Ještě jednou k posledním Vánocům biskupa Zdíka, aneb O kterém Jeníkově mluví letopis opata Jarlocha?

7

JEŠT JEDNOU K POSLEDNÍM VÁNOC M BISKUPA ZDÍKA, ANEB O KTERÉM JENÍKOV MLUVÍ LETOPIS OPATA JARLOCHA?* Josef Šrámek

Na po átku všeho zmatení stála krátká pasáž z letopisu opata premonstrátského kláštera v Milevsku Jarlocha, který z kraje 13. století vepsal na pergamenové stránky svého kodexu1 slova, jimiž velebil a op voval olomouckého biskupa Jind icha Zdíka2 jakožto št drého mecenáše, ba zachránce v nouzi nejvyšší, premonstrátských kanovník v Želivu: „Potom p išli naši brat i do Želiva, jak bylo pov d no. Ani uv it se nedá, jak veliký potom hlad, jak veliký nedostatek všech v cí vytrp li, protože mniši, kte í byli vypuzeni,3

* Pojednání je vedlejším výstupem, vzniklým v rámci projektu Kultura

a um ní benediktinského ádu ve st ední Evrop 800–1300, podpo eného Programem aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity Ministerstva kultury R (DF11P01OVV007). lánek bych rád v noval in memoriam dlouholetému archeologovi královéhradeckého muzea PhDr. Ji ímu Kalferstovi (1956–2013), jednomu ze svých prvních u itel , který mi ukázal, že historie a archeologie jsou spojené nádoby.

1 K letopisu a s ním spjatým otázkám naposledy velice podn tn KERNBACH, Anna: Vincenciova a Jarlochova kronika v kontextu svého vzniku. K d jepisectví p emyslovského období, Brno 2010, s. 156–211; srov. také BLÁHOVÁ, Marie: Letopis milevského opata Jarlocha a jeho pramenná hodnota, in: eský stát na p elomu 12. a 13. století, Opava 1993, s. 35–48.

2 O osobnosti biskupa Zdíka souhrnn pojednali BIST ICKÝ, Jan: Muž reformy na olomouckém stolci. Jind ich Zdík, in: Osobnosti moravských d jin. Díl 1, Brno 2006, s. 27–43; ŽEMLI KA, Josef: Jind ich Zdík – biskup, diplomat a organizátor, in: Jind ich Zdík (1126–1150). Olomoucký biskup uprost ed Evropy, Olomouc 2009, s. 13–27; WIHODA, Martin: Morava v dob knížecí 906–1197, Praha 2010, s. 173–205.

3 Želiv byl p vodn založen jako klášter benediktinský, z rozhodnutí pražského biskupa Daniela ale byli benediktini vyhnáni a na jejich místo biskup jako zakladatel pozval premonstrátské kanovníky ze Steinfeldu. Viz Letopis Jarlocha, opata kláštera milevského, FRB II, s. 489. Srov. NOVOTNÝ, Václav: eské d jiny I/3. echy královské za P emysla I. a Václava I., Praha 1928, s. 85–89; SOMMER, Petr: Želiv Reginarda

8

jako schváln všechno roznesli, všecko spot ebovali, nezachovali se jinak, než plenící nep ítel, jen s tím rozdílem, že nezapálili stavení. Ani biskup Daniel, který je uvedl, neprokázal jim nikdy žádné milosrdenství, aby jim ud lil almužnu, tak jako by sta ilo pouze to, že je poslal do prázdného majetku. Ale ten, kdo krmí ptactvo nebeské, neopustil své pokorné služebníky, nýbrž živil je nejprve almužnami poddaných, potom, a to co nejvíce, prost ednictvím olomouckého biskupa pana Jind icha, o kterém jsem se zmínil výše. Ten, když cht l slaviti Narození Pán v Jeníkov a dozv d l se o chudob t ch otc od brat í, které k n mu poslal opat Gotšalk, z útrpnosti jim poslal celou svou bohatou zásobu, kterou tam m l, a velmi št d e je ob erstvil. U inil to jednou i ast ji. Ale takového p ítele a tak v rného t šitele jim p ed asn od ala nep átelská smrt, nebo zem el v p íštím lét 25. ervna, pln dobrých skutk a almužen.“4

Lokalizace Jarlochem zmín ného Jeníkova jako p edm t sporu

Datace události nep edstavuje v tší problém, nebo víme, že biskup Zdík zem el roku 1150.5 V tší komplikací než datace je však

Metského, in: Cisterciáci v eských d jinách, Praha 2010, s. 129–136; ŠRÁMEK, Josef: Vita contemplativa, vita apostolica? St edov ké mnišství v interakci mezi normou a reformou, Církevní d jiny 10, 2012, s. 21–45; HEJHAL, Petr – ŠRÁMEK, Josef: Glosy k ran st edov kým d jinám Želiva, in: Archeologie východních ech. Supplementum 1. Sborník k poct Ji ího Kalfersta, Hradec Králové 2014, s. 87–92.

4 Letopis Vincenci v a Jarloch v, Praha 1957, s. 144. Stran latinského zn ní srov. Letopis Jarlocha, opata kláštera milevského, in: FRB II, s. 490.

5 Vedle Jarlocha také Mnich sázavský, in: FRB II, s. 263. Stejný rok uvádí pozdní pramen Das Granum catalogi praesulum Moravie, Archiv für Österreichische Geschichte 1892, s. 72 (s chybným dnem). Poslední Zdíkovy listy, datované do roku 1150, obsahuje CDB I, . 163, s. 168–169; . 164, s. 169–170; . 165, s. 170; . 166, s. 170–171. Kondolence papeže Evžena III. stran Zdíkova úmrtí je datována do 15. dubna 1151, viz CDB I, . 171–172. Do roku 1151 klade Zdíkovu smrt Letopis Vincencia, kanovníka kostela pražského, in: FRB II, s. 419–420, denní datum však souhlasí s Jarlochem. Den Zdíkovy smrti potvrzuje také jiný pramen premonstrátské provenience, Necrologium Doxanense, Zprávy o zasedání Královské eské Spole nosti nauk v Praze 1884, s. 114.

9

lokalizace p íb hu, který opat Jarloch vypráví. Místní jméno Jeníkov zapsal kroniká p elomu 12. a 13. století v latinské form v podob Ihenicow.6 Stran p episu vládne sice shoda, za to se ovšem badatelé i laická ve ejnost liší v tom, o jaký Jeníkov se jedná. Jeho ur ení totiž není v cí úpln jednoduchou. Jediným pevným bodem je tu skute nost, že biskup Zdík dlel toho asu v dosahu premonstrátské kanonie v Želivu. Ony doty né Jeníkovy však p icházejí v širším okolí v úvahu dva, a to je onen kámen úrazu. Jedním z nich je dnešní V trný Jeníkov v okrese Jihlava, který d lí od Želiva cca 24 km. Tím druhým je sou asný Gol v Jeníkov v okrese Havlí k v Brod. Ten od Želiva d lí zhruba 44 km. Fakt, že se v nejbližším okolí Želivu nacházejí dv lokality, nesoucí jméno Jeníkov, ve výsledku rozd lil názor badatel na dv skupiny: ást se kloní k Jeníkovu V trnému, ást ke Gol ovu. Variantu Gol ova Jeníkova podpo il již August Sedlá ek,7 ve vlivné populariza ní edici Vincenciova a Jarlochova letopisu toto ztotožn ní kodifikoval p ední medievista marxistického d jepisectví a znalec d jin p emyslovského období Zden k Fiala.8 Historik olomoucké diecéze Václav Medek se také p iklonil k variant Gol ova Jeníkova, stejn tak jako nezpochybnitelný znalec života a doby biskupa Jind icha Zdíka Jan Bist ický9 i obdobn fundovaný odborník na d jiny doby knížecí Josef Žemli ka.10 Totéž stanovisko zaujal odborník na toponomastiku Antonín Profous11 a Gol v Jeníkov se jako místo, kde roku 1149 trávil Vánoce olomoucký biskup Zdík,

6 Letopis Jarlocha, opata kláštera milevského, s. 490. 7 SEDLÁ EK, August: Hrady, zámky a tvrze Království eského. Díl XII.

áslavsko, Praha 1997, s. 272. 8 Letopis Vincenci v a Jarloch v, s. 226, pozn. 10. 9 MEDEK, Václav: Osudy moravské církve do konce 14. v ku. I. díl d jin

olomoucké arcidiecéze, Brno 1971, s. 63; BIST ICKÝ, J.: Muž reformy na olomouckém stolci, s. 42; TÝŽ: Knížecí hrad a církevní instituce, in: D jiny Olomouce 1, Olomouc 2009, s. 99; BIST ICKÝ, Jan –

ERVENKA, Stanislav: Olomoucké horologium. Kolektá biskupa Jind icha Zdíka, Olomouc – Praha 2011, s. 21.

10 ŽEMLI KA, J.: Jind ich Zdík, s. 27. 11 PROFOUS, Antonín: Místní jména v echách. Jejich vznik, p vodní

význam a zm ny. Díl II. CH–L, Praha 1949, s. 123.

10

objevuje i v nejnov jší populariza ní edici d l kroniká Vincencia a Jarlocha.12

Avšak i varianta V trného Jeníkova u Jihlavy našla své stoupence. Oproti hlavnímu proudu eské historiografie sem d jišt Jarlochova p íb hu kladl nemén erudovaný autor dodnes obdivuhodných d jin Pelh imova Josef Dobiáš,13 jehož úsudek podpo ila také Alžb ta Birnbaumová.14 P ízna ná je ovšem v tomto sporu skute nost, že hyperpe livý Václav Novotný se k lokalizaci Jeníkova nevyjád il a v duchu Jarlochova lakonického zápisu hovo í ve svých fenomenálních eských d jinách pouze o Jeníkov .15 Úvahy nad identifikací Jarlochova Jeníkova nezaujaly p es relativn obšírné zdíkovské pasáže jeho knihy ani Martina Wihodu.16 Nejasnost ohledn místa, kde tedy biskup Jind ich Zdík roku 1149 prožil váno ní svátky, tak vládne dodnes a ást badatel stále inspiruje k úvahám nad slovy premonstrátského opata Jarlocha. Naposledy se Petr Hejhal vyslovil s argumenty pro lokalizaci Jarlochova Ihenicowa do dnešního V trného Jeníkova u Jihlavy,17 naproti tomu auto i populárn lad né práce Poodhalená minulost Gol ova Jeníkova František Sk ivánek a Marie Jiroušková nadále preferují (zd razn me ovšem, že v souladu s v tší ástí tzv. akademické historiografie, jak bylo výše nazna eno) variantu gol ovojeníkovskou.18 Nastín né rozpaky historiografie akademické i regionální, projevující se i v titulech nejnov jších, pak

12 Milevský letopis. Zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta, Praha 2012, s. 240, pozn. 198.

13 DOBIÁŠ, Josef: D jiny královského m sta Pelh imova a jeho okolí I. Doba p edhusitská, Pelh imov 1927, s. 20, pozn. 58.

14 BIRNBAUMOVÁ, Ažb ta: Soupis památek historických a um leckých v politickém okresu áslavském, Praha 1929, s. 206, pozn. 1.

15 NOVOTNÝ, Václav: eské d jiny I/2. Od B etislava I. do P emysla I., Praha 1913, s. 836.

16 WIHODA, M.: Morava v dob knížecí, s. 198–199. 17 HEJHAL, Petr: Poslední Vánoce biskupa Zdíka. Poznámka

k eskomoravské vrchovin ve 12. století, in: Zam eno na st edov k. Zde kovi M ínskému k 60. narozeninám, Praha 2010. s. 581–585. Na tento lánek v dom názvem svého p ísp vku odkazuji.

18 SK IVÁNEK, František – JIROUŠKOVÁ, Marie: Poodhalená minulost Gol ova Jeníkova, Havlí k v Brod 2012, s. 7–14.

11

nazna ují, že otázka, kde biskup Zdík v záv ru roku 1149 skute n dlel, je nadále zast ená – jak lze nadnesen polemizovat s názvem zmín né knihy o d jinách Gol ova Jeníkova.

Shr me proto nejprve v kostce názor a argumenty obou stran. František Sk ivánek a Marie Jiroušková ze zmínky, citované v úvodu tohoto pojednání, dovozují, že v onom Jarlochov Jeníkov musela stát minimáln osada a tvrz, resp. odpovídající kostel na úrovni, nikoliv neznámý venkovský kostelí ek. Konstatují existenci r zných názor na to, kterého Jeníkova se daná zmínka v Jarlochov kronice týká, stejn tak i to, že kostel z poloviny 12. století není doložen ani v Gol ov , ani ve V trném Jeníkov . Kostel sv. Markéty v Gol ov Jeníkov pochází totiž nejd íve ze záv ru 13. století.19 František Sk ivánek a Marie Jiroušková uvažují také nad motivací biskupa Zdíka oslavit Vánoce v Jeníkov . Jelikož se kloní k názoru, že Jarloch v Jeníkov je dnešním Gol ovým Jeníkovem, ptají se, pro Jind ich Zdík nevyužil pohostinství benediktinského opatství ve Vilémov . Následn si odpovídají údajnými nedobrými vztahy biskupa Zdíka s benediktinským ádem v dob , kdy tento tradi ní ád ztrácel své pozice ve prosp ch ád reformních. Modelovým p íkladem je tu, jak bývá obvyklé, Želiv.20 Argument, že V trný Jeníkov leží blíže Želivu, a je proto pravd podobn jší, že práv zde trávil biskup Zdík váno ní svátky roku 1149, František Sk ivánek a Marie Jiroušková pokládají p ekvapiv za potvrzení jejich hypotézy o správnosti gol ovojeníkovské varianty. Kladou totiž otázku, pro by biskup, kterého s želivským opatem Gotšalkem pojilo p átelství, neslavil Vánoce p ímo v Želiv ? Opakují také, že ve V trném Jeníkov není doložena pro tuto dobu existence kostela. Dále oba auto i rozvíjí úvahy o tom, že osobnost formátu biskupa Zdíka nutn musela vyhledávat spole nost na výši, z ehož ihned vyvozují, že v Jeníkov v polovin 12. století stávalo panské sídlo (o n mž se nic neví, jak jedním dechem p iznávají).21

19 Tamtéž, s. 7. 20 Tamtéž, s. 8. 21 Tamtéž, s. 8.

12

Jako další bod tak František Sk ivánek s Marií Jirouškovou nutn eší otázku kostela, který pokládají za podmínku toho, aby si Jind ich

Zdík zvolil Gol v Jeníkov za místo pobytu v ase váno ních svátk . Vylu ují tu z dalších úvah gol ovojeníkovský kostel sv. Markéty, už z d vodu stá í patrocinia. Perspektivn jším se jim ovšem jeví kostel sv. K íže, který byl zbo en roku 1650, o n mž bez bližší argumentace spekulují, že roku 1149 v Gol ov Jeníkov stával, a nepat il ke kostel m bezvýznamným. P esto ani lokalizace tohoto kostela není zcela nesporná. V literatu e se totiž objevily i názory, že kostel sv. K íže stával nikoliv v Gol ov Jeníkov , ale v nedalekých, dnes již zaniklých Záb l icích (v místech dnešního zámeckého areálu), pat ících prý k majetk m vilémovského opatství.22 Patrocinium sv. K íže podle autor odpovídá mentalit po první k ížové výprav , do kteréžto doby kladou s odkazem na klasickou práci e ka Sameše i založení benediktinského kláštera ve Vilémov .23 Kostel sv. K íže, záb l ickou tvrz, nazývanou n kdy Staré opatství, a vilémovský klášter pak propojují v odvážné hypotéze, že práv v Záb l icích bylo p vodní sídlo benediktinských mnich do doby, než se konvent z neznámých d vod nedlouho po založení p est hoval do již prameny zaznamenaného Vilémova. Tak lze podle autor elegantn vysv tlit jak rozhodnutí biskupa Zdíka trávit Vánoce v Jeníkov , tak existenci

22 Tamtéž, s. 8–9. 23 Tamtéž, s. 10; shodn BIRNBAUMOVÁ, A.: Soupis památek, s. 205.

Zdrojem je zde SAMEŠ, en k: Klášter vilémovský, asopis spole nosti p átel starožitností eskoslovenských 42, 1934, s. 161. Bohužel, nutno je íct, že ani Sameš neuvádí nikde zdroj svého tvrzení. Lze ale p edpokládat, že zdrojem tu byly práce Augusta Sedlá ka, viz SEDLÁ EK, August: Místopisný slovník historický království eského, Praha 1908, s. 997. K po átk m vilémovského kláštera a p edevším pramenné nouzi, které jsou pro n charakteristické, srov. ŠRÁMEK, Josef: N kolik poznámek k po átk m benediktinského kláštera ve Vilémov (P ísp vek k funda ní innosti rané eské šlechty ve 12. století), Havlí kobrodsko 26, 2012, s. 7–73. Ostatn sám en k Sameš, na n hož se Sk ivánek s Jirouškovou odvolávají, výslovn píše,

že „Tak jako nevíme, jaké byly pom ry osobní p i založení, tak nám nejsou známy ani pom ry majetkové. Není pramen . Lze usuzovat teprve z textu listin XIII. století, což nedává velké jistoty.“ Viz SAMEŠ, .: Klášter vilémovský, s. 77.

13

kostela sv. K íže.24 Kostel sv. Markéty byl snad postaven po roce 1278,25 kdy údajn došlo b hem tažení vojska Rudolfa Habsburského do ech k vypálení kostela sv. K íže, a jak dokládá dobový pramen, k poškození samotného vilémovského opatství.26

Stoupenec druhé varianty, ztotož ující Jarloch v Jeníkov s V trným Jeníkovem, Petr Hejhal staví svou argumentaci na tom, že klí ovým údajem Jarlochova sd lení je p ítomnost želivských premonstrát , které za olomouckým biskupem vyslal opat Gotšalk. Následn odkazuje na listinu, kterou papež Honorius III. potvrdil roku 1226 majetky želivské premonstrátské kanonie.27 V tomto prameni je zmín na lokalita Genikow, kterou Petr Hejhal (ve stopách svých p edch dc ) ztotož uje s V trným Jeníkovem – a také s Jarlochovým Ihenicowem.28 Poté, co tedy lokalizuje Jarloch v Ihenicow do V trného Jeníkova u Jihlavy, pokládá si Hejhal podobn jako František Sk ivánek s Marií Jirouškovou otázku, pro olomoucký biskup trávil váno ní svátky na míst odlehlém od hlavních zemských center, na samém okraji tehdejší sídlištní oikumeny? S odkazem na sv dectví Jarlochovo Petr Hejhal vylu uje, že by se Jind ich Zdík se svým doprovodem v Jeníkov zastavil náhodou, t eba pod tlakem nep íznivého po así – kroniká ova slova totiž interpretuje tak, že Jeníkov byl pro biskupa cílenou zastávkou s ohledem na hojnost tamních zásob.29 Jarloch sice íká jen tolik, že biskup Zdík poslal své zásoby, jichž m l v Jeníkov hojnost, do Želiva, kde p ed nedávnem p išedší eholní kanovníci strádali nedostatkem,30 nelze ale o ekávat,

24 SK IVÁNEK, F. – JIROUŠKOVÁ, M.: Poodhalená minulost Gol ova

Jeníkova, s. 10. 25 Tamtéž, s. 12, 23–26. 26 P íb hy krále P emysla Otakara II., in: FRB II, s. 332. 27 CDB II, . 281, s. 275. 28 HEJHAL, P.: Poslední Vánoce biskupa Zdíka, s. 581. Ohledn

ztotožn ní lokality Genikow z listiny Honoria III. s V trným Jeníkovem, nacházejícím se roku 1226 v držení želivských premonstrát srov. už TUREK, J. – KOPÁ , L.: Místopis klášterství želivského kolem r. 1200, asopis Spole nosti p átel starožitností 49–50, 1946, s. 196.

29 Tamtéž, s. 582. 30 Letopis Jarlocha, opata kláštera milevského, s. 490.

14

že by biskup s doprovodem cestoval obtížen velkými zásobami, proto zní logicky Hejhal v úsudek, že v doty ném Jeníkov stával hospodá ský dvorec, který skýtal biskupské družin pot ebné zázemí.31 Na podobný dvorec na esko-moravském pomezí v majetku olomouckého biskupství poukázal nap . i Pavel Bolina ve svém d myslném výkladu kauzy p epadu biskupa Zdíka družinami knížat Konráda Znojemského a Vratislava Brn nského roku 1145.32 Kruciálním bodem obou interpretací je otázka kostela v tom kterém Jeníkov , o n mž p emýšlel již Václav Novotný.33 Petr Hejhal p ipouští, že o existenci kostela ve V trném Jeníkov nevíme, dodává ale, že bez náležitého archeologického pr zkumu v areálu p edpokládaného dvorce je tato otázka st ží ešitelná, a tak, i onak.34 Hejhalova úvaha není na vod stojící, analogií by snad mohl být biskupský dvorec v Blansku, kde se biskup Zdík rozhodl vystav t roku 1136 kostel, ímž se dostal do sporu s brn nským knížetem Vratislavem.35

Jako d vod Zdíkova pobytu v Jeníkov p edpokládá Petr Hejhal zám r být poblíž práv želivským premonstrát m, s jejichž ádem pojil biskupa úzký vztah. Slavit svátky ve zdech kanonie ovšem nebylo podle Hejhalova názoru možné, nebo stav nedávno p íchozího konventu byl velmi tristní, jak ostatn dokládá sám Jarloch svou oslavou Jind icha Zdíka. Že by Želivští byli s to náležit uctít biskupa

31 HEJHAL, P.: Poslední Vánoce biskupa Zdíka, s. 582. Srov.

ŽEMLI KA, Josef: echy v dob knížecí (1034–1198), Praha 2002, s. 158–159. K výkladovému rámci fungování raného p emyslovského státu se kriticky vyslovil JAN, Libor: Budování monarchie eských P emyslovc . Post ehy a úvahy, in: Prom na st edovýchodní Evropy raného a vrcholného st edov ku. Mocenské souvislosti a paralely, Brno 2010, s. 125–130.

32 BOLINA, Pavel: Kde byl p epaden biskup Jind ich Zdík roku 1145 (P ísp vek k historii moravsko- eského pomezí), asopis Matice moravské 122, 2003, s. 350.

33 NOVOTNÝ, V.: eské d jiny I/2, s. 721–722. 34 HEJHAL, P.: Poslední Vánoce biskupa Zdíka, s. 583. 35 Kanovník vyšehradský, in: FRB II, s. 223–224. Kanovník vyšehradský

zde mimo jiné zmi uje i bohatství zásob a cenností na dvorci uchovávaných, na n ž dostal kníže Vratislav údajn zálusk.

15

a jeho doprovod nebylo myslitelné.36 Jak napsal pod vlivem Jarlochovy výmluvnosti Václav Novotný, nedobrovoln odcházející benediktini p edali premonstrát m klášter tém jako vyplen ný, div ne vypálený.37 M žeme sice uvažovat o tom, že premonstrát Jarloch situaci schváln zveli uje, aby oslavil jak biskupa Zdíka, tak p edevším vlastní ád skrze svízele, kterými želivská komunita opata Gotšalka prošla. Proti tomu však mluví jak doložené Zdíkovy iny (podobn jako Želiv podpo il i cisterciáckou fundaci v Sedlci u Kutné Hory),38 tak i jiné známé p íklady nelehkých po átk nových klášterních založení.39 Ostatn sám Jarloch o ividn nechoval k n kdejším želivským benediktin m záš a k d vod m jejich vypuzení se staví p ekvapiv rezervovan na místo toho, aby p edch dce premonstrát v Želivu vykreslil v negativních barvách a posílil tak legitimitu želivských premonstrát . By Jarloch formáln pražského biskupa Daniela, který byl hybatelem vým ny ehole ve zdech želivského opatství, jako držitele patronátních práv hájí, zjevn si ale nad jeho rozhodnutím myje ruce a benediktiny nijak nehaní.40

36 HEJHAL, P.: Poslední Vánoce biskupa Zdíka, s. 583; ke kontextu srov.

také WIHODA, M.: Morava v dob knížecí, s. 136–137. 37 NOVOTNÝ, V.: eské d jiny I/3, s. 88–89. Srov. Letopis Jarlocha,

opata kláštera milevského, s. 489–490. 38 CDB I, . 155, s. 155–157. Srov. také Letopis Vincencia, kanovníka

kostela pražského, in: FRB II, s. 410; Letopis Jarlocha, opata kláštera milevského, s. 467, 489–490.

39 O neúsp šném pokusu o založení kláštera cisterciák v Maš ov u Kadan pojednal VELÍMSKÝ, Tomáš: Ke vzniku maš ovského územního a majetkového celku, asopis Spole nosti p átel starožitností – Muzejní a vlastiv dná práce 30, 1992, s. 156–169; resp. TÝŽ: P íb h rodu Milhostic . O po átcích eské šlechty, D jiny a sou asnost 6, 2005, s. 18–21; o obdobném pokusu Jana z Polné uvést v život konvent cisterciák v Nížkov naposled psal ZATLOUKAL, Richard: Otázky kolem lokalizace neúsp šné cistercké filiace Bernardi cella in Nyscow, Archeologické výzkumy na Vyso in 1, 2007, s. 260–266; resumoval jej také SOMER, Tomáš: Smil z Lichtenburka. P íb h velmože bou livého v ku, eské Bud jovice 2012, s. 186–187.

40 Letopis Jarlocha, opata kláštera milevského, s. 487, 489. Srov. lí ení téže události u Mnicha sázavského, s. 268–269.

16

Hned z po átku je nutno íct, že argumentace Františka Sk ivánka a Marie Jirouškové výrazn tenduje k argumentaci kruhem, kdy je ob as vlastn dokazováno dokazovaným. T ebaže oba auto i nezakrývají, že jde pov tšinou jen o úvahy, spekulace a hypotézy (a ruku na srdce, domýšlení je každodenním chlebem historika raného st edov ku p i jeho práci, charakteristické naprostou torzovitostí dochovaných pramen ), ob as jsou tyto úvahy již za hranou relevantní historikovy p edstavivosti. P esto by však bylo falešné odbýt v c tím, že kniha Františka Sk ivánka a Marie Jirouškové je dílem laik , a to už proto, že jak bylo výše e eno, Gol v Jeníkov ztotož uje s Jeníkovem, uvedeným v Jarlochov letopisu v tšina historik , kte í se tématu tak i onak dotkli. Text Petra Hejhala je navíc relativn stru ný a také není jednozna n p esv d ivý. Je proto záhodno podívat se na nastín ný problém ší eji. V neposlední ad proto, že reprezentativn vypravená kniha Františka Sk ivánka a Marie Jirouškové má v tší potenciál formovat regionální pov domí než studie Petra Hejhala, otišt ná v jednom z mnoha jubilejních akademických sborník , které se jen t žko dostane v tší pozornosti mimo vlastní odborné kruhy. Domnívám se také, že je oproti Hejhalovu p vodnímu lánku rozší it záb r jak o kontext (nap . vývoj a majetky olomouckého biskupství), tak o prameny ze 13. a 14. století.

Dodejme na tomto míst jednu konkrétní, zdánliv marginální poznámku. Podle mého soudu je náhled Františka Sk ivánka a Marie Jirouškové a priori ovlivn n obecn jší tendencí domácí historické literatury, která od dob Václava Novotného charakterizuje první polovinu 12. století jako dobu konkurence mezi benediktinským mnišstvím a novými reformními ády cisterciák a premonstrát . Mám za to, že vztah biskupa Zdíka k benediktin m je vykreslován v p íliš erných barvách jen kv li p íklad m vým n eholí v klášterech

v Želivu (s níž nem l Zdík nic spole ného) a v Hradišti u Olomouce. Vezmeme-li v potaz, ke kolika novým církevním fundacím b hem první poloviny 12. století došlo, vytane na mysli úvaha o hospodá ských možnostech eské a moravské spole nosti i spíše o jejich limitech. V tomto sv tle se nejeví jako nemožné, že se hradiš ským i želivským benediktin m stala osudnou p edevším ekonomická bilance biskupské pokladny, jež nedovolovala založení

17

premonstrátské kanonie na zelené louce a zakladateli tak nezbylo než využít zázemí již existující. P ípadu Želiva tato hypotéza velmi sluší už proto, že ani pražský biskup Daniel proti želivským benediktin m mnoho nem l, nebo pozd ji nic nenamítal proti tomu, aby Silvestr, hlava vypuzené želivské komunity, usedl na post opata kláštera sázavského.41 Jak v p ípad Hradišt , kde lze zase spekulovat o Zdíkov slabosti pro premonstráty, resp. neshodách s tamními benediktiny stranícími moravským P emyslovc m, tak Želivu jde o dva ojedin lé, nadto nejspíše nesouvisející p ípady, které nedávají základ pro podobné dalekosáhlé zevšeobec ující záv ry.42 Tedy ani pro argument, že Gol v Jeníkov nemohl být místem, kde by biskup Zdík trávil Vánoce, nebo nep ál benediktinskému ádu, k n muž náleželo blízké vilémovské opatství.

Stejn tak je nutné odmítnout myšlenku o Záb l icích jako prap vodním sídle vilémovských benediktin . To totiž jednak odporuje zásad o nem nnosti místa, tzv. stabilitas loci, kdy je z více p ípad doloženo, že mladší klášterní stavby obvykle navazovaly na prostory svých p edch dc . Tak nap . nejstarší d ev ný kostel na Sázav stával dle poznatk archeolog v místech dnešní gotické kapitulní sín a navazujících prostor klauzury a rajského dvora.43 P edevším ale neznáme z d jin eského st edov kého mnišství podobný p ípad, kdy by došlo k translaci konventu. Sice se v tomto sm ru uvažovalo o tom, že pozd jší benediktini b evnovští vybudovali nejprve provizorní klášte ík u Plzn , než se p esunuli spolu se sv. Vojt chem ku Praze. Tuto ideu, prosazovanou nap . Rudolfem

41 O ekonomickém vy erpání možných fundátor uvažuje nap .

HLAVÁ EK, Ivan: Die Anfänge der Prämonstratenser im hochmittelalterlichen böhmischen Staat im Kontext der damaligen Ordensgeistlichkeit, in: Studien zum Prämonstratenserorden, Göttingen 2003, s. 309–310.

42 Srov. ŠRÁMEK, Josef: Vzestup a pád rodové fundace olomouckých P emyslovc . N kolik slov ke konci benediktinského konventu v klášte e Hradišt u Olomouce, St ední Morava 2, 2011, s. 4–15; TÝŽ: Vita contemplativa, vita apostolica, s. 21–45.

43 Viz SOMMER, Petr: Svatý Prokop. Z po átk eského státu a církve, Praha 2007, s. 122–123.

18

Turkem, však p esv d iv odkázal do íše smyšlenek Ji í Sláma.44 A hovo íme-li o Sázav , je t eba také zmínit, že prozatím nebyla za stávající znalosti pramen uspokojiv vy ešena otázka vazby pozd jších opatství na poustevny a celly, které se as od asu v r zných pramenech nesm le objevují. Nejjednozna n jším p ípadem jsou asi Opatovice nad Labem, kde se podle jednozna ného sv dectví listiny krále Vratislava I. vyvinulo benediktinské opatství sv. Vav ince z poustevny, založené Vratislavovým dvo anem, velmožem Mikulcem.45 Známe sice p íklady toho, kdy se nová klášterní založení neujala, ale zde již musíme po ítat s tím, že jde pov tšinou o soukromé fundace šlechty, tj. do hry vstupuje více faktor po ínaje ekonomickými možnostmi a kon e d dickými a majetkovými spory (viz cisterciácká epizoda v Maš ov u Kadan i nezda ené cisterciácké založení v Nížkov ).46

Gol v Jeníkov a V trný Jeníkov v písemných pramenech 13. a 14. století

Jelikož p evažuje shoda na tom, že Jarloch v Ihenicow je dnešní Gol v Jeníkov, v nujme se p edevším jemu. Co lze vlastn íci o nejstarších d jinách Gol ova Jeníkova? V šestém svazku kolektivního díla Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav a ve Slezsku, v novanému východním echám, se o Jeníkov do teme, že p vodní osada Jeníkov byla pravd podobn založena ve druhé polovin 12. století kolem dnešního nám stí, na jehož jižním konci stával ve druhé polovin 13. století farní kostel sv. K íže, zbo ený roku 1650. Nedaleko se pak rozkládala ves Záb l ice, zmi ovaná poprvé roku 1552. František Sk ivánek s Marií Jirouškovou uvád jí, že

44 SLÁMA, Ji í: O údajném svatovojt šském založení kostela sv. Ji í

v Plzni-Doubravce, Minulostí Západo eského kraje 36, 2001, s. 7–14. Srov. TUREK, Rudolf: Otázka prvého sídla b evnovského konventu, in: Milénium b evnovského kláštera (993–1993), Praha 1993, s. 9–12.

45 CDB I, . 386, s. 368–371. 46 Srov. VELÍMSKÝ, T.: P íb h rodu Milhostic , s. 18–21;

CHARVÁTOVÁ, Kate ina: D jiny cisterckého ádu v echách 1142–1420. Díl III. Kláštery na hranicích a za hranicemi ech, Praha 2009, s. 77–78; SOMER, T.: Smil z Lichtenburka, s. 186–187.

19

Záb l ice pat ily nejspíše od po átku vilémovskému klášteru, to však není doloženo, naopak Tomáš Somer Gol v Jeníkov jako sou ást vilémovské domény p ímo odmítl.47 Záb l ice a Gol v Jeníkov ovšem spojil už zakladatel eské historické vlastiv dy a autor dodnes v mnohém nep ekonaného Místopisného slovníku historického Království eského a také Hrad , zámk a tvrzí Království eského August Sedlá ek. Ten uvádí, že Gol v Jeníkov se p vodn Jeníkovem nazýval jen z ásti, nebo ást okolo zámku se jmenovala Záb l ice. Kostel sv. Markéty je podle Sedlá kových údaj jako farní doložen k roku 1359. Obecn ale August Sedlá ek neuvádí k d jinám Jeníkova do po átku 15. století mnoho údaj .48 Podobné je to ovšem také v p ípad samotných Záb l ic. Opakuje se tu informace, že lokalita pat ila „od nepam ti“ vilémovskému klášteru. Po jeho zbo ení se pak nacházela v rukou šlechty, p edevším Tr k z Lípy, a ve druhé polovin 16. století byla n kolikrát prodána. D di ným majetkem se Záb l ice stávají roku 1580 a Sedlá ek uvádí, že s Gol ovým Jeníkovem splynuly b hem 17. století.49 Na výrazné limity Sedlá kovy informovanosti, kdy není zjevné, z eho zakladatel vlastiv dného studia vycházel, správn upozornil Zden k Pehal.50 Úvahy o roli Záb l ic proto zp sobují víc problém , než kolik jich eší.

Za první zmínku o Jeníkov považují i auto i Hrad , zámk a tvrzí údaj v Jarlochov kronice o pobytu Jind icha Zdíka. Konstatují, že dále je Jeníkov pramenn doložen až roku 1407 jako majetek v držení pán z Chlumu, roku 1417 je pak Jeníkov nazýván m ste kem a od té

47 Srov. SOMER, Tomáš – ŠRÁMEK, Josef: Historie benediktinského

opatství sv. Petra a Pavla ve Vilémov (1160–1541), Praha 2010, s. 22, 37–38; SOMER, T.: Smil z Lichtenburka, s. 123–125.

48 SEDLÁ EK, A.: Místopisný slovník historický, s. 361–362; srov. TÝŽ: Hrady, zámky a tvrze XII, s. 272. Srov. BAHLCKE, Joachim – EBERHARD, Winfried – POLÍVKA, Miloslav (ed.): Lexikon historických míst ech, Moravy a Slezska, Praha 2001, s. 117.

49 Tamtéž, s. 997. 50 PEHAL, Zden k: St edov ké osídlení kolem kostela sv. Markéty

v Gol ov Jeníkov , Sborník Havlí kobrodské spole nosti pro povznesení regionáln -historického pov domí 2, 2002, s. 25–26.

20

doby se zmínky v pramenech množí.51 V tomto sm ru je možno dodat, že Jeníkov je doložen už mnohem d íve. V listin Smila z Lichtenburka pro cisterciáky v Sedlci, Mnichov Hradišti a ve Ž á e nad Sázavou z roku 1257 se mezi sv dky objevuje jakýsi Ji ík z Jeníkova (Ivrshik de Ienikow)52 a to na p edních místech hned po kaplanech pana Smila a rytí i Bohuslavu z Chuchel, snad pozd jším purkrabím lichtenburského hradu Lichnice.53 Tentýž Ji ík z Jeníkova (Georgius de Genekaw) sv d il i na další Smilov listin z roku 126254 a objevuje je jako sv dek ješt na listin , vydané roku 1278 Jind ichem, Smilem, Old ichem a Rajmundem z Lichtenburka pro n meckobrodské m š any (Iursicus de Ienicow).55

D ležité je sv dectví z roku 1308, kdy Rajmund z Lichtenburka zastavil za p j ku 600 h iven st íbra Jeníkov (Jenkow) spolu se Smilovem, Kv tnovem a Vysokou sedleckým cisterciák m, kterým již d íve za p j ku 200 h iven st íbra zastavil vsi Bartoušov a Novou Ves u B lé.56 Z roku 1310 pak pochází další listina, zpe et ná Rajmundem, Václavem, Smilem a e kem z Lichtenburka a ur ená n meckobrodským m š an m, v níž je mezi sv dky jmenován Old ich z Jeníkova (Vlricus procurator de Genikaw).57 Zajímavý je p edevším onen Ji ík z Jeníkova. Jak doložil Tomáš Somer, tento miles se mezi sv dky na lichtenburských listinách objevuje pravideln už za života slavného Smila z Lichtenburka. Tomáš Somer proto tohoto Ji íka z Jeníkova adí mezi p ední clientes Smila z Lichtenburka.58 Hroznata z Jeníkova se svými syny Ji íkem a Haškem z Jeníkova (Roznata de Genicowe et filii sui Jursic et Hatsco de Genicowe) vystupují jako sv dci také v roce 1314 na listin e ka a Alberta z Borové pro klášter

51 ŠIMEK, Tomáš a kol.: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav

a ve Slezsku. Díl VI. Východní echy, Praha 1989, s. 105–106. 52 CDB V/1, . 138, s. 223. 53 Viz SOMER, T.: Smil z Lichtenburka, s. 87–88. 54 CDB V/1, . 318, s. 477. 55 CDB V/2, . 873, s. 603. 56 RBM II, . 2176, s. 939. Srov. URBAN, Jan: Lichtenburkové. Vzestupy

a pády jednoho panského rodu, Praha 2003, s. 106–107, 151. 57 RBM II, . 2214, s. 962. 58 Srov. SOMER, T.: Smil z Lichtenburka, s. 85–86.

21

cistercia ek v Pohledu.59 Roku 1339 pak Tomáš z Jeníkova (Thoma de Gyenycow) sv d il na listin vilémovského konventu, kterou benediktini prop j ili mlyná i Benediktinovi, jeho žen Ben a synu Petrovi mlýn pod vsí Mladotice.60 Tato listina také p edstavuje jediný známý doklad vzájemných kontakt . Ve druhé polovin 14. století (od roku 1367 do roku 1405) pak je Jeníkov (Jennykow, Gyenkow) doložen v soupise papežských desátk odvád ných z pražské arcidiecéze coby sou ást áslavského d kanátu.61 Zajímavé je, že zatímco Jeníkov se – by nep ímo – v pramenech (p edevším lichtenburské provenience) objevuje ve 13. a 14. století pom rn hojn , o Záb l icích nenacházíme žádné sv dectví, a to dokonce ani ve zmín ném registru papežských desátk .62

Co se V trného Jeníkova tý e, základní údaje o n m p ináší op t nedocenitelný Sedlá k v slovník. I v tomto p ípad je ale autorovo pov domí o d jinách lokality v období 12.–14. století v podstat nulové. Po zmínce o uvedení V trného Jeníkova mezi majetky želivské premonstrátské kanonie v prvních desetiletích 13. století uvádí August Sedlá ek jen tolik, že roku 1437 bylo toto zboží zapsáno Mikuláši Tr kovi z Lípy.63 Údaj o úzké spojitosti lokality V trný Jeníkov s želivským klášterem je ovšem velice zajímavý. Již bylo zmín no, že roku 1226 potvrdil papež Honorius III. želivské premonstrátské kanonii statky, jež premonstráti do té doby shromáždili. Je zde obsažen vý et 64 vesnic, mezi nimiž je uveden i onen Genikow, o n mž se nepochybuje jako o dnešním V trném Jeníkov . V Honoriov listin výslovn stojí „…Wizkidna, Bradlo, Jesena, Hodiegow et Genikow usque ad flumen de Otwirna…“64 Netušíme ovšem, jak se majetkové nadání Želiva vyvíjelo od po átk kláštera ve 40. letech 12. století až do zmín ného roku 1226. Snahy pozitivistických historik o ezat z listiny papeže Honoria III. r zné asové vrstvy nejsou reálnou cestou k úsp chu už proto, že nem žeme pracovat

59 RBM III, . 231, s. 92. 60 RBM IV, . 722, s. 282. 61 Registra decimarum papalium, Praha 1973, s. 55. 62 Tamtéž, s. 54–56. 63 SEDLÁ EK, A.: Místopisný slovník historický, s. 632. 64 CDB II, . 281, s. 274–277.

22

s originálem písemnosti, jež je známa pouze z opis .65 Kroniká Jarloch, jak už bylo e eno, lí í, že odcházející benediktini zanechali svým premonstrátským nástupc m klášter v naprosto vybydleném stavu a nov p íchozí premonstrátská misie trp la velkou nouzí. T ebaže tentýž zdroj uvádí, že premonstráti p ežívali i díky almužnám poddaných, bohužel netušíme, jak vypadalo osídlení okolo Želiva v polovin 12. století. Je dostate n prokázáno, že od nejstarších dob byly eské a moravské kláštery až na ídké výjimky zakladateli situovány v relativní blízkosti od osídlené oblasti, a to s ohledem na samotné hospodá ské p ežití nové církevní instituce. Tomu odpovídá vývoj kláštera b evnovského, sázavského, hradiš ského, opatovického a nejspíše i t ebí ského, tj. klášter vzniklých v horizontu sklonu 10. až po átku 12. století.66 U premonstrát , zam ených programov nejen na zbožné rozjímání, ale také na pastora ní innost, pak usazení v liduprázdné krajin dává o to menší smysl.67 Taktéž nejstarší premonstrátské fundace potvrzují výše zmín ný trend a nadále vznikají v samém sousedství v tších sídliš , jak ukazuje p íklad Strahova nebo Litomyšle.68 P itom v literatu e se v tšinou soudí, že osídlení okolo Želiva bylo kolem poloviny 12. století ješt chudé.69 Tomu ale proti e í jak Jarloch v údaj o želivských poddaných, tak sv dectví

65 Viz TUREK, J. – KOPÁ L.: Místopis klášterství želivského, s. 197–198, 208–217; srov. HEJHAL, Petr: Po átky st edov ké kolonizace eské ásti eskomoravské vrchoviny, Brno 2012, s. 53.

66 ŽEMLI KA, Josef: Hmotné zabezpe ení nejstarších benediktinských klášter v echách, in: Svatý Prokop, echy a st ední Evropa, Praha 2006, s. 265–276; SOMMER, P.: Svatý Prokop, s. 55–72.

67 BOSL, Karl: Regularkanoniker (Augustinerchorherren) und Seelsorge in Kirche und Gesellschaft des europäischen 12. Jahrhundert, München 1979, s. 32–36; SCHMID, Alois: Zwischen Mönchaskese und praktischer Seelsorge, in: Studien zum Prämonstratenserorden, Göttingen 2003, s. 543–565.

68 SOMMER, Petr: K za átk m premonstrátské kanonie v Praze na Strahov , Archaeologia Pragensia 5, 1984, s. 97–101; CHARVÁT, Petr: Z d jin Litomyšle do po átku 14. století, in: Litomyšl. Duchovní tvá eského m sta, Litomyšl 1994, s. 9–27; SK IVÁNEK, Milan: Litomyšl 1259–2009. M sto kultury a vzd lání, Litomyšl 2009, s. 16–27.

69 ŠIMÁK, Josef Vít zslav: eské d jiny I.5. St edov ká kolonisace v zemích eských, Praha 1938, s. 1186–185.

23

jiných pramen . Nap . v listin ímského krále Konráda III. z roku 1144 jsou napsána slova „predium Selev et omnia, que ad ipsum pertinent“, tj. statek Želiv a vše, co k n mu náleží. A o n kolik let pozd ji, na konci 40. let 12. století, použil skladatel listiny eského knížete Vladislava II. termín „Selev cum appendiciis“, tj. Želiv s p íslušenstvím (rozumí se majetkovým).70 Jarloch sám mluví o Želivu p ed polovinou 12. století jako o újezdu (circiutus).71

Z t chto pojm nejde vyvozovat nic o kvalitativním vývoji osídlení v oblasti, t ebaže zachycují situaci v rozsahu cca 50–60 let, protože nelze srovnávat pojmy užité v obou panovnických listinách s Jarlochovým újezdem. Zatímco Jarloch se soust edí p edevším na vymezení plochy (a mezi ádky nazna uje, že oblast musela být zušlecht na p i inlivou pílí benediktinských a p edevším premonstrátských eholník ), d ležit jší je fakt, že už p ed polovinou 12. století byl pražskému biskupství, které bylo p íjemcem obou listin, postoupen statek Želiv s bohužel blíže nevymezeným hospodá ským zázemím.72 V trný Jeníkov je dále (stále jako majetek želivských premonstrát ) písemn doložen listinou z po átku roku 1341, v níž rychtá Hynek a p ísežní m sta N meckého Brodu dosv d ují, že Alžb ta, vdova po rychtá i Wernerovi, a její d dici si pronajímají na dobu 12 let ves želivského kláštera V trný Jeníkov (zde psáno Yenicov).73 Angažmá želivských premonstrát dosv d ují i další prameny, nap . listina olomouckého biskupa Roberta z roku 1233 a krále Václava I. z roku 1243.74

70 CDB I, . 138, s. 140–143; CDB I, . 157, s. 161–163. 71 Letopis Jarlocha, opata kláštera milevského, s. 489. 72 K sémantice pojmu srov. PETRÁ EK, Tomáš: Nevolníci a svobodní,

kníže a velkostatek. Fenomén darovaných lidí p emyslovských zemí 10.–12. století, Praha 2012, s. 100.

73 Národní archiv v Praze, fond Premonstráti – klášter Strahov (1192–1921), sign. 40.

74 CDB III/1, . 49, s. 50; CDB IV/1, . 19, s. 89–92.

24

Role dvor v ekonomice raného st edov ku Existence dvor , doložených od 10. století, je eské historiografii

známá.75 Jak konstatoval Tomáš Petrá ek, d jepisectví d íve roli dvor v rámci ran st edov ké ekonomiky spíše marginalizovalo a bagatelizovalo, dvory a jejich hospodá ský význam stanuly zcela ve stínu teorií, up ednost ujících tzv. služebnou organizaci a hradskou správu.76 Ran st edov ké dvory tak byly redukovány na pouhá skladišt , sýpky a zásobárny (pak je ovšem nelze ozna ovat za dvory, jak podotkl Libor Jan).77 P itom doložené dvory p edstavují relativn hustou sí , takže mohly podle názoru Tomáše Petrá ka napl ovat roli samostatných produk ních center, a to ve v tším rozsahu než jim bylo obecn p isuzováno. Dvory v pramenech opakovan vystupují jako místa pobytu knížat i biskup i jako místo konání shromážd ní.78 Dvory, ležící nikoliv pod ochranou opevn ní hradiš , ale situované ve volné krajin a rozhoj ující tak sí hospodá ských i reziden ních lokalit, archeologie ve zvýšené mí e registruje od po átku 11. století. Mnohé tyto dvorce ležely u dálkových cest.79 Ve vztahu k úvahám o biskupském dvorci v Jeníkov je obzvlášt zajímavá situace vztahující se ke knížecímu dvoru ve Zbe n . Písemné prameny doby knížecí nás informují, že tato lokalita byla knížaty z p emyslovského rodu velice oblíbená, jenže dosud se archeologii i stavební historii

75 Z formujících prací výb rov jmenujme VACEK, František: Sociální d jiny eské doby starší, Praha 1905; ŠUSTA, Josef: D jiny selského stavu, Praha 1949, s. 22–37; SLAVÍK, Jan: Vznik eského národa. Díl I. Národ v dob družinné, Praha 1946; GRAUS, František: D jiny venkovského lidu v echách v dob p edhusitské. Díl I. D jiny venkovského lidu od 10. do první poloviny 13. stol., Praha 1953; KRZEMIE SKA, Barbara – T EŠTÍK, Dušan: P emyslovská hradišt a služebná organizace p emyslovského státu, Archeologické rozhledy 17, 1965, s. 637–667; SLÁMA, Ji í: St ední echy v raném st edov ku. Díl II. Hradišt , p ísp vky k jejich d jinám a významu, Praha 1986; PETRÁ EK, Tomáš: Nevolníci a svobodní, kníže a velkostatek. Fenomén darovaných lidí p emyslovských zemí 10.–12. století, Praha 2012.

76 Srov. PETRÁ EK, T.: Nevolníci a svobodní, kníže a velkostatek, s. 97. 77 Viz JAN, L.: Budování monarchie eských P emyslovc , s. 125. 78 PETRÁ EK, T.: Nevolníci a svobodní, kníže a velkostatek, s. 98. 79 KLÁPŠT , Jan: Prom na eských zemí ve st edov ku, Praha 2005,

s. 41–48.

25

nepoda ilo nalézt žádné doklady, které by s tímto dvorcem bylo možné spojit.80 Obdobný stav se týká z písemných pramen známých dvorc kn žny Ludmily na Tetín nebo dvorci kn žice Boleslava ve Staré Boleslavi.81 Pražské biskupství disponovalo dvorcem Žer in vsi u Mladé Boleslavi, kde v roce 1070 vysv til biskup Gebhard kostel, ani jeho poz statky však nebyly nalezeny.82 Bezproblémová není ani lokalizace dvorce v Sekyrkostele (o n mž píše Kosmas k let m 1067, 1073 a 1110), o n jž se dlouho p eli olomou tí a pražští biskupové.83

ast jší je ovšem opa ný p íklad, a sice nedostate ný odraz dvorc v písemných pramenech. Jako d vod toho, že jsou dvory doloženy v písemných pramenech dosti z ídka, vidí Tomáš Petrá ek skute nost, že kníže zpo átku p edával dvory dalším držitel m pouze po díl ích ástech.84 Podle záv r Petra Meduny bylo takových hospodá ských

jednotek na území p emyslovského knížectví kolem t iceti (by nelze stanovit kolik jich fungovalo ve stejném ase).85

Zden k Smetánka konstatoval, že podoba hospodá ského dvora ve 12. století z stává v detailech utajena kv li omezené výpov di jak

80 Tamtéž, s. 44. Srov. HÁSKOVÁ, Jarmila: Curtis Stbecna a nejstarší

doklady její existence, Numismatické listy 25, 1970, s. 102–110; VOLFOVÁ, Eva – ŽIŽKA, Jan: Kostel sv. Martina ve Zbe n ve sv tle poznatk z opravy fasád, Pr zkumy památek 1–2, 1994, s. 23–30; JEŽEK, Martin: Sídelní pás u st edov kého Zbe na, Mediaevalia Archeologica 1, 1999, s. 291–293.

81 Srov. KALHOUS, David: Stará Boleslav v písemných pramenech raného st edov ku, in: Stará Boleslav. P emyslovský hrad v raném st edov ku, Praha 2003, s. 17–28; BOHÁ OVÁ, Ivana: Sídlištní zástavba. P ehled základních typ staveb a objekt , in: Tamtéž, s. 211–219; TÁŽ: Topografie a základní horizonty vývoje ran st edov ké Staré Boleslavi, in: Tamtéž, s. 459–470; BARTOŠKOVÁ, Andrea: Zánik knížecího dvorce na Bud i, Archeologické rozhledy 63, 2011, s. 284.

82 KLÁPŠT , J.: Prom na eských zemí, s. 46–47. 83 Tamtéž, s. 46. Srov. MAT JEK, František: Záhada Sekirkostel –

Podivín, asopis Matice moravské 87, 1968, s. 245–254; WIHODA, Martin: Causa Podivín, asopis Matice moravské 117, 1998, s. 279–291.

84 PETRÁ EK, T.: Nevolníci a svobodní, kníže a velkostatek, s. 103–104. 85 MEDUNA, Petr: Curia Radonice – výjimka nebo pravidlo? Stru né

zamyšlení nad dvory v raném st edov ku, in: Vladislav II., druhý král z P emyslova rodu. K 850. výro í jeho korunovace, Praha 2009, s. 203–211.

26

písemných, tak archeologických pramen . Badatelé si tedy op t musí vypomoci dohady a analogiemi. Plošný rozm r hospodá ského dvora odhaduje Smetánka na cca 80x40 m. Dvory byly jist ohrazené alespo k lovou palisádou i ješt p íkopem. V areálu pak byly rozmíst ny hospodá ské budovy: stáj, chlévy, ov inec, kurníky a r zné k lny, stodola, sýpka, skladišt a samoz ejm obytné prostory, by ne všechna ele musela nutn bydlet v areálu dvorce.86 P evážn d ev ný charakter ran st edov kých dvorc (a to nejspíše v etn sakrálních staveb) pak vysv tluje, pro se i archeologie potýká s problémy dvorce identifikovat. D ev né objekty totiž nezanechávají takové stopy, které by se projevovaly na povrchu terénu a z eteln tak indikovaly objekt archeologického zájmu.87 Venkovské dvory fungovaly podle Josefa Žemli ky jako jakási spádová st ediska n kdy již specializované zem d lské výroby. Nap . dv r v Radonicích u Loun, který p ed polovinou 12. století obdrželi od knížete Vladislava II. strahovští premonstráti, byl charakteristický chovem dobytka.88 Obdobn ke dvoru, který obdržela darem litom ická kapitula, p ináležel velký po et koní, ovcí, krav a prasat.89 Dv r v Úsobrn s n kolika poplatnými vesnicemi darovala roku 1078 kn žna Eufemie Uherská nov založenému benediktinskému klášteru Hradišt u Olomouce.90 Analogicky ke dvorc m knížecím také dvorce biskupské v sob spojovaly funkci reziden ní a hospodá skou a s ohledem na tuto funkci se logicky nacházely podél klí ových

86 SMETÁNKA, Zden k: Legenda o Ostojovi. Archeologie oby ejného

života, Praha 2004, s. 93–95. 87 KLÁPŠT , J.: Prom na eských zemí, s. 48. 88 KRZEMIE SKA, Barbara – T EŠTÍK, Dušan: Hospodá ské základy

ran st edov kého státu ve st ední Evrop ( echy, Polsko, Uhry v 10.–11. století), Hospodá ské d jiny 1, 1978, s. 172–174; MEDUNA, Petr: „Curia Radonice“ a její odraz v archeologických pramenech, Sborník Spole nosti p átel starožitností 3, 1992, s. 27–30; TÝŽ: Curia Radunice, s. 203–211; ŽEMLI KA, J.: echy v dob knížecí, s. 158–159.

89 NOVÝ, Rostislav: P emyslovský stát 11. a 12. století, Praha 1972, s. 124.

90 JAN, L.: Budování monarchie eských P emyslovc , s. 125–126; PETRÁ EK, T.: Nevolníci a svobodní, kníže a velkostatek, s. 99.

27

komunikací.91 Tento dvojí rozm r pak nepochybn odpovídá nárok m, které nejspíše m l biskup Zdík na své sídlo o Vánocích roku 1149, z takového dvorce pak nebyl problém podpo it i v trudném stavu se nacházející želivskou kanonii. Kanovník vyšehradský doslova informuje o tom, že biskup Zdík m l ve svém dvorci v Blansku „uschováno ve skladišti mnoho jm ní.“92 Dv r ve vlastním držení nepochybn skýtal lepší ubytovací podmínky než závislost na cizím pohostinství.93

Na po átku 12. století zakoupil olomoucký biskup Jan II. (1104–1126) od olomouckého knížete Oty II. erného dv r v Krom íži. Doklad o této transakci se dochoval v listin , vydané bezprost edním nástupcem biskupa Jana II. Jind ichem Zdíkem. Krom ížský dvorec disponoval solidním, avšak rozptýleným p dním fondem94 a zdejší lokalita z stala trvale spjata s olomouckým biskupstvím. Dalším dvorcem v majetku olomouckého biskupství, zachyceným v téže písemnosti, byly Jezbo ice u Chrudimi. I jezbo ický dv r p edtím pat il rodu olomouckých p emyslovských knížat. K jezbo ickému dvorci náleželo n kolik menších lokalit na Chrudimsku a áslavsku (Opo ínek, Zbyslav u áslavi, P ítoky u Kutné Hory a Seslávky, dnes sou ást Rosic u Chrasti). Sama volba místa není v cí p ekvapivou, nebo Jezbo ice a Chrudim ležely v této dob na hlavní trase z Olomouce do Prahy.95 František Graus konstatoval, že jak krom ížský, tak jezbo ický dv r byly zjevn st edisky správy, centry, kam sm ovaly poplatky a dávky obyvatelstva.96 Majetkový komplex v Jezbo icích pozd ji dokonce obdržel imunitní výsady,97 rozlohu újezdu ve stavu z roku 1141, p ípadn n kdy z první poloviny

91 KLÁPŠT , J.: Prom na eských zemí, s. 47. 92 Kanovník vyšehradský, in: FRB II, s. 225. 93 Srov. BOLINA, P.: Kde byl p epaden biskup Jind ich Zdík, s. 350. 94 CDB I, . 115, s. 116. 95 CDB I, . 115, s. 121. Srov. ŽEMLI KA, Josef: echy v dob knížecí

(1034–1198), Praha 2002, s. 158; TEPLÝ, Jaroslav: Feudální pozemková držba v p edhusitském Chrudimsku, Pardubice 1997, s. 151–158.

96 GRAUS, F.: D jiny venkovského lidu I, s. 131–132. 97 CDB I, . 158, s. 163–165; též VOREL, Petr: eská léna olomouckého

biskupství ve 13. –16. století, Východo eský sborník historický 1, 1991, s. 51.

28

13. století, však neznáme. Petr Vorel správn usoudil, že význam Jezbo ic mohl spo ívat v poloze p i cest z Chrudimi ke Kolínu a dále ku Praze. Až pozd ji z n jakého d vodu došlo k nár stu významu jižn jší cesty na áslav.98 T etím dvorem, který známe jako majetek olomouckého biskupství, je dv r v Blansku.99 Dále je to dv r v zaniklé vsi Dobratín,100 dv r se nacházel také v Brumovicích,101 K ekovicích102 a v Mašovicích,103 v neposlední ad je pak znám ješt dv r v Lozicích poblíž Litomyšle, kde došlo roku 1145 k p epadení biskupa Zdíka moravskými knížaty. Tato lokalita je zajímavá i z toho d vodu, že už roku 1167 se v majetku olomouckého biskupství nenacházela, nebo její jméno teme ve vý tu majetk litomyšlské premonstrátské kanonie.104 By je pravd podobná úvaha, že olomoucké biskupství rezignovalo na držbu vzdálené vsi mimo jiné v d sledku jejího poni ení b hem p epadu, p esto skýtá ur ité vodítko stran toho, jak se mohl V trný Jeníkov (pokud kroniká Jarloch hovo í skute n o n m) dostat p ed rokem 1226 k želivským premonstrát m, jimž byl Zdík tak naklon n.

Statky olomouckého biskupství ve 12. století s d razem na oblast ech

Episkopát Jind icha Zdíka se po právu zapsal nesmazateln do d jin moravského biskupství, protože biskup Zdík zahájil celou adu krok , kterými formoval moravskou diecézi k obrazu svému.

Tyto jeho kroky si sice ne vždy vysloužily ocen ní sou asník (viz

98 FROLÍK, Jan: Chrudim – ran st edov ké centrum jižní ásti

východních ech. Archeologie a 950. výro í první písemné zmínky, Archaeologia Historica 31, 2006, s. 7–19.

99 PETRÁ EK, T.: Nevolníci a svobodní, kníže a velkostatek, s. 313, pozn. 20. Srov. Kanovník vyšehradský, in: FRB II, s. 223–224; CDB I, . 115, s. 121.

100 CDB I, . 158, s. 119. 101 CDB I, . 158, s. 120. 102 CDB I, . 158, s. 121. 103 CDB I, . 158, s. 123. 104 CDB I, . 158, s. 121. Srov. BOLINA, P.: Kde byl p epaden biskup

Jind ich Zdík, s. 343–373.

29

p epad biskupa iniciovaný moravskými knížaty z rodu P emyslovc ), ale navazovali na n všichni další Zdíkovi nástupci. Hovo í-li Jan Bist ický o Jind ichu Zdíkovi jako o „muži reformy na olomouckém biskupském stolci,“ nejedná se o klišé i historickou zkratku, ale o trefné vystižení skute nosti. Prvním Zdíkovým krokem v procesu p etvo ení moravské diecéze sm rem k západoevropským standard m, jenž biskup zahájil brzy po svém p íchodu do Olomouce roku 1126, byla reforma samotné biskupské kapituly. Biskup Zdík nejprve p enesl její sídlo, p edevším ale vytvo il ze stávajících hradských kostel arcijáhenství v ele v arcipresbytery, kte í se stali leny biskupské kapituly. Tato transformace znamenala majetkové posílení olomoucké diecéze a vytvá ela nový vztah mezi kostely v regionech a biskupstvím.105 Jind ich Zdík tak nebývale rozší il svou pravomoc nad zemí, což byl nepochybn hlavní d vod jeho následných spor s moravskými P emyslovci.106 Kdy však k reformním krok m došlo, je dodnes p edm tem diskusí.107 Václav Novotný se klonil k roku 1131108 a jeho názor p evzal i historik olomoucké diecéze Václav Medek.109 S odlišným názorem však vystoupil Jan Bist ický, který snesl argumenty pro rok 1141.110 To ale následn odmítl jak Pavel Bolina,111 tak Josef Žemli ka. Žemli ka nabídl kompromisní dataci do období

105 NOVOTNÝ, V.: eské d jiny I.2, s. 701–704; BIST ICKÝ, J.: Muž

reformy na olomouckém stolci, s. 32–33; VANÍ EK, Vratislav: Sob slav I. P emyslovci v kontextu evropských d jin v letech 1092–1140, Praha 2007, s. 236.

106 Kanovník vyšehradský, s. 223–224. 107 CDB I, . 114, s. 115–116; . 115, s. 116–122; . 116, s. 124–125;

Letopisy hradiš sko-opatovické, in: FRB II, s. 394; Letopis Vincencia, kanovníka kostela pražského, s. 409; Das Granum, s. 70–72.

108 NOVOTNÝ, V.: eské d jiny I.2, s. 616, 687, 702. 109 MEDEK, V.: Osudy moravské církve I, s. 52–54. 110 BIST ICKÝ, Jan: Datování Zdíkovy listiny, in: Mikulovská sympozia

78, Praha 1979, s. 33–35; TÝŽ: Písemnosti olomouckého biskupa Jind icha Zdíka, Sborník archivních prací 1983, s. 32–73; TÝŽ: Zdíkovy listiny, eský asopis historický 1998, s. 292–306.

111 BOLINA, Pavel: K interpretaci a datování Zdíkových listin, eský asopis historický 1999, s. 273–291.

30

po roce 1134.112 S Bist ického variantou nesouhlasí ani Vratislav Vaní ek.113 P es výše zmín né námitky však nebyla Bist ického idea zcela odmítnuta, naposledy ji zastává nap . Martin Wihoda.114 Osobn se však kloním k názoru, že datum 1141 jako rok sepsání majetk olomoucké diecéze je nejspíše omylem. Zdíkovy reformní kroky v Olomouci jsou pro nás d ležité z toho d vodu, že listina o p enesení biskupské katedrály p ináší nejstarší soupis majetk moravského biskupství. V originále dochovaná písemnost náleží vedle zakládací listiny kláštera hradiš ského, kapituly litom ické a vyšehradské k nejvýznamn jším pramen m pro studium ekonomického a sociálního vývoje v eských zemích v raném st edov ku.115

Listina byla dle vlastního sv dectví sepsána proto, že stará privilegia olomouckého kostela (tj. biskupství) byla ztracena a proto biskup Jind ich Zdík rozhodl nechat sepsat vše, co biskupství v jeho dob náleželo. Tato listina tak zachycuje jak majetek, získaný Zdíkovými p edch dci v ú ad , tak jím samým, a obsahuje vý et více než 200 lokalit (vesnic, popluží a jiných nemovitostí), rozd lených do n kolika skupin podle p íslušnosti k arcijáhenským kostel m.116 Jsou zde tedy zachyceny statky, náležející olomouckému biskupskému kostelu, statky proboštství sv. Václava,117 statky p erovského kostela, statky, které nakoupil Zdík v p edch dce biskup Jan II. od olomouckého knížete Oty a v noval je kostelu sv. Václava, a dále statky kostel spytihn vského, b eclavského, brn nského a znojemského. Majetky olomouckého biskupství byly ve Zdíkov dob výrazn rozt íšt né, až na jedinou výjimku netvo ily v tší shluky. Taktéž kolem lokalizace vyjmenovaných majetk se záhy rozpoutala

112 ŽEMLI KA, J.: echy v dob knížecí, s. 245–248. 113 VANÍ EK, V.: Sob slav I., s. 236–237. 114 WIHODA, M.: Morava v dob knížecí, s. 178–186. 115 HRABOVÁ, Libuše: Ekonomika feudální državy olomouckého

biskupství ve druhé polovin 13. století, Praha 1964, s. 15. Srov. také FLODR, Miroslav: Skriptorium olomoucké. K po átk m písa ské tvorby v eských zemích, Praha 1960, s. 45–57.

116 CDB I, . 115, s. 116–123. 117 Srov. HRABOVÁ, L.: Ekonomika feudální državy olomouckého

biskupství, s. 21.

31

obsáhlá diskuse a dnes lze p esn ur it 155 lokalit existujících a 14 lokalit zaniklých.118 D ležité je, že listina uvádí n kolik vsí v echách, které získal biskup Zdík. Byly situovány v okolí Jezbo ic, kam zam il svou pozornost již Zdík v p edch dce biskup Jan. Šlo o lokality Živanice u Jezbo ic, Lozice u Vysokého Mýta a K ekovice u Litomyšle.119

Mezi lety 1146–1148 získalo olomoucké biskupství další majetky. P i in ním knížete biskupství znovu získalo významnou lokalitu Podivín, kterou mezitím drželo biskupství pražské. Zajímav jší je ovšem zisk držav v echách, který zahrnoval tzv. Libický újezd (circuitus de Lubac).120 Podle zn ní listiny získal Libický újezd již biskup Jan od knížete Sob slava I., pak je ale otázkou, pro jej nezachycuje Zdíkova listina. Možná, že šlo o statek, který si sice olomoucké biskupství nárokovalo, ale aktuáln je ne zcela právem držel n kdo jiný, jak dikce Zdíkovy listiny nazna uje.121 Zmínka ovšem m že být i pozd jší vsuvkou, nebo podle názor Jind icha Šebánka je listina o Libickém újezdu falzem ze 13. století, t ebaže vzniklým patrn na základ ztracené listiny.122 Libický újezd byl situován v lese mezi áslavskou a brn nskou provincií a osídlen byl lidmi, jejichž úkolem bylo strážit pr chod pohrani ním lesem. Snad koncem 12. století byly do majetku olomouckého biskupství získány Rozhovice u Chrudimi123 a b hem první poloviny 13. století ivice.124

118 SEDLÁ EK, August: P ísp vky k nejstarší moravské topografii, asopis matice moravské 30, 1906, s. 169–173; ERVINKA, Inocenc

Ladislav: K výkladu Zdíkovy listiny z roku 1131, asopis Matice moravské 41–42, 1917–1918, s. 279–283; HOSÁK, Ladislav: Lokalisace míst v listin biskupa Jind icha Zdíka, asopis Matice moravské 46, 1943–1946, s. 118–122; HRABOVÁ, L.: Ekonomika feudální državy olomouckého biskupství, s. 17–22.

119 CDB I, . 115, s. 121, 120 CDB I, . 158, s. 163. 121 „Tomu, co je ješt možno získat nebo dosud nebylo získáno

od neoprávn ných držitel , jestliže takoví jsou, nesmí být stav, zaznamenaný v této listin , p ekážkou. Viz CDB I, . 158, s. 118.

122 ŠEBÁNEK, Jind ich: Kdo byl notá Otakarus 5, Praha 1959, s. 17. 123 CDB I, . 158, s. 121. 124 RBM II, s. 175.

32

V polovin 13. století p ibyla k državám olomouckého biskupství Chotou u Kolína a Rude u Kostelce nad Labem.125 T ebaže se pozornost významných olomouckých biskup 13. století Roberta a Bruna ze Schauenburka soust edila p edevším na Moravu, region esko-moravského pomezí nebyl poušt n ze z etele.126

Koncentrace eských statk olomouckého biskupství tedy spadá hlavn do oblasti historického Chrudimska a áslavska. Proto není náhodou, že tento region volil Jind ich Zdík k založení premonstrátské kanonie p i n kdejším knížecím velkofarním kostele.127 Znamená to ale automaticky vylou ení V trného Jeníkova? Myslím, že ne. Oba Jeníkovy, Gol v i V trný, se bohužel pro nás nacházejí na stezce vedoucí z jižní Moravy do ech.128 V trný Jeníkov coby místo hypotetického biskupského dvora a Blansko jako na více místech doložený biskupský dv r odd luje cca 100 km. V trný Jeníkov by byl tedy logickou lokalitou, kde by olomoucký biskup hledal st echu nad hlavou p i cest z Moravy. Pravdou ovšem je, že žádný Jeníkov se ve vý tu majetk olomouckého biskupství neobjevuje. Budeme-li se držet p evažujícího názoru badatel o vro ení soupisu biskupských statk na po átek Zdíkovy éry, tedy do roku 1131, lze argumentovat, že Jeníkov mohl být získán pozd ji nebo mohl náležet mezi ony sporné statky,

125 CDM III, . 138, s. 105–106; . 288, s. 278; CDM IV, . 9, s. 10. 126 HRABOVÁ, L.: Ekonomika feudální državy olomouckého biskupství,

s. 23–44; VOREL, Petr: eská léna olomouckého biskupství, s. 49–91. 127 Letopis Vincencia, kanovníka kostela pražského, s. 410; Letopis

Jarlocha, opata kláštera milevského, s. 467; CDB I, . 208, s. 194–197. 128 Jsem si v dom toho, že otázka dálkových stezek ve st edov kém

eském stát je stále p edm tem diskusí. Domnívám se ale, že minimáln sm r tažení vojska ímského krále Rudolfa Habsburského v roce 1278 nazna uje, že je tento skepticismus p ílišný. Srov. VÁVRA, Ivan: Haberská stezka, Historická geografie 3, 1969, s. 8–32; TÝŽ: Trstenická stezka, Historická geografie 6, 1971, s. 77–132; KV T, Radan: Staré stezky v eské republice, Brno 1997. adu inspirativních podn t k tomu tématu p inesl CENDELÍN, Dušan: Stopy Libické stezky, Západní Morava 4, 2000, s. 146–148; TÝŽ: Staré komunikace esko-moravského pomezí. Trstenická stezka jako historický mýtus, Vizovice 2000; TÝŽ: Od Habr k Brodu. Pokus o ešení jednoho problému viatistiky, Sborník Havlí kobrodské spole nosti pro povznesení regionáln -historického pov domí 1, 2001, s. 46–79.

33

které se ambiciózní biskup Zdík snažil pro biskupství znovu vymoci. Jeníkov (zvlášt budeme-li uvažovat o Jeníkov V trném) také mohl být relativn záhy darován jinému držiteli. Blízkost V trného Jeníkova moravské hranici a zárove také Želivu spolu s nepochybným faktem držby této lokality želivskými premonstráty ve 30. letech 13. století, vedou k úvaze, zda V trný Jeníkov neodkázal premonstrát m již jejich p íznivec Zdík nebo n který z jeho nástupc , kte í byli leny premonstrátského ádu.129 Existují i p íklady, že olomoucké biskupství n které vsi, které drželo ve Zdíkov dob , následn ztratilo, nep estalo ale usilovat o jejich navrácení. Toho také pozd ji dosáhlo, p i emž je znám pouze doklad nového nabytí, nikoliv samotné ztráty.130 Argument, že neznáme doklad o p evodu Jeníkova z olomouckého biskupství na želivskou premonstrátskou kanonii tak nemá absolutní váhu. V trný Jeníkov práv na p elomu 12. a 13. století patrn ztrácel pro olomoucké biskupy význam, p itom ležel ve sm ru zjevných osidlovacích aktivit, vycházejících z želivské premonstrátské kanonie již p ed rokem 1200.131 V té samé dob , na p elomu 12. a 13. století se konstituuje osídlení kolem Staré Jihlavy s kostelem sv. Jana K titele (první písemná zmínka o osad Jihlava pochází op t z roku 1233), p i emž, jak p esv d iv díky ladící kombinaci pramen r zné provenience, dokládá Dana Vodáková, správu jihlavského farního obvodu zajiš ovali v této dob želivští premonstráti.132

129 MEDEK, V.: Osudy moravské církve I, s. 65–68. 130 HRABOVÁ, L.: Ekonomika feudální državy olomouckého biskupství,

s. 27–28. 131 HEJHAL, P. – ŠRÁMEK, J.: Glosy k ran st edov kým d jinám Želiva,

s. 87–92. 132 VODÁKOVÁ, Dana: Po átky a prvotní vývoj církevní organizace

v Jihlav a jejím bezprost edním okolí ve st edov ku, Archeologické výzkumy na Vyso in 1, 2007, s. 170–193. Srov. MEZNÍK, Jaroslav: Jihlavské privilegium a po átky m sta Jihlavy, Sborník archivních prací 4, 1954, s. 3–28.

34

Vývoj farní sít do p elomu 12. a 13. století a otázka jeníkovského kostela

Již od dob Václava Novotného je p edpokládána v Jarlochem zmín ném Jeníkov existence kostela, jelikož zde biskup Zdík slavil roku 1149 Vánoce. Kolem n ho se také to í hlavní argumentace Františka Sk ivánka a Marie Jirouškové, kte í mohou pro jimi preferovanou gol ovojeníkovskou variantu argumentovat kostelem sv. K íže a kostelem sv. Markéty, zatímco Petr Hejhal, up ednost ující variantu V trného Jeníkova, p ipouští, že doklad kostela z této lokality dosud neznáme. Zde je ale na míst op t upozornit na p ípad radonického dvora. T ebaže archeologie i stavební historie zde registrují románský kostel, p esto v konfirmaci strahovských majetk z roku 1273 radonický kostel nenacházíme.133 Výpov písemných pramen tedy nelze vždy p ece ovat a je proto d ležité mít na pam ti Hejhal v poukaz, že pot ebný archeologický pr zkum, který by mohl na otázku existence kostela ve V trném Jeníkov odpov d t, zatím nebyl proveden.

Doba po polovin 12. století bývá p itom charakterizována jako as dynamického nár stu venkovských kostel . Tyto objekty mimo jiné plnily roli nosných pilí zemské církevní správy. Podle Josefa Žemli ky p itom není náhodou, že nejv tší po ty církevních venkovských staveb se soust e ují v regionech se silným zastoupením šlechtického majetku – jako p íklady udává Podblanicko, Slánsko, Podkrušnohorsko i st ední Polabí. Zahušt ní venkovské kostelní sít spojuje s majetkovou emancipací urozenc také Jan Klápšt . Z dochovaných památek lze vyvodit, že dominantní stavební typ v tomto období p edstavoval nevelký jednolodní kostel s mohutnou v ží, uzav ený polokruhovou apsidou. Náro n jší um lecká výzdoba, jako v p ípad kostela sv. Jakuba ve vsi Jakub u Kutné Hory z roku 1165, byly podle všeho spíše výjimkou.134 Ješt skromn jší typ pak zastupují kostely s okrouhlým p dorysem, které se nejprve objevovaly v areálech hrad a v jejich podhradích a jen ojedin le pronikaly i na

133 Viz MEDUNA, P.: Curia Radonice, 203–204; srov. MERHAUTOVÁ, Anežka: Ran st edov ká architektura v echách, Praha 1971, s. 300.

134 PAPAJÍK, David: Švábenicové. Velcí kolonizáto i a jejich následovníci, Praha 2009, s. 18–24.

35

venkov, kde pak ale p ežívaly hluboko do 13. století. Nutno op t zd raznit, že tyto kostely, které zahuš ovaly od 12. století venkovskou kostelní sí , souvisely p edevším s vzestupem nobility, p ípadn s klášterní kolonizací. P itom zkušenosti s nejstarší stavební historií klášter na Ostrov u Davle nebo na Sázav nadále ukazují i na trend výstavby d ev ných kostel . Ty ovšem archeologie registruje o poznání složit ji než zástavbu kamennou.135

Komplikovanost r zných vztah na Havlí kobrodsku zap í inila b hem 13. století adu spor , které vedly k vymezení farních obvod a k nim p íslušejících kostel a kaplí.136 Dnešní Gol v Jeníkov ležel fakticky na hranici mezi doménou vilémovských benediktin a majetky komendy ádu n meckých rytí v Drobovicích, u jejíchž ko en stanul roku 1242 Jan z Polné.137 I d jiny drobovické komendy sv d í o dlouhodobém procesu konsolidace farní sít . Z roku 1268 se totiž dochovala listina pražského biskupa Jana III. z Dražic, kterou byli osadníci ze vsi Žitenice u Drobovic, kte í dosud nem li duchovního správce, pod ízeni farnímu kostelu v Pot zích.138 Jak konstatoval naposled Robert Gája, který se zabýval poz statky románské sakrální architektury na Havlí kobrodsku, v ídce osídlené krajin eskomoravské vrchoviny postupovalo formování kostelní sít se zna ným zpožd ním za oblastmi se starší sídlištní tradicí.139 P itom ješt v roce 1143 ozna il papežský legát Guido eskou a moravskou

135 ŽEMLI KA, Josef: Venkovské románské kostely, in: P emyslovci. Budování státu, Praha 2009, s. 270–271; KLÁPŠT , J.: Prom na eských zemí, s. 48–118; BERANOVÁ, Magdalena – LUTOVSKÝ, Michal: Slované v echách. Archeologie 6.–12. století, Praha 2009, s. 355–356.

136 SOMER, T.: Smil z Lichtenburka, s. 167. 137 CDB IV/1, . 13, s. 74–75. Srov. JAN, Libor: Brat i špitálu Panny

Marie v eských zemích 1204–1411, Tišnov 1995, s. 14–15; APSKÝ, Martin: Komenda ádu n meckých rytí v Drobovicích, in: Ve stopách sv. Benedikta, Brno 2002, s. 140–141.

138 Viz JAN, L.: Brat i špitálu Panny Marie, s. 14. 139 GÁJA, Robert: Románské emporové kostely v echách a jejich

zakladatelé, magisterská diplomová práce, Praha 2008, s. 42. Srov. KIBIC, Karel: St edov ká venkovská sakrální architektura na áslavsku, Praha 2010; KIBIC, Karel – VAN K, Vojt ch: St edov ká venkovská sakrální architektura na Kutnohorsku, Praha 2012.

36

farní sí za nedosta ující.140 Vedle kostel p i knížecích hradech (v p ípad Havlí kobrodska tedy nejblíže v áslavi) tuto sí až do vzniku vlastnických kostel šlechty dopl ovaly hlavn kostely p i klášterech a kapitulách, které sice formáln sou ástí farní sít nebyly, prakticky ale farní duchovní služby pro své okolí zajiš ovaly.141

Indicií je i skute nost, že z regionu Havlí kobrodska neznáme mnoho doklad poz statk románské architektury.142 Vilémovský kostel s patrociniem sv. Petra a Pavla je doložen v prvním desetiletí 13. století,143 nepochybn je ale staršího data. Jak p ipomíná Zden k Bohá , ve 14. století je p ipomínán farní kostel Panny Marie, situovaný v bezprost ední blízkosti kláštera.144 Gája ve své práci usoudil, že jako nejstarší ve studovaném regionu vznikl kostel v dnešním Havlí kov Brod pod vlivem polohy p i dálkové komunikaci. Do první poloviny 13. století pak klade po átky intenzivní kolonizace regionu, která dále p isp la z rozvoji kostelní sít . Do poloviny 30. let 13. století je obvykle kladen kostel v Nížkov , k roku 1242 je znám kostel v Polné, p ed rokem 1256 byly vystav ny kostely v Langendorfu (dnešní Dlouhá Ves) a Mittelbergu (zaniklé hornické st edisko poblíž dnešního Svatého K íže) na hranicích brodské farnosti.145 Tyto kostely byly osazeny z rozhodnutí opata benediktinského kláštera ve Vilémov , který si je nárokoval proti ádu n meckých rytí .146 Z roku 1258 je znám kostel ve Šlapanov a B lé. Roku 1263 se v rámci brodské farnosti uvádí také kostel p i klášte e

140 CDB I, . 135, s. 136. 141 Tento proces potvrzuje i JOKEŠ, P.: Farní organizace na st edov ké

západní Morav , s. 11–133. 142 MERHAUTOVÁ, A.: Ran st edov ká architektura v echách;

KOUTEK, Tomáš: Románské kostely ech, Praha 2014, s. 347–352. 143 CDB II, . 112, s. 107. 144 BOHÁ , Zden k: Patrocinia kostel p i nejstarších klášterech

a kapitulách v eských zemích, Historická geografie 1970, s. 56. Srov. LE II, . 393, s. 236; LC V, s. 108.

145 GÁJA, R.: Románské emporové kostely, s. 42. Srov. CDB V/1, . 90, s. 164–165.

146 Tuto kauzu naposled shrnuje SOMER, T.: Smil z Lichtenburka, s. 166–173.

37

cistercia ek v Pohledu,147 k roku 1265 jsou doloženy kostely v Monte Herliwini (dnešní Sv. Kate ina u St íbrných Hor), v P ibyslavi, Chot bo i a kaple v Buchbergu (zaniklá hornická lokalita poblíž Utína u P ibyslavi).148 V Buchbergu se p itom vedle kaple nacházel i kostel.149 Další kostel máme k roku 1307 doložen v e ici150 a k roku 1310 v Krupé. Filiální kostel v achotín zmi uje až rejst ík papežských desátk ze 14. století, podle Roberta Gáji však lze usuzovat, že vznikl n kdy kolem p elomu 13. a 14. století, p i emž kostelní sí byla v oblasti dokon ena až ve 2. polovin 14. století.151

S funkcí farního kostela souvisí poh bívání, a to bu v chrámu samém nebo spíše v jeho okolí. Vznik t chto kostelních poh ebiš je výrazem prosazení církevních princip do života ran st edov ké spole nosti.152 Je to práv 12. a po átek 13. století, které p inesly zm nu ve zp sobu poh bívání. Stará adová poh ebišt , doložená od 10. století, byla postupn opoušt na a poh bívat se za alo na h bitovech kolem nov vznikajících kostel v souvislosti s pokra ující kolonizací, emancipací velmož i církve. Toto prolnutí sv ta živých a mrtvých ovšem znamenalo i prostorové limity, za alo se proto užívat tzv. etážovité poh bívání v hrobech nad sebou, zvlášt když tyto h bitovy sloužily svému ú elu hluboko do raného novov ku.153 Práv poh ebišt jsou dnes pro archeology snáze uchopitelným dokladem než nejstarší kostelní stavby, které byly dlouho pouze ze d eva. P itom se ukazuje, že d ev né kostely byly nejspíše b žn jší, než starší bádání soudilo.154 Ran st edov ká

147 CDB V/1, . 383, s. 148 CDB V/2, . 447, s. 661–662. 149 GÁJA, R.: Románské emporové kostely, s. 46. 150 RBM II, . 2152, s. 929. 151 GÁJA, R.: Románské emporové kostely, s. 48. 152 BERANOVÁ, M. – LUTOVSKÝ, M.: Slované v echách, s. 360. 153 MAŠKOVÁ, Pavlína: Poh by na venkov , in: P emyslovci. Budování

státu, Praha 2009, s. 410–412; BERANOVÁ, M. – LUTOVSKÝ, M.: Slované v echách, s. 360.

154 ŠTEFAN, Ivo – VARADZIN, Ladislav: Po átky farní organizace v echách a na Morav ve výpov di archeologie, in: Colloquia Mediaevalia

38

poh ebišt jako významný pramen, který m že zásadním zp sobem doplnit stávající (tj. nep íliš hojné) spektrum informa ních zdroj o vývoji kostelní sít akcentují Ivo Štefan a Ladislav Varadzin.155 Podle nich prameny ukazují, že starší adová poh ebišt zanikla v krátkém asovém horizontu na p elomu 11. a 12. století. P itom ovšem p iznávají, že tato hypotéza platí p edevším pro hust osídlené centrální oblasti, které se t ší již tradi n pozornosti archeologického bádání. Naproti tomu situaci v periferních oblastech zatím prý nelze adekvátn posoudit.156 Oba auto i konstatovali limity um leckého poznání tkvící už v tom, jak málo hmotných ran st edov kých památek, o nichž jinak sv d í písemné prameny, se do dnešních dob dochovalo. Svá omezení má ovšem i archeologie, jak Štefan s Varadzinem poctiv p iznávají – v daném p ípad to, že o jedno poh ebišt se ješt v mladším st edov ku d lilo více sídliš .157 P ímou souvislost mezi opušt ním adových poh ebiš a rozší ením sít venkovských kostel p edpokládá Petr Sommer.158

Ani hledání kostela, ve kterém mohl biskup Zdík v roce 1149 slavit váno ní svátky, nevede k pozitivnímu výsledku. Kostel sv. K íže zanikl bez náhrady a lokalita dosud eká na zevrubné archeologické zhodnocení. P itom Zden k Pehal klade po átky zdejšího osídlení do 13. století. Zde stojící kostel již p ed polovinou 12. století je proto nadále neprokázaný. Kostel sv. Markéty pochází z vrcholného st edov ku a i jeho archeologicky zjišt ný kontext sahá maximáln do první poloviny 13. století. Podle p edb žných záv r Zde ka Pehala tak zatím nebylo prokázáno osídlení Gol ova Jeníkova ve 12. století, což ladí i s výpov dí známých písemných pramen .159 Ve výsledku tak

Pragensia 8. Církevní topografie a farní sí pražské církevní provincie v pozdním st edov ku, Praha 2007, s. 45.

155 Tamtéž, s. 33. 156 Tamtéž, s. 36–39. 157 Tamtéž, s. 45–50. 158 SOMMER, Petr: K poznání eské církevní hmotné kultury 13. století,

Archaeologia Historica 14, 1989, s. 57–59. 159 PEHAL, Z: St edov ké osídlení kolem kostela sv. Markéty, s. 20–33.

Srov. BIRNBAUMOVÁ, Alžb ta: K d jinám Gol ova Jeníkova, Památky

39

nejsme s to situovat kostel, v n mž je hledán klí k lokalizaci Jarlochova Jeníkova, ani v jednom ze zvažovaných Jeníkov . Platí, že jak lokalita Gol v Jeníkov, tak V trný Jeníkov nedisponuje pot ebným archeologickým pr zkumem, který by v tomto sm ru mohl nahradit ml ení písemných pramen . V neposlední ad je ale t eba íci, že existence kostela nemusela být v roce 1149 tak zásadní

podmínkou, jak František Jiroušek a Marie Sk ivánková p edpokládají. O zmín ném dvo e v Blansku víme sice hlavn proto, že zde biskup Zdík cht l vystav t kostel, což vedlo ke sporu s knížetem Vratislavem Brn nským. Kostel ale nutn nepat il k výbav ran st edov kých dvor a biskup Zdík jeho absenci mohl o Vánocích roku 1149 hrav nahradit, a to díky p enosnému cestovnímu oltá i, jehož používání se ran st edov kými prameny nepochybn doloženo. Ostatn o takovém oltá i uvažuje i Jind ich Šilhan p i interpretaci údaj kroniká e Vincencia p i lí ení p epadu biskupa Zdíka v roce 1145.160

Záv r

Lokalizace Jeníkova, o n mž mluví k roku 1149 ve svém letopise milevský opat Jarloch, je dlouhodob p edm tem úvah a diskusí, aniž by bylo dosaženo jednozna ného konsenzu. Struktura, po et a v neposlední ad výpov dní hodnota pramen , kterých bylo a je užíváno, ukazuje jednozna n , pro je tomu tak. Ur ení st edov kých lokalit je obecn v cí obtížnou, t ebaže hledání a dokládání prvních zmínek o dané obci je tradi n oblíbenou kratochvílí odborných a ješt více amatérských historik .161 Jarloch v Jeníkov p itom pat í k obzvlášt komplikovaným p ípad m s ohledem na to, že ob

archeologické a místopisné 35, 1926–1927, s. 624–625; TÁŽ: Soupis památek historických, s. 214–218.

160 ŠILHAN, Jind ich: Kaple a kaplan, Archaeologia Historica 6, 1981, s. 249.

161 Srov. SOVADINA, Miloslav: O hrozných nestv rách, Bezd z 12, 2003, s. 443–449; resp. FROLÍK, Jan – SIGL, Ji í: Po átky feudálního sídla u kostela sv. Petra a Pavla v Kostelci u He manova M stce, Východo eský sborník historický 3, 1993, s. 55–79; TEPLÝ, Jaroslav: K dosavadním poznatk m o opevn ném kostele v Kostelci u He manova M stce, Sborník v deckých prací Univerzity Pardubice, série C 3, 1997, s. 91–125.

40

hypotetická místa leží v nevelké vzdálenosti od sebe. Pramen sám, tj. Jarloch v letopis, nepodává žádné vodítko a ukázalo se, že rozší ení srovnávacího rámce o sv dectví pramen ze 13. a 14. století také nevede k výrazn jšímu posunu v poznání. Nutno je tak konstatovat, že oba Jeníkovy, jak Gol v, tak V trný, kam je Jarlochem zmín né místo váno ního pobytu olomouckého biskupa Zdíka v roce 1149 kladeno, jsou písemnými prameny doloženy až ve 13. století. V trný Jeníkov v polovin 20. let, Gol v Jeníkov na konci 50. let. Poznání nepomáhá ani výzkum archeologický, nebo ani v jedné z obou lokalit nebyl dosud proveden dosta ujícím zp sobem.

Dosavadní stav poznání ovšem klade osídlení dnešního Gol ova Jeníkova do první poloviny 13. století, není známo nic, co by spojilo toto místo s Jarlochovým Jeníkovem. Kategorický názor, který nedávno vyslovili František Sk ivánek a Marie Jiroušková proto nelze považovat za prokázaný a první písemnou zmínkou o Gol ov Jeníkov tak není Jarloch v rok 1149, ale existence Ji íka z Jeníkova na listin Smila z Lichtenburka z roku 1257. V trný Jeníkov je pak bezpochyby doložen na listin papeže Honoria III. z roku 1226. D ležitou sou ástí pokus o ešení lokalizace Jarlochova Jeníkova se stalo hledání kostela, jenž je považován za nutnou podmínku Zdíkova pobytu o Vánocích roku 1149. Takový kostel nebyl zatím doložen ani v Gol ov , ani ve V trném Jeníkov . Je však t eba poznamenat, že existence kostela v bec nemusela být rozhodujícím faktorem, nebo biskup Zdík, jenž byl velmi zcestovalý, jist disponoval p enosným oltá em. Na adresu interpretace Františka Sk ivánka a Marie Jirouškové je také t eba poznamenat, že zveli ují negativní vztah biskupa Zdíka k benediktinskému ádu, na jehož základ argumentují pro to, že biskup Zdík nemohl trávit konec roku 1149 jako host ve vilémovském opatství, které ovšem p edstavuje nejstarší doložený kostel regionu.

Za sou asného stavu poznání se domnívám, že není otázka lokalizace Jarlochova Jeníkova ešitelná. Tím pádem s odkazem na název knihy Františka Sk ivánka a Marie Jirouškové není minulost Gol ova Jeníkova stále odhalena zcela. Drobný p ísp vek Petra Hejhala, který ale také neodpovídá na všechny otázky, jež vyvolává, je cenný poukazem na možnost existence biskupského dvora ve V trném

41

Jeníkov . Ani ten však nebyl archeologicky doložen, takže tato interpretace, jakkoliv podn tná, z stává hypotézou. Skute nost, že se V trný Jeníkov na po átku 13. století nacházel v držení želivských premonstrát , k nimž m l biskup Jind ich Zdík blízko, je také zajímavou, by nep ímou indicií. Podobného charakteru je i vzdálenost k samotnému Želivu, které by ne o mnoho mluví ve prosp ch V trného Jeníkova p ed Jeníkovem Gol ovým. Zvlášt , vezmeme-li v úvahu pokro ilý v k biskupa Zdíka a tuhý charakter zim na Vyso in , zvlášt v raném st edov ku, které výrazn ovliv ovaly cestování.162 Spíš než analýza a reinterpretace písemných pramen ovšem k tomu m že p isp t cílený archeologický pr zkum i ješt spíše cílev domá spolupráce více historických disciplín. Zajímavým okruhem otázek, které by mohly vnést nové podn ty k tématu osídlení Havlí kobrodska ve 12. a 13. století, je interdisciplinární studium vývoje kostelní (ne nutn jen farní) sít ve stopách prací Petra Jokeše o západní Morav , Karla Kibice mladšího o áslavsku a Karla Kibice mladšího a Vojt cha Va ka o Kutnohorsku. Použité prameny

Prameny archivní

Národní archiv v Praze, fond Premonstráti – klášter Strahov (1192–1921). Prameny editované

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Díl I, Praha 1904–1907. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Díl II, Praha 1912. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Díl III/1, Praha 1942. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Díl IV/1, Praha 1962. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Díl V/1, Praha 1974. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Díl V/2, Praha 1981. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl IV, Olomouc 1845.

162 O obtížích cestování v zim op t na p íkladu událostí roku 1145

BOLINA, P.: Kde byl p epaden biskup Jind ich Zdík, s. 352. Srov. také BLÁHOVÁ, Marie: Možnosti a formy cestování ve st edov kých echách a jejich odraz v soudobé historiografii, in: Cesty a cestování v život spole nosti, Ústí nad Labem 1997, s. 39–53.

42

Das Granum catalogi praesulum Moravie, Archiv für Österreichische Geschichte 78, 1892, s. 62–97.

Fontes rerum Bohemicarum. Díl II, Praha 1874. Libri confirmationum. Díl V, Praha 1865. Libri erectionum archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Díl II, Praha

1878. Letopis Vincenci v a Jarloch v, Praha 1957. Milevský letopis. Zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta, Praha 2012. Necrologium Doxanense, Zprávy o zasedání Královské eské Spole nosti

nauk v Praze 1884, s. 83–144. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae. Díl II, Praha 1882. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae. Díl III, Praha 1890. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae. Díl IV, Praha 1892. Registra decimarum papalium, Praha 1973. Použitá literatura

BAHLCKE, Joachim – EBERHARD, Winfried – POLÍVKA, Miloslav (ed.): Lexikon historických míst ech, Moravy a Slezska, Praha 2001.

BARTOŠKOVÁ, Andrea: Zánik knížecího dvorce na Bud i, Archeologické rozhledy 63, 2011, s. 284–306.

BERANOVÁ, Magdalena – LUTOVSKÝ, Michal: Slované v echách. Archeologie 6. –12. století, Praha 2009.

BIRNBAUMOVÁ, Alžb ta: K d jinám Gol ova Jeníkova, Památky archeologické a místopisné 35, 1926–1927, s. 624–625.

BIRNBAUMOVÁ, Ažb ta: Soupis památek historických a um leckých v politickém okresu áslavském, Praha 1929.

BIST ICKÝ, Jan – ERVENKA, Stanislav: Olomoucké horologium. Kolektá biskupa Jind icha Zdíka, Olomouc – Praha 2011.

BIST ICKÝ, Jan: Datování Zdíkovy listiny, in: Mikulovská sympozia 78, Praha 1979, s. 33–35.

BIST ICKÝ, Jan: Knížecí hrad a církevní instituce, in: D jiny Olomouce 1, Olomouc 2009, s. 88–114.

BIST ICKÝ, Jan: Muž reformy na olomouckém stolci. Jind ich Zdík, in: Osobnosti moravských d jin. Díl 1, Brno 2006, s. 27–43.

BIST ICKÝ, Jan: Písemnosti olomouckého biskupa Jind icha Zdíka, Sborník archivních prací 1983, s. 32–73.

BIST ICKÝ, Jan: Zdíkovy listiny, eský asopis historický 1998, s. 292–306.

43

BLÁHOVÁ, Marie: Letopis milevského opata Jarlocha a jeho pramenná hodnota, in: eský stát na p elomu 12. a 13. století, Opava 1993, s. 35–48.

BLÁHOVÁ, Marie: Možnosti a formy cestování ve st edov kých echách a jejich odraz v soudobé historiografii, in: Cesty a cestování v život spole nosti, Ústí nad Labem 1997, s. 39–53.

BOHÁ , Zden k: Patrocinia kostel p i nejstarších klášterech a kapitulách v eských zemích, Historická geografie 1970, s. 51–77.

BOHÁ OVÁ, Ivana: Sídlištní zástavba. P ehled základních typ staveb a objekt , in: Stará Boleslav. P emyslovský hrad v raném st edov ku, Praha 2003, s. 211–219.

BOHÁ OVÁ, Ivana: Topografie a základní horizonty vývoje ran st edov ké Staré Boleslavi, in: Stará Boleslav. P emyslovský hrad v raném st edov ku, Praha 2003, s. 459–470.

BOLINA, Pavel: K interpretaci a datování Zdíkových listin, eský asopis historický 1999, s. 273–291.

BOLINA, Pavel: Kde byl p epaden biskup Jind ich Zdík roku 1145 (P ísp vek k historii moravsko- eského pomezí), asopis Matice moravské 122, 2003, s. 343–373.

BOSL, Karl: Regularkanoniker (Augustinerchorherren) und Seelsorge in Kirche und Gesellschaft des europäischen 12. Jahrhundert, München 1979.

CENDELÍN, Dušan: Od Habr k Brodu. Pokus o ešení jednoho problému viatistiky, Sborník Havlí kobrodské spole nosti pro povznesení regionáln -historického pov domí 1, 2001, s. 46–79.

CENDELÍN, Dušan: Staré komunikace esko-moravského pomezí. Trstenická stezka jako historický mýtus, Vizovice 2000.

CENDELÍN, Dušan: Stopy Libické stezky, Západní Morava 4, 2000, s. 146–148.

APSKÝ, Martin: Komenda ádu n meckých rytí v Drobovicích, in: Ve stopách sv. Benedikta, Brno 2002, s. 139–144.

ERVINKA, Inocenc Ladislav: K výkladu Zdíkovy listiny z roku 1131, asopis Matice moravské 41–42, 1917–1918, s. 279–283.

DOBIÁŠ, Josef: D jiny královského m sta Pelh imova a jeho okolí I. Doba p edhusitská, Pelh imov 1927.

FLODR, Miroslav: Skriptorium olomoucké. K po átk m písa ské tvorby v eských zemích, Praha 1960.

FROLÍK, Jan – SIGL, Ji í: Po átky feudálního sídla u kostela sv. Petra a Pavla v Kostelci u He manova M stce, Východo eský sborník historický 3, 1993, s. 55–79.

44

FROLÍK, Jan: Chrudim – ran st edov ké centrum jižní ásti východních ech. Archeologie a 950. výro í první písemné zmínky, Archaeologia

Historica 31, 2006, s. 7–19. GÁJA, Robert: Románské emporové kostely v echách a jejich zakladatelé,

magisterská diplomová práce, Praha 2008. GRAUS, František: D jiny venkovského lidu v echách v dob p edhusitské.

Díl I. D jiny venkovského lidu od 10. do první poloviny 13. stol., Praha 1953.

HÁSKOVÁ, Jarmila: Curtis Stbecna a nejstarší doklady její existence, Numismatické listy 25, 1970, s. 102–110.

HEJHAL, Petr – ŠRÁMEK, Josef: Glosy k ran st edov kým d jinám Želiva, in: Archeologie východních ech. Supplementum 1. Sborník k poct Ji ího Kalfersta, Hradec Králové 2014, s. 87–92.

HEJHAL, Petr: Po átky st edov ké kolonizace eské ásti eskomoravské vrchoviny, Brno 2012.

HEJHAL, Petr: Poslední Vánoce biskupa Zdíka. Poznámka k eskomoravské vrchovin ve 12. století, in: Zam eno na st edov k. Zde kovi M ínskému k 60. narozeninám, Praha 2010. s. 581–585.

HLAVÁ EK, Ivan: Die Anfänge der Prämonstratenser im hochmittelalterlichen böhmischen Staat im Kontext der damaligen Ordensgeistlichkeit, in: Studien zum Prämonstratenserorden, Göttingen 2003, s. 281–310.

HOSÁK, Ladislav: Lokalisace míst v listin biskupa Jind icha Zdíka, asopis Matice moravské 46, 1943–1946, s. 118–122.

HRABOVÁ, Libuše: Ekonomika feudální državy olomouckého biskupství ve druhé polovin 13. století, Praha 1964.

CHARVÁT, Petr: Z d jin Litomyšle do po átku 14. století, in: Litomyšl. Duchovní tvá eského m sta, Litomyšl 1994, s. 9–27.

CHARVÁTOVÁ, Kate ina: D jiny cisterckého ádu v echách 1142–1420. Díl III. Kláštery na hranicích a za hranicemi ech, Praha 2009.

JAN, Libor: Brat i špitálu Panny Marie v eských zemích 1204–1411, Tišnov 1995.

JAN, Libor: Budování monarchie eských P emyslovc . Post ehy a úvahy, in: Prom na st edovýchodní Evropy raného a vrcholného st edov ku. Mocenské souvislosti a paralely, Brno 2010, s. 125–130.

JEŽEK, Martin: Sídelní pás u st edov kého Zbe na, Mediaevalia Archeologica 1, 1999, s. 291–293.

KALHOUS, David: Stará Boleslav v písemných pramenech raného st edov ku, in: Stará Boleslav. P emyslovský hrad v raném st edov ku, Praha 2003, s. 17–28.

45

KERNBACH, Anna: Vincenciova a Jarlochova kronika v kontextu svého vzniku. K d jepisectví p emyslovského období, Brno 2010

KIBIC, Karel – VAN K, Vojt ch: St edov ká venkovská sakrální architektura na Kutnohorsku, Praha 2012.

KIBIC, Karel: St edov ká venkovská sakrální architektura na áslavsku, Praha 2010.

KLÁPŠT , Jan: Prom na eských zemí ve st edov ku, Praha 2005. KOUTEK, Tomáš: Románské kostely ech, Praha 2014. KRZEMIE SKA, Barbara – T EŠTÍK, Dušan: Hospodá ské základy ran

st edov kého státu ve st ední Evrop ( echy, Polsko, Uhry v 10.–11. století), Hospodá ské d jiny 1, 1978, s. 172–174.

KRZEMIE SKA, Barbara – T EŠTÍK, Dušan: P emyslovská hradišt a služebná organizace p emyslovského státu, Archeologické rozhledy 17, 1965, s. 637–667.

KV T, Radan: Staré stezky v eské republice, Brno 1997. MAŠKOVÁ, Pavlína: Poh by na venkov , in: P emyslovci. Budování státu,

Praha 2009, s. 410–412. MAT JEK, František: Záhada Sekirkostel – Podivín, asopis Matice

moravské 87, 1968, s. 245–254. MEDEK, Václav: Osudy moravské církve do konce 14. v ku. I. díl d jin

olomoucké arcidiecéze, Brno 1971. MEDUNA, Petr: „Curia Radonice“ a její odraz v archeologických pramenech,

Sborník Spole nosti p átel starožitností 3, 1992, s. 27–30. MEDUNA, Petr: Curia Radonice – výjimka nebo pravidlo? Stru né zamyšlení

nad dvory v raném st edov ku, in: Vladislav II., druhý král z P emyslova rodu. K 850. výro í jeho korunovace, Praha 2009, s. 203–211.

MERHAUTOVÁ, Anežka: Ran st edov ká architektura v echách, Praha 1971.

MEZNÍK, Jaroslav: Jihlavské privilegium a po átky m sta Jihlavy, Sborník archivních prací 4, 1954, s. 3–28.

NOVOTNÝ, Václav: eské d jiny I/2. Od B etislava I. do P emysla I., Praha 1913.

NOVOTNÝ, Václav: eské d jiny I/3. echy královské za P emysla I. a Václava I., Praha 1928.

NOVÝ, Rostislav: P emyslovský stát 11. a 12. století, Praha 1972. PAPAJÍK, David: Švábenicové. Velcí kolonizáto i a jejich následovníci,

Praha 2009.

46

PEHAL, Zden k: St edov ké osídlení kolem kostela sv. Markéty v Gol ov Jeníkov , Sborník Havlí kobrodské spole nosti pro povznesení regionáln -historického pov domí 2, 2002, s. 20–33.

PETRÁ EK, Tomáš: Nevolníci a svobodní, kníže a velkostatek. Fenomén darovaných lidí p emyslovských zemí 10.–12. století, Praha 2012.

PROFOUS, Antonín: Místní jména v echách. Jejich vznik, p vodní význam a zm ny. Díl II. CH–L, Praha 1949.

SAMEŠ, en k: Klášter vilémovský, asopis spole nosti p átel starožitností eskoslovenských 42, 1934, s. 22–29, 77–86, 120–125, 159–163.

SEDLÁ EK, August: Hrady, zámky a tvrze Království eského. Díl XII. áslavsko, Praha 1997.

SEDLÁ EK, August: Místopisný slovník historický království eského, Praha 1908.

SEDLÁ EK, August: P ísp vky k nejstarší moravské topografii, asopis matice moravské 30, 1906, s. 169–173.

SCHMID, Alois: Zwischen Mönchaskese und praktischer Seelsorge, in: Studien zum Prämonstratenserorden, Göttingen 2003, s. 543–565.

SK IVÁNEK, František – JIROUŠKOVÁ, Marie: Poodhalená minulost Gol ova Jeníkova, Havlí k v Brod 2012.

SK IVÁNEK, Milan: Litomyšl 1259–2009. M sto kultury a vzd lání, Litomyšl 2009.

SLÁMA, Ji í: O údajném svatovojt šském založení kostela sv. Ji í v Plzni-Doubravce, Minulostí Západo eského kraje 36, 2001, s. 7–14.

SLÁMA, Ji í: St ední echy v raném st edov ku. Díl II. Hradišt , p ísp vky k jejich d jinám a významu, Praha 1986.

SLAVÍK, Jan: Vznik eského národa. Díl I. Národ v dob družinné, Praha 1946.

SMETÁNKA, Zden k: Legenda o Ostojovi. Archeologie oby ejného života, Praha 2004.

SOMER, Tomáš – ŠRÁMEK, Josef: Historie benediktinského opatství sv. Petra a Pavla ve Vilémov (1160–1541), Praha 2010.

SOMER, Tomáš: Smil z Lichtenburka. P íb h velmože bou livého v ku, eské Bud jovice 2012.

SOMMER, Petr: K za átk m premonstrátské kanonie v Praze na Strahov , Archaeologia Pragensia 5, 1984, s. 97–101.

SOMMER, Petr: K poznání eské církevní hmotné kultury 13. století, Archaeologia Historica 14, 1989, s. 57–59.

SOMMER, Petr: Svatý Prokop. Z po átk eského státu a církve, Praha 2007. SOMMER, Petr: Želiv Reginarda Metského, in: Cisterciáci v eských

d jinách, Praha 2010, s. 129–136.

47

SOVADINA, Miloslav: O hrozných nestv rách, Bezd z 12, 2003, s. 443–449. ŠEBÁNEK, Jind ich: Kdo byl notá Otakarus 5, Praha 1959. ŠILHAN, Jind ich: Kaple a kaplan, Archaeologia Historica 6, 1981, s. 248–

251. ŠIMÁK, Josef Vít zslav: eské d jiny I.5. St edov ká kolonisace v zemích

eských, Praha 1938. ŠIMEK, Tomáš a kol.: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav

a ve Slezsku. Díl VI. Východní echy, Praha 1989. ŠRÁMEK, Josef: N kolik poznámek k po átk m benediktinského kláštera

ve Vilémov (P ísp vek k funda ní innosti rané eské šlechty ve 12. století), Havlí kobrodsko 26, 2012, s. 7–73.

ŠRÁMEK, Josef: Vita contemplativa, vita apostolica? St edov ké mnišství v interakci mezi normou a reformou, Církevní d jiny 10, 2012, s. 21–45.

ŠRÁMEK, Josef: Vzestup a pád rodové fundace olomouckých P emyslovc . N kolik slov ke konci benediktinského konventu v klášte e Hradišt u Olomouce, St ední Morava 2, 2011, s. 4–15.

ŠTEFAN, Ivo – VARADZIN, Ladislav: Po átky farní organizace v echách a na Morav ve výpov di archeologie, in: Colloquia Mediaevalia Pragensia 8. Církevní topografie a farní sí pražské církevní provincie v pozdním st edov ku, Praha 2007, s. 33–53.

ŠUSTA, Josef: D jiny selského stavu, Praha 1949. TEPLÝ, Jaroslav: Feudální pozemková držba v p edhusitském Chrudimsku,

Pardubice 1997. TEPLÝ, Jaroslav: K dosavadním poznatk m o opevn ném kostele v Kostelci

u He manova M stce, Sborník v deckých prací Univerzity Pardubice, série C 3, 1997, s. 91–125.

TUREK, J. – KOPÁ , L.: Místopis klášterství želivského kolem r. 1200, asopis Spole nosti p átel starožitností 49–50, 1946, s. 196–217.

TUREK, Rudolf: Otázka prvého sídla b evnovského konventu, in: Milénium b evnovského kláštera (993–1993), Praha 1993, s. 9–12.

URBAN, Jan: Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu, Praha 2003.

VACEK, František: Sociální d jiny eské doby starší, Praha 1905. VANÍ EK, Vratislav: Sob slav I. P emyslovci v kontextu evropských d jin

v letech 1092–1140, Praha 2007. VÁVRA, Ivan: Haberská stezska, Historická geografie 3, 1969, s. 8–32. VÁVRA, Ivan: Trstenická stezka, Historická geografie 6, 1971, s. 77–132. VELÍMSKÝ, Tomáš: Ke vzniku maš ovského územního a majetkového celku,

asopis Spole nosti p átel starožitností – Muzejní a vlastiv dná práce 30, 1992, s. 156–169.

48

VELÍMSKÝ, Tomáš: P íb h rodu Milhostic . O po átcích eské šlechty, D jiny a sou asnost 6, 2005, s. 18–21.

VODÁKOVÁ, Dana: Po átky a prvotní vývoj církevní organizace v Jihlav a jejím bezprost edním okolí ve st edov ku, Archeologické výzkumy na Vyso in 1, 2007, s. 170–193.

VOLFOVÁ, Eva – ŽIŽKA, Jan: Kostel sv. Martina ve Zbe n ve sv tle poznatk z opravy fasád, Pr zkumy památek 1–2, 1994, s. 23–30.

VOREL, Petr: eská léna olomouckého biskupství ve 13.–16. století, Východo eský sborník historický 1, 1991, s. 49–106.

WIHODA, Martin: Causa Podivín, asopis Matice moravské 117, 1998, s. 279–291.

WIHODA, Martin: Morava v dob knížecí 906–1197, Praha 2010. ZATLOUKAL, Richard: Otázky kolem lokalizace neúsp šné cistercké filiace

Bernardi cella in Nyscow, Archeologické výzkumy na Vyso in 1, 2007, s. 260–266.

ŽEMLI KA, Josef: echy v dob knížecí (1034–1198), Praha 2002. ŽEMLI KA, Josef: Hmotné zabezpe ení nejstarších benediktinských klášter

v echách, in: Svatý Prokop, echy a st ední Evropa, Praha 2006, s. 265–276.

ŽEMLI KA, Josef: Jind ich Zdík – biskup, diplomat a organizátor, in: Jind ich Zdík (1126–1150). Olomoucký biskup uprost ed Evropy, Olomouc 2009, s. 13–27.

ŽEMLI KA, Josef: Venkovské románské kostely, in: P emyslovci. Budování státu, Praha 2009, s. 270–271.

Obr. 1 Kostel sv. Markéty v Gol ov Jeníkov , zdroj: www.pamatky–venkova.cz

49

Obr. 2 Pohled na V trný Jeníkov, foto: Petr Hejhal

Obr. 3 Majetky želivských premonstrát , zmín né v listin papeže Honoria III. roku 1226. Zvýrazn ny jsou lokality Želiv a V trný Jeníkov, bílou

linií je vyzna ena hranice majetku Borek, o který byl v prvních desetiletích 13. století veden spor. Autor: Petr Hejhal

1. Blažnov, k. ú. K ešín u Pacova, 2. Kramolín u K ešína, 3. poloha v Trhonicích, k. ú. Želiv, 4. Po í í, 5. Želiv, 6. Vitice, 7. Lískovice, 8. Lhotka u Želiva, 9. V esník, 10. Petrovice u Humpolce, 11. Petrovici, 12. Poho í, k. ú. Humpolec a Hn vkovice, 13. Budíkov, 14. Veselsko, k. ú. V ž, 15. Šimonice u Klete né, k. ú. Klete ná u Humpolce, 16. Klete ná u Humpolce, 17. Smrdov,

k. ú. Klete ná u Humpolce, 18. lokalita Lubici, k. ú. Klete ná u Humpolce/Záho í u Humpolce/Komorovice, 19. Záho í u Humpolce, 20.

Mladé B íšt , 21. Komorovice, 22. Bystrá u B íšt , 23. Kraso ov, 24. Pavlov u Herálce, 25. Slavní , 26. Herálec, 27. Bojanov, k.ú. Dudín/Mysletín/Ústí, 28. Buková, k. ú. Dudín, 29. Dudín, 30. Branišov u Jihlavy, 31. Kalhov, 32. Velešov, 33. V trný Jeníkov, 35. Vyskytná nad Jihlavou, 34. Ježená. HB –

Havlí k v Brod, JI – Jihlava, PE – Pelh imov

50