K výzkumům Josefa Ladislava Píče na mohylových pohřebištích doby bronzové a halštatské v jižních Čechách

305

DISKUSE, POLEMIKY

K VÝZKUMŮM JOSEFA LADISLAVA PÍČE NA MOHYLOVÝCH POHŘEBIŠTÍCH DOBY BRONZOVÉ A HALŠTATSKÉ V JIŽNÍCH ČECHÁCH

MILOŠ HLaVa

Úvod

Jako jeden z výstupů sedmiletého grantového projektu národního muzea vyšla v závěru roku 2011 kniha o výzkumech Josefa Ladislava Píče na jihočeských mohylnících z doby bronzové a halštatské (Chvojka – Michálek 2011),1 která shrnula údaje o jeho výkopech v podobě přehled-ného katalogu, k němuž bylo připojeno vyhodnocení shromážděných poznatků. S příkladnou aktuálností se již v loňském ročníku tohoto časopisu dočkala pochvalné anotace (Fröhlich 2012:

„vyčerpávajícím způsobem zpřístupňuje obtížně dostupný sbírkový fond Národního muzea v Praze“). Výrazným kladem knihy je bezesporu pečlivá kresebná dokumentace dostupných nálezů, jež

si spolu s detailními a kvalitními popisy artefaktů zaslouží ocenění. Informace o jednotlivých nalezištích, tj. počty Píčem (a jeho muzejním pomocníkem Václavem Landou) prokopaných mo-hyl, vročení jednotlivých výzkumů, jakož i údaje o složení některých souborů/nálezových celků, však nelze přijímat bez výhrad, ostatně na některá problematická tvrzení již bylo ve stručnosti poukázáno (Hlava – Klimešová Bačová 2012, 84 – pozn. 2, 86–89, pozn. 3–5). Je jistě pochopitelné, že prakticky žádné souhrnné dílo nemůže být nikdy prosté (drobných) chyb, nepřesností, popř. opomenutí. Při zpracování Píčových jihočeských mohylových výzkumů však – s čestnou výjim-kou částečného využití tzv. Píčových inventářů a tzv. Landových terénních zápisníků – zůstaly naprosto nevyužity archivní prameny. Ty přitom kromě drobných (a někdy dokonce úsměvných) detailů a kuriozit ukrývají také zásadní údaje, které v celé řadě případů výrazně doplňují, popř. pozměňují prezentovaná fakta. naznačit jejich informační potenciál si klade za cíl právě tento článek, který rozhodně nemá nahradit souhrnnou kritickou recenzi. V této souvislosti je vhodné upozornit, že opravy a doplnění, které jsou představeny na následujících stranách, jistě nejsou úplné, koncentrované detailnější studium by je nepochybně dokázalo výrazně rozmnožit. navíc prameny citované v textu představují jen zlomek dosud nevyužitých (a autorem z podstatné části jen souhrou okolností vypátraných) zdrojů. Zcela určitě by totiž bylo možné připojit další; to ale přenechme budoucímu bádání a koneckonců i povolanějším kolegům.2

1/ Jelikož kniha bude v dalším textu hojně citována, odkazy na ni dostaly kvůli větší přehlednosti (a úspoře místa) tvar Ch–M, [číslo strany], [číslo obrazové přílohy]. 2/ Využity byly následující archivní zdroje: archiv národního muzea (dále jen archiv nM) – (1) fond J. L. Píč (obzvláště jeho korespondence), (2) fond Registratura národního muzea (dále jen Registratura

Archeologické výzkumy v jižních Čechách 26, České Budějovice 2013

306

Chronologický přehled mohylových výzkumů J. L. Píče (a V. Landy) v jižních Čechách

S využitím starší práce J. Fröhlicha (1993) sestavili O. Chvojka s J. Michálkem upravený chrono-logický přehled jednotlivých terénních akcí J. L. Píče (a V. Landy) na jihočeských mohylových pohřebištích (Ch–M, str. 11). Ten je však zatížen řadou prokazatelných omylů, navíc některé akce vůbec neregistruje.

Obdobný přehled, který je spolu s počtem prokopaných mohyl prezentován na následujících řádcích, vychází nejen z (mnohdy jen zdánlivě nejasných) zmínek v Píčových publikacích, ale (a to především!) také z pravidelně publikovaných ročních přehledů o činnosti tehdejšího Musea království Českého, tzv. Landových terénních zápisníků, jakož i některých dalších pramenů. Je rovněž uspořádán po jednotlivých letech, přičemž u každé akce je uveden klíčový zdroj přísluš-ného údaje, v některých případech dokonce doslovná citace.

Výzkumy v roce 1888(1) Plav – návrší v obecním lese (7 mohyl; Píč 1887–1889, 469–470).

Výzkumy v roce 1889(1) Doudleby – v zádušním lese („ohledal jsem místo a shledal půdorysy rozvežených čtyř mohyl“; Píč 1909, 26).3

Výzkumy v roce 1894(1) Hvožďany – Hošková (9 mohyl; Píč 1896–1897, 2–7). (2) nemějice – Burkovský vrch („prokopáno ... devět nejpěknějších mohyl“; Píč 1896–1897, 16). (3) Paseky – nad Beránkem (6 mohyl; Píč 1900, 154–155).

Výzkumy v roce 1895(1) Hvožďany – Hošková („prokopáno 9 mohyl ve skupině, kde již roku předchozího kopáno“; Tieftrunk 1896, 43).(2) Hvožďany – na Blátě („prokopal jsem ... celkem 18 mohyl“; Píč 1896–1897, 17).4

nM), (3) Přírůstková kniha prehistorické sbírky z let 1867–1889, (4) Přírůstková kniha prehistorické sbírky z let 1889–1925; archiv Oddělení pravěku a antického starověku národního muzea – (1) tzv. Píčův inventář bronzů (signatura Píč-B), (2) tzv. Píčův inventář nádob (signatura Píč-n), (3) tzv. Landovy terénní zápisníky (v textu citovány jako Deník [římské číslo svazku], [strana]), (4) Přírůstková kniha prehistorické sbírky z let 1903–1929. Cenným pramenem jsou také publikované roční přehledy o činnosti Musea království Českého a výkazy o přírůstcích sbírky, jež vycházely do roku 1896 v Časopise Musea království Českého a od roku 1897 jako samostatné tisky. Pravopis dobových textů nebyl upravován; zbývá poznamenat, že v textu jsou místa uložení uváděna jen u archivních fondů. 3/ Zařazení této lokality do přehledu prokopaných mohylníků je problematické. Píč totiž v první zprávě uvádí, že mohyly byly „před několika roky rozkopány“ (Píč 1887–1889, 471); striktně vzato se v tomto případě jednalo asi spíše o povrchový průzkum. u dalších dvou mohylníků, které Píč zmínil v článku o nálezech na Doudlebsku (Čertyně – les Kopřivná, Ostrolovský Újezd – les Štěpánka), se informace o výkopech vztahují zřejmě spíše ke starším akcím a. Lindnera (Čertyně r. 1888; srov. Woldřich 1889, 100–102, Fig. 146–149), popř. a. Lindnera a J. n. Woldřicha (Ostrolovský Újezd r. 1887; srov. Woldřich 1889, 102–103). Píč ale tyto lokality někdy v letech 1888–1889 zjevně navštívil. 4/ V tomto případě se přidržuji Píčem uvedeného počtu mohyl v prvním zveřejnění nálezů. V souhrnném přehledu o činnosti celého muzea za rok 1895 je (podle mého soudu nepřesně) uvedeno, že „u Bechyně

307

(3) Radětice – 300 m severně od hájovny Soví (1 mohyla; Přírůstková kniha z let 1889–1925, nestránkováno – zápis přír. č. 31/1895).5

(4) Radětice – Jahodinská („prokopal jsem zde čtyři menší mohyly a nakopal dvě větší“; Píč 1896–1897, 18).

Výzkumy v roce 1897(1) Drhovice – Hájek (4 mohyly; Píč 1898–1899b). (2) Hvožďany – Hošková (minimálně 8 mohyl; Píč 1898–1899a, 11–14).(3) Řepeč – atlas (minimálně 27 mohyl; Píč 1898–1899a, 2–9; tzv. Píčův inventář bronzů, zápis č. 5019; Deník I, str. 70–73).

Výzkumy v roce 1898(1) Hvožďany – Hošková („na zaokrouhlení dosavadního zkoumání prokopány dvě mohyly“; Jiruš 1899, 26).(2) Hvožďany – na Hrobech/Holý vrch („v poloze na Holém Vrchu prokopány mohyly tři“; Jiruš 1899, 26; srov. Deník I, str. 110–113).(3) Radětice – 300 m severně od hájovny Soví („jedna mohyla“; Jiruš 1899, 26).(4) Sepekov – Osičiny/Chlum (7 mohyl + „několik malých mohylek na pasece“; Píč 1898–1899c, 426).

Výzkumy v roce 1899(1) Bernartice – u sv. Rozálie (3 mohyly; Deník I, str. 148–149).(2) Opařany – V novinách (2 mohyly; Deník I, str. 150–151). (3) Sepekov – Osičiny/Chlum („prokopáno třináct dalších mohyl“; Píč 1900, 152).(4) Zběšice – na Skalce (3 větší + několik menších mohyl; Píč 1900, 160). (5) Zběšice – u Obrázku (patrně 1 mohyla; Píč 1900, 160).

Výzkumy v roce 1903(1) Hvožďany – Hošková (2 mohyly; Deník V, str. 622–623). (2) Radětice – Jahodinská („prokopány dvě mohyly“; Deník V, str. 621; srov. ale Píč 1909, 31: „prokopáno … několik mohyl“).(3) Radětice – v Tabulích u hájovny Soví (1 mohyla; Deník V, str. 620). (4) Radětice nebo Hvožďany (?) – ve Spáleným (2 mohyly; Deník V, str. 624–625).

Výzkumy v roce 1904(1) Černýšovice – Dvorce („prokopána jedna mohyla“; Píč 1904–1905a, 333; srov. Deník V, str. 639).

prokopáno ve dvou skupinách 19 pozdějších mohyl, které vydaly pouze několik střepů typu hradišť a žel. šíp“ (Tieftrunk 1896, 43), přičemž tato informace se týká lokalit Hvožďany – na Blátě a Radětice – Jahodinská. Kromě toho J. L. Píč v dopise muzejnímu sekretáři F. Kvapilovi z tehdejších bechyňských výzkumů napsal: „Co se našeho kopání zde týče, tož jsem minulý týden kopal v jedné skupině 15 mohyl z poslední doby pohanské, která je celkem chudá; dalo to dohromady dva střepy a železný šíp. Tento týden rozkopal jsem tři veliké mohyly – v jedné 6 br. náramků, 2 jehlice, puklice, nádoby, v druhé železné kopí a oštěp, 2 br. náramky, nádoby, ve třetí největší tři nádoby; tři další mohyly mám nakopané a dokončím je snad dnes. Příští týden přenesu se na třetí skupinu, kde je zase asi sto mohyl. Landa se činí s chvalitebnou horlivostí.“ (dopis J. L. Píče, F. Kvapilovi, 20. července 1895; archiv nM – fond Registratura nM, karton 43, inv. č. 1550; polohy na Blátě se týká údaj o patnácti mohylách). 5/ Okolnost, že v roce 1895 byla prokopána pouze jediná mohyla, vyplývá z celkového kontextu zpráv o výzkumech (dvou) mohyl v této poloze (podrobně Hlava – Klimešová Bačová 2012, 87, pozn. 4).

308

(2) Dobronice – Kukle (10 mohyl; Píč 1904–1905a, 332–333; srov. Deník V, str. 630–638). (3) Dobřejice – u myslivny: revír Obory/poloha na luhech na hranici harrachovského a paarovského panství („prokopána v mladém a hustém lese jedna mohylka volnější, která nasypána z hlíny“; Píč 1904–1905a, 333; srov. Deník V, str. 639).

Výzkumy v roce 1905(1) Radětice – u hájovny Soví na Zelené („p. lesní vyhlídl krásnou mohylu o samotě v lese k prozkoumání ... čtyři dělníci pod dozorem musejního laboranta čtyři dny pozorně mohylu rozbírali, avšak bez výsledku“; Píč 1904–1905c, 636; srov. Deník V, str. 664, 798). (2) Opařany – V novinách (3 mohyly; Deník V, str. 665–666).6

Výzkumy v roce 1906(1) Bechyňská Smoleč – revír Marunka/trať Žlutá hora („rozkopal jsem jednu větší mohylu“; Píč 1909, 30–31).(2) Dražičky – V Rybníčkách (3 mohyly; Píč 1904–1905a, 213).

Výzkumy v roce 1910(1) Dobronice – Kukle (2 mohyly; Deník VI, str. 879).

Stanovení celkového přesného počtu Píčem (a Landou) prokopaných mohyl znesnadňují jed-nak některé nekonkrétní Píčovy formulace (např. Sepekov – Osičiny/Chlum: „několik malých mohylek na pasece“; Píč 1898–1899c, 426), jednak okolnost, že u některých výzkumů nesouhlasí Píčem publikované údaje s jinými zdroji. Platí to především u lokalit s větším počtem mohyl, které v Píčových zveřejněných zprávách netvoří souvislou (nepřetržitou) číselnou řadu. Je totiž sporné, zda Píč v těchto případech skutečně prokopal jen ty mohyly, o nichž se výslovně zmínil ve svých dílech. Pokud tomu tak vskutku bylo, nabízí se v této souvislosti (zdánlivě) logická úvaha, že v těchto případech musel existovat jakýsi celkový plán/náčrt celého mohylníku s označením všech mohyl pořadovými čísly. To lze ovšem předpokládat takřka s jistotou patrně pouze u dvou nalezišť: Hvožďany – na Blátě a nemějice – Burkovský vrch. V prvním případě (Hvožďany – na Blátě) Píč výslovně uvedl, že prozkoumal „celkem 18 mohyl“ (Píč 1896–1897a, 17), jejichž čísla na sebe bezprostředně nenavazují; v druhém – obdobném – případě konstatoval, že bylo „prokopáno

… u Němějic devět nejpěknějších mohyl“ (Píč 1896–1897a, 16), jejichž čísla rovněž netvoří nepřeru-šenou řadu. naopak minimálně u dvou jiných lokalit byly zřejmě prokopány také jiné mohyly než ty, které zmínil. Při zveřejnění výzkumu mohylníku Hvožďany – Hošková v roce 1895 Píč popsal celkem 7 mohyl (č. 10–14, 17–18); tento údaj však koriguje přehledná zpráva o činnosti muzea za rok 1895, podle níž bylo „prokopáno 9 mohyl“ (Tieftrunk 1896). a ve zprávě o výkopech mohylníku Řepeč – atlas v roce 1897 Píč popsal pouze mohyly č. 3, 5–8, 11–15, 17–19, 21–23, 25–27, 30, 31, 33, 37, 42 (tj. celkem 24 mohyl; Píč 1898–1899a, 2–9), ovšem v tzv. Píčově inventáři bronzů je uveden jeden artefakt z mohyly č. 43 (Píč-B 5019; srov. níže) a v tzv. Landově terénním zápisníku existují záznamy o výkopech mohyl č. 1 a 24 (Deník I, str. 70–73). Zdá se tudíž, že vynechaná čísla mohyl v těchto konkrétních případech neznamenají, že nebyly prokopány; pokud však nejsou/nebudou k dispozici informace z jiných pramenů, prokázat to nelze. u mohylníku Hvožďany – Hošková

6/ Sporné je případné zařazení mohylníku v poloze na Kopci u nemějic mezi Píčem prokopané lokality. nálezy z mohyly totiž byly do muzea předány přes zprostředkovatele (srov. níže), v příslušných souhrnných výkazech a přehledech o činnosti jsou ovšem uvedeny mezi nálezy získanými „vlastním kopáním“ (archiv nM – fond Registratura nM, karton 65, inv. č. 1939; srov. Slavík 1906, 19, 46).

309

má ovšem tento závěr ještě další souvislost, neboť ve zprávě o pokračování tamějšího výzkumu v roce 1897 Píč zmínil jen mohyly č. 19–24, 28 a 30 (tj. 8 mohyl); zřejmě i v tomto případě byly pro-kopány mohyly, které Píč neuvedl (tj. č. 25–27 a 29), avšak opět to není možné prokázat. některé dobové zmínky přitom naznačují, že v devadesátých letech 19. století bylo Píčovým úmyslem pro-zkoumat na některých mohylnících všechny mohyly. např. v souvislosti s výzkumem mohylníku Hvožďany – Hošková v roce 1897 Píč napsal, že „ani tentokráte nedokončili jsme zkoumání mohyl Hemerských, pokud bez ublížení lesu je možné, neboť veliké deště letní zahnaly nás dříve, než jsme se nadáli“ (Píč 1898–1899a, 11). a v červenci 1898 majitel panství Karel kníže Paar cítil potřebu sdělit prostřednictvím svého vrchního lesmistra J. L. Píčovi, že „jako i jiná léta rovněž i letos ku otevírání a bádání mohyl v Hemerském revíru žádné překážky se nekladou a jest jedině přáním J. J. knížete Pána, aby se veškeré tyto mohyly nerozkopaly, nýbrž také některé neporušené pro budoucnost zachovány byly“ (dopis J. Rappla J. L. Píčovi, 18. července 1898; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 10, inv. č. 756; zdůraznil M. H.).

Informace o počtech prozkoumaných mohyl, které jsou uvedeny výše v chronologickém přehle-du, je proto třeba v některých případech chápat pouze jako minimální údaje. Souhrnně lze tudíž konstatovat, že J. L. Píč s V. Landou v letech 1888–1910 prokopali v jižních Ćechách minimálně 165 mohyl,7 ve skutečnosti jich ovšem bylo jistě více.8

Z chronologického přehledu výzkumů vysvítají na první pohled tři poměrně zřetelně oddělená období Píčova zájmu o jihočeské mohyly, po nichž ještě následoval jednorázový epilog. První eta-pa Píčových výzkumů spadá do konce osmdesátých let 19. století. Podnětem byla v tomto případě zpráva F. Stulíka o narušení mohyl u Plava a jeho výzva adresovaná činovníkům muzea; Píč byl na tuto akci vyslán muzejním archeologickým sborem (Sklenář 1983, 13–14). Možná již v tomto roce navštívil také několik dalších nalezišť v blízkém okolí (Píč 1887–1889), mohylník u Doudleb každopádně shlédl teprve v roce 1889 (Píč 1909, 26). Jeho první jihočeské výzkumy zůstaly jen nevelkým a příležitostným podnikem, neboť svůj hlavní zájem v té době soustřeďoval stále ještě na Pojizeří a střední Polabí.

Pomyslná zlatá éra Píčových výzkumů jihočeských mohyl začala po jeho jmenování kustodem samostatného prehistorického oddělení v roce 1893 (k okolnostem srov. Sklenář 1984). Přestože první terénní akce podnikl v jižních Čechách teprve v následujícím roce, již v roce 1893 si zřejmě připravoval půdu pro své tamější budoucí působení. To naznačuje např. dopis z poloviny srpna 1893 od Jana Máchala, který během svých studentských let (zřejmě v roce 1873) prokopal dvě mohyly v lese atlas u Řepče (Píč 1898–1899a, 2): „Dle slibu svého prohledl jsem mohyly u nás a shledal, že jest jich ještě několik dosti zachovalých a že by se kopání jich potkalo se zdarem. Některé jsou kolossalní, pravé kurgany. Třeba zjednati si dovolení od p. Gregra, nadlesního knížete Paara v Srlíně u Opořan, jemuž les náleží; libo-li Vám, přijeďte k nám, můžete si vše sám prohlednouti a podle toho další kroky zaříditi. S dráhou cís. Frant. Josefa do Tábora a odtud transversálkou na stanici: Bazejovice – Jistebnice, kde bych Vás očekával. Dříve jsem Vám nechtěl psáti, protože byly žně a nedostal byste dělníků. Pište

7/ Započítáme-li ještě 4 mohyly, které Píč „ohledal“ v roce 1889 v Doudlebech (Píč 1887–1889, 471), dosta-neme se k minimálnímu počtu 169 mohyl.8/ Celkový počet Píčem (a Landou) prokopaných mohyl, k němuž dospěli O. Chvojka s J. Michálkem (136 mohyl; Ch–M, str. 66), neodpovídá počtu mohyl uvedených v jejich katalogu (Ch–M, str. 12–65). V něm je totiž zmíněno 157 mohyl (v tomto součtu nefigurují mohyly nemějice – na Kopci a Paseky – nad Beránkem, mohyla 7; chybí v něm ovšem také některé raně středověké mohyly z lokalit, jež nejsou uvedeny v katalogu – Bechyňská Smoleč, Dobřejice, Doudleby). Statistické údaje o jednotlivých obdobích (Ch–M, str. 66, tab. 1) jsou tudíž nesprávné.

310

mi, zdali byste mohl přijeti a kdy?“ (dopis J. Máchala J. L. Píčovi, 14. srpna 1893; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 9, inv. č. 586). Píč již v létě 1893 navázal kontakt s Josefem Rapplem, vrchním lesmis-trem paarovského panství, jemuž tehdy poslal jakési dva separátní výtisky svých odborných prací:

„Sehr überrascht war ich mit den mir gütigst zugesandten 2 Brochüren über Ihre Forschungen auf dem Gebiete der Archäologie, und indem ich hiefür meinen wärmsten und verbindlichen Dancke hiemit Ausdrucke verleihe, bitte ich zugleich mir seiner Zeit Ihre Brochüre betreffend die Hemmerer Mohylen gütigst zukommen zu lassen.“ (dopis J. Rappla J. L. Píčovi, 3. srpna 1893; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 10, inv. č. 756). Právě Josef Rappl sehrál v dalších letech poměrně důležitou roli jako Píčův podporovatel, který mj. zajišťoval souhlas knížete Paara s výkopy mohyl na jeho panství.9 Z dalších Píčových příznivců a přátel, kteří se stali jeho souputníky při výzkumech jihočeských mohyl (např. antonín Haškovec z Bechyně, F. Steinocher z hájovny Soví, Rudolf novotný z Malšic, František Šmidinger z Doubravy aj.), nelze opomenout Jana Kryštůfka, v počátcích Píčových jihočeských výzkumů v devadesátých letech 19. století c. k. gymnaziálního profesora v Českých Budějovicích. S Píčem jej pojilo celoživotní přátelství, o němž svědčí mj. více než sto dopisů z let 1872–1911, docho-vaných v Píčově korespondenci v archivu národního muzea. Píč byl mj. kmotrem jeho syna Jana, v druhé polovině devadesátých let 19. století také několikrát strávil v rodině svého přítele Vánoce. Jan Kryštůfek mj. již v létě 1889 prokopal jednu mohylu v poloze Hošková u Hvožďan, o čemž Píče informoval následujícími větami: „O prázdninách udělal jsem si v Bechyni jaro, dal jsem prokopati jednu hroznou mohylu, ale ten nález ten stál za to – byla tam malá mistička a to na vrchu a v celém kopci nic a nic. Jen při zemi byla obruba z kamení kol dokola. Takových mohyl jest tam veliké množství. Jsou tam dva druhy, jedno pohřebiště má mohyly dosti vysoké, druhé asi ½ hodiny vzdálené mohyly nízké. Tyto mohyly jsou v revíru hemerském hodinu od Bechyně. Na druhé straně u Opořan jsou také mohyly, ale tam kopal Hráše. Stálo by Ti to za návštěvu.“ (dopis J. Kryštůfka J. L. Píčovi, 5. listopadu 1889; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 8, inv. č. 521).

Píčovy výzkumy jihočeských mohyl zřejmě sledovaly dva obecné cíle. Tím prvním bylo dopl-nění expozice v nově otevřené muzejní budově („o prázdninách dojde na kopání několika skupin mohylových, kterážto partie sbírek musejních potřebuje některého doplnění, pak na několika pohře-bištích s hroby popelnicovými, aby rovněž sbírky byly doplněny“; zpráva J. L. Píče o prehistorické sbírce, podáno 15. června 1895; archiv nM – fond Registratura nM, karton 42, inv. č. 848). Zároveň ovšem nelze pominout Píčovu cílevědomou snahu získat poznatky pro své zamýšlené syntetické dílo o prehistorii Čech, jehož idea již tehdy minimálně v zárodečné podobě existovala (srov. Sklenář 1984, 139–140). Proto také zřejmě v devadesátých letech 19. století věnoval ve zvýše-né míře svoji pozornost mohylám s nálezy z doby bronzové a halštatské, které v podobě pokolení

9/ Ostatně již citovaný Rapplův dopis Píčovi je zakončen výmluvným „Ihr dienstwilliger Freund“. Rapplova naprosto nezištná motivace k pomoci Píčovi při vyřizování administrativních záležitostí s majitelem panství podle mého soudu zřetelně vyplývá z jeho reakce na poděkování, které mu zaslal správní výbor Společnosti Musea království Českého na konci července 1897 (koncept dopisu správního výboru Společnosti Musea království Českého J. Rapplovi, 26. července 1897; archiv nM – fond Registratura nM, karton 47, inv. č. 1415): „V plné úctě podepsaný … – dovoluje si za vyslovený projev uznání za podporu pánu c. k. profesorovi Dr Jos. L. Píčovi z Prahy při zkoumání předhistorických pohřebišť na velkostatku Bechyni prokázanou – svůj nejvřelejší dík tímto vysloviti s podotknutím, že činil toto jen z vlastenecké povinosti a že hlavní zásluha při tomto podniku přináleží Jeho Jasnosti, vysokorodému Pánu Karlu knížeti z Paarů, co majiteli tohoto velkostatku, který k tomu ochotně své svolení udělil.“ (dopis J. Rappla správnímu výboru Společnosti Musea království Českého, 23. srpna 1897; archiv nM – fond Registratura nM, karton 47, inv. č. 1454; zdůraznil M. H.). V tehdejších dobách nepředstavovalo takové tvrzení pouhou frázi.

311

kamenných mohyl stálo v jeho koncepci pravěku na počátku vývoje. Píčův přednostní zájem o mohylové památky právě z tohoto období vyplývá např. z následující věty: „Roku následujícího [tj. 1895 – pozn. M. H.], obdržev opět laskavé svolení, započal jsem kopání v Hemerách skupinou mohyl v poloze řečené ,na Blátě‘, a když se ukázalo, že to jsou mohyly pozdní, vrátil jsem se do po-lohy u ,Hoškové‘“ (Píč 1896–1897, 7; zdůraznil M. H.). V této souvislosti je také poměrně nápadná tříletá mezera v jihočeských mohylových výzkumech mezi roky 1899 a 1903;10 připomeňme, že svazek Starožitností země České věnovaný mohylám z doby bronzové a halštatské vyšel v roce 1900.

K mohylovým výzkumům v jižních Čechách se Píč vrátil teprve v roce 1903. Oproti poměrně rozsáhlým akcím z devadesátých let 19. století se zdá, že výkopy z let 1903–1906 nebyly tak inten-zivní. Z tohoto rámce se vymyká snad jen výzkum deseti mohyl v Dobronicích (les Kukle) v roce 1904. Jakkoliv se Píč v těchto letech patrně všech akcí aktivně účastnil, v některých případech přebíral v terénu hlavní roli Václav Landa (srov. Dobronice – Kukle: „náš laborant Landa byl trvale u kopání a já z Prahy dojížděl“; Píč 1904–1905b, 331), v jehož tzv. terénních zápisnících se kromě výkopů v Dražičkách nacházejí údaje o všech jihočeských mohylových akcích z let 1903–1906. Zdá se, že kromě získání poznatků (a nálezů) pro nejmladší období budování mohyl, které bylo v Píčově terminologii součástí poslední doby pohanské, bylo cílem spíše ověřit datování jednot-livých mohylových pohřebišť. Jen na dvou mohylnících totiž Píč kopal již v devadesátých letech 19. století (Hvožďany – Hošková; Radětice – Jahodinská).

Poslední terénní akce na jihočeských mohylnících proběhla opět po tříleté odmlce a měla jednoznačně záchranný charakter. Podnětem byla v tomto případě zpráva Rudolfa novotného z Malšic: „Při hledání kamene k opravě cest v revíru Dobronickém objevena byla v lese mohyla. Po krátkém kopání nalezeny byly následující věci: 2 kulaté náramky, 1 vypoukle rýhovaný náramek, 1 náušnice a něco kostí, mimo to střepy z popelnice. Jest domněnka, že při dalším hledání ještě více věcí se objeví, předpokládaje, že tato práce pod dozorem odborníka se provede. Prosím uctivě o od-pověď, zda li by snad se strany českého musea tak se stalo. O nálezu zpraven byl lesní úřad v Srlíně a nečiní proti dalšímu pátrání námitek. Věci nalezené jsou u mně uschovány.“ (dopis R. novotného J. L. Píčovi, 8. března 1910; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 9, inv. č. 684). Landa se zřejmě v tomto případě vypravil do jižních Čech sám, a to až 18. července. O den později prokopal se třemi najatými dělníky zbytek narušené mohyly a zřejmě ještě jednu další.

Zajímavá jsou svědectví archivních pramenů o organizačním zajištění výzkumů. Jen ryze ilu-strativně uveďme, že k výkopům bylo nutné získat předem souhlas majitelů pozemků; příslušná ko-respondence je totiž v některých případech dochována (např. povolení k výzkumu mohyl u Opařan od opata Strahovského kláštera Sigismunda Starého, 6. srpna 1898; archiv nM – fond Registratura nM, karton 50, inv. č. 1255; povolení k výzkumu ve Zběšicích a Bernarticích na paarovském panství, 30. června 1899; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 15, inv. č. 1076 aj.). a samozřejmostí bylo třeba také písemné poděkování po ukončení výzkumů (srv. např. koncepty dopisů správního výboru Společnosti Musea království Českého Karlu knížeti Paarovi, 6. září 1897, nadlesnímu na panství knížete z Paarů v Srlíně Rudolfu Rapplovi, 20. září 1897, lesnímu na panství knížete z Paarů v Řepči K. Panzarovi; archiv nM – fond Registratura nM, karton 47, inv. č. 1516, 1606, 1607 aj.).

10/ Roční mezera v jihočeských výzkumech v roce 1896 souvisí patrně s Píčovým tehdejším zaneprázd-něním. Od 8. července až do poloviny srpna absolvoval cestu po muzeích v německu, Francii, Švýcarsku a severní Itálii, přesto však ještě před svým odjezdem do ciziny s terénními akcemi v okolí Bechyně počítal („Od 15 srpna bude předsevzato další kopání mohyl u Bechyně, hradiště Stradonického a nějaký výzkum na Polabí“; dopis J. L. Píče správnímu výboru Společnosti Musea království Českého, 20. května 1896; archiv nM – fond Registratura nM, karton 44, inv. č. 768a). Z plánu však nakonec sešlo.

312

Zastavme se alespoň na chvíli také u způsobu financování výzkumů. Většinu výkopů prováděl Píč na náklady muzea, kromě toho ovšem dvakrát dostal subvenci od archeologické komise České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, kde měl mj. i díky svému příteli a hlavnímu tvůrci akademie Josefu Hlávkovi poměrně silnou pozici. Příspěvky od akademie na výzkumy mohyl v jižních Čechách jsou poprvé doloženy u výkopů v roce 1903 (Slavík 1904, 21, 53) a v následujícím roce Píč obdržel dotaci pro výzkum mohyl v Dobronicích a Černýšovicích („Na účet Archaeologické komise při České Akademii prozkoumány byly mohyly u Dobronic, v lese Kukli a v Černešovicích“; Slavík 1905, 45).

Při samotných výzkumech patrně panovala velmi vřelá a přátelská atmosféra. např. v červnu 1895 píše Jan Kryštůfek svému příteli: „Těšíme se, že budeme v Bechyni delší dobu pospolu. To rozkopáme celé Hemerky a vypijeme celý pivovár. Po Hemerkách jest žízeň“ (dopis J. Kryštůfka J. L. Píčovi, 11. června 1895; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 8, inv. č. 521). a o měsíc později sděluje na závěr svého dopisu J. L. Píč muzejnímu sekretáři Františku Kvapilovi: „Jinak je tu dobře a veselo až moc.“ (dopis J. L. Píče F. Kvapilovi, 20. července 1895; archiv nM – fond Registratura nM, karton 43, inv. č. 1550).

Poznámky ke katalogu nalezišť a nálezů

Jádro knihy O. Chvojky a J. Michálka tvoří bezpochyby katalog lokalit a nálezů (Ch–M, str. 12–65). Ten přitom poněkud přesáhl proponované tématické vymezení práce a je jistě chvályhodné, že uvedení autoři se spolu s Píčovými výzkumy pokusili zpracovat také ostatní jihočeské mohylové nálezy ze sbírky národního muzea z lokalit, na nichž Píč působil. Výsledná podoba katalogu je zřejmě plodem jednotného a promyšleného záměru, ovšem ve skutečnosti je tato jednota v někte-rých případech jen zdánlivá. To platí především o provázání současných evidenčních (inventár-ních) čísel jednotlivých artefaktů s původními evidenčními čísly tzv. Píčových inventářů, které se objevuje jen v některých případech. Detailní sledování každého předmětu v muzejních evidenč-ních pomůckách od okamžiku, kdy se stal součástí muzejní sbírky, přitom není samoúčelné, neboť umožňuje korigovat omyly, jež vznikají v každé muzejní sbírce zpravidla (ovšem nikoliv pouze) v souvislosti s jejím tzv. přeinventováním. Při jakékoliv smysluplné práci s tzv. starými sbírkovými fondy zkrátka představuje nezbytnou nutnost. Právě zjevná absence podrobného studia (nejen) tzv. Píčových inventářů představuje podle mého soudu zásadní nedostatek celého díla.

Jelikož níže uvedené opravy omylů, nepřesností a opomenutí vycházejí vedle tzv. Landových terénních zápisníků právě z tzv. Píčových inventářů bronzů a nádob, věnujme jim alespoň několik vět. Základ pro tzv. Píčův inventář bronzů vytvořil Píčův předchůdce Václav Schulz v osmdesá-tých letech 19. století v podobě tzv. lístkového katalogu bronzových předmětů, který vznikl díky detailní revizi celé prehistorické sbírky (Sklenář 1984, 133). Každý artefakt obdržel pořadové (evidenční) číslo a přesně toto pořadí zachoval J. L. Píč poté, když celou sbírku převzal v roce 1893 do své správy a založil inventární knihu/katalog (tzv. Píčův inventář bronzů). Do ní přepsal údaje z lístkového katalogu od V. Schulze a od té doby pokračoval nepřetržitě v plynulé evidenci nových (mnohdy však nejen bronzových) akvizic. Jelikož v souhrnných ročních zprávách o čin-nosti muzea pravidelně vycházely údaje o počtu nových přírůstků a o evidenčním číslu, k němuž v uplynulém roce dospěl příslušný katalog, představuje v současné době stanovení data, kdy byl předmět zanesen do muzejní evidence, pouhou rutinu. na evidenci kovových předmětů byl v Pí-čových dobách kladen zřejmě největší důraz, ostatní sbírkový fond na tom byl podstatně hůře. Ostatně o stavu a způsobu evidence sbírky v druhé polovině devadesátých let 19. století nechme

313

promluvit samotného Josefa Ladislava Píče: „Pro sbírku praehistorickou pořízen jest inventář všech předmětů kovových, předmětů kamenných a kostěných z nálezů prověřených, bronzové nádoby. Do inventáře pojaty nejsou střepy ze sídlišť, nádoby z hrobů uvedeny jsou obyčejně při nálezišti celkovým počtem, ojedinělé nálezy kamenných předmětů rovněž nejsou inventovány. Za to novější nálezy, a to jest polovička sbírky, uveřejněny jsou a vyobrazeny v Památkách archaeologických. ... Pokud se týče inventářů: Střepy nádob se neinventují v žádném museu, rovněž obyčejné věci jako kost. šídla, přesleny a i drobné kamenné věci. Nádoby se málo kde inventují; přilepí se na každou nádobu cedulka s udáním náleziště aby se při přerovnávání nemohl státi zmatek. Důležitější je aby keramika byla vyobrazena a vydána tiskem, a to se částečně stalo a zbytkem stane.“ (zpráva o stavu prehistorické sbírky, 17. února 1897; archiv nM – fond Registratura nM, karton 48, složka neprotokolováno). Teprve v roce 1906 byla založena evidenční kniha/katalog keramických nádob (tzv. Píčův inventář nádob; „Sbírka archaeologie předhistorické opatřena důkladným inventářem nádob“; zpráva o revizi muzejních sbírek v roce 1906, podáno 19. listopadu 1906; archiv nM – fond Registratura nM, karton 65, inv. č. 2011). Mezi oběma uvedenými inventáři je ovšem jeden zásadní rozdíl: zatímco v tzv. Píčově inventáři bronzů jsou mnohdy u jednotlivých artefaktů zaznamenány údaje o příslušném nálezovém kontextu (číslo hrobu, mohyly apod.), tzv. Píčův inventář nádob tyto informace postrádá, a pomineme-li osobu dárce/nálezce, lze z něj zjistit prakticky pouze naleziště.

nyní se již věnujme samotným nalezištím a nálezům. uvedeny jsou pochopitelně pouze loka-lity a nálezy s mylnými/nepřesnými/neúplnými/spornými/problematickými údaji, popř. naleziště a předměty, které byly zcela pominuty. Jelikož snahou byla maximální přesnost při formulaci argumentů, případný čtenář následujících odstavců nechť promine, že text má silně pozitivistický charakter a objevuje se v něm značné množství doslovných citací z dobových pramenů.

Bernartice – U sv. Rozálienálezy z výzkumu tří mohyl, který provedli v roce 1899 J. L. Píč a V. Landa (Landovu účast na výzkumu prokazují záznamy v jeho tzv. terénním zápisníku; Deník I, str. 148–149), jsou podle O. Chvojky a J. Michálka

„dnes ztraceny a v NM ani nebyly inventovány“ (Ch–M, str. 12). Bronzový náramek z mohyly 1/1899 se ovšem objevuje v tzv. Píčově inventáři bronzů (Píč-B 5611 – „br. náramek vyhraněný, rýhovaný“), nepřešel ale do nové evidenční řady vytvářené od roku 1913, která se používá v národním muzeu doposud. V současné době je tudíž nezvěstný. Zbývá dodat, že v tzv. Landově terénním zápisníku se nacházejí schematické náčrty všech tří mohyl (Deník I, str. 148–149).

Černýšovice – DvorceVýzkum prováděli opět J. L. Píč a V. Landa, v jehož tzv. terénním zápisníku se rovněž v tomto případě nachází schematický náčrt mohyly (Deník V, str. 640). asi je též vhodné doplnit původní evidenční číslo bronzové dýky z tzv. Píčova inventáře bronzů (Píč-B 6640).

Dobronice – Kukle Snad je vhodné upozornit, že výzkum dvou mohyl v roce 1910 v poloze Dlouhý vrch mohl probíhat na jiné lokalitě než v roce 1904. Výkopy v roce 1904 se uskutečnily v lese „Kukli u hájovny Petrovina“ (Deník V, str. 630), zato v souvislosti s terénní akcí v roce 1910 je v tzv. Landově terénním zápisníku zmíněna pouze poloha „v Dlouhém vrchu“ (Deník VI, str. 874). Zajímavé je, že dobře informovaný anonymní autor (patrně J. Bernard, tehdejší ředitel muzea v Táboře) přehledu pravěkého osídlení Táborska na stránkách týdeníku Český jih obě akce od sebe (prostorově) oddělil: zatímco výzkum v roce 1904 probíhal podle něj v lese Kukli,

„roku 1910 pan revírník Rud. Novotný v lese ,Keslíku‘ objevil mohyly a jednu rozkopal a daroval z ní našemu

314

museu dva veliké, silné bronz. náramky přes dm mající v průměru, náramek široký, úlomek náramku, 4 kroužky z bronz. drátu, jantarovou perličku, kosti srnčí podél vrtané a střepy nádoby. Ozdobný náramek bronz. ocitl se v soukromém majetku; další výzkum přejalo Zemské Museum (výsledek dosud není publikován).“ (Anonymus 1911, č. 38, 2; zdůraznil M. H.). DrhovicePodle O. Chvojky a J. Michálka obsahovala mohyla 14/1897 kromě amorfního zlomku bronzu již jen „zlomky misky, která byla původně uložena dnem vzhůru“ (Ch–M, str. 18; údaje jsou zřejmě převzaty z Píče 1898–1899b). Podle tzv. Landova terénního zápisníku však „v hloubce 55 cm nal. fragment bronzový a nedaleko mistička se zbytky kostí, dnem náhoru 3 nádoby a kamen“ (Deník I, str. 60; srv. též náčrt mohyly na str. 61).

„Nádobka miskovitá, barvy hnědé, zdobená zevně tak, že v jedné čtvrti ode dna vycházejí tři skupiny vždy rýh do polovice stěny nádobky“ (Píč 1898–1899b), je takřka s jistotou totožná s miskou Píč-n 892 (nyní inv. č. H1-48370), která má na dně nalepen „štítek s nápisem ,Drhovice-Hájek, Dr. J. L. Píč‘“ (Ch–M, str. 52, tab. a27:2 mezi nálezy z Řepče). nádobě zjevně odpovídá citovaný dobový popis, neméně podstatné (a ve skutečnosti klíčové) je ovšem také to, co bylo před chvílí uvedeno o dobovém způsobu evidence nádob: „přilepí se na každou nádobu cedulka s udáním náleziště aby se při přerovnávání nemohl státi zmatek“ (zpráva o stavu prehistorické sbírky, 17. února 1897; archiv nM – fond Registratura nM, karton 48, složka neprotokolo-váno).11 Ostatní předměty z drhovického výzkumu jsou ovšem nezvěstné.

Zmínění autoři uvedli v katalogu nálezů z Drhovic mj. bronzový náramek ze sbírky národního muzea, který poněkud nejistě ztotožnili s náramkem darovaným muzeu M. Kolářem (Ch–M, str. 18, tab. a1:2). Museum království Českého ovšem ve skutečnosti získalo od táborského muzea (striktně vzato nikoliv od samotného M. Koláře) dva bronzové náramky, a to dnes nezvěstný „br. náramek polokruhov. vypouklý, rýhov.“ (Píč-B 5149) a „br. náramek tenký“ (Píč-B 5150; nyní inv. č. H1-110076; srov. Ch–M, tab. a1:2), M. Kolář však výslovně poznamenal, že J. Smolíkovi (tehdy jednateli muzejního archeologického sboru) pouze „jeden ná-ramek pro museum království Českého v Praze odevzdán byl“ (Kolář 1898–1899, 88). Vysvětlení (zdánlivého) rozporu je ovšem poměrně jednoduché. Článek, v němž se nachází zmínka o darování jednoho náramku muzeu, totiž vznikl nejpozději během první poloviny roku 1897, což prokazuje dochovaný průvodní dopis M. Koláře prezidiu České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (archiv nM – fond J. L. Píč, karton 20, inv. č. 1224).12 To ostatně nepochybně odpovídalo tehdejšímu stavu: jeden náramek byl předán J. Smolíkovi v roce 1891 (tzv. Píčův inventář bronzů, datum získání u zápisu č. 5149), nebyl však zjevně zanesen do tehdejší sbírkové evidence V. Schulze. Jelikož kresby obou náramků v Kolářově článku pocházejí podle stylu zpracování od Píčova dvorního ilustrátora Körbera, musel být druhý náramek daro-ván muzeu patrně někdy po odeslání rukopisu článku akademii (snad během přípravy Píčových výkopů v Drhovicích: „Dojel jsem tedy do Tábora, abych … nálezy prohlédl“; Píč 1898–1899b).13 Jeho popis v tzv.

11/ Je zjevně ironické, že v tomto případě nastal zmatek již při zápisu do tzv. Píčova inventáře nádob v roce 1906.12/ Dopis sice není datován, ale jeho zařazení někam do závěru první poloviny roku 1897 jasně prokazuje tato věta: „Majitel pohřebiště pan JUDr Jan Bláha, zemský advokát, zajisté jako vloni i letos ochotně dovolí, když od Slavné akademie požádán bude, kopati v mohylách a čas příznivý zdá se že se dostavil na delší dobu k takovéto práci.“ (zdůraznil M. H.). 13/ V dopise, který Píč obdržel od Koláře těsně před svým odjezdem do Tábora, je sice uvedeno, že „na referát můj jest dosti do tisku, poněvadž předměty nalezené kresliti bude Táborský akademik o velkých prázd-ninách“ (dopis M. Koláře J. L. Píčovi, nedatováno; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 7, inv. č. 480), ovšem ilustrace v Kolářově článku v Památkách archaeologických a místopisných prokazují, že z tohoto záměru evidentně sešlo.

315

Píčově inventáři bronzů („br. náramek polokruhov. vypouklý, rýhov.“) jej umožňuje ztotožnit s náramkem vyobrazeným v článku M. Koláře (1898–1899, obr. 1). Oba náramky byly každopádně zapsány do tzv. Píčova inventáře bronzů až v roce 1898 (srov. stručněji Hlava – Klimešová Bačová 2012, 84 – pozn. 2 s nepřesným údajem o darování obou náramků již v roce 1891). Hvožďany – Hošková některé opravy a upřesnění k vročením výkopů a počtu prozkoumaných mohyl již byly uvedeny (a podrobně zdůvodněny) výše, proto jen úvodem zopakujme, že (1) Píčův přítel Jan Kryštůfek prokopal jednu mohylu již v létě 1889 (dopis J. Kryštůfka J. L. Píčovi, 5. listopadu 1889; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 8, inv. č. 521), (2) v roce 1895 bylo prokopáno devět (nikoliv sedm; Ch–M, str. 19) mohyl (Tieftrunk 1896, 43), (3) v roce 1897 bylo prokopáno nejméně 8 mohyl, jejich počet ovšem mohl být vyšší.

To ovšem není vše. V roce 1898 byly „na zaokrouhlení dosavadního zkoumání prokopány dvě mohyly; v jedné nalezeny modré skleněné korale, v druhé pouze střepy.“ (Jiruš 1899, 26). Tzv. Landův terénní zápisník přitom obsahuje údaje o mohyle se skleněnými korálky (mohyla 31/1898; srov. Ch–M, str. 27 jako mohyla 31/1897 „bez bližších údajů a popisu nálezové situace“). Landovy poznámky jsou ovšem dosti chaotické, navíc jsou napsány svéráznou češtinou: „Mohyla 8 m pruměr 1 m vysoká s kameným kuželem, u středu v hloubce 50 cm roztroušeně nalezeno 6 modrých korálu a 2 kor. pod povrchem*. v kameném obložení 3 nád. hrubé+: jedna se stojatým okrajem dvě misky. po různu tež několik střepu hrubých nádob. Při kopání přicházelo se na uhlíky a kousky pálených kostí, popeliště nenalezeno, jen u jedné misky větši množství popele a uhlí. + zlomek želez-ného kroužku.“ (Deník I, str. 108, srov. též plánek mohyly na str. 109). Z nálezů je dnes možné identifikovat pouze modré skleněné korálky Píč-B 5344 (nyní inv. č. H1-57576 – H1-57583; Ch–M, str. 27, tab. B4:8–15).

Další dvě mohyly byly prokopány v roce 1903, příslušné záznamy se opět nacházejí v tzv. Landových terénních zápisnících, a to spolu se schematickými náčrty nálezových situací (Deník V, str. 622–623). První mohyla (32/1903) byla „z hlíny nasypaná“ a měla „něco málo kamene ve věnci“; dosahovala výšky 1 m, byly v ní nalezeny „dvě nádobky“ a „spálené kosti“ (Deník V, str. 622). Druhá mohyla (33/1903) byla rovněž navr-šena z hlíny; obsahovala „uhlí popel zlomek br. srpu a střepy“ (Deník V, str. 623). V muzejních evidenčních pomůckách se z těchto nálezů objevuje pouze „br. srp zlomek“, a to v přírůstkové knize (Přírůstková kniha z let 1903–1929, str. 11 – nedatovaný zápis), v tzv. Píčových inventářích se zato nenachází vůbec žádná stopa. Všechny předměty jsou dnes nezvěstné/neidentifikovatelné.

O. Chvojka s J. Michálkem registrují ještě mohylu prokopanou v roce 1904 (Ch–M, str. 32). Ta ovšem byla ve skutečnosti prozkoumána v roce 1905 u hájovny Soví na Zelené, tj. patrně na katastru Radětic (Deník V, str. 664; srov. níže).

upozorněme na jednu zajímavost, která je s hvožďanským mohylníkem v poloze Hošková spojena. Jedna z mohyl byla totiž vzorově namalována a Píč tento obraz poté použil ve svých Starožitnostech (Píč 1900, obr. 5; srov. Ch–M, obr. 14).14 Původním Píčovým úmyslem bylo nechat zhotovit více obrazů, které měl namalovat Karel Rašek [„Chtěl bych vše vykonati jednou cestou, totiž pohled obou mohyl (těch vršků) a mimo to i profyl“; dopis K. Raška J. L. Píčovi, 19. srpna 1897; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 10, inv. č. 758]. Vytipované mohyly se nacházely na mohylnících v Řepči (les atlas) a kdesi u Bechyně („nechal jsem vzkaz, … aby, jak-mile přijedete, laskavě Jste mně oznámil kde se po druhé počne kopati, abych mohl vše najednou malovati a nemusel pro každou studii takou dálku zvlášť jezditi. Není předce daleko Řepeč od Bechyně?“; dopis K. Raška J. L. Píčovi, 1. září 1897; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 10, inv. č. 758), ovšem malíř Rašek byl patrně silně nespolehlivý, svůj odjezd do jižních Čech neustále oddaloval a nakonec se zřejmě s Píčem ostře střetl („Jestli se vyřizení od vrátného Vám nestalo, nespadá vina na mne. Nejméně ale Vám sluší, takovým tonem mně nepsati, to by nečekal nikdo od člověka intelligentního, natož pak od pana doktora.“; dopis K. Raška J. L.

14/ Zřejmě však nepoužil originál obrazu, ale jen jeho překreslenou verzi pro tisk.

316

Píčovi, 1. září 1897; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 10, inv. č. 758; podtrženo v originále). Patrně se rozešli ve zlém, Píč poté musel žádat o převedení dotace 200 zlatých, které „určeny byly na malbu dvou mohyl z lesu Bechyňských a pro liknavost malíře použity býti nemohly“, na rok 1898 (archiv nM – fond Registratura nM, karton 49, inv. č. 310) a jeho žádosti bylo vyhověno (archiv nM – fond Registratura nM, karton 49, inv. č. 531). Zřejmě však tyto peníze nevyužil. nakonec mu totiž obraz jedné mohyly namalovala během léta 1898 patrně zcela nezištně Olga Hlavová, manželka významného patologa (a Píčova přítele) prof. Jaroslava Hlavy, a to velmi pečlivě („Žena moje Vás žádá abyste ji láskavě zapůjčil fotografii mohyly, aby si mohla zkorigovati tvar její. Buďte tak láskav a pošlete jí fotografie do bytu“; dopis J. Hlavy J. L. Píčovi, 8. listopadu 1898; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 6, inv. č. 339; podtrženo v originále). Píč se jí revanšoval šperkem („Doufala jsem, že se v neděli u nás uvidíme, abych Vám mohla poděkovat za překrásný náramek. Věřte mi, pane profesore, že se opravdu stydím přijmout tolik krásných darů za toho trochu mého mazání. Kdyby alespoň bylo po Čechách těch mohyl více, které byste si přál mít vymalované, aby alespoň se moje práce Vaší odměně vyrovnala.“; dopis O. Hlavové J. L. Píčovi, 6. března 1899; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 6, inv. č. 343).

Hvožďany – Na hrobech/Holý vrchJ. L. Píč zde v roce 1898 prokopal zcela jistě tři mohyly (nikoliv dvě; Ch–M, str. 28), což prokazuje jednak příslušná pasáž ve výroční zprávě o činnosti Musea království Českého („v poloze na Holém Vrchu prokopány mohyly tři, kdež mimo střepy nalezen kamenný přeslen“; Jiruš 1899, 26), jednak tzv. Landův terénní zápisník (Deník I, str. 110–115). Podle Landových údajů byla mohyla 1/1898 („hliněná bez předmětu“; Deník I, str. 110) vysoká 120 cm a v průměru měřila 9 m, u mohyly 2/1898 („z kamene“; Deník I, str. 112) dosahovala výška 130 cm a průměr 7,5 m (právě v této mohyle byl nalezen keramický přeslen; Ch–M, str. 28), u mohyly 3/1898 Landa zaznamenal pouze její průměr (15 m; Deník I, str. 114–115). Je otázka, z jakého zdroje vlastně pocházejí informace O. Chvojky a J. Michálka (Ch–M, str. 28 bez uvedení pramene). J. L. Píč, jehož citují v souhrnném výčtu literatury k lokalitě, se totiž o svých výzkumech nezmínil a ve Starožitnostech jen pa-rafrázoval pozorování J. Richlého (Píč 1900, 151–152; srov. Richlý 1893, [55]).

Hvožďany – Na Blátě Píčův výzkum tohoto mohylníku bývá opakovaně kladen do let 1894–1895 (např. Fröhlich 1993, 282; Men-šík 2008, 42; Menšík – Krištuf – Chvojka 2010, 43; Chvojka – Michálek 2011, 29), popř. pouze do roku 1894 (Vokolek 2004, 87), ve skutečnosti zde však Píč kopal jen v roce 1895. Vyplývá to vcelku jednoznačně z jeho formulace v souvislosti s výzkumem mohylníku v poloze Hošková: „Tím ukončeno kopání r. 1894. Roku následujícího, obdržev opět laskavé svolení, započal jsem kopání v Hemerách skupinou mohyl v poloze řečené ,na Blátě‘, a když se ukázalo, že to jsou mohyly pozdní, vrátil jsem se do polohy u ,Hoškové‘“ (Píč 1896–1897, 7; srov. Hlava – Klimešová Bačová 2012, 86 – pozn. 3).

Nemějice – Na KopciPíč tento mohylník navštívil již v roce 1894 (Píč 1896–1897, 14), ovšem patrně zde nikdy nekopal, přestože věděl o opakovaném narušování mohyl. Zřejmě právě o tomto mohylníku se zmínila dcera Píčova přítele Jana Kryštůfka Marie: „Tatínek obdržel bronzovou, vroubkovanou, velmi zachovalou jehlici, která jest 23 cm dlouhá. Byla nalezena v obecném lese u Nemějic (u Bernardic), kde jest ještě 23 nerozkopaných mohyl“ (dopis M. Kryštůfkové J. L. Píčovi, 5. října 1898; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 8, inv. č. 521).

Mohyla, z níž pochází mj. unikátní bronzový závěs, byla narušena v roce 1905 (nikoliv v roce 1904; Ch–M, str. 29, 30). Píč se o objevu dozvěděl z dopisu svého přítele antonína Haškovce na přelomu září a října 1905:

„Dnes vyprávěl pan adjunkt z ,Rumnach‘, že našly celý pěkný turban a pak nějaké konské ozdoby u Němějic, které Vám přivezou. A celou řadu věcí ještě jiných“ (dopis a. Haškovce J. L. Píčovi, 30. září 1905; archiv nM – fond J. L. Píč, karton 6, inv. č. 310). Zmínka o nálezech se vyskytuje také v pravidelném celoročním přehledu

317

činnosti muzea (Slavík 1906, 46) a nezpochybnitelný fakt, že nález pochází z roku 1905, vyplývá rovněž ze samotné Píčovy publikace. Výrazu „o minulých prázdninách“ (Píč 1904–1905c, 636), který je k stanovení vročení klíčový, je totiž třeba rozumět nikoliv ve smyslu „o loňských prázdninách“, ale „o prázdninách právě uplynulých“ (tj. letošních). Jelikož článek vyšel v závěru roku 1905, je snad jakýkoliv další komentář zbytečný.

Nemějice – Burkovský vrch u většiny kovových předmětů jsou uvedena pouze evidenční čísla tzv. Píčova inventáře bronzů, nikoliv aktuální inventární čísla. Jejich absence nutně nastoluje otázku, kdy vlastně katalog k tomuto mohylníku vznikal. Jedná se o tyto případy (doslovné citace pocházejí z tzv. Píčova inventáře bronzů): Mohyla 5/1894 – „br. náramek a zlomky druhého“ Píč-B 3419 (nyní inv. č. H1-110028 – H1-110032; Ch–M, str. 31 jako 3419 a sine); „naušnice z dvoj. zlatého drátu spiral. stoč.“ Píč-B 3420 (předmět nepřešel do nové evidence po roce 1913; Ch–M, str. 31 jako sine). Mohyla 8/1894 – „žel. nůž prohnutý“ Píč-B 3422 (nyní inv. č. H1-110034; Ch–M, str. 32, tab. B22:7 jako st. č. 3422).Mohyla 13/1894 – „4 br. kroužky v řetízek spojené“ Píč-B 3421 (nyní inv. č. H1-110033; Ch–M, str. 32, tab. B20:13 jako st. č. 3421), „k tomu 3 pecky“. Vzhledem k citovaným údajům se zdá, že bronzové zlomky inv. č. H1-397184 (Ch–M, str. 32, tab. B20:9–12) nesouvisejí s původním evidenčním číslem Píč-B 3421, a tudíž k souboru z této mohyly zřejmě vůbec nepatří. Mohyla 22/1894 – „br. jehlice shora v kulaté hlav. provrtaná“ Píč-B 3418 (nyní inv. č. H1-110027; Ch–M, str. 32 jako 3418).

Soubor nálezů z mohyl rozkopaných sedláky, jež byly předány Museu království Českého a k nimž údaj-ně neexistují žádné bližší informace (Ch–M, str. 33), byl zakoupen v roce 1904 (Píč-B 6641 – Píč-B 6651; nyní inv. č. H1-110666 – H1-110679; srov. Slavík 1905, 17: „Koupí bylo získáno: ... bronzové jehlice z mohyl u Němějic“; srov. též poznámku „zakoupeno“ v tzv. Píčově inventáři bronzů u předmětů Píč-B 6641 – Píč-B 6651). nepochybně právě těchto nálezů se také týká Píčův následující údaj: „roku předešlého rozkopali zbytek mohyl na Burkovském vrchu, kdež nalezli několik jehlic s kulatou shora dolů provrtanou hlavičkou, jako jsem svého času tamtéž sám nalezl“ (Píč 1904–1905c, 636).

Opařany – V Novinách (dvě halštatské mohyly)Do katalogu nálezů ze dvou opařanských halštatských mohyl se vloudily předměty, které s tamějším Píčo-vým (ve skutečnosti ale asi spíše jen Landovým) výzkumem v roce 1899 vůbec nesouvisejí.

Mohyla 1/1899 – v katalogu nálezů uvedli O. Chvojka s J. Michálkem celkem třináct položek (Ch–M, str. 33–34), z nichž ovšem plných osm (!) nemá vůbec nic společného nejen s touto mohylou, ale ani s lokalitou. Jedná se o následující předměty: (1) bronzová jehlice, inv. č. H1-110188 (Píč-B 5744; Ch–M, tab. B25:11); správná lokalita: Dřevníky u Dobříše;(2) bronzová jehlice, inv. č. H1-110189 (Píč-B 5773; Ch–M, tab. B25:12); správná lokalita: Bylany;(3) bronzový náramek, inv. č. H1-110190 (Píč-B 5818; Ch–M, tab. B25:4); správná lokalita: Stehelčeves;(4) bronzový kroužek, inv. č. H1-110192 (Píč-B 5906; Ch–M, tab. B25:6); správná lokalita: Úhřetice;(5) hlavice bronzové jehlice, inv. č. H1-110193 (Píč-B 5907; Ch–M, tab. B25:13); správná lokalita: Úhřetice;(6) bronzový náramek, inv. č. H1-110200 (Píč-B 5362; Ch–M, tab. B25:5); správná lokalita: Bylany;(7) zlomek železné jehlice, inv. č. H1-110201 (Píč-B 5870; Ch–M, tab. B25:9); správná lokalita: Bylany;(8) část jehly bronzové jehlice, inv. č. H1-110202 (Píč-B 5695; Ch–M, tab. B25:10); správná lokalita: Broučkov.

Mohyla 2/1899 – rovněž v tomto případě některé artefakty nikterak nesouvisejí nejen s mohylou, ale ani s lokalitou. Platí to o těchto předmětech:

318

(1) bronzový nýtek/hřebíček, inv. č. H1-110194 (Píč-B 5908; Ch–M, tab. B28:32); správná lokalita: Habřina;(2) bronzová tyčinka, inv. č. H1-110195 (Píč-B 5908; Ch–M, tab. B31:7); správná lokalita: Habřina; (3) bronzová tyčinka, inv. č. H1-110196 (Píč-B 5908; Ch–M, tab. B31:4); správná lokalita: Habřina;(4) bronzová tyčinka, inv. č. H1-110197 (Píč-B 5908; Ch–M, tab. B31:5); správná lokalita: Habřina;(5) bronzová tyčinka, inv. č. H1-110198 (Píč-B 5908; Ch–M, tab. B31:6); správná lokalita: Habřina;(6) bronzový náramek, inv. č. H1-110199 (Píč-B 5905; Ch–M, tab. B32:13); správná lokalita: Úhřetice.

Další tři předměty sice pocházejí z Opařan, ale byly nalezeny při výzkumu mladobronzových mohyl v roce 1905 (srov. níže):(I) železný kroužek, inv. č. H1-110698 (Píč-B 6902; Ch–M, tab. B30:15); (II) zlomek bronzové jehlice/kování, inv. č. H1-110699 (Píč-B 6903; Ch–M, tab. B30:16);(III) zlomek bronzové jehlice/kování, inv. č. H1-110700 (Píč-B 6903; Ch–M, tab. B30:17).

Opařany – V Novinách (skupina mladobronzových mohyl)Terénní zápisník V. Landy prokazuje, že kromě mohyly představené O. Chvojkou a J. Michálkem (Ch–M, str. 36) byly v roce 1905 prokopány ještě dvě další mohyly (Deník V, str. 665–666). V mohyle 2/1905 o průměru 8 m a výšce 0,5 m byla nalezena „nádobka žluto-červená ryhovaná“, v mohyle 3/1905 o průměru 6 m a výšce 0,6 m byla objevena „mísa poklopená v ní žluto-červená nádobka“. K oběma dosud nepublikovaným mohylám navíc existují schematické náčrty nálezových situací (Deník V, str. 666).

Z těchto mohyl také zcela jistě pocházejí dvě hlavice bronzových jehlic Píč-B 6903 (nyní inv. č. H1-110699 – H1-110700) a železný kroužek Píč-B 6902 (nyní inv. č. H1-110698), které O. Chvojka s J. Michálkem nesprávně přiřadili k nálezům z halštatské mohyly 2/1899 (Ch–M, str. 35, tab. B30:15–17).

PlavK vcelku správným údajům o plavském mohylníku je smysluplné doplnit snad jen informaci, že z Píčova výzkumu sedmi mohyl v roce 1888 byly do muzea předány „drobné zlomky železné úplně rzí porušené a střepy různých nádob, z nichž sestaveny částečně: baňatý šálek bezuchý 8 cm vysoký, miska barvy hnědé tuhovými pruhy uvnitř ozdobená, časť okraje nádoby s povrchem černě lesklým, pod staženým hrdlem důlky a rýhova-nými trojúhelníky ozdobené, část okraje podobné nádoby bez ozdob, části spodku a ozdobného okraje veliké vásy pod krkem skupinami oček zdobené a více menších zlomků“ teprve 4. června 1889 (Přírůstková kniha z let 1867–1889, str. 170 – zápis přír. č. 36/1889), a to spolu s akvizicemi ze dvou dalších jihočeských nalezišť (Doudleby – přír. č. 37/1889, 4. června 1889; Třísov – přír. č. 38/1889, 5. června 1889).

Radětice – Jahodinská (u hlavního mezníku u hájovny Soví)Kromě výzkumu v roce 1895 proběhla zřejmě na tomto mohylníku menší terénní akce také v roce 1903. Podle tzv. Landova terénního zápisníku byly tehdy „prokopány dvě mohyly hliněné“, a to „u hlavního mezníku u Sovy“; z nálezů je zmíněno jen jakési „uhlí“ (Deník V, str. 621). Podle mého názoru tyto údaje korespondují s Píčovou notickou ve Starožitnostech, kde za popisem tří mohyl, které byly prokopány v roce 1895, následuje tato věta: „Podruhé prokopáno opět několik mohyl, ale mimo trochu popele nenalezeno ničeho“ (Píč 1909, 31). Ztotožnění obou zpráv patrně není zcela jisté, v podstatě se opírá o fakt, že žádný jiný archivní záznam nelze ztotožnit s Píčovým publikovaným údajem.

Radětice – 300 m severně od hájovny SovíPoměrně zamotané osudy nálezů z dvojice halštatských mohyl poblíž hájovny Soví byly představeny na jiném místě, a to včetně podrobné argumentace (Hlava – Klimešová Bačova 2012, 87, pozn. 4), proto jen zopakujme, že v roce 1895 byla prokopána velká mohyla, v níž byl nalezen železný ráf kola a zřejmě také

319

zlomky bronzových plíšků (Ch–M, str. 45, tab. B45:2 s nesprávným přiřazením k menší mohyle). Teprve o tři roky později (tj. v roce 1898) se odehrál výzkum menší mohyly, z níž pochází bronzové prolamované kování (Ch–M, str. 45, tab. B45:1).

Radětice – v Tabulích u hájovny SovíJediný pramen o výzkumu na mohylníku „v Tabulích u Sovy“ představuje tzv. Landův terénní zápisník. Podle něj se v této poloze nacházelo více mohyl („mohyly“), prokopána byla ale zřejmě jen jediná, a to 9. září 1903. Dosahovala výšky 1 m, v průměru měřila 10 m a byly z ní získány tyto nálezy: „jant. knoflík“, „nád. baň. v ní miska s uškem“ a „kus nád. v ní šálek s uškem“ (Deník V, str. 620 s plánkem). Z těchto předmětů se v muzejních evidenčních pomůckách objevuje pouze „jant. knoflík“, a to v přírůstkové knize (Přírůstková kniha z let 1903–1929, str. 11 s nesprávným přiřazením k nálezům z polohy ve Spáleným). Poté jakékoliv stopy po uvedených předmětech mizí. Radětice – u hájovny Soví na ZelenéVe dnech 19. – 22. července 1905 proběhl výzkum mohyly v poloze „na Zelené“ kdesi u hájovny Soví. Podle tzv. Landova terénního zápisníku byla mohyla vysoká 1 m a v průměru měřila 15 m. nalezeny byly „žel. kroužky, střepy ze dvou nádob (velká baňatá nemějická, druhá miska) pohřeb nenalezen. Mnoho kamení“ (Deník V, str. 664, 798). Mohylu (a její výzkum v roce 1905) správně registroval J. Fröhlich (1993, 282), zato O. Chvojka s J. Michálkem ji přemístili do polohy Hošková u Hvožďan a výzkum posunuli již do roku 1904 (Ch–M, str. 28). Ztotožnění této mohyly s mohylou zmíněnou v tzv. Landově terénním zápisníku v polo-ze na Zelené vyplývá jednoznačně z Píčovy publikované stručné informace: „O minulých prázdninách [tj. o prázdninách právě uplynulých v roce 1905 – pozn. M. H.; srov. výše nemějice – na Kopci] zabavil jsem se opět na chvíli v Hemrách, kde p. lesní vyhlídl krásnou mohylu o samotě v lese k prozkoumání: byla pěkně do kužele z velkých kamenů složena, tak že čtyři dělníci pod dozorem musejního laboranta čtyři dny pozorně mohylu rozbírali, avšak bez výsledku: v dovedně zbudovaném kuželi nalezeno pouze trochu popele a něco střepů z větších nádob“ (Píč 1904–1905c, 636). Informační shoda citovaného úryvku a Landových záznamů je podle mého soudu nepochybná. nálezy jsou dnes nezvěstné/neidentifikovatelné.

Radětice – ve SpálenýmV roce 1903 proběhl výzkum dvou mohyl v (prozatím?) blíže neidentifikované poloze ve Spáleným. Podle tzv. Landových terénních zápisníků byla mohyla 1/1905 „5 mt široká kamená“ a „70 cm hluboka“. Byl v ní nalezen „turban rozrušený“ a „u něj a pod kosti nespálené a nádobka“, dále „malá nad za turbanem“, „nád pod turbanem stranou v ní pohřeb“ a „nád s pohřbem na dně“ (Deník V, str. 624 s plánkem; srv. Ch–M, str. 45 s nesprávnou lokalizací k hájovně Soví; srov. též Hlava – Klimešová Bačová 2012, 89 – pozn. 5). Mohyla 2/1905 měřila v průměru 12 m a byla „1 mt hluboká hliněná“; „uprostřed 70 cm hluboko“ byla nalezena „ná-doba s pohřbem“ (Deník V, str. 625). Z nálezů z obou mohyl lze dnes identifikovat pouze zlomky bronzového turbanu (inv. č. H1-110065; Ch–M, str. 45, tab. B45:3–15).

Řepeč – les AtlasO problému, který je spojen se zjištěním přesného počtu mohyl prokopaných při výzkumu v roce 1897, bylo již podrobně pojednáno výše, proto jen ve stručnosti zopakujme, že Píč sice popsal 24 mohyl, ovšem v tzv. Píčově inventáři bronzů je uveden jeden artefakt z mohyly č. 43 (Píč-B 5019) a v tzv. Landově terénním zápisníku existují záznamy o výkopech mohyl č. 1 a 24 (Deník I, str. 70–73), tj. mohyl, jejichž čísla Píč mezi prokopanými objekty vůbec neuvádí (srov. Píč 1898–1899a, 1–11; týž 1900, 158).15

15/ Dílčí důkaz, že Píč neuváděl vždy všechny prokopané mohyly, představuje v tomto případě srovnání

320

Podstatná část následujících doplňujících, popř. též zcela nových informací vychází ze záznamů tzv. Píčova inventáře bronzů, které korigují údaje o složení některých souborů. Ostatně na rozpor mezi Píčem publiko-vanými informacemi a údaji v evidenčních pomůckách národního muzea narazili též O. Chvojka s J. Mi-chálkem, a to u mohyly 3/1897. Z ní totiž pochází jantarový korál Píč-B 4996 (nyní inv. č. H1-48292), který však Píč při popisu této mohyly nezmínil (Píč 1898–1899a, 2–3; týž 1900, 158; srov. Ch–M, str. 46, tab. a15:5). Mohyla 1/1897 – k této Píčem neuvedené mohyle existuje v tzv. Landově terénním zápisníku kromě schema-tického náčrtu následující záznam o nalezených předmětech: „nádobka červená s ohnutým okrajem v hloubce 55 cm při západní straně k severu druhá červená nádobka“ (Deník I, str. 70, plánek na str. 71). Mohyla 7/1897 – podle tzv. Píčova inventáře bronzů z ní pochází jehlice Píč-B 4980 (nyní inv. č. H1-48329; Ch–M, str. 49, tab. a20:3 ji spojují s mohylou 13/1897) a „tenký náramek porouchaný“ Píč-B 4981 (nyní 1 přesně neidentifikovatelný ks z trojice náramků inv. č. H1-48375; Ch–M, str. 52, tab. a26:5,10–11 jej zahrnuli mezi nálezy z neurčitelných mohyl). Oba předměty byly údajně nalezeny „s druhé strany kužele“ pohřbu č. 2. Mohyla 11/1897 – bronzový kroužek/náramek, který je údajně ztracen (Ch–M, str. 48), původně existoval (Píč-B 5008: „br. náramek pozlacený“); dnes jej nelze identifikovat.Mohyla 12/1897 – dva bronzové kroužky/náramky, které jsou údajně ztraceny (Ch–M, str. 49), původně rovněž existovaly (Píč-B 5012); dnes je opět není možné identifikovat.Mohyla 13/1897 – z mohyly nepochází hlavice bronzové jehlice Píč-B 4980 (nyní inv. č. H1-48329), neboť ta byla nalezena v mohyle č. 7 (viz výše). Místo ní sem ovšem náleží jehlice Píč-B 4985 (nyní inv. č. H1-48377), jež je uvedena mezi nálezy z neurčitelných mohyl (Ch–M, str. 53, tab. a26:4). V tzv. Píčově inventáři bronzů tvořila tato jehlice původně evidenční pár s další jehlicí (nyní inv. č. H1-48328; Ch–M, str. 49, tab. a20:4), který byl charakterizován těmito slovy: „dvě dlouhé br. jehlice s plochými hlavicemi rýhované“. Dále uveď-me, že v Píčových publikacích není zmíněn jeden bronzový náramek Píč-B 4986, který dnes chybí (pod evidenčním číslem Píč-B 4986 byly totiž původně zapsány „tři tenké náramky rýhované v skupinách“; srov. Ch–M, str. 49, tab. a20:5–6). a ještě upozorněme, že původní evidenční číslo železného sekáče (nyní inv. č. H1-48332; Ch–M, str. 49, tab. B47:2) je Píč-B 4987 (nikoliv Píč-B 5019 – pod tímto číslem je totiž v inventáři zapsán „zlomek br. plochý“ z mohyly 43/1897; viz níže).Mohyla 15/1897 – dva bronzové náramky a jehlice, které jsou údajně ztraceny (Ch–M, str. 49), původně existovaly (Píč-B 4991 – dva náramky; Píč-B 4992 – jehlice), dnes je nelze identifikovat.Mohyla 17/1897 – zlomek bronzové jehličky, který je údajně ztracen (Ch–M, str. 50), původně prokazatelně existoval (Píč-B 5017), dnes jej však opět nelze identifikovat.Mohyla 21/1897 – původní evidenční čísla železného nože s prohnutým hřbetem a železného kroužku zněla Píč-B 5024 (železný nůž/sekáč) a Píč-B 5025 (železný kroužek); dnes jsou rovněž neidentifikovatelné. Mohyla 24/1897 – podle tzv. Landova terénního zápisníku byl v této mohyle nalezen „bronz nožík 100 cm hluboko uprostřed“ (Deník I, str. 72). Jiné údaje nejsou známy. Mohyla 26/1897 – tzv. Landův terénní zápisník umožňuje výrazné doplnění údajů o nálezech. Kromě necelé jehlice byla objevena „nádobka v hloubce 45 od povrchu“ a „v hloubce 65 cm 2 nádobky: mistička (Poboř) a džbáneček (Kbely) s tečkovaným ornam. pod hrdlem a na břiše“ (Deník I, str. 62, plánek na str. 63). nádoby jsou dnes nezvěstné/neidentifikovatelné. Mohyla 33/1897 – podle tzv. Píčova inventáře bronzů z ní pochází „zlomek br. jehlice s plochou hlav.“ Píč-B 5001 (nyní inv. č. H1-48372; Ch–M, str. 52, tab. a26:1 ji zahrnuli mezi nálezy z neurčitelných mohyl), kterou J. L. Píč při popisu mohyly neuvedl (srov. Píč 1898–1899a, 8; týž 1900, 158). Byla nalezena kdesi „při druhé straně“.

jeho informací o řepečském mohylníku v původním článku (Píč 1898–1899a, 1–9) a ve Starožitnostech (Píč 1900, 158). Mohylu č. 21 totiž zmínil pouze v Památkách archaeologických a místopisných (Píč 1898–1899a, 6–7), zatímco v knize ji vynechal ( , 58; srov. též Ch–M, str. 50).

321

Mohyla 43/1897 – z této mohyly pochází „zlomek br. plochý“ Píč-B 5019 (nyní inv. č. H1-48382; Ch–M, str. 53, tab. a26:3 jej zahrnuli mezi nálezy z neurčitelných mohyl), který představuje jediné svědectví o jejím výzkumu.

Sepekov – Osičiny/ChlumZatímco v údajích o výzkumu v roce 1898 se vyskytuje pouze několik nepřesností, u ostatních souborů lze objevit poměrně pestrou paletu omylů. Zastavme se tudíž nejprve u mohyly 5/1898 a konstatujme, že dva bronzové náramky, které k ní byly autory přiřazeny (inv. č. H1-48453, H1-48454; Ch–M, str. 58, 59, tab. a31:6, B53:3), s touto mohylou s největší pravděpodobností nesouvisejí. Muzeu je daroval lesní František Švagr (srov. Ch–M, str. 58), s nímž se u sepekovských mohyl setkáme ještě několikrát; podle tzv. Píčova inventáře bronzů s ním byly předány také „zlomky šírokého nár[amku]“ (tzv. Píčův inventář bronzů, poznámka u zápisu č. 5286), které jsou dnes nezvěstné/neidentifikovatelné. Kromě toho je velmi problematické přiřazení některých předmětů ke konkrétním nálezovým situacím. O. Chvojka s J. Michálkem se opřeli o Píčův publikovaný popis nálezové situace (Píč 1898–1899c, 427–428; srov. Ch–M, str. 58–59), ovšem záznamy o příslušnosti předmětů k jednotlivým „pohřbům“ v tzv. Píčově inventáři bronzů přinášejí nepatrně odlišné informace. Podle nich totiž k žárovému pohřbu č. 1 nepatří jehlice s plochou kónickou hlavicí Píč-B 5282 (nyní inv. č. H1-48437; Ch–M, tab. a33:1) ani dva bronzové tyčinkovité náramky Píč-B 5281 (nyní inv. č. H1-48440, H1-48441; Ch–M, tab. a33:5,7); tyto tři předměty totiž pocházejí z kostrového pohřbu č. 1. Se žárovým pohřbem č. 1 zato souvisí jehlice s pečetítkovitou hlavicí Píč-B 5276 (nyní inv. č. H1-48436; srov. správně též Ch–M, str. 58, tab. a33:2), miniaturní keramická mistička (nyní inv. č. H1-48499; srov. správně též Ch–M, str. 58, tab. a33:9; oprávněnost jejího přiřazení k tomuto pohřbu prokazuje poznámka „maličká jak náprstek nádobka“ v tzv. Píčově inventáři bronzů u záznamu č. 5278), jakož i bronzové tyčinkovité náramky Píč-B 5277 (nyní inv. č. H1-48450; Ch–M, tab. a32:5) a Píč-B 5279 (nyní inv. č. H1-48449; Ch–M, tab. a32:3), jež byly podle mého soudu nepřesně spojeny s kostrovým pohřbem č. 1 (Ch–M, str. 58–59). Dodejme ještě, že přiřazení dvou misek Píč-n 871 (nyní inv. č. H1-56752; Ch–M, tab. 53:2) a Píč-n 873 (nyní inv. č. H1-56753; Ch–M, tab. B53:1) k mohyle 5/1898 jako nález z popelovité vrstvy na povrchu kamenné kupy (Ch–M, str. 59) nemá žádnou oporu v dobových pramenech (srov. Píč 1898–1899c, 427–428; týž 1900, 152; tzv. Píčův inventář nádob, zápis č. 871).

Přejděme k výzkumu provedenému v roce 1899 a upřesněme, že tehdy bylo prokopáno pouze třináct mohyl, z nichž pět velkých bylo poměrně bohatých (Píč 1900, 152–153), ve zbývajících „malých mohylkách“ bylo nalezeno jen „několik nádobek“ (Píč 1900, 153; nesprávné je tudíž tvrzení, že bylo prozkoumáno

„13 mohyl s nálezy ... a ještě několik mohylek ..., obsahujících jen několik nádob“ – srov. Ch–M, str. 54). Číslování mohyl z této sezóny není zvoleno zrovna optimálně. u pěti mohyl (1/1899–5/1899) využili autoři posloupnost publikovanou J. L. Píčem ve Starožitnostech (Píč 1900, 152–153; Ch–M, str. 59–60), ovšem správnější by bylo přidržet se původního číslování, které se objevuje u předmětů zapsaných v tzv. Píčově inventáři bronzů. Ostatně u šesté mohyly (13/1899) ho poněkud nekonsekventně využili (Ch–M, str. 61). Vztah mezi Píčovým číslováním mohyl ve Starožitnostech (Ch–M) a jejich původním číslová-ním v tzv. Píčově inventáři bronzů (Píč) lze vyjádřit takto: Ch–M 1/1899 = Píč 2/1899, Ch–M 2/1899 = Píč 3/1899, Ch–M 3/1899 = Píč 7/1899, Ch–M 4/1899 = Píč 8/1899, Ch–M 5/1899 = Píč 10/1899, Ch–M 13/1899 = Píč 13/1899.

Zaměřme nyní pozornost na složení souboru nálezů z mohyly 10/1899 (= Ch–M 5/1899). Podle tzv. Píčova inventáře bronzů k němu totiž patří dva bronzové náramky (Píč-B 5606, Píč-B 5607), které byly nesprávně přiřazeny k nálezům předaným muzeu Františkem Švagrem (inv. č. H1-48482, H1-48483; Ch–M, str. 61, tab. a35:7,9). Jeden z nich (Píč-B 5606; nyní inv. č. H1-48482) pochází z okraje mohyly (zřejmě je totožný s bronzovým kroužkem ze severního okraje mohyly; Píč 1900, 152–153), druhý (Píč-B 5607; nyní inv. č. H1-48483) byl nalezen v kamenném kuželi (Píč 1900, 153). V mohyle nebyl objeven „skleněný modrozelený

322

korálek“ (Ch–M, str. 60), ale „koralek br[onzový]“ (tzv. Píčův inventář bronzů, poznámka u zápisu č. 5607), který je dnes ovšem nezvěstný. Ztracené jsou rovněž „2 knoflíčky a rourka“ (Píč 1900, 153; tyto předměty jsou rovněž uvedeny v tzv. Píčově inventáři bronzů v poznámce u zápisu č. 5607).

Kromě dvou výše uvedených bronzových náramků je u souboru nálezů z mohyly narušené sedláky při dobývání kamene v roce 1900, který byl předán do muzea lesním Františkem Švagrem (Ch–M, str. 61), pomýlený ještě jeden údaj. F. Švagr do muzea předal v tomto roce ve skutečnosti pouze „2 br. náramky s růžicemi, jednu velkou a jednu menší jehlici (zlomek) a jeden úzký náramek, nalezeno na Chlumu v mohyle“ (Přírůstková kniha z let 1889–1925, nestránkováno – zápis přír. č. 30/1900; srov. Jiruš 1900, 89) a pouze tyto předměty byly v roce 1900 zapsány do tzv. Píčova inventáře bronzů (Píč-B 5636 – Píč-B 5640; nyní inv. č. H1-48477 – H1-48481). Bronzovou dýku (Ch–M, str. 61, tab. a35:10) totiž F. Švagr daroval muzeu teprve v roce 1905 (Píč-B 6774; nyní inv. č. H1-48484; Přírůstková kniha z let 1903–1929, str. 27 – zápis 19. srpna 1905)16 a její přímou souvislost s nálezy z roku 1900 není možné nijak prokázat.

Dva bronzové náramky, které muzeu „věnoval bez udání data předání“ opět lesní František Švagr (Ch–M, str. 62, tab. a38:1–2), byly ve skutečnosti darovány na počátku roku 1902 (Píč-B 6152, Píč-B 6153; nyní inv. č. H1-15384, H1-15385), a to spolu s bronzovým nákončím pochvy (Píč-B 6154; nyní inv. č. H1-110637). Kromě údajů v tzv. Píčově inventáři bronzů to prokazuje záznam v přírůstkové knize („br. náramek rýhovaný, br. náramek slabý a br. nákončí pochvy meče“; Přírůstková kniha z let 1889–1925, nestránkováno – zápis přír. č. 1/1902) a publikovaný přehled přírůstků muzejní sbírky („br. náramek rýhovaný, br. nárameček a br. nákončí pochvy meče z Chlumu“; Anonymus 1903, 82).

Dva bronzové náramky a zlomek bronzového srpu, jež byly prezentovány jako artefakty uložené ve sbírce národního muzea bez jakýchkoliv informací (Ch–M, str. 62, tab. a38:3-5), pocházejí z pozůstalosti věhlasné-ho chemika a profesora pražské techniky Františka Štolby, kterou muzeum získalo v roce 1910. Původně byly předány jako předměty bez lokality a takto také byly zapsány do tzv. Píčova inventáře bronzů (Píč-B 8034, Píč-B 8035, Píč-B 8045). Teprve dodatečně u nich byla tužkou upřesněna lokalizace. Zatímco u bronzových náramků (Píč-B 8034, Píč-B 8035; nyní inv. č. H1-68023, H1-68024) se objevují záznamy „Sepekov“ a „pod rybníkem“ (srov. též Ch–M, str. 62), u části bronzového srpu (Píč-B 8045; nyní inv. č. H1-68025) je to pouze

„Sepekov“. Oba náramky tudíž patrně vskutku pocházejí s největší pravděpodobností z polohy na Vrších u rybníku Farka (např. Fröhlich 1997, 186; srov. Ch–M, str. 62).

Zběšice – U obrázkuSkrovné údaje o výzkumu mohyly z roku 1899, z níž pochází kamenná sekerka, je vhodné doplnit o informaci, že mohyla nebyla dokopána. Tento fakt vyplývá z pravidelné výroční zprávy o činnosti muzea, podle níž

„v poloze na Drahách ve velké kamenné mohyle, bohužel nedokopané, nalezena kamenná sekerka, což jest velikou vzácností v jihočeských mohylách“ (Jiruš 1899, 18; zdůraznil M. H.).

Závěr

Při práci s tzv. starými muzejními fondy tvoří jeden z nezbytných předpokladů úspěchu „pro-niknutí“ do systému sbírkové evidence, tj. pochopení jeho proměn a různých specifik. Mecha-nické a nekritické přebírání údajů z nejmladších evidenčních pomůcek bez přihlédnutí k dalším archivním pramenům totiž vzhledem k osudům, jimiž prošla prakticky každá muzejní sbírka, představuje jednoznačně pomyslnou cestu do pekla. Domnívám se, že právě to je hlavní problém (nejen) monografie o Píčových mohylových výzkumech v jižních Čechách (Chvojka – Michálek

16/ Údaj o darování této dýky muzeu v roce 1906 (Anonymus 1911, č. 38) není správný.

323

2011), jakkoliv nelze nikterak podceňovat úsilí, které oba velmi erudovaní autoři vložili do její přípravy.17 absence archivního výzkumu, jež podle mého soudu zřetelně vyplývá z předchozích stran, značně problematizuje využití této knihy jako spolehlivého pramenného zdroje, z něhož by bylo možné vycházet při dalším bádání. Výsledná podoba díla svědčí podle mého názoru o (částečně) promarněné příležitosti: místo kvalitního shrnutí veškerých dostupných pramenů, které by nepochybně mělo trvalou hodnotu, je k dispozici kniha zatížená řadou (zbytečných) chyb. Shrnutí Píčových jihočeských mohylových výzkumů musí být prostě napsáno někdy v bu-doucnosti ještě jednou.

Závěrem uveďme ještě jeden příklad, u něhož lze poměrně názorně demonstrovat některá úskalí spojená s tzv. starými muzejními fondy; není zvolený náhodně, neboť možná souvisí s ji-hočeskými mohylami. O. Chvojka uvedl do literatury bronzové kopí z Týna nad Vltavou (bez bližší lokalizace) ze sbírky národního muzea (inv. č. H1-109900), které bylo (patrně) darováno Fr. Schönbornem v 19. století (Chvojka 2009, 250, tab. 86:3). V tzv. Píčově inventáři bronzů je vskutku zapsáno pod touto lokalitou (tzv. Píčův inventář bronzů, zápis č. 1956). Ovšem pro-studujeme-li dobovou přírůstkovou knihu prehistorické sbírky, zjistíme, že toto kopí pochází

„z nálezu u Vltavo Týna v revíru ,Smoleč‘ zvaném, vedle lomu“, a to spolu s deseti střípky „ze dvou různých nádob, z nichž jedna jemná pod krčkem rýhami a vroubky byla ozdobená“ (Přírůstková kniha z let 1867–1889, str. 158 – zápis přír. č. 58a/1889). Muzeu tyto předměty daroval tehdejší pražský arcibiskup František hrabě Schönborn na podzim 1888, mj. spolu s bohatým laténským hrobem z Libčevsi (Přírůstková kniha z let 1867–1889, str. 156–158 – zápis přír. č. 58/1889). Da-rování uvedených artefaktů je zmíněno také v příslušném přehledu nových přírůstků muzejní sbírky (Anonymus 1888, 520), souhrnná zpráva o činnosti muzea za rok 1888 dokonce upřesňuje nálezový kontext slovy „v hrobě pohanském“ (Emler 1889, 26). Místo nálezu tohoto hrobu je možné lokalizovat kamsi do okolí Písecké Smolče18; údaj o revíru přitom přímo vybízí k úvahám o původu artefaktů z mohyly kdesi v lese. Do dnešních dnů zůstalo dochováno pouze bronzové kopí, střepy z nádob zmizely zřejmě beze stopy. a dodejme, že v souvislosti s lokalitou, pod níž je kopí uvedeno v tzv. Píčově inventáři bronzů (Týn nad Vltavou), je nepochybně paradoxní, že samotný J. L. Píč jej publikoval pod lokalitou Smoleč nad Vltavou (Píč 1900, 159).

Literatura

Anonymus 1888: Zpráva o Museu král. Českého od 1 října 1888 do konce roku 1888, Časopis Musea krá-lovství Českého 62, 511–524.

- 1903: Dary sbírkám Musea království Českého. In: Zpráva o Museu království Českého za rok 1902. Praha, 63–86.

- 1911: O praobyvatelích okolí Táborského, Český lid 39 – č. 36 (9. září), str. 3–4; č. 37 (16. září), str. 3; č. 38 (23. září), str. 2; č. 39 (30. září), str. 3.

17/ V konkrétním případě Píčových jihočeských výzkumů mohyl (a v dlouhodobé perspektivě) uvedený přístup ústí jednoznačně v nepřetržité opakování (ne-li přímo opisování) stále stejných údajů v jednotlivých monografiích či studiích, a to bez jakéhokoliv kvalitativního posunu poznání vpřed (srov. např. Menšík 2008; Chvojka 2009; Chvojka – Krištuf – Rytíř 2009; Chvojka a kol. 2011 aj.).18/ Fakt, že revír Smoleč souvisí s Píseckou Smolčí (a ne s Bechyňskou Smolčí), prokazuje dovětek v pří-růstkové knize: „V tomtéž revíru nalezena podkova (u Vranova) a sekyrka, které již dříve Museu odevzdány byly“ (Přírůstková kniha z let 1867–1889, str. 158 – zápis přír. č. 58a/1889; zdůraznil M. H.).

324

Emler, J. 1889: Přednešení jednatele ve valném shromáždění společnosti Musea král. Českého dne 10. února 1889, Časopis Musea království Českého 63, 3–40.

Fröhlich, J. 1993: Přehled archeologických výzkumů J. L. Píče v jižních Čechách, Výběr 30, č. 4, 282–283. - 1997: Písecko v zrcadle archeologie. Písek. - 2012: Ondřej Chvojka – Jan Michálek: Výzkumy Josefa Ladislava Píče na mohylových pohřebištích doby

bronzové a halštatské v jižních Čechách (anotace), archeologické výzkumy v jižních Čechách 25, 306. Hlava, M. – Klimešová Bačová, V. 2012: nálezy z jižních Čech ze sbírky J. a. Jíry, archeologické výzkumy

v jižních Čechách 25, 83–96. Chvojka, O. 2009: Jižní Čechy v mladší a pozdní době bronzově. Dissertationes archaeologicae Brunenses/

Pragensesque 6. Brno.Chvojka, O. – Krištuf, P. – Rytíř, L. 2009: Mohylová pohřebiště na okrese Písek. 1. díl. Cíle, současný stav

poznání a metoda sběru dat (S katalogem Jiřího Fröhlicha a Jana Michálka). archeologické výzkumy v jižních Čechách – Supplementum 6. České Budějovice – Plzeň.

Chvojka, O. – Michálek, J. 2011: Výzkumy Josefa Ladislava Píče na mohylových pohřebištích doby bronzové a halštatské v jižních Čechách. Fontes archaeologici Pragenses – Volumen 35. Praha.

Chvojka, O. a kol. 2011: Osídlení z doby bronzové v povodí říčky Smutné v jižních Čechách. archeologické výzkumy v jižních Čechách – Supplementum 8. České Budějovice.

Jiruš, B. 1899: Zpráva jednatelská o Společnosti Musea království Českého ve správním roce 1898. In: Zpráva jednatelská o Společnosti Musea království Českého ve správním roce 1898. Praha, 3–75.

Kolář, M. 1898–1899: Pohřebiště na Hájku u Drhovic, Památky archaeologické a místopisné 18, 87–90.Menšík, P. 2008: Mohylová pohřebiště na Táborsku, archeologické výzkumy v jižních Čechách 21, 33–58.Menšík, P. – Krištuf, P. – Chvojka, O. 2010: Mohylová pohřebiště na okrese Tábor. Plzeň. Píč, J. L. 1887–1889: na Doudlebsku, Památky archaeologické a místopisné 14, 469–471.

- 1896–1897: Mohyly Bechyňské, Památky archaeologické a místopisné 17, 1–18.- 1898–1899a: Mohyly Bechyňské II, Památky archaeologické a místopisné 18, 1–14.- 1898–1899b: Dodatek, Památky archaeologické a místopisné 18, 90.- 1898–1899c: Mohyly na Chlumu u Podboře, Památky archaeologické a místopisné 18, 423–428.- 1900: Starožitnosti země České. Díl I. Čechy předhistorické. Svazek 2. Pokolení kamenných mohyl.

Praha.- 1904–1905a: Mohyly z poslední doby pohanské, Památky archaeologické a místopisné 21, 212–213.- 1904–1905b: Z archaeologického bádání r. 1904, Památky archaeologické a místopisné 21, 329–350. - 1904–1905c: Mohyla na Hůrce u němějic, Památky archaeologické a místopisné 21, 636–637.- 1909: Starožitnosti země České. Díl III. Čechy za doby knížecí. Svazek 1. Část archaeologická. Praha.Richlý, H. 1893: Prähistorische Funde und Fundplätze in der umgebung von Bechyn (Böhmen), Mitthei-

lungen der anthropologischen Gesellschaft in Wien 22, [55]-[56].Sklenář, K. 1983: „Mohyly plavské v Budějovsku“ (archeologický výzkum z roku 1866 ve světle dokumentů),

Časopis národního muzea – řada historická 152, 1–26.- 1984: Vznik prehistorického oddělení národního muzea v roce 1893, Časopis národního muzea – řada

historická 153, 128–145.Slavík, A. 1904: Zpráva o Museu království Českého za rok 1903. In: Zpráva o Museu království Českého

za rok 1903. Praha, 3–63.- 1905: Zpráva o Museu království Českého za rok 1904. In: Zpráva o Museu království Českého za rok

1904. Praha, 3–55.- 1906: Zpráva o Museu království Českého za rok 1905. In: Zpráva o Museu království Českého za rok

1905. Praha, 3–55.

325

Tieftrunk, K. 1896: Přednesení jednatele ve valném shromáždění Společnosti Musea království Českého dne 18. ledna 1896, Časopis Musea království Českého 70, 3–66.

Vokolek, V. 2004: Katalog staré sbírky oddělení prehistorie a protohistorie národního muzea. Fontes ar-chaeologici Pragenses – Volumen 30. Praha.

Woldřich, J. N. 1889: Beiträge zur urgeschichte Böhmens. Vierter Theil, Mittheilungen der anthropologi-schen Gesellschaft in Wien 19, 71–106 .