Metodické pokyny pro vypracování absolventské prácevossp.cz/wp-content/uploads/2013/12/Metodické-pokyny-AP.pdf · – věcně: Využití aktivizaþních programů pro seniory

Metodické pokyny pro vypracování

absolventské práce

PhDr. Alice Bosáková

Tento studijní text je určen pro potřeby účastníků projektu OPPA

„Inovace oboru vzdělávání Sociální práce na Vyšší odborné škole sociálně právní v Praze“

Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/33319

Autor textu: PhDr. Alice Bosáková

Recenzent: Ing. Milan Johanis

Jazyková korektura: Mgr. Milena Nováková

Redakční úprava: Ing. Jaroslav Konůpek

©Vyšší odborná škola sociálně právní, Praha, 2012

ISBN 978-80-87779-10-1

Zadavatel projektu: Hlavní město Praha

Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1

IČ: 00064581

Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/33319

Obsah Úvodem ........................................................................................................................... 4

1 Charakteristika absolventské práce ............................................................................ 6

2 Proces výběru tématu a zadání AP .............................................................................. 8

3 Vymezení tématu ....................................................................................................... 9

4 Role autora AP (studenta) ........................................................................................ 11

5 Role vedoucího AP ................................................................................................... 14

6 Role oponenta ......................................................................................................... 16

7 Termíny pro zpracovávání AP ................................................................................... 17

8 Formální úprava a základní požadavky na podobu AP ............................................... 19

9 Struktura absolventské práce ................................................................................... 23

10 Úvod absolventské práce ...................................................................................... 24

11 Hlavní textová část AP .......................................................................................... 25

12 Závěr absolventské práce ..................................................................................... 28

13 Utváření seznamu informačních zdrojů ................................................................. 29

14 Odkazy ................................................................................................................. 32

15 Chyby a nedostatky při tvorbě AP ......................................................................... 34

16 Odevzdání práce .................................................................................................. 35

17 Obhajoba AP ........................................................................................................ 36

Závěrem ......................................................................................................................... 38

Výkladový slovníček ....................................................................................................... 39

Použité zdroje ............................................................................................................... 396

Příloha A Zadání absolventské práce ............................................................................ 41

Příloha B Pevné desky .................................................................................................. 43

Příloha C Titulní list ...................................................................................................... 45

Příloha D Čestné prohlášení .......................................................................................... 49

Příloha E Katalogizační popis ........................................................................................ 50

4

Úvodem

Vyšší odborné vzdělávání je jednou z úrovní terciární sféry vzdělávací soustavy. Podmínkou

ukončení tohoto vzdělávání je úspěšné vykonání absolventské zkoušky, jejíž nedílnou

součástí je zpracování absolventské práce a její obhajoba. Student prokazuje svou schopnost

samostatně pracovat s teoretickou vybaveností a praktickou zkušeností řešeného problému,

orientovat se v informačních zdrojích a naučit se je korektně používat. Vypracování kvalitní

absolventské práce klade nároky na vědomosti a dovednosti studenta. Ve většině případů se

jedná o jeho první samostatnou odbornou práci většího rozsahu. Snahou této příručky je

pomoc studentům při zvládání a řešení problémů, se kterými se v tomto procesu setkávají.

Informace v příručce nejsou samojediné ani originální. Učební text respektuje především

následující normy:

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném

a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Vyhlášku č. 10/2005, o vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů

ČSN 01 690 Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými

editory

ČSN ISO 690. Dokumentace. Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura

ČSN ISO 690-2. Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2:

Elektronické dokumenty nebo jejich části.

ČSN ISO 214. Dokumentace. Abstrakty pro publikace a dokumentaci.

ISO 7144. Dokumentace. Formální úprava disertací a podobných dokumentů.

Hlavním cílem předkládaného textu je seznámit čtenáře se zásadami zpracovávání

absolvenské práce a s požadavky na ni kladenými, od výběru tématu po odevzdání práce.

Příručka umožní čtenáři osvojit si následující kompetence:

Dokázat si zvolit vhodné téma absolventské práce.

Znát zásady tvorby odborné práce.

Znát postupy při zpracovávání absolventské práce.

Dokázat vymezit cíle práce.

Umět vytvořit základní strukturu práce.

Umět uvádět odkazy na citace a parafráze původního textu.

Dokázat vytvořit seznam informačních zdrojů.

Zároveň bude čtenáři zřejmé, že absolventskou prací má prokázat své vědomosti

o problematice a bude si vědom toho, že se na tvorbu práce musí dostatečně dobře připravit,

5

mimojiné si prohloubit své dosavadní znalosti samostudiem. Čtenář dospěje k porozumění

toho, že pro absolventskou práci, potažmo pro něho samotného, bude výhodnější, aby práce

s ohledem na hloubku, rozsah, zaměření zkoumání daného sociálního jevu měla praktický

význam, efekt a přinesla konkrétní návrhy na řešení kritických situací pro určitou sociální

skupinučipro určitou sociální službu.

Bude znát své povinnosti.

Čtenář bude znát, jaké jsou role subjektů při zpracovávání absolventské či jiné práce.

Text této příručky mohou využívat autoři odborných text;tedy jak studenti škol v terciárním

vzdělávání, autoři odborných statí a jiných odborných publikací, tak i pedagogové, vedoucí

absolventských (či jiných) prací, odborní konzultanti poskytující odbornou radu zpracovateli

dané práce.

6

1 Charakteristika absolventské práce

Vypracování absolventské práce je jednou z podmínek ukončení vyššího odborného

vzdělávání a obhajoba absolventské práce je jednou z částí absolventských zkoušek na vyšší

odborné škole. Jedná se o tzv. diplomový projekt tedy práci, která je zpracovávána právě

z důvodu získání diplomu absolventa školy. Tato povinnost studenta vyšší odborné školy je

uložena zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a

jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou MŠMT

č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzděávání.

Lze říci, že absolventská práce (podobně jako bakalářská práce) je odborná práce zpracovaná

na určité téma. Odborný text sice zpracovává odborník na určitou problematiku, nicméně i

student, jenž teprve dokončuje svá studia a zakončuje přípravu na budoucí profesi, by měl být

schopen svou absolventskou práci zpracovat podle všech odborných standardů.

Autor absolventské práce by měl poskytnout seriózní teoretický výklad dané problematiky a

rovněž ozřejmit vlastní praktické zjištění dané situace, popř. nabídnout možnosti vhodného

řešení. Tzn. teoretická východiska jsou analyzována, verifikována (ověřena) a interpretována

vlastní empirickou zkušeností autora na základě uskutečněného kvantitativního či

kvalitativního šetření. Autor by měl prokázat teoretické znalosti dané problematiky,

zorientovanost a schopnost odborného pohledu, měl by prokázat, že teorii dokáže v praxi

ověřit a zaujmout odborné stanovisko k danému problému, navrhnout možný postup (možné

postupy) řešení, tedy jak by bylo možné výsledky vlastního šetření využití v praxi.

Odbornost práce je nutné zajistit těmito charakteristikami:

Vhodné vymezení tématu práce.

Stanovení cílů práce.

Stanovení metod k naplnění cílů.

Vhodná teoretická východiska.

Správné využití informačních zdrojů.

Používání odborné terminologie.

Praktické ověření teoretického výkladu – kvantitativní nebo kvalitativní šetřením,

popř. obojí.

Stanovení průzkumného záměru v souladu s teoretickým výkladem.

Jednoduše řečeno, odbornost díla je nutné zajistit teoretickým odborným výkladem a

výzkumným přístupem. Přestože student vyšší odborné školy není vzděláván pro vědeckou

ani výzkumnou činnost, k jeho kompetencím však přináleží znát pravidla pro zpracovávání

vědecko-výzkumné práce a umět je adekvátně využít. Vždyť ve své budoucí profesi může ať

s větší či menší měrou, přímo nebo nepřímo participovat na výzkumných činnostech, nebo

pro potřeby vlastniho pracoviště je dokonce i sám realizovat. Je důležité získat zkušenost

7

s přípravou, realizací i vyhodnocením výzkumu, stejně jako se zapracováním výzkumných

výsledků do odborné práce. Obdobně se od odborných pracovníků mnohdy očekává (popř.

vyžaduje) prezentace vlastních odborných zkušeností na odborném plénu, či vyjádření

vlastních zkušeností prostřednictvím odborné publikace nebo odborného článku (vydaném

v odborném časopise). Také v těchto případech je nutné zajistit odbornost výkladu.

Absolventská práce není esejí ani slohovou prací.

Na základě zpracování AP a obhajoby práce jsou jednak ověřovány vědomosti a dovednosti,

které student získal v průběhu svého dosavadního vzdělávání (jak ve vzdělávací instituci, tak i

svým samostudiem), jejich propojování napříč předměty, a zároveň je ověřována schopnost

studenta využít své znalosti a zkušenosti při řešení konkrétních sociálních jevů v praxi

sociální práce. Odbornost, samostatnost, schopnost všestranně využít teoretické poznatky

v praxi, flexibilita aj. jsou kompetence, které koneckonců budou od absolventa vyšší odborné

školy očekávány i v samotném výkonu profese či v dalším studiu.

Zpracování absolventské práce není záležitost jednoho víkendu ani jednoho týdne. Je nutné

uvažovat v intencích měsíců. Optimální by bylo, aby student o své budoucí absolventské

práci, resp. o jejím tématu uvažoval již od prvního ročníku, a prohluboval tak nejen své

teoretické znalosti hlubším studiem odborné literatury, legislativy aj., orientoval daným

směrem své seminární, ročníkové či jiné práce, ale prohluboval i své praktické zkušenosti

výběrem pracovišť své odborné praxe, či vlastními individuálními aktivitami, jako např.

dobrovolnictvím, brigádami aj.

Odbornou práci nelze tvořit bez předchozí důkladné, smysluplné a systematické přípravy.

Samotná příprava může trvat několik týdnů až měsíců. Na fázi přípravnou navazuje etapa

realizace, ale jednotlivé fáze se mohou vzájemně prolínat. To znamená, že po určitých

počátečních přípravných krocích autor dílo již písemně vytváří, ale zároveň se věnuje přípravě

dalších činností. Např. písemně zpracovává teoretickou část a současně se připravuje na

praktické řešení problematiky, formuluje hypotézy, konstruuje dotazník apod.

Autor při formálním zpracovávání absolventské práce využívá poznatků z předmětů:

Metodologie sociologických výzkumů, Odborný seminář k absolventské práci a Aplikovaná

výpočetní technika. K odbornému zaměření práce využívá, dále rošiřuje a prohlubuje

vědomosti z odborných předmětů jako Právo, Sociálně právní ochrana, Teorie a metody

sociální práce, Sociální politika, Sociální patologie a další.

Absolventská práce je určena členům zkušební komise, tj. pedagogům, oponentovi, dále

odborné veřejnosti, odborným pracovištím, případně uživatelům sociální služby a jiným

zájemcům, ale i studentům nižších ročníků, kteří se mohou nechat inspirovat pro svou vlastní

absolventskou práci.

V neposlední řadě je nutno zmínit, že definitivní podoba absolventské práce –

písemná i elektronická – je prokazatelným dokumentem, který zůstává majetkem školy a je

veřejně dostupný. Jde o prokazatelný arte fakt, který dotváří image školy. Samotné dílo může

dobrou pověst školy - potvrdit nebo poškodit.

8

2 Proces výběru tématu a zadání AP

Výběr tématu AP se uskutečňuje v letním semestru 2. ročníku (v dubnu).

Při výběru tématu AP má student několik možností:

A) Téma si student volí sám.

B) Téma si student vybírá z nabídky školy (Dokumenty G-mailu)

C) Student modifikuje téma, které vybral ze školní nabídky.

Add A) Student si téma své AP může zvolit sám a následně ho konzultovat s potencionálním

vedoucím AP, kterým je interní či externí pedagog VOŠSP. Budoucího vedoucího AP si

student vybírá sám (s ohledem na zamýšlené téma AP a na odborné zaměření pedagoga).

Add B) Student si může téma AP vybrat z nabídky vypsaných témat jednotlivými pedagogy.

Nabídka vyvěšena v Dokumentech G-mailu. Nutné je s konkrétním pedagogem téma

konzultovat.

Add C) Student si vybere z nabízených témat (v Dokumentech G-mailu), ale zaměření práce i

její název při konzultacích s daným pedagogem modifikuje.

Ve všech třech výše uvedených případech student konzultuje s budoucím vedoucím své AP

nejen téma jako takové ale i zaměření práce, její předběžné cíle, informační zdroje, metodiku

zpracovávání, bližší otázky praktického řešení problematiky. Pokud dospějí ke konsenzu

vhodnosti tématu, názvu AP, specifikaci cílů atd., vyplní student formulář “Zadání AP” (viz

Příloha A) a pedagog svým podpisem potvrdí souhlas s vedením AP. Formulář je k dispozici

v Dokumentech v G-mailu.

Vyplněný a podepsaný (studentem a pedagogem) formulář “Zadání AP” odevzdá student

v daném termínu (obvykle nejpozději do konce dubna) na studijní oddělení školy.

Ve výjimečných případech může na začátku 3. ročníku či v průběhu zpracovávání práce dojít

v důsledku personální či jiné situace ke změně vedoucího absolventské práce.

9

3 Vymezení tématu

Výběr vhodného tématu absolventské práce je velmi významná a určující záležitost.

To, k jakému tématu se student přihlásí či jaké téma si zvolí, se může na začátku jevit jako

velmi jednoduchá a jasná situace. Avšak po čase může být opak pravdou. I téma, které je

všeobecně známé a oplývá dostatkem informačních zdrojů, může při samotném

zpracováváním působit autorovi nespočet nejasností, kterým směrem se ubírat. Někdy student

zjistí až po několika měsících v průběhu analýzy problematiky, že by bylo vhodnější téma

nastavit úžeji či nasměrovat jinam. Pak si autor zbytečně zkomplikoval dosavadní činnost na

konceptu AP a ztratil či ztrácí zbytečně čas. Je tedy důležité mít téma dobře promyšlené,

prokonzultované již ve fázi zadávání AP. Vhodně zvolené téma usnadní a urychlí další

postupy činností.

Vymezování tématu je proces, v němž se autor snaží především stanovit co nejvýstižněji

název práce. Jedná se o fázi úvah, diskusí a konzultací. Je nutné vyjít z obecného vymezení

názvu a postupně téma zužovat, tedy specifikovat a konkretizovat obsahově (tématicky),

regionálně, popř. časově.

Příklad:

Obecné téma: Senioři v domovech pro seniory

Konkrétnější téma:

– obsahově: Aktivizační programy pro seniory v domovech pro seniory

– regionálně: Aktivizační programy seniorů v DS Mělník

– věcně: Využití aktivizačních programů pro seniory v DS Mělník ke zlepšení sociálních

vazeb.

Při zužování tématu nestačí stanovit problém, ale je třeba klást si otázky, jak daný problém

studovat, tzn. na základě jakých informačních zdrojů, a kde budeme výskyt tohoto problému

zjišťovat prakticky (jak, čím a na kom ho budeme zkoumat….). Položit si fundované a jasné

otázky, na které bude absolventská práce odpovídat. S tím souvisí i to, jakou bude mít práce

podobu z hlediska teoretického výkladu i z hlediska praktického ověřování teorie, čili jaký typ

šetření bude proveden (kvantitativní, kvalitativní, oba).

Při vymezování tématu je třeba mít na zřeteli následující momenty:

1) Osobní zájem studenta o danou problematiku. S tím souvisí jeho větší teoretický,

popř. praktický vhled. Přínosem je, pokud se student tématem již částečně zabýval či

zabývá, např. při zpracovávání seminární, ročníkové či jiné podobné práce,

samostudiem apod. a může na svou dosavadní zkušenost navázat. Vlastní zaujetí

prodané téma je nutné, neboť student se mu bude věnovat několik měsíců.

Kontraproduktivní může být citové zatížení danou problematikou (zvláště při

obhajobě).

10

2) Aktuálnost, vhodnost a potřebnost tématu. Zajištění těchto charakteristik rovněž

může práci povýšit.

3) Dostupnost adekvátních informačních zdrojů. Je třeba nepřecenit či nepodcenit

velké nebo naopak malé množství pramenů. Při značném rozsahu bibliografie student

obvykle nestačí nastudovat dostatek zdrojů. Opačně, úzký rozsah bibliografie

způsobuje např. jednostranný výklad daného problému. Nutno pamatovat na další

informační zdroje – odborné články, zahraniční literatura, právní normy atd. Při

tvorbě AP nelze využívat esejisticky zpracované zdroje (referáty, úvahy, mnohé

seminární práce aj.). Prameny musí zaručit odborný pohled. Není také možné

vycházet z vlastních úvah a zkušeností, byť by se jednalo o přímou osobní zkušenost.

4) Nutnost ověření teoretického výkladu vlastním šetřením, průzkumem

postaveným na vědeckých základech. Student již v tomto okamžku zvažuje, který

typ šetření zařadí do své práce – kvantitatitvní nebo kvalitativní, či oba. Přemýšlí

například nadcíli, hypotézami, metodami empirického šetření a nad výběrem

průzkumného souboru. V souvislosti s tím je důležitá spolupráce s konkrétním

pracovištěm (sociální službou, úřadem, školou …).

5) Přínos absolventské práce pro praxi v oblasti sociální práce. Absolventská práce se

stává plnohodnotnou právě tím, že splnila svůj hlavní účel, že nabízí konkrétní

zjištění, návrhy a doporučení pro sociální práci, nejlépe pro konkrétní pracoviště.

Student prokazuje svoji připravenost pro výkon profese.

Je vhodné nevnímat přípravu a zpracovávání absolventské práce jen jako nutnost a

jednu z podmínek ukončení dané úrovně vzdělávání, ale chopit se této činnosti se

zaujetím a plným nasazením, se zájmem, že prostřednictvím takové práce lze vytvořit

něco smysluplného, co se dá v praxi využít. Pokusit se zpracovávat práci jakoby

“na zakázku”. Málokdy se naskytne situace, aby student obdržel od pracoviště

(např. sociální služby) zadání tématu nebo požadavek na provedení průzkumu pro

potřeby pracoviště. Taková zakázka pak mívá jasně vymezené cíle šetření. Avšak

i v situaci, kdy student zakázku nedostane, má příležitost v rámci své odborné praxe či

individuální návštěvy aktuálního pracoviště diskutovat s odborníky konkrétní zacílení

své práce a podobu praktického ověření skutečnosti, tedy co by se pracovníkům hodilo

v jejich v jejich každodenním a dobře známém prostředí zjistit, prozkoumat. Co by jim

zajistilo ucelený kvantifikovaný pohled na realitu, na co by následně mohli navázat.

V tomto okamžiku může student s pracovištěm (vedoucím pracovníkem, odpovědným

pracovníkem) projednávat oblasti problémů, kterým by se mohl věnovat vlastním

empirickým šetřením. Může diskutovat, jaký jev, jakou sociální skupinu či jakou situaci,

vyskytující se na pracovišti může zkoumat, aby se výsledků dalo v sociální práci využít.

Student si tak může zakázku na průzkum vytvořit uměle. Práce ho bude jistě více

zajímat, více bavit, neboť v ní spatří smysluplnost a bude od počátku cítit, že jeho

zjištění mají pro někoho význam. Taková práce se lépe tvoří.

11

4 Role autora AP (studenta)

Student volí téma své AP. Ke stanovení tématu student přistupuje zodpovědně

(viz kap. 2 a 3). Na základě konzultace/cí s vedoucím AP si autor stanoví název své

práce.

Autor zpracovává svou AP samostatně v souladu s požadavky školy.

Ke koncipování a tvorbě AP přistupuje iniciativně.

Vypracuje si časový harmonogram činností, který v době zadávání AP konzultuje

s vedoucím práce. Harmonogram dodržuje.

Po celou dobu tvorby AP pravidelně konzultuje práci s vedoucím AP v konzultačních

hodinách. Tato povinnost je odpovědností studenta. Pravidelně předkládá písemně či

elektronicky (dle dohody s vedoucím AP) aktuální koncept práce. Student se každý

měsíc zúčastní minimálně dvou osobních konzultací. Pokud se student ze závažných

důvodů nemůže na některou sjednanou schůzku dostavit, předem či co nejdříve svou

neúčast na konzultaci vedoucímu práce omluví. Po předchozí dohodě s vedoucím AP

může student ke konzultaci využívat rovněž elektronickou komunikaci. Termíny

osobních konzultací (v době konzultačních hodin) si student domlouvá s vedoucím

práce individuálně. Konzultuje prameny, cíle, metodologii a další.

Autor AP nese odpovědnost za to, do jaké míry zapracuje připomínky a náměty

vedoucího práce. Nedodržení požadovaných úprav může však s sebou nést riziko

vytvoření nekvalitní práce. Pokud však připomínky vedoucího nejsou závažného

charakteru, může student volit vlastní, např. alternativní cestu.

Odbornou stránku absolventské práce může student konzultovat s odborným

pracovníkem (odbornými pracovníky) mimo školu, např. v rámci své odborné praxe.

Kromě konzultací má možnost sledovat každodenní činnosti sociální práce, provést

empirické šetření mezi klienty, rodinnými příslušníky klientů, mezi zaměstnanci aj.

Na základě splnění podmínek pro udělení zápočtu (průběžné zpracovávání tématu AP,

pravidelné konzultace, pravidelné předkládání aktuálního konceptu vedoucímu AP) by

měl student získat za zimní a letní období od vedoucího AP hodnocení v rámci

předmětu Diplomový projekt. V případě nesplnění podmínek, a tudíž neobdržení

zápočtu, může student následně písemně požádat o prodloužení zkouškového období.

Jestliže tato situace nastane v letním semestru, student již nemůže konat absolventské

zkoušky v řádném červnovém termínu.

12

Koncept své práce si autor průběžně zálohuje na disk nebo CD/DVD, či v jiné

elektronické podobě, a předchází tak ztrátě již vyzvořeného textu.

Student svou AP zpracovává na základě relevantních informačních zdrojů, zvláště dbá

na vhodný výběr elektronických pramenů. S prameny zachází patřičným způsobem –

objektivně je vyhodnotí, selektuje (vybírá), hierarchizuje, zaznamená povinné údaje

o zdrojích, odkazuje na původní text dle ČSN. Na základě nastudovaných materiálů

vytváří vlastní myšlenkové úvahy, analýzy, syntézy, komparace aj.

Správně používá a uvádí informační zdroje - nevytvoří plagiát. Respektuje autorská

práva a odpovídá za originalitu práce. Nedodržení citační normy, stejně jako odchýlení

od tématu může mít za následek neúspěšné hodnocení studenta v předmětu Diplomový

projekt, popř. další opatření (viz Školní řád VOŠSP).

V Úvodu absolventské práce autor vymezí cíle, jejichž naplnění zajišťuje teoretickým

výkladem a prostřednictvím vlastního průzkumného šetření. V souladu

s nastudovanými odbornými zdroji si následně klade specifické otázky, stanoví okruhy

problémů, které v průběhu své práce řeší konkrétními metodami a postupy, pomocí

nichž dospěje k vlastním závěrům, doporučením, a ke splnění stanovených cílů. AP

musí mít určitý- byť drobný přínos pro sociální práci.

Autor práce dbá na kompatibilitu, provázanost, na soulad teoretického výkladu

a jeho ověřování v praxi, na soulad mezi teoretickou a praktickou částí. Dílčí cíle

teoretického výkladu a empirického zkoumání by měly být co nejvíce totožné.

Vytvoří konzistentní, přehledně strukturovanou práci s odborným pohledem,

proporcionálně vyváženou, jasně a srozumitelně formulovanou, stylisticky, jazykově a

gramaticky korektní. V celé práci používá odbornou terminologii a celkově dbá

na odborný výklad, objektivitu a věcnou správnost.

K zajištění odborného výkladu student využívá znalosti z odborných předmětů, které

rozšiřuje a prohlubuje samostudiem. Zápisy z přednášek nelze uvádět jako citace. Jsou

to zdroje, jejichž znění nelze objektivně doložit. Přednášky však mohly studenta

vdané problematice zoreintovat a nasměrovat ho ke konkrétním informačním zdrojům.

K formální úpravě student využívá nejen informací z této příručky, ale i poznatků

z předmětů Metodologie sociálních výzkumů, Aplikovaná výpočetní technika

a Odborný seminář k absolventské práci.

Student poskytne v práci výsledky svého bádání a z nich vyplývající návrhy a

doporučení pro sociální práci.

13

Student odevzdává AP ve stanoveném termínu vedoucímu práce. Součástí AP je

obhajoba práce (viz kap. 12).

Student poskytne souhlas s využitím své práce pro potřeby školy.

Za svou práci a za její obhajobu nese student plnou odpovědnost.

14

5 Role vedoucího AP

Vedoucí AP může být interní nebo externí pedagog školy. Student získává konkrétního

vedoucího své práce v souvislosti s výběrem tématu AP (viz kap. 2). Změna vedoucího AP

může nastat v souvislosti s organizačními změnami školy. V případě dlouhodobé

nepřítomnosti vedoucího AP (více než 3 týdny), bude školou po tuto dobu studentovi/ům

zajištěn zástup jiným pedagogem.

Vedoucí AP provází studenta při zpracovávání absolventské práce od jejího zadání až

po obhajobu.

1) Vedoucí AP poskytuje studentovi konzultacemi radu v následujících oblastech:

a) výběr, rozsah a hloubka tématu,

b) výběr relevantních informačních zdrojů,

c) sestavení harmonogramu postupů při zpracovávání AP,

d) řešení základních metodologických otázek – stanovení průzkumných problémů,

hypotéz, metod a technik, výběr souboru,

e) hodnocení textové části práce,

f) sledování přínosu práce pro sociální práci,

g) formální, jazykové, stylistické a gramatické úpravy.

2) Připomínkování konceptu AP vedoucím práce:

a) vytyčení pozitiv práce,

b) upozornění na chyby a nedostatky v celkové koncepci nebo v dílčích výkladech,

c) upozornění na nesrozumitelné formulace,

d) označení pasáží či vět, které je nutné přeformulovat, přepracovat,

e) poskytnutí pomoci s novou formulací,

f) doporučení dalších postupů.

3) Vedoucí práce kontroluje plnění jednotlivých etap studentovy práce

dle harmonogramu.

4) Vedoucí práce nepřepracovává dosavadní text ani nevypracovává text nový. Nabídne

pouze příklady oprav či úprav, doporučí možné postupy. Činnost vedoucího práce se

odehrává na bázi poradenství, nejedná se o spoluautorství.

5) Zpracování AP je především záležitostí studenta, neboť je významným ukazatelem

míry jeho teoretických znalostí a schopností tyto znalosti aplikovat.

15

6) Vedoucí práce přijímá ve stanoveném termínu od studenta dva vázané identické

výtisky AP a s nimi identickou elektronickou verzi (CD/DVD) a do stanoveného

termínu vypracuje posudek.

7) Vedoucí práce v posudku hodnotí:

průběh spolupráce se studentem – jeho snahu a aktivitu,

míru samostanosti a tvořivosti,

respektování připomínek a doporučení,

výběr a využití informačních zdrojů,

dodržení citační normy,

naplnění cílů,

metody, postupy a výsledky vlastního šetření,

odbornou úroveň,

formální stránku práce,

jazykovou, stylistickou, grafickou úpravu,

přínos práce, využitelnost pro praxi,

celkovou úroveň práce,

otázky pro obhajobu,

návrh na klasifikaci.

16

6 Role oponenta

Hodnocení absolventské práce vyjadřuje oponent v posudku, v němž se zaměřuje na:

výběr tématu,

naplnění cílů,

strukturu práce,

výběr a využití informačních zdrojů (aktuálnost, vhodnost, počet, zastoupení

písemných a elektronických pramenů),

dodržení citační normy,

úroveň teoretické části,

odbornou úroveň,

metody, postupy a výsledky vlastního šetření,

přínos práce, využitelnost pro praxi,

rozsah práce,

formální stránku práce,

jazykovou, stylistickou, grafickou úpravu,

pojetí příloh,

celkovou úroveň práce,

připomínky, náměty nebo otázky pro obhajobu,

návrh na klasifikaci.

17

7 Termíny pro zpracovávání AP

Formulář “Zadání AP” (viz kap. 2) – odevzdat ve 2. ročníku do konce dubna.

Již od výběru tématu a zadání AP student uvažuje o konkrétním tématu své práce,

vyhledává, selektuje a prostudovává informační zdroje.

Ve 3. ročníku student od začátku září intenzivně zpracovává vybranou tématiku.

Nedoporučujeme řešit teoretickou a praktickou část odděleně. Naopak, s ohledem

na kompatibilitu a proporcionalitu obou částí je nutné vytvářet je současně, např.

při písemném zpracovávání teoretické části se zároveň věnovat přípravě praktického

řešení prolematiky.

Do 20. 12. zpracovat textovou část teoretického výkladu a v souladu s tím zajistit

přípravnou fázi kvantitativního či kvalitativního šetření, popř. obou šetření

(tzn. stanovit cíle, hypotézy, vybrat a konstruovat metodu šetření, zvolit výběr

souboru, připravit se na sběr empirických údajů, event. provést předprůzkum).

Do tohoto termínu student odevzdá koncept své práce vedoucímu AP k posouzení

pro hodnocení za zimní období.

Do 31. 1. by měl student za svou dosavadní činnost na absolventské práci a za splnění

požadavků k zápočtu (včetně pravidelných konzultací) obdržet od vedoucího AP

hodnocení (zápočet) za zimní období v rámci předmětu Diplomový projekt.

Pokud student nesplní požadavky školou kladené, nemůže hodnocení (zápočet) získat.

Pak může požádat ředitele školy o prodloužení zkouškového období.

Prosinec - únor (nejpozději) – sběr empirického materiálu v terénu, dotazníkové

šetření, vedení rozhovorů …

Do konce února zakončit praktickou část – zpracovat a vyhodnotit empirické

údaje, vypracovat závěrečnou průzkumnou zprávu, případovou studii/kazuistiku,

provést komparaci výsledků šetření, zformulovat závěry, návrhy a doporučení

pro praxi. Celkově absolventskou práci uzavírat.

Do poloviny března absolventskou práci dokončit. Ve druhé polovině března

nezávislá osoba provede korekturu práce – jazykovou, stylistickou, popř. formální,

grafickou.

Do 31. 3. absolventskou práci nechat svázat.

18

První týden v dubnu (3. ročníku) – odevzdat vedoucímu AP: dva vázané identické

výtisky + s nimi identickou elektronickou verzi (CD/DVD) – soubor ve formátu pdf.

(Jeden vázaný výtisk se studentovi vrací po obhajobě AP.)

19

8 Formální úprava a základní požadavky na podobu AP

Při zpracovávání absolventské práce je nutné dodržovat následující zásady:

Bílý papír formát A4. Text je pouze na jedné straně.

40 – 60 normostran čistého textu (úvod, hlavní textová část, závěr). Nezapočávají se

strany před “Úvodem” a po “Závěru” (tedy bez seznamu pramenů a příloh).

Normostrana: 30 řádků, 60 úhozů (včetně mezer) plného textu = 1800 znaků (včetně

mezer).

Minimální celkový počet znaků hlavního textu (od “Úvodu” po” Závěr”): 72 000.

Okraje stránky: levý okraj = 4 cm; pravý okraj = 2 cm; horní a dolní okraj = 3 cm.

Typ písma: patkové nebo bezpatkové (Times New Roman nebo Arial).

Velikost písma: 12.

Řádkování: 1,5.

Zarovnání textu do bloku.

Textové začátky odstavců jsou posunuty.

Možno používat automatické mezery: za každým slovem; před a za značkou, která

vyjadřuje slovo.

Interpunkční znaménka (tečka, čárka, otazník, vykřičník), se píší těsně za slovem.

Závorky a uvozovky: těsně před a těsně za slovem – např. (seznam), „sociální práce“.

Před i za pomlčkou se dělá mezera, pokud se ovšem nejedná o sousloví, např.

pedagogicko-psychologická poradna.

Číslování stránek (stránkování) – arabskými číslicemi v zápatí stránky uprostřed či

v prvém rohu. Čísla stránek se sice započítají od titulního listu, ale začínají se uvádět

až od “Úvodu”, a končí na “Seznamu literatury” (včetně), popřípadě na “Seznamu

příloh” (pokud je zařazen).

20

Číslování kapitol – podobu číslování si volí autor. Pozor: “Úvod” ani “Závěr” se

nečíslují jako kapitoly, ale označuje se strana (stránkují se).

Doporučené číslování kapitol: grafické (matematické třídění), např.:

ÚVOD velikost 16

1 ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE velikost 16 (kapitola)

2.1 Vztah mezi rodiči a dětmi vel. 14 (podkapitola)

2,3,1 Střídavá péče vel. 12 (oddíl)

2.3.1.1 Dítě u otců vel. 12 (pododdíl)

Jednotlivé úrovně členění AP se tedy číslují arabskými číslicemi (od jedničky),

přičemž pořadí cifer vyjadřuje jednotlivé úrovně členění textu. Cifry se oddělují

tečkou bez mezery. Pozor - za poslední cifrou se tečka nedělá.

Užívají se tři, maximálně čtyři úrovně (kapitola, podkapitola, oddíl, pododdíl).

Pro každou úroveň (kapitolu, podkapitolu, oddíl, pododdíl) si autor volí vlastní

grafické uspořádání (velikost písma, tučnost, kurzíva), které jednotně zachovává.

Mezi číselným označením textové úrovně a samotným nadpisem jsou dvě mezery.

Každá hlavní kapitola musí začínat na nové stránce. Pod nadpisem se vynechává

zpravidla jeden řádek.

Každá kapitola a podkapitola by měla mít text minimálně na jedné straně.

Mezi dvěma úrovněmi (např. kapitola – podkapitola, nebo podkapitola – oddíl …) se

vynechávají dva řádky.

Nadpisy kapitol a podkapitol se od následujícího textu oddělují jedním prázdným

řádkem. Nadpisy oddílů a pododdílů se od následujícího textu prázdným řádkem

neoddělují.

AP má poskytnout teoretický výklad a praktické řešení. Není však nutné AP členit

na “Teoretickou část” a “Praktickou část” Je možný kontinuální výklad.

Forma výkladu – student si zvolí, jakým způsobem výklad zprostředkuje:

21

a) v 1. osobě plurálu, např. domníváme se, hodnotíme …,

b) ve 3. osobě plurálu – odborníci tvrdí, konstatují…,

c) ve 3. osobě singuláru, např. lze vyjádřit, je možné konstatovat, dá se uvažovat...,

d) v 1. osobě singuláru – domnívám se, konstatuji ….

Nadpisy v samotném textu: velikost písma 12, tučně.

Pro zvýraznění textu lze použít maximálně 3 zvýrazňující prvky, např. tučně, kurzíva.

Text absolventské práce by měl mít především lineární podobu, pouze výjimečně

může být strukturovaný formou odrážek.

Při grafickém členění textu je třeba v celé práci užívat jeden typ odrážek nebo

číslování a stejnou velikost odsazení. Text každého bodu musí:

- začínat buď malým, nebo velkým písmenem,

- končit stejným interpunkčním znaménkem.

Možno používat automatické dělení slov. Postup: Rozložení stránky/Dělení

slov/Automaticky.

Na konci řádku nesmí zůstat spojky a jednohláskové předložky.

Poznámky pod čarou používáme jen v nezbytných případech a vkládáme do textu na

konci slova, k němuž se poznámka vztahuje. Postup: Vložení/Odkazy/Záložka.

Poznámka se vygeneruje pod čarou příslušné strany. Číslují se na každé stránce vždy

znovu od jedničky.

Tabulky, grafy, schémata, obrázky, fotografie:

Lze je uvádět v teoretické i v praktické části.

Jejich velikost musí být adekvátní k textu (dle vlastního uvážení studenta).

Číslují se postupně od prvního použití.

Číslují se zvlášť tabulky, zvlášť grafy, … každé má samostatnou řadu číslování.

za číselným označením musí být název (s velkým začátečním písmenem, velikostí

písma 12, popř. tučně). Za názvem se nepíše tečka.

Např. Tab. 1 Počet respondentů

Graf 1 Míra nezaměstnosti v Pardubickém kraji

Číslo a název tabulky (grafu, schématu, ….) se uvádí “nad” tabulku, graf ….

Poznámky k tabulce (grafu, schématu, obrázku, fotografii) nebo uvedení jejich

zdroje je nutné psát bezprostředně “pod” tabulku (graf, …) velikostí písma 10.

Legenda v tabulce začíná vždy velkým písmenem.

Tabulky, grafy, schémata, obrázky, fotografie musejí být vždy doplněny slovní

interpretací.

22

Uvádění odkazů na informační zdroje a seznam zdrojů – viz kap. 10.

Přílohy:

Doplňují vlastní text absolventské práce věcně, statisticky, graficky či obrazově.

Množství příloh musí být úměrné rozsahu a obsahu absolventské práce.

Pokud je příloh více, uvádějí se v “Seznamu příloh”. Označují se velkými písmeny

a uvádí se jejich název, např. Příloha A Dotazník

Příloha B Domovní řád Diagnostického ústavu pro mládež, Praha

Číslování stránek (stránkování) jednotlivých příloh se provádí, pokud příloha

obsahuje více stran. Pak se každá příloha stránkuje zvlášť (vnitřně), a to římskými

číslicemi dole uprostřed stránky nebo vpravo (na stejném místě jako stránkování

hlavního textu).

V celé absolventské práci je nutné dodržovat jednotnou grafickou úpravu!

23

9 Struktura absolventské práce

U absolvenské práce je třeba zachovat jednotnou posloupnost základních částí:

1) Pevné desky práce.

2) Titulní strana.

3) Čestné prohlášení autora – o samostatnosti vypracování AP a využití uvedených

pramenů,

– o souhlasu se zapůjčováním AP ke studijním účelům.

4) Poděkování (není povinné) – zpravidla vedoucímu práce, konzultantovi, pracovišti,

či pracovníkovi nebo pracovníkům, kteří poskytli radu.

5) Obsah.

6) Motto práce (buď na samostatné stránce, nebo nad Úvodem).

7) Úvod (bez čísla kapitoly, ale poprvé uvedeno číslo strany).

8) Textová část – teoretický výklad a praktické řešení daného problematiky. Není nutné

AP členit na “Teoretickou část” a “Praktickou část”, ale je možný kontinuální výklad

obou složek práce (teorie + praktického přístupu).

9) Závěr (bez čísla kapitoly, ale číslo strany uvedeno).

10) Resumé v cizím jazyce (bez čísla kapitoly, ale číslo strany uvedeno).

11) Poznámkový aparát (není povinné).

12) Výkladový slovníček

13) Seznam zkratek (není povinné).

14) Seznam použitých informačních zdrojů – řadit abecedně, nebo možno strukturovat dle

typu zdroje: bibliografické, seriálové (myšleno časopisy, sborníky), legislativní,

elektronické aj. (bez čísla kapitoly, ale číslo strany uvedeno).

15) Příloha nebo Seznam příloh (bez čísla kapitoly, stránkování římskými číslicemi).

16) Bibliografické údaje (katalogizační popis) – poslední strana.

24

10 Úvod absolventské práce

Úvodem autor stručně vstupuje do problematiky, čtenáři přibližuje téma, kterému se bude

věnovat, a seznamuje ho s plánovanými záměry.

V Úvodu se můžeme zaměřit na:

Seznámení s tématem absolventské práce – aktuálnost, významnost tématu, současný

stav problematiky …

Zdůvodnění výběru tématu. Možné objasnění osobní vazby ke zvolené problematice.

Formulování souvislosti zvoleného tématu se vzdělávacím programem Sociální práce.

Formulování souvislosti zvoleného tématu se studovaným oborem.

Objasnění struktury práce a zdůvodnění takového členění. Nerozepisujeme názvy

jednotlivých kapitol. K tomuto účelu slouží Obsah.

Definování hlavního cíle AP a vymezení dílčích cílů (prolémových okruhů) pro

teoretický výklad i pro praktické řešení (praktickou část), vymezení otázek, na které

bude autor hledat odpověď.

Přiblížení výběru základních metod k naplnění cílů teoretického zpracování tématu

(z kterých informačních zdrojů autor především čerpal).

Vymezení a zdůvodnění výběru průzkumných metod a technik. Čím autor dospěje

k vlastnímu poznání, z čeho bude vyvozovat závěry.

Úvod nemá charakter výkladový, jedná se pouze o stručný vstup do problematiky.

Objasnění očekávaného přínosu pro praxi (ne z hlediska výledků, nýbrž k jakým

účelům bude možné výsledky AP využít).

Případně upozornění na specifické, mimořádné či výjimečné postupy při zpracovávání

práce, např. praktické řešení bude synteticky vřazeno do teoretického výkladu.

Popřípadě uvedení dalších důležitých informací.

Rozsah Úvodu absolventské práce: 1 – 2 strany.

25

11 Hlavní textová část AP

Hlavní textová část se skládá z teoeretického výkladu vystavěného na základě prostudovaného

materiálu a zpravidla z vysvětlení postupů a výsledků vlastního šetření v terénu. Většinou

říkáme, že práce má teoretickou část a část praktickou. Není však bezpodmínečně nutné takto

práci strukturovat na “Teoretickou část” a “Praktickou část”, a už vůbec není užitečné začlenit

je do samostatných kapitol. Vytvoříme tak potom v práci pouze dvě první úrovně (dvě hlavní

kapitoly). Ale chceme-li přece jen práci vizuálně členit na tyto dvě hlavní oblasti,

nezařazujeme je jako kapitoly, neoznačujeme je tedy číslem kapitoly a necháme jen samotné

názvy “Teoretická část” a “Praktická část”, případně zařadíme na samostatné listy označení

“Teoretická část” před teoretický výklad, “Praktická část” před kapitoly týkající se vlastního

šetření.

Teoretická část:

K teoretickému výkladu je nutné nastudovat množství odborné literatury, odborných článků,

zákonů, vyhlášek, výzkumných zpráv ze sociologických či jiných odborných šetření a další

jiné materiály vztahující se k vymezené problematice. Není možné opisovat texty, přebírat

věty a odstavce a vytvářet montáže cizích textů, cizích myšlenek. Autor by měl provádět

kompilaci prostřednitvím analýzy a syntézy nastudovaného materiálu. Metodou analýzy

rozebíráme složitější fakta na jednodušší, jejich detailním rozborem dospíváme k vlastnímu

poznání. Syntézou naopak hledáme vazby mezi jednotlivými jevy, vysvětlujeme vztahy a

mechanismy jejich fungování, jevy propojujeme do většího celku a objasňujeme jejich

podobu a chování. Na základě syntézy provádíme komparaci, srovnáváme různé názory a

přístupy, dáváme je do vzájemných souvislostí. K tomu si musíme předem nastavit kritéria

srovnávání. Výše uvedenými postupy dáváme čtenáři informaci o naší znalosti daného

problému a o našem postoji k němu. Vytváříme tak prostor pro odbornou diskusi.

Teoretická část je realizována individuálně a vychází z cílů a záměrů autora. Autor se snaží

o užší zaměření problematiky. Není vhodné zabývat se problémem učebnicově či

encyklopedicky. Nevytváří studijní text, ale hlouběji se zabývá konkrétním problémem.

Student se nebude inspirovat studijními materiály, učebnicemi, skripty, ale především

vědecko-výzkumnými pracemi. Většinou bývá problémem, odkud práci začít. Je vhodné

vytvořit si co nejdříve reálnou osnovu práce a začít psát kapitolu, k níž má přehlednou znalost

problematiky. Další kapitoly již půjdou snadněji. Není potřeba začínat od úvodu a první

kapitoly. Zpracování tématu student vždy konzultuje s vedoucím práce. Předložený nástin

možných kapitol je pouze ilustrativní.

Charakteristika současného stavu řešeného problému.

Vymezení základních pojmů.

Teoretická a odborná východiska.

Kritické posouzení publikovaných výsledků výzkumů.

26

Pochopení a výklad problému v širších souvislostech.

Praktická část:

Obsahem praktické části bývají podrobné informace o vlastním zjisťování výskytu

zkoumaného jevu. Šetření v terénu není nezbytnou podmínkou práce, ale vzhledem k tomu, že

student má prokázat zorientovanost v prostředí sledovaného jevu a prokázat schopnost řešení

problému, bývá kvantitativní nebo kvalitativní šetření pro práci nepostradatelné.

Ale i v takových případech, kdy se autor zabývá například problematikou sociálního

zabezpečení rodin členských států Evropské unie a nebude provádět průzkum zabezpečení

rodin v terénu, využije výzkumné metody, pomocí nichž bude zkoumat, analyzovat například

ministerské předpisy jednotlivých států.

Praktická část je tedy jakousi průzkumnou zprávou, která podává čtenáři veškeré informace

o uskutečněném průzkumu. Zprávě však předchází samotné šetření. Nejedná se o výzkum,

byť student v předmětu Metodologie sociálních výzkumů poznává činnosti a kroky

jednotlivých fází vědeckého výzkumu, ale pro potřeby odborné práce, jako je absolvenská či

bakalářská práce je možné uskutečnit pouze průzkum.

Výzkum bývá zpravidla vnímán jako systematizované poznávání určité zkoumané

skutečnosti, sociálního jevu nebo skupiny prostřednitvím výzkumných metod a technik.

Průzkum bývá odbornou veřejností chápán jako jakákoli “poznávací aktivita, která přináší

nesystematizované, nekvantifikované poznání” (Surynek, 2001, s. 29). Nejedná se o žádné

laické zkoumání, ale výsledky zjištění jsou užšího rozsahu a menší hloubky ve smyslu cílu,

hypotéz, metod a technik, souboru, výsledků…. Průzkum má dílčí charakter a jeho cílem je

aktuální popis daného problému. Je veden zejména potřebami každodenní společenské praxe.

Termín “šetření” je “souhrnný pojem označující všechny empiricky orientované druhy

výzkumné činnosti” (Sekot, 2002, s. 18). S

Průzkum může mít podobu kvantitativního nebo kvalitativního šetření, popř. jiné praktické

řešení, které bude mít vlastní postupy. Kvantitativní průzkum mapuje sociální jev, přináší

informace o jeho výskytu. Kvalitativním šetřením se zaměřujeme na detailní, hluboké

zkoumání geneze sociálního jevu v jednotlivých konkrétních případech s cílem porozumět a

vysvětlit tento jev u jedince, porozumět jedinci v sociálních situacích.

Někdy se studentovi zdá, že informace z průzkumu již zmínil a více se k nim nechce vracet.

Avšak vědecko-výzkumná zpráva je o objasňování jednotlivých kroků realizovaných

v průzkumu. Informace se vždy váží ke konkrétnímu kroku. Banálním příkladem může být, že

stanovení cílů, hypotéz, konstrukce metody je sice o stejném problému, ale přitom jde

pokaždé o jejich konkrétnější vymezení. Průzkumná činnost má jasná pravidla a postupy,

které je nutné dodržet.

Nutno ještě upozornit, že kvantitativním šetřením student-badatel dospěje snadněji

k doporučení pro praxi.

27

Obsahové náležitosti zprávy kvantitativního šetření

Vysvětlení a zdůvodnění kvantitativního šetření.

Vymezení dílčích cílů.

Formulace průzkumných problémů.

Stanovení hypotéz.

Popis výběru a konstrukce metody, techniky.

Popis sběru empirických dat.

Popis harmonogramu průzkumných postupů.

Výběr a charakteristika průzkumného souboru (vzorku).

Analýza empirických údajů (tabulky, grafy) a interpretace výsledků zkoumání.

Ověření hypotéz (potvrzení/vyvrácení).

Shrnutí výsledků, diskuse, návrhy a doporučení k řešení problému.

Obsahové náležitosti zprávy kvantitativní šetření

Vysvětlení a zdůvodnění kvalitativního šetření.

Vymezení dílčích cílů – hledání, proč se v jednotlivých případech problém vyskytuje.

Definování případů.

Popis použitých metod a technik.

Popis harmonogramu průzkumných postupů.

Kaziustiky.

Analýza zjištěného.

Komparace případů.

Shrnutí výsledků, diskuse, návrhy a doporučení k řešení problému.

Modifikace zpráv kvantitavního a kvalitativního šetření v souladu s vědecko-výzkumnými

postupy je přípustná.

28

12 Závěr absolventské práce

Je nutné si uvědomit, že stejně jako Úvod, tak i Závěr se vztahuje k celé absolventské práci.

Závěr musí korespondovat s Úvodem. Ale v Závěru se nebudou opakovat stejné formulace

a výklad, které byly použity v Úvodu.

Závěr by měl obsahovat:

Obecné vyjádření výsledků studentova zkoumání v souvislosti s vytyčenými cíli

a zvolenými metodami (uvedeny v Úvodu).

Takové výroky, pro jejichž vyjádření lze najít v předcházejícím textu argumentaci.

Širší pohled na danou problematiku.

Zhodnocení praktického přínosu AP.

Zhodnocení naplnění cílů práce a způsobu, jakým toho bylo dosaženo.

Pokud autor musel pozměnit některý dílčí cíl, postup nebo metodu původního

výzkumného záměru, pak ozřejmí, z jakých důvodů byla modifikace nutná a jak se

tato modifikace projevila v zaměření, ve struktuře a v závěrech textu.

Podněty pro další práce, pro další zkoumání – kterým směrem by se mohl další

průzkum ubírat; které otázky zůstávají otevřené; čeho se vyvarovat atd.

Lze poukázat na to, které teze mohou být diskutabilní a proč tomu tak je. Autor tím

naznačí, že si je vědom určitých úskalí své práce.

Rozsah Závěru absolventské práce: 1 – 2 strany.

29

13 Utváření seznamu informačních zdrojů

Prameny (zdroje), které mohou být využívány při zpracovávání odborné práce, jsou:

odborné publikace (monografie, syntetické práce aj.),

odborné časopisy,

sborníky,

legislativní normy (zákony, vyhlášky, předpisy….),

statistiky,

dokumenty,

závěrečné výzkumné zprávy,

výroční zprávy,

renomované webové stránky.

Při utváření seznamu informačních zdrojů je nutné se řídit ČSN ISO 690 a

ČSN ISO-690-2. Tyto české státní normy povolují několik možností uvádění zdrojů. Důležité

je zachování jednotné formy v celé absolventské práci, tzn. že autor si zvolí jednu variantu a

tu bude používat od začátku až do konce.

Všechny prameny (zdroje), které autor citoval či parafrázoval, uvede v seznamu na konci své

práce. V textu práce a v seznamu informačních zdrojů může být uveden pouze takový

pramen, který je dohledatelný, průkazný. Jen tak lze ověřit znění citovaného nebo

parafrázovaného textu. Přednášky se neuvádějí, nejsou zdrojem. Zdroj musí být vždy doložen

podle stanovených bibliografických údajů. Bibliografické údaje umožňují snadnou

identifikaci uvedeného zdroje.

Bibliografické údaje musejí mít povinné prvky (údaje) a mohou mít i prvky volitelné

(nepovinné, a tudíž se nemusejí uvádět).

Povinné údaje:

Autor či autoři – příjmení se uvádí KAPITÁLKAMI nebo VELKÝMI PÍSMENY,

křestní jméno - malými písmeny nebo jen iniciála – za předpokladu, že nemůže dojít

záměně autorů. Pokud je autorů více, zaznamenávají se v tom pořadí, v jakém jsou

jejich jména uvedena v publikaci. Uvádějí se maximálně první tři autoři, pak se

použije: “et. al.” nebo “aj.” nebo hlavní autor “a kol.”. Mezi jednotlivými autory se

píše středník nebo pomlčka.

Název díla – kurzívou.

Typ média.

Údaje o vydání (místo a nakladatelství).

Datum vydání.

Údaje o standardním čísle (ISBN, ISSN).

Přístup ke zdroji, URL adresa (u elektronických zdrojů).

30

Datum citace (u elektronických zdrojů).

Akademické hodnosti (tituly) se v seznamu či v odkazu literatury neuvádějí – z důvodu

přehlednosti.V textu práce je přípustné akademické tituly citovaných či parafrázovaných

autorů uvádět.

Nepovinné (volitelné) údaje:

Překladatel.

Autor ilustrací.

Název cizojazyčného originálu.

Rozsah stran.

Interpunkční znaménka a rozlišovací znaky ČSN striktně nepředepisuje, ale zdůrazňuje

jednotnost v jejich užívání.

Odkazy v seznamu informačních zdrojů se uvádějí v abecedním pořadí (pokud autor

nepoužívá metodu číselných citací – viz kap. 11), nebo je možné seznam zdrojů (dle uvážení

autora) členit:

Literatura či bibliografie,

Legislativní normy,

Elektronické odkazy,

Další informační zdroje.

Příklady uvádění pramenů v seznamu informačních zdrojů:

Monografie:

ALAN, J. Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama, 1989. ISBN 80-7038-044-6.

KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. 2. vyd. Praha: ASPI Publishing, s.r.o., 2002. ISBN

80-86395-33-2.

BOBEK, Milan – PENIŠKA, Petr. Práce s lidmi. Praha: ASPI Publishing, s. r. o., 2004. ISBN

80-85284-25-8.

MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. vyd. Praha: Sociologické

nakladatelství, 1997. ISBN 80-85850-24-9.

31

Články ze seriálových publikací časopisů, novin, edice sborníků z konferencí apod.:

Časopis:

KULHAVÝ, Václav – SYROVÁTKA, Tomáš. Efekty programů zaměstnanosti. In Sociální

politika, 2008, roč. 2, č. 6, s. 15 – 20. ISBN 1802-5854.

Sborník:

KLÍMA, Petr. Práce s dětmi a rodiči při rozpadu manželství. In: Věra Novotná (ed.), Sborník

přednášek z VIII. Konference Společnosti sociálních pracovníků: Účinné metody sociální

práce při řešení aktuálních sociálních problémů. Praha : JAN, 1998. ISBN 80-85529-40-8.

Elektronické zdroje:

U webových stránek je nutné uvést navíc síťovou adresu (URL) a datum převzetí

informačního zdroje [cit.]

Povinné údaje elektronických pramenů:

Druh média (nosiče) – [online], [CD-ROOM] aj.

Verze – nejen u PC programů, ale i online zdroje (např. Ver.1.0, poslední úpravy

20.9.1999)

Datum citace [cit. 2005-06-02]

Přístup ke zdroji – Dostupné na WWW:<http://……..>.

Základní informace pro občany, kteří byli zasaženi utlumením výroby a následnou ztrátou

zaměstnání [online]. Praha: MPSV ČR, © 2009, [cit. 2009-11-15]. Dostupné na WWW:

<http://mpsv.cz>.

Legislativní normy:

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném

vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

32

14 Odkazy

Odkaz je stručná forma uvedení použitého pramene citátu nebo parafráze. Odkaz tedy slouží

k identifikaci publikace, z níž autor AP cituje nebo parafrázuje.

Citát je doslovně uvedený text z informačního zdroje, musí být uveden přesně se všemi

zvláštnostmi (popř. chybami a překlepy), vždy musí být v uvozovkách.

Parafráze je volný výklad myšlenky původního autora, převyprávění textu, vyjadření cizí

myšlenky vlastními slovy. Vysvětlení podstaty problému zjednodušeně. Text se nedává do

uvozovek.

Odkaz se uvádí tehdy, když se práce opírá o převzaté myšlenky. Vykrádat duchovní

vlastnictví jiného je pokusem o podvod a tresty jsou exemplární – od odmítnutí práce až

po vyloučení ze studia. Autor musí v textu zřetelně odlišovat své vlastní myšlenky a výsledky

své práce od toho, co bylo převzato.

Uvedení odkazu, citátu a parafráze v textu se řídí ČSN ISO 690. Norma povoluje několik

způsobů a metod odkazování.

Způsoby:

1) Přímo v textu – v závorce.

2) Formou poznámky pod čarou:

na stejné stránce dole

za kapitolou

na konci celé práce (pak tyto odkazy nahrazují seznam informačních zdrojů).

Metody:

1) Metoda číselných citací

2) Metoda průběžné poznámky

3) Metoda uvádění prvního prvku (jména) a data

Pro jednoduchost a přehlednost uvádění odkazů preferujeme citování způsobem přímo

v textu (v závorce) a metodou uvádění prvního prvku a data (+ strany). To znamená, že

přímo v textu uvedeme v závorce první údaj (tj. příjmení autora nebo autorů) a rok vydání

citovaného dokumentu. U doslovné citace se musí uvést i strana, z níž jsme text převzali.

Příklad 1

Matějček (2003, s. 27) definuje komunitní práci jako proces pomáhající lidem, aby společnou

aktivitou vyřešili problém místní komunity” a dále vysvětluje …..

33

Příklad 2

“Komunitní práce je jako proces pomáhající lidem, aby společnou aktivitou vyřešili problém

místní komunity “ (Matějček, 2003, s. 27).

Příklad 3

Matějček ve svém díle Komunitní práce v roce 2003 definuje tuto činnost jako proces, který

se zaměřuje pomáhající lidem, aby společnou aktivitou vyřešili problém místní komunity.

U dokumentu, který nemá autora (materiál z webové stránky, ), uvedeme do závorky první

slovo z názvu dokumentu (nebo další slovo/slova, tak aby byl dokument

identifikovatelný) a datum jeho zveřejnění.

Vydal-li autor v jednom roce dva či více dokumentů, pak se rozlišují malými písmeny a, b, c,

která následují v závorkách za rokem, např. (Matoušek, 2002a). Písmeno musíme

uvést u publikace I v seznamu pramenů.

Uvádíme-li citaci autora, jehož publikaci jsme neměli k dispozici, ale daný text jsme získali

jako citaci u autora, z jehož díla jsme čerpali, pak uvedeme v závorce odkaz na tohoto autora.

Např. Crane (In Říčan, 2001) se domnívá ….. nebo: Crane (cit. Říčan, 2001) se domnívá …

U elektronických odkazů uvádíme v závorce buď příjmení autora a rok, nemá-li pramen

autora, tak uvedeme první (popř. další) slovo z názvu a rok, nebo uvedeme nejkratší označení

přístupu ke zdroji v takové šíři, aby byl pramen identifikovatelný. Z těchto variant uvádění

elektronických odkazů vybereme jednu možnost, kterou budeme v celé práci používat, např.

(www.mpsv.cz).

34

15 Chyby a nedostatky při tvorbě AP

Autor absolventské práce se někdy dopouští zbytečných chyb, jichž je možné se vyvarovat.

1) Široké téma.

2) Nesoulad mezi názvem a obsahovou stránkou práce (výkladem problematiky).

3) Nepřesně formulovaný cíl, jehož naplnění nelze zajistit.

4) Vybočení z tématu.

5) Nejasný, nesrozumitelný výklad.

6) Výkladová stručnost.

7) Laický, neodborný výklad.

8) Neadekvátní informační zdroje – zastaralé, z jiného oboru, převaha elektronických

pramenů.

9) Nelogická struktura práce.

10) Teoretický výklad jako kompilát ve smyslu přebírání cizích poznatků a jejich nového

sestavování.

11) Výklad dané problematiky jenom nebo převážně z úhlu pohledu jiného oboru

(zdravověda, psychologie, pedagogika …).

12) Obsahová disproporcionalita teoretické a praktické části. Nepropojenost teoretického

výkladu s praktickým zjišťováním. Tento problém vyplývá z nejednotného přístupu

k řešení tématu. Teoretická část a praktická část AP jsou zpracovávány odděleně. Je

nutné při tvorbě teoretické části uvažovat o praktickém řešení a naopak, i při zkoumání

dané problematiky je nutné mít neustále na zřeteli teoretický výklad.

13) Nejsou vyjádřeny závěry a praktické využití výsledků práce.

14) Závěry a doporučení jsou příliš obecné a nevyplývají z autorova zkoumání, ale

vycházejí z obecné teorie.

15) Gramatické a stylistické chyby. (Vždy je nutná korektura.)

16) Nevhodné grafické uspořádání práce.

35

16 Odevzdání práce

Student odevzdá absolventskou práci ve stanoveném termínu vedoucímu práce. Předkládá dva

vázané identické výtisky a jednu s nimi identickou elektronickou verzi (CD/DVD) ve formátu

PDF.

Práce jsou následně předány posuzovatelům. Jedna písemná verze zůstává vedoucímu práce,

druhou obdrží oponent a elektronickou verzi obdrží pracovník informačních technologií.

Všichni jsou povinni ve stanoveném období práci prostudovat. Vedoucí práce a oponent práci

hodnotí prostřednictvím posudků (hodnotící kritéria – viz kap. 5 a 6) a navrhují známku.

Student obdrží kopii posudku vedoucího AP a oponenta v dostatečném předstihu (minimálně

týden před konáním obhajoby), aby mohl zvážit případné výtky a mohl se řádně připravit na

obhajobu své práce.

V písemných verzích opatří autor čestná prohlášení (viz Příloha D) vlastnoručními podpisy a

datem. Pokud nesouhlasí se zpřístupněním své práce, požádá o tento netypický požadavek

ředitele školy. Žádost doplní zdůvodněním.

Po úspěšné obhajobě práce, bude studentu jeden vázaný výtisk vrácen. Někdy o práci projeví

zájem oponent. Je rozhodnutím autora, zda mu svou práci věnuje. Ale rozhodně je to

pro autora čest, že se o jeho dílo zajímá odborník.

Výtisk, který zůstává škole, je opatřen evidenčním číslem a zařazen do evidence

absolventských prací ve školní knihovně. Zájemci, nejčastěji studenti nižších ročníků, si

mohou absolventskou práci zapůjčit prezenčně do studovny. Práce se nesmí odnášet mimo

budovu školy.

Práce je zaevidována i ve své elektronické podobě a je zařazena

do školního centrálního registru absolventských prací.

36

17 Obhajoba AP

Součástí absolventské práce je i její obhajoba, která probíhá v rámci absolventských zkoušek.

Obhajobou student prokazuje schopnost svou práci prezentovat a v diskusi obhájit.

Příprava na obhajobu absolventské práce trvá 20 minut. Pro obhajobu své absolventské práce

si student může přinést materiály, které dokumentují a potvrzují jeho pojetí a výklad.

Obhajoba se skládá z prezentace absolventské práce (verbální či elektronické) a z diskuse.

Obhajoba absolventské práce trvá nejvýše 20 minut.

Zda bude prezentace vedena pouze slovně-verbálně nebo s využitím Power pointu, rozhoduje

student sám, případně konzultuje s vedoucím práce.

Prezentaci si student připraví předem. Svou práci prezentuje, verbálně nebo

elektronicky, maximálně 7 minut.

Jednotlivé snímky power-pointové prezentace by měly mít tento obsah:

a) název práce + jméno autora,

b) cíle a důvody volby tématu,

c) metodologie,

d) výsledky,

e) doporučení pro praxi, přínos práce.

Doporučený počet snímků pro power-pointovou prezentaci: 5 – 8, doporučený maximální

počet řádků jednoho snímku - 6. Velikost písma 22 – 24, velikost nadpisů 30 a více. Mezi

barvou písma a barvou pozadí musí být kontrast. Jednotlivé snímky musí obsahovat

přiměřené množství textu, tabulek, grafů, popř. obrázků. Snímky musí mít logický sled.

Doprovodný slovní projev k power-pointové prezentaci nebo samostatný verbální projev by

měl být veden na odborné úrovni. Student používá odbornou trerminologii a spisovnou

češtinu. Mluví jasně, srozumitelně. Udržuje přijatelné tempo a hlasitost řeči.

Po prezentaci je student seznámen s podstatou posudků (vedoucího AP a oponentského).

Následuje diskuse, během níž student reaguje na předem známé otázky, náměty a připomínky

od oponenta a na otázky od vedoucího práce, popř. na otázky položené ostatními členy

zkušební komise.

Student se snaží účelně a věcně využít čas vymezený na obhajobu.

Klasifikace obhajoby je výsledkem hodnocení samotné absolventské práce a vlastní obhajoby.

Známku navrhuje vedoucí práce po dohodě s oponentem s přihlédnutím k předem

navrhovanému hodnocení v posudku oponenta a vedoucího práce. Pokud oponent u obhajoby

není přítomen, jeho roli zastává místopředseda zkušební komise, pokud sám není vedoucím

této absolventské práce. V dané situaci by byl určen jiný zástupce z řad pedagogů školy.

37

V případě nepřítomnosti oponenta navrhuje známku vedoucí práce po dohodě se zástupcem

oponenta a s přihlédnutím k navržené známce oponenta v oponentském posudku. V případě

neúčasti vedoucího absolventské práce je jmenován jeho zástupce z řad pedagogů školy a

ve zkušební komisi přebírá úlohu vedoucího práce. Komise schvaluje návrh známky

hlasováním.

Student může obhajovat svou absolventskou práci i v případě, že jeho práce nebyla

oponentem k obhajobě doporučena nebo byla oponentem či vedoucím absolventské práce

hodnocena „nevyhověl/a“. Pokud student nesplní požadavky kladené na absolventskou práci a

svou absolventskou práci neobhájí, zkušební komise mu doporučí, jak má s prací dále naložit

(například: zda a v jakém rozsahu práci přepracuje…).

38

Závěrem

Informace, jak vytvářet odbornou práci, o jejích náležitostech, o používání informačních

zdrojů, o podobách kvantitativního a kvalitativního šetření by mohly být detailnější i

rozsáhlejší, případně by mohly být zařazeny i další nezmíněné problémové okruhy týkající se

přípravy takovéto tvůrčí práce. Vzniká však otázka, zda by další informace nebyly

naopakkontraproduktivní a nezahlcovaly by čtenáře. Pokud poznatky zpracované v těchto

“Metodických povkynech” bude moci student procvičovat na seminářích, či je prakticky

aplikovat při zpracovávání odborných prací nižší úrovně (seminární práce, …), a bude jistě

přínosem, pokud bude mít následně příležitost řešit kvalitu zpracovaného materiálu se svými

pedagogy. Trénink a procvičování s sebou nesou osobní zkušenosti, což se všeobecně jeví

jako přínosnější, než pouhé čtení pokynů. Učit se “konáním” je efektivnější a rychlejší.

Předpokládá to ale začít se učit těmto dovednostem včas, s časovým předstihem dovednosti

rozvíjet, prohlubovat a utvrzovat si.

Kýžený výsledek v podobě originální, plnohodnotné, výjimečné a kvalitní absolventské práce

se jistě dostaví. Přejeme vám k tomu hodně síly, optimismu a dobrého naladění!

39

Výkladový slovníček

Anotace – stučná charakteristika díla (5 – 10 řádků). Obsahuje vymezení tématu, cíle práce,

výzkumného záměru, pospis metody a stručné shrnutí klíčových poznatků.

Př.: Absolventská práce bude mít teoreticko-empirický charakter. Bude se věnovat

způsobům trávení volného času žáků mladšího školního věku a míře médií

a zastoupení PC ve volném čase. Součástí průzkumu budou postoje rodičů a jejich

zájem o způsob trávení volného času dětí……

Bibliografická citace – soubor údajů o citovaných dílech nebo jejich částech, které

umožnňují jejich identifikaci.

Citace – doslovné uvedení cizího výroku nebo textu ve vlastním dokumentu doprovázené

obvykle přesnou identifikací pramene, z kterého daný výrok nebo text pochází, tedy

bibliografickou citací.

Citát – doslovně převzatá část textu z použitých pramenů, uvedena se všemi zvláštnostmi

(např. překlepy). Vždy se uvádí v uvozovkách.

Kazuistika – popis a výklad konkrétního případu, který je ukončený. Zaměřena na zjišťování

a hledání příčin, které vedly k určitému sociálnímu problému.

Koncept – první předběžné zpracování např. budoucí publikace, pracovní verze textu.

Parafráze - volný výklad myšlenky původního autora; převyprávění textu; vyjadření cizí

myšlenky vlastními slovy. Vysvětlení podstaty problému zjednodušeně. Text se nedává do

uvozovek.

Případová studie - posuzování jednotlivého případu s otevřeným koncem. Zachycuje

složitosti, detaily, vztahů a procesů probíhajících v daném mikroprostředí.

40

Použité zdroje

ČSN ISO 01 6910. Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory.

Praha: ČNI, 2007.

ČSN ISO 690. Dokumentace. Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. Praha: ČNI,

1996.

ČSN ISO 690-2. Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické

dokumenty nebo jejich části. Praha: ČNI, 2000.

ČSN ISO 214. Dokumentace. Abstrakty pro publikace a dokumentaci. Praha: ČNI, 2001.

ISO 7144. Dokumentace. Formální úprava disertací a podobných dokumentů. Praha: ČNI,

1996.

ČMEJRKOVÁ, Světla, DANEŠ, František a SVĚTLÁ, Jindra. Jak napsat odborný text.

Praha: LEDA, 1999. ISBN 80-85952-69-1.

ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7

FILKA, Jaroslav. Metodika tvorby diplomové práce. Brno: KNIHAŘ, 2002.

ISBN 80-86292-05-3.

HOLOUŠOVÁ, Drahomíra a KROBOTOVÁ, Milena. Jak psát diplomové a závěrečné práce.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1999. ISBN-80-7067-841-0.

ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách.

Praha: SLON, 2007. ISBN 978-80-86429-40-3.

ZLÁMAL, Robert. Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškolských odborných prací.

Praha: Linde Praha, 2009. ISBN 978-80-7201-779-9.

41

Příloha A Zadání absolventské práce

Vyšší odborná škola sociálně právní

Praha 10, Jasmínová 3166/37a ________________________________________________________________

ZADÁNÍ ABSOLVENTSKÉ PRÁCE

Školní rok: 2012/2013

Jméno a příjmení studenta/ky:

Vzdělávací program: Sociální práce

Forma vzdělávání: denní – dálková – kombinovaná *)

Studijní skupina:

Téma AP:

Vedoucí práce:

Termín odevzdání práce: 3. 4. 2013

Předběžný nástin AP

Anotace AP (popis problému, který bude v práci řešen) a zdůvodnění tématu:

Cíl práce a jeho zdůvodnění:

Osnova:

Základní odborná literatura (minimálně 5 zdrojů):

42

Praktické řešení: kvantitativní šetření – kvalitativní šetření – kvantitativní i kvalitativní *)

Metody a techniky průzkumu:

Průzkumný soubor:

Místo, kde by měl být průzkum (kvantitativní či kvalitativní) realizován:

Co by měl průzkum přinést do praxe (efektivnost AP):

Termín zadání práce: ………………………………………

Podpis vedoucího práce: ………………………………………

Podpis ředitele školy: ………………………………………

V Praze dne: ..................................

Podpis studenta stvrzující přijetí zadání práce: ..................................................

V Praze dne: ..................................

___________________________________________________________________________

*) Nehodící se škrtněte

43

Příloha B Pevné desky

44

VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ

V PRAZE 10

Absolventská práce

duben 2013 Jméno a příjmení

45

Příloha C Titulní list

46

47

48

VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ

PRAHA 10, JASMÍNOVÁ 3166/37a

Jméno a příjmení

Osobní asistence tělesně postižených

z Jedličkova ústavu

Absolventská práce

Vedoucí práce:

Vzdělávací program: 75-32-N/01 Sociální práce

Studijní skupina:

Školní rok: 2012/2013

49

Příloha D Čestné prohlášení

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že předloženou absolventskou práci jsem zpracovala samostatně a výhradně

s použitím uvedené literatury a dalších pramenů.

Souhlasím s prezenčním zpřístupněním mé absolventské práce ke studijním účelům.

_____________________

vlastnoruční podpis

V Praze dne………………………………….

50

Příloha E Katalogizační popis

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Jméno a příjmení autora:

Vzdělávací program: 75-32-N/01

Forma vzdělávání:

Název práce:

Rok:

Počet stran:

Celkový počet stran příloh:

Počet titulů české literatury a pramenů:

Počet titulů zahraniční literatury a pramenů:

Počet internetových zdrojů:

Vedoucí práce: