KNIHOVNA ??????? centrum - · PDF fileknihovna ranÉ kŘesŤanskÉ literatury vydÁvÁ centrum biblickÝch studiÍ akademie vĚd ČeskÉ republiky a...

K N I H O V N A

R A N É K Ř E S Ť A N S K É

L I T E R AT U R Y

centrumbiblickýchstudií

?????????????

?????????????????�??????

K N I H O V N A R A N É K Ř E S Ť A N S K É L I T E R AT U R Y

V Y D Á V Á C E N T R U M B I B L I C K Ý C H S T U D I Í

A K A D E M I E V Ě D Č E S K É R E P U B L I K Y

A U N I V E R Z I T Y K A R L O V Y V P R A Z E

E D I Č N Í Ř A D A :

J A R O S L A V B R O Ž , T h . D . , S . S . L .

P r o f . P h D r. R Ů Ž E N A D O S TÁ L O V Á , C S c .

J A N A . D U S , T h . D .

P r o f . T h D r. P E T R P O K O R N Ý , D r S c .

P r o f . P h D r. P A V E L S P U N A R , C S c .

S V A Z E K 6

R U K O P I S Y Z N A G H A M M Á D Í 3

V Y Š E H R A D P R A H A 2 0 1 0

RUKOPISY Z NAG HAMMÁDÍ

K O D E X I I I /3– 4K O D E X V /1 a 5

P O Ž E H N A N Ý E U G N Ó S T O SM O U D R O S T J E Ž Í Š E K R I S T A

Z J E V E N Í A D A M O V O

U S P O Ř Á D A L

W. B . O E R T E R

V Y Š E H R A D2 0 1 0

3

Studies and Translations © Mgr. Marek Dospěl, Univ.-Doz. Dr. phil. habil. Wolf B. Oerter, Mgr. Zuzana Vítková, 2010

Translation © prof. PhDr. Růžena Dostálová, CSc., 2010

ISBN: 978-80-7429-142-5

Na přebalu:Vnější strana vazby kodexu V z Nag Hammádíkůže4. století po Kr.

Na vazbě:Postava evokující ztvárnění znaku života (anch)motiv z vazby kodexu II z Nag Hammádí

OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

ÚVOD(W. B. Oerter)

Historie nálezu a vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15Číslování kodexů z Nag Hammádí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23Popis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Kodex III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25Číslování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25Skladba listů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26Stav zachování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27Paginace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27Vzhled textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27„Blotting“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31Rozdíly a společné rysy spisů kodexu III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31Testimonia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Kodex V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33Číslování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33Skladba listů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34Stav zachování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35Paginace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35Vzhled textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36„Blotting“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36Obsah. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36Rozdíly a společné rysy spisů kodexu V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37Testimonia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Vazba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40Zhotovení vazby obecně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

Kodex III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41Kodex V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

Paleografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48Kodex III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Písařská ruka a charakter písma. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48Zdobení textu a nadpis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51Korektury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

Kodex V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62Písařská ruka a charakter písma. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62Zdobení textu a nadpis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64Korektury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

Jazyk překladu a jazyk originálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73Datování a autorství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

Schéma: Skladba listů v kodexech III a V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80Koptská abeceda. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82Literatura (výběr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

POŽEHNANÝ EUGNÓSTOS (NHC III/3, 70,1–90,13)AMOUDROST JEŽÍŠE KRISTA (NHC III/4, 90,14–119,18) (Úvod, překlad a komentář M. Dospěl)

POŽEHNANÝ EUGNÓSTOS

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 891. Dochované verze a předpokládaný originál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 892. Datace dochovaných verzí Eugnósta a jejich vztah

k Moudrosti Ježíše Krista. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 903. Název a autorství spisu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 924. Forma a žánr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 965. Obsah spisu a jeho prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 976. Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

Požehnaný Eugnóstos (překlad z koptštiny). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112[Úvodní, zdravící formule] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112[Bloudění lidského pokolení ve snaze poznat Boha] . . . . . . . . . . . . . . . . 114[Nezbytnost poučení]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116[Chvála na nejvyššího, nepoznatelného Boha] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118[Otec veškerenstva] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120[Návrh nové teze a můstek k následné argumentaci]. . . . . . . . . . . . . . . . 122[Víra čili objevení nezjevného ve zjevném]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122[Samovolné vytrysknutí poznání uvnitř nezrozeného Otce]. . . . . . . . . . 124[První aión – nesmrtelný Člověk]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

[Druhý aión – zjevení Syna Člověka] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130[Třetí aión neboli aión Spasitele] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132[Dokončení zjevení – církev jménem Život] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138[Závěrečné povzbuzení]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140[Závěr] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

MOUDROST JEŽÍŠE KRISTA

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1021. Dochované verze a předpokládaný originál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1022. Datace Moudrosti Ježíše Krista a vztah

k dochovaným verzím Eugnósta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1043. Forma a žánr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1054. Název spisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1055. Myšlenkové zdroje a zařazení spisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1066. Obsah a christianita textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1077. Edice a literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

Moudrost Ježíše Krista (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113[Nadpis] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113[Shromáždění učedníků a příchod Spasitele] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113[Spasitel zahajuje rozhovor] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113[Výklad o neúspěšném hledání Boha]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115[Výklad o nepoznaném Otci veškerenstva] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119[Výklad o působení Pána veškerenstva] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121[Otázka zjevení] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121[Výklad o zjevení, Jednom a zástupu] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123[Výklad o nesmrtelném androgynním Člověku] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127[Výklad o Synu Člověka a jeho stvoření] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131[Výklad o království Člověka a jeho Syna] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131[Výklad o Moudrosti a Spasiteli] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133[Výklad o velkých aiónech] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137[Popis Osmera] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139[Výklad o dokončení aiónů] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141[Výklad o učednících, jejich původu a úkolech] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143[Shrnutí Spasitelova zjevení] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145[Závěrečná výzva a pověření učedníků] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147[Odchod Spasitele] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147[Závěrečný nadpis spisu]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

ZJEVENÍ ADAMOVO (NHC V/5, 64,1–85,32)(Úvod, překlad a komentář Z. Vítková)

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1511. Název a žánr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1512. Zařazení spisu a jeho nejbližší paralely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1523. Gnostické společenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1534. Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1545. Hlavní motivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

Adam a Eva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156Bůh stvořitel a pravý Bůh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156Sét . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157Osvětlitel. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157Hymnus na dítě (ZjAd 77,17–83,4) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

6. Christianita a datace textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1617. Edice a literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163Zjevení Adamovo (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

[Název spisu] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165[Adam a Eva] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165[Tři muži] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167[Proroctví zjevená Adamovi]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168[Potopa] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168[Noe a jeho synové] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170[Konvertité ke gnostickému pokolení] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171[Oheň, síra a asfalt] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172[Záchrana gnostiků]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172[Příchod Osvětlitele] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173[„Hymnus na dítě“ (názory na narození a příchod Osvětlitele)] . . . . . 174[Boj vyvolených a nářek zatracených] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177[O vodě života a předání poznání] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179[Obsah traktátu a jeho předání] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180[Závěrečný nadpis spisu]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

Pře hled ná ta bul ka ru ko pi sů z Nag Ham má dí a je jich zkra tek . . . . . . . . . . . 181Seznam zkratek. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189Rejstřík spisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204Rejstřík místních názvů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

ZJEVENÍ ADAMOVO(NHC V/5, 64,1–85,32)

ÚVOD, PŘEKLAD A KOMENTÁŘ

Z. VÍTKOVÁ

Úvodní strana spisu Zjevení Adamovo s nadpisemstrana 64 kodexu V z Nag Hammádí

Zjevení Adamovo (úvod) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [151]

Úvod1

1. Název a žánr

Název „Zjevení Adamovo“ se objevuje na začátku i na konci spisu (ZjAd 64,1; 85,32). Heresiolog Epifanios ze Salamíny hovoří o tom, že knih s názvem „Zjevení Adamova“ a spisů připisovaných Sétovi užívala sekta „gnostiků“,2 pro nedostatek údajů však nemůžeme náš traktát s žádným jeho pramenem blíže ztotožnit. „Zjevení Adamovo“, které však k našemu textu nemá přímý vztah, cituje také Kolínský manichejský kodex.3

Badatelé se domnívají, že traktát je ( jako většina textů z Nag Hammádí) překladem z řečtiny,4 i když u některých pasáží (např. hymnus na dítě) se můžeme původního jazyka jen dohadovat.5 Text je zachovalý relativně dobře, pouze začátky a konce některých sloupců jsou poškozené. Nad některými slovy se v rukopisu objevují jejich synonyma.

Co se týče žánru, spis patří mezi tzv. zjevení neboli apokalypsy (apokalypsis), neboť jeho hlavním tématem je zjevení, které Adam přijal od tří nebeských návštěvníků a o němž pravděpodobně před svou smrtí6 vypráví svému synu Sétovi.7 Na druhou stranu však představuje také „Adamovo skryté (apokryfon) poznání“ (ZjAd 85,22n), je tedy i apokryfem („tajnou knihou“) v původním slova smyslu. Mnohé věci autor odhaluje, ale jejich pozadí, souvislosti a význam ponechává utajeny, neboť zřejmě předpokládá, že si zasvěcený čtenář učiní spojení sám. Pro nás je však srozumitelnost textu velkým problémem. Nevíme například, zda Osvětlitelem, který bude dělat znamení a zázraky a jehož tělo mocnosti potrestají, je nebo není míněn Ježíš. Od tohoto předpochopení se však odvíjí celý výklad textu i jeho možná datace (viz níže).

1 Za řadu podnětných připomínek k úvodu děkuji svému muži Tomáši Vítkovi.2 Epiph. haer. 26,8,1.3 ZjAd 48,16–50,7 (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 151).4 Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 434. Beltz (tamt.) se dokonce domnívá, že ještě před řeckou verzí mohla být původním jazykem spisu aramejština. Podobný názor zastává Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 75.5 Podle Parrotta původní hymnus vznikl pravděpodobně v démotštině a posléze byl přeložen do řečtiny a zakomponován do Zjevení Adamova (NovT 31,1 [1989] 84).6 Proto je text třeba chápat též jako Adamovu závěť (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 152). Ke srovnání s žánrem testamentární literatury viz Welburn, in: From a Virgin Womb, 2007, str. 29–42; Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 63–65.7 Autor chce odkazem na Adama a Séta vzbudit představu dávné tradice gnostického náboženství. Adam vystupuje v prorocké roli také v Životě Adama a Evy 25–29 (srv. KTM II, str. 349–351), kde je však tato jeho schopnost odvozena od toho, že pojedl ze stromu poznání.

[152] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zjevení Adamovo (úvod)

2. Zařazení spisu a jeho nejbližší paralely

Traktát bezpochyby přísluší do setovské gnóze,8 která spásné poznání připisovala Sétovi a pokolení, které z něj vzešlo. Neobsahuje sice většinu motivů, které u setovců shledávali církevní heresiologové, ale určité podobnosti v pojetí Séta zde nacházíme.9 Mezi spisy z Nag Hammádí má Zjevení Adamovo nejbližší paralely především v Evangeliu Egypťanů (NHC III/2), a to kvůli největšímu množství shodných motivů.10 Další paralely se nacházejí v bezejmenném gnostickém traktátu z kodexu Brucianus a v traktátech Zóstrianos (VIII/1) a Pro-tennoia ve třech tvarech (XIII/1), s nimiž má Zjevení Adamovo společný zájem o postavu Séta, výklad křtu a užití motivu tří trojic stejných andělských jmen.11

Zjevení Adamovo má blízko i k židovské apokalyptické a testamentární literatuře (např. periodizací textu, způsobem jeho předání, motivem proroctví).12 Společné téma a některé motivy sdílí také s některými apokryfními spisy o prarodičích, k nimž patří zejména Život Adama a Evy a Zjevení Mojžíšovo (např. motiv ztráty slávy13 nebo zjevení nebeských bytostí14). Co do pojetí Adamova příběhu je však náš text radikálně odlišný, protože pád člověka v něm není způsoben jeho vlastním zaviněním.

8 Parrott (NovT 31,1 [1989] 67). Mezi setovské texty jsou v rámci kodexů z Nag Hammádí řazeny například spisy Podstata archontů (II/4), Parafráze Sémova (VII/1), Druhý traktát velkého Séta (VII/2), Tři Sétovy stély (VII/5), Allogenés (XI/3) a Evangelium Egypťanů (III/2; IV/2). 9 Srv. např. svědectví Epifaniovo, podle nějž setovci považovali za svého prapředka Séta, který byl muž čestný a spravedlivý, a nazývali jej Kristem a Ježíšem (39,1,3). Ježíš prý pocházel ze Sétova pokolení a přišel do světa zázračným způsobem jako vtělení Séta samotného (39,3,5). K diskuzi badatelů ohledně setovců viz RNH 1, str. 234, pozn. 22. 10 Pro konkrétní odkazy zde i dále viz poznámky k překladu.11 Abrasax, Sabló, Gamaliél ve ZjAd 75,22n; Micheú, Michar a Mnésinús ve 84,5n a Jesseus Mazareus Jessedekeus ve 85,30n.12 Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 86n a 98–109 (srovnání s apokalyptickými texty); Welburn, in: From a Virgin Womb, 2007, str. 29–42 (srovnání s testamentární literaturou). 13 Srv. ZjMojž 20 (KTM II, str. 355).14 Srv. ŽAE 21, 22 (KTM II, str. 349); ZjMojž 3 (tamt.).


3. Gnostické společenství

Zjevení Adamovo rozděluje lidstvo na dvě části: zatímco jedni nemají poznání a slouží demiurgovi (potomci Noemovi, obzvláště jeho syna Séma/Šéma), druzí poznání mají (nebo mají schopnost je získat) a patří pravému Bohu (potomci Sétovi).15 Gnostikové sami sebe vymezují původem a mravní čistotou (patrně s asketickými rysy).16 Jsou to „ti velcí lidé, kteří nebyli poskvrněni a ani nebudou poskvrněni žádnou touhou,

protože jejich duše nepochází z poskvrněné ruky, ale

z velikého přikázání věčného anděla“.17 Hranice mezi oběma skupinami nic mé ně nebyla nepropustná, neboť konvertité byli podle všeho vítáni (ZjAd 76,8–17). Protože původní setovské pokolení pravděpodobně zůstalo se svatými anděly v nebi, Osvětlitel při svém třetím příchodu přišel, aby stvořil společenství nové „ze semene Noemova a ze synů Cháma a Jáfeta“ (srv. 76,12n).18 Zdá se, že spása spočívající v poznání byla přístupná všem, kdo ji byli ochotni přijmout.19

Poznání (gnvsis) je v našem spise výsostný pojem.20 Vztahuje se k pravému Bohu (a současně od něj pochází) a „dýchá“ uvnitř člověka.21 Přenáší se pravděpodobně tradicí z otce na syna v Sétově pokolení, není však upřeno ani jiným, chtějíli konvertovat. Poznání je možno ztratit a jeho ztráta vede k podrobení člověka moci smrti. Není to nauka, kterou lze zapsat nebo naučit.22 Adam je předal Sétovi, Sét svému potomstvu; Osvětlitel přišel, aby je dal potomstvu Noemovu.

Předání poznání je ve Zjevení Adamově spojováno se „svatým křtem“ a „živou vodou“ (ZjAd 85,22–26). Tímto křtem je gnostik oddělen od všeho pozemského a smrti, vyvázán z moci boha stvořitele a přiveden zpět do říše světla.23 Poznání

15 Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 59.16 Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 94.17 Na základě této věty vysvětluje antropologii spisu Schottroff, „Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 68n.18 Někteří badatelé (Parrott, NovT 31,1 [1989] 69; Klijn, in: Studies in Gnosticism, 1981, str. 223) sice Sémovy potomky ze spásy vylučují, nicméně právě ti jsou zváni „semenem Noemovým“, viz ZjAd 74,17–19.19 Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 86n. Pokud čteme Zjevení Adamovo jako křesťanský text, věta „ze semene Noemova a ze synů Cháma a Jáfeta“ by pak možná označovala Židy a pohany (potomci Cháma a Jáfeta byli chápáni jako pohané na základě interpretace Gn 10; Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 86–89).20 Viz např. ZjAd 64,13.27; 65,12; 69,15; 71,12 aj. Srv. Linderovu analýzu, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 59.21 ZjAd 64,2.22 Viz Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 59n.23 Pro metaforiku vody a téma křtu v našem traktátu viz Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 62n.


a křest osvobozují i od touhy, která představuje protiklad poznání, neboť váže člověka do světa a vede jej pod moc smrti.24 Mocnosti proto motiv křtu zneužily: pravděpodobně si ustanovily svůj vlastní křest, v němž poznání není. Nepravý křest může být chápán jako křest vodou (který byl v repertoáru různých baptistických sekt), možná jím byl míněn křest církevní.25

4. Obsah

Protože je text pro současného čtenáře málo přehledný a obtížně uchopitelný, uveďme si před rozborem hlavních motivů a postav traktátu jeho stručný obsah.

Na počátku žili Adam s Evou ve slávě, která nepocházela od boha stvořitele. Eva předala Adamovi „slovo poznání“ pravého Boha, díky němuž se podobali věčným andělům. Rozhněvaný demiurg následně první dvojici oddělil, takže pozbyla božských atributů. Oddělení většina badatelů interpretuje jako rozpůlení jednoty původního androgyna, ale jsou možné i jiné výklady.26 Stav po oddělení Adam popisuje obrazy spánku a „ztmavnutí v srdci“, tj. zaslepení mysli. Mysl pro gnostiky představovala spojení člověka s pravým Bohem, a proto Adam po oddělení zprvu nedokázal rozpoznat tři vyslance pravého Boha, kteří k němu přišli. Ti jej probudili a podali mu zjevení o aiónu a o budoucím osudu Sétova pokolení. Tehdy znovu zasáhl demiurg, jenž oči prvotní dvojice zaslepil – tentokrát definitivně –, neboť mezi Adama a Evu uvedl sexuální touhu. Tato touha jim přinesla smrtelnost, život (a poznání) však přešly na jejich syna Séta, jemuž Adam předává svá zjevení.

Ve druhé části spisu Adam vypráví prorocké zjevení, která přijal od tří nebeských návštěvníků. Toto proroctví ex eventu (tj. záměrně antedatované proroctví poté, co se prorokovaná událost odehrála) pojednává o budoucích dějinách spásy a obsahuje rozdělení dějin světa do tří epoch: první sahá od Adama k potopě, druhá líčí záchranu gnostiků před ohněm a třetí je spojena s příchodem Osvětlitele.27 Potopu rozpoutal demiurg, aby zničil gnostiky. Zatímco svého

24 ZjAd 67,1–14; 73,24; 75,4; 80,3 aj. Srv. Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 60. Ke srovnání motivu touhy ve Zjevení Adamově a v pozdně židovském Zjevení Mojžíšově viz Cerutti, Rivista Biblica 36/1 (1988) 199–227.25 Yamauchi, in: Études Mithriaques, 1978, str. 542; Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 100–103. Tato verze mi přijde velmi pravděpodobná. Polemiku proti křtu vodou srv. SvPrav 69,7–24; ParSem 37,14–35. Ke gnostickým námitkám proti křtu vodou obecné církve viz K. Koschorke, Die Polemik der Gnostiker gegen das kirchliche Christentum, Leiden 1978, str. 142–148.26 Viz komentář k příslušné pasáži překladu, zde str. 165n.27 Badatelé, kteří předpokládají, že Zjevení Adamovo je text nekřesťanský, za proroctví ex eventu považují pouze první dvě části; část třetí chápou jako proroctví v pravém slova smyslu.


služebníka Noema demiurg zachránil podle biblického scénáře v arše, gnostikové byli zachráněni zvláštním zásahem andělů z nebes. Po potopě bylo Sétovo pokolení přeneseno do své pravé země, kde společně s anděly přebývalo šest set let v poznání.

Mezitím Noe rozdělil zemi mezi své syny a zavázal je službou demiurgovi. Jeden z nich – s největší pravděpodobností Sém, kterého tradice chápala jako prapředka Židů28 – požádal demiurga o zvláštní závazek pro své potomstvo, jehož služba měla být zpečetěna „skrze strach a přikázání“. Z pokolení Noemových synů Cháma a Jáfeta se však oddělilo velké množství lidí, kteří přešli ke gnostikům a přijali jejich názory i způsob života (odklon od touhy a od všeho zlého). Demiurgovi stoupenci si na ně přišli ke svému bohu stěžovat a docílili toho, že na zemi gnostiků seslal další pohromu, a to oheň, síru a asfalt (zde měl autor patrně na mysli biblické zničení Sodomy a Gomory).29 Gnostikové však byli znovu zachráněni anděly, s nimiž pak patrně zůstali v nebi.

Zatímco první část Adamova vyprávění líčí příchod pod moc smrti, třetí část traktátu pojednává o záchraně z tohoto podrobení. Vykládá o třetím příchodu „Osvětlitele poznání“, který přijde kvůli potomstvu Noemovu a nabídne mu vykoupení duše ze smrti. Osvětlitel zachrání ty, kdo se obrátí k poznání, protože „nepřijali ducha pouze z tohoto království“ (tj. demiurga), ale přijali jej od pravého Boha, patrně prostřednictvím gnostického křtu. Osvětlitel učiní znamení a zázraky, takže se demiurg zděsí jeho moci, jejíž původ nezná, a potrestá jeho tělo. Osvětlitelův příchod vzbudí mnohé dohady, takže andělé i mocnosti se vyptávají, odkud přišel. Různé odpovědi, které obdrželi, shrnuje zvláštní hymnus.

Ke konci traktátu Adam velmi enigmaticky hovoří o jakémsi boji, jenž je nejspíše spjat s eschatologií. Text mluví o nářku zatracených, kteří litují, že sloužili mocnostem. Potom jim nespecifikovaný nebeský hlas (tří andělů?) vytýká, že „poskvrnili vodu života“ a „přivedli ji do vůle mocností“, čímž autor asi polemizoval s nějakým (z gnostického hlediska) nepatřičným druhem křtu. Závěr, v němž už nepromlouvá Adam, krátce shrnuje obsah spisu a spojuje motiv pravého poznání se svatým křtem.30

Srv. Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 85. Periodizaci dějin spisu srovnává s jinými gnostickými, židovskými a křesťanskými prameny Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 66–78.28 Klijn (in: Studies in Gnosticism, 1981, str. 222); Parrott (NovT 31,1 [1989] 69).29 Srv. EvEg III/2, 60,9–18, v němž je setovské pokolení s těmito městy také spojeno.30 Dle Lindera (The Apocalypse of Adam, 1991, str. 112–115) svědčí o důležitosti této pasáže také to, že byla pravděpodobně sepsána metricky.


5. Hlavní motivy

A D A M A E VA

V první části traktátu je vyprávěn prvotní příběh Adama a Evy, jejich konflikt s bohem stvořitelem (který je zde chápán v kontrastu k pravému Bohu jako bůh nižší, zlovolný a zaujatý) a jejich neradostný stav po ztrátě slávy a poznání. Tato část rozpracovává motivy převážně z Gn 2,7.21n a 4,1 (LXX).31 Jiné pasáže z prvních kapitol knihy Genesis – vyprávění o stvoření šestého dne, tradiční rajský příběh o požití ovoce ze stromu poznání a o vyhnání z ráje – ve Zjevení Adamově akcentovány nejsou (alespoň ne zjevně).32 Traktát se soustřeďuje spíše na vnitřní rozměr Adamova příběhu, neboť byl patrně určen publiku, které již bylo s nějakým gnostickým výkladem příběhu prvních lidí obeznámeno.33

B Ů H S T V O Ř I T E L A P R AV Ý B Ů H

Bůh stvořitel je popisován obrazy moci: je „všemohoucí“ (pantokratvr), jako „vládce sil“ jej provázejí mocnosti (ZjAd 64,17n), má sílu a moc (71,20), kterou může proti něčemu vrhnout (70,8n) či někoho s její pomocí ochránit (70,10). Je hněvivý (64,22; 70,6–8), vládne svou rukou (74,16) skrze strach a přikázání (73,4–6) a slouží se mu ve strachu a otroctví. Svoji svrchovanost nad Adamem a Evou zdůvodňuje tím, že je stvořil a oživil je duchem.34 Dokáže na člověka přivést temnotu či spánek a zaslepit jeho mysl, a manipuluje s ním prostřednictvím touhy, kterou mu vnukl. Demiurgova nemalá moc se však vztahuje jen na oblast nižších nebes (74,20n) a na věci, které jsou „mrtvé“ nebo „smrtelné“. Pro toho, kdo získal poznání, je možné se z demiurgova vlivu vymanit.

Oproti tomu pravého Boha charakterizují život a poznání (ZjAd 64,13n)35 a jeho atributy jsou sláva, duch a nepomíjivost. Moc, která gnostiky chrání a dokáže ochránit i konvertity (74,6n; 73,20–24; 74,8), pochází od něj.

31 K citacím SZ v celém Zjevení Adamově viz též Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 67n.32 Dle Hedricka (The Apocalypse of Adam, 1980, str. 21 a 43, pozn. 3) autor vše ostatní pomíjí. Při bližším pohledu však zjistíme, že autor zamlčené biblické pasáže (nebo alespoň jejich chronologii) předpokládá, avšak vykládá je po svém a symbolickým jazykem (viz pozn. ke konkrétním pasážím). 33 Srv. např. verze příběhu v traktátech Svědectví pravdy, Podstata archontů, O původu světa a Tajná kniha Janova. Oproti tomu Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 436) se domnívá, že Zjevení Adamovo je úvodem do gnóze pro začátečníky.34 Tato proklamace však může být klamná – gnostický čtenář ví, že duch v člověku ve skutečnosti pochází od pravého Boha (srv. např. TKJ II/1, 19,15–32 aj.)35 K Sétovi přišel život (ZjAd 66,4–6); na gnostiky přešel „život poznání“ a byli přeneseni na místo, kde je „duch života“ (69,11–24). Viz též Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 86n.


S É T

Poznání, které opustilo Adama, nebylo zcela ztraceno, protože vstoupilo do „semene velkých aiónů“, z něhož vzešel Sét a jeho pokolení. V gnostickém výkladu Gn 4,25 (LXX) byl Sét zrozen od Boha jako „jiné sémě“ náhradou za zabitého Ábela.36 Adam jej zplodil „podle své podoby a podle svého obrazu“ (Gn 5,3 [LXX]), což v gnostické optice znamenalo, že zdědil podobu či obraz Boží.37 Sét se stal Adamovým vyvoleným synem, příjemcem zjevení a prapředkem gnostiků, protože nebyl poskvrněný žádnou vinou. V některých gnostických textech (a možná i zde) byl chápán i jako Adamův prvorozený syn.38

Zjevení Adamovo užívá pro Sétovo pokolení různé enigmatické formy opisu: „oni lidé“, „ti, kteří budou nazváni oním jménem“, „oni lidé, kteří mají svůj původ ve velikém věčném poznání“. Podobně „oním člověkem“ (ZjAd 65,7), podle nějž byl Adamův syn pojmenován a z něhož mělo vzejít kýžené pokolení, byl míněn nebeský Sét.39 Gnostický čtenář podle všeho vždy věděl, o koho jde.

O S V Ě T L I T E L

Badatelé se většinou shodují, že Osvětlitelem je míněn nebeský Sét (srv. ZjAd 65,6–9; 72,6n; 77,1), který přichází na zem v podobě člověka.40 Trochu problematické je, že se mluví o jeho třetím příchodu, aniž by traktát zmínil první dva.41 O třech příchodech velkého Séta mluví také Evangelium Egypťanů (NHC III/2, 62,24–63,9): Sét přichází při potopě, ohni a při soudu archontů, sil a mocností. Ve třetí epoše dějin spásy jej Evangelium Egypťanů ztotožňuje s Ježíšem (III/2,

36 Srv. Epiph. haer. 39,2,4.37 Dle TKJ II/1, 24,36–25,2 Adam „zplodil podobu Syna Člověka“ a „nazval jej Sét podle zrození v aiónech“. K postavě Séta v gnózi viz např. J. D. Turner, „The Gnostic Seth“, in: M. E. Stone – Th. A. Bergren (eds.), Biblical Figures outside the Bible, Harrisburg 1998, str. 33–58; B. A. Pearson, „The Figure of Seth in Gnostic Literature“, in: týž, Gnosticism, Judaism, and Egyptian Christianity, Minneapolis 2006, str. 52–83; Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 29–53 a 78–80.38 Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 51 a 76. Srv. např. Epiph. haer. 40,7,1. Otcovství Kaina a Ábela bylo často připisováno demiurgovi nebo archontům (srv. např. TKJ II/1, 24,15–26).39 Adam i Sét měli v gnostické mytologii své nebeské předobrazy (srv. např. TKJ II/1, 8,21–9,14).40 Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.; Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 88.41 Badatelé (např. Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 89) se vcelku rozumně snaží první dva příchody Osvětlitele dosadit za záchranu gnostiků anděly při předchozích katastrofách, ale v textu to explicitně uvedeno není. Hedrick (The Apocalypse of Adam, 1980, str. 30; jeho rozdělení pramenů a redakční vrstvy viz tamt., str. 230–298) na této nesrovnalosti zakládá svoji teorii, podle níž byl text zkompilován ze dvou zdrojů.


64,1–3). Je dobře možné, že i v našem spise je třetí příchod Osvětlitele míněn jako sestup preexistentního velkého (nebeského) Séta do Ježíše z Nazaretu.42

Mocnosti vědí, kdo je Osvětlitel ve své pozemské podobě, avšak jeho pravou podstatu neznají.43 Ptají se proto po jeho pravé identitě a po původu jeho moci, která je tak vyděsila.44 Osvětlitele opustila sláva, která je jeho božskou mocí (podobně jako se na počátku vzdálila Adamovi), mocnosti proto ve své zaslepenosti mohou potrestat „tělo toho člověka, na nějž sestoupil Duch svatý“. Významem tohoto tvrzení je, že pravá přirozenost Osvětlitele týráním ze strany mocností nemůže utrpět;45 tuto doketickou pasáž je možno vykládat jako utrpení zástupné (potrestají pouze jeho pozemského nositele),46 ale i v mírnějším smyslu tak, že mocnosti mohou ublížit pouze Osvětlitelovu tělu (které ostatně pochází od nich).

H Y M N U S N A D Í T Ě ( Z j A d 7 7 , 1 7 – 8 3 , 4 )

Tato dlouhá hymnická pasáž podává názory třinácti království a pokolení bez krále na příchod Osvětlitele do světa a původ jeho moci. Badatelé hymnus většinou považují za původně samostatný a do spisu druhotně vložený,47 a vedou

42 Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, str. 60, pozn. ad loc. Za zmínku stojí i názor Beltze („Bemerkungen“, 1974, str. 162), který se domnívá, že „člověk, na nějž sestoupil Duch svatý“ (ZjAd 77,16–18), je Ježíš, ale není zde Osvětlitelem, nýbrž jen prorokem, v němž Bůh nechal vzniknout „poznání toho neposkvrněného, který patří pravdě“ (82,23n): Ježíš tedy Osvětlitele pouze zvěstuje.43 Příchod skrytého spasitele do světa srv. např. Hipp. refut. VI,38 (další odkazy a srovnání viz Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 91).44 Podobně v traktátu Porozumění naší velké moci není vládce Hádu schopen pochopit Ježíšovo vtělení a ptá se „Kdo to je?“ a „Co je zač?“ (MVelM 42,1–5, srv. RNH 2, str. 70n).45 Pro pochopení Ježíše v gnózi bylo charakteristické, že křesťanské vyznání bylo zcela procezeno matricí gnostického mytologického uvažování a trpící a vydaný Ježíš byl přeměněn ve spasitelskou bytost čistě duchovní, a tím i neschopnou trpět (viz G. P. Luttikhuizen, „The Thought Pattern of Gnostic Mythologizers and their Use of Biblical Tradition“, in: J. D. Turner – A. McGuire (eds.), The Nag Hammadi Library After Fifty Years. Proceddings of the 1995 Society of Biblical Literature Commemoration, (NHMS 44), Leiden – Boston 1997, str. 90–94).46 Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987, str. 60, pozn. ad loc) odchod „slávy“ vykládá tak, že božská bytost opouští tělesného Ježíše krátce před ukřižováním. 47 MacRae, Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 152; Parrott (NovT 31,1 [1989] 67). Parrott argumentuje tím, že se hymnus nehodí do kontextu, přerušuje vyprávění, a není jasné, máli čtenář brát výpovědi vážně, nebo ne (tamt., str. 70). Proti tomu, že by mohl být hymnus vložený do textu náhodně, argumentuje Stroumsa (Another Seed, 1984, str. 88n), který v něm vidí paralelu ke struktuře vyprávění Zjevení Adamova. Názory badatelů na možný původ hymnu se liší: Kasser v něm vidí modifikovaný starý semitský (nebo íránský) hymnus, obsahující narážky na čtrnáct neidentifikovatelných mytologických postav, které byly později asociovány s biblickými a pohanskými hrdiny (dle Hedricka, The Apocalypse of Adam, 1980,


spory o tom, jakou funkci ve Zjevení Adamově má a jak čtrnáct výpovědí chápat.48 Jedni v něm spatřují postupné zjevování jednoho Osvětlitele,49 druzí soudí, že prvních třináct výpovědí je nepravých a pravá je teprve poslední, čtrnáctá, kterou podává „pokolení bez krále“.50 Další badatelé vycházejí ze ZjAd 73,25–29 a jednotlivá „království“ přiřazují k potomkům Cháma a Jáfeta.51 Jiní vykládají řazení výroků jako vzestupné od pozemského vzniku přes původ nebeský až k původu božskému,52 oproti tomu další argumentují, že výpovědi sice mají něco společného, jsou však řazeny náhodně a tvoří jen vnitřně nespojitý katalog nebo seznam.53 Schottroff považuje hymnus za gnostickou polemiku proti názorům, že je přirozenost Osvětlitele smíšená (dle prvních třinácti výroků prý Osvětlitel pochází částečně z nebe a částečně z chaosu a jeho původ je směšný

str. 5, pozn. 1). Beltz předpokládá manichejský původ a výroky třinácti království chápe jako výroky o Ježíšovi (dle Hedricka, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 13). Linder (The Apoca-lypse of Adam, 1991, str. 121–148) formu hymnu srovnává s egyptskými rituálními texty. Dle Parrotta (NovT 31,1 [1989] 81) má hymnus svůj původ v pozdně antickém synkretismu. 48 Linder (The Apocalypse of Adam, 1991, str. 70–111), který provedl metrický rozbor této části srovnáním s koptskou a staroegyptskou poezií, vyvozuje, že hymnus byl ve své koptské podobě patrně recitovaný (a zpívaný) v rámci liturgie (kantor předzpěvoval a publikum patrně opakovalo refrén).49 Rudolph, Gnóze, 2010, str. 140. Oproti hypotéze „avatára“ argumentuje Parrott, že Zjevení Adamovo mluví jen o třech příchodech Osvětlitele a ve výpovědích království není jasná žádná historická sekvence (NovT 31,1 [1989] 74n). Dle Lindera (The Apocalypse of Adam, 1991, str. 109) naopak hymnus nemluví o historické osobě, nýbrž o božském světle v člověku, a mytologickým způsobem popisuje různé stupně poznání božského původu duše.50 MacRae, Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 152; Schottroff, „Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 74; Rudolph, Gnóze, 2010, str. 139; Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 89. Prvních dvanáct výpovědí má totožný úvod a závěr, zatímco výrok třináctého království a prohlášení pokolení bez krále se od předchozích povahou i co do formy liší (třinácté království má o něco rozšířený závěr a „pokolení bez krále“ už nedrží formu předchozích výpovědí vůbec). Původní hymnus měl patrně výpovědí jen třináct; teprve přidaná výpověď čtrnáctá všechny předchozí vyvrací (Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 118). 51 Tak dle Laytona (in: The Gnostic Scriptures, 1987, str. 20n) představuje prvních dvanáct výroků odpověď dvanácti království potomstva Cháma a Jáfeta, třináctý je odpovědí čtyři sta tisíc konvertitů, kterými jsou křesťané, čtrnáctou dává sémě Sétovo (Layton, tamt., str. 60, pozn. 77). Podobně Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 89. 52 Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963, str. 91n. Proti tomu viz Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980,str. 132–137. 53 Např. Hedrick hymnus srovnává s podobným katalogem názorů různých národů na vznik prvního člověka v Naasejském traktátu (Hipp. refut. V,7–9) nebo se seznamem způsobů záchrany Jana Křtitele před Herodovým pronásledováním (výklad Mt 3,1) u středověkého autora Išodada z Mervu (9. stol.; Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 130–132). Srv. též rozmanitá jména, užívaná různými národy pro jedno božstvo v Ísidiných aretalogiích (např. Apuleius, Zlatý osel XI,5; uváděných národů je také třináct), kde je pravé jméno uvedeno jako poslední (viz Parrott, NovT 31,1 [1989] 81).


nebo pošpiněný).54 Stroumsa předpokládá, že jako nepravdivé je třeba chápat pouze prvních dvanáct výpovědí, protože původ dítěte v nich popsaný je nepřirozený nebo nelegální, zatímco výrok třináctého království považuje za názor církevních křesťanů.55

Refrén prvních třinácti výroků „a tak přišel na vodu“ může být odkazem na samotný příchod do světa,56 nebo na křest.57 Zajímavou hypotézu nabízí Par rott,58 který tento slovní obrat vykládá pomocí paralel z egyptského náboženství. V řeckořímské době totiž rčení „být na něčí vodě“ znamenalo závislost člověka na nějakém božstvu. Byl to prý obrat velmi častý a stála za ním metaforika vzatá z egyptského zavlažovacího systému (kdo potřebuje vodu, je závislý na tom, kdo mu ji dodává).59 Dle Parrotta je prvních třináct výroků dílem démonických sil, které chtějí Osvětlitele pomluvit. Přídavek na konci výpovědi třináctého království chápe tak, že všechna království i postavy jimi popisované jsou služebníky mocností. Jediný pravý výčet podává pokolení bez krále. Tato výpověď, která vyjadřuje stanovisko gnostického editora, je univerzální a neomezuje se na určitou tradici ani jediný národ: zatímco v ostatních verzích má Osvětlitel vždy nějaký původ a zrození, pouze podle poslední výpovědi je věčný jako jeden z aiónů.60

Čtrnáct výpovědí o vzniku v mnohém připomíná různé staré příběhy: občas lze zachytit podobný motiv (např. osmé království mluví o vzniku ze skály, který připomíná zrození Mithrovo)61 či známé jméno, které výpovědi poskytuje alespoň zhruba nějaký kontext (např. Šalomoun ve výroku čtvrtého království nebo Múza ve vyprávění království devátého), nicméně žádné vyprávění nelze ztotožnit s příběhem nám již známým, a i známé postavy zde vystupují v nezná

54 Schottroff, „Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 74. Ve většině výpovědí se však o smíšené přirozenosti nemluví (srv. např. výpovědi 2, 3, 12 a 13; viz Parrott, NovT 31,1 [1989] 74). 55 Výrok připomíná motiv příchodu Ježíše do světa jako slova (J 1,1.14; také ve Zjevení Ada-mově je užito termínu logos), srv. též EvEg III/2, 63,9–13 a Proten 47*,13–16. Křesťané jsou tedy už blízko pravdě, ale jejich pochopení je stejně ještě pod vlivem demiurga (Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 90 a 98–100). Schottroff, která zastává názor, že text křesťanský není, tuto pasáž vykládá tak, že demiurg rodí slovo („Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 96).56 Srv. 2TrSet 50,16–18; ParSem 32,5–17.57 Srv. Ježíšův křest v Jordánu v Mt 3,13–17; Mk 1,9–11; L 3,21n a J 1,31n. Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 89n.58 NovT 31,1 (1989) 75–80.59 Metaforika čerpání vody se objevuje také ve ZjAd 84,19n.60 Parrott, NovT 31,1 (1989) 70; 73n; 80; 84.61 K tomuto motivu v mithraismu viz R. Turcan, Mithra a mithraismus, Praha 2004, str. 115–117.


mém kontextu. Na tom nic nemění ani motivy, které nacházíme také jako nosné prvky v mýtech různých náboženství a v pohádkách (např. krmení ptákem,62 vznik z odhozené kapky,63 zrození bez otce,64 zrození z otce a dcery65 a další), poněvadž jsou natolik univerzální, že je takřka nemožné prokázat přímý vliv nějaké konkrétní tradice. Zázračné zrození a dobrodružná výchova (mnohdy spojené s ohrožením) byly častým údělem vyvolených (srv. např. příběh malého Melchisedeka).66

6. Christianita a datace textu

Pro dataci spisu je klíčový příběh o Osvětliteli. Pokud by totiž bylo Zjevení Adamovo sepsáno před vznikem Nového zákona nebo v oblasti ještě nezasažené křesťanstvím, představovalo by důkaz, že gnostický mýtus o spasiteli je předkřesťanský.67 Badatelé se o tomto bodě dlouhodobě přou a navrhované datace proto sahají od 1. do 4. století.68 Jedni Zjevení Adamovo považují za doklad existence nekřesťanské gnóze,69 druhá část odborné veřejnosti hodnotí

62 Srv. např. 1Kr 17,4.63 Srv. např. zrození zvěstovatele v PuvSv 113,21–25 (RNH 1, str. 252) nebo vznik Erichthonia z Athénou odhozeného Héfaistova semene (PseudoApollodóros, Bibliotheca 3,14,6; PseudoHyginus, Fabulae 166).64 Srv. zrození prvého archonta dle PodArch 94,5–19 (RNH 1, str. 224n) nebo Héřino zrození Tyfóna (Homérský hymnus na Apollóna 305–361) či Héfaista (Hésiodos, Theogonie 927–929). 65 Srv. zrození Dionýsa Zagrea z Dia a jeho dcery Persefony (Diodóros Sicilský, Bibliotheca historica 4,4,1; 5,75,4; Suda, s.v. Zagreus aj.). 66 Narodil se mrtvé ženě a nesl kněžskou pečeť. Při narození už uměl mluvit a chválil Boha. Když nastala potopa, vynesl jej archanděl Michael do nebes. Po potopě byl Melchisedek nejvyšším z kněží. Na konci věků má přijít jako velekněz (dle delší recenze slovanské verze Druhého Henocha, in: R. H. Charles a W. Morfill, The Book of the Secrets of Enoch, Oxford 1896, apendix III). 67 Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 82.68 Výčet názorů dalších badatelů viz Parrott, NovT 31,1 (1989) 68n, a Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 82n.69 Např. Rudolph (1. nebo 2. stol. po Kr., srv. Gnóze, 2010, str. 138); Schottroff („Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 96; vznik spisu však klade až do 3. nebo 4. stol., tamt., str. 68); Perkins (The Catholic Biblical Quarterly 39 [1977] 383). Böhlig („Jüdisches und Iranisches“, 1968, str. 152 a 155n; Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963, str. 89–91) se domnívá, že náš text má původ v syropalestinské křtitelské sektě a že je výtvorem předkřesťanské gnóze s iránskými prvky. Knihu mohli podle něj užívat setovci, ale nenapsali ji ani neredigovali (tamt., str. 91 a 95). Tento autor nicméně později dodává, že „předkřesťanskou gnózí“ nemyslel tu, která byla před zrozením Ježíše, ale tu, z níž se vyvinula ve 2. stol. gnóze křesťanská (dle Yamauchiho, in: Études Mithriaques, 1978, str. 562n, pozn. 141). MacRae (Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 152) datuje text do 1. nebo 2. stol.


traktát jako text křesťanský.70 Skutečnost, že narážky na Nový zákon se v něm nevyskytují zcela explicitně, vysvětlují tito badatelé samotnou povahou textu, koncipovaného jako zahalené zjevení věcí budoucích.71 Samotný spasitelský mýtus našeho spisu se podle Colpeho klasifikace72 podobá spíše mýtům gnostickokřesťanského typu a některé motivy odpovídají motivům křesťanské gnóze.73 Nepřehlédnutelné jsou i motivy, které připodobňují Osvětlitele k Ježíšovi: činil znamení a zázraky; mocnosti, které Osvětlitele nepoznaly, se obrátily proti němu; sestoupil na něj Duch svatý; mocnosti potrestaly jeho tělo. Pasáž o Osvětliteli (ZjAd 76,8–77,18) tedy pravděpodobně představuje proroctví ex eventu, které vykládá gnostického spasitele jako historickou postavu, a touto postavou je Ježíš.74 K tomuto názoru se také přikláním.

Proti rané dataci spisu mluví též narážky na mýtus o zrození ze skály ve výroku osmého království (ZjAd 80,21–26, pokud jde o mithraistický motiv)75 a na rozpracovanou verzi midrašického motivu o Šalomounovi a démonech ve výroku čtvrtého království (79,3–19).76 Tyto datace zasazují spis nejdříve do druhé poloviny 2. století po Kr., úplně nevylučují, že je traktát nekřesťanský, ale výrazně snižují pravděpodobnost, že by autor nebyl s křesťanstvím obeznámen.

a domnívá se, že traktát pro svoji závislost na židovské apokalyptice představuje přechodové stadium k apokalyptice gnostické. Hedrick (The Apocalypse of Adam, 1980, str. 214) klade redakci spisu před rok 100: Zjevení Adamovo je podle něj přímo závislé na židovské apokalyptické tradici a neobsahuje žádné složité gnostické spekulace. Střední pozici zaujímá Parrott (srv. NovT 31,1 [1989] 68), který Zjevení Adamovo považuje za nekřesťanský text s možnými druhotnými křesťanskými zásahy a pasáže o Osvětliteli vykládá pomocí tradice o trpícím prorokovi (např. Mt 23,37).70 Např. Yamauchi (in: Études Mithriaques, 1978, str. 544), Layton (in: The Gnostic Scrip-tures, 1987, str. 52), Stroumsa (vznik nejdříve ve druhé polovině 2. stol., Another Seed, 1984, str. 103), Beltz (mezi lety 100 a 200, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 434) a Shellrude (in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 82–91). 71 Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 82n.72 C. Colpe, Die religionsgeschichtliche Schule, Göttingen 1961, str. 198.73 Např. přijetí křtu je spojené s přijetím „jména“, srv. FpEv 64,22–31 (RNH 1, str. 196). Pro podobné spojení v jiných křesťanských textech viz např. Herm sim 9,12,8; 13,2; 13,3; 13,7 aj. 74 Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 85. Podobným proroctvím ex eventu, které mluví o Ježíšovi, aniž by uvedlo jeho jméno, je MVelM 40,24–42,21 (RNH 2, str. 70n).75 Yamauchi (in: Études Mithriaques, 1978, str. 547–562) na základě datace a analýzy zobrazení motivu Mithrova zrození ze skály, které se zachovaly v místech spojených s ranou gnózí (východní Sýrie, Itálie), klade vznik Zjevení Adamova nejdříve do druhé poloviny 2. stol.76 Carroll (VigChr 44 [1990] 263–273) na základě historického vývoje legendy o Šalomounovi dokládá, že verze příběhu, která se nám dochovala (v níž Šalomoun užívá své moci nad démony k osobním a nemorálním účelům), se objevuje až textech z doby mezi pozdním 2. a 4. stoletím po Kr. Traktát dle něj tedy zcela jistě nemůže pocházet z předkřesťanské doby.


7. Edice a literatura

FA K S I M I L EThe Facsimile Edition of the Nag Hammadi Codices. Published under the Auspices of the Department of Antiquities of the Arab Republic of Egypt in Conjunction with the United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization. Codex V, Leiden 1975

E D I C E T E X T UA. Böhlig – P. Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen aus Codex V von Nag Hammadi im Koptischen Museum zu Alt-Kairo, Halle – Wittenberg 1963.Ch. W. Hedrick, The Apocalypse of Adam: A Literary and Source Analysis, (SBL Dissertation Series 46), Chico, CA, 1980.P.A. Linder, The Apocalypse of Adam Nag Hammadi Codex V,5 Considered from its Egyptian Background, Ödeshög 1991.G. W. MacRae, „The Apocalypse of Adam: V,5: 64,1–85,32“, in: D. M. Parrott (ed.), Nag Hammadi Codices V,2–5 and VI with Papyrus Berolinensis 8502, 1 and 4, (NHS 11), Leiden 1979, str. 151–195.F. Morard, L’Apocalypse d’Adam, Québec 1985.

P Ř E K L A D Y A K O M E N TÁ Ř EW. Beltz, „Die Apokalypse des Adam (NHC V,5)“, in: H.M. Schenke – H.G. Bethge – U. U. Kaiser (eds.), Nag Hammadi Deutsch, 2. sv.: NHC V,2–XIII,1, BG 1 und 4, (GCS.NF 12, KoptischGnostische Schriften III), Berlin – New York 2003, str. 433–441.H. N. Bream, „The Apocalypse of Adam“, in: týž, The Apocryphon of John and Other Coptic Translations, Baltimore 1987, str. 186–205.B. Layton, „The Revelation of Adam“, in: týž, The Gnostic Scriptures, London – New York 1987, str. 52–64.

S E K U N D Á R N Í L I T E R AT U R AW. Beltz, „Bemerkungen zur Adamapokalypse aus NagHammadiCodex V“, in: P. Nagel (ed.), Studia Coptica, Berlin 1974, str. 159–163; U. Bianchi, „Salut et histoire sacrée dans l’‹‹Apocalypse d’Adam›› de Nag Hammadi“, in: M. RassartDebergh – J. Ries (eds.), Actes du IV e congrès Copte, Louvain-la-Neuve, 5–10 septembre 1988, LouvainlaNeuve 1992, str. 365–371; A. Böhlig, „Jüdisches und Iranisches in der Adamapokalypse des Codex V von Nag Hammadi“, in: týž, Mysterion und Wahrheit. Gesammelte Beiträge zur spätantiken Reli-gionsgeschichte, Leiden 1968, str. 149–161; S. T. Carroll, „The Apocalypse of Adam and PreChristian Gnosticism“, VigChr 44 (1990) 263–279; M. V. Cerutti, „Epithymia e phthorá in testi tardogiudaici e gnostici (Apocalisse di Mosé e Apocalisse di Adamo)“, Rivista Biblica 36/1 (1988) 199–227; A. F. J. Klijn, „An Analysis of the Use of the Story of the Flood in The Apocalypse of Adam“, in: R. van den Broek – M. J. Vermaseren (eds.), Studies in Gnosticism and Hellenistic Religions presented to Gilles Quispel on the Occasion of his 65th Birthday, Leiden 1981, str. 218–226; L. H. Martin, „Genealogy and Sociology in The Apocalypse of Adam“, in: J. E. Goehring – Ch. W. Hedrick – J. T. Sanders – H. D. Betz (eds.), Gnosticism and the Early Christian World: In Honor of James M. Robinson, Sonoma 1990, str. 25–36; P. Nagel, „Marginalia coptica: I. ,Die Wolke neben ihm‘ (ApkAd 81,19)“, Wissenschaftliche Zeitschrift


der Martin-Luther-Universität Halle – Wittenberg 22 (1973) 111–115; D. M. Parrott, „The 13 Kingdoms of The Apocalypse of Adam: Origin, Meaning and Significance“, NovT 31,1 (1989) 67–87; Ph. Perkins, „Apocalypse of Adam: The Genre and Function of a Gnostic Apocalypse“, The Catholic Biblical Quarterly 39 (1977) 382–393; K. Rudolph, Gnóze. Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky, Praha 2010, str. 138–140; G. M. Shellrude, „The Apoca-lypse of Adam: Evidence for a Christian Gnostic Provenance“, in: M. Krause (ed.), Gnosis and Gnosticism. Papers Read at the Eighth International Conference on Patristic Studies, Leiden 1981, str. 82–91; H.M. Schenke, „The Phenomenon and Significance of Gnostic Sethianism“, in: B. Layton (ed.), The Rediscovery of Gnosticism, sv. 2: Sethian Gnosticism, (Studies in the History of Religions, Supplements to Numen, 41), Leiden 1981; L. Schottroff, „Animae naturalitater salvandae. Zum Problem der himmlischen Herkunft des Gnostikers“, in: W. Eltester (ed.), Christentum und Gnosis, Berlin 1960, str. 65–97; G. A. G. Stroumsa, Another Seed. Studies in Gnostic Mythology, (NHS 24), Leiden 1984; A. J. Welburn, „Adam’s Apocalypse: CG V/5 as Testament and Jewish Revelation“, in: týž, From a Virgin Womb. The Apocalypse of Adam and the Virgin Birth, (Biblical Interpretation Series 91), Leiden 2007, str. 29–42; E. M. Yamauchi, „The Apocalypse of Adam, Mithraism, and PreChristian Gnosticism“, in: Études Mithriaques. Actes du 2e Congrès International, Téhéran, du 1er au 8 septembre 1975, Leiden – Téhéran – Liège 1978, str. 537–563.

Zjevení Adamovo (překlad z kopštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [165]

Zjevení Adamovo (překlad z koptštiny)77

[ N Á Z E V SPISU ]

(64) Zjevení AdamovoZjevení, které Adam předal svému synu Sétovi, když mu bylo sedm set let.78

[A DA M A E VA]

Řekl: 5 „Poslyš má slova, můj synu Séte! Když mne a tvou matku Evu bůh stvořil

ze země, chodil jsem s ní ve slávě, 10

kterou viděla v aiónu, v němž jsme vznikli.79 Předala mi slovo poznání Boha – toho věčného – a podobali jsme se

15 velkým

věčným andělům, neboť jsme byli výše než bůh, jenž nás stvořil, a než mocnosti, které byly s ním a které jsme neznali.80

20 Pak nás bůh, vládce aiónů a sil, oddělil

ve hněvu.81 Tehdy se z nás staly aióny dva.82 A sláva, která byla v našem srdci,

77 Překládám dle MacRaeho edice (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) s přihlédnutím k těmto edicím: Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963; Linder, The Apoca-lypse of Adam, 1991, a Morard, L’Apocalypse d’Adam, 1985.78 Pokud je Zjevení Adamovou závětí, je míněn pravděpodobně věk Sétův (srv. Gn 5,3n [LXX]), srv. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.79 „Stvořil ze země“ srv. Gn 1,27 a 2,7. „V aiónu“ možno přeložit též: „prostřednictvím aiónu“ (Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963) nebo: „z aiónu“ (Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987). Pasáž je poněkud nesrozumitelná. Možná je míněna nějaká prapůvodní božská oblast, v níž Adam a Eva přebývali před svým tělesným stvořením (a odkud pochází jejich sláva), možná pouze svět pozemský. Layton předpokládá, že po slově „sláva“ bylo vypuštěno několik slov (in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.)80 „Předala mi“, dosl. „poučila mne o“ (srv. ZjAd 64,1–2 a 85,21). „Podobali jsme se velkým věčným andělům“: možná narážka na Gn 3,5 (LXX), srv. PodArch 90,9n (RNH 1, str. 220); PuvSv 119,1–4 (RNH 1, str. 258) a Gn 3,22. Předání „slova poznání“ by pak mohlo být aluzí na Gn 3,6 ( jedení ze stromu poznání) a rajský příběh. „Které jsme neznali“: původní nevinnost Adama a Evy (srv. níže ZjAd 65,1–19). 81 „Vládce sil“, srv. PodArch 95,22–25 (RNH 1, str. 226), kde je však takto nazýván Jaldabaóthův syn Sabaóth. „Oddělil“: tvö. Přesný význam tohoto slovesa je zde těžké určit. Jeho hlavní význam je „vymezit“, „určit“, „ustanovit“ (W. C. Crum, A Coptic Dictionary, Oxford 19622, str. 450; jako substantivum pak „určení,“, „uspořádání,“ „osud“, srv. ZjAd 82,14). Badatelé (např. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979; Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 85) většinou překládají volněji „rozdělil“ a vidí zde výklad Gn 2,21–23 jako rozpůlení prvotního člověka, odrážející Aristofanovo vyprávění v Platónově dialogu Sympo-sion (189d–193c). Motiv oddělení ženy od muže jako počátku neštěstí a požadavek záchrany skrze její návrat a obnovu původní jednoty byl v gnostických textech poměrně známý, viz např. FpEv 68,22–24 a 70,9–11 (srv. RNH 1, str. 197n). Layton (in: The Gnostic Scriptures,1987)

[166] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zjevení Adamovo (překlad z kopštiny)

25 nás opustila, mne a tvoji matku Evu, stejně jako první poznání, které v nás

dýchalo.83 A (sláva)84 nám prchla 30

a vstoupila do velké[ho] (2 řádky zlomkovité) (65) ne[pochází] z aiónu,85 v němž [jsme] já a tvá matka Eva vznikli. 82 83 84 85

(Poznání)86 však vstoupilo do semene 5 velkých aiónů.87 Proto jsem tě také

nazval jménem onoho člověka, který je semenem velkého pokolení: z něj (toto pokolení pochází).88

překládá ve smyslu „dal nám přikázání“ (přestože se dále drží výše popsaného výkladu o rozdělení původního androgyna). Linder (The Apocalypse of Adam, 1991, pozn. ad loc.) překládá „rozhodl proti nám v hněvu“ a vykládá tuto pasáž jako frázi židokřesťanské tradice, která znamená „odsoudit někoho k smrti“. Domnívám se, že je tu i další možnost výkladu, a to ozvuk motivu vyhnání z ráje (Gn 3,22–24), tj. „oddělení“ od místa, v němž žili (a po němž zřejmě následuje pozemské odcizení Adama a Evy). Bůh člověku tím, že jej vyhnal z ráje, určil úděl.82 „Aión“ ve Zjevení Adamově může označovat místo i bytost.83 Sláva a poznání, nebeské atributy, se patrně vracejí zpět vzhůru. Poznání (a zřejmě i sláva, srv. např. ZjAd 74,21–23) přejde do pokolení Sétova. Ztráta slávy: srv. ZjMoj 20 a 21 (viz KTM II, str. 355n); ZŠal 130 (odchod slávy Boží jako následek modloslužebnictví, spojený se zatměním ducha). „Které dýchalo v nás“ srv. PuvSv 115 (RNH 1, str. 254n; Sofia Zóé do tělesného Adama posílá svůj dech) a TKJ II/1, 19,15–32 (demiurg nevědomky vdechne do Adama ducha jako božskou moc Sofie), a také FpEv 63,5–11 (RNH 1, str. 195).84 Pravděpodobný doplněk (na základě mužského rodu, který v koptštině toto slovo má).85 Hedrick (The Apocalypse of Adam, 1980, str. 230n) doplňuje: „vstoupila do [jiného] velkého [aiónu] a do [ jiného velkého] pokolení, které ne[bylo vyhnáno] z aiónu.“ Morard, (L’Apocalypse d’Adam, 1985): „vstoupila do [ jiného] velkého [aiónu] a do [ jiného] pokolení. To je to, které nevzešlo z aiónu, v němž jsme já a tvá matka Eva vznikli.“ Výraz „jiný“ (nebo „cizí“) byl v gnózi spojován se Sétovým pokolením na základě Gn 4,25 (LXX) (srv. Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.).86 Pravděpodobný doplněk na základě rodu (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979). Nebo: „(Toto pokolení) však vstoupilo“ (tak Morard, L’Apocalypse d’Adam, 1985; Linder, The Apocalypse of Adam, 1991).87 „Semeno“: zde spora. Zjevení Adamovo užívá tři výrazy, mezi nimiž pečlivě rozlišuje: tak je potomstvo Sétovo vždy označováno slovem spora (např. ZjAd 65,8; 69,12; 71,5; 76,7; 85,22), zatímco potomci Noemovi či Sémovi slovy sperma (72,24; 73,14.25; 74,17) či qroq (73,2.6). Termínu spora je i užito v „hymnu na dítě“ 79,16n (dítě panny a Šalomouna). Pouze v 83,4 nemůžeme s určitostí prohlásit, o jaké sémě jde (neví se, kdo je kdo). V českém překladu mezi těmito třemi termíny nelze rozlišit, pouze qroq překládám volněji jako „potomstvo“.88 Adam zde svému synovi ukazuje jeho spojitost s nebeským Sétem: jako předek gnostického pokolení je Sét nazván podle svého božského předobrazu. Srv. TKJ II/1, 24,35–25,2; k nebeskému Sétovi viz TKJ II/1, 9,11–14. „Sémě Sétovo“ srv. TKJ II/1, 9,14–16; SetStel 120,10; Zostr 130,16n; ZjAd 85,22. „Onen“ (etMmay, řec. 9keÍnoV) zde má význam tajuplného a vznešeného titulu nebeského Séta a dále je to výsostné označení těch, kteří patří pravému Bohu. (Kde je proto tento překlad v češtině udržitelný, ponechávám; kde ne, překládám jako „tento“, „tito“). „Který je semenem“ nebo: „které“ (vztahovalo by se to na jméno). Konec věty v textu nedává dobrý smysl, dosl.: „nebo skrze něj.“ Doplňuji podle MacRaeho, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.


Po oněch dnech 10

se mně a tvojí matce Evě vzdálilo věčné poznání Boha pravdy. Od té doby se jako lidé

15 učíme mrtvé věci. Tehdy jsme poznali boha,

který nás stvořil, protože jsme nebyli cizí jeho mocnostem, a 20

sloužili jsme mu ve strachu a v otroctví.89 A potom jsme ve svých srdcích ztmavli.90

[ T Ř I M U Ž I ]

Já jsem tedy v myšlence 25

svého srdce spal.91 Uviděl jsem ale před sebou tři muže, jejichž podobu jsem nemohl rozpoznat, protože

30 nepocházeli z mocností

boha, který [nás stvořil].92 [Převyšovali …] (2 řádky zlomkovité)93 (66) Řekli mi: ,[Pozvedni] se, Adame, z tohoto spánku smrti a slyš o aiónu a o semeni

5 onoho

člověka, k němuž přišel život!94 On vzešel z tebe a z Evy, tvého protějšku.‘95 Když jsem

10 od těchto velkých mužů, kteří stáli přede mnou, uslyšel tato slova,

povzdechli jsme si spolu s Evou ve svých srdcích.96 A pán bůh,

15 který nás stvořil, stál před námi. Řekl nám: ,Adame, proč

(vy dva) vzdycháte ve svém srdci? Nevíte, že já 20

jsem bůh, který vás stvořil? A vdechl jsem do vás ducha života, abyste se stali živou duší.‘97 Tu padla na naše oči temnota.

89 „Nebyli cizí jeho mocnostem“: kontrast ke ZjAd 64,17–19. Bát se Hospodina a sloužit mu byl častý starozákonní požadavek, srv. Ž 2,11; Dt 6,13 aj.90 „Ve svých srdcích“ nebo: „ve svých myslích“. Podobně i na jiných místech. Srdce bylo centrem uvažování. „Ztmavli“: tj. oslepli.91 Pravděpodobně to není „vidění ve snu“ ( jak se domnívá Böhlig, in: týž – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963, str. 88; týž, „Jüdisches und Iranisches“, 1968, str. 149). Spíše je zde užito gnostického přirovnání bytí ve světě ke spánku (viz Hedrick, The Apocalypse of dam, 1980, str. 24n; MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 152, a Perkins, „Apocalypse of Adam: The Genre and Function of a Gnostic Apocalypse“, The Catholic Bibli-cal Quarterly 39 [1977] 386).92 „Tři muži“ nebo: „tři lidé“. Patrně to jsou andělé, srv. návštěvu u Abrahama v Mamre z Gn 18,2; ZAbrA 6,4–6 a arménskou literaturu o Adamovi, kde je tento motiv křesťansky vykládán symbolikou Trojice (M. Stone, „The Death of Adam – an Armenian Adam Book“, HThR 59 [1966], str. 283–291). Možná jsou to ti tři, kteří jsou vzýváni na konci traktátu (ZjAd 85,30n). 93 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) doplňuje: „sláva […] muži […]“.94 Probuzení srv. PodArch 89,11–15 (RNH 1, str. 219, probuzení Adama Evou) a PuvSv 115,36–116,8 (RNH 1, str. 255).95 „O aiónu“ nebo: „o věčnosti“. „Protějšek“: synzygos. Poslové zvěstují Adamovi, že jeho uprchlé poznání (tj. „život“, srv. ZjAd 69,14n) a sláva přejdou do jeho syna Séta a do jeho pokolení.96 Pravděpodobně je tedy zjevení přítomna i Eva.97 Překládám podobně jako Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987. Doslova: „ducha života


25 Pak bůh, který nás stvořil, stvořil ze sebe syna […] (4 řádky zlomkovité)98

(67) [… v ] myšlence svého […]. Poznal jsem sladkou touhu po tvé matce. Tehdy

5 v nás byla síla našeho věčného poznání zničena a slabost nás pronásledovala.

10 Proto byly dny našeho života zkráceny.99 Pochopil jsem, že jsem přišel pod

moc smrti.

[ PRORO C T V Í Z J E V EN Á A DA M OV I ]

Teď ti tedy, 15

můj synu Séte, odhalím to, co mi zjevili oni muži, které jsem 20

dříve viděl před sebou. Poté, co dovrším časy tohoto pokolení,

25 a roky [tohoto pokole

ní] se naplní, tu100 […] služebník101 (2 řádky chybí; strana 68 v kodexu je prázdná)102

[ P O T OPA]

(69) (1 řádek chybí) všemouhoucí [bůh] vylije proudy deště, 5

[aby] skrze to, k čemu se [ono (tělesné)] obrací, zničil vše tělesné {boha všemohoucího, aby zničil vše tělesné}103 na zemi –

10 i ty, kdo pocházejí ze semene lidí, na něž přešel

na živou duši“, srv. Gn 2,7 (LXX). Možná za tímto obratem stojí představa, že samotná duše nestačí a musí se oživit duchem, aby se stala duší živou. Srv. PodArch 88,3–16 (viz RNH 1, str. 217n), podle níž demiurg vdechl člověku duši, ale ten se nemohl napřímit, a proto musel přijít duch, aby se člověk stal „živou duší“. 98 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) první zlomkovitý řádek (28) doplňuje: „[a] (z) [tvé matky] Evy“. Morard (L’Apocalypse d’Adam, 1985) doplňuje též slova „tvá matka“, avšak v jiné části téhož řádku, zatímco Böhlig na tomtéž řádku čte: „[…] já jsem [bůh]“. Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987) to vykládá jako zrození Kaina jako syna Evy a demiurga, pasáž je však dochovaná tak špatně, že tento význam v ní badatelé většinou spíše hádají. Podobnou interpretaci přebírá též Martin (in: Gnosticism and the Early Christian World, 1990, str. 25–36), který motiv, že demiurg měl s Evou syna, vykládá jako závazné ustanovení exogamního sňatku pro kainity. Podobná aplikace sociologických teorií na gnostické mýty mi však přijde poněkud nepřiměřená (nehledě k tomu, že Zjevení Adamovo kategorii „Kainova pokolení“ nezná).99 „Síla“: akmh. Srv. též prokletí Adama před vyhnáním z ráje (Gn 3,17–19). „Zkrácení dnů života“ u Adama a Evy srv. PuvSv 121,13–27 (RNH 1, str. 260), u Adamových potomků srv. 2Bár 17,2n, u lidí všeobecně srv. Gn 6,3; 1Hen 80,2. Srv. též prokletí Adama před vyhnáním z ráje (Gn 3,17–19).100 Adam začíná vyprávět události, které se mají stát po jeho smrti, větu proto kvůli lepší srozumitelnosti převádím z minulého času do budoucího.101 Hedrick (The Apocalypse of Adam, 1980) doplňuje: „[Noe], služebník [boha …]“.102 Tato strana měla tak nekvalitní povrch, že se ani popsat nedala (Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.).


[život] 15

poznání, který pochází ode mne a od tvé matky Evy, protože oni mu jsou cizí.104 Poté přijdou

20 velcí andělé na vysoko plujících oblacích a vezmou

tyto lidi na místo, na němž přebývá duch 25

života105 (asi 4 řádky chybí) 103 104 105

(70) [… sláva …] onen106 […] z nebe až na [zem. Pak] zůstane 5

vše tělesné pod [vodami].107 Tu si bůh odpočine od svého hněvu a vrhne na vody svoji moc.

10 Ochrání v arše své syny a jejich ženy i se zvířaty, v nichž našel zalíbení, a s ptac

tvem nebeským, které povolal 15

a vypustil na zem.108 A bůh řekne Noemovi – tomu, jehož budou pokolení nazývat Deukaliónem:

,Hle, 20

ochránil jsem <tě> v arše, i tvoji ženu, tvé syny a jejich ženy, jejich zvířata a ptactvo [nebeské], (všechny), které jsi povolal.

25 (1 řádek zlomkovitý,109 asi

4 řádky chybí) (71) proto tobě a tvým synům dám zemi. Budete nad ní královsky vládnout, ty a tví synové, a

5 nevzejde z tebe sémě těch lidí, kteří by přede mnou

stáli v jiné slávě.‘110

Tu se oni objeví jako oblaky 10

velkého světla.111 Ti lidé, kteří byli vyhnáni pro poznání velkých aiónů a andělů, přijdou a předstoupí

15 před Noema a před

aióny.112 A bůh řekne Noemovi: ,Proč ses odvrátil od toho, co jsem ti řekl?

103 Zde se text opakuje. Možná jde pouze o omyl písaře (omylem zopakovaný kus věty). Pokud ne, mohl by být význam následující: bůh může zničit jen to, co mu patří a co stvořil, tj. vše tělesné, ale nic jiného.104 Potopa: srv. zvl. Gn 6,17 a 7,4. Srv. též odlišné gnostické verze o potopě např. z TKJ II/1, 29,2–12 a EvEg III/2, 61,1–15; MVelM 38,17–39,15 (RNH 2, str. 69). „Bůh všemohoucí“: pantokratvr. Zde označení pro boha stvořitele. „Skrze to, k čemu se [ono (tělesné)] obrací“, dosl.: „skrze ty (věci), které to (tělesné) hledá“. Překlad je nejistý, ale smysl je nejspíše ten, že vše tělesné potřebuje k životu vodu z nebes, skrze niž má být zničeno (podobně vykládá Linder, The Apocalypse of Adam, 1991). „Ti, na něž přešel život poznání“: pokolení Sétovo. „Jsou mu cizí“, tj. bohu všemohoucímu. 105 „Duch života“ srv. Gn 6,17 a 7,22. Autor Zjevení Adamova zřejmě soudil, že pomřeloli vše na zemi, jediná možnost záchrany pro gnostiky je v nebi, odkud „duch života“ pochází.106 Nebo: „tam“.107 „Vše tělesné“, dosl.: „veškeré množství těla“.108 „Ochrání prostřednictvím archy“, dosl.: „dá sílu skrze archu“. Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.) překládá s doplněním: „(poté, co vyšli) z archy“. Subjektem je buď Noe, nebo (pravděpodobněji) starozákonní bůh, a proto Böhlig a MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc) nabízejí doplnění: „Ochrání … (Noema, jeho ženu a) jeho syny.“109 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979); Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987); Bream (The Apocryphon, 1987) a Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003) doplňují: „[A vypustil jsi je na zem].“ Deukalión: podle řeckého mýtu přežil se svou ženou Pyrrhou potopu (viz např. PseudoApollodóros, Bibliotheca 1,7,2).110 „Jiná sláva“, tj. sláva od pravého Boha, která prve prchla Adamovi (srv. ZjAd 64,24–26). 111 „Objeví“, dosl.: „stanou“. Řeč je pravděpodobně o zachráněných gnosticích.112 Snad jde o návrat gnostiků. „Byli vyhnáni pro poznání“: význam není zcela jasný, badatelé nabízejí různé způsoby překladu a výkladu: „Byli vyhnáni z poznání“ (MacRae, in: Nag


Stvořil jsi jiné pokolení, abys 20

opovrhl mojí mocí.‘113 Tu Noe odpoví: ,Dosvědčím před tvojí paží, že pokolení těchto lidí nevzešlo

25 [ze mne] ani [z mých synů]‘114

(1 řádek zlomkovitý, asi 4 řádky chybí) (72) poznání. [A on bude …] ony lidi, přenese je do jejich pravé země a vystaví

jim 5

svatý příbytek. Budou nazýváni oním jménem a budou tam přebývat šest set let v poznání nepomíjivosti

10 a budou s nimi přebývat andělé velkého světla.115

V jejich srdci nebude žádný ohavný skutek, jen poznání Boží.116

[ NOE A J EH O S Y NOV É]

15 Pak Noe rozdělí celou zemi mezi své syny Cháma, Jáfeta a Séma.117 Řekne

jim: ,Synové moji, poslyšte má slova. Pohleďte, 20

rozdělil jsem mezi vás zemi. Služte však (bohu všemohoucímu) ve strachu a v otroctví po všechny dny svého života!118 Ať se vaše sémě nikdy neodvrátí od tváře

25 boha všemohoucího. […]

já a […]‘ (1 řádek zlomkovitý, asi 3 nebo 4 řádky chybí)

Hammadi Codices V,2–5, 1979), nebo „odděleni od“ (tamt., pozn. ad loc.; podobně Morard, L’Apocalypse d’Adam, 1985); „ti, kteří vznikli skrze poznání“ (Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.) se domnívá, že jsou míněni potomci Kainovi.113 Stvořitel, který o záchraně gnostiků pomocí andělů zřejmě neměl tušení, se osopuje na Noema, protože se domnívá, že je schoval v arše, nebo je považuje za výtvory Noemovy: zde je možná podobnost s příběhem Deukaliónovým ( jehož jménem je Noe ve Zjevení Adamově též nazýván), který „vytvořil“ první lidi po potopě tak, že za sebe házel kameny (srv. PseudoApollodóros, Bibliotheca 1,7,2; PseudoHyginus, Fabulae 153).114 „Před tvojí paží“ nebo: „mocí“. Stvořitel je líčen antropomorfními obrazy fyzické síly. Zajímavou interpretaci podává Linder (The Apocalypse of Adam, 1991, pozn. ad loc.), který překládá „před tvým křídlem“, vztahuje to na křídlo cheruba nad archou úmluvy a vykládá jako pravděpodobnou narážku na Ž 17 (nářek nespravedlivě obviněného).115 „Oním jménem“ nebo: „jménem, které je tam“. Asi některé sebeoznačení gnostiků, nejpravděpodobněji „sémě Sétovo“ (tak Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.), srv. odkazy na „jméno“ ve ZjAd 5,5–9; 77,18–22; 83,5n. 116 Nejde jen o poznání Boha, ale hlavně o to, že poznání z Boha vychází. Poznání vystupuje jako Boží atribut.117 Srv. Gn 9,18n.118 „Služte (bohu všemohoucímu)“, dosl. jen: „služte mu“. Přikláním se k interpretaci, že Noe hovoří o bohu stvořiteli, i když ten není v předchozích souvislostech uveden – podobně to chápou MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979), Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003), Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987) a Linder (The Apocalypse of Adam, 1991). Jiná možnost překladu: „služte jí“, tj. zemi (tak Morard, L’Apocalypse d’Adam, 1985; MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.); Böhlig – Labib (Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963) překládají „pracujte na ní“, srv. Gn 9,20.


[Potom řekne] (73) [Sém,]119 Noemův syn: ,V [mém] potomstvu nalezneš zalíbení ty i tvoje moc. Zapečeť ho svojí

5 silnou rukou skrze strach a přikázá

ní, a tak všechno potomstvo, které vzešlo ze mne, neodpadne od tebe ani od boha všemohoucího,

10 ale budou pokorně sloužit ve strachu, který patří k jejich

pochopení.‘120

[ KON V ER T I T É K E GNO S T IC K ÉM U P O KOL EN Í ]

Tu přijdou jiní lidé ze semene Cháma a 15

Jáfeta, bude jich čtyři sta tisíc, a vejdou do jiné země a budou pobývat s oněmi lidmi, kteří mají svůj původ ve velikém

20 věčném poznání. Stín jejich moci totiž ochrání ty, kdo s nimi pobývají, ode

všeho zlého a od každé nečisté touhy.121 25

Tehdy sémě Cháma a Jáfeta utvoří dvanáct království a [jejich jiné] sémě vstoupí do království jiného lidu.122

30 [Pak] se […] uradí (1 řádek zlomkovitý)123 (74) který je mrtvý […] velkých aiónů

neporušitelnosti. A oni přijdou ke svému bohu Saklovi, vejdou k 5

mocnostem a obviní ty veliké muže, kteří přebývají ve své slávě.124 Řeknou Saklovi: ,Co to

119 Rekonstrukce dle Morarda, L’Apocalypse d’Adam, 1985, podobně chápe např. Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 87.120 „Pochopení“: eime. Přestože toto slovo v jiných textech znamená totéž co „poznání“, zde autor zřejmě rozlišuje: jedná se pouze o pochopení demiurgovy moci a současně i vlastní bezmocnosti. Sém, který tu hovoří ke svému otci, byl prapředkem všech Semitů (srv. Gn 10,21–31) a židovského národa (srv. Gn 11,10–32); zde vystupuje jako předobraz jejich závazku vůči starozákonnímu bohu (tj. v gnostické optice demiurgovi). 121 Z potomků Cháma a Jáfeta (ne Séma, který se zaslíbil starozákonnímu bohu) vzejde velký počet konvertitů, kteří se přidají k pokolení Sétovu a budou sdílet jeho vyvolení. „Čtyři sta tisíc“ srv. čtyři sta tisíc spravedlivých v manichejských Homiliích 68,18 či ve fragm. i z Máního Knihy obrů (dle Stroumsy, Another Seed, 1984, str. 85).122 „Dvanáct království“ srv. Gn 10,2.6 (dle LXX je synů Jáfeta a Cháma dohromady dvanáct). „[Jejich jiné] sémě“ nebo: „[jejich] sémě [také]“ (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979). Doplnění není však jisté, Morard (L’Apocalypse d’Adam, 1985) překládá pouze: „a […] sémě vstoupí do království […] jiného lidu.“ Snad je „jiným semenem“ míněno oněch dříve zmíněných čtyři sta tisíc odpadlíků (Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987; Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, obojí pozn. ad loc.). Pokud by opravdu šlo o další pokolení, tak by s předchozími dvanácti královstvími tvořilo království třináct (srv. ZjAd 77,27–82,19). 123 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) a Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003), čtou: „[…] aióny […]“.124 Jméno Sakla(s), „hlupák“, představovalo jedno z gnostických označení demiurga Jaldabaótha (TKJ II/1, 11,17; PodArch 95,7, srv. RNH 1, str. 225). Dle EvEg III/2, 57,9–58,22 je Sakla „velký anděl“, který vládne nad chaosem a podsvětím. V páru se svým protějškem, démonkou jménem Nebruel, plodí dvanáct pomocných andělů, aby každý z nich vládl svému světu v podsvětí a v chaosu. Viz též EvEg III/2, 58,23–59,1.


mají za moc tito lidé, kteří stojí před tebou, 10

ti, kteří byli vzati ze sémě Cháma a Jáfeta a jichž je čtyři sta <tisíc>125? Byli přijati do jiného aiónu, (než byl ten,) z něhož pocházejí, a

15 vyvrátili všechnu slávu tvé moci a království, kterému

vládneš svou rukou.126 Vždyť Noemovo sémě činilo skrze jeho syna vše, co chceš, spolu se všemi mocnostmi

20 v aiónech, nad nimiž vládne tvoje síla. (Avšak) tito

lidé a ti, kdo přebývají v jejich slávě, nečinili to, co ty chceš, 25

[ale] odvrátili všechny tvé zástupy.‘

[OH EŇ, SÍR A A A SFA LT ]

Pak jim bůh aiónů dá [ze] svých služebníků (1 řádek zlomkovitý) 30

přijdou do oné země, (75) kde budou přebývat ti velcí lidé, kteří nebyli a ani nebudou poskvrněni žádnou touhou,

5 protože jejich duše nepochází z poskvrněné ruky, ale z velikého

přikázání věčného anděla.Pak na tyto lidi bude vržen oheň,

10 síra a asfalt.127 Na tyto aióny přijde oheň

a dým, oči mocností světel ztmavnou 15

a aióny v oněch dnech nebudou vidět.128

[ Z ÁC H R A N A GNO S T I K Ů ]

Sestoupí velká světelná oblaka a z velikých aiónů na ně sestoupí ještě další 20

světelná oblaka.129 Abrasax, Sabló a Gamaliél sestoupí a vynesou ony lidi z

25 ohně

a hněvu a vezmou je nahoru nad [aióny] a nad (oblast) vlády mocností, a vyvedou je z130 […] život […]

30 a vyvedou je [z …] aióny […] (76) tam [pří]bytek [velkých …]

125 Konjektura dle ZjAd 73,15n (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.). Je nicméně možné, že počet čtyř set je správný (tak Linder, The Apocalypse of Adam, 1991), srv. EvEg III/2, 62,14n.126 Ruka boží: srv. Ž 17,7n.14. „(Než byl ten,)“: čtu dle doplnění Beltze (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). 127 Pravděpodobně zničení Sodomy a Gomory, srv. Gn 19,24; ParSem 28,34–29,30. Dle EvEg III/2, 60,9–18 bylo se Sodomou a Gomorou spojováno sémě Sétovo. Srv. též ParSem 28,34–29,29.128 „Světla“: fvsthr. Jsou zřejmě míněny slunce a měsíc (Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 90; Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.). Mohlo by se také jednat o hvězdy. „Dým“ srv. Gn 19,28. H. Goedicke, „An Unexpected Allusion to the Vesuvius Eruption in 79 A.D.“, AmerJournPhil 90 (1969) 340n, se domnívá, že si autor k popisu událostí bral jako vzor vylíčení výbuchu Vesuvu (srv. Plinius mladší, Epist. VI,16 a 20).129 „Světelná oblaka“ srv. ZAbrA 9,8; Zostr 4,21–23.130 Gamaliél je pravděpodobně jméno anděla, který v traktátu Melchisedek zjevuje Melchisedekovi proroctví o Kristu a mluví o „církvi dětí Sétových“ (Melch 5,17–20, viz RNH 2, str.


se svatými anděly a aióny. Tito lidé se budou podobat 5

oněm andělům, protože jim nejsou cizí, ale podílejí se na nepomíjivém semeni.

[ PŘ ÍC H OD O S V Ě T L I T EL E ]

Osvětlitel poznání131 však znovu – potřetí132 – projde 10

ve veliké slávě, aby si ze semene Noemova a ze synů Cháma a Jáfeta zanechal stromy

15 plodící ovoce.133

Vykoupí jejich duše ze dne smrti, protože každý výtvor, jenž pochází z této smrtelné země, přijde

20 pod moc smrti.134 Avšak ti, kteří ve svých srdcích myslí

na poznání věčného Boha, nepominou, protože nepřijali ducha 25

pouze z tohoto království, ale přijali ( jej) od135 […] věčného anděla136 […] Osvětlitel […] (1 řádek zlomkovitý)137

30 […] mrtvý (1 řádek zlomkovitý) (77) […] Sétovo.138

90 a tamt., pozn. 92). V Proten 48*,26–30 jsou Kamaliél a Sambló služebníci velkých svatých osvětlitelů, kteří donášejí světelný prvek do míst jeho otcovství. Dle Zostr 47,2 je Gamaliél jedním ze strážců nesmrtelné duše; objevuje se také jako jeden ze tří „strážců“ v bezejmenném gnostickém traktátu z kodexu Brucianus (f. 110v, 34n). Všechna tři jména (avšak ne pospolu) nacházíme v Zostr 47,2.11.13.24. Spolu s Gabrielem tvoří jáhny čtyř osvětlitelů v EvEg III/2, 52,19–53,10 a 64,24–65,1. Abrasax se objevuje též v magických textech (např. PGM IV, 331n; VIII, 49; XIII, 156.466 aj., viz též A. Dieterich, Abraxas, Leipzig 1891). Záchrana: srv. záchranu setovců dle Epiph. haer. 39,3,1.131 „Osvětlitel“: fvsthr. V gnostických textech běžný spasitelský titul, srv. Hipp. refut. V,8,40; Kefalaia 165,25–166,16 (Mání); Kefalaia 7,27 (Zarathuštra). Badatelé spekulují o tom, kdo se za tímto titulem skrývá v našem spise (viz úvod, zde str. 157–162).132 „Potřetí“: je zmíněn třetí příchod, aniž by předtím byla řeč o prvních dvou. Názory badatelů na tuto nesrovnalost se různí: MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) a Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.) za první dva příchody Osvětlitele považují potopu a oheň (srv. tři Sétovy parúsie v EvEg III/2, 62,24–63,9: potopa; požár; soud archontů, sil a mocností), zatímco Hedrick (The Apocalypse of Adam, 1980, str. 30n) se domnívá, že tato nedůslednost je důkazem teorie o kompilaci spisu.133 Dosl.: „aby zanechal ze semene Noemova a ze synů Cháma a Jáfeta, aby si zanechal stromy plodící ovoce.“ Linder (The Apocalypse of Adam, 1991) překládá trochu jinak: „aby dal Noemovu semeni … aby mu (tj. tomu semeni) zanechal stromy, plodící ovoce.“ Lidmi z Noemova, Chámova a Jáfetova semene, kvůli nimž přijde znovu Osvětlitel, jsou patrně míněni nějací další budoucí konvertité.134 „Výtvor“: plasma. Je míněno tělo. „Smrtelná země“ nebo: „mrtvá“. 135 Dle Lindera (The Apocalypse of Adam, 1991, pozn. ad loc.) je zde „přijetí ducha“ křesťanským motivem.136 Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963, doplňují: „od [ jednoho z] věč[ných] anděl[ů]“.137 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) čte: „sestou[pí] na“.138 Možná rekonstrukce: „[kterou zpečetí ve jménu] Sétově“ (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.).


A on bude dělat znamení a zázraky, aby zostudil mocnosti a jejich vládce. Tu se bůh

5 mocností vyděsí a řekne: ,Co je to za moc, kterou má ten člověk, jenž je

výše než my?‘ Pak proti onomu člověku probudí veliký hněv. A 10

sláva se vzdálí a bude přebývat ve svatých domech, které si zvolila, a mocnosti ji svýma očima neuvidí ani nespatří

15 jiného Osvětlitele.139

Pak potrestají tělo toho člověka, na nějž sestoupil Duch svatý.140 A tu budou andělé

20 a všechna pokolení mocností užívat to jméno v omylu, když budou

říkat:141 ,Odkud pochází?‘142 nebo ,Odkud přišla ta slova25

lži, jejichž význam všechny [mocnosti] nenalezly?‘143

[ „ H Y M N US N A DÍ T Ě“ ( N Á Z ORY N A N A RO Z EN Í A PŘ ÍC H OD O S V Ě T L I T EL E )]

První království [tedy o něm říká, že] pochází [z] 30

(2 řádky chybí) (78) Duch […]144 do nebe. Byl živen v nebesích. Přijal slávu toho, který je tam, a moc. Přišel do klína své matky,

5 a tak přišel na vodu.145

139 „Sláva“: k pohybům slávy viz ZjAd 64,9n; 64,30; 71,7n; 74,6n.21–23; 78,2n. Vzdálení slávy znamená opuštění božské ochrany, padnutí do moci demiurga (zde patrně plánované). „Osvětlitel“ srv. ZjAd 85,28. 140 Tělo: saraj; srv. 1QpHab 9,2. „Sestoupil duch svatý“ srv. Ježíšův křest v Mt 3,16; Mk 1,10; L 3,22; J 1,32n. 141 „Užívat“ (koptská verze převzatého řeckého slova cr¦sqai). Linder (The Apocalypse of Adam, 1991, pozn. ad loc.) vykládá ve smyslu fráze „dotazovat se (boha nebo orákula) na něco“. „Jméno“: Linder (tamt.) chápe jako jméno Sétovo; možná však jen (spasitelský) titul „Osvětlitel“. Mocnosti jsou zmateny, protože neznají jeho pravý původ, a proto o něm vyslovují různé hypotézy a domněnky (viz dále názory třinácti „království“). Dle další možnosti výkladu lze „v omylu“ (äN oy planh) překládat i „jako klam“ (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.): andělé a mocnosti by se pak aktivně snažili zneužít „jména“ k oklamání svých stoupenců.142 V názorech na to, o čem (či o kom) text hovoří, se badatelé se různí: někteří se domnívají, že autor měl na mysli „omyl“ (srv. MacRae in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979), jiní, že „tělo“, takže otázka by se týkala původu vtělení Osvětlitele (Layton, in: The Gnostic Scriptu-res, 1987). („Ten člověk“ ani „jméno“ to být nemohou, protože mocnosti se ptají po něčem, co je v koptštině rodu ženského.) Možná je míněna „moc“ onoho člověka, zmiňovaná dříve (ZjAd 77,6).143 Dosl.: „ta, která všechny [mocnosti] nenalezly“. Motiv zmatení či slepoty mocností vůči spasiteli je v gnostické literatuře rozšířený, srv. 2TrSet 55,30–56,19 (tzv. Ježíšovy doketické pašije) a ParSem 36,14n.144 Bream (The Apocryphon, 1987) rekonstruuje: „[ jej vynesl]“.145 K výkladu této formule srv. úvod, zde str. 160.


A druhé království o něm říká, že pochází z velkého proroka. Přiletěl pták, zvedl

10 narozené dítě a vzal je na vysokou horu. Živil ho nebeský pták. Přišel

tam anděl a řekl mu: 15

,Pozvedni se! Bůh ti dal slávu!‘ Přijal slávu a sílu, a tak přišel na vodu.

Třetí království o něm říká, že pochází z 20

panenského lůna. Vyhnali jej z jeho města, jej i jeho matku; byl přenesen na pusté místo a tam se živil.146 Přišel a přijal slávu

25 a moc, a tak přišel na vodu.

[Čtvrté] království [o něm] říká, že pochází [z panny] 30

(1 řádek zlomkovi-tý)147 (79) ji [hledal], on a Férsaló a Sauél a jeho vojska, která byla vyslána. Sám Šalomoun vyslal své vojsko

5 démonů, aby po panně pátralo. Nenalezli (však) tu,

kterou hledali, nýbrž pannu, která jim byla dána. Tuto přivedli a 10

Šalamoun si ji vzal, panna počala a zrodila na onom místě dítě.148 Živila jej na pokraji pouště. Když

15 byl živen, přijal ze semene, z něhož byl zrozen, slávu a moc, a tak přišel

na vodu.149

A páté 20

království o něm říká, že pochází z nebeské kapky. Byl vhozen do moře. Propast jej přijala, zrodila

25 a vyzdvihla do nebe. Přijal slávu a moc, a tak

přišel na [vodu].A šesté království [říká, že …

30 … do aiónu,] (80) který je dole, aby (tam)

[nechal rozrůst] květiny.150 Z touhy po květinách otěhotněla (a) na onom místě

146 Nebo: „Tam jej živil.“ Srv. Zj 12,1–6.147 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) doplňuje: „[… Šalomoun (?)]“, ale ten patrně vstupuje do děje teprve později.148 Šalomoun a jeho armáda démonů srv. např. Josephus, Ant. 8,45–49; SvPrav 70,1–12 (RNH 2, str. 146) a zvl. ZŠal 128–130 (Šalomoun přichází o svoji moudrost i o moc nad démony danou Bohem kvůli modloslužebnictví, na něž se obrátil v touze po ženě). Více odkazů viz RNH 2, str. 146n, zvl. pozn. 254. Vývoj Šalomounovy legendy viz Carroll, VigChr 44 (1990) 263–279.149 „Semeno“: zde užit termín spora, označující na ostatních místech Zjevení Adamova gnostiky. Podobné vymezení pojmů však nemusí v této pasáži platit. Šalomoun zde vystupuje jako negativní (nebo přinejmenším negnostická) postava (srv. 2TrSet, podle nějž je Šalomoun „k smíchu“, protože si myslel, že je Kristem), která je ošálena předhozením panny jiné. Srv. pronásledování nebeské Evy archonty a chycení pouze Evy pozemské v PuvSv 116,11–117,28 (RNH 1, str. 255–257); PodArch 89,17–31 (RNH 1, str. 219n) a TKJ II/1, 24,8–18. 150 Jiná verze: „ … [vznikl] kvůli [rose], která je dole“ (Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963; Bream, The Apocryphon, 1987). „Aby (tam) [nechal rozrůst] květiny“: překládám dle Beltze (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). MacRaeho doplnění „aby [sbíral] květiny“ (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) se dle Lindera (The Apocalypse of Adam, 1991, pozn. ad loc.) do mezery v papyru nevejde.


ho porodila.151 5

Živili jej andělé květinové zahrady. Přijal tam slávu a moc, a tak přišel na vodu.

10 A sedmé království o něm říká, že je kapkou. Přišla z nebe na zem. Draci

jej přenesli dolů do (svých) slují a stal se 15

dítětem. Sestoupil na něj Duch a vzal jej do výše na místo, kde vznikla ona kapka. Přijal na onom místě slávu a moc. A tak

20 přišel na vodu.

A osmé království o něm říká, že sestoupil oblak na zem a zahalil skálu, a on vznikl

25 z ní. Živili jej andělé, kteří jsou [nad oblakem].152 [Přijal] tam [slávu a]

moc, a [tak] přišel [na vodu]. (81) A deváté království o něm říká, že se z devíti Píeridek jedna oddělila.153

Vyšla na vysokou horu a 5

nějaký čas tam meškala, takže zatoužila po sobě samé, až se stala androgynní. Naplnila svoji touhu a otěhotněla ze své touhy,

10 a (tak)

byl zrozen. Andělé, kteří jsou nad touhou, jej živili. A přijal tam slávu a moc, a tak přišel na vodu.

15 Desáté království o něm říká, že jeho bůh miloval oblak touhy. Počal jej ve

své ruce a na oblak vedle sebe hodil 20

(něco) z kapky, a on byl zrozen.154 Přijal tam slávu a moc, a tak přišel na vodu.

A jedenácté království 25

říká, že otec zatoužil po své [vlastní] dceři, a ona otěhotněla [ze] svého otce. Hodila […] hrob155 […] (82) na poušti. Živil jej tam anděl, a tak přišel na vodu.156

5 Dvanácté království o něm říká, že pochází ze dvou světel.157 Byl tam živen.

Přijal slávu a moc, a tak přišel 10

na vodu.

151 „Z touhy po květinách“: tak Linder, The Apocalypse of Adam, 1991; Böhlig – Labib, Kop-tisch-Gnostische Apokalypsen, 1963. Dosl.: „z touhy květin“ (tak Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003; MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979).152 Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963: „[nebeští] andělé“.153 „Píeridky“, tj. Múzy. Pojmenovány byly podle místa svého uctívání (viz s.v. Pieris, Pierides, in: W. H. Roscher, Ausführliches Lexikon der griechischen und römischen Mythologie III,2, Leipzig 1902–1909). 154 „Oblak vedle sebe“: čtu dle Lindera (The Apocalypse of Adam, 1991). Ke gramatické problematičnosti této pasáže viz P. Nagel, „Marginalia coptica: I. ,Die Wolke neben ihm‘ (ApkAd 81,19)“, Wissenschaftliche Zeitschrift der Martin-Luther-Universität Halle – Wittenberg 22 (1973) 111–115.155 Nebo: „jeskyně“.156 Věta o „přijetí slávy a moci“ zde chybí.157 fvsthr. Nebo: „Osvětlitelů“. Snad jsou zde míněny měsíc a slunce (srv. ZjAd 75,14n a pozn. ad loc.), proto překládám takto (podobně Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apo-kalypsen, 1963, str. 93).


A třinácté království o něm říká, že každé zrození jejich vládce je slovo.158 A toto slovo tam přijalo určení.159

15 Přijal slávu a moc. A tak přišel na vodu, aby

(třináct království) mohlo přitakat touze těchto mocností.160

Pokolení, 20

nad nímž není žádný král, však říká, že Bůh jej vyvolil ze všech aiónů.161 Učinil, aby [v] něm přebývalo poznání toho neposkvrněného, který patří pravdě.162

25 Pravil: ,[Ten veliký] Osvětlitel přišel [z] cizího vzduchu,

[z] velkého aiónu.163 [Učinil, aby] (83) pokolení oněch lidí, které si pro sebe zvolil, svítilo, takže osvětlovali celý aión.‘164

[ B OJ V Y VOL EN ÝC H A N Á Ř E K Z AT R AC EN ÝC H ]

Pak to sémě bude vzdorovat 5

síle: (budou to) ti, kteří přijmou jeho jméno na vodě a od nich všech.165 A sestoupí na ně temný mrak.166 Tu budou národy volat velikým

10 hlasem: ,Požehnaná je duše oněch lidí, protože poznali Boha v poznání

158 Vládce: arxvn. Slovo: logos. Srv. ZjAd 85,27; J 1,1.14; EvEg IV/2, 75,15n (Ježíš byl zplozen živým slovem).159 Určení: tvö. Nebo: „uspořádání“, „osud“, „úděl“. Srv. ZjAd 64,20.160 Dosl.: „aby mohli přitakat touze těchto mocností“. Překládám podobně jako Parrott, zatímco on však za zamlčený podmět věty považuje třináct nepravých osvětlitelů, já jej chápu jako třináct království (gramaticky je to možné). Tato část je dle Parrotta patrně dodatkem a vztahuje ji na výpovědi všech třinácti království dohromady (NovT 31,1 [1989] 79n). MacRaeho překlad „aby byla touha těchto mocností utišena“ (dosl.: „sjednocena“, „spojena“, in: Nag Hammadi Codices V,2–5) Parrott považuje za gramaticky nepravděpodobný (viz tamt. str. 80, pozn. 41). „Touha mocností“ by mohla být touhou po vysvětlení, podle nějž mají původ a moc Osvětlitele svůj kořen v jejich světě, a jsou proto mocnostem pochopitelné, nebo touhou po takovém příběhu, v němž Osvětlitel vznikl jako ostatní bytosti díky touze a patří tedy do sféry jejich vlivu (viz Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 88–91). Třináct výpovědí by také mohlo sloužit k oklamání mocností, které chtějí slyšet pravý příběh, a k zamaskování pravého původu Osvětlitele. Počet třinácti: srv. třináct pečetí v Mars 2,12–4,23, „bůh třinácti aiónů“ v EvEg III/2, 63,18 a „mocnosti třinácti aiónů“ v EvEg III/2, 64,3n a IV/2, 75,17–20.161 „Pokolení bez krále“ bylo častým sebeoznačením gnostiků, srv. např. PodArch 97,4n (RNH 1, str. 227); MdrJKr BG 3, 92,5–8. „Vyvolil ze všech aiónů“ srv. Iren. haer. I,2,6 a I,3,1 (dle valentinovců byl Ježíš Kristus, nazývaný spasitel, zplozen tak, že ze sebe všech třicet aiónů Plnosti vydalo to nejlepší).162 Nebo: „toho neposkvrněného, co patří pravdě“. 163 „Pravil“ nebo: „Pravil[o] (to pokolení)“ (Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963). Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003): „On, ten veliký Osvětlitel, pravil, že přišel…“164 K výroku pokolení bez krále srv. EvEg III/2, 68,14–19.165 Problematická pasáž, protože není vůbec jisté, kdo je kdo, a zda „ti, kdo přijmou jeho jméno na vodě“ je specifikací pro „sémě“, nebo naopak pro jeho protivníky. „Sémě“ je označeno


pravdy! Budou žít na 15

věky věků, protože je nezničila jejich touha jako anděly, ani nečinili skutky mocností, ale stáli

20 před ním v poznání Boha jako světlo,

které vzešlo z ohně a z krve.167 My jsme však činili v nevědomosti všechny skutky

25 mocností, chvástali jsme se, když jsme svými skutky přestupovali168 (1 řádek

zlomkovitý) […] jeho skutky 30

(1 řádek zlomkovitý)169 (84) je věčný. Slitujte se [nad] našimi duchy, neboť teď jsme poznali, že naše duše ve smrti zemřou.‘170 166 167 168 169 170

výsostným termínem spora. „Bude vzdorovat“ nebo: „bude bojovat proti“ či: „napadne“. „Proti síle“ nebo: „proti mocnostem“. „Jeho jméno“ nebo i: „své jméno“. „Od nich všech“ dle MacRaeho odkazuje na přijetí jména (dle něj označení Sét a setovci, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.). Parrott (NovT 31,1 [1989] 87) navrhuje opravu: „Pak to sémě bude bojovat proti síle jich všech, (proti) těm, kteří přijmou jméno toho, <který přišel> na vodu“, a vykládá protivníky gnostiků jako stoupence některé verze Osvětlitele z podání třinácti království. Pokud by byla věta „ti, kteří přijmou jeho jméno na vodě“ specifikací, kdo patří mezi „sémě“ (tak zřejmě chápe Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003), mohli by to být konvertité (srv. ZjAd 76,11–15). S možnou emendací a za předpokladu, že text naráží na rané křesťanství, se nabízí překlad „Pak to sémě bude bojovat proti síle <těch>, kteří přijmou jeho jméno na vodě a předají jim všem“ (srv. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 189, pozn. ad loc.), gnostikové („sémě“) budou tedy bojovat s obecnou církví („síla“), která uctívá stejného Osvětlitele a předává při křtu jeho jméno. K problematice této pasáže viz též Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 88–90. 166 K obrazu „mraku“ a „oblaku“ ve ZjAd srv. 69,19–24 a 75,17–21.167 „Stáli před ním“: schopnost obstát před Bohem byla v gnostických textech často popisována metaforami vzpřímenosti a nepohnutosti (např. EvEg IV/2, 63,2n; 73,3n; k tématu viz M. A. Williams, The Immovable Race. A Gnostic Designation and the Theme of Stability in Late Antiquity, Leiden, 1985). „Světlo, které vzešlo z ohně a z krve“ srv. užití těchto prvků v gnostickém mýtu o Erótovi (Erós vznikl z krve, tj. světla Pronoiy, vylité na zem, když se jí ukázala ve světle podoba nebeského člověka. Je androgynní a jeho mužská část se nazývá oheň ze světla, zatímco jeho ženské části se říká duše krve, srv. PuvSv 108,2–109,21, RNH 1, str. 247n) a ve spekulacích o Adamovi světla (interpretace jeho jména jako „světelného člověka krve“, srv. PuvSv 108,19–25, RNH 1, str. 247).168 „Přestoupení“: parabasis.169 Čtu dle Morarda, L’Apocalypse d’Adam, 1985. MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979), Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003) a Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987) rekonstruují: „[všech] svých skutků a křičeli jsme proti [Bohu pravdy], protože [všechna] jeho díla […]“.170 Překlad počátku věty je nejistý, protože předchozí řádek je v lakuně (srv. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.). Překládám dle čtení Beltze (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). Jiná možnost čtení (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979): „Ti jsou [proti] našim duchům.“ Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987): „Ti [patří] našim duchům“; Bream (The Apocryphon, 1987): „To jsou [ale] duchové“. „Ve smrti zemřou“ srv. Gn 2,17 a 3,4.


[O VOD Ě Ž I VO TA A PŘ EDÁ N Í P O Z N Á N Í ]

Tu k nim došel hlas, 5

který pravil – (byli to) Micheú a Michar a Mnésinús, kteří jsou nad křtem, jenž je svatý, a vodou, která je živá – :171 ,Proč křičíte proti

10 živému Bohu nezákonnými hlasy a jazyky, jimž nebyl dán žádný řád, s dušemi

plnými krve a [nečistých] skutků?172 Jste plni skutků, 15

které nepatří k pravdě, ale vaše cesty jsou plné radosti a jásání. Poskvrnili jste vodu života, přivedli jste ji pod

20 vůli mocností, kterým jste byli vydáni, abyste jim sloužili.173 Vaše smýšlení

se nepodobá (smýšlení) 25

oněch lidí, které pronásledujete (1 řádek zlomkovitý) […] touha […] (85) jejich plody nepomíjí. Oni však budou známi až k velkým aiónům, protože slova Boha

5 aiónů, která zachovali, nebyla svěřena knize ani

zapsána, ale přinesou je andělské bytosti, které žádné pokolení lidí nebude znát.174

10 Ta (slova) totiž budou na vysoké hoře na skále pravdy.175 Proto se budou

171 „Micheú a Michar a Mnésinús“ srv. bezejmenný gnostický traktát z kodexu Brucianus, f. 136v,18–23; Zostr 6,8–17 (Michar a Micheus jsou nad živými vodami, křtí ve jménu božského Samozrozence); Zostr 47,4 (Mnésinús je jedním ze strážců nesmrtelné duše), EvEg III/2, 64,14–20 (všichni tři jsou nad pramenem pravdy, Micheus a Michar jsou ještě nad branami vod). V Proten 48*,18–21 jsou zváni „křtiteli“, kteří křtí v prameni vody života. Překládám s doplněním a vykládám ve významu, že nebeský hlas patří těmto třem andělům, kteří i v ostatních gnostických textech vystupují jako kladné postavy (podobně Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 102n; Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003 a Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987). Je tu však druhá možnost překladu, dle níž by tito tři andělé, mající na starosti pravý křest, byli právě těmi, koho hlas kárá, byli by tedy démonizováni a obviněni z kolaborace s mocnostmi (Schottroff, „Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 70, pozn. 11; Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963, str. 94). Zneužitím pravého „křtu“ by mohla být míněna i jeho proměna v pouhý křest vodou obecné církve.172 „nezákonnými … řád“: anomos … nomos.173 „Přivedli jste ji pod“, dosl.: „čerpali jste ji k“. Termín evokuje obraz čerpání vody ze studny nebo vykopání kanálu a svedení vody někam jinam. Dle Laytona (in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.) jde o nějaký nepatřičný způsob křtu. Poslední věta se může také překládat „abyste jim posloužili.“ 174 Nebo se to může vztahovat na ta slova: „a žádné pokolení lidí o nich nebude (do té doby) nic vědět“.175 V našem textu se (oproti jiným spisům) nejedná o slova zapsaná, ale o slova zvěstovaná anděly a tradovaná Sétovým pokolením. Jak se dozvídáme ze závěru (85,19–32), Zjevení Adamovo je právě takovým zjevením (které ale přece jen zapsáno bylo). Evangelium Egypťanů o sobě tvrdí, že je knihou, kterou napsal Sét a umístil ji na hoře Charaxio, aby kniha podala zjevení na konci věků (EvEg III/2, 68,1–69,4). K motivu srv. též SetStel 118,10–19 a Allog 68,16–31. Dle ŽAE 50 a 51 (srv. KTM II, str. 358n) Eva před svou smrtí nabádá své děti, aby její a Adamův příběh sepsaly na tabulky z kamene a z hlíny, aby vydržely soud ohněm a vodou. Tyto tabulky vyrobil Sét. Po potopě je nedokázal nikdo přečíst a porozuměl jim až Šalomoun. Psalo se v nich prý i o příchodu Krista jako soudce. Srv. též Josephus, Ant. 1,70n.


nazývat ,slova nepomíjivosti [a] pravdivosti‘ těch, kteří v moudrosti 15

poznání a skrze učení andělů navěky znají věčného Boha, protože on zná vše.“176

[OB S A H T R A K TÁT U A J EH O PŘ EDÁ N Í ]

Toto jsou zjevení, která 20

Adam odhalil svému synu Sétovi a jeho syn o nich poučil své sémě. Toto je Adamovo skryté poznání předané Sétovi, jež je svatým

25 křtem těch, kteří znají věčné poznání díky těm, kteří byli zrozeni ze slova,

a (díky) nepomíjivým osvětlitelům, kteří pocházejí ze svatého sémě. 30

Jesseus Mazareus [Jesse]dekeus, [živá] voda.177

[ Z ÁV ĚR E Č N Ý N A DPIS SPISU ]

Zjevení Adamovo

176 „Navěky“ nebo, s emendací: „učení věčných andělů“ (tak Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). „On zná vše“: Beltz tuto část vztahuje až na Adama v následující větě. MacRaeův překlad (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) končí citaci „hlasu“ až zde. Každopádně zde končí řeč Adamova.177 „Ti, kteří byli zrozeni ze slova“: logogenhs, srv. EvEg III/2, 64,10–12. „Osvětlitelé“ mohou být čtyři andělé setovské gnóze Harmoazel, Oroiael, Daveithe a Eléleth, srv. Melch 6,3–5; 17,8–19 (RNH 2, str. 91 a 97); TKJ NHC II/1, 8,5.9.13.18; 9,2.14.16.23; Iren. haer. I,29,2 aj. „Jesseus Mazareus Jessedekeus“ jsou pravděpodobně jednou osobou, i když MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) a jiní badatelé předpokládají tři, srv. Zostr 47,5–8 („nesmrtelný duch“, „dítě dítěte“); EvEg III/2, 64,9–12 („velký pomocník“, „živá voda“) a 66,10–13. Dle J. H. Siebera (pozn. ad loc. k NHC VIII/1: „Zostrianos“, in: J. H. Sieber (ed.), Nag Hammadi Codex VIII, Leiden 1991) to může být zkomolené jméno Ježíšovo.

[204] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík osobních jmen

Ábel 157Abraham 167Abrasax 152, 172Adam 38, 114, 130–132, 140, 151–155,

157–159, 163–169, 175, 180Adam biblický 97Adam světla 178 Adam tělesný 166jeho potomci 168jeho prokletí 168jeho závěť 151, 165

Adam a Eva 151, 154, 156, 165–168, 179Aristofanés 165Armozél 51Athéna 161Bartoloměj, apoštol 107n, 131Daveithe, anděl 180Deukalión 169, 170Dionýsos Zagreus 161Eirénaios z Lyonu 16Eléleth, anděl 180Epifanios ze Salamíny 19, 97, 151nErichthonios 161Erós 178Eugnóstos 32, 92–96, 112, 142 jeho přátelé/žáci 96, 112Eva 138, 154, 165–169, 179 Eva nebeská 175 Eva pozemská 175Férsaló 175Filip, apoštol 107, 121Filón Alexandrijský 97Flora 97Gabriel 172Gamaliél 152, 172Harmoazel, anděl 180Hawwa 138 viz též EvaHéfaistos 161Héra 161Herodes 159Chám 153, 159, 170–173 jeho potomci 171 syn Noemův 155Išodad z Mervu 159Jáfet 153, 159, 170–173 jeho potomci 171 syn Noemův 155

Jakub 38, 39Jaldabaóth, demiurg 107, 127, 165, 171Jan Křtitel 159Jesseus Mazareus Jessedekeus 152, 180Ježíš Kristus 32, 38, 104–107, 113, 119, 121,

131, 143n, 147, 151n, 158, 160, 162, 174n, 177doketické pašije 174jeho utrpení 158jeho příchod do světa 160jeho příchod jako soudce 179jeho tělo/vtělení 158jeho smrt 140Ježíš jako nomen sacrum 50Ježíš Kristus v gnózi 158zmrtvýchvstání 113

Kain 157, 168, 169Kamaliél 172Mání 19, 173Maria Magdalská 107n, 123, 143Matouš, apoštol/učedník Ježíšův 107n, 119Melchisedek 161, 172Michael, archanděl 161Michar 152, 179Micheú/Micheus 152, 179Mithra 160Mnésinús 152, 179Múza, Múzy 160, 176Noe 153, 155, 168–170, 172nOroiael, anděl 180Pachómios 94Pavel, apoštol 37, 39Persefona 161Petr, apoštol 16Píeridky 176 viz též MúzyPistisSofia 132Ptolemaios (valentinovec) 97Pyrrha, žena Deukaliónova 169Sabaóth 165Sakla(s) 171Sa(m)bló 152, 172Sauél 175Sém 155, 170, 171Sét 32, 38, 51, 79, 151–159, 165–167,

169–174, 177, 179njeho pokolení 152 viz též pokolení Sétovojeho sémě 166

REJSTŘÍK OSOBNÍCH JMEN

Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [205]

jeho titul „onen“ 166Sét nebeský 158, 166syn Adamův 168

Sofia 105–107, 132 viz též Moudrost Sofia Zóé 166Šalomoun 160, 162, 166, 175, 179Šenúte 94

Tomáš, apoštol 106–108, 121, 137Tyfón 161Valentínos 78Zarathuštra 173Zeus 161Zóé („Život“) 132, 138

[206] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík místních názvů

Addis Abeba 20Achmím 16, 102Alexandrie 97Assuán 73Berlín 16, 20, 102Dachla (oáza v Egyptě) 74Džebel elTárif, pohoří 18Egypt 19, 20, 74, 104

Egypt severní 75Egypt střední 89, 103

Galilea 107, 113Hamra Dúm 18Charaxio, hora 179Chénoboskion 20Ismant elCharab (starověká Kellis) 74Itálie 162Jordán 160

Káhira 16, 18n, 21Londýn 75Mamre 167Medínet Mádí 19Nag Hammádí (Horní Egypt) 18Nil, nilská delta 73Olivová hora 113Oslo 75Oxyrynchos 103Paříž 19Proroctví, hora jménem 107, 113Radost, hora jménem 107, 113Sodoma a Gomora 155, 172Sýrie východní 162Tábor, hora 113Thébais 78Vesuv 172

REJSTŘÍK MÍSTNÍCH NÁZVŮ

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [207]

abeceda 51adámá (hebr.) 114adresáti 112aión, aióny 124n, 127n, 132n, 136–138,

140–143, 147, 165–167, 169, 172n, 175, 177, 179aión aiónů 138aión věčného Boha 138aión jiný 172aión druhý 98, 130, 138aión druhý a třetí 138aión první 98, 126, 138aión Spasitele 98, 132aión třetí 98, 132, 138aión velký 126aióny dva 165aióny i jejich světy 141aióny nepomíjivé 122aióny tři 138dokončení aiónů 108, 141, 143dvanáct aiónů 136njeden z aiónů 160otisk nesmrtelného člověka 134třicet aiónů Plnosti 177velké aióny 108, 137, 143, 157velké aióny neporušitelnosti 171život všech aiónů 139

alegorická duchovní interpretace 97anděl, andělé 128–131, 134, 141, 147, 155,

165, 167, 169n, 173–176, 178nanděl světelný 113anděl věčný 153, 172nanděl velký 171andělé svatí 173andělé věční 154, 165andělé velkého světla 170čtyři andělé setovské gnóze 180dvanáct pomocných andělů 171dvanáctero andělů 136otisk andělů 134slova zvěstovaná anděly 179šiky andělů 140, 141učení andělů 180zjevení andělů 140

andělská jména 152androgyn, androgynní 126, 131, 133, 138n,

154, 176, 178

mužská složka / prvek 126, 132, 138původní androgynní jednota gnostického Boha 143šest duchovních androgynních bytosti 132ženská složka / prvek 132, 136, 138

antropogonie 104antropologie 153apokalypsa 37n, 96, 151

apokalypsa gnostická 37apokalypsa jako literární žánr 37

apokalyptika apokalyptická literatura 96apokalyptické texty 152apokalyptika gnostická 37, 161apokalyptika židovská 161přechod od židovské ke gnostické apokalyptice 37

apokryf, apokryfní 16n, 151 apokryfní spisy 152apostrof 64apoštol, apoštolové 17, 141aramejština 74, 151arch, archy (papyru) 26archa úmluvy 155, 169narchanděl, archandělé, 128n, 140narché 118, 124, 126, 128narchimandrités 94archonti 157, 158 soud archontů 173arménská literatura o Adamovi 167artikulační znaménka 64 viz též znaménka asfalt 155, 172askeze 153astrologové babylónští 116autogenés 51autor, autorství 75, 92, 95, 112 autorství spisů z Nag Hammádí 79avatár 159 babylónský 116baptistické sekty 154bát se Hospodina 167bdělí, bdělost 123bezejmenný 97bezchybný 118nbezmocnost 171

REJSTŘÍK VYBRANÝCH POJMŮ

[208] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík vybraných pojmů

Bible, biblický biblické genealogie 96 biblické texty 94 český ekumenický překlad 95bilingua syrskokoptská 74blahoslavený 94nblažený 94nblotting 31, 36bloudění 114bohatství 121, 147boj 155božství, božský 126–129

božská moc 158božská osoba 95božská podstata 137božský původ člověka 38

božstvo 95, 118, 160bratr 126bůh, bohové 128n, 134, 140n, 147, 155n, 165,

168n, 171, 176bohové bohů 140nbůh aiónů 172bůh bohů 128nbůh mocností 174bůh nekonečný 138bůh Starého zákona 169, 171bůh stvořitel 153n, 167–170bůh třinácti aiónů 177bůh všemouhoucí 168–171vládce aiónů a sil 165

Bůh 94, 97, 125, 157n, 165, 170, 173, 175, 177Boží přirozenost 32Bůh jako intelekt (řec. nús) 90Bůh nad veškerenstvem 147Bůh nejvyšší 37, 95, 97, 114, 118Bůh nepoznatelný 98Bůh nesmrtelný a věčný 119Bůh požehnaný, nepomíjivý pravdivý 122Bůh pravdy 116, 178Bůh pravý 153–156, 166, 169Bůh samozrozený 123Bůh Starého zákona 140Bůh stvořitel 135, 156Bůh věčný 180Bůh všemohoucí 135, 169Bůh židovský 128Bůh živý 179hledání Boha 107, 114n

neznalost Boha 114obstát před Bohem 178poznání Boha 119výklad o povaze Boží 38

církev 94, 130, 138–140

církev dětí Sétových 172církev dokonale jednotná 140církev jménem Život 98, 138církev nadnebeská 138církev obecná 177, 179církev Osmého (nebe) 138ncírkev plérómatická 140církev starověká 39církevní heresiologové 152církevní křesťan 160církevní otcové 15

cizí 166n, 169, 173 čas

časové údaje 78otisk Prvního rodiče 134

čest 121, 137, 145čísla 65

čísla v koptštině 51čísla stránek kodexů viz paginace 27číslo osm 138

číslování číslování kodexů z Nag Hammádí 18, 23–25, 33číslování stran kodexu 35

číslovky 63, 65člověk 97, 117, 127n, 153, 156–158, 174

člověk nebeský 178člověk nesmrtelný 117, 126, 138, 140člověk první 114, 126, 128člověk z hlíny 97jako obraz Boží 97jeho podrobení moci smrti 153jeho spojení s Bohem 154jeho vázanost do světa 154jeho závislost na božstvu 160mýtus o vzniku člověka 104onen člověk 157, 166npodoba člověka 118nprvotní člověk, jeho rozpůlení 165spása člověka 97stvoření člověka 97světelný člověk krve 178


tvar člověka 118vznik prvního člověka 159

Člověk 126n, 131Člověk nebeský 97Člověk nesmrtelný 98, 107, 117, 126n, 134, 138, 141–143 Člověk nesmrtelný androgynní 108, 126nČlověk první 121, 128n, 131, 140Člověk prvotní 97, 143Syn Člověka viz Syn

čtvrtý Spasitelův výklad 108čtyři sta tisíc 171n datování 45, 75, 90, 92, 102, 104, 107, 151,

161ndatování kodexů z Nag Hammádí 75datování koptských textů 78

dcera 176definice uspořádání světa 116dech 145, 166demiurg 107, 153–157, 160, 166–168, 171, 174

demiurgův syn Sém/Šém 153služba demiurgovi 155

démoni 162, 175 démonické sily 160démotština 151desatera 128desátý Spasitelův výklad 108, 137desetitisíce 128–130, 140ndevátý Spasitelův výklad 108, 133dějiny 37 dějiny spásy 154, 158 dějiny světa 154dělení slov 51dialog 32, 37 dialog Ježíše s učedníky 32, 92, 105dikolon 50diplé 50, 51, 64,n

diplé obelismené 50n, 64nvícero diplé 50n, 65zrcadlově obrácená diplé 64n

dítě, děti 65, 158, 160, 174–176děti Moudrosti 137„dítě dítěte“ 180dítě panny 166

dobro 118, 123 dobro neměnné 119dobrota 121, 145, 147doketický 158

Dokonalý 145dokonalý, dokonalí 93, 118n, 121, 135n, 138 dokonalé údy 128ndokončený 131dopis 31, 32, 96

formule na rozloučenou 96úvodní formule 96, 112ve formě dopisu 37závěrečná formule 112zdravící formule 112

dotazovat se (boha nebo orákula) 174draci 176druhý Spasitelův výklad 108, 119družka, družky 131, 140, 142n, 145Duch 147, 176

Duch jako rodič 121 Duch svatý 158, 162, 174

duch, duchové 131, 138, 145, 147, 155n, 166n, 173n duch mužský 129duch nesmrtelný 180duch neviditelný 147duch v člověku 156duch života 156, 167, 169duchové nepohnutelného pokolení 121panenští duchové světla 140, 143přijetí ducha 173zatmění ducha 166

duchovní duchovní bdělost 123duchovní bytosti 107duchovní zrak 122ztráta duchovního v hmotném 133

důkaz 122duše 153, 167, 172n, 177–179

božský původ duše 159 duše krve 178duše nesmrtelná 172duše vzkříšených 138eschatologie duše 104inkarnace duše 104vykoupení duše ze smrti 155vzestup duše ( post mortem) 38n

dvanáctý Spasitelův výklad 108, 141dvojlist, dvojlisty 26n, 34, 36, 40dvojtečka 64dyáda 128dým 172dynamis 120n viz též mocnost, mocnosti


Egypťané 92egyptský 90 egyptské náboženství 160 egyptské rituální texty 158ekklésia 130, 138emanace 37, 123, 129 viz též aiónyennoia 121, 134enthymésis 120n, 131, 134epikurejci 116epiteton 112epitropai 78eschatologie 155

eschatologická vize posledního soudu 39eschatologie individuální 37

etymologie 114eugnóstos 93, 94, 95evangelium 31

evangelia dialogická 31evangelium Boha, Ducha nepomíjivého a věčného 147

exogamie 168 faksimile 36fatalistický 116filosof, filosofové 116n, 122filosofický

filosofická škola alexandrijská 97filosofická terminologie řecká 90filosofické myšlení 92filosofické pojednání 32, 37filosofický jazyk 92

fragmentární 145fronésis 120n, 134fysis 143 gnostický 15–17, 19n, 24, 32, 37n, 113, 127,

143, 155–158, 161, 165, 167–169, 173n, 178gnostická nauka 97gnostické náboženství 151gnostická polemika 159gnostické pojetí osudu 116gnostické prameny 15gnostické spekulace 161gnostické spisy 19gnostické společenství 153gnostické systémy 38, 78, 90gnostické školy 32, 38, 106gnostické texty 90gnostické učení o spáse 38

gnostický editor 160gnostický mýtus o spasiteli 161ngnostický obraz světa 32, 38gnostický traktát 152gnostický výklad 156gnostický způsob života 155

gnostik, gnostikové 16, 78, 127, 153–157, 169n, 175, 177gnostikové mimokřesťanští 104Jakub jako prototyp gnostika 38jeho utrpení na zemi 38protivníci gnostiků 177záchrana gnostiků 169, 172

gnóze 37n, 93, 114, 138, 156–158, 166bádání o gnózi 15gnóze křesťanská 91, 104, 161ngnóze předkřesťanská 91, 161gnóze raná 162gnóze setovská 31, 38, 79, 106, 152, 180gnóze valentinovská 97teologizace křesťanské gnóze 104vznik křesťanské gnóze 92

heimarmené (stoický výraz) 116heresiolog 19, 151hermetický 15hesla nutná pro volný vzestup duše 38heterodoxie židovská 92historie nálezu z Nag Hammádí 25hlas, hlasy 116, 155, 179 hlasy nezákonné 179 tři hlasy 117hloupý 135hmota pošpiněn hmotou 142hněv 165 hněv boží 169honorifický honorifické adjektivum 112 honorifické označení 94 honorifický titul 94hora 113, 175n, 179hranice 133hrob, hroby 147, 176hvězdy 172hymnus, hymnický 151, 155, 158 hymnus na dítě 151, 158n, 166, 174hypostase božské 143


chaos 138, 142n, 159, 171 zjevení chaosu 143chápat 117cherubín 170chrámy 140, 141christianita 107christianizovaný 92 christianizace gnóze 91christologie raná 107chronologie 24, 78 chronologické údaje 75 jazykové kritérium 24 paleografické kritérium 24chudoba 127, 135 jako metafora nevědomosti 127chválit 137chyby opisovače 115

dittografie 67haplografie 61přepsání či vypuštění písmene 67záměna písmen 67

inkoust rozpitý 31 viz též blotting intelekt (řec. nús) 90interpretace alegorická 97

jáhni čtyř osvětlitelů 172jazyk, jazyky 73n, 103

jazyk originálu 73, 90jazyk překladu 73jazyk spisu 102jazyk textů z Nag Hammádí 73, 75jazykové znaky 75jazykově jednotné 75jazykové oblasti Egypta 74jazyky starověké 90

jeden, jedno 118, 120, 145 jedenáctý Spasitelův výklad 108Jedno 108, 123jednota 139JednotaSpočinutí 138jeskyně 176ješitnost 135jho 147jméno, jména 37, 93–95, 106, 111, 118n, 126,

134–141, 145, 160, 162, 166, 170, 174být pojmenován 129duchovní jméno autora spisu 112

jména Ježíše Krista 105jména mužská 131–133jména nebes 136jména ženská 132njméno duchovní 94jméno Ježíšovo 180jméno osobní 93–95jméno posvátné 94jméno pravé 159jméno prvního člověka 114jméno Sétovo 174„ono jméno“ 170podstatná jména konání 116přijmout jméno 97, 135, 177přijmout jméno na vodě 177

judaismus platonizující 97 kainité 168kapka 135, 137, 143, 176kartonáž 31, 40n, 44–47, 75, 78kartuš 65klam 174kniha 179„knihovna z Nag Hammádí“ 75kněžská pečeť 161kodex I 24nkodex I (pozdější Jungův kodex) 24kodex II 25kodex III 15, 18–26, 31–33, 35n, 43–45,

47–51, 62–67, 73n, 78n, 89, 91, 94, 103 kodex IV 25, 34, 47kodex V 15, 21–23, 25, 33–39, 44–47,

62–66, 73–75, 78n, 91, 98kodex VI 18, 25, 61, 73kodexVII 25kodex VIII 34, 47kodex IX 61, 73kodex XI 24kodex XIII 18kodexy VIII–XIII 25kodikologický 25, 44křest 130, 152–155, 160, 162, 177, 179

křest církevní 154křest gnostický 155křest Ježíšův 160, 174křest mocností, 154křest nepravý 154křest svatý 179n


křest vodou 154, 179křtít ve jménu božského Samozrozence 179nepatřičný způsob křtu 179

křesťané 97, 159, 160křesťanský 32, 37, 92, 98, 107, 153, 160, 162 křesťanský vyklad 167 křesťanský gnostický 32 raně křesťanský 138křesťanství 90, 107, 161n rané křesťanství 177kolofón 50, 92kompozice kodexů 32konec 118nkonvertité, konvertovat 153, 156, 171, 173, 177 čtyři sta tisíc konvertitů 159koptská a staroegyptská poezie 159koptské dialekty 73, 89

achmímština 73, 102bohairština 73, 75, 89dialekt M 89, 103dialekt subachmímský 24dialekty středoegyptské 74fajjúmština 73, 89, 102lykopolština (subachmímština) 24, 73, 102mezokémština 73saídština 18, 24, 73n, 89, 102nstředoegyptský (mesokémský) dialekt M 75

Koptské muzeum 18–21, 23–26, 33nkoptský 17–19, 22, 24, 61, 66, 73, 89n, 94,

102, 104, 110n, 116, 121koptská verze 39, 73nkoptské spisy 17, 74koptský ekvivalent 73koptský překlad 73, 90nkoptský text 20, 73–75syrskokoptský 74

koptština 15n, 18, 24, 48n, 51, 73–75, 90, 103, 129jazyk původní verze 104překlad do koptštiny 74překlad ze syrštiny 74tradování v rámci koptštiny 74

korektor 66korektura, korektury 20, 61n, 66n

interlineární vsuvky 61, 66korekturní znaménka 66přeškrtnutí chybných písmen 61n, 66

tečka nad písmenem 66vymazání písmen 61n, 66

kořen, kořeny 137kosmogonie 107král, kralovat 128, 177 král králů 128nkrálovství 124, 126–129, 138, 140n, 159n,

172n, 177dvanáct království 171království Člověka 131království Člověka a jeho Syna 108království čtvrté 160, 162, 175království demiurga 155království desáté 176království deváté 160, 176 království druhé 175království dvanácté 176království jedenácté 176království jiného lidu 171království osmé 160, 162, 176království páté 175království první 174království sedmé 176království světla 143království Syna Člověka 130, 131království šesté 175království třetí 175království třinácté 159n, 177třináct království 158, 171, 174, 177

krev 178nkrmení ptákem 161křtitelé 179kůže 40

kodex vázaný v kůži 18kůže kozí 40, 44kůže ovčí 40n, 44kůže vazební 40

květiny 175 lakuna, lakuny 89, 93, 102nLáska 131láska 121, 145latinský překlad 15 viz též překladlegendy 16 legenda o Šalomounovi 162lékařský 135lidé 114n, 127, 143, 157, 167–169, 171, 173

jejich skutečný původ 127lidé smrtelní 116


oni lidé 157ti velcí lidé 153, 172

lidstvo 153ligatura, ligatury 48, 62nlimitativ 143lingvistický 25 lingvistická analýza rukopisů

z Nag Hammádí 74lišit se 129 viz též rozdílliteratura, literární 17, 19

literární žánr 31, 37, 96, 105literatura apokryfní 17literatura gnostická 117, 123literatura koptská 73

liturgie 159logismos 121, 134, 141logos 134, 141lupič, lupiči 127, 135 makarios 94, 95makulatura 41, 45, 75, 78 viz též kartonáž manichejský 19, 74marginální glosy viz též vysvětlivky 66Matka Matka svatých andělů 145 Matka veškerenstva 131, 145matka 111, 165n, 174n Církev, matka všech živoucích matka veškerenstva 141meroitský 75metaforika 160milost 121, 145milovat 176Mlčení 140nmlčení 145 Duch mlčení 145mnohost 138moc 120n, 124–129, 131, 138, 140n, 147,

155n, 158, 166, 170–172, 17–177 její původ 158 moc boha stvořitele 153 moc boží 169 moc demiurga 171, 174 moc nad démony 162, 175 moc smrti 153, 168, 173mocnost, mocnosti 113, 118–121, 127, 137,

142n, 151, 154–156, 158, 160, 162, 165, 167, 171n, 173n, 177–179 viz též archonti dvaasedmdesát mocností 136

dvanáctero mocností 134mocnosti rovnocenné 121mocnosti třinácti aiónů 177nadvláda mocností 114sedmdesát dvě mocnosti 134skutky mocností 178tří sta šedesát mocností 134, 136vláda mocností 172

modloslužebnictví 166, 175monáda 128, 129moře 175morfé 118motiv, motivy 152

motiv křesťanský 173motiv midrašický 162motiv mithraistický 160, 162motiv Mithrova zrození ze skály 162motiv proroctví 152

moudrost 106, 117, 126, 141 moudrost poznání 180Moudrost 106, 108, 110, 113, 127, 129,

131–133, 135, 137, 140–143, 145, 147 družka Syna Člověka 133 emanace Víry 133 Moudrost Ježíšova 105Moudrost Láska 132 viz též jméno, jména Moudrost Matka všech 132 viz též jméno,

jménaMoudrost Prvorodička 132 viz též jméno,

jména Moudrost prvorozená 131 Moudrost Velká 131, 133Moudrost Víra 132 viz též jméno, jménaMoudrost Všerodička 132n viz též jméno,

jménamrak 178 temný mrak 177mravní čistota 153muž, muži 114, 126, 138n, 145 šest krát šest mužských bytostí 134Mysl 131mysl 120n, 126–129, 154, 156, 167 mysl dokonalá 131myšlení 141myšlenka, myšlenky 120n, 128n, 134,

139–141 myšlenková emanace 123mytologie, mytologický 32, 92, 106

mytologická postava 79


mytologické bytosti 51mytologie biblická 92mytologie gnostická 157n

mýtus, mýty 161gnostický mýtus o Erótovi 178mýtus antropogonický 106mýtus biblický 97mýtus o stvoření světa a člověka 97mýtus o zrození ze skály 162mýtus spasitelský 162mýty gnostické 168mýty gnostickokřesťanské 162

nadpis 51, 64, 65, 93n, 105nadpřirozený 116nález z Nag Hammádí 16, 33naplněný 131narodit se, narozený 114 narodit se ze země 114 narozený z pomíjivosti 122nauka 98, 102, 105, 153

nauka gnostická 143nauka křesťanská 107nauka křesťanská gnostická 107nauka zjevená 107

název 61 názvy spisů 37, 51nebe, nebesa 37n, 98, 136–138, 140, 142n,

159, 169, 174–176dvaasedmdesát nebes 136nebe osmé viz též Osmero 138, 141nebe sedmé 38nebesa chaosu 136, 143nebesa nesmrtelná 136šest nebes 136tři sta šedesát nebes 136

nebeský 111, 136, 151, 154, 157nebeská kapka 175nebeská říše světla 37nnebeské klenby 136nebeské oblasti a bytosti 98nebeský hlas 155nebeský Sét 157

necudnost 117nedokonalost, nedokonalý 135nnedosažitelný 118, 119nedostatek 136nekřesťanský 161n nekřesťanský text 154

nekonečno, nekonečný 121, 123, 137 do nekonečna 124 v nekonečnu 126nneměnný 125, 130n, 143 neměnné dobro 118neohraničený 118nnepředstavitelný 145nepohnutost 178nepochopitelný 118nnepojmenovaný 118nnepojmenovatelný 118nepomíjivost, nepomíjivý 121–124, 128n,

140n, 180 nepomíjivá velikost 140 stát se nepomíjivým 122nnepopsatelný 118nneporušený 97neporušitelný 118nneposkvrněný 158, 177 neposkvrněný, který patří pravdě 177nepostižitelný 118nepoznaný 119Nepoznatelný 125nepoznatelný 97, 118, 124Nesdělitelný 32nesmrtelnost 114Nesmrtelný 142nesmrtelný, nesmrtelní 98, 116n, 119,

126–129, 133n, 138, 140–142, 145 Bůh je nesmrtelný 118nespočetný 125, 138nespravedlivě obviněný 170neviditelný 122, 145, 147Neviditelný duch 32nevědomost 114, 127, 135, 178nevypátratelný 118nnevyslovitelný 131, 143nezákonný 179nezjevný 122n, 133 víra v nezjevné 122nezměrný 97, 118n, 125Nezrozený 142nezrozený 111, 118n, 124noéma 141noetické schopnosti 120nomina sacra 50n, 105novozákonní 31, 37Nový zákon 161n viz též rejstřík spisů kanonické spisy 91 nús 121


objevení nezjevného ve zjevném 98, 122oblak, oblaka 178 oblaka světelná 172obnova původní jednoty androgyna 165obraz 157 obraz Boží 157 obrazy antropomorfní 170oddělení ženy od muže 165odhalit 180odlišnost 128n viz též rozdíl 129odpočinek 143, 145, 147Ogdoada 138, 142 viz též OsmeroOheň 172oheň 137, 154n, 158, 172n, 178n oheň ze světla 178ochrana božská 174Oko světla 131 viz též Adamokruh čtenářů 92omyl, omyly 122n, 126opilství 114opisovač 35, 51, 61n, 65–67 chyby opisovače 61nopovrhnout mocí 170originál 102, 104oslovení apa 94osm 138 osmý den 138 osmý Spasitelův výklad 108, 131Osmero 108, 129, 139, 141n, 145ospravedlnit 137osud 116n, 145, 165, 177Osvětlitel 151, 153–155, 157–162, 173n, 177

jeho pravý původ 177jeho příchod do světa 155, 158jeho tělo 158jeho třetí příchod 158, 173jeho tři příchody 159

osvětlitelé 180měsíc a slunce 176nepomíjiví osvětlitelé 180velcí svatí osvětlitelé 172

osvícení 97 osvícení skrze křest 130osvobodit 135otcovství 157otec 127–129, 131, 153, 176

otec andělů 131otec každé nepomíjivosti 123otec nekonečný 121

otec nezrozený 120n, 125otec sebe sama 127otec Sémův 171otec Všerodič 136sám sobě otcem 126

Otec 107, 117, 124–127, 137, 145Bůh Otec 95Otec božský 125Otecpočátek 124Otec nezrozený 98, 118, 123n, 145Otec veškerenstva 90, 97n, 108, 120n, 129, 145nepoznaný Otec veškerenstva 119Otec samozrozený 127, 137

otěhotnět 175notroctví 156, 167, 170ovoce 135, 145 viz též plodyoživit duchem 156 pád člověka 152paginace 27, 34, 35, 51, 65paleografie, paleografický 24, 35, 48, 78Pán Ježíš je nazýván Pánem 106 Pán veškerenstva 108, 121, 124npán, pánové 140n pánové pánů 140panna 175 panenský 143panstva 134panteismus stoický 116papyrus, papyry 16, 25n, 34–36, 40, 44, 78

makulatura 75papyrová sbírka 26papyrové listy 41, 45papyrový kodex 16, 26papyrový rukopis 19papyrový svitek 34papyrus koptský gnostický 19papyry literární 49sbírka papyrů 17zlomky papyru 40, 44n, 78 viz též fragmenty

paragraphus cum corona 50, 51, 64paralely 152 paralelní texty 74 paralelní verze 34pátý Spasitelův výklad 108, 123


pečeť třináct pečetí 177pět duchovních bytostí 134písař 27, 36, 48n, 51, 61n, 66n, 94 písařská ruka 48, 62písmeno, písmena písmena abecedy 51 písmeno zdvojené 50písmo 31, 35, 48 charakter písma 62 písmo kurzivní 48 velikost písma 27, 36, 62, 65pistis 122, 132platonismus, platónský 90, 114 platonismus střední 90, 96pléróma 97Plnost 177plnost zjevného 122plod, plodit 116, 121pneuma 51počátek 118n, 124–127, 129, 138–140, 145,

147počátek nového dne 107počátek (pravého) poznání 124, 126počátek světla 126

počít 176pohádky 161pohané 153pohřebiště 16pochopení 171 pochopení moci demiurgovy 171 pochopení pravdy 160poddaní 135podoba, podoby 111, 113, 118, 125–127,

140–143, 157, 167podoba člověka 119podoba nejvyššího Boha 97podoba Syna Člověka 157pozemská podoba Osvětlitele 158přijetí podoby 97

podřízenost 118npodstata pravá 158podsvětí 171pojmenovat viz též jméno 135pokolení 155, 157, 166, 168–170, 177, 179

pokolení bez krále / bez vlády 124n, 158–160, 177pokolení dokonalé 127pokolení gnostiků 127, 166, 171

pokolení Kainovo 168pokolení jiné 170pokolení lidské 98, 114pokolení Sétovo 152n, 154n, 157, 166n, 169, 171, 179všechna pokolení mocností 174

pomíjivost 122nposel 117poskvrněný, poskvrnit 137, 153, 172, 179poslat 135poslední 129 poslední soud 39posvátný diskurs 96pošlapat 137, 147 potomstvo 120, 121, 125, 153, 166 viz též

sémě / semeno potomstvo Noemovo 153, 155, 166, 171 potomstvo Sémovo 153, 155, 166 potomstvo Sétovo 166potopa 154n, 158, 161, 168–170, 173, 179poučení 98, 116, 134, 144poušť 175npouto, pouta 135pozemské 153, 158poznání 92n, 95, 142, 145, 151, 153–159,

165n, 169–171, 173být vyhnán pro poznání 169jeho protiklad 154jeho předání 179jeho samovolné vytrysknutí 98, 124jeho ztráta 156poznání Boha 98, 114, 167, 170, 173, 177npoznání čiré / čisté 93, 145poznání jako Boží atribut 170poznání náboženské 92poznání nepomíjivosti 170poznání neposkvrněného 177poznání nepoznaného Boha 93poznání pravdy 114, 178poznání pravé 107, 155poznání první 166poznání rozdílu 123poznání skryté 180poznání svého původu a směřování 143poznání uniklé 167poznání věčné 157, 168, 171, 180věčné poznání Boha pravdy 167ztráta poznání 153život poznání 169


poznat 168, 178požehnaný 92–95, 112, 118n, 142, 177 neporušitelně požehnaný 118nprach 114, 115prameny spisu 97prapředek 152, 155 prapředek gnostiků 157prarodiče 152pravá přirozenost 158pravda 116n, 119, 122, 126, 145, 158, 160,

177, 179nalézt pravdu 119plnost pravdy 92poznání pravdy 114pramen pravdy 179pravda nižší 126pravda pravá 117pravda zjevená 92souhlas s pravdou 145

probudit (se), probuzení 127, 135, 167 probuzení Adama Evou 167Proměnění 113promluva 116promýšlení 120n, 128n, 134, 140npropast 175proroctví 113, 154, 162, 168 proroctví ex eventu 154, 162 proroctví o Kristu 172prorok 151, 154, 158, 175 prorok trpící 161prostopášnost 117protiheretický 17protějšek 125, 167protognostický 32prótokollon 34prozřetelnost 116n, 137, 147 prozřetelnost svatá 113první 127, 129 První rodič 131, 138 První rodička 131 první Spasitelův výklad 107, 115Prvorozený 132prvorozený 130nprvotní prvotní nebeská jednota 114 prvotní princip 90předjsoucí 124, 125předkřesťanská doba 162předkřesťanský gnostický mýtus 161

předobraz nebeský 97Předotec 124npřehlédnutí opisovače 123překlad

jazyk překladu 73opisy překladů 74překlad anglický 22npřeklad český 16, 21, 33, 39překlad francouzský 22překlad koptský 73npřeklad moderní 74překlad německý 20, 22npřeklad z aramejštiny do koptštiny 74překlad z řečtiny 73npřeklád ze syrštiny do koptštiny 74

přestoupení 178příběh, příběhy 160, 170 příběh prvních lidí 156příbytky 140příčina 124přijetí jména 162přijít na vodu 160, 174–177přikázání 153, 155n, 165, 17npřirozenost 118n, 142n přirozenost Osvětlitele 159přívlastek 94 přívlastek honorifický 94přízvuk přízvuk průtažný (circumflex) 49n, 63npseudonym, pseudonymita 37, 94psychický 135pták 175 ptactvo nebeské 169, 175pusté místo 175původ 157, 177

původ božský 117, 159původ hmotného světa 107původ lidí 107původ moci 155původ moci Osvětlitele 158původ nebeský 159původ Osvětlitele 159n, 174původ pozemský 159původ tělesný 117původ ve věčném poznání 171

původce 124pýcha 147


radost, radovat se 113, 124n, 130n, 142n, 145, 147

radost z poznání 93, 95rasura 61 viz též korekturyredaktor 61, 73rétorika antická 96rod (řec.kopt. genos) 120rodič 111, 121, 130, 133n první otcovský rodič 131 původní rodič 147 rodič všech věcí 132Rodič 131nrodička 126Rodička všeho 132rok 134 otisk Spasitele 134rosa 175rouhání jeho příčina 135rozdělení původního androgyna 165rozdíl 122nrozkoš 117rozmysl 120, 121, 128n, 134, 140rozum, rozumy 120n, 128n, 134nrozumové soudy 122 viz též úsudkyruka boží 172rukopis koupě rukopisů 16 rukopis papyrový 16 rukopisy starověké 21rukopis viz též písmo 48 řád 179řádek počet písmen na řádku 27řeckořímská doba 160řecký 15, 45, 49, 73, 90, 93n, 110n, 121, 124,

134původní řecký text 75, 78řecká konjugace 90řecká předloha 96řecká slova 73řecká spojka a předložka 74řecká verze spisu 104řecké koncovky 74řecké pády 73řecký fragment 90řecký originál 90, 127, 136

řecký překlad 138řecký překlad Bible 97řecký text 90

řeč 116řečtina 51, 66, 73n, 78, 90n, 114, 151 jazyk originálu 74, 103 původní jazyk rukopisů z Nag Hammádí

73 překlad z řečtiny 73, 74, 89řemínky vazební 26říše světla 153 saídský 24 viz též koptské dialektySamozrozenec 132nsamozrozenec, samozrozenci 111, 124nsapienciální 31scriptio continua 48, 64sedm set let 165sedmý Spasitelův výklad 108, 131sekta gnostiků 151sémě / semeno 153, 157, 161, 166n, 175, 177

sémě Cháma a Jáfeta 171nsémě jiné 157sémě Noemovo 172, 173sémě / semeno Sétovo 159, 170, 172, 180sémě svaté 180semeno lidí 168semeno nepomíjivé 173semeno poskvrněného konání 117semeno velkého pokolení 166semeno velkých aiónů 166

Semité 171setovci 152, 161, 177 jejich záchrana 172 setovské pokolení 153 setovské texty 152shromáždění 130, 138 viz též ekklésiaschopnosti noetické 121síla, síly 158, 168, 172n, 177 bozi 141 síla věčného poznání 168 vzdorovat síle 177síra 155, 172skála 176 skála pravdy 179skryté, skrytost 122skupina X 75skutky nečisté 179


slabost 142, 143, 168sláva 121, 124n, 131, 135, 137, 140–143, 145,

152, 154, 156, 158, 165–167, 169, 171–176odchod slávy 158, 166sláva a moc 176nsláva jiná 169sláva neměnná 125, 142sláva nepomíjivá 125sláva neporušitelná 130, 133sláva nesmrtelného Člověka 143sláva nevýslovná 140vzdálení slávy 174ztráta slávy 156, 166

slepota 135, 147sloupec textu 27, 35n, 51, 61n, 65sloužit, služba 128–131, 136, 140n sloužit mocnostem 179 sloužit Hospodinu 167slovo (logos) 97slovo, slova 93, 104, 111, 116, 122n, 134,

137, 140n, 160, 165, 167, 174, 177podstata slov 122slova Boha 179slova lži 174slova nepomíjivosti a pravdivosti 180slova zapsaná 179slovní hříčka 74, 90slovo poznání 154, 165slovo poznání Boha 165slovo zrozené demiurgem 160zrození ze slova 180živé slovo 177

složka, složky (papyru) 26, 31, 34, 36, 40n, 44n

slunce a měsíc 172slyšet 123, 131, 133smrt 114, 151, 153–155, 168, 173, 178n

odsoudit k smrti 165smrt Adamova 168smrt Ježíšova 140smrt mučednická 38spánek smrti 167

smrtelnost, smrtelný 114, 117, 133, 154 smrtelnost prvního člověka 114sofia 105nsoučasníci 124nsoud 37, 158spánek 114, 137, 140, 154, 156, 167 přirovnání bytí ke spánku 167

spása 37, 39, 113, 122, 127, 132, 153dějiny spásy 39gnostické učení o spáse 38plán spásy 115poselství spásy 32příslib spásy 123spása gnostika 38spásné poznání 152(znovu)nalezení cesty ke spáse 38

Spasitel 94, 97, 105–108, 113, 115, 117, 119, 121–123, 125, 127, 132–135, 137n, 141, 145jeho odchod 108, 147jeho příchod 123, 145jeho sestoupení 123jeho výsměch 113rodič všech věcí 133Spasitel dokonalý 121, 123, 127, 133, 137, 141, 145, 147Spasitel jako neviditelný duch 113Spasitel seslaný 127Spasitel věčný 131zjevení Spasitele 108

spasitel 107, 119, 132, 137, 174 spasitelský titul 173nspatia 49spis 107, 109, 161

adresáti spisu 93adresování spisu 95pramen spisu 97spisy připisované Sétovi 151závěr spisu 93

spočinutí 124nspolečenství nové 153spravedliví čtyři sta tisíc spravedlivých 171srdce 165, 167, 170, 173 ztmavnutí v srdci 154, 167starozákonní 37stav stav blaženosti 95 stav zachování kodexu 25, 35stín 131střežit 135stoikové, stoický 116stovky 128strach 155n, 167, 170nstrážci tři strážci 172strom poznání 93, 151, 156, 165


stvoření, stvořený 118n, 126n, 129, 131, 156biblické podání 97být stvořením někoho druhého 118,nstvoření (pl.) 128stvoření Adama a Evy 165stvoření biblické 114stvoření člověka 97, 114stvoření hmotného světa 98, 107stvoření chudoby 129stvoření mlčky 140stvoření světa a člověka 97stvoření tvůrčím slovem 140

stvořit 126–129, 136, 145, 153, 156, 165, 167–169

stvořit ze země 165stvořitel bůh stvořitel 156 dva různí stvořitelé 97sublineární čára 35subscriptio 26, 34, 50, 61, 64, 92n, 105, 108supralineární čára 27, 35, 49–51, 63n, 66svatý 131, 153, 155, 174, 180 svatí andělé 153 svatí apoštolové 108 svatý příbytek 170svázání svázání knihy 41 svázání knižního bloku 44n vazební technika 44, 46 viz též vazbasvět, světy 116, 124, 133, 135, 142n, 152,

154, 158, 160být poslán na svět 135gnostický obraz světa 32hmotný svět chaosu 142jeho pohyb 117jeho uspořádání 117svět božský 107svět celý 135, 143svět hmotný 133svět kosmický 142svět nebeský 142svět pozemský 127svět řízený sám sebou 117svět smrtelný 133svět viditelný 122světy aiónů 125, 132uspořádání světa 116nvznik světa 114začátek / založení světa 114n, 118n

světlo, svítit 37, 125, 127, 129, 131, 135, 137n, 142n, 145, 170, 172, 177nbožské světlo v člověku 159dvě světla 176emanace světla 123kapka ze světla 135lidé světla 130nebeská říše světla 38oblaky světla 169počátek světla 127skanutí kapky světla do světa hmoty 107stát se světlem 145světla beze stínu 130světla Pronoiy 178světlo androgynní 132nsvětlo beze stínu 130, 142nsvětlo mužské 137světlo nekonečné 107, 117světlo prvotní 119, 133světlo vzešlé z ohně a krve 178

symbolika Trojice 167Syn 137, 140, 143

jeho soteriologická role 117jeho vyvolení 114Syn Boží 125, 131Syn Boží jako Slovo 107Syn Člověka 97n, 104, 107, 130–133, 137n, 145Syn Člověka a jeho stvoření 108syn Noemův 171, 172

syn 128n, 134, 151, 153n, 155, 157, 165, 168nAdamův syn Sét 167, 180(prvorozený) syn Adamův 157syn prvorozený, androgynní 131synové Cháma a Jáfeta 171, 173synové nezrozeného otce 124nsynové Noemovi 155, 169nsynové světla 147

synonyma 65nsyropalestinská křtitelská sekta 161syrština překládání ze syrštiny 74 původní jazyk některých spisů z Nag

Hammádí 74

šabat 138šest set let 155, 170šestý Spasitelův výklad 108, 127


tajemství 113tečka interpunkční znaménko 31 tečka horní 49n, 64 tečka na úrovni řádku 64temnota 156, 167teologie negativní 97, 118testamentární literatura 152thelésis 134theogonie 96tělo, tělesný 121, 135, 137, 151, 155, 158,

162, 169, 173n tělo čisté a dokonalé 113 tělo smrtelné 113tisíce 128topos 123touha 153n, 156, 168, 171n, 175–179

odklon od touhy 155touha mocností 177touha po květinách 176

tradice, tradování 39, 73ntradice křesťanská 32tradice řecká 96tradice tomášovská 106tradice židovská 96tradování v rámci koptštiny 75

traktát teologickofilosofický polemický traktát 96transkripce 25triáda 128Trojice 167 trojice Otec, Matka a Syn 51trůn, trůny 140ntření 117tři třetí příchod Osvětlitele 153, 155, 157 třetí Spasitelův výklad 108, 121 tři muži 167třináctý Spasitelův výklad 108, 143tvar, tvary 141 přijmout tvar 129 tvar člověka 118tvarovatel 121 uctívat, uctívání 128nučedník, učedníci 105–108, 113n, 117, 123,

131, 133, 143, 147dvanáct učedníků 113

jejich pověření 108jejich původ a úkoly 108, 143

učení jeho transformace 105 učení andělů 180údy 129ukřižování 158úmysl, úmysly 120n, 128n, 134núnava 142, 143určení 165, 177uspořádání 141, 165, 177 uspořádání světa po vzoru světa

božského 98uši kdo má uši… 123, 125, 131utrpení utrpení na zemi 38 utrpení zástupné 158uvažování 131uzdravit 135 vakát 26valentinovci 38, 177 valentinovská gnóze 78n valentinovský systém 79vazba 18, 31, 40n, 43– 47, 75, 78

datování vazby 75chlopeň 40, 41, 43–47klasifikace vazeb 44, 46nknižní blok 41knižní deska 45knižní hřbet 40n, 43, 45nkožený řemen 40, 43, 45–47ozdoba vazby 45přední a zadní deska 31, 40přední vazební deska 40n, 45, 47předsádka 40nstahovací řemínky 40n, 43, 45svázání knižního bloku 40šněrování 47vazba pevná 40vazby kodexů z Nag Hammádí 40vazební desky 45vazební kůže 40 „masová“ (vnitřní) strana 40n „vlasová“ strana 40n, 45vazební řemínky 40vazební technologie 45


zadní vazební deska 45, 47zpevnění vazby 41, 75 viz též kartonáž

vdechnout ducha života 167velekněz 161velikost 120n, 126n, 138, 140n velký pomocník 180veselí 124n, 130n, 142nveškerenstvo 115, 118n, 121, 126n, 129 Pán veškerenstva 120 podstata veškerenstva 113 veškerenstva veškerenstev 120věci stvořené 129vědění 117

hodni vědění 117vědění o božském původu člověka 38vědění otce 121vědění prvotní 120n

vězni 127vidět, vidění 37, 96 vidění ve snu 167 vidět neviditelné skrze viditelné 122věčnost, věčný 118n, 160, 165, 167, 178 Bůh je věčný 118věk Sétův 165vina 157víra, věřící 39, 98, 122, 132Víra 122, 128, 132nVíraMoudrost 132vláda, vládnout 118n, 124, 128n, 147vládce 177 vládce Hádu 158 vládce mocností 174 vládce sil 156, 165vlákna 27voda 153, 160, 169, 175–177, 179

být na něčí vodě 160čerpání vody 160, 179voda z nebes 169voda živá 153, 179nvoda života 155, 179

vojska 175 vojsko démonů 175vozy 140Všemohoucí 135všemohoucí 156, 169Všeobecně moudrá Moudrost 132 viz též

jméno, jména všepřesahující 97

vůle 134n, 141–143, 145 vůle velkého světla 135vyhnát být vyhnán pro poznání 169 vyhnání z ráje 156, 165, 168výklad 151n, 159, 165 výklad gnostický 157 výklad knihy Genesis 97vykladač 127výrok 116vyslat 137vysvětlivky 66výtvor 173vyvolený, vyvolení 107, 122, 157, 161, 177vzduch 177vzhled 118n vzhled sebe samého 119vzkříšení 138vznik, vzniknout 90, 97, 165n, 169 vznik Nového zákona 91 vznik ze skály 160 vznik z odhozené kapky 161vzpřímenost 178 zabloudit 122nzahynout 118záchrana z moci demiurga 155základ, základy 136, 140–143záměr 141zapečetit 171zapomnění 127, 135, 137zástup 108, 123–125, 138 zástup andělů 130n zástup bez vlády 125 zástup mužský 145 zástup samozrozenců 125zatracení 155, 177závěť 151 165zavinění vlastní 152zázrak, zázraky 151n, 155, 162zbytek 129zdobení textu 51, 64zdravící formule 98zdravit se navzájem 130země 115, 155, 157, 168–170, 173, 176, 178 její rozdělení mezi syny Noemovy 170

ona země 172země jiná 171


země pravá 170země smrtelná 173země gnostiků 155

zemřít 122nzesnulý 95zjevení 37n, 108, 116n, 121, 123, 129n, 138,

140, 145, 151, 154, 157, 167, 179nAdam předává zjevení Sétovi 38dokončení zjevení 98zjevení Boží 114zjevení gnostické 122zjevení chaosu 142zjevení jako cesta k pravému poznání 107zjevení nebeských bytostí 152zjevení o aiónu 154zjevení Syna Člověka 98, 130zjevení ve smyslu odhalení 37zjevení věcí budoucích 162zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše 38

zjevený 129zjevit 113, 124, 126n, 131–134, 138, 145,

147, 168zjevit se 119, 123–127, 129, 133–141, 143,

145, 147zjevnost, zjevný 98, 122–124 nezjevné 123 stav zjevnosti 122zjevování Osvětlitele 159zjevovatel 96 zjevovatelská řeč 38zjevující promluva 96zlomit jho 147zlomky 35 viz též fragmentyzmatení mocností 174zmrtvýchvstání 113znamení 145 znamení a zázraky 174 znamení Syna Člověka 145znaménka znaménka interpunkční 49n znaménko artikulační 50 znaménko tilda 66znát 180

zničení Sodomy a Gomory 155zpráva o vidění 37zrcadlo 124nzrození, zrozený 97, 118n, 123, 126, 157, 177

nezrozený 118nzrození bez otce 161zrození Dionýsa Zagrea 161zrození Kaina 168zrození Mithry 160zrození Osvětlitele 160zrození prvého archonta 161zrození zázračné 161zrození ze skály 162zrození ze slova 180zrozený ze země 114zrození z otce a dcery 161zrození zvěstovatele 161

ztmavnutí očí 172zúrodnit 135zvěstování 114zvolit si 177 žánr 105, 151 žánrové zařazení 96žena, ženy 107, 113, 138n šestkrát šest ženských bytostí 134 ženský prvek 143Židé 153, 155, 171židokřesťané helenizovaní 138židovství, židovský 37 židovská apokalyptická a testamentární

literatura 152život 98, 132, 138n, 154, 156, 167–170, 172,

179živá duše 167

duch života 169zkrácení života 168život duchovní 122život pošpiněný 117život poznání 156, 169život vyprázdněný 116

„živoucí“ 138

[224] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ediční poznámka

EDIČNÍ POZNÁMKA

Z koptských originálů přeložili a úvody, komentáři a rejstříky opatřili:

Marek DospělPožehnaný Eugnóstos – úvod, překlad z koptštiny

a komentářMoudrost Ježíše Krista – úvod, překlad z kopt

štiny a komentář

Růžena Dostálovákap. „Úvod“ – překlad z němčiny

Wolf B. Oerterkap. „Úvod“rejstřík vybraných pojmů

Z. VítkováZjevení Adamovo – úvod, překlad z koptštiny

a komentář

Radka Fialovárejstřík spisůrejstřík osobních jmenrejstřík místních názvůrejstřík vybraných pojmů

P O Z N Á M K A K Ú P R AV Ě P Ř E K L Á D A N Ý C H T E X T Ů

Původní paginace kodexů z Nag Hammádí je vyznačena kurzivními čísly v závorkách, řádkové údaje pak – vždy po pěti – kurzivou v dolním indexu:(84) číslo strany v kodexu

5, 10 atd. číslo řádku

Vzhledem k rozdílům mezi koptským a českým slovosledem mohou být některé předěly stránek a řádků vyznačeny jen přibližně. Nadpisy v hranatých závorkách jsou redakční a byly připojeny dodatečně. Nemají a leckdy ani nemohou beze zbytku vystihnout obsah jimi vyznačených úseků.

Ve shodě se zvyklostmi ve většině uvedených edic užíváme zjednodušeného leydenského systému: [ ] rekonstruované slovo nebo jeho část ( ) slovo doplněné překladatelem pro lepší srozumitelnost ... nerekonstruovatelná část textu (bez ohledu na délku)< > návrh na doplnění textu badateli { } písmena či slova, jež má původní text navíc

V textech z Nag Hammádí jsme upustili od kurzivního zvýrazňování biblických aluzí – na biblické a další odkazy upozorňujeme v poznámkách pod čarou. Při přepisu osobních a místních jmen se zpravidla držíme původního znění. Výjimku představují zavedená jména biblických postav, kde se přizpůsobujeme Českému ekumenickému překladu. Při užívání velkých písmen jsme brali ohled na kontext. Některé termíny jsme v příslušných oddílech ponechali v podobě, kterou preferovali jednotliví autoři. Pravopis fiktivních geografických názvů jsme nepřizpůsobovali pravopisu skutečných lokalit ani nesjednocovali.

TAT O P U B L I K A C E J E V Ý S T U P E M V Ě D E C K O V Ý Z K U M N É H O Z Á M Ě RU Č E S K É H O

E G Y P T O L O G I C K É H O Ú S TAV U F I L O Z O F I C K É FA K U L T Y U N I V E R Z I T Y K A R L O V Y

V P R A Z E „V Ý Z K U M C I V I L I Z A C E S TA R É H O E G Y P TA“ M S M 0 0 2 1 6 2 0 8 2 6 ( M Š M T Č R ) .

U S P O Ř Á D A L W O L F B . O E RT E R

Z K O P T S K Ý C H O R I G I N Á L Ů P Ř E L O Ž I L I A Ú V O D Y A K O M E N TÁ Ř I O PAT Ř I L I

M A R E K D O S P Ě L , W O L F B . O E RT E R A Z U Z A N A V Í T K O VÁ

P Ř Í S P Ě V E K W. B . O E RT E R A Z N Ě M Č I N Y P Ř E L O Ž I L A R Ů Ž E N A D O S TÁ L O VÁ

T Y P O G R A F I E Z B Y N Ě K K O Č VA R

V Y D A L O N A K L A D AT E L S T V Í V Y Š E H R A D, S P O L . S R . O . ,

R O K U 2 0 1 0 J A K O S V O U 9 9 5 . P U B L I K A C I

V Y D Á N Í P RV N Í . A A 9 , 7 4 . S T R A N 2 3 2

O D P O V Ě D N Á R E D A K T O R K A R A D K A F I A L O VÁ

V Y T I S K L A T I S K Á R N A S T I S K , V I M P E R K

D O P O RU Č E N Á C E N A 2 9 8 K Č

N A K L A D AT E L S T V Í V Y Š E H R A D, S P O L . S R . O .

P R A H A 3 , V Í TA N E J E D L É H O 1 5

E M A I L : I N F O @ I V Y S E H R A D . C Z

W W W. I V Y S E H R A D . C Z

I S B N 9 7 8 8 0 7 4 2 9 1 4 2 5

RUKOPISY Z NAG HAMMÁDÍ

3n n

KNIHOVNA ??????? centrum - · PDF fileknihovna ranÉ kŘesŤanskÉ literatury vydÁvÁ centrum biblickÝch studiÍ akademie vĚd ČeskÉ republiky a...

Documents