Macků, Pavel 2013: Archeologický výzkum při kostele sv. Víta v Zahrádce (okr. Havlíčkův Brod) v roce 2012. In: Památky Vysočiny 2012, s. 56-69

Památky Vysočiny_DEF.indd 56 13.12.13 8:45

57

Archeologický výzkum

při kostele sv Víta v Zahrádce v roce 2012Pavel Macků

Druhá fáze záchranného archeologického výzkumu u kostela sv. Víta v Zahrád-ce (okr. Havlíčkův Brod) probíhala od května do srpna roku 2012. Stavební činnost na této významné archeologické lokalitě vyvolala nutnost odvlhčení zdí, které jsou vlivem vzlínání vody silně narušené a dochází k znehodnocování nástěnných maleb ze 14. století. Článek navazuje na příspěvek publikovaný v Památkách Vysočiny 2011, kde byl popsán archeologický výzkum v předchozím roce.1

ÚvodV roce 2011 byla archeologicky prozkoumána plocha před východní zdí kos-

tela (kněžiště a věž/sakristie) Tato fáze výzkumu přinesla zjištění týkající se mor-fologie geologického podloží, které je v hloubce asi jeden metr pod současným terénem tvořeno zvětralými rulami hnědé až rezavé barvy Podloží pod koste-lem mírně klesá od východu k západu a od jihu k severu směrem k vodní nádrži Švihov (Želivka) 2

Výkopové práce trvající necelé čtyři měsíce obnažily vnější základové zdi při severní, západní a jižní straně kostela a zasahovaly až do vzdálenosti dvou metrů od jeho obvodových zdí Na závěr proběhl ještě výzkum podél vnitřních obvo-dových zdí sakristie Záchranné archeologické práce měly za cíl zdokumentovat všechny situace tak, jak byly v rámci výkopových činností ohrožovány stavební firmou 3

Severní a jižní strana věžePlocha při severní straně se začala odkrývat postupně směrem od severo-

východního nároží podél zdi věže (sakristie) až k prostoru při severozápadním rohu kostela, který byl narušen výkopy v minulém století v rámci stavby drená-ží a okapových svodů (Stejná situace se opakovala i na rozích na jižní straně kostela )

Severní strana věže má (nejen) základové zdivo zpevněné přístavbou z doby baroka, což se projevilo i v dokumentované situaci Takřka po celé délce mezi oběma barokními opěrnými pilíři byla zachycená odkopaná plocha do vzdá-lenosti půl metru od zdiva, později zasypaná sypkou, rezavohnědou a písčitou zeminou Ta byla v podstatě nálezově sterilní a jednalo se nejspíše o výkop při dozdívce základového zdiva tvořeného menšími lomovými kameny pojenými vápennou maltou S touto plochou sousedila řada hrobů H73-H76, orientova-ných ve směru západ (hlava) východ (nohy) Nebožtíci byli pohřbeni v rakvích,

Kostel sv. Víta v Zahrádce, archiv NPÚ, foto Martina Havlová, 2012.


58

Stavební vývoj kostela sv. Víta v Zahrádce a rozsah výzkumu v roce 2011–2012 (vyznačeno červenou linkou). Žlutě vyznačena místa předchozích výzkumů či nedávné stavební činnosti (zničené nálezové situace). V tabulce vlevo dole typologie uložení pohřbů. Podle Hejna 1981, upraveno Macků.


59

jak dosvědčovaly nálezy železných hřebů po obvodu skeletů Všechny pohřby mezi sebou měly rozestupy jen několik centimetrů (vyjma narušení oblasti hlavy H75 od H76), proto lze usuzovat, že byly na povrchu označeny křížem či stélou a pocházejí z přibližně stejné doby Ve dvou případech, a to v hrobech H73 a H75, byly navíc objeveny zbytky medailonu, sestávající v obou případech ze dvou sklíček Mezi sklíčky byl buď obrázek světce či blízké osoby, který se stej-ně jako zbylé organické materiály medailonu nedochoval Oba tyto medailony držel zemřelý v sevřené dlani Nálezové okolnosti hrobů podpořené tím, že je nenarušily ani pozdější výkopy, dovolují uvažovat o dataci těchto pohřbů do po-sledních decénií pohřbívání na zahrádeckém hřbitově, tedy do 18 , nejpozději začátku 19 století

Odkrývaná plocha mezi SZ pilířem a dilatační čárou severní strany lodi s věží byla z větší části zničena stavebními pracemi v minulém století a zasypána sutí (okapové svody atd ) V roce 2008 zde položil archeologickou sondu č 4 Petr Ob-šusta 4 Přesto zde bylo objeveno několik vzájemně se porušujících hrobů, včetně dětských v SSZ-JJV a J-S orientaci Jediný hrob orientovaný Z-V směrem byl ob-jeven na nároží přístavby sloužící jako vstup na věž Byl narušen jejím základo-vým zdivem, které mělo nárožní kámen velice nahrubo opracovaný do pravého úhlu a se zkosenou horní hranou Díky tomu lze kosterní pozůstatky datovat do 13 století

Napojení mladšího (916) zdiva ke staršímu románskému (915) na severní straně lodi, foto Pavel Macků, 2012.


60

Severní strana lodiVýkopové práce na této straně lodi postupovaly od východu k západu Ar-

cheologicky nenarušená byla takřka celá plocha výkopu s výjimkou střední čás-ti, která byla bez nálezů V tomto místě, ve vzdálenosti 9,6 metru od přístavku umístěného východně, byla zachycena i dilatační čára staršího románského (915) a mladšího barokního (916) zdiva Starší románské zdivo bylo stejně jako na všech stranách kostela z této stavební fáze zhotoveno z lomového kamene do maximální velikosti 50 cm pojeného vápennou maltou s předzákladem, který vystupuje oproti nadzemnímu zdivu o 10 až 15 cm K němu přiléhala později do-stavěná zeď, pokračující až k SZ rohu lodi, z drobnějších kamenů o velikosti 20 až 40 cm a opět pojených vápennou maltou Obě zdiva sahala hlouběji do podloží, proto nemohla být zjištěna skutečná hloubka jejich uložení 5

Před románským zdivem 915, jižně od přístavku pro vstup na věž, byla čás-tečně odkryta kostnice – osárium Jednalo se o do podloží zahloubenou jámu s rovným dnem v hloubce 160 cm Horní okraj osária se nacházel 50 cm pod současným povrchem Osárium tvořily především lebky a dlouhé kosti, v menší míře se objevily i kosti menší Sporé artefakty nám datují vznik kostnice jen rám-cově a to do doby raného novověku I tato plocha byla narušená odvodňovací trubkou kopanou v rámci stavebních úprav v minulém století

Mezi osáriem a zdí kostela byla zachycena řada částečně se narušujících hro-bů dospělých jedinců v Z-V orientaci Severně od těchto pohřbů se nalézaly další

Odkrytá část kostnice SH18 před severní stranou lodi, foto Pavel Macků, 2012.


61

přeskupené kosterní pozůstatky (nejčastěji kumulace lebek a dlouhých kostí), z nichž některé jevily známky zeleného zabarvení Tento nezvyklý jev pravdě-podobně způsobilo barvivo z látek používaných při vystýlce novověkých rakví 6

Z hrobů v těchto místech se odlišoval pouze pohřeb H105, kdy oblast hlavy a část hrudníku zakrývaly kameny do velikosti 20 cm Byl navíc uložen na tmavě šedé mazlavé vrstvičce s uhlíky

V západní části tohoto výkopu se nacházelo několik hrobů s patrnými nega-tivními otisky rakví, a to jak spodních prken, tak fošen obvodových i se zbytky železných hřebů Orientovány byly v J-Z, Z-V a SZ-JV směru a tvořily menší, prav-děpodobně datačně shodné celky Absence jakýchkoli doprovodných artefak-tů, kromě uvedených hřebů, znemožnila jejich přesnější časové určení Výjimku představovaly hroby H123 a H125, které narušil výkop pro zdivo 916, čili svým stářím předcházejí tomuto zdivu Dále byly tyto hroby narušeny injektáží, která sem protekla a vylila dutiny lebek a „slepila“ několik kostí

Plochu S-Z nároží opět zničily výkopy pro okapové svody Při této straně kos-tela zachytil archeologický výzkum největší množství pohřbů dětí a taktéž zde byli nalezeni jedinci se špatně, či téměř nevyvinutými zuby Vyskytl se i hrob, kde měl jedinec vlivem stravy obroušeny zuby zhruba na polovinu klasické velikosti až „do živých“ částí

Tato strana kostela je díky záchrannému výzkumu a stavební činnosti v minu-lém století od zdi kostela až po protipovodňovou hráz prakticky vyčerpána (viz pozn č 2)

Západní strana lodiNa západní straně kostela bylo nalezeno čtyřiadvacet hrobů Většina z nich

byla od oblasti břicha či pánve narušena výkopem pro obvodovou zeď z roku 1787,7 jejíž barokní zdivo sestávalo z kamenů do velikosti 40 cm pojených vá-pennou maltou I do tohoto zdiva pronikla subrecentní injektáž

Hroby se nacházely nejčastěji v hloubce 90 až 110 cm od současného po-vrchu při podloží, do něhož byly některé hrobové jámy zahloubeny Pohřby byly orientované ve směru Z-V, ojediněle se vyskytla jiná orientace (např H140 ve směru SZ-JV)

Archeologický výzkum ukázal, že se na tomto prostoru pohřbívalo ve dvou úrovních, kdy horní – mladší pohřby většinou narušily pohřby starší (např hrob H157 narušil starší H158, H153 narušil starší hrob H154 atd ) Opět se zde setká-váme se snahou ukládat mrtvé do hloubky okolo 1 metru, tedy až k samotnému podloží, což lze pozorovat také na ostatních stranách kostela Pod hrobem H141 byl objeven drobnější skelet H161 (pravděpodobně ženy) s rukama zkříženýma na pánvi, po jehož levici ležel hrob dítěte H162 Tyto hroby byly uloženy v super-pozici a lze uvažovat o rodinném vztahu mezi oběma pohřbenými Větší skelet se totiž přímo dotýkal levou paží dětského pohřbu, aniž by ho jakkoli narušoval


62

Dle nálezů keramiky lze usuzovat na dataci některých hrobů do ob-dobí renesance Mezi nalezenými předměty patří k těm zajímavějším bronzový špendlík u hlavy H155, bronzový drátek pod lopatkou skeletu H145, olověný (?) slitek, či drobné, blíže neurčené mince8 před vstupem do kostela

Jižně od vstupu na této stra-ně kostela bylo objeveno místo výzkumu P Obšusty z roku 2008 (sonda III), které hraničilo s hrobem H142 Oblast kolem jihozápadního nároží opět poničil subrecentní vý-kop pro odvodnění kostela

Při severozápadním nároží byla podél západní stěny kostela zachy-cena zídka označená číslem 920 Její odkrytý úsek byl orientovaný SV-JZ směrem a postavený je z kamenů do velikosti 75 cm pojených rezavým jílem na sucho Jílové lůžko dosedá v hloubce 70–80 cm na podloží Do-chovaná výška zdiva dosahuje ma-ximálně 30 cm, zaznamenaná délka odkryté části činí 1,9 metru, přičemž

zdivo pokračovalo mimo plochu výzkumu Původní funkci zídky nešlo kvůli rozsa-hu a nálezovým okolnostem zjistit Zda měla nějaký vztah k ohněm zaniklé srubo-vé stavbě z 15 století, jež byla objevena v roce 1983, nebylo možné rovněž určit 9

Při jihozápadní části této strany kostela byly zjištěny dva úseky dalších zídek – č 921 a 922 Zídka 921 je postavena z kamenů o velikosti do 30 cm kladených na sucho do jílového lůžka dosedajícího na podloží Jílové lůžko je silné 10 cm a maximální dochovaná výška zídky nad lůžkem je 25 cm Celé zdivo je orien-tované JZ-SV směrem Na zídce byl objeven mladší pohřeb dítěte H142, který byl od břicha dolů narušený výkopem pro základy obvodové zdi 919 Z nálezu vyplývá, že je tato zídka oproti zdi i hrobu starší Poblíž této kamenné destrukce byly nalezeny dočerna vypálené tenkostěnné keramické střepy svým charakte-rem datovatelné do 16 století

Necelý metr jižním směrem od zídky č 921 byla v profilu výkopu zachyce-na další kamenná destrukce 922 Kameny do velikosti 25 cm byly opět kladeny

Hrob H119 při jižní straně kostela, foto Pavel Macků, 2012.


63

na sucho do žlutého jílu Nejvyš-ší dochovaná výška činila 65 cm od podloží (vč jílového lůžka) Roz-sah výkopu neumožňoval přesně určit orientaci kamenné destrukce, neboť ta byla zachycena v profilu

Jižní strana lodiSituace v jihozápadní části koste-

la (cca 3 m východně od jihozápad-ního nároží) byla nálezově sterilní Kromě ojedinělých zlomků kostí zde byl nalezen pouze recentní hro-mosvod, jinak byla plocha odkopá-na v minulosti

První hrob od západu, H121, se dochoval jen zčásti (levá ruka) Při-bližně 60 cm východně byla v Z-V orientaci zachycena lebka komplet-ního hrobu H119 Tento měl ruce položené křížem na břiše a na pravé straně hrudníku měl položený dře-věný křížek s bronzovým kováním na stranách (horní vč závěsného očka) a ukřižovaným Kristem opět z bronzu Spodní dřevěná část se nedochovala Hrob ležel na rozhraní staršího (917) a mladšího zdiva 918

Základové zdivo 918 tvoří jihozápadní část lodi v délce 4,6 m od nejbližšího nároží Bylo postaveno z kamenů do velikosti 20 cm v husté koncentraci a poje-ných vápennou maltou

Jako starší zdivo v této části, označené jako 917, byly označeny základy od západní patky románského portálu (ačkoli toto zdivo pokračuje dále na se-ver pod číslem 909) Je postaveno z kamenů do velikosti 60 cm a pojené vá-pennou maltou se zásahy novodobé injektáže Stejně jako na protější severní straně se jedná o roh původní románské svatyně, k níž bylo dostavěno barokní zdivo

Před románským portálem, ve vzdálenosti do 10 cm po každé straně, byly za-chyceny destrukce zídek z nasucho kladených kamenů do žlutého jílu označené jako 910 (východní) a 911 (západní) Jejich orientace byla v S-J směru a byly za-chyceny v délce 1,4 m (šíře výkopu) Obě byly přistavěny k jižní stěně lodi Zdivo

Základové zdivo objevené před jižním románským portálem a hrob H59, foto Pavel Macků, 2012.


64

910 bylo silné 80 cm a maximálně dochovaná výška činila 45 cm Zdivo 911 bylo silné 110 cm s maximálně dochovanou výškou 90 až 120 cm a příměsí cihel

Jedná se o zdivo zachycené již v roce 1976 A Hejnou, který ji podle staveb-ního provedení dával do kontextu a časového horizontu s přístavkem zachyce-ným na západní straně většího románského kostela Přístavek datoval pomocí dvou druhotně uložených náhrobních desek, které sloužily jako prahy, mezi dru-hou třetinu a druhou polovinu 17 století Nálezy tuto dataci sice přímo nepotvr-dily, ale v zásadě s ní lze dle popisu zhotovení souhlasit 10 O podobě nadzemní části se můžeme jen dohadovat, ale pravděpodobně šlo pouze o jednoduchý kvadratický zastřešený prostor

Mezi zdmi přístavku, stratigraficky pod nimi, se nacházely čtyři hroby (H59-H62) Za nejzajímavější lze považovat hrob H59 Jednalo se o pohřeb velmi vysokého a robustního muže (cca 2 m), který byl zároveň největším nalezeným skeletem při výzkumu Ve srovnání s ostatními skelety objevenými v Zahrádce šlo o velmi neobvyklou výšku Zda to mělo vliv na uložení zemřelého před románský portál, nelze určit Hrob byl bohužel bez nálezů, proto lze pouze díky uložení pod zídkou 911 v hloubce 110 cm (oblast hlavy a ramen) uvažovat o dataci renesanční a star-ší (dle datování přístavků A Hejnou) Před východní patkou románského portá-lu západně od přístavkové zdi 910 bylo zachyceno místo sondy č 2 P Obšusty z roku 2008 Její zásyp obsahoval četnou keramiku od 13 století po raný novověk

Na západní straně přístavku 911 bylo před výstavbou zdi uloženo několik hrobů, převážně mladších jedinců Z hrobů H63-H66 byly odkryty pouze lebky, zatímco zbytek těl zůstal (pravděpodobně) pod přístavkem

Další hroby byly v silné koncentraci objeveny 4–8 m západně od románské-ho portálu Celistvý hrob H112 s rukama složenýma do klína, v němž se nalézaly zbytky kostěného růžence, se nacházel cca 1 metr od zdiva Mezi ním a zdivem byl objeven nálezový hiát, v tomto pohřebně vytíženém místě nezvyklý Západ-ně od tohoto hrobu bylo zkoumáno místo opět s větší koncentrací pohřbů v ně-kolika etážích

Některé hrobové jámy byly zahloubené do podloží a od zdiva tak vytvářely sestupné terasy V tomto místě tvořily vrchní etáž čtyři hroby a další dva byly navíc v superpozici (H128 a H129) Skelet v hrobě H129 v Z-V orientaci měl ne-úplně vyvinuté zuby (čelist prorazily jen tři) Jednalo se o drobnější kostru ženy Do oblasti pravého kolena byl později uložen hrob H128 mimina Poblíž byl na-lezen pohozený olověný stilus (pisátko do voskových tabulek)

Pod těmito hroby v hloubce 130 cm byly objeveny další dva pohřby v SZ-JV orientaci a zhruba ve stejné hloubce, pod hroby H118, H131 a H133, se nalézaly dva hroby dospělých a tři hroby dětské Byly uložené na podloží v sestupných terasách od zdiva a bez jakýchkoli nálezů

Složitá nálezová situace, podobná jako výše popsaná, byla objevena i ve vý-kopu východně od románského portálu za zdí přístavkového zdiva 910 Pod ním


65

byly v hloubce 80 cm uloženy dva skelety Zbylé hroby na jižní straně lodi při východní straně jižního zdiva lodi se více či méně vzájemně narušovaly Podloží, které začínalo v těchto místech již v hloubce 60 cm, bylo postupnými výkopy pro hrobové jámy terasovitě snižováno až do hloubky 100 cm při hranici výkopu zhruba 120 cm od zdiva, někde i s negativním otiskem zetlelé rakve

Nejzajímavějším a zároveň nálezově doloženým hrobem v této části byl hrob H44, který ukrýval neúplný dětský skelet s dochovaným středem těla a jejž v ob-lasti spodních nohou narušil hrob H45 (sám zasažen novodobým výkopem pro hromosvod) V horní části mezi stehenními kostmi byla nalezena přezka před-běžně datovatelná do 13 –14 století Hrob byl uložen při základech zdi lodi, je-jichž nárožní kámen na jihovýchodní straně byl hrubě opracován do pravého úhlu a se skosenou horní stranou

Navazující zdivo lodi tvoří obvodové zdivo kněžiště (v Z-V směru) Kameny, se zásahy novodobé injektáže, byly vybrány do velikosti 50 cm a pojeny vápen-nou maltou Většinu zkoumané plochy před tímto zdivem znehodnotily úpravy kostela a sonda A Hejny v 70 –90 letech 20 století Kromě hromosvodu tu byla objevena subrecentní stavební suť s prejzy, cihlami, prvky železného lešení, ale také igelitový pytlík od mléka či konzerva od sardinek Východně od této plochy bylo objeveno sedm hrobů (H79-H85), některé s patrným zahloubením hrobové jámy do podloží Pravděpodobně i zde byla původně velká koncentrace hrobů, jak to dokládá hrob H82, pohřbený do místa staršího hrobu H81 Podobná situ-ace se opakuje i v případě hrobu H83, který je v hloubce 100 cm narušen dvojh-robem H84 a H85 Tyto dva hroby byly odkryty jen částečně v profilu zkoumané plochy (stehenní kosti, pánve, prsty a části rukou) Skelety ležely přímo na sobě ve stejné orientaci, poloze i umístění

Nálezová situace na této straně kostela byla nejsložitější z celého obvo-du Nacházelo se zde mnoho dětských koster a hroby byly často zahlubovány do podloží kvůli jeho vysoké úrovni v těchto místech (cca 60 cm od současného povrchu)

SakristieProjektová dokumentace počítala rovněž s odvodněním vnitřních stěn věže

do hloubky 50 cm, a proto byla odstraněna současná kamenná dlažba do šíře cca 60 cm od zdiva, místo tak bylo zkoumáno jen v této ploše (avšak do hloubky 60 cm) Zároveň byly položeny podél stěn tři zjišťovací sondy (I-III) Před vstupem byl ponechán kontrolní blok pro revizní výzkum v budoucnu

Pod kamennou dlažbou silnou cca 10 až 12 cm byla objevena stavební suť tvořená neulehlou suchou písčitou zeminou béžové barvy s příměsemi injek-táže, omítky, cihel, kamenů, strusky, prejzů a keramiky Tato vrstva o maximální mocnosti 40 cm ukrývala v hloubce 30 cm zhruba na středu výkopu při severní straně bronzovou rolničku a při severozápadním rohu v hloubce 35 cm drobnou


66

minci (viz pozn č 8) Pod touto vrstvou byla zachycena jílovitá, kyprá, sypká a vlhká rezavohnědá zemina, což, jak ukázal výzkum, byl udusaný základ starší cihlové podlahy Dvě místa s dosud položenými cihlami „in situ“ byla objevena při severní stěně, a to v západní polovině výkopu Celkem se dochovalo sedm cihel (šest kompletních, jedna ve dvou zlomcích) Cihly rezavé barvy s ostři-vem z písku a drobnějšího štěrku měly rozměr 7×13×26 cm (v-š-d) Byly pojené na sucho jílem

Při severní stěně a severně od zazděného vstupu do sakristie byla zachycena v hloubce 53–61 cm pod recentním povrchem maltová krusta silná cca 8 cm Z této vrstvy pochází především další drobná mince, nalezená v hloubce 55 cm a před zazděným vstupem do sakristie (severní okraj)

Před jihovýchodním rohem, v JZ-SV směru, byla zachycena kamenná destruk-ce s příměsí cihel a novodobé injektáže Maximálně zjištěná hloubka daná mož-nostmi výkopu byla 85 cm

Nejzajímavější poznatky přinesla sonda I Ta byla položena v celé šíři výkopu při jižní stěně sakristie, hned vedle prahu v délce 1,5 m a šíři 60 cm Čtyřicet cen-timetrů pod podlahou byl při jižní stěně objeven předzáklad zdiva (společného pro kněžiště a věž) z lomových kamenů pojených vápennou maltou vysoký cca 20 cm a vystouplý asi 10 cm oproti zdivu Pod ním navazovalo jeho rozšíření cca 40 cm od zdiva a zjištěné do maximální hloubky 70 cm Hlouběji již díky zúžení

Výběr devocionálií a věcí osobní potřeby z hrobů, foto Pavel Macků, 2012.


67

prostoru předzákladem a proteklou novodobou injektáží nešlo kopat Sonda prokázala přítomnost mokré a sypké spáleništní zeminy s velikým množstvím strusky, popela, uhlíků, mazanice a keramiky v hloubce 50–85 cm pod povr-chem Spáleniště se rozprostíralo na této straně až k východní stěně a částečně obklopovalo i výše popsanou kamennou destrukci V této sondě byla maximální výkopem dosažená hloubka 70 cm Celý kontext byl silně promíšen novodobou injektáží Vrstva obsahovala množství stolní a kuchyňské renesanční keramiky z 16 století a pozdně gotických zlomků kachlů s reliéfy Pravděpodobně se jed-ná o navážkovou vrstvu 11

Menší sonda II v jihovýchodním rohu místnosti sahala díky prostorovým ome-zením jen do hloubky 120 cm a obsahovala výše popsanou spáleništní vrstvu až k hranici výkopu

Sonda III byla položena před zazděným vstupem do sakristie při východní stě-ně v délce 1,5 m a šířce 60 cm V profilu bylo zjištěno, že východní vnitřní zákla-dové zdivo věže končí 30 cm pod současnou kamennou podlahou

ZávěrBěhem předstihového záchranného archeologického výzkumu v rámci odvlh-

čování vnějšího zdiva kostela sv Víta byla zkoumána část hřbitova fungujícího zde od 13 do 19 století Celkem bylo zachyceno sto šedesát tři více či méně dochova-ných pohřbů z celého časového rozsahu fungování hřbitova a dvacet čtyři větších kumulací kostí v sekundárním uložení včetně kostnice před severní stranou lodi

Nejstarší hroby z počátku 13 století byly nalezeny na východní straně kně-žiště, kde byly narušeny dosud stojícím zdivem mladší románské stavby Další hroby, datovatelné před konec 13 století, byly objeveny na východní a západní straně věže, jejímž zdivem byly narušeny

Vzhledem k tak dlouhé době pohřbívání byla většina nejstarších hrobů po-škozena, neidentifikována či pravděpodobně zničena a nejvíce bylo podél všech stran kostela dochováno hrobů z poslední etapy pohřbívání v raném novověku, z období 17 – počátku 19 století, které již nebyly pozdějšími hroby narušovány Z nich pochází především bronzové devocionálie v podobě závěsných plaketek a křížků, kostěných částí růženců či sklíček z jinak nedochovaných medailonů Před jižním románským portálem byly zachyceny dvě zídky datované dle ana-logické destrukce v kostele pravděpodobně do období druhé třetiny až druhé poloviny 17 století Před západním průčelím kostela byly zachyceny ještě další tři destrukce zídek, jejichž stáří se nedalo přesně určit

V sakristii byla zjištěna požárová vrstva, podle nálezů datovatelná do 16 stole-tí, se silnou příměsí strusky Jednalo se nejspíše o vyrovnávací navážkovou vrstvu

Archeologickým výzkumem byly upřesněny „dějiny prostoru a místních lidí“ v nejbližším okolí stavby Kostel sv Víta, stojící v centru zaniklé Zahrádky přes 800 let, nám jako symbol vypráví osudy těch, kteří tu byli před námi


68

Poznámky1 Pavel MACKŮ, Kostel sv. Víta v Zahrádce pohledem archeologie. Malý příspěvek

k dějinám pohřbívání na Vysočině, in: Památky Vysočiny 2011, Telč 2012, s 100–111 Zde je uvedena historie a stavební vývoj kostela, včetně všech základních informací ke kostelu, proto se jim nebudeme v následující stati blíže věnovat a opakovat se

2 Při severozápadním nároží a severní straně kostela se nachází subrecentní na-vážky, tedy archeologicky „hluché“ plochy z dob rozsáhlé stavební činnosti při výstavbě protipovodňové hráze a kanalizace, jak to dokládají historické snímky uložené v archivu Archeologického ústavu Akademie věd České republiky Pra-ha, negativy černobílých filmů, řada FT, číslo 63755–63762, hlavně pak 63763 Další narušené plochy předchozími stavebními zásahy z téže doby a dosud pro-běhlé archeologické výzkumy jsou zobrazeny žlutou barvou na obrázku číslo 1

Jediná větší terénní deprese ve svahu v blízkosti kostela byla zachycena zhruba v polovině severní vnější zdi lodi Zde se nachází dilatační čára barokní přístav-by k základovému zdivu druhé románské fáze stavby Terénní deprese vytvářela v podloží náhlý schod vysoký cca 40 cm Tento terénní přechod byl pravděpo-dobně vykopán při výstavbě mladšího barokního zdiva v tomto místě

3 Postup archeologické exkavace tak lze vysledovat podle číslování hrobů, které jsou značeny v pořadí, jak byly postupně odkrývány K jejich označení slouží formát H/číslo hrobu a u sekundárně uložených kostí pak SH/číslo hrobu Uvá-dí-li se orientace hrobu, pak první písmeno je místo hlavy a druhé písmeno označuje polohu nohou (např Z-V = hlava směřuje k západu, nohy k východu)

4 Petr OBŠUSTA, Zahrádka – kostel sv. Víta, sondy pro odvlhčení kostela. Nálezová zpráva 4/2008, NPÚ ÚOP v Telči, Telč 2008

5 Vzhledem k tomu, že byly hroby v Zahrádce ukládány k podloží, či jen mírně do něj zahloubené, bylo cílem zdokumentovat hlavně tyto celky Odkopá-vat základové zdivo po celé ploše stavby až do podloží by navíc mohlo vést ke statickému narušení

6 Rakev s lahvově zelenou lněnou látkou byla zachycena na východní straně kostela – H16 Pavel MACKŮ, Kostel sv. Víta, s 105

7 Petr OBŠUSTA, Zahrádka – kostel sv. Víta 8 Mince nalezené v rámci tohoto výzkumu byly v době psaní článku dosud

neurčené 9 Julie ŠULCOVÁ, Výsledky archeologického výzkumu bývalého kostela sv. Víta v Za-

hrádce a návrh prezentace archeologických nálezů uvedeného objektu Rukopis v archivu NPÚ ÚOP v Telči z 29 12 1988; Jan FROLÍK, Petr CHOTĚBOR, Zpráva o archeologické akci. Zahrádka, u kostela sv. Víta, okr. Havl. Brod., 16 5 1983

10 Antonín HEJNA, Klára Benešovská, Zuzana PLÁTKOVÁ, Kostel sv. Víta v Zahrádce u Ledče, Umění XXIX–5, 1981, s 400; Antonín HEJNA, Kostel sv. Víta, s 7, 11 Při zdivu byly objeveny fragmenty glazované keramiky


69

11 V sakristii nebylo zjištěno žádné očazení od požáru na stěnách, a to ani ve star-ších omítkách nad výkopem, odkrytých restaurátorskými sondami

PramenyArchiv Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, Praha, v v i , ne-gativy černobílých filmů, řada FT, číslo 62195A–63770

LiteraturaJan FROLÍK, Petr CHOTĚBOR, Zpráva o archeologické akci. Zahrádka, u kostela sv. Víta, okr. Havl. Brod., 16 5 1983 Antonín HEJNA, Kostel sv. Víta v Zahrádce. Nálezová zpráva, Archeologický ústav ČSAV, Praha Antonín HEJNA, Klára BENEŠOVSKÁ, Zuzana PLÁTKOVÁ, Kostel sv. Víta v Zahrádce u Ledče, Umění XXIX–5, 1981, s 399–417 Pavel MACKŮ, Kostel sv. Víta v Zahrádce pohledem archeologie. Malý příspěvek k dě-jinám pohřbívání na Vysočině, in: Památky Vysočiny 2011, Telč 2012, s 100–111 Petr OBŠUSTA, Zahrádka – kostel sv. Víta, sondy pro odvlhčení kostela. Nálezová zpráva 4/2008, NPÚ ÚOP v Telči, Telč 2008 Julie ŠULCOVÁ, Výsledky archeologického výzkumu bývalého kostela sv. Víta v Za-hrádce a návrh prezentace archeologických nálezů uvedeného objektu Rukopis v archivu NPÚ ÚOP v Telči z 29 12 1988 Josef UNGER, Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů. 25, Pohřební ritus 1. až 20. sto-letí v Evropě z antropologicko-archeologické perspektivy, Brno 2006


Macků, Pavel 2013: Archeologický výzkum při kostele sv. Víta v Zahrádce (okr. Havlíčkův Brod) v roce 2012. In: Památky Vysočiny 2012, s. 56-69

Documents