kamil 3 1 - theses.cz · 2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny použité prameny a literaturu jsem uvedl v závěrečném seznamu.

Univerzita Palackého v Olomouci

Cyrilometodějská teologická fakulta

Bakalářská práce

Olšany u Prostějova 2011 Kamil Krivanič

1

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Katedra liturgické teologie

Kamil Krivanič

Symbol vody v kulturách a náboženstvích

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Prof. František Kunetka, Th. D.

Obor: Teologické nauky

2011

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny použité

prameny a literaturu jsem uvedl v závěrečném seznamu.

...................................................

V Olšanech u Prostějova dne 3. 11. 2011 Jméno a příjmení

3

Děkuji Prof. Františku Kunetkovi Th. D., za odborné vedení práce a mnoho

cenných rad.

4

Obsah

Úvod ........................................................................................................................................... 5

1. Pojem „symbol“ .................................................................................................................... 7

1.1. Symbol a člověk .............................................................................................................. 7

1.2. Předobrazy symbolů ........................................................................................................ 8

2. Význam a symbolika vody ................................................................................................. 10

2.1. Voda, člověk a příroda ................................................................................................... 12

3. Islám ................................................................................................................................... 11

3.1. Voda k profánnímu i rituálnímu užití v islámu ............................................................. 11

4. Židovství .............................................................................................................................. 12

4.1. Symbolika vody ve Starém zákoně ................................................................................ 12

4.2. Voda v Judaismu .......................................................................................................... 14

5. Křesťanství ......................................................................................................................... 16

5.1. Voda v Nové zákoně ...................................................................................................... 16

5.2. Voda v obřadech žehnání ............................................................................................... 18

5.2.1. Žehnání mimo mši svatou ....................................................................................... 20

5.2.2. Žehnání v den slavnosti Zjevení Páně .................................................................... 20

5.2.3. Obřad svěcení vody a kropení lidu ......................................................................... 22

5.2.4. Žehnání vody v obřadech Velikonoční vigilie ........................................................ 22

6. Křest .................................................................................................................................... 24

6.1. Předobrazy křtu ve Starém zákoně ................................................................................ 25

6.2. Udělovatel křtu .............................................................................................................. 26

6.3. Křest malých dětí ........................................................................................................... 26

6.4. Křest dospělého ............................................................................................................. 29

Závěr ........................................................................................................................................ 31

Anotace .................................................................................................................................... 32

Summary ................................................................................................................................. 34

Seznam pramenů a literatury ................................................................................................ 35

5

Úvod

Ve své bakalářské práci jsem se rozhodl udělat krátký nástin symboliky vody ve třech

nejpočetnějších náboženstvích, jak v islámu, judaismu, tak křesťanství, na které jsem se

zaměřil s větší důsledností. Křesťanství jsem více zohlednil z důvodů, které dnes otřásají, jak

naší republikou, tak celou Evropou. Naše evropská společnost, která vyrostla na židovsko-

křesťanské tradici své vlastní kořeny popírá, zkresluje či převrací. Jsme svědkové toho, jak

naši volení zástupci, jak ti republikoví, tak ti, kteří nás zastupují v Evropské unii, překrucují a

pošlapávají to, co nám naši předkové předávali a snažili se předat. A záleží jen na nás, jak se

budeme ke svému dědictví stavět a jak jej budeme udržovat a předávat dalším generacím,

jelikož je to naše morální povinnost, pokračovat v tom, co nám předešlé generace zanechaly.

Naše společnost má samozřejmě jeden velký nedostatek, a to je bez mála půl století totalitního

režimu, který v ní zanechal jen pomalu hojící se rány. Nástup totalitního režimu, kterému bylo

cizí úplně vše, co se týkalo lidské víry, měl sice za následek úplnou devastaci toho, co bylo

spojeno s náboženstvím, ale naprostá devastace se režimu i přes veškerý útisk nepodařila, o to

hrozivěji vypadá nástup dnešní konzumní společnosti, kdy Bohem se stává zisk, spotřeba a

hromadění majetku. Ale není možné vidět vše pesimisticky, je nutné doufat v Boží

prozřetelnost, která vše řídí.

A k tomuto uvědomění si své minulosti, která k nám neustále promlouvá a má nám

jistě co říci, by měla částečně přispět i tato práce. Má ukázat, jak velkým darem nám voda je,

jak se k ní tři největší náboženství staví, co pro ně znamená a jak ji využívají ve svých

obřadech.

Bakalářská práce je rozdělena do šesti kapitol, v prvních dvou kapitolách jsem se

zastavil u pojmu symbol a jeho obecného významu a významu pro člověka, který je ze své

podstaty člověkem symbolickým. Druhá kapitola pojednává stručně o významu a symbolice

vody, která je nejdůležitější látkou na této planetě. Třetí kapitola stručně pojímá vodu v

islámu, kde má svůj velký význam zvláště v zemědělství, kde je nezbytnou látkou výživy

obyvatel. Čtvrtá kapitola provede krátký exkurz do židovství a symboliky vody ve Starém

zákoně, kde krátkým způsobem projdeme dějiny izraelského národa a místa, ve kterých voda

znamená velký symbol pro národ. Dále se krátce zastavím u využití vody v judaismu, která

zde plní svoji nezastupitelnou úlohu. Pátá kapitola představí vodu v křesťanství, ve kterém

dostává voda zcela nové poslání. Prvním zastavením bude voda v Novém zákoně a voda,

která se bude žehnat, tyto obřady žehnání mají více podob, které jsou v této kapitole popsány.

Jelikož si myslím, že mají svůj nezastupitelný význam a jsou velice často opomíjeny. Šestá

6

kapitola je z pohledu vody nejdůležitější, jelikož se zabývá křtem, který je první svátostí, díky

níž můžeme přijmout ostatní, a tak je jeho důležitost na místě. Krátké zastavení je nutné u

předobrazu křtu ve Starém zákoně, jelikož Starý zákon byl přípravou na tyto velké události. Je

nutné se zastavit též u otázky udělovatele křtu, která má taktéž svoji váhu. Vlastní křest je

rozdělen do dvou skupin, a to křest dětí a křest dospělých.

7

1. Pojem „symbol“

„Symbol [řecky symbolon – znamení, znak, známka]“ 1

„Český výrok symbol pochází z řeckého slova symbolon. Tento pojem vznikl ze slovesa Sym –

balló (spojit dohromady). Symbol je znamení, předmět, dle kterého můžeme poznat určitou

skutečnost.“ 2

1.1. Symbol a člověk

Člověk je tvor, který je rozdělen na duchovní a tělesnou část, tím je dáno, že je

předurčen mluvit řečí symbolů, které mu nejlépe dovedou vyjádřit jeho duševní stav, jeho

pocity a stav jeho duše. A jak by toto vyjadřování mělo vypadat? Je to řeč symbolů, která je

univerzální řečí všech lidí.3 V dnešní době, jakoby se zdálo, je řeč symbolů v krizi, ale opak je

pravdou.4 Jelikož většinová část populace tvrdí, že „něco je“, tím nepopírají duchovno a

z toho nám plyne, že symbolika prochází jakýmsi znovu objevováním.

Člověk má chápat symbol jako určitou část, která jej však dovede k celku, i když zůstane stále

jen částečným.5Symbol je tedy to, co nám má ukázat věci duchovní našemu zraku skryté, ale

pomocí nám blízkých přirovnání, je můžeme pochopit a zcela do nich proniknout. Symbol

tvoří tedy spojovací element mezi tajemstvím, které na této zemi asi nikdy nepronikneme a

skutečností, na kterou tento symbol ukazuje. Je nutné si uvědomit, že není možné si plést

cestu, která je nám ukázána za tu skutečnost, na kterou je poukázáno.6 Nemůžeme ale své

vnímání symbolu zjednodušit na pouhé to, co vidíme, musíme vnímat to, co se skrývá za

tímto konkrétním symbolem.7

Romano Guardini ve své knize o liturgiích svým způsobem připomněl symboly, se

kterými se setkáme, jak při liturgii, tak v běžném životě. Prvních šest symbolů se týká vlastní

„fyziky“ člověka, tedy jeho fyzické existence, kdy tyto symboly vyjadřují zcela konkrétní

projevy, řeči těla. Zcela určitě se dá říci, že ostatní symboly, které popisuje, nemají přímou

souvislost s fyzickým tělem, jak se na první pohled může zdát, ale opak je pravdou. Uvedeme

1 Nové universum. Praha: Euromedia group k.s., 2003. s. 1091. 2 KUNETKA, F., Úvod do liturgie svátosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 125. 3 Srov. tamtéž, s. 123-124. 4 Srov. tamtéž, s. 125. 5 Srov. tamtéž, s. 127. 6 Srov. HALIK, T., Prolínání světů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. s. 23. 7 Srov. tamtéž, s. 137.

8

si některé symboly, které Guardini uvádí, napřed ty, které byly výše popsány, jako ty, které se

týkají fyzické existence člověka:

Znamení kříže – je to znamení, které má obepnout celého člověka s jeho tělesností a jeho

duchovností má člověka posilnit a poznamenat, je symbolickým odkazem na celou Trojici,

která je tímto symbolickým způsobem vzývána.8

Klečení – symbolický úkon klečení v nás má evokovat naši nicotnost před tváří Stvořitele.9

Dle mého soudu máme pocítit malost své bytosti a vzdát tak úctu Hospodinu.

Symboly, které dále uvedu, jak bylo výše popsáno, nemají přímou souvislost s fyzikou

těla, ale jak bude dále patrno, jde jen o zdání:

Svíce - člověk má stát před svým Stvořitelem v naprosté odevzdanosti, jak stojí hořící svíce

před Bohem.10

Svěcená voda – církev žehnáním vodu očistila, díky křtu je člověk očištěn a znovuzrozen.11

Voda je tedy ta, která očistí, jak fyzické, tak i duchovní tělo. Ona je tedy ten živel, který

symbolicky propojuje svět duchovní se světem tělesným, doslova tedy co církve tuto

nesmírnou moc od svého Stvořitele.

Chléb a víno – chléb je pokrm, který nás živí jak fyzicky, tak duchovně a víno není jen pouhý

nápoj, který v nás ukojí žízeň, ale je to nápoj, který má obveselit ducha.12 V tomto obrazu

můžeme spatřovat symbol, který má v životě člověka velký význam, je to nepopsatelné, že

člověk může jíst svého Boha a ten se mu stává pokrmem, jak po stránce duchovní, tak i

fyzické, bez optiky víry je to zcela nemožné, jen víra nás uschopňuje to částečně pochopit.

Z těchto pěti symbolů, které Guardini popisuje ve své knize, je tedy patrno, že symbol

nám může posloužit k vysvětlení, jak tohoto fyzického světa, tak duchovního, který by měl

být člověku bližší, jelikož je člověk bytostí, jak fyzické, tak duchovní.

1.2. Předobrazy symbolů

Náš svět je se světem neviditelným svázán různými pouty a ty k nám mluví skrze

symboly. Ale význam těchto symbolů můžeme pochopit jen skrze víru. Víra je tedy ta

učitelka, která nám má pomoci pochopit řeč symbolů. Otcové znají dva druhy symbolů,

přírodní a biblické. Přírodní k nám mluví skrze stvořený svět, biblické máme zachyceny

8 Srov. GUARDINI, R., O posvátných znameních. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1992. s. 8. 9 Srov. tamtéž, s. 11. 10 Srov. tamtéž, s. 23. 11 Srov. tamtéž, s. 24. 12 Srov. tamtéž, s. 35.

9

v Písmu svatém jako určité dějinné události v Izraelském národě.13 Všechny tyto symboly,

předobrazy a veškerá příroda, vše nám jasně ukazuje cestu a cíl, to je Kristus.14 Kristus je

jediný cíl, On je ta meta, které má dosáhnout každý člověk na této planetě. Všechny symboly

a předobrazy mají být jen pomocné berle k naší cestě za Kristem.

13 Srov. CAMPATELLI, M., Křest Každý den u pramenů nového života. Olomouc: Centrum Aletti, 2010. s. 11. 14 Srov. tamtéž, s. 14.

10

2. Význam a symbolika vody

„Voda je kapalina bez chuti a zápachu, v tenkých vrstvách bez barvy. Chemická

značka H2O. Za normálního tlaku teplota tání 0°C, teplota varu 100°C. Velmi málo

stlačitelná. Vyskytuje se ve třech fázích. Jako plyn - pára, kapalina – kapalná a pevná látka –

led. Je nezbytná pro veškerý pozemský život, slouží jako živina, smáčedlo, rozpouštědlo a

transportní prostředek umožňující průběh všech fyziologických a chemických pochodů.“15

2.1. Voda, člověk a příroda

Voda, jedna z nejzákladnějších látek na planetě. Veškerý život zde na zemi si nelze

představit bez vody. Všechny živé i neživé organismy obsahují vodu. Funkci, kterou voda

plní, můžeme rozdělit do dvou kategorií. První kategorie je užití vody ve veškerém průmyslu,

do nějž můžeme zahrnout veškerou lidskou činnost. Druhá kategorie je voda, která se používá

k rituálním či bohoslužebným účelům. První kategorií se v této práci zabývat nebudu.

Především nám totiž jde o druhou kategorii, tj. používání vody k náboženským účelům. Jde

zde tedy o vodu, která je vyňata z profánního užívání.

Voda může v člověku iniciovat vzpomínku na očistu své tělesné schránky, či krásu

přírody, do které člověk vyjde po jasném dešti a sleduje, jak voda svoji očistnou schopností

dovést okolní přírodu ke kráse, do které ji dovedl sám Stvořitel. Nejlépe to vystihl Romano

Guardini ve své knize, kdy ukazuje vodu takovou jaká je: „Voda je plná tajemství. Prostá,

jasná, prázdná sebe: pohotová k obmytí, co je pošpiněno, občerstvit, co žízní. A zároveň

bezedná a neproniknutelná, nemá stání, je plná záhad, moci a síly, vábí a stahuje k záhubě. Je

opravdovým podobenstvím tajemných prazákladů, z nichž proudí život a volá smrt,

podobenství samého života, který se zdá tak jasným a je tak záhadný.“16 Voda je tedy ten

živel, který v člověku iniciuje velmi příjemné vzpomínky, ale též i negativní, jelikož voda

dokáže být nezkrotná , a člověka může velice potrápit.

15 Nové universum. s. 1232. 16 GUARDINI, R., O posvátných znameních. s. 24.

11

3. Islám

Patří mezi tři největší monoteistická náboženství. Ale u islámu se setkáváme s velice

strohou jednoduchostí jak v rovině kultu, tak i věrouky. Islám neprožívá křesťanskou kultovní

symboliku, se kterou se setkáváme v křesťanství a která má přímou souvislost se symbolikou

vody17. Tím je o ni ochuzen.

Islám je náboženstvím, které od samého počátku klade důraz na společnou praxi, která se

převážně projevuje společnou modlitbou.18

3.1. Voda k profánním i rituálnímu užití v islámu

Voda má v islámském společenství velký význam. Je to samozřejmě pochopitelné,

proč se voda těší tak velké pozornosti. Na jejím dostatku či nedostatku závisela obživa

obyvatelstva. Z tohoto důvodu byly vytvořeny zavlažovací systémy, vodní cisterny,

aquadukty. Muslimové byli velice zdatní při stavbě mostů, to vše bylo důvodem jejich

kladného vztahu k vodě.19

Každé islámské město muselo obsahovat jednu z nejdůležitějších staveb, a to jsou

lázně. To bylo místo, kde docházelo k uzavírání obchodů či správy obce nebo města.20

Jedním z nejdůležitějších míst, kde muslimové užívají vody, je nádvoří mešity, kde má každý

muslim povinnost rituálního omývání. Další povinnost rituální očisty je před vstupem do

posvátného okrsku harmu v Mekce při velké pouti.21

Z výše popsaného vidíme, že voda v islámské kultuře má dva velké významy. První a

z mého pohledu asi nejdůležitější je její používání v zemědělství, které, jak už jsem se dříve

zmínil, mají muslimové dovedenou k naprosté dokonalosti. Druhý významový smysl má užití

vody ke kultickým účelům, který je ale jen redukovaný na rituální očistu. Zcela nám zde

chybí symbolika vody, jak se s ní setkávám v křesťanství. Tak dle mého názoru v islámu má

voda největší váhu v zemědělství, kde slouží k zajištění obživy obyvatel.

17 Srov. PAVLICOVÁ, H., a kol. Judaismus, Křesťanství, Islám. Praha: Mladá fronta, 1994. s. 337. 18 Srov. tamtéž, s. 338. 19 Srov. KŘIKAVOVÁ, A., a kol. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Panoráma, 1990. s. 337. 20 Srov. tamtéž, s. 339. 21 Srov. tamtéž, s. 336.

12

4. Židovství

Židovství je jedno ze tří monoteistických náboženství, které položilo základy jak

křesťanství, tak islámu. Židé se na scéně světových dějin objevují někdy po roce 2000 př. Kr.

Jejich obsazení Kenaanu je spojeno s patriarchou Abrahámem, který byl jejich vůdcem

vyvoleným Hospodinem.22 Židovskému národu se dostalo velké výhody, že k němu promluvil

sám Stvořitel všehomíra a ukázal mu cestu, jak se ubírat dějinami lidstva. Je nutno mít na

paměti, že se jedná o ekonomii spásy celého lidstva bez výjimky. Je na místě si také

připomenout pohnutou historii, kterou vyvolený národ prošel, ať už připomeneme biblické

strasti nebo středověké pogromy na židovské obyvatelstvo či dobu nedávno minulou, kdy byli

židé vražděni po miliónech v německých koncentračních táborech.

4.1. Symbolika vody ve Starém zákoně

Voda má ve Starém zákoně velký význam, vždyť již v první kapitole druhém verši je

zmínka o vodě. Voda je tedy jedním ze základních stavebních kamenů, o kterých se zmiňuji

první verše knihy Genesis (Gn 1, 1-2).

První zmínkou o symbolickém očištění planety, která byla poškozena lidskou zlovůlí,

je biblická potopa. V sedmé kapitole knihy Genesis je popsána potopa a záchrana Noeho a

jeho rodiny (Gn 7, 10-12). Dle mého názoru již zde je možné spatřovat symbolickou

očišťovací schopnost vody, která v křesťanství dostává zcela nový náboj. Je to předobraz křtu,

který taky musí pohřbít starého člověka, aby mohl povstat člověk nový, oproštěný však svých

chyb.

Starý zákon je tedy protkán zmínkami o vodě, které zároveň vypovídají o symbolice

vody, která má buďto očisťující charakter nebo osvěžující charakter. Je zcela pochopitelné,

z čeho tyto dva charaktery plynou. Je to dáno geografií, ve které se lidé staré smlouvy

pohybovali.

Jedna etapa, která sehrála v ekonomii spásy velkou roli, byly egyptské rány a voda

v nich měla svoji nezastupitelnou roli. Kdy Faraón na naléhání Mojžíše nechce propustit lid

z egyptského otroctví a Hospodin prostřednictvím Mojžíše promění veškerou vodu v krev.23

Jde zde o ukázku symboliky vody, kterou budeme nadále sledovat.

22 Srov. PAVLICOVÁ a kol. Judaismus, křesťanství, islám. s. 11-12. 23 Srov. Ex 7,14-25.

13

Dalším symbolickým znamením, které má pro Izraelské společenství jeden

z největších významů, je přechod moře, osvobození Izraelitů z rukou Egypťanů. Mojžíš

pozdvihne svoji hůl a moře se rozestoupí a Izraelci projdou suchou nohou, na rozdíl od

Egypťanů, které moře přikryje.24 Zde můžeme dle mého názoru spatřovat symbolický

předobraz vody jako té látky, která se bude používat při křtu a bude symbolicky zachraňovat

člověka a otevírat mu cestu ke spáse. Po vyvedení lidu z egyptského otroctví a přejití moře

suchou nohou nastává cesta pouští a reptání lidu proti Hospodinu pro nedostatek jídla a vody.

Jde o příběh, kdy celá pospolitost útočí na Mojžíše a žádá po něm vodu k pití.25 Symbolika

vody se v této části Písma jakoby vytratila. Čtenář, který nečte knihy Starého zákona

v souvislosti s knihami Nového zákona řekne, že zde jde čistě o fyzickou potřebu vody u lidí,

kteří putují pouští, ale to by byl velký omyl. Pokud budeme číst obě části Písma, v kontextu

tak můžeme najít souvislost symboliky vody, která vyšla ze skály a která vyšla z Ježíšova

probodaného boku po jeho ukřižování.26 Pokud čtenář bude vnímavě číst Písmo, musí nutně

dojít k tomuto symbolickému spojení vody ve Starém a Novém zákoně.

Další symboliku vody ve Starém zákoně, která se projevuje dodnes v Římské liturgii,

máme popsánu v Druhé knize královské. Kdy voda, kterou Izraelci používají, je špatná, ale

prorok ji očistí vhozením soli do pramene.27 Římská liturgie dodnes používá sůl pro očištění

vody při žehnání vody, kadidla a křídy na slavnost Zjevení Páně.28 Zde je tedy jasně ukázána

symbolika vody, která prochází celými dějinami spásy od Starého zákona přes Nový zákon až

do liturgie dnešní doby. Je to jakési symbolické vanutí Ducha Hospodina napříč časem i

prostorem, který je člověku dán.

Další starozákonní knihou, ve které je popsána symbolicky silná očistná moc vody, je

kniha proroka Ezechiela. Jde o zmínku, o očistném působení vody, která člověka očistí ode

všech nečistot.29 Další místo, které mluví o očistné funkci vody najdeme taktéž u proroka

Ezechiela, popisuje mystické vidění, ve kterém popisuje vodu, která vytéká z chrámu a vše

uzdravuje.30

Tento krátký exkurs, který má ukázat, jak velký význam měla voda v době Starého zákona.

Jak velká úloha jí byla úřadem Nejvyššího určena. Že nešlo převážně o fyzickou potřebu

vody, i když tuhle otázku nelze podceňovat, ale především šlo o duchovno. 24 Srov. Ex 14,21-29. 25 Srov. Ex 17,3-7. 26 Srov. Mt 19,34. 27 Srov. 2Kr 2,19-22. 28 Srov. Benedikcionál. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 1994. s. 127. 29 Srov. Ez 36,24-28. 30 Srov. Ez 47,1-9.

14

Starý zákon je protkán zmínkami o vodě, které zároveň vypovídají o symbolice vody,

která má buď očišťující charakter nebo svlažující charakter. Je zcela pochopitelné, z čeho tyto

dva charaktery plynou. Je to dáno geografií, ve které se lidé staré smlouvy pohybovali. Voda

byla pro ně velkým požehnáním. To nám jasně popisují kniha Exodus a událost, kdy lid reptá

proti Mojžíšovi. A chce vodu k pití (Ex 17, 3-7). V této kapitole Starého zákona je popsána

jen čistě fyzická potřeba vody, která hraje v životě důležitou úlohu, ale neukazuje nám žádnou

symboliku.31

To popis události o potopě světa v knize Genesis má zcela jiný charakter. Je zde

popsána záchrana rodiny Noeho před potopou.32 Zde je popsána symbolická očista země od

hříchu, který napadl celé lidstvo, je to symbolický předobraz křtu, který též očisťuje od hříchu

a ukazuje nám to výsostné postavení vody v životě člověka, ať už v minulosti, tak

v současnosti, tak i v budoucnosti. Zmínku o očistném působení vody najdeme také v knize

proroka Ezechiela, kde prorok popisuje pokropení lidí očistnou vodou, která je očistí ode

všech nečistot.33

Dalším místem, které mluví o očistné funkci vody je opět prorok Ezechiel, který

popisuje mystické vidění, ve kterém popisuje vodu, která vytéká z chrámu a vše uzdravuje.34

Toto všechno nám ukazuje, jaká nesmírná moc je vodě úradkem Nejvyššího určena. A člověk

může a má žasnout nad dílem Stvořitele.

Další symboliku vody můžeme najít v knize Exodus, kde Mojžíš pozdvihne svoji hůl a

moře se rozestoupí a Izraelci projdou suchou nohou, na rozdíl od Egypťanů, které moře

přikryje (Ex 14, 21-29). I zde spatřují symbolický předobraz vody, která zachrání člověka

v budoucnu pro život věčný. Pokračování symbolické záchrany člověka můžeme spatřit

v knize Exodus. Kde lid reptá Mojžíšovi, že nemá vodu a chce pít. Mojžíš udeří do skály a

z ní vyjde voda (Ex 17, 2-7). Jedná se o další ukázku symbolické záchrany člověka vodou,

která se později projeví ve křtu. V pěti knihách Mojžíšových je velice plasticky vyjadřována

symbolika vody, která provázela Izraelity celými jejich dějinami.

4.2. Voda v Judaismu

Voda v židovském rituálu má své nezastupitelné místo, ať již se používá k rituální

očistě osob či věcí. Jednou z nejdůležitějších prostor, která se používá v židovství k rituální

očistě, je mikve. Jedná se rituální bazének naplněný přírodní vodou nikoli vodou z vodovodu. 31 Srov. Ex 17,3-7. 32 Srov. Gn 7,1-24. 33 Srov. Ez 36,24-28. 34 Srov. Ez 47,1-9.

15

Mikve má správně obsahovat 762 litrů vody. Jejich hloubka má být dostatečná tomu, aby se

do ní mohl ponořit dospělý člověk. Používají ji především věřící ženy, které touto koupelí

musí projít před svatbou, po menstruaci a porodu. Jelikož dle židovského zákona jsou

považovány za nečisté.35

Mikve se také používá k ponoření konvertitů k judaismu a též k posvátnému omytí profánních

nádob, které byly zakoupeny u nežidů. Kromě výše zmíněných důvodů mikve užívají zbožní

židé předvečer svátku šabatu.36 Dále při slavení svátku jom kipur.37

Dá se tedy říci, že judaismus je starší bratr křesťanství. Vždyť s trochou nadsázky

můžeme rituální koupel přirovnat ke svátosti smíření. Vždyť po rituální koupeli v mikvi každý

žid dojde k tzv. stavu tohorad – tento stav se snaží napodobit nejvyšší čistotu stvořitele.38

Je zde tedy jakási podobnost s výše uvedenou svátostí smíření, kterou samozřejmě židé

neznají. Je nutné si také všimnout podobnosti rituální koupele s křesťanským křtem svatým.

Zde se jedná o iniciační obřad, který ovšem očišťuje od hříchu a v katolické církvi zbavuje

křtěnce též dědičného hříchu.39 Toto přirovnání je samozřejmě jen pouhým přirovnáním, kdy

nemůžeme stavět na stejnou rovinu křest svatý v katolickém ritu a židovskou rituální koupel.

Zde mi šlo pouze o ukázku symboliky vody, jak v křesťanství, tak v židovství. Je to jasná

ukázka velkého symbolického významu vody v obou těchto náboženstvích.

35 Srov. NEWMAN, J. – SIVAN, G. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. s. 117-118. 36 PAVLICOVÁ a kol. Judaismus, křesťanství, islám. s. 101-102. Šabat 7. den v týdnu, který se radikálně vyčleňuje z posloupnosti předcházejícíh dnů, pro židy není jen ukončením týdne a zaslouženým odpočinkem po práci, ale symbolizuje přechod do jiného posvátného času, je příslibem plnosti a blaženosti času mesiášského. 37Tamtéž, s. 56, Jom Kipur – den smíření, postní den, připadající na 10. tiši, vyvrcholení deseti dnů pokání, zvaný také velký šabat. Slavnost vyjadřuje přesvědčení o možnosti nápravy zla spáchané lidmi. 38 Srov. NEWMAN – SIVAN, Judaismus od A do Z. s. 118. 39 Srov. PAVLICOVÁ a kol. Judaismus, křesťanství, islám. s. 220.

16

5. Křesťanství

Je jedno se tří monoteistických náboženství, jeho základy stojí na geografickém a

duchovním prostoru judaismu. Jeho síla a dynamika, kterou rostlo napříč staletím nám jasně

dokládá, že jde o náboženství světového významu.40 Je nutné si ale říci, že křesťanství

existuje v různých podobách neboli denominacích a každá tato skupina se liší, jak ve svých

projevech, tak ve své věrouce či mravouce.41 Také se liší v přístupu ke křtu a k pojetí vody ve

svém křtu. V této práci se budu zabývat převážně křesťanství římsko-katolickému.

Křesťané mají v římskokatolickém ritu svoji jasnou definici, ze které vyplývá:

„Křesťané jsou lidé, kteří byli křtem vtělení do Krista, stali se božím lidem, a z tohoto důvodu

jsou účastni, každý svým způsobem, Kristova úřadu kněžského, prorockého a královského;

podle svého vlastního postavení jsou povoláni k poslání, které svěřil Bůh církvi, aby je plnila

ve světě.“42

Aby se tedy člověk stal křesťanem, musí přijmout křest. Aby byl křest platným, musí

být použita ta správná materie a tou je voda. Zde je tedy jasně ukázáno, že voda je

v křesťanství tou nejzákladnější látkou. Jen díky vodě je možné v církvi udělovat křest. Voda

je tudíž, jak v církvi, tak ve světě, nositelkou života.

5.1. Voda v Novém zákoně

Celý Nový zákon je protkán zmínkami o vodě, voda v Novém zákoně dostává ale

zcela jiný náboj. To, co bylo ve Starém zákoně jen jistým předobrazem, dochází v Novém

zákoně naplnění. Voda dostává zcela jiný význam, ona je to, která bude na příště otvírat dveře

nespočetným pokolením lidí ke křestní koupeli.

Jedna z velkých událostí, kterou popisuje začátek Matoušova evangelia, je Ježíšův

křest, který je jakýmsi symbolickým předobrazem křtu, který známe. Ježíš přijde za Janem

Křtitelem k řece Jordánu a je pokřtěn.43 Tento křest nemůže v žádném případě chápat tak, jak

chápeme křest dnes my. Jde zde především o symbolické očištění vody v řece Jordánu, ve

které zanechávali své všichni, které Jan pokřtil.44 Je to tedy, jak již bylo uvedeno předobraz

křtu, který bude později ustanoven.

40 Srov. PAVLICOVÁ a kol. Judaismus, křesťanství, islám. s. 124. 41 Srov. tamtéž, s. 123. 42 Kodex kanonického práva. Praha: Zvon, 1994. Kán. 204 - §1 (dále jen CIC). 43 Srov. Mat 3,13-17. 44 Srov. POSPÍŠIL, C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. Praha: Krystal OP, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. s. 86.

17

Další symbolické pojednání o vody nalezneme v Janově evangeliu, při rozhovoru

s Nikodémem. Jde o rozhovor s židovským představitelem, který ke Kristu přišel v noci se

strachu před svým okolím. A dostává se mu jediné odpovědi o nutnosti křtu, který jediný

může člověka uschopnit ke vstupu do Božího království.45 Je to opět krásná ukázka

symboliky vody, která slouží od počátku stvoření k očišťování a v Novém zákoně dostává

zcela novou dynamiku, kterou Stvořitel od počátku do vody vložil.

Janovo Evangelium dále hovoří o setkání Ježíše se Samařskou ženou, kterou požádal o

vodu. Žena se podiví, jak že Žid jí žádá o vodu a dostane se jí poučení, že kdo pije tuto vodu,

bude dál žíznit, ale On dává vodu, po které žíznit nikdo nebude.46 Samařanka tedy z počátku

nechápe, co jí Ježíš chce říci, nejde zde jen o fyzickou potřebu vody. Voda nám v tomto

podobenství má symbolizovat křestní pramen, jehož zjevovatelem je Ježíš Kristus. Je to On,

který se snaží ukázat celé Izraelské pospolitosti, že je ten, který je poslaný právě k nim, aby

jim otevřel cestu do Božího království.

V sedmé kapitole Janova evangelia čteme o symbolickém přirovnání vody, kterou

Ježíš nabízí. Jsou to procesy živé vody, kterou se dostane všem, kdo v něho uvěří.47 Voda je

ta, kterou Ježíš spojuje s Duchem Svatým, ona je tedy symbolicky přirovnána jako ta, jejímž

prostřednictvím se člověk má stát zcela jiným očištěným člověkem.

Vodu zmiňuje evangelista Jan při Ježíšově smrti, kdy mu voják kopím probodne bok a

z těla vyjde krev a voda.48 Zde dle mého názoru jde o symboliku, kdy z Kristova boku vychází

fyzicky voda a krev a nám to má připomenou, že Kristus symbolicky otevřel křestní pramen

tak, aby člověk mohl k tomuto prameni přijít.

Skutky apoštolské nám v osmé kapitole velice plasticky popisují křest etiopského

dvořana, který se vracel z pouti v Jeruzalémě. Zde už nám pisatel Skutků apoštolských vodu

představuje v jejím plném poslání, kdy nás voda přivádí do nadpřirozeného světa.

Na závěr Nového zákona je v knize Zjevení Janova popsán křestní pramen, který

vyvěrá od trůnu Božího.49 Symbolika, která z těchto řádků plyne, nám ukazuje sílu a význam

křtu, který Kristus otevřel celému lidstvu.

Z výše popsaného je zřejmé, že voda má v Novém zákoně nezastupitelné místo a je

zajímavé, že právě voda vyla vybrána ke křtu, i když je to zcela pochopitelné, jelikož voda

45 Srov. Jan 3,1-7. 46 Srov. Jan 4,7-15. 47 Srov. Jan 7,37-39. 48 Srov. Jan 19,34. 49 Srov. Zj 22,1-3.

18

nám krásně symbolizuje očistu, jak tu fyzickou, tak duchovní. A člověk může jen tiše žasnout

nad plány Stvořitele, který vodu připravil k těmto velkým věcem.

5.2. Voda v obřadech žehnání

Voda má v Římském ritu velký význam a je nutná k řádnému provedení některých

ritů. Tuto vodu, která se bude užívat, je nutné žehnat. Tímto požehnáním se stává

uschopněnou k dalšímu užití.

Co je vlastně žehnání? Podle katechismu katolické církve patří žehnání mezi

svátostiny a tyto svátostiny mají za úkol přepravit člověka na přijetí užitku svátostí a

posvěcovat člověka v různých životních situacích.50 Dále také kodex kanonického práva říká:

„Svátostiny jsou posvátná znamení napodobující určitým způsobem svátosti; jimiž se

naznačují účinky, zvlášť duchovní, a získávají se na přímluvu církve.“51

Dále nám katechismus říká: „Mezi svátostinami zaujímá důležité místo žehnání. Tvoří

je současně chvála Boha za jeho díla a za jeho dary a přímluvu církve, aby lidé mohli užívat

Božích darů v duchu evangelia.“ 52

Jak tedy vidíme, žehnání je tedy na pravém místě chválou Boha za vše, co stvořil.

Svátostiny (žehnání) provázejí člověka po celý jeho život od narození, až po smrt. Provázejí

nás také celým liturgickým rokem a jsou pro nás jakousi stupnicí, která má pro nás nemalý

význam.53 Je zde samozřejmě nutné si připomenout, že pokud mluvíme o žehnání hmotných

věcí nelze zde říci, že věc, která byla požehnána, dostala tímto žehnáním nějakou magickou

schopnost. Toto požehnání nám má připomenout Boží přítomnost ve světě a posilovat naší

víru.54 Žehnáním věcí také církev sleduje úplně jiné cíle a ne ty, se kterými se můžeme dnes

hojně setkat, a to i ve věřícím prostředí, kdy požehnaná věc je považována za jakýsi fetiš.55

Žehnání nám tedy připomíná všechny dobré činy Boha a svolává či žádá vše dobré pro

člověka.56

50 Srov. Katechismus katolické církve. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995. čl. 1677 (dále jen KKC). 51 CIC kán. 1166. 52 KKC. čl. 1678 53 Srov. ADAM, A. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2008. s. 318. 54Srov. tamtéž, s. 319. 55 Fetiš – Kultovní předmět, jev nebo předmět přehnaného nekritického uctívání. Slovník cizích slov. Praha: Encyklopedický dům, 1998, str. 103. 56 Srov. tamtéž, s. 320.

19

Udělovat tyto svátostiny může každý pokřtěný a biřmovaný laik, otec ve své rodině,

farář ve své farnosti apod.57 z výše uvedeného nám tedy vyplývá, že žehnat je skoro jakási

povinnost křesťana. 58

Každé liturgické slavení má svoji strukturu, žehnání má převážně dvě části: čtení

Božího slova a chvála Boha s prosbou.

Obecná struktura obřadu žehnání:59

a) Úvod - může obsahovat píseň např. z Kancionálu

- znamení kříže

- počáteční pozdrav

- úvodní slovo (uvádí účastníky do smyslu žehnání)

b) Čtení Božího slova

- četba úryvku Písma

- promluva (může být i vynechána)

c) Vlastní obřad

- přímluvy

- žehnací modlitba (biskup, kněz a jáhen má ruce rozpjaté)

d) Závěr

- závěrečné požehnání

57 Srov. tamtéž, s. 321. 58 Srov. Benedikcionál. s. 7. 59 Srov. tamtéž, s. 16-17.

20

5.2.1. Žehnání vody mimo mši svatou

Žehnání vody mimo mši svatou, jedná se o krátký liturgický obřad, který se používá

při žehnání vody, která se používá pro potřeby kostela, také se dá využít při žehnání různých

přírodních pramenů, nebo zahájení lázeňské sezóny, kdy se žehnají léčebné prameny. Z výše

popsaného plyne, že tento liturgický obřad má širokou škálu využití.

Struktura obřadu:

a) Úvod

b) Biblické čtení

c) Žehnací modlitba

d) Závěr pokropení věřících

Vlastní žehnací modlitba: „Bože, Stvořiteli všeho tvorstva, tvůj Duch se vznášel nad vodami,

když jsi utvářel podobu světa i člověka. odp. Očisť nás a naplň nás svým požehnáním Kriste,

Vykupiteli světa, z tvého probodaného boku vytryskly prameny spásy. odp. Duchu svatý,

Posvětiteli, z tebe jsme se ve křtu zrodili a stali jsme se novým stvořením. odp. Ať je nám tato

voda znamením tvého požehnání a tvé lásky. Ať nám připomíná náš křest, počátek našeho

vykoupení v Kristu, neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků. odp: Amen.“60

První etapa modlitby připomíná Boha stvořitele a jeho stvořitelské dílo. Upomíná nás

na stvoření z ničeho a zmiňuje vodu, která byla na počátku (Gn 1.2). Dále nás modlitba

přivádí k pamatování, kdo je stvořitel světa a člověka. Následuje opakující se odpověď.

Není zde zapomenuto na Kristovo vykupitelství dílo a Krista, který je zprostředkovatel

spásy. Opět následuje opakující se odpověď. Modlitba pokračuje svoláním k Duchu svatému

a připomínkou křtu, díky němuž jsme se stali novým stvořením. Zde následuje vlastní

požehnání vody a zakončení modlitby odpovědí Amen. Z této žehnací modlitby můžeme a

máme pociťovat její trinitární struktury. Je zde zmiňována celá Trojice a ve zkratce i celá

ekonomie spásy.

5.2.2. Žehnání vody v den slavnosti Zjevení Páně

Žehnání vody na slavnost Zjevení Páně nemá obvyklou strukturu, která je běžná při

liturgii žehnání. Toto žehnání má své specifikum tím, že je při mši svaté. Jeho začátek je

v liturgii vsunut hned na začátku mše sv., hned po úvodním pozdravu následuje chvíle ticha.

Po chvíli ticha začne celebrant recitovat modlitbu:

60Benedikcionál. s. 150 – 151.

21

„Požehnaný jsi, Bože, Otče všemohoucí, ty jsi zjevil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, a těm,

kdo v něho uvěřili, dáváš křestní koupelí účast na svém životě. odp. Požehnaný jsi, Bože, na

věky. Požehnaný jsi, Bože, Synu jednorozený, Ježíši Kriste, tys na sebe vzal hříchy světa a

sestoupils do vod Jordánu, abys nám ukázal, že voda je znamením vnitřní očisty. odp.

Požehnaný jsi, Bože, na věky. Požehnaný jsi, Bože, Duchu svatý, ty jsi spočinul na Kristu,

když přijal křest pokání, a tvým působením se v nás upevňuje a obnovuje milost, kterou jsme

přijali na křtu. odp. Požehnaný jsi, Bože, na věky.“61

Opět můžeme sledovat trinitární charakter této modlitby. Bůh Otec je zde představou

jeho zjeveni Ježíše Krista. Syn na sebe bere všechny hříchy a symbolicky sestupuje do vod

Jordánu na znamení očisty. A Duch svatý je prezentován jako ten, který je těšitel a obnovitel

milosti.

Po této modlitbě následuje žehnací modlitba nad solí: „Prosíme tě, všemohoucí Bože,

požehnej + sůl, kterou sypeme do vody jako tvůj prorok Elizeus, aby voda byla zdravá. A dej,

ať nás touto vodou kropíme na znamení víry, že na nás sesíláš rosu svého Ducha, že jsi

vždycky s námi a chráníš nás od zlého. Skrze Krista, našeho Pána. odp. Amen.“62

Zde vidíme krásné propojení symboliky Starého zákona, kdy prorok Elizeus očišťuje

vodu (2 Kr. 2, 19-22). Dále pak následuje prosba o ochranu od zla.

Po nasypání soli do vody následuje závěr modlitby: „Ať nám pokropení touto vodou

připomene náš křest, abychom žili novým životem, věrně konali svou službu a jednou aby se i

na nás zjevila Boží sláva. Skrze Krista, našeho Pána. odp. Amen.“

Každé pokropení, každé požehnání svěcenou vodou má být připomínkou křtu.63 A

věrnost v konání dobra.

Po požehnání vody následuje pokropení všech přítomných a mše svatá pokračuje

obvyklým způsobem a po homilii probíhá žehnání kadidla a křídy, tohle již ale není

předmětem našeho zájmu.

61Benedikcionál. s. 126. 62 tamtéž, s. 127. 63 Srov. ADAM, Křesťanská bohoslužba a její vývoj. s. 419.

22

5.2.3. Obřad svěcení vody a kropení lidu

Tento liturgický obřad je možné praktikovat ve všech kostelech na začátku každé

nedělení mše svaté.64 Modlitby, které tento obřad využívá, jak uvidíme, mají být připomínkou

křtu a křestním obnovením.65

Mše svatá začíná klasickým způsobem, ale místo úkazu kajícnosti, kněz, který má u

sebe nádobu s vodou, vyzve přítomné k modlitbě:66 „Připomeňme si svůj křest. Prosme Boha,

aby požehnal této vodě, kterou budeme na památku křtu pokropeni, a aby v nás zachoval

svého svatého Ducha.

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám přikázal, abychom užívali očisťující a životodárnou

vodu jako znamení duchovní očisty a jako koupel, z níž vycházíme znovuzrozeni pro život

věčný. Požehnej tuto vodu, ať nám připomíná náš křest. Otevři nám živý pramen své milosti a

chraň nás od všeho zlého. Očisť naše srdce, ať můžeme stát před tebou a přijmout tvé

požehnání a spásu. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.“67

Tato žehnací modlitba, jak již bylo výše uvedeno křestní připomínkou, která nás má

upomenout na náš křest. Při tomto liturgickém obřadu má celebrant na výběr ještě dvě

modlitby, jedno použití záleží na jeho uvážení a druhou může použít v době velikonoční. Na

uvážení celebranta je také to, zda-li požehná sůl, tato modlitba je popsána viz výše. Při

vlastním výběru kropení je možná zpívat vhodný zpěv. Po skončení tohoto obřadu pokračuje

mše svatá chvalozpěvem. Sláva na výsostech Bohu.

5.2.4. Žehnání vody v obřadech Velikonoční vigílie

V obřadech Velikonoční vigilie68 má žehnání vody své nezastupitelné místo. Pro

křesťany římského ritu se jedná o největší slavnost celého liturgického roku. A není se co

divit, Kristus vstal z mrtvých, smrt je jednou provždy poražena a člověk má velkou naději, že

i on bude zásluhou Ježíše Krista očekávat své zmrtvýchvstání.

Žehnání vody při této liturgii má dvě žehnací modlitby. A to je žehnací modlitba, po

níž bude následovat křest a modlitba s žehnáním, po které se křest neuděluje.

64 Srov. Český misál. Praha 1983. s. 945. 65 Srov. ADAM, Křesťanská bohoslužba a její vývoj. s. 419. 66 Srov. Český misál. s. 45. 67 Český misál. s. 945. 68 Z lat. vigilia. Označuje zvyk připravovat se na nějaký svátek nebo mimořádnou událost, která svátku nebo události předchází, bděním v noci na modlitbách. Matkou všech vigílií je vigilie Velikonoční. Podle jejího vzoru se rozšířil obyčej připravovat se i na jiné svátky (Vánoce, letnice). Vigilie nabývá eschatologického rázu, je-li chápána ve světle podobenství o pannách (Mt 25,6) a v duchu výzvy, se kterou se Ježíš obrátil k apoštolům (Mt 13, 35-36). Pro mši o vigílii je zpravidla určen zvláštní mešní formulář. PETROSILLO, P., Křesťanství od A do Z. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. s. 222.

23

Zde bude uvedena žehnací modlitba, po které následuje křest: „Všemohoucí, věčný

Bože, tvá neviditelná moc působí, že svátosti jsou viditelným znamením tvé milosti. Stvořil jsi

vodu a při různých příležitostech jsi ukazoval, že její účinky naznačují náš křest. Už na

počátku, když se tvůj Duch vznášel nad vodami, vložil jsi, Bože, do vody život a požehnání. A

když jsi v přívalech potopy zničil hřích, stala se voda znamení nové spravedlnosti a nového

života. Když jsi převáděl svůj lid z egyptského otroctví Rudým mořem, myslel jsi na ty, kdo

budou pokřtěni. A když byl tvůj Syn pokřtěn vodou Jordánu, pomazal jsi ho Duchem svatým;

když visel na kříži, vytryskla z jeho probodaného srdce krev a voda, a když vstal z mrtvých,

dal úředníkům přikázání: Jděte a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i

Ducha svatého. Shlédni tedy, Bože, na svou církev a otevři ji pramen vody, tryskající do života

věčného. Kéž tvůj svatý Duch učiní tuto vodu znamením milosti tvého jednorozeného Syna:

Ať svátost křtu smyje všechno staré a špatné, aby člověk, stvořený k tvému obrazu povstal

z vody a z Ducha svatého k účasti na tvém životě. Prosíme tě, Bože: Ať skrze tvého Syna

sestoupí do tohoto křestního pramene síla Ducha svatého, aby všichni, kdo budou ve křtu

spolu s Kristem pohřbeni, ve křtu s ním také vstali ze smrti k životu. Neboť on s tebou žije a

kraluje na věky věků Amen.“69

Začátek této žehnací modlitby nám ukazuje všemohoucnost Boha, který všechno a ve

všem působí. Voda má již od stvoření úpadku Stvořitele výsostné postavení a počítá se

s ní v dalších Božích plánech až po křest. Je zde zapracována celá cesta Izraelského lidu až po

křest Ježíše Krista a jeho smrt. Je zde zmíněn misijní příkaz Krista (srov. Mt 28, 19-20). Dále

prosba za církev, které je svěřen křestní pramen, prosba o smytí všech vin a všeho špatného,

člověk dostal účast na životě s Kristem. Prosba o sestoupení Ducha svatého a všichni, kteří

budou pokřtěni, ať s Kristem vstanou k novému životu.

Tato modlitba, jak je vidět, projde celou ekonomií spásy, dovede člověka k tomu, co

může a má pro sebe učinit, a to je být pokřtěn.

69 Český misál. s. 264-265.

24

6. Křest

Křest, jedna z největších událostí v životě člověka. Je svátostí, díky které člověk může

přijímat ostatní svátosti. Křest nás uschopňuje k tomu, abychom se mohli nazývat Božími

dětmi, je tou nejzákladnější a prvotní svátostí. Je svátostí, díky níž jsme uvedeni do

křesťanského života a díky ní jsme osvobození70 od područí Zlého a jimi přivtěleni ke Kristu

a máme podíl na jeho životě, smrti a zmrtvýchvstání. Křtem jsou člověku odpuštěny všechny

hříchy, člověk vstupuje do nového života a je z něj nový tvor, staré pominulo, nové čeká.

Člověk se stává přítelem Božím a Bůh obdarovává člověka Duchem svatým, který člověka

naplňuje a uschopňuje k cestě na věčnost, která je nám právě díky křtu otevřena.

Je samozřejmě nutné si uvědomit, že křest je nutný ke spáse, zvláště těm, kterým bylo

hlásáno evangelium.71

Kodex kanonického práva o křtu říká: „Kán. 849 – Křest, brána k svátostem, je ke

spáse tak nutný, že musí být přijat buď skutečně, nebo touhou; jím jsou lidé zbaveni hříchu,

znovuzrozeni v děti boží a trvalým znamením připojeni ke Kristu a včleněni do církve; platně

se uděluje pouze omytím pravou vodou spolu s náležitou slovní formou.“72

Křest tedy dává nezrušitelné znamení, které člověka přičleňuje ke Kristu a je

nezrušitelný.73 Díky křtu je z člověka smyta prvotní vina, kterou člověk dědí od praotce

Adama, dále jsou smyty všechny osobní viny, které člověka tíží a darem se dostává osobní

účast na všeobecném Kristově kněžství.74

Je nutné zmínit ještě další dvě možnosti křtu:

Křest touhy - jde zde o křest, kdy dotyční touží byť i skrytě, být s Kristem a jít za

Kristem.75

Křest krví - jde o křest krví, dotyčný je ochoten i zemřít pro Krista

- Mučednictví – „Označuje utrpení a nebo i smrt, kterou věřící podstupuje

na svědectví své víry.“76

70 Srov. Křestní obřady. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999. Všeobecný úvod č.1. 71 Srov. KKC. čl. 1257. 72 CIC. kán. 849. 73 Srov. KKC. čl. 1272. 74 Srov. tamtéž, 1272. 75 Srov. PETROSILLO, Křesťanství od A do Z. s. 106. 76 tamtéž, s. 132.

25

6.1. Předobrazy křtu ve Starém zákoně

Starý zákon, který čeká na naplnění, je předzvěstí Nového zákona a tudíž je zcela

jasné, že v něm musíme nalézt předobrazy křtu, které Duch, který vane dějinami

starozákonního lidu, ukryl do řádků Starého zákona. A člověk dnešní doby, pokud čte řádky

Starého zákona s otevřeným srdcem, může jen s fascinací hledět, co vše je do těchto řádků

ukryto. Tak pokud čtu tyto řádky s otevřeným srdcem i já, tak nalézám několik předobrazů

křtu.

První předobraz křtu můžeme spatřovat již v prvních řádcích Starého zákona, kdy se

Duch vznášel nad propastnou tůní.77 Je to teda právě voda, která byla přítomna již při stvoření

světa a je tedy Duchem naplněná.

Druhý předobraz křtu můžeme vidět v potopě, kdy Hospodin vyhlásil nad lidstvem

soud a jen Noe a jeho rodina jsou uchráněni.78 Archa zachránila Noeho a jeho rodinu, tudíž ji

církev připodobňuje ke křtu, který je též spásonosný.79 Potopou byl svět očištěn od hříchu,

voda byla tedy ta, která tuhle očistu světa vykonala a voda je taky ta, která při křtu koná

duchovní očistu člověka.

Třetím předobrazem křtu je příchod Izraelitů přes Rudé moře, je to sejmutí jha otroctví

a v nás to může evokovat vzpomínku na křest, který z nás smývá jho otroctví hříchu, které

postihlo každého člověka. Bůh byl ten, který ukázal, že On je ten, který miluje a je pro něj vše

možné a osvobodil lid způsobem, který byl pro ně nepředstavitelný.80 Tyto Boží zásahy pro

nás mohou být pochopitelné, jen když se na ně díváme přes optiku víry.

Čtvrtý předobraz křtu najdeme v knize Exodus, kde lid reptá proti Mojžíšovi a žádá po

něm vodu k pití a Hospodin zasáhne a lid dostává vodu k pití.81 V holi, kterou Mojžíš použil,

spatřovali církevní otcové Kristův kříž a skála bylo Kristovo mrtvé tělo, ze kterého vytryskla

krev a voda, a to je ten životodárný pramen.82

Pátým předobrazem křtu je přechod izraelského lidu suchou nohou přes řeku Jordán.83

Jde o symbolický přechod z časnosti do věčnosti, kterou křtem získáme.84

Tyto uvedené předobrazy směřují k jediné osobě a tou je Ježíš Kristus, díky němu přišla na

tento svět spása a k němu směřují celé dějiny Izraelského národa.

77 Srov. Gn 1,2. 78 Srov. Gn 5,5-8. 79 Srov. KKC. čl. 1219. 80 Srov. MARSCH, M., Uzdravení skrze svátosti. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2007. s. 22. 81 Srov. Ex 17, 1-7. 82 Srov. MARSCH, Uzdravení skrze svátosti. s. 24. 83 Srov. Joz 3,1-17. 84 Srov. tamtéž, s. 24.

26

6.2. Udělovatel křtu

Aby byl křest platný a aby byla dodržena všechna právní ustanovení, pamatuje církev

na řádné dodržení jurisdikce.

Dokumenty 2. vatikánského koncilu to ve své konstituci Sacrosanctum Concilium (o posvátné

liturgii) říkají jasně:

„Při liturgické slavnosti každý služebník církve i každý věřící má v rámci své funkce

konat jenom to, ale i všechno to, co mu přísluší z povahy věci a podle liturgických

předpisů.“85

Jak z výše popsaného vidíme, církev má pro každý liturgický obřad přesně rozděleny

úkoly, kdo má pravomoc ten, který obřad vykonat. To samozřejmě platí i při obřadu křtu,

kodex kanonického práva to cituje přesně:

„Kán. 861- §1. Řádným udělovatelem křtu je biskup, kněz a jáhen, při zachování

ustanovení kán. 530, odst.1.

§2. Za nepřítomnosti nebo při zaneprázdnění řádného udělovatele uděluje dovoleně

křest katechista nebo jiný k tomuto úkolu místním ordinářem pověřený a v případě nutnosti

dokonce kterýkoliv člověk, který má náležitý úmysl; pastýři duší, hlavně farář, se starají, aby

věřící byli poučeni o správném způsobu udílení křtu.“86

Z výše popsaného se nám ukazuje, jak moudře církev spravuje své stádce, dovolení

k tomu, aby směl křtít, jakýkoliv člověk se může zdát jako velká opovážlivost. Ale opak je

pravdou, můžeme jen žasnout nad rozumností tohoto dovolení, kdy církev propůjčuje tuto

nesmírnou moc dokonce i nepokřtěnému. Zde je velmi pěkně vidět starost církve o spásu duší.

Vždyť jen tak je možno si vysvětlit, že tak nesmírná moc jako je udělit křest, je dána každému

člověku.

6.3. Křest malých dětí

Křest malých dětí má dvě roviny, které hrají velkou roli. První rovinou je, že malé dítě

ještě nemůže vyjevit svoji víru, a tak je na rodičích, kteří mají povinnost dítě vést k víře.

Takže vlastně rodiče zastupují budoucí víru dítěte.

Rodiče křtem svého dítěte tak také předjímají velikost křtu, která bude pro jejich

potomka zřejmá až ve zralejším věku. Jak se svého dítka neptají, zda chce přijít na svět a

chápou jej jako velký dar, tak také křest je nutno chápat jako velký dar a spojení se samotným

Kristem, které má u rodičů věřících nesmírnou cenu. Vždyť přece svěřit své malé dítko do 85 Dokumenty 2. vatikánského koncilu. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. SC. čl. 28. 86 CIC. kán. 861.

27

ochrany našeho Pána, který rozhoduje o životě a smrti, je to nejlepší, co může rodič udělat.

Ve křtu jsou přítomny dvě akce, akce Boží a akce lidská. Akci Boží člověk nemůže ovlivnit,

ale lidskou ano. A zde je povinnost rodičů, aby do dialogu s Bohem za své dítě vstoupili právě

oni a dítě mohlo čerpat ze svého křtu, který mu rodiče zprostředkovali, když bylo ještě

nemluvnětem.

Vlastní obřad křtu malých dětí

- celebrant napřed pozdraví všechny přítomné, rodinné příslušníky, rodiče a kmotra či kmotru

- ptá se, jaké jméno se rozhodli dát svému dítěti

- a co od církve požadují pro své dítě

- rodiče odpoví: křest

- celebrant dále osloví rodiče: že tím na sebe berou velkou zodpovědnost vychovat dítě ve víře

v pána Ježíše. Nebo podobnými slovy, lze změnit dle celebranta

- celebrant osloví kmotra či kmotru dítěte, zda-li je připraven rodičům pomáhat, odpověď zní

ano

- celebrant odpoví za církev, že dítě je přijato do jejího lůna a označí jej křížem.87

Křestní obřad pokračuje čtením úryvku z Písma svatého, které jsou již v knize předem

vybrána nebo je též možné, aby si celebrant vybral své vlastní dle svého uvážení.88 Po čteních

následuje krátká homilie.89 Po homilii se pokračuje vhodně zvolenými přímluvami, které jsou

vhodně voleny pro tento obřad nebo si mohou účastníci křtu vytvořit své vlastní přímluvy,

samozřejmě vhodně koncipované a s řádným uvážením.90 Bezprostředně po přímluvách

následuje vzývání svatých. Po těchto přímluvách a vzývání svatých následuje exorcizační

modlitba nad dítkem, celebrant si může vybrat ze dvou typů modliteb. Po této modlitbě je dítě

pomazáno olejem křtěnců. Jedná se o zvyk, který je přijatý z antického světa, kde se toto

pomazání olejem považovalo za zdraví prospěšné a dávající sílu.91(např. zápasník v aréně

pokud byl pomazán, tak jej nepřítel tak snadno neporazil, církev toto symbolické pomazání

přejala v tom smyslu, aby křtěnec snadněji vyklouzl z nástrah ducha zla).92

87 Srov. Křestní obřady. s. 45-46. 88 Srov. tamtéž, s. 46. rubrika čl. 81. 89 Homilie – Z řeckého homilia – rozhovor. Jde o promluvu během slovení eucharistie, následuje po liturgii slova. Obvykle se jí rozumí výklad a komentář mešních čtení. Homilie je povinná o nedělích a zasvěcených svátcích. Vysvětluje tajemství víry a pravidla křesťanského chování /CIC 767). Je vyhrazena knězi nebo jáhnovi, má být výsledkem meditace. PETROSILLO, Křesťanství od A do Z. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. s. 65. 90 Srov. ADAM, Křesťanská bohoslužba a její vývoj. s. 162. 91 Srov. tamtéž, s. 163. 92 Použity mé osobní poznámky z přednášky dr.Waleriána Bugela, v předmětu Základy liturgiky II.

28

Po tomto obřadu již přichází vlastní křest, shromáždění se přesune ke křtitelnici, kde

může celebrant ještě jednou připomenout velikost a hloubku křtu, který se bude právě

odehrávat.93Požehná vodu, k tomuto žehnání má možnost výběru 3 modliteb. Po žehnání vody

následuje zřeknutí se ducha zla a vyznání víry. Zřeknutí se ducha zla probíhá formou tří otázek

a tří odpovědí na ně. Vyznání víry probíhá taktéž formou otázek a odpovědí na ně.

První otázka je na víru v Boha Otce stvořitele a odpovědí věřím - odpovídá každý sám za sebe.

Druhá otázka je na víru v Ježíše Krista, který se narodil z Panny Marie a byl ukřižován. A třetí

otázka je na víru v Ducha svatého, obecnou církev, společenství svatých, odpuštění hříchů,

vzkříšení mrtvých a věčný život.94

K tomuto vyznání se připojí celé shromáždění:

„Tak věříme. Tak věří církev. A tuto víru vyznáváme, a ona je naší slávou v Kristu Ježíše,

našemu Pánu. Amen.“95

A po tomto vyznání následuj vlastní křest, který proběhne buďto trojím politím hlavy

vodou nebo trojím ponořením do vody se současným vyslovením „N, já tě křtím ve jménu Otce

i Syna i Ducha svatého.“96

Dítě by měli držet sami rodiče, může jej však držet i kmotr.97

Po křtu následuje pomazání křížem, před kterým celebrant odříká tuto modlitbu:

„Všemohoucí Bůh tě vysvobodil z hříchu,

dal ti život z vody a z Ducha svatého,

přijal tě do společenství svého lidu.

A jako pomazal svého Syn, naše Pána Ježíše Krista,

na kněze proroka a krále,

označuje posvátným olejem i tebe,

neboť patříš ke Kristu na věky.

Amen.“98

Pokřtěný je tímto pomazáním převtělen do tajemného Kristova těla a má podíl na

královském kněžství Kristově.99 Podle Písma svatého (1P 2,9)

93 Srov. tamtéž, s. 163. 94 Srov. Křestní obřady. s. 54-55. 95 tamtéž, s. 55. 96 tamtéž, s. 55. 97 Srov. tamtéž, s. 55. 98 tamtéž, s. 56. 99 Srov. ADAM, Křesťanská bohoslužba a její vývoj. s. 165.

29

Když je pomazání dokončeno, následuje oblékání bílého roucha, to nám symbolizuje,

že pokřtěný je novým člověkem, kterým se stal právě díky křtu.100 (Srov. Gal 3, 27)

Po Obřadu oblékání bílého roucha následuje předání hořící svíce, kterou zapálí otec nebo

kmotr.101 Toto světlo má symbolizovat Krista, který náš má doprovázet na cestě do jeho

království. Po rožnutí svíce následují závěrečné obřady, které začínají modlitbou Páně, po

které celebrant požehná matku dítěte a otce dítěte a po požehnání obou rodičů požehná

všechny přítomné a tím je křest ukončen.

6.4. Křest dospělého

Vlastní křest dospělého se nijak zvlášť neliší od křtu dítěte, který byl popsán viz. výše.

Ale dospělý člověk potřebuje více času, než je plně uveden do křesťanského života a je plně

zapojen do života své místní církve. Musí projít tzv. katechumenátem. Stává se z něj tedy

katechumen, tj. ten, který má být vyučen, je to tedy jakási škola pro výuku těch, kteří chtějí

přijmout křest.102

Ale nejde zde o školu v pravém slova smyslu, krásně to vystihuje Dekret o misijní

činnosti církve: „Ti, kdo přijali víru v Krista od Boha prostřednictvím církve, ať jsou

liturgickými obřady přijati do katechumenátu. Ten, ať není pouhým poučením o dogmatech a

přikázáních, ale výchovou a dostatečně dlouhým uváděním do celého křesťanského života; zde

přicházejí učedníci do styku s Kristem, svým učitelem. Katechumeni ať jsou tedy náležitě

zasvěcováni do tajemství spásy a cvičením v životě podle evangelia i posvátnými obřady,

konanými v časovacím sledu, ať jsou uváděny do života víry, liturgie a lásky Božího lidu.“103

Jak tedy vidíme, samotná církev ústy koncilu mluví o důležitosti katechumenátu, který má pro

budoucího křesťana nemalý význam, jelikož zde nejde o věci lidské, ale Božské. To samotný

Bůh se sklání k člověku a promlouvá do jeho srdce. Tak odpověď člověka musí být přiměřená

tomuto volání.

Tento katechumenát je rozdělený do jednotlivých stupňů:

První stupeň – Přijetí do katechumenátu

- v tomto období prochází katechumen různými poučeními bohoslužbami slova, tzv. menšími

exorcismy a jsou jim udíleny různá žehnání, která jim ukazují Boží lásku a starost církve o

ně.104

100 tamtéž, s. 165. 101 Srov. Křestní obřady. s. 56. 102 Srov. PETROSILLO, Křesťanství od A do Z. s. 89. 103 Dokumenty 2. vatikánského koncilu. AG. čl. 14. 104 Srov. Uvedení do křesťanského života. Praha: Sekretariát liturgické komise, 1987. s. 41.

30

Druhý stupeň – Obřad zařazení mezi čekatele křtu

- konáním tohoto obřadu se uzavírá období katechumenátu, od katechumena se vyžaduje víra

a vůle k přijetí svátosti církve105

- Skrutinia106 - jejich účel je hlavně duchovní a jejich středem jsou exorcismy, které mají

očisťovat mysl a posilovat v pokušení. Skrutinia jsou celkem tři.107

- Svěřování pokladů – jde o předání Vyznání víry a předání modlitby Páně, tyto obřady jsou

poslední před vlastním křtem.

Třetí stupeň – Přijetí svátostí

- Křest

- Biřmování

- Eucharistie

Všechny tři svátosti se udělují zpravidla při jedné liturgii a tou je Velikonoční vigilie.

A můžeme jen žasnout nad moudrostí církve, která slavnost křtu dospělého člověka zařadila

právě do Velikonoční vigilie, kdy tato slavnost začíná žehnáním ohně a rozžetím velikonoční

svíce a nástupem impozantního velikonočního chvalozpěvu na tuto svíci, která symbolizuje

Krista.

Voda je nejdůležitější a nejhlavnější součást křtu. Ona je ta, díky níž může křest

proběhnout. Je nositelkou veškerého života na zemi.108 Starý i Nový zákona o ní říká, že je

nositelka Božího ducha, jejím omytím jsme očištěni ode všeho, co se protiví Bohu.109 Vodu,

kterou všechna náboženství považují za očistný prvek, má tuto moc, která je úradkem

Nejvyššího.

105 Srov. tamtéž, s. 57. 106 Skrutinia – z latinského skrutinium, prohledávání zkoumání, jde o etapy zakončení modlitbami, kterými vrcholí příprava dospělých na křest. PETROSILLO, Křesťanství od A do Z. s. 188. 107 Srov. Uvedení do křesťanského života. s. 41. 108 Srov. GRÜN, A., Křest. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. s. 19. 109 Srov. PENNA, A., Znovuzrození z vody a z Ducha Život ze svátosti křtu. Praha: Paulínky, 2009. s. 12.

31

Závěr

Začátek mé práce měl za úkol provést krátké seznámení se symbolikou vody ve třech

dle mého soudu nejdůležitějších náboženstvích, která formují naše myšlení a chování po

staletí. Jedním z důležitých témat, kterými začíná tato práce je vysvětlení slova symbol a jeho

pochopení, které je základem této práce, která má toto slovo ve svém názvu. Dalším

důležitým aspektem je voda, která patří od nepaměti k člověku a člověk ji vyhledává, jelikož

má pro něj jeden z největších významů. Tím je dáno také to, že všechna náboženství budou

považovat vodu za jednu z důležitých látek, která je nutná k jejich působení. V přípravě jsem

postupoval tak, že jsem začal náboženstvím, které ve zdejších geografických šířkách nemá

kořeny, ale s postupnou globalizací světa se můžeme s tímto náboženstvím setkat i u nás a je

otázka, zda je to správně či nikoliv.

Při studiu a přípravě materiálu jsem došel k závěru, že Islám je jaksi „chudé“

náboženství, které vodu využívá, dá se říci k profánním účelům. Židovství, které v této práci

také zmiňuji, má k vodě zcela jiný přístup. Voda je pro židovství nositelkou života a tou, která

pravověrného žida očistí od všech jeho nečistot. S tím souvisí také přístup křesťanství k vodě,

zde již voda má náplň zcela jinou a její důležitost je zcela jasná. Voda je ta, která umožňuje

křest, je ta, díky níž se člověk může přežehnat a tak si připomenout svůj křest. Závěrem této

práce je ukázat velikost vody, která patří k člověku od nepaměti a její velikost, které ji

připisuje křesťanství.

32

Anotace

Autor:

Kamil Krivanič

Název práce:

Symbol vody v kulturách a náboženstvích

Katedra, univerzita:

Katedra liturgické teologie, CMTP UP v Olomouci

Vedoucí:

Prof. František Kunetka, Th. D.

Počet znaků:

46 993

Počet titulů použité literatury:

25

Klíčová slova:

Voda, symbol, člověk, křest, žehnání, Kristus, Duch, Bůh, církev

Bakalářská práce je zaměřena na popsání symboliky vody ve třech náboženských

systémech – islám, židovství, křesťanství. V první části je snaha o rozebrání pojmů voda a

symbol. Další část stručně rozebírá islámské náboženství a používání vody v Islámu. Dále

přechází k židovskému náboženství a jeho stručnému popisu. Popisuje symboliku vody ve

Starém zákoně, který má vodu ve velké úctě. Jsou zde popsána používání a symbolika vody

v Judaismu, kde se voda používá k očisťovacím rituálům. Další významnou částí této práce je

seznámení se s křesťanstvím, kde má voda taktéž svoji velkou a nezastupitelnou úlohu.

Dalším bodem této práce je místy seznámení Nového zákona, kde má voda taktéž svoji

nezastupitelnou úlohu. V následující části se zabývám rituály žehnání vody, kdy každý tento

33

rituál má své specifické využití v liturgii. Úplně poslední částí je seznámení se křtem, který je

pro křesťany nejdůležitější svátostí, kterou jim církev dle odkazu Ježíše z Nazareta nabízí. Jde

zde tedy o souhrn informací, jaký význam má voda ve výše citovaných náboženstvích.

34

Summary

KRIVANIČ, Kamil. The symbol of water in the cultures and religions.

My Bachelor work describes symbolism of water in three religion systems – Islam, Judaism,

Christianity. In the first part I work with terms water and symbol. Next part of my work

describes Islam religion and using water in Islam. Other part describes Judaism. Describes

symbolism in Old Testament, which has water in great obeisance. It looks at using and

symbolism of water in Judaism, where water is used for purification rituals. Other

considerable part is familiarization with Christianity, where water is very important too.

In other part of this work appears New Testament, where water has also unrepresentable role.

In following part are rituals of blessing water, when each of these rituals has specific usage in

liturgy.

In last part is familiarization with christening, which is the most important sacraments for

christians, which parish gives them according to Jesus of Nazareth. It is summary of

information, how important is water in high quoted religions.

35

Seznam pramenů a literatury

ADAM, Adolf. Liturgika křesťanská bohoslužba a její vývoj. Přel. Václav Konzal a Pavel

Kouby. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-968-3.

Benedikcionál. Olomouc: Liturgická komise České biskupské konference. Matice

Cyrilometodějská, 1994. ISBN neuvedeno.

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih), Český

ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 2001. ISBN 80-58810-29-8.

CAMPATELLI, Maria. Křest každý den u pramenů nového života. Přel. Robert Svatoň. 1.

vyd. Olomouc: Refugium Velehrad – Roma, 2010. ISBN 978-80-7412-055-8.

Český misál. Praha: Česká liturgická komise, 1983. ISBN neuvedeno.

Dokumenty 2. vatikánského koncilu. Kostel Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN

80-7192-467-9.

FILKA, Jaroslav. Metodika tvorby diplomové práce. 1. vyd. Brno: Knihař, 2002. ISBN 80-

86292-05-3.

GRÜN, Anseln. Křest. Přel. Vladimír Petkovič. Kostelní Vydří: Karmelitánské

nakladatelství, 2009. ISBN 978-80-7195-342-5.

GUARDINI, Romano. O posvátných znameních. Přel. Josef Vojtěch Florian. 2. vyd. Kostelní

Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1992. ISBN 80-85527-04-09.

HALIK, Tomáš. Prolínání světů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN

80-7106-834-9.

Katechismus katolické církve. Přel. Josef Koláček. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995. ISBN 80-7113-

132-6.

36

Kodex kanonického práva. Přel. Miroslav Zedníček. Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-7113-082-

6.

Křestní obřady. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999. ISBN 80-7192-378-8.

KŘIKAVOVÁ, Adéla a kol. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Panoráma, 1990. ISBN 80-

7039-012-8.

KUNETKA, František. Úvod do liturgie svátosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské

nakladatelství, 2001. ISBN 80-7192-618-3.

MARSCH, Michael. Uzdravení skrze svátosti. Přel. Zdeněk Jančařík. 3. vyd. Brno:

Kartuziánské vydavatelství, 2007. ISBN 80-86953-11-4.

NEWMAN, Ja´akov. – SIVAN, Gavri´el. JUDAISMUS od A do Z. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-

900895-3-4.

Nové universum. Praha: Euromedia group k.s., 2003. ISBN 80-242-1069-X.

Osobní poznámky z přednášky dr.Waleriána Bugela, v předmětu Základy liturgiky II.

PAVLICOVÁ, Helena a kol. Judaismus Křesťanství Islám. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN

80-204-0440-6.

PENNA, Anna. Znovuzrození z vody a z Ducha život se svátostí křtu. Paulínky 2009. ISBN

978-80-86949-66-6.

PETROSILLO, Piero. Křesťanství od A do Z. Přel. Milena Tesařová a Stanislav Straka.

Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. ISBN 80-7192-365-6.

POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. Kostelní Vydří: Karmelitánské

nakladatelství, 2006. ISBN 80-7195-000-9.

37

Slovník cizích slov. Zpracoval kolektiv autorů a konzultantů. Praha: Encyklopedický dům,

1998. ISBN 80-90-1647-8-1.

Uvedení do křesťanského života. Praha: Sekretariát České liturgické komise. Ústřední církevní

nakladatelství, 1987. ISBN neuvedeno.