámských fundamentalistů, pro něž je typická
intenzivní zpravodajská
činnost, rozsáhlá infiltrace, různé druhy sabotáží a intenzivní
používání propagandy.
IV. Sociální terorismus
Tento druh terorismu je doménou teroristických organizací,
jejichž ideologické smýšlení
zasahuje především levý okraj pomyslného politického spektra.
Jeho existence vyvěrá
především ze špatné ekonomické situace a z ní vyplývajícího
sociálního napětí.
V. Ekonomický terorismus
Určujícím prvkem je používání ekonomických nástrojů, jakožto
prostředků k oslabení
potenciálního protivníka, jímž můžou být vlády, sociální skupiny
či konkrétní vlády.
Primárním následkem je rozvrat zacílených ekonomických vztahů;
sekundárním
zbídačení cílových skupin obyvatelstva a s tím související
následné oslabení či rozpad
politické moci.
VI. Ekologický terorismus
Typickými znaky je užívání nezákonného násilí, jímž se určité
ekologické organizace
snaží dosáhnout pozitivních cílů ve vztahu k ochraně přírody a
přírodních zdrojů. Jde o
skloubení velkých protikladů, které v sobě tyto organizace
zahrnují. Snaha o ochranu
16 Tamtéž s. 16.
-
16
přírody je velmi záslužná, ale provedení je velmi tristní.
Adresáty těchto akcí jsou
většinou vlády rozvinutých zemí či průmyslové organizace.
VII. Náboženský terorismus
V některých zemích jde o součást oficiální politiky konkrétního
státu. Jde o násilné
prosazování náboženských ideologií. Uplatnění nachází především
v oblastech
Blízkého a Středního východu a také Severního Irska.
Ad B)
I. Narkoterorismus
Narkoterorismus se vyskytuje především v některých zemích
Latinské Ameriky, kde
hraje důležitou úlohu při prosazování zájmů místní narkomafie.
Její akce ohrožují
stabilitu celého regionu, neboť disponuje obrovskými prostředky,
díky nimž si může
dovolit vydržovat soukromé armády, které si ve výcviku a
vybavení v ničem nezadají
s regulérními armádami zdejších států, ba dokonce je častokrát v
mnohém předčí. Své
finanční zdroje čerpá z prodeje drog, především koky (a následně
kokainu), jejíž
plantáže jsou výhradním pěstitelským artiklem na územích, která
jsou pod její
kontrolou.
II. Konvenční (klasický) terorismus
Dnes již historický typ terorismu, který však přetrvává až do
současnosti. Pojem
klasický v době 21. století znamená využívající konvenční
prostředky k prosazení
svých ideálů. Za tyto prostředky můžeme např. považovat
výbušniny, střelné zbraně,
hořlaviny, ale také klasické násilné metody, ke kterým
bezpochyby patří atentáty,
únosy nebo držení rukojmí.
III. Nekonvenční terorismus
V současné době dochází k překotnému vývoji kvalit terorismu.
Charakteristickým
rysem je především odklon od zažitých konvenčních prostředků k
novým formám,
jejichž nebezpečnost pro světovou společnost je o několik řádů
vyšší, což je
způsobeno především možností zneužití zbraní, jejichž
kvalitativní výše přesahuje
všechny dosud známé. Z těchto důvodů se domnívám, že je nutné
tento typ terorismu
blíže charakterizovat.
-
17
Čelnými formami této nové vlny terorismu jsou především:
� Superterorismus
� Informační terorismus
� Psychologický terorismus
� Superterorismus
Hlavními složkami superterorismu jsou jaderný, radiologický,
chemický a biologický
terorismus. Je nutné podotknout, že všechny výše uvedené typy
terorismu jsou obvykle
laickou veřejností spojovány se zneužitím zbraní hromadného
ničení (ZHN). Veřejnost
sem obvykle řadí prostředky, které byly původně vyvinuty ryze
pro vojenské účely a
jako takové byly díky své účinnosti zařazeny do výzbroje mnohých
teroristických
skupin. Uvedený názor však nemůžeme přijmout jako zcela přesný,
neboť do této
kategorie můžeme zařadit také prostředky, jejichž využití ve
vojenských kruzích nemá
reálné opodstatnění, a tudíž je nutné chápat zbraně hromadného
ničení mnohem
komplexněji.
a) Jaderné zbraně
Jaderné zbraně jsou zbraně hromadného ničení, jejichž ničivé
působení je dáno
obrovskou energií, jež se uvolňuje při jaderném výbuchu.
Základním prvkem
každého jaderného výbuchu je jaderná reakce radioaktivního
materiálu. Z hlediska
principu je můžeme dělit na štěpné jaderné zbraně a
termonukleární jaderné
zbraně. Jejich kombinací vznikají jaderné zbraně se specificky
zvolenými
vlastnostmi17. Z hlediska technologického se tento zbraňový
systém skládá obvykle
ze dvou částí, přičemž první tvoří samotná jaderná náplň a
druhou určitý typ
nosiče, který je schopen dopravit jadernou zbraň na požadované
místo.
Samozřejmě vše na světě má své pro a proti. V případě jaderných
zbraní ono proti
představuje především obrovskou technologickou náročnost,
vysokou úroveň
znalostí z daného oboru a především značnou finanční náročnost
veškerých
17 „Štěpná jaderná zbraň musí obsahovat nadkritické množství
štěpných látek, obvykle vysoce obohaceného uranu 235 nebo plutonia
239. Do okamžiku roznětu zbraně musí být její náplň podkritická. K
dosažení nadkritického stavu jsou používána dvě základní
konstrukčně-technická uspořádání – implozivní a hlavňové. V
implozivním uspořádání dochází výbuchem vysoce účinných klasických
výbušnin, obklopujících podkritickou štěpnou náplň k jejímu
rovnoměrnému stlačení (implozi), čímž tato přejde do nadkritického
stavu. V hlavňovém uspořádání roznětu jaderné zbraně jsou dva nebo
více kusů podkritického množství štěpného materiálu vstřeleny
explozí klasické výbušniny vůči sobě uvnitř zařízení, tvarem
připomínající uzavřenou dělovou hlaveň.
Termonukleární jaderná zbraň využívá k uvolnění energie principu
jaderné syntézy. Jaderná syntéza je proces, při němž atomová jádra
lehkých prvků spojují a tvoří jádro těžšího prvku. Pro iniciaci
jaderné syntézy se využívá štěpné řetězové reakce“. Více viz
Středa, L. Technické aspekty soudobého terorismu. Praha: Informační
středisko pro otázky boje proti terorismu, 2005, s. 8–9.
-
18
operací. Z těchto důvodů je takovýto způsob teroristického útoku
v současné době
nejméně pravděpodobný.
Z důvodu obrovského ničivého potenciálu je problematika
jaderných zbraní
upravena několika mezinárodními smlouvami: První důležitou
smlouvou je tzv. NPT
(Nuclear Non-Proliferation Treaty), jež byla podepsána již v
roce 1968 a dnes má
již 191 signatářů. Hlavními myšlenkami této smlouvy jsou
nerozšiřování, odzbrojení
a využití jaderné energie pro mírové účely. Ukazuje se, že
hlavním nedostatkem
NPT je její omezená účinnost. Druhou neméně významnou smlouvou
je tzv. CTBT
(Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty), jež byla podepsána v
roce 1996 a svým
obsahem navazuje na podobnou smlouvu PTBT (Partial Test Ban
Treaty) z roku
1963. Jejím hlavním mottem je zabránit signatářům provádět
pokusné jaderné
výbuchy (na rozdíl od původní smlouvy) kdekoliv na světě.
Hlavním problémem
zůstává, že ji dosud nepodepsali či neratifikovali někteří
významní hráči ve
světovém jaderném ringu.
b) Radiologické zbraně
Radiologickými zbraněmi jsou zbraně, které využívají škodlivé
účinky ionizujícího
záření. Charakteristickým prvkem těchto druhů zbraní je jejich
jednoduchost, což
sice na jednu stranu snižuje jejich účinnost, ale na druhou
stranu zvyšuje jejich
dostupnost. Jejich výroba a použití nejsou ošetřeny žádnou
dohodou a z
vojenského hlediska prakticky postrádají význam. Z hlediska
použité technologie se
jedná většinou o tzv. špinavé bomby, jež se skládají z běžné
konvenční trhaviny
(velmi populární je např. český semtex), kterážto funguje jako
iniciátor a určitého
množství radiologického materiálu. Výraznou pomoc při kontrole
nezbytné
k předcházení a odhalování krádeží takového materiálu poskytuje
Mezinárodní
agentura pro atomovou energii (IAEA). V roce 1979 byla pro účely
zacházení
s jadernými materiály uzavřena Úmluva o fyzické ochraně
jaderných materiálů (více
viz níže). Po 11. září 2001 schválila IAEA Akční plán pro boj s
jaderným terorismem
k fyzické ochraně jaderných zařízení.
V roce 1998 byl funkční radiologický systém nalezen v jednom z
moskevských
parků, kde byl podle ruských vládních zdrojů nastražen
čečenskými teroristy. K
iniciaci naštěstí nedošlo.
c) Chemické zbraně
Přímé použití chemických zbraní spolu se zneužitím běžně
průmyslově vyráběných
toxických chemikálií a útokem na chemická zařízení představuje
tři pilíře
-
19
chemického terorismu. Dle Úmluvy o zákazu vývoje, výroby,
hromadění zásob a
použití chemických zbraní a o jejich zničení (přijaté roku 1993)
se chemickými
zbraněmi rozumějí: „toxické chemické látky a jejich prekursory s
výjimkou těch,
které jsou určeny pro účely nezakázané…“ (čl. II odst. 1 písm.
a)); „munice a
prostředky speciálně určené k usmrcení nebo způsobení jiné újmy
na zdraví
prostřednictvím toxických vlastností toxických chemických
látek…, které by se
uvolnily v důsledku použití této munice a prostředků“ (písm.
b)); „a libovolné
zařízení speciálně určené k přímému použití v návaznosti na
použití munice a
prostředků uvedených pod písmenem b“ (písm. c))18. Chemické
látky se mohou
vyskytovat ve všech třech skupenstvích. Řadíme sem např. fosgen,
kyanovodík,
yperit, tabun, sarin, látku VX a další. Jejich využití není
limitováno pouze na lidské
organismy, ale také na ničení vegetace, zvířat či jiných
přírodních zdrojů, které jsou
v dané oblasti nezbytné pro fungující život tamější lidské
populace. Nejrozsáhlejším
chemickým útokem, který byl dosud proveden je útok japonské
sekty Óm šinrikjó.
Došlo k němu dne 20. března 1995 ráno v tokijském metru, kdy
příslušníci sekty
použili celkově asi 7,5 litru 30 % sarinu. 12 lidí zemřelo a
dalších 5500 bylo plynem
zasaženo. Velká část zasažených měla příznaky těžké otravy.
Situace byla natolik
vážná, že kromě policejních jednotek, záchranářů a zdravotníků
musela být
povolána též chemická jednotka japonské armády.
d) Biologické zbraně
Biologické zbraně bývají často označovány jako „jaderné zbraně
chudých“. Ač to
zní velmi nepravděpodobně, je ono pojmenování naprosto trefné,
neboť dostupnost
biologických zbraní je až neskutečná. Bylo spočítáno, že náklady
na zamoření
jednoho kilometru čtverečního pomocí biologické nákazy činí asi
jeden dolar,
kdežto např. u chemických zbraní se ve stejném případě
pohybujeme v řádech
stovek tisíc dolarů19. První stopy použití biologických látek
proti nepříteli byly
zaznamenány již ve Starověku20. Ve dvacátém století byly tyto
látky použity téměř
ve všech válečných konfliktech, i když ve velmi omezeném
množství. Z druhé
18 Bílková, V. Vybrané právní otázky prevence a represe
chemického terorismu. Trestněprávní revue, 2005, č. 5, s. 123.
Mimo výše uvedené Úmluvy upravuje problematiku chemických zbraní
ještě Úmluva o potlačování teroristických bombových útoků, jež byla
přijata na půdě OSN v roce 1997.
19 V teorii se jako biologické zbraně označují choroboplodné
organismy (někdy i jejich jedovaté produkty), jež jsou schopné
vyvolat masové infekční onemocnění nebo otravu lidí, popř. zvířat
nebo rostlin. Jestliže mají být pro lidskou populaci nebezpečné,
musí mít schopnost pronikat do lidského organismu, tam se množit a
popřípadě se šířit i na další osoby. Dalšími požadavky jsou snadná
dostupnost, levná výroba, bezpečné skladování a šíření.
20 Již v šestém století před naším letopočtem nechal athénský
vůdce Solón otrávit nepřátelské studny při obléhání Krissy.
-
20
světové války zde můžeme zmínit taktické použití morem
nakažených blech
v Mandžusku, jež byly použity japonskými jednotkami vůči
tamějším čínským
vesnicím. Hlavní rozvoj je však datován až do období tzv.
bipolarismu, kdy
především Sovětský svaz vyvíjel obrovské množství virů a
bakterií. Toto množství
mohlo za optimálních podmínek ne jednou, ale několikrát zabít
celou světovou
populaci. Ve speciálních laboratořích byly produkovány tuny
geneticky
vyšlechtěných nemocí, jako je mor, pravé neštovice, tularemie,
ebola, antrax, žlutá
zimnice a mnohých jiných. Účinnost těchto látek je závislá
především na jejich
patogenitě, vnějších a vnitřních podmínkách a především na
schopnosti množení
se na napadeném organismu21. Již v roce 1972 byla přijata Úmluva
o zákazu
vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických a toxických
zbraní a o jejich
zničení. Přes všechna pozitiva, jež přinesla, nedisponuje dodnes
žádným
kontrolním mechanismem.
� Informační terorismus
Pokud nahlédneme pod pokličku informačního terorismu, tak
zjistíme, že se sice jedná
o relativně novou formu nekonvenčního terorismu, jehož hrozba
ale strmě stoupá spolu
se světovou globalizací a s rozvojem informačních technologií. Z
pohledu vojensko-
politického bývá považován za důležitou odnož informační války,
neboť na rozdíl od
klasického terorismu využívá k dosažení stejného výsledku mnohem
sofistikovanější
prostředky jako např. digitální informační systémy, sdělovací
prostředky či jejich
jednotlivé komponenty. Prostřednictvím těchto prostředků
dosahuje atmosféry strachu
bez použití násilí proti lidským cílům.
Informační technologie se těší velké oblibě teroristů, neboť jim
umožňují s minimální
dávkou rizika napadnout před zraky veřejnosti informační zdroje
a informační systémy.
Dokonce to došlo již tak daleko, že teroristé plánují své útoky
tak, aby byly zajímavé
pro masmédia a s jejich pomocí, posléze dosahují svých
politických cílů.
Zacílení se na informační systémy se jeví pro teroristy jako
velmi efektivní i po stránce
finančních nákladů na danou akci, neboť s vybavením, jehož
hodnota se řádově
21 Asi nejvíce „populární“ nemocí, na jejímž využití se v SSSR
pracovalo, byl mor. Způsobuje jej bakterie Yersinia pestis, jež
způsobuje dva druhy moru a sice dýmějový a plicní. Výhodou moru je,
že se výborně šíří vzduchem a bez antibiotik způsobuje téměř
stoprocentní úmrtnost. Pokud je však včas zachycen, lze jej úspěšně
léčit. Je pochopitelné, že s tímto stavem se tamější vojenské kruhy
nehodlaly smířit, a proto dostali sovětští vědci jednoznačné zadání
vytvořit účinnější formu moru. Následné úsilí vědců bylo korunováno
úspěchem, neboť se jim podařilo vytvořit tzv. supermor, tj. formu
moru, jež je odolná vůči všem známým léčivům. Vpravdě děsivá
představa.
-
21
pohybuje v tisících dolarů, jsou schopni napáchat mnohamilionové
či dokonce
miliardové škody (v dolarech)22. Svým jednáním mohou dosáhnout
kolapsu obrovských
mocenských, finančních nebo průmyslových struktur, což je
samozřejmě jejich cílem.
Pokud mluvíme o výše uvedené oblasti terorismu, nelze se
nezmínit o jeho
nejnovějším druhu, který v sobě skrývá obrovský potenciál, a to
o kyberterorismu.
Oficiální definice kyberterorismu vyřčená D. E. Denningem zní
následovně:
„Kyberterorismus je konvergencí terorismu a kyberprostoru obecně
chápaný jako
nezákonný útok nebo nebezpečí útoku proti počítačům, počítačovým
sítím a
informacím v nich skladovaným v případě, že útok je konán za
účelem zastrašit nebo
donutit vládu nebo obyvatele k podporování sociálních nebo
politických cílů“23. Ač se to
tak na první pohled nezdá, je výše uvedená definice značně
zavádějící, neboť chápe
jako akty kyberterorismu akty, které jsou zaměřeny proti tzv.
kritické infrastruktuře
s cílem dosáhnout informační nadvlády. Opak je však pravdou,
neboť většina útoků,
která se na internetu odehrává, je směřována vůči funkci určité
služby, nikoliv vůči
nějaké konkrétní firmě či vládě.
Kyberterorismus můžeme dle jeho působení rozdělit do dvou směrů,
přičemž první
z nich je čistě propagandistický a charakterizuje ho negativní
či odmítavá reakce na
národní či mezinárodní politickou situaci. Druhý, mnohem
závažnější, spočívá
v přímém napadání konkrétních sítí a likvidaci síťových služeb.
Ve své snaze sice
útočník zlikviduje i svůj operační prostor, avšak i přes toto
negativum dosáhne svého
hlavního cíle, jímž je nadvláda nad cíleným kyberprostorem.
Protivník bude zmaten a
dezorientován, což ho učiní ještě zranitelnějším vůči dalším
útokům.
Teroristé využívají informační sítě na několika úrovních:
První úrovní je tzv. vnitřní řízení, kdy teroristická skupina
využívá informační
technologie pouze k řízení svých lidských zdrojů, které má
rozptýleny po celém světě.
Hojně využívaná je metoda tzv. steganografie (ukrývání textu do
obrázků) sloužící
k předávání úkolů mezi jednotlivými částmi teroristické
organizace.
Druhou úroveň představuje tzv. lokální kyberútok, jenž spočívá v
zaměření se na
konkrétní službu či technologii. Úroveň nebezpečnosti je velmi
rozdílná a záleží na
22 Říká se, že stovka specialistů za třicet milionů dolarů
poškodí americkou infrastrukturu tak, že si její plná obnova může
vyžádat roky.
23 Janoušek, M. Kyberterorismus: terorismus informační
společnosti. Obrana a strategie, 2006, č. 2, s. 60.
-
22
mnoha faktorech. Jedním z nejdůležitějších je množství
internetových specialistů
v řadách skupiny, kteří mají potřebné zkušenosti a znalosti z
oblasti bezpečnosti
počítačových sítí.
Třetí a nejnebezpečnější úroveň představuje tzv. souběžný útok,
jehož cílem je
napadnout protivníka souběžně na několika úrovních. Kyberútok
zde hraje pouze roli
podpůrnou a je pouze jakousi přípravou k dezorientaci a
likvidaci protivníka, kterou ve
stejném čase uskuteční jiní.
Programové prostředky využívané při těchto útocích se nazývají
termínem „malware“.
Malware se dále dělí na počítačové viry, trojské koně, adware a
spyware.
� Adware – speciální programové vybavení sloužící k podpoře
úmyslného získání
a odposlechu informací z jednotlivých koncových stanic
počítačové sítě (např.
odposlech přihlašovacích údajů k různým internetovým službám,
apod.).
� Spyware – speciální softwarové vybavení sloužící k utajenému
odeslání údajů o
uživateli. Metoda vznikla jako podpora cílené reklamy, ale v
současné době již
svou prvotní funkci výrazně překročila.
� Počítačové viry – speciální programové vybavení, které má za
cíl likvidaci
konkrétní služby či funkce jednotlivých prostředků počítačové
sítě.
� Trojské koně – specifická skupina počítačových virů, které se
navenek
prezentují jinou funkcí, než doopravdy realizují. Většinou se
jedná o jakési
ukryté viry, které při splnění konkrétní podmínky (konkrétní
datum, spuštění
konkrétních aplikaci či služeb, apod.) spustí své „skryté“
funkce24.
Mezi nejzásadnější jevy, o jejichž spuštění či vykonání se výše
uvedené programy
snaží, patří krádeže dat a informací, zničení informací,
destabilizace systému či
blokování místa.
Můžeme se ptát, proč se špičkoví odborníci propůjčují k podobným
praktikám.
Odpověď není zdaleka tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.
Pohybuje se mezi
získáním finančního ohodnocení, přes slávu, publicitu a uznání
až po pomstu konkrétní
skupině lidí či instituci.
24 Janoušek, M. Kyberterorismus: terorismus informační
společnosti. Obrana a strategie. 2006, č. 2, s. 62.
-
23
Dle mého názoru stojíme na prahu století, v němž právě
kyberterorismus bude hrát
jednu z nejvýznamnějších rolí, neboť v éře globalizace se na
tomto poli otevírá
teroristům obrovský prostor.
� Psychologický terorismus
Pokud bychom si chtěli definovat psychologický terorismus, tak
lze říci, že jde o
plánované použití propagandy v době míru, jejímž účelem je
především ovlivnění
názorů, emocí, postojů a chování jednotlivců či skupin tak, aby
se svým jednáním
zapojily do ohrožování bezpečnosti a ústavních základů státu.
Psychologický
terorismus má velmi úzkou souvislost s pojmem psychologická
válka. Rozdíl spočívá
v tom, že psychologická válka je vedena v období válečném
(případně předválečném)
a je směřována proti nepřátelskému lidskému potenciálu, u něhož
se snaží dosáhnout
změny názorů, postojů a chování, čímž by došlo k paralyzování
vůle protivníka a
civilního obyvatelstva k boji. Alfou a omegou úspěchu v
psychologické válce či
terorismu je současné vedení informační války či terorismu.
Jedná se o spojené světy,
přičemž jeden bez druhého nemůže fungovat.
Základním prvkem obou výše uvedených institutů je tzv.
psychologická operace
spočívající v uskutečňování určité činnosti zaměřené proti
nepřátelské, neutrální i
přátelské veřejnosti, u níž je snaha dosáhnout změny jejích
postojů a následného
dosažení svých vlastních cílů. Vedení psychologické operace
vyžaduje značné nároky
v oblasti lidských zdrojů. Jedná se především o hluboké
speciální znalosti či zkušenosti
a náročné plánování.
Psychologická operace je tedy založena na cílevědomém využití
již existující, či uměle
vytvořené situace, ve které je cílová skupina (veřejnost)
účelově informována
prostřednictvím sdělovacích prostředků s cílem vyvolat u ní
požadovaný typ chování.
„K tomuto účelu jsou používány tzv. psychologické manipulace,
tzn. účelové postupy,
jejichž cílem je vložení cílevědomě vybraných či upravených
informací do vědomí
člověka či skupiny lidí, s cílem docílit jejich indoktrinaci
(změnu postojů)“25. Základem
úspěšné indoktrinace je vytvoření emocionálně vypjaté situace,
což v oblasti terorismu
znamená rozvinutí frustrace a deprivace, která souvisí s
použitím různých forem násilí.
Lidé jsou v těchto situacích vystaveni extrémnímu tlaku, který
ohrožuje jejich základní
hodnoty, a proto se u nich projevuje zvýšená tendence k
nekritickému přijímání
25 Brzybohatý, M. Současné vývojové trendy terorismu a vybrané
pedagogické problémy výcviku speciálních jednotek. Praha: Policejní
akademie ČR, 2001, s. 19.
-
24
vnějších informací, což u nich následně vyvolá iracionální změnu
chování.
Psychologické manipulace nabývají různých podob a ne vždy jsou
spojeny pouze
s negativními jevy. S pozitivními formami se setkáváme prakticky
denně ve formě
různých reklamních kampaní či setkání s druhými lidmi. Mohou mít
však mnohem
tvrdší a nebezpečnější formy, jež zahrnují např. tzv. vymývání
mozků, které je
s oblibou využíváno různými náboženskými sektami či
zpravodajskými službami.
Základním nástrojem psychologického terorismu (války) je
propaganda. I když se
názory mezi odborníky různí, můžeme říci, že jde o více či méně
sofistikovanou
činnost, která využívá účelově vybraných informací k vyvolání
takových forem chování,
které jsou v zájmu propagandisty. Podle obsahu a pravdivosti
poskytovaných informací
můžeme propagandu dělit na bílou, šedou a černou. Pro úspěšné
vedení propagandy
je typické využívání široké škály masmédií. Propaganda není
ideologií, ale pouze
mocným nástrojem k ovlivňování myslí lidí. Sílu propagandy
můžeme názorně
demonstrovat na příkladech z nedávné minulosti, kdy televizní
záběry a novinové
články dokázaly v relativně krátké době ovlivnit veřejné mínění
v západoevropských
zemích a USA natolik, že je donutily stáhnout vojenské síly z
Libanonu či ze
somálského Mogadiša a přehodnotit jejich vojenské, diplomatické
a politické aktivity
v krizových regionech. Stejné mechanismy můžeme zaznamenat též v
průběhu
současného iráckého konfliktu, kdy ukázky z bojiště, které
přinášejí světová média,
mají velký vliv na volební výsledky v zúčastněných zemích. Na
vlastní kůži to pocítila
např. vládnoucí strana ve Španělsku.
Terorismus propagandu využívá, je s ní bezprostředně spojen a je
na ní existenčně
závislý. Bez nadsázky lze tvrdit, že terorismus bez propagandy
by nebyl terorismem
tak, jak ho dnes známe, neboť jeho hlavní rozměr vytváří právě
propagandistická
kampaň, která se odehrává v různých světových médiích.
Terorismus bez propagandy
by byl jako mlýn bez vody; šlo by pouze o lokální teroristické
útoky, které by neměly
celosvětovou odezvu.
2.4 Motivy teroristických útoků
V nejširším slova smyslu pojem motiv, motivace, vyjadřuje
příčiny určitého konkrétního,
cíleného chování, jež je vedeno k dosažení určitého cíle nebo
uspokojení určité
potřeby. Paleta motivů jedinců, kteří kladou a konstruují
výbušné systémy je velmi
barevná a jen stěží ji lze celou obsáhnout. Předem proto
upozorňuji, že na
-
25
následujícím dělení se sice shoduje více autorů, ale i tak ho
musíme považovat pouze
za orientační.
Ideologie
Jednoznačně se jedná o nejnebezpečnější motivaci teroristických
útoků. Typickým
jevem je velmi široký okruh pachatelů, jejichž politická
orientace zabírá prakticky celé
politické spektrum. Útočníci jsou většinou považováni za
profesionály, kteří se profilují
určitou extrémní politickou, rasovou, etnickou nebo náboženskou
orientací. Útok může
být gestem protestu, může být taktéž zaměřen na likvidaci
politické opozice, nebo jeho
význam má být pouze symbolický. Následky těchto útoků bývají
většinou nejtragičtější.
Experiment
Experimentování je všeobecně nejvíce rozšířeno mezi mladou
populací. Nejinak tomu
bude i v tomto případě. Experiment je rozšířen především mezi
mladými delikventy
toužícími po rozruchu. Jsou to právě oni, kdo je nejvíce zvědav
na funkci a účinek
zařízení, které pro svůj útok sestrojili nebo použili. Tyto
experimentátory většinou
řadíme do kategorie amatérů.
Vandalismus
Podstatou vandalismu je ničení a následné opojení z něho. Vidíme
zde touhu po
všeobecném ničení, jejíž základ můžeme označit až za
patologický. Iniciačními faktory
jsou většinou drogy nebo alkohol. Stejně jako v předešlém
případě můžeme útočníky
opět hledat převážně mezi mladistvými a jejich počínání lze ve
většině případů taktéž
označit jako amatérské.
Zisk
Útoky vedené snahou dosáhnout zisku nebo jiné výhody většinou
souvisí s některou
z forem organizovaného zločinu. Nezřídka je do celé operace
zapojena domácí či
cizojazyčná mafie. Snahou výše uvedených struktur může být
dosažení značných
finančních prostředků vydíráním nebo odstranit konkurenci v
některé z oblastí jejího
zájmu nebo získat co nejvýznamnější postavení na daném
území.
-
26
Afekt
Velmi zřídka se vyskytující motiv, jenž se velmi přibližuje
hranicím psychopatologie.
Typickým startérem podobných jevů je útočníkova neřešitelná
životní situace, pocit
absolutní frustrace, stres atd. V největší míře jde o zklamání v
mezilidských vztazích
především milostného charakteru.
Získat uznání
Snaha získat uznání úzce souvisí s některými dalšími motivačními
faktory. Můžeme ho
směle přirovnat k pyromanii. První způsob spočívá v tom, že
útočník připraví na
vytypovaném místě výbušný systém, který později sám objeví a
očekává projevy slávy,
uznání. Stane se z něj hrdina, kterého jeho jednání zcela
naplňuje. Nebezpečí
podobných postupů spočívá v tom, že nález výbušniny v 99 %
případů vyvolá paniku,
jež vede ke zcela nepředvídatelnému chování přítomných osob.
Druhá, mnohem
nebezpečnější situace nastane v případě, kdy pachatel ve snaze
dosáhnout uznání
provede dobře promyšlený a naplánovaný teroristický čin, jehož
důsledkem jsou
rozsáhlé materiální škody a velké množství lidských obětí.
2.5 Formy teroristických útoků
Bombový útok
Představuje nejběžnější typ teroristického útoku, neboť
materiály pro výrobu
výbušného zařízení jsou snadno dostupné, a jeho použití umožňuje
provést úspěšnou
akci s velmi malou pravděpodobností odhalení. Ze všech
teroristických útoků, které
byly za uplynulých 20 let provedeny, jich plných 70 % spadá
právě na bombové.
Z taktického hlediska je možné dělit bombové útoky do čtyř
kategorií:
� Útoky proti osobám
Nástražné výbušné systému jsou umisťovány do předem vytypovaných
lokalit
s vysokou koncentrací lidí, což zajišťuje v případě výbuchu
zabití a zranění velkého
počtu lidí. Podobný čin vždy otřese velkou částí veřejnosti a
stane se vděčným
tématem pro sdělovací prostředky. Konkrétním uložištěm mohou být
zaparkované
automobily, odpadkové koše, pouliční stánky apod. Zpravidla
bývají odpáleny
v okamžiku, kdy zasáhnou co největší množství účastníků.
-
27
Další způsob je použití bomby vůči konkrétní oběti. Bývají jí
většinou lidé veřejnosti
dobře známí, často zastávající vysoké posty ve vládě, v oblasti
státní správy, průmyslu
či finančnictví.
� Útoky proti symbolickým cílům
Tato forma útoků zaměřena proti cílům symbolizujícím konkrétní
zemi. Síla a míra
ničivých následků není v tomto případě rozhodující. Cíl
teroristické skupiny je zde
jednoznačný; je jím většinou upozornění nebo varování před
mnohem horším útokem.
Skupina se chce svým činem zviditelnit, zvýšit svoji vážnost.
Již samotný fakt, že
provedený útok byl úspěšný, vyvolává značné pozdvižení v
mezinárodním i
vnitrostátním měřítku. Může být, a většinou také je, vykládán
jako urážka státu nebo
národa, jehož se to týká. Učebnicovým příkladem, který je hodno
v této souvislosti
uvést, je útok na WTC v New Yorku; teroristé zasáhli nejen jeden
z nejvýznamnějších
symbolů USA, ale též jeden ze symbolů tzv. bohatého severu. Dalo
by se říci, že šlo o
šestihvězdičkový útok na pomyslné pětihvězdičkové stupnici.
� Útoky proti významným cílům
Jsou vedeny na základě pečlivého plánování a výběru konkrétních
objektů, přičemž
největší důraz není kladen na samotný cíl ataku, ale na
důsledky, které jeho vyřazení
nebo napadení může přinést. Mezi prvními na pomyslném žebříčku
jsou strategická
průmyslová centra, elektrárny, vládní budovy nebo osoby na
klíčových postech. Na
světě existuje několik málo míst, při jejichž tzv. vyřazení z
provozu by došlo k postupné
destrukci světové ekonomiky. Může se jednat o některý ze
strategických průlivů (např.
Sundský průliv, úžina Lombok), jimiž probíhají strategické tepny
pro dopravu surovin
do nejvyspělejších států světa. Jejich zablokování by mělo
nedozírné následky.
I když se budu opakovat, tak i zde musím zmínit teroristický
útok na WTC, který nebyl
veden pouze symbolikou, ale také obrovským významem „dvojčat“ v
ekonomickém
světě.
� Série útoků
Série bombových útoků využívají teroristé především k upozornění
na některé své
speciální cíle, jimiž typicky může být snaha o propuštění svých
uvězněných
spolubojovníků. Je pravděpodobné, že svým počínáním sledují
nejméně dva cíle.
Prvním z nich je skutečná snaha o vyvolání situace, která by
vyústila k propuštění
uvězněných teroristů, druhým upozornit a propagovat tímto
způsobem své cíle a
-
28
ideologie. Série bombových útoků nemusí být bezpodmínečně
prováděna v zemi, na
kterou je zaměřena. Příkladem může být série bombových útoků
provedených v USA
s cílem tzv. „zatlačit“ na propuštění vězněného černošského
vůdce Nelsona Mandely
v JAR.
Zadržení rukojmí, únosy
Velmi elegantní způsob, kdy teroristé mají v rukou prakticky
všechny trumfy. Těmito
trumfy jsou bohužel většinou nezúčastnění civilisté, jichž
teroristé používají jako nástroj
nátlaku na vládu při jednání či k vyvolání jednání.
Profesionální zločinci mohou použít
rukojmí jako svoji pojistku pro zajištění ústupové cesty a
psychicky narušení lidé jako
formu protestu. Velmi častým, ne-li vůbec nejčastějším, důvodem
pro podobné akce je
získání finančních prostředků ve formě výkupného, jež jsou
následně použity
k financování dalších operací.
Naskýtá také jednu z možností pro disidenty nebo zločince, jak
se dostat z dané země
na svobodu. Únosy však provádějí i tzv. „obyčejní lidé“. Jde
např. o zklamané milence,
osoby, jimž bylo při rozvodu odebráno dítě, lidé propuštění ze
zaměstnání atd.
Žhářství
Je nejpopulárnější formou mezi teroristy. Různé zápalné
prostředky jsou teroristou
přinášeny často v krabičce od cigaret nebo v pouzdru na kazetový
magnetofon.
„Pachatel je tak může snadno schovat a přitom i přes nepatrné
rozměry je efekt velmi
výrazný. Stejně jako u bomb jsou prostředky k založení požáru
velmi levné a
jednoduché“26.
Zastrašování a hrozby
Akce využívající násilí nebo destrukcí nejsou zdaleka jedinou
účinnou zbraní teroristů.
Vyhrožování použitím násilí se ukazuje stejně účinné jako násilí
samotné. Záleží pouze
na fantazii teroristů, pro kterou z mnoha možností se v dané
situaci rozhodnou.
Vydírání
Jen málokterá forma terorismu je tak dokonale prorostlá se
světem organizovaného
zločinu jako právě vydírání. Vymáhání peněz se zbraní v ruce
nebo vynucené
26 Chmelík, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty.
Praha: Linde Praha, 2001, s. 29.
-
29
poskytování ochrany, to jsou metody, které jsou velmi oblíbené a
časté při získávání
prostředků ze strany teroristických organizací, ale i
profesionálních zločinců. Linie mezi
těmito dvěma světy je zde narýsována velmi nezřetelně. Často až
po dlouhém
vyšetřování vyjde najevo, zda se jednalo o teroristu s
politickou motivací, nebo o
profesionálního zločince. Velmi často se stává, že mnoho
kriminálních zločinců se stalo
teroristy, ale ještě více teroristů se stalo zločinci.
Jestliže bychom chtěli hovořit o zdrojích těchto prostředků, tak
bychom asi popsali
velké množství papíru, neboť teroristé využívají prakticky
jakýkoli zdroj financí. Může
se jednat např. o proprané dolary z drog, ropy, nebo jiné
komodity; velkým byznysem
jsou taktéž podvody s kreditními kartami a samozřejmě také
krádeže.
Sabotáže a rozvratné operace
Sabotáže a rozvratné akce nemusí být vždy prezentovány jako
teroristické, neboť jejich
zaměření může být různorodé. Samotné provedení podobných akcí
zajišťují většinou
členové spřátelených nebo sympatizujících skupin, jen velmi
zřídka se do nich zapojují
i kmenoví členové teroristické skupiny. Sabotáže jsou zaměřeny i
proti soukromému
majetku s cílem vyvolat strach, nejistotu a kolaps v určitých
klíčových lokalitách.
Rozvratnými operacemi nazýváme soustavné pokusy o narušení a
rozbití stávajícího
společenského systému. Smyslem rozvratných operací je dokázat,
že stávající systém
nefunguje a že je třeba jej změnit.
Vraždy významných osob
Vraždy jsou formou násilí, která není pro teroristy zcela
typická, ale pokud je použita,
pak se stává v jejich rukou zbraní velmi účinnou. Oběti se
většinou rekrutují z řad osob
zastávajících významné společenské postavení. „Podmínkou je, aby
potencionální
oběti byly dostatečně známé, což v případě jejich napadení
zajistí širokou publicitu a
pozornost veřejnosti“27. Z hlediska technického hovoříme o dvou
variantách útoku,
přičemž rozhodujícím kritériem pro jejich odlišení je
vzdálenost, na kterou byl útok
veden.
Za krátkou vzdálenost je považována vzdálenost 6 až 8 metrů,
přičemž pro tento útok
není třeba ze strany útočníka žádná mimořádná dovednost, neboť
se používá krátkých
27 Brzybohatý, M. Terorismus I. Praha: Police History, 1999, s.
40.
-
30
palných i chladných zbraní. Je využíváno momentu překvapení,
přičemž možnosti
úniku jsou minimální.
Naproti tomu útok na dlouhou vzdálenost obnáší mnohem náročnější
přípravu
spočívající v opatření potřebných zbraní či zbraňových systémů,
které jsou dostatečně
výkonné pro danou akci. Každému útoku předchází velmi rozsáhlá
zpravodajská
činnost.
-
31
3 Financování terorismu
Problematika financování terorismu je jednou z nejzásadnějších
problematik týkajících
se terorismu vůbec. Jak se říká: „peníze hýbou světem“, což v
případě terorismu platí
dvojnásob. Veškeré aktivity počínaje dopravou osob na místo
teroristického útoku, přes
zajištění stravy, ubytování až třeba po získání zbraní nebo
surovin na jejich výrobu; to
vše stojí určité finanční prostředky, které je nutno zajistit,
získat, ukrást…
V následujících řádcích se proto alespoň trochu pokusím nastínit
danou problematiku;
předesílám, že výčet finančních zdrojů terorismu bude pouze
příkladný, neboť materie
je značně obsáhlá.
3.1 Finanční zdroje terorismu
Peněžní příspěvky od imigrantů
Důležitou položkou na seznamu příjmů nejrůznějších
teroristických organizací tvoří
příspěvky krajanů žijících v zahraničí, jež jsou zasílány buď
přímo na účet organizace
nebo ad hoc instituci, jež byla pro daný účel vytvořena. Asi
nejdále se v tomto směru
dostala OOP, jež uvalila na příjmy Palestinců žijící mimo území
Palestiny daň ve výši
5 %. Tyto příspěvky sice tvoří značný zdroj valut, ale ne vždy
jde pouze o peníze.
Vidíme případy, kdy příspěvky jsou plněny tzv. v naturáliích,
tj. konkrétně ve zbraních,
neprůstřelných vestách, zařízeních pro noční vidění a podobných
velmi žádaných
produktech. Technicky vzato nejsou výše uvedené příspěvky vždy
ilegální, neboť i zde
se uplatní pravidlo: „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“.
Např. v USA není
zakázáno, aby lidé vybírali příspěvky pro rebelské organizace,
skupiny nebo armády
pod podmínkou, že se nenacházejí na aktuálním seznamu
teroristických skupin nebo
organizací vydávaném ministerstvem zahraničních věcí USA28.
Charitativní organizace
Dalším nezanedbatelným zdrojem valut jsou charitativní
organizace, jež především
v islámském světě představují finanční toky, jimiž proudí do
islamistické sítě peněžní
prostředky v řádech miliard dolarů. „Lze rozumně předpokládat,
že značná část
28 Tento seznam se neustále mění a vyvíjí. Stává se, že některé
organizace jsou odebrány, aby byly
v budoucnosti opět přidány. Poslední revize byla provedena 8.4.
2008 a aktuální počet teroristických organizací se zastavil na
čísle 44. Dostupné z www.state.gov/s/ct/rls/fs/08/103392.htm.
Podrobněji viz kapitola 3.
-
32
charitativních finančních prostředků funguje jako jakýsi
mezinárodní finanční fond,
jehož lze využít, kdykoli to nějaká ozbrojená skupina v
muslimském světě potřebuje“29.
Charitativní organizace jsou zapojeny do řady projektů od
výstavby mešit a madres až
po nákup zbraní a financování teroristických útoků. Pro islámské
charity napojené na
teroristické skupiny je symbióza humanitární pomoci a ilegální
činnosti typická. Např.
saudská charitativní organizace Muwafaq, otevřeně podporovaná
Usámou bin
Ládinem, organizovala v Bosně kurzy arabštiny, počítačové
techniky a koránu; na
druhé straně podle informací tajných služeb podporovala
muslimské ozbrojené skupiny
působící v Bosně a Albánii.
Tajná a otevřená zahraniční pomoc a „převody“ majetku
Dnes již hraje přímé sponzorování ze strany některého bohatého
státu velmi malou roli
v celkových příjmech teroristických organizací. Mnohem běžnější
a větší roli hrají
převody majetku, které jsou velmi lukrativním zdrojem příjmů.
Můžeme jej definovat
jako přerozdělování externí pomoci nebo stávajícího majetku ve
prospěch ozbrojených
skupin. Asi nejznámějším programem, který byl z velké míry
zneužíván pro jiné účely,
byl irácký program Ropa za potraviny, kterým se snažila OSN
pomoci iráckému lidu.
Cílem programu, který byl zahájen v prosinci 1996, bylo umožnit
Iráku prodávat, i přes
embargo Rady bezpečnosti, ropu a za utržené prostředky nakupovat
a distribuovat pod
dohledem OSN humanitární potřeby pro obyvatelstvo. V rámci
realizace programu byly
sjednány obchody ve výši několika miliard dolarů.
K dalším běžným formám „převodů“ majetku patří např. vybírání
celních poplatků nebo
silničních daní za průjezd územími virtuálních států, jež ovládá
ta či ona teroristická
organizace.
Únosy
Únosy zahraničních turistů, pracovníků či diplomatů jsou velmi
výnosným zdrojem
příjmů za předpokladu, že se platí v tzv. tvrdé měně (většinou v
dolarech). Bohužel
hodně často se stává, že lidský život je v očích únosců komodita
jako každá druhá, což
znamená, že kdo nabídne větší cenu, ten uneseného získá. Myslím,
že nebudu daleko
od pravdy, když takový obchod připodobním k novodobému obchodu s
otroky.
Při tomto vpravdě nelidském obchodování s lidskými životy může
mít něčí smrt silný
politický podtext. Jeden příklad za všechny… v roce 1998 unesli
čečenští rebelové tři
29 Napoleoni, L. Teror s.r.o. přeložil Martínek, J. Praha:
Metafora, 2007, s. 300.
-
33
Brity a jednoho Novozélanďana, kteří pracovali v Čečenské
republice pro britskou
telekomunikační společnost. Společnost vyjednala s únosci
výkupné ve výši 4 mil.
dolarů, avšak těsně před plánovaným předáním peněz únosci
všechny muže popravili.
Při následném zjišťování důvodů tohoto činu vyšlo najevo, že do
vyjednávání na
poslední chvíli vstoupil bin Ládin, jenž nabídl únoscům 5,5 mil.
dolarů. Dále vyšlo
najevo, že příčinou jeho chování byla skutečnost, že unesení
měli dodávat britské
vládě údaje o tamější ekonomické situaci, jež byly životně
důležité pro eventuální
investice dalších britských firem na Kavkaze. Hlavy obětí se
staly živým důkazem pro
britskou vládu, že s teroristy si nelze zahrávat.
Trestná činnost
Samozřejmě i trestná činnost, realizovaná většinou v zahraničí,
je významným zdrojem
financí, neexistuje totiž prakticky žádná byť jen trochu
perspektivní finanční metoda,
kterou by teroristé kdekoliv na světě ve větší či menší míře
nevyužili. Ve sféře trestné
činnosti dominují především různé druhy krádeží (např. aut,
platebních karet, identity).
Velmi rozšířené jsou též podvody s kreditními kartami či
fiktivními bankovními účty.
Pašování
Nejsou to podvody ani jiná trestná činnost, ale právě pašování,
jež představuje
celosvětově největší příjmy pro teroristické organizace.
Kontraband je různorodý,
pašuje se prakticky všechno od cigaret a alkoholu přes textil až
po diamanty.
V některých částech světa se jedná o regulérní obchodní odvětví,
která dává práci
zdejším chudým obyvatelům. Typickým příkladem byl (a není důvod
se domnívat, že
není) Afghánistán. Bylo odhadnuto, že pašování z Afghánistánu do
Pákistánu se na
pákistánském importu projevovalo až neuvěřitelnými 80 %, při
hodnotě zboží
dosahující téměř 1mld. dolarů. Experti OSN odhadli, že podíl
hnutí Talibán na těchto
obchodech činil 36 milionů dolarů.
Zisk zde nemá povahu pouze materiální neboli peněžitou, ale
druhou neméně
významnou složkou je ničení infrastruktury tradičních ekonomik,
které má za následek
vznik příznivých podmínek pro ekonomiku válečnou.
Možná ještě více znepokojujícím faktem je skutečnost, že
pašování je jednou ze
základních metod, jíž používají především drogové kartely k
praní peněz. Jde o
nejúčinnější a nejrozsáhlejší systém praní peněz na západní
polokouli.
-
34
Převod tuzemských zdrojů do vlastní kapsy
Teroristické skupiny využívají jakékoli příležitosti k získání
financí. Na vnitrostátní
úrovni patří ke zdrojům především rabování, loupeže, vydírání a
rozkrádání, tj. činnosti,
jež jsou přímo zacíleny na zdroje tradiční ekonomiky. „Vzhledem
ke své povaze
představuje „převod“ tuzemských zdrojů do vlastní kapsy jen
omezenou možnost jak
přijít k penězům, což platí zejména o zemích zmítaných občanskou
válkou“30. Zemí,
v níž výše uvedená charakteristika platí 100 %, je Súdán. Jde
mimo jiné o jednu
z nejchudších zemí světa a o zemi, jež je americkým
ministerstvem zahraničí zařazena
na seznam zemí podporujících terorismus. Ve výše uvedené
souvislosti se zde nabízí
jeden krásný příklad omezenosti tuzemských zdrojů spočívající v
tom, že súdánská
vláda využila tzv. baggarských milic, jež mají své sídlo na
severu země, k plenění
vesnic na jihu, kde má své základny Súdánská lidově
osvobozenecká armáda. Nijak
lichotivým výsledkem bylo, že na jihu Súdánu vypukl hladomor,
neboť milice ve velkém
rozkradly dobytek a místní obyvatelé tak ztratili významný zdroj
obživy.
3.2 Hawala
Hawala je slovo arabského původu a znamená důvěru nebo výměnu.
Představuje
speciální starodávný systém převodu peněz, vyskytující se mimo
bankovní systém,
dodnes využívaný především muslimskými komunitami po celém
světě.
Tento systém vznikl před stovkami let z důvodu bezpečného
přesunu peněz v jižní Asii,
kdy obchodníci nevozili hotové peníze, aby se nestali terčem
zlodějů a lupičů. Podobný
model se vytvořil také v arabském světě podél tzv. Hedvábné
stezky, přičemž
vzniknuvší správní centra zde fungují dodnes.
Systém hawaly je prostý, jednoduchý, rychlý a finančně velmi
výhodný. Hlavním
prvkem, bez kterého by celá struktura nemohla fungovat, je právě
důvěra. Pokud
někdo, typicky příslušník muslimské komunity, chce odeslat
určitý obnos peněz tzv. per
hawala, jeho první kroky vedou za některým z členů (makléřů)
této uzavřené sítě, jenž
se nazývá hawaladar. Hawaladar přijme hotovost, a spolu se svou
ostatní hotovostí ji
má na svém bankovním účtu. Spolupracuje se svými kolegy, obvykle
rodinnými
příslušníky, členy klanu nebo přáteli v cílové zemi, kteří
vyplatí složenou částku
30 Napoleoni, L. Teror s.r.o. přeložil Martínek, J. Praha:
Metafora, 2007, s. 313.
-
35
sníženou o malý poplatek (většinou 0,5% z transakce) příjemci,
který se mu
dohodnutým způsobem prokáže. Protože si hawaladarové vzájemně
důvěřují, může
dojít k vyrovnání i mnohem později, třeba klasickým bankovním
převodem nebo i
v nepeněžní formě.
Oblíbenost spočívá především v rychlosti transakce, která se
pohybuje v řádu hodin,
ve finanční výhodnosti, která o několik řádů převyšuje výhodnost
klasického
bankovního systému a v anonymitě, díky níž lze uskutečnit mnoho
finančních
transferů, které by oficiálně nebyly možné.
Podle informací světových tajných služeb byl každý velký atentát
uskutečněný po
11. září 2001 financován per hawala. Namátkou lze jmenovat
pumové útoky na
příměstské vlaky v Madridu, masakr na Bali, útoky v Londýně ale
i nejčerstvější útok na
hotel Marriot v pákistánském Islamábádu, při němž zahynulo 53
lidí a dalších 250 bylo
zraněno.
Britská bezpečnostně technická služba MI5 předpokládá, že síť
hawalistů na celém
světě čítá více než 10000 osob a dosahuje všude tam, kde se
vyskytují muslimské
komunity. Členy mohou být majitelé malých krámků, taxikáři,
šéfové velkých firem a
dokonce i imámové (učitelé koránu). Bezpečnost a anonymita je
zde na prvním místě,
proto se tajným službám teprve nedávno podařilo zjistit některé
informace o činnostech
Usámy bin Ládina, který právě pomocí systému hawala shromáždil
od 11. září 2001
miliardy dolarů, které pocházely od drobných muslimských dárců,
kteří uposlechli jeho
výzvu ke globálnímu džihádu31.
31 Peněžní částky nashromážděné al-Káidou dosahují
astronomických hodnot. Britská tajná služba MI6 vychází z toho, že
hawala peníze byly touto teroristickou organizací použity k
investicím na globálních burzách, kde došlo k jejich