JAK SPRÁVNĚ FOTIT · Kompozice je tedy jinými slovy uspořádání všech prvků fotografie (tedy objektů, světla a barev) do výsledné scény tak, aby vše bylo v harmonii

2

JAK SPRÁVNĚ FOTIT v jakékoliv situaci

2. vydání

Josef Cvrček ©2017

www.blogfotografa.cz

3

Proč?

Proč se z focení dělá tak složitá věda? Proč se jiní fotografové tak neradi dělí o své zkušenosti?

Proč jsou všechny manuály tak složité?

Nevím...

Možná proto, abych měl příležitost napsat tuto knihu. Knihu, která se bude lišit od všech ostatních.

Čím?

Svou absolutní jednoduchostí.

Svým přístupem a vírou, že v každém z nás je skvělý fotograf.

4

PROSÍM, HRAJTE FAIR Tento e-book je souborem mých dlouholetých zkušeností, kdy jsem se živil jako profesionální fotograf i jako lektor profesionálních a amatérských fotografů. Mám velkou radost, že jste se rozhodli právě pro něj. Jsem přesvědčený, že Vás posune zase o nějaký ten krok vpřed. Respektujte prosím moji několikaletou práci, mé úsilí i mé zkušenosti, které za tímto e-bookem stojí. Nesnižujte se na úroveň „kyberlotrů“ a nesdílejte ani nekopírujte tento e-book dále. Děkuji.

JEŠTĚ NEŽ SE PUSTÍME DO FOCENÍ O fotografování se dá mluvit řadu dní ba měsíců. Kdybych měl sepsat vše, co se o focení ví, nestačil by na to celý můj život. Ale to není mým cílem. Nechci napsat další odbornou literaturu. Mým cílem je Vám předat jen to zásadní. Vybrat to, co Vás posune obrovským skokem vpřed. To, co budete při focení opravdu potřebovat. A podat Vám to, v co nejjednodušší formě. Záměrně se budu vyhýbat nepotřebným detailům a zbytečným složitostem. A uvidíte, že během chvilky dokážete nastavit fotoaparát doslova v jakékoliv situaci. Nastavení fotoaparátu se zdá v první chvíli složité. Tolik tlačítek, tolik možností... Mám však pro Vás dobrou zprávu. Vše lze zcela zautomatizovat. I když v počátku budete nad vším přemýšlet a na řadu věcí zapomínat, po určité praxi už půjde vše samo. Je to stejné jako s řízením. Nejprve člověk hledá, kde má pedály a div nestrká hlavu pod volant, po nějaké praxi již zvládne u řízení i komunikovat, svačit, telefonovat, líčit se. Jde to najednou samo. Nutné ale je mít vždy dostatek praxe. Ani u tohoto e-booku nečekejte, že po jeho přečtení budete špičkoví fotografové. I zde je nutná praxe. Udělám však vše pro to, aby Vaše praxe byla s tímto e-bookem zábavná a jednoduchá. Aby Vaše cesta za nádhernými fotografiemi byla co nejrychlejší.

„Není třeba chápat, proč fotoaparát nefotí tak, jak chceme. Důležité je vědět, jak změnit nastavení, aby začal fotit tak, jak chceme.

Mezi tím je velký rozdíl.“

Josef Cvrček

5

PRVNÍ KROK FOTOGRAFA Většina fotografů hledá úspěch v odborných článcích, diskuzích a na kurzech fotografie. Cesta za kvalitními fotografiemi ale vede jinudy. Vede skrze naši hlavu. První krok na cestě za krásnými fotkami je uvěřit. Uvěřit, že to dokážu. Až pak má smysl dělat kroky další.

„Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“

Henry Ford

A pak je tu ještě touha. Opravdová touha to dokázat. Cestou Vás totiž potkají různé překážky. Někdy menší, jindy větší. Pokud člověk nemá víru a touhu, snadno odloží svůj fotoaparát do skříně a vzdá to. Je totiž mnohem snazší říci „nemám na to talent“, než vstát a bojovat. Ale ten pocit, když to dokážete, ten rozhodně stojí za to.

„Když se zdá, že jde všechno proti tobě, pamatuj, že letadlo vzlétne vždy proti větru, a ne s větrem.“

Henry Ford

6

CO STAČÍ UMĚT K PĚKNÝM FOTOGRAFIÍM? Stačí ovládat čtyři věci. Nejprve musíme najít něco pěkného, co budeme fotit. Rozhodnout se, odkud to budeme fotit a kdy to budeme fotit. Pak je třeba mít pěkné barvy. Ve většině případů chceme, aby odpovídaly realitě nebo byly ještě krásnější. Dále se budeme soustředit na expozici, aby fotografie byla tak akorát tmavá, resp. světlá. No a zbývá již jen mít fotku skvěle ostrou. Stačí tedy ovládat čtyři věci a máme vyhráno! 1) Kompozici 2) Barvy 3) Expozici (světlost a tmavost) 4) Ostrost

KOMPOZICE Kompozice je jednoduchá. Jejím cílem je, aby fotka zaujala. Aby díky ní divák nedokázal od fotky odtrhnout své oči. Aby ho fotografie magicky přitahovala. Kompozice dává naší fotce příběh. Díky ní je jasné, co jsme fotili a proč jsme to fotili. Někdo má cit pro kompozici přímo vrozený, jiný se k němu musí propracovat. Ale jde to. Já sám jsem toho důkazem. Z výtvarné výchovy jsem nosil trojky (a to jen díky tomu, že se horší známky nedávaly). Dle mých rodičů jsem měl obě ruce levé a mé první fotky? Hrůza :) Škoda, že už žádnou prvotinu nemám. Určitě byste se pobavili. O kompozici bylo napsáno mnoho knih a existuje neuvěřitelné množství pravidel. Vybral jsem pro Vás ta, která mi nejvíce pomohla. Berte je však s rezervou. Všechna pravidla a poučky ohledně kompozice je třeba brát jen jako nějaká doporučení, nikoliv dogmata. Něco, co nám pomůže mít fotky ještě krásnější. A víte co? Tato pravidla můžeme klidně i porušovat. Ale nejprve je musíme znát a umět využívat, a až potom je můžeme záměrně porušovat. Uvidíte, bude to legrace :) A dokonce se setkáte i s tím, že některá pravidla půjdou proti sobě. To nevadí. Jednoduše si v dané chvíli vyberte buď jedno, nebo druhé a neřešte to. Kompozice je tedy jinými slovy uspořádání všech prvků fotografie (tedy objektů, světla a barev) do výsledné scény tak, aby vše bylo v harmonii a aby se naše fotka divákovi zkrátka a jednoduše líbila. Už z této definice jasně vyplývá, že kompozice je značně subjektivní. A v tom je krása celé fotografie. Co se jednomu líbí, druhému se líbit nemusí. A je to tak naprosto v pořádku.

7

FOTOGRAFOVAT LZE NA VÝŠKU I NA ŠÍŘKU Teď si asi ťukáte na čelo. Je tu ale opravdu hodně fotografů, kteří si neuvědomují, že mohou fotoaparát otočit. Na šířku se zpravidla fotí krajiny a na výšku portréty a výškové stavby.

Jak už jsme si říkali dříve, každé pravidlo lze s úspěchem porušovat. I toto.

Stejně tak i portréty můžete fotit na šířku.

8

FOTOGRAFUEME V ÚROVNI OČÍ Pokud fotíme cokoliv, co má oči (dítě, zvíře, hmyz), foťme to v úrovni očí. Do fotky tak mimo jiné vneseme i pohled na svět, tak, jak jej vidí ona portrétovaná osoba či živočich. Často se fotografům nechce dřepnout nebo dokonce lehnout. Je to škoda, protože výsledek stojí za to.

PODHLED A NADHLED MAJÍ EMOTIVNÍ ZABARVENÍ A ano, i pravidlo fotografování v úrovni očí lze úspěšně porušovat. Můžeme mít skvělé fotky z nadhledu či podhledu. Ale pozor na emotivní zabarvení! Pokud někoho vyfotíme z podhledu, vzbudíme u diváka tyto pocity: strach, autorita, respekt, podřízenost vůči portrétované osobě.

9

Toto pravidlo znali již malíři před mnoha a mnoha lety. I proto králové seděli na vysokém trůnu, aby je jejich poddaní viděli zespodu. Proto se Napoleon nechal malovat na koni. Proto visel obraz prezidenta v každé třídě a to velmi vysoko.

A co když lze i toto porušit? Tedy fotit z podhledu a nebudit přitom pocity strachu či autority?

Čím to je, že najednou jsou strach a autorita tatam? Fotografie je komplexní záležitost. Vše souvisí se vším. Podhled může zesílit dříve zmíněné emoce. Ale jen podhled k jejich vyvolání nestačí. Copak lze mít strach z něčeho tak romantického, jako je malé dítě nebo nevěsta? Důležité tedy je i koho fotíme, jak je oblečený, kde stojí, kam kouká a jaký má výraz ve tváři.

10

Naproti tomu nadhled působí romanticky, uvolněně a pohodově. Díky němu můžeme na své fotografii zesílit právě tyto emoce.

Jsou si toho vědomi i filmoví režiséři, a proto se z ptačí perspektivy často natáčejí právě romantické scény.

DEJME NAŠIM FOTKÁM JASNOU MESSAGE Tajemství krásných fotek tkví v tom, že mají jasnou a údernou message. Na první pohled je jasné, co jsme fotili a proč. Jak toho dosáhnout? Dominancí. Když je na fotce nějaký dominantní objekt, vždy na sebe přitáhne pozornost. A jak to udělat, aby bylo na fotce něco dominantní?

HRÁTKY S HLOUBKOU OSTROSTI Hloubka ostrosti nám udává, co vše je na fotce ostré. Když jsou ostré objekty v popředí i v pozadí fotografie (typické pro krajinářskou fotografii, kdy v popředí jsou ostrá stébla trávy a v pozadí jsou ostré kopce), hovoříme o velké hloubce ostrosti.

11

Pokud je však na fotografii ostré např. jen popředí a rozmazané pozadí (typické pro portrétní nebo makro fotografii), hovoříme o malé hloubce ostrosti.

A dominance? Vtip je v tom, že to, co je na fotce ostré, vždy zaujme pozornost. Pokud tedy nějakým kouzlem zařídíme (a o tom kouzle se ještě dočtete na dalších stránkách), že jediné, co bude na fotce ostré, je náš hlavní objekt zájmu, máme zároveň jistotu, že tento objekt na fotce vynikne, že bude dominantní. Přesně jak je tomu na fotkách níže.

DOMINANCE KONTRASTEM

Další možnost, jak zajistit na fotce dominanci, je využití kontrastu. Pokud budete mít velmi světlou scénu a na ní něco tmavého, vždy zaujme právě to tmavé. Bez ohledu na to, jak je to velké. I kdyby kočka na naší fotce byla desetkrát menší, měli byste jako fotograf stoprocentní jistotu, že na jinak bílém sněhu by ji nikdo nepřehlédl.

12

A obráceně, pokud máme tmavou scénu a na ní něco světlého, máme naprostou jistotu, co diváka na první pohled zaujme. Ano, to světlé.

Na této fotce je naprosto dominantní slunko. Kdokoliv se na fotku podívá poprvé, hned jej vidí. Je to první místo, které přitáhne naše oči, a na které koukáme. Nekoukáme nejdříve do levého horního rohu. Ba ani do pravého dolního rohu. Koukáme prostě na slunko, protože je dominantní. Nemáme na výběr. Díky jeho dominanci je naše pozornost přitažena k siluetě, tedy k hlavnímu a brutálně jednoduchému motivu fotografie.

DOMINANCE BARVOU Na rozkvetlé louce přitáhnou Vaši pozornost nejprve červené květy. Proč? Protože jsou kontrastní vůči barvě pozadí, tedy vůči zelené trávě.

A tohoto principu můžeme využít i ve fotografii. Pokud nám běží dítě na louce a má na sobě zelené triko, bude našim divákům chvíli trvat, než jej na fotce najdou (teď nemluvíme o minutách či hodinách, tak dlouho si nikdo naši fotku pravděpodobně prohlížet nebude, mluvíme spíše o desetinách či setinách vteřiny). Jak to udělat, aby fotka zaujala více? Převlečme dítě do oranžového nebo červeného trika. Díky němu pak na sebe ihned přitáhne veškerou pozornost diváka. O kontrastních barvách ještě budeme v této knize později mluvit. Užijete si s nimi spoustu legrace.

13

DOMINANCE VELIKOSTÍ Velké věci na sebe přirozeně přitahují pozornost. A myslím tím relativní velikost. Je jedno, jestli to je slon nebo mravenec, důležité je, kolik místa na fotce zabírá. Pokud bude mravenec maličký, moc pozornosti nesklidí. Pokud však ten samý mravenec bude přes celou fotku, pak Vám garantuji, že ho nikdo nepřehlédne. Bude totiž dominantní. A taky z něj půjde trochu strach :)

DOMINANCE ROZPOZNÁNÍM Pokud je na fotografie neurčitá struktura a v ní něco, co dokáže divák snadno rozpoznat, pak to také rozpozná. Tento předmět přitáhne jeho pozornost. V neznámém prostředí máme tendenci se uchylovat ke známým věcem.

14

JEŠTĚ JEDNO TAJEMSTVÍ DOMINANCE Dominance nemá ráda, když se musí prát o pozornost s jinou dominancí. Jinými slovy, mějme na fotce jen jeden dominantní objekt. Častá chyba bývá v tom, že je na fotce hned několik věcí, které přitahují pozornost diváka. A tím vzniká zmatek skoro stejný, jako když tam není dominantního nic. V prvním případě, kdy se různé objekty perou o pozornost, kouká divák chvíli na jeden, pak na druhý, pak zas na ten první a má z toho tak nějak zvláštní pocit. Nedokáže si fotku vychutnat. V tom druhém je to snad ještě horší. Když není na fotce nic dominantního, ba fotka nemá ani nějakou speciální barevnou či světelnou atmosféru, divák ji zmateně prohlíží a těká z místa na místo. A po chvilce ho to přestane bavit. Řekne maximálně: „Hm, dobrý.“ To aby nás neurazil. A jak zjistíme, zda má fotka nějaký dominantní objekt a zda se nepere o pozornost s jiným objektem? Prostě to zkusme. Udělejme si s fotkou experiment. Zavřeme na chvíli oči. Pak je otevřeme a soustřeďme se na to, co přitáhne na první pohled naše oči. Je tam něco, co nás v mžiku zaujalo? Mluvím tu o tisícinách vteřiny! A zůstali jsme tam, nebo náš zrak přeskočil někam jinam? A pokud přeskočil, vrátil se zase zpět, nebo zůstal na místě, kam přeskočil? Pokud nás nic nezaujalo na první pohled, máme problém. Chybí nám nějaká dominance. Je to jako bychom se topili ve vodě a chtěli se něčeho zachytit. Jenže není čeho. Pokud nás i něco zaujalo, ale během chvilky jsme přeskočili jinam a pak zase zpět, pak tu máme nejspíš více dominantních objektů, které se perou o pozornost. Čím více mezi nimi přeskakujeme, tím více se perou. A pokud jsme přeskočili na jiný objekt, ale na tom jiném zůstali, nebo snad dokonce přeskočili na třetí, ale nevracíme se opakovaně zpět na ten první (neuzavře se přeskakující smyčka), pak držíme dokonalou fotografii a čteme její příběh. Fotografii, která nám pomalu a postupně odhaluje svá tajemství...

Na fotografii vlevo (pokud byste použili zmíněný oční test) by pravděpodobně Vaše oči nejprve přitáhlo slunko (dominance kon- trastem). Během chvilky by Vás k sobě stáhla plachetnice. A pak byste si všimli letících ptáků. Jak romantický příběh...

15

HLEDEJME DETAILY A NEOBVYKLÉ POHLEDY Málokterý fotograf myslí na detaily a hledá neobvyklé pohledy. Přitom je to pro diváky velmi efektní. Nabízíme jim pohled na známou věc zcela neznámým způsobem.

Nebo jste snad už viděli, že by si někdo prohlížel slona takto detailně? Vyfotit celého slona, to napadne každého. Ale takto?

VYUŽÍVEJME ODRAZY Málokdo je vidí, a přesto jsou všude kolem nás. Ve výloze, v zrcadlech, v kalužích… Prostě všude. Kouzlo tkví v tom, že Vy je ode dneška na rozdíl od ostatních uvidíte. Proč? Protože jsem Vás na ně upozornil :)

16

Díky tomuto prvku se doslova nadchneme. Požívá jej jen velmi málo fotografů. Přitom je to tak jednoduché. A pozor! Dejme si záležet, ať v odrazech nejsme i my sami. Tedy, pokud to není našim uměleckým záměrem :) Pokud byste chtěli fotit odrazy na vodních hladinách, jako jsou rybníky, jezera či nádrže, pak Vám mohu jen doporučit koukat na předpověď počasí. Aby byl obraz krásný a ostrý, potřebujeme klidnou hladinu, tedy bezvětří. Mnohem větší šanci máme hned po ránu. Přes den už je hladina klidná málokdy.

POHLED MIMO OBJEKTIV Jen málokdo se umí koukat do objektivu a působit přitom přirozeně. Nechte tedy lidi koukat klidně jinam. Vše je pak mnohem přirozenější. Fotografie dokonce vypadá, jakoby tam fotograf ani nebyl. Dokonale zachycený okamžik namísto uměle strojené fotky.

NOHY NEJSOU DŮLEŽITÉ

Stejně jako s pohledem mívají lidé problém. I s postojem. Fotografie tedy vypadají často lépe bez nohou. Navíc nohy nejsou tak moc důležité, a když je vynecháme, máme na fotce větší obličej. Ten považuji za přeci jen o trochu důležitější.

17

Ovšem, pokud má někdo dlouhé, krásné nohy, pak je i toto pravidlo snadno porušitelné...

DRŽME SE MAXIMÁLNÍ JEDNODUCHOSTI Čím více prvků chceme do fotografie vtěsnat, tím bude složitější vše uspořádat tak, aby to bylo v harmonii. Všimli jste si někdy toho, že ty nejlepší fotky bývají velmi často až neuvěřitelně jednoduché? Jen pár čar! Podívejte se!

V jednoduchosti je krása a síla. Je jednoduché si pohlídat dominanci, je jednoduché mít fotografii harmonickou a je jednoduché předat jasný vzkaz divákovi.

18

Každému je hned jasné, co jsme fotili. Na fotce není vůbec nic, co by mohlo rušit pozornost diváka. Ten se soustředí jen a pouze na hlavní motiv a může si jej naplno vychutnat. Pokud je tento motiv pěkný, je opravdu složité od něj odtrhnout oči. Fotka pak opravdu zaujme.

POHLED POSTAVY Toto pravidlo je velmi jednoduché. Ostatně jako všechna kompoziční pravidla :) Pokud fotíte postavu či zvíře, které se kouká nějakým směrem, nechte mnohem více prostoru právě v tom směru, do kterého kouká.

To platí i pro chůzi. Pokud někdo někam jde či běží, dbejme na to, aby bylo více místa právě ve směru pohybu.

Pokud bychom toto pravidlo nedodrželi, divák by přemýšlel více nad tím, kam asi vyfocená postava kouká či jde, než nad tím, jak krásná je naše fotka. A tím bychom se připravili o pozornost diváka. Chceme jeho myšlenky mít ve fotografii, ne mimo ni.

19

A nemusíme nutně prozradit, kam naše postava kouká. Jde jen o ten pocit většího prostoru ve směru pohledu či chůze. Posuďte sami:

NIKDO TO NEDOCENÍ K některým svým fotografiím máme velké citové pouto. Jsou to často snímky našich dětí, přátel, domácích mazlíčků nebo snímky, které bylo mimořádně těžké pořídit. Představte si, že za velmi špatného studeného počasí fotíte např. labutě. Tři hodiny a stále nic. Jste zmrzlí na kost. Najednou se to povede. Labuť zamává křídly a kouká přímo na Vás. Uděláte fotku a ona vyjde. K takové fotce máte velký emotivní vztah. Znamenala pro Vás tři hodiny zimy a utrpení. Znamenala pro Vás zkoušku trpělivosti, kterou jste úspěšně složili. Na takovou fotku jste náležitě hrdí. O to je ale větší zklamání, když jí okolí nepřijme. Že není dokonale ostrá. Taky světlo nic moc. A v pozadí překáží jiná labuť. Jak je to možné? Copak oni nechápou, jak těžké bylo tu fotku pořídit? Ne, oni to opravdu nechápou. Oni tam nestáli a nemrzli. Oni ani neví, že fotograf položil takovou oběť. A i kdyby věděli, stejně by se na tu fotku koukali v teple svého obýváku. Občas je tedy třeba brát podobné věci s nadhledem. Divák, který nemá k portrétované osobě či zvířeti žádný vztah, divák, který neví, jak těžké je danou věc (jako nap. tříštící se talíř) vyfotit, zkrátka a jednoduše naší práci ne vždy docení. Tyto fotky níže pochopí pokročilí fotografové, nikoliv široká veřejnost.

20

VÝBĚR PROSTŘEDÍ Najít správné prostředí je celkem dobrý základ pro úspěch fotografie. Jsou žánry jako reportáž, kdy si moc vybírat bohužel nemůžete. Jsou ale žánry, kde je výběr zcela na nás. Sami si můžeme zvolit, zda ty portréty budeme fotit v parku u růžiček, tak jako všichni ostatní fotografové, nebo zda si najdeme nějaké originální prostředí, třeba skate park, pole, nádraží, rozbořenou budovu... Čím neobvyklejší naše volba bude, tím lépe, tím originálnější bude i fotka. A pokud fotíme krajinu, pak je asi jasné, že nelíbí-li se nám, můžeme jít fotit jinam :)

21

STŘEDOVÁ KOMPOZICE, SYMETRIE Pokud je něco symetrického, foťme to symetricky! Symetrie se zkrátka a jednoduše líbí. Je mnohem silnější a účinnější než pravidlo zlatého řezu (o kterém budeme mluvit za chvíli). Proto nikdy neváhám, a když vidím byť jen náznak symetrie, mačkám spoušť :) Vychutnejte si i vy krásu symetrických fotek:

22

Častá symetrie vzniká odrazem na vodní hladině. Už jsme mluvili o tom, že nejlepších odrazů dosáhneme při bezvětří, kdy je vodní hladina v klidu. Při focení těchto odrazů bývá mnohem efektivnější nechat břeh přesně uprostřed fotografie, aby byla fotka symetrická, než jej umisťovat dle pravidla třetin do třetinové linie, jak si budeme říkat za chvíli.

DIAGONÁLNÍ KOMPOZICE Diagonála podtrhuje akci, pohyb, dynamiku. Je skvělé ji využívat pro zpestření fotoalba. Ale pozor na to, abychom všechny fotky neměli diagonální. To by se už nemuselo našemu publiku moc líbit. Kouzlo a dynamika diagonály vynikne jen tehdy, pokud je diagonální kompozice v osamění mezi ostatními fotografiemi.

23

Zkrátka a jednoduše, když si někdo bude prohlížet album, kde jsou klasické fotografie s klasickou kompozicí, a po nějaké době nalistuje na fotku s diagonální kompozicí, doslova se probudí. A garantuji Vám, že se mu bude líbit ;)

Pozor však na jednu věc. U krajinářské fotografie není radno experimentovat, a pokud je horizont rovný, nechme jej rovný. Jakékoliv pokusy s nakloněním fotografie způsobí i naklonění horizontu, a to už by diváci spíše považovali za chybu než za nádhernou diagonální kompozici.

Zejména na vodní hladinu jsou oči diváků velmi náročné. Na ní vidí jakoukoliv odchylku od naprosté roviny. Je to pravděpodobně způsobeno logickým rozporem, který na takové fotce vzniká. Voda by přeci nikdy takto nezůstala. Odtekla by. Nebo jste již někdy viděli křivou vodní hladinu? Přesto i zde existuje výjimka, kdy si můžeme dovolit mít křivý horizont. U portrétní fotografie.

Čím to je? Nevím. Snad tím, že diváka tentokrát zaujme portrét a na nic jiného se nesoustředí. Pravdě- podobně si toho křivého horizontu v pozadí ani nevšimne, nebo mu to nepřijde tak důležité.

24

RÁMOVÁNÍ – FINTA JAK SI UDRŽET POZORNOST DIVÁKA Nemyslím teď rámování fotek v Photoshopu nebo v rámařství :) Myslím nalezení přirozeného rámečku ve scéně. Je to trik, jak udržet pozornost diváka. Kvůli rámečku je totiž velmi obtížné opustit myšlenkově fotografii. Rámeček nám jasně vymezuje prostor našeho soustředění.

Je nám celkem přirozené se nezabývat tím, co je mimo rámeček. Asi jsme zvyklí mít vymezený určitý prostor a nepřekračovat vytyčené hranice :)

Na fotografii je sice pěkný rám, ale je na něm i drobná chybka. Jde o dotek. V pravé vrchní části se nám dotýká suchá větev kopců na pozadí. Dotek přitahuje oči diváka a on si pak nedokáže vychutnat fotku jako celek.

Navíc tímto dotekem ničíme prostorový nádech fotografie. Potlačujeme totiž rozdíl mezi popředím a pozadím. Jak je možné, že něco, co je vpředu, se dotýká něčeho, co je vzadu? Podobného efektu dosáhneme vinětací. Vinětace je postupné ztmavování fotografie k jejímu okraji. Občas je způsobena nekvalitní sluneční clonou, častěji je přidávána dodatečně v počítači. A to právě kvůli tomu, abychom udrželi pozornost diváka ve fotografii. Je totiž prokázané, že na fotkách s vinětací se diváci mnohem více soustředí na střed než na její okraje.

25

Často stačí jen velmi lehká vinětace, které si všimne jen opravdu dobře vycvičené oko ;)

Hozené květy vlčího máku vytvořily nenápadný rám kolem nevěsty a ženicha...

PRAVIDLO ZLATÉHO ŘEZU (PRAVIDLO TŘETIN) Toto je jedno z nejsilnějších pravidel, které používali již malíři před mnoha sty lety. Lidem se líbí, protože tento poměr vidí všude kolem sebe. Nevěříte? Stačí se podívat na sebe :) Přesněji na články svých prstů. Jak je rozdělený třeba prostředníček? Přibližně na třetiny. A to je přesně náš zlatý řez. Nedělíme v polovině, ale přibližně v třetině. A co ostatní prsty? A jaký je poměr délky Vaší paže (od ramene ke konečkům prstů) ku vzdálenosti od loktu ke konečkům prstů? Ano, loket dělí paži ne v polovině, ale ve dvou třetinách (od konečků prstů) nebo chcete-li v třetině (od ramene). A to zdaleka není všechno. Jak je na tom naše hlava? Co třeba temeno hlavy až brada ku nos až brada? Najdete i tam třetiny? A co temeno hlavy až pata ku pupík až pata? :)

26

Je to docela zábavné, že? A co když poměr trubců a dělnic v každém úlu světa je v poměru zlatého řezu? A co když rozložení listů některých stromů na větvích se také řídí zlatým řezem? A co když jde najít zlaté poměry na každé ulitě každého šneka? No, příležitostí kolem nás je myslím mnohem více, než si vůbec umíme uvědomit. Ale to nevadí, že si to neuvědomujeme. Důležité je si uvědomit, že tento poměr se lidem prostě a jednoduše líbí. A když jej zaneseme do našich fotek, budou se i ty lidem líbit. Ale jak? Stačí si rozdělit naši fotku na pomyslné třetiny, jak je vidět dole. Třetinovým liniím budeme říkat zlaté řezy a jejich průsečíkům pak zlaté body.

Teď už jen využijme tyto zlaté řezy nebo zlaté body pro umístění nejdůležitějších objektů. Třeba tak, jak je vidět na fotce hor, kdy mlha je umístěna do spodní třetiny fotky, skaliska do prostřední a obloha do vrchní třetiny. Výrazná linie přechodu mezi mlhou a skalisky je tedy umístěna do zlatého řezu. Nemusí být přesně v něm, stačí přibližně.

I na této fotografii je silná linie přechodu mezi vodou a horou umístěna do třetiny, tentokrát té vrchní. A co myslíte, umístil autor vrchol hory do pravé třetinové linie náhodou, nebo to byl záměr?

27

Na následující portrétní fotografii byla opět využitá třetinová linka, tentokrát vertikální, do které její autor umístil portrétovanou osobu. Zároveň využil i pravý vrchní zlatý bod, do kterého umístil to nejdůležitější, tedy hlavu slečny.

Zlaté body jsou nejsilnější místa na fotografii. To jsou místa, kam se diváci dívají nejdříve. Ne do levého vrchního rohu, ani do pravého spodního rohu, ale na zlaté body. Chcete je rychle zaujmout? Tak do zlatých bodů umístěte to nejdůležitější. Tohoto pravidla se hojně využívá i v grafice. Na billboardech také naleznete ty nejdůležitější prvky právě ve zlatých bodech.

A ještě něco. Levý vrchní a pravý spodní zlatý bod vyzařují klid, pohodu, romantiku. Pravý vrchní a levý spodní naopak dynamiku a akci. Jak je to možné? Proč to tak je? Nevím. Ale funguje to. Podívejte se na kachnu. Pravý horní bod sluší její hlavě mnohem více než by slušel levý horní.

Někdy je užití třetin ve fotografii naprosto zřejmé, jindy je zcela nenápadné. Vidíte dokonalé využití třetin (mimochodem je ve fotce i symetrie, o které jsme již hovořili). Ne vždy se povede tato dvě pravidla takto perfektně skloubit dohromady. Často si musí fotograf vybrat buď jedno, nebo druhé. Na pomyslných vertikálních třetinových liniích máme vlasy modelky, ramena modelky jsou zas na horizontální spodní linii a oči na horizontální vrchní linii. Dokonce jsou oči velmi blízko zlatých bodů. Jak dokonalé.

28

Pravdou je, že fotografové, kteří mají pro cit pro kompozici, toto pravidlo užívají tak nějak intuitivně, aniž by o něm věděli.

PĚTINOVÁ KOMPOZICE Stejně jako třetinová. Jen si nyní rozdělím fotografii na pětiny. A využijeme pouze vrchní nebo spodní pětinovou linii. Toto pravidlo dodá našim fotkám šmrnc. Budou mít skvělou atmosféru a energii.

Pokud není obloha zajímavá (nudná plechově modrá nebo naopak šedivá či přepálená obloha), nechme ji jen 1/5 fotografie a zbytek věnujte krajině. Divák i tak pochopí, jaké bylo počasí a lépe si vychutná to podstatné.

A naopak, pokud je obloha naprosto fantastická, pak ji věnujme 4/5 z fotky a jen 1/5 nechte pro krajinu. Ať si divák vychutná a užije tu nádheru :)

29

LINIE, JAK NÁM MOHOU POMOCI ČI UŠKODIT? Linie ve fotografii jsou mocné a silné. Přitahují oko diváka, a dokonce je divák podvědomě sleduje. Dokážeme tedy říci, kde si začne fotografii prohlížet a také kde s prohlížením skončí. Tak schválně, zavřete na chvíli oči a pak je otevřete. Jaké místo na fotce níže upoutá Vaši pozornost jako první? A na co se pak bude Vaše mysl zaměřovat?

Většina lidí začíná ve spodní části fotky, kde jejich pozornost upoutá bílá linie prostřední čáry na vozovce. Mají tendenci ji sledovat, aby zjistili, kam silnice vede. Během chviličky (tisíciny nebo setiny vteřiny) upoutá jejich pozornost černé esíčko (brzdná čára), ke kterému je dovede ona bílá linka. Protože je esíčko výraznější, strhává pozornost na sebe. Až divák dojede na jeho konec, pokračuje dále po cestě, až skončí u kopců na pozadí. Silnice tedy postupně dovedla diváka k hlavnímu motivu fotografie.

Pojďme se podívat na další vlastnost linií. Už víme, že vede oko diváka a nyní si všimněme, že čím více je linie klikatá, tím déle nám trvá, než si ji celou prohlédneme. Tím déle tedy fotografii pozorujeme a tím více se nám líbí. To je důvod, proč fotografie s klikatými cestami slaví úspěch.

Vyzkoušejte si to a sami uvidíte, že než zrakem projedete silnici na fotografii níže, bude to trvat mnohem déle, než v případě fotografie výše. Dávejme si u linií pozor na to, aby ne- opouštěly naši fotografii. Divák by totiž opustil fotku spolu s linkou. A to by byla škoda.

30

Linií tedy můžeme skvěle využít k tomu, abychom upoutali pozornost diváka a dovedli jeho pohled tam, kam chceme. Tak jako na této fotografii nám linie vpravo i vlevo směřují ke dvěma diskutujícím manažerům, tedy k hlavnímu motivu fotografie.

Linie jsou všude kolem nás. I v přírodě. Nemusí jít jen o silnice nebo zábradlí. A právě proto, že linie poutají tolik pozornosti, je velmi těžké fotografovat v lese. Je tam příliš mnoho linií, které se navzájem perou o pozornost. Většina pokusů nafotit les nebo portréty v lese končí neúspěchem. Oko diváka bloudí po fotce z jednoho místa na druhé. A jak jsme si již říkali, pokud fotce chybí dominantní prvek nebo jich tam je hodně, bude velmi složité diváka zaujmout.

Přesto však fotografie lesa výše vypadá pěkně. Proč? Linie jsou na ní uspořádané, téměř rovnoběžné, nedochází ke zbytečným dotekům, které poutají pozornost diváka. Fotka vypadá harmonicky a uklizeně. Skoro jako nějaká pravidelná textura. A pravidelná textura, to už je něco, co se lidem opět líbí. Navíc je v ní zachycena špičková světelná atmosféra a ta nás nenechává na pochybách, co chtěl autor fotografie zachytit. Ano, právě tuto nádhernou hru světla.

31

Častěji, než se skvělým využitím linek ve fotografii, se spíše setkáte s liniemi, které fotografii škodí. Jde o linie, které zbytečně upoutávají pozornost na sebe, nebo dokonce odvádí pozornost od hlavního objektu.

Všimněte si na fotce výše hned tří linií na pozadí, které strhávají pozornost na sebe. Zejména citlivé bývají oči na linky trčící z hlavy (sloupy, stromy, budovy). Další výraznou linii tvoří pramen vlasů, který je stočený pod bradu. Místo toho, abychom si vychutnali pohled do krásných očí slečny, neustále utíkáme právě k tomuto prameni. Na další fotografii nám výrazná linie odvádí pozornost od slečny někam dozadu směrem k budovám. Zkuste si představit, jak by fotografie vypadala, kdyby slečna seděla až vzadu na posledním stupni. Možná by byla o něco menší, ale měli bychom jistotu, že si ji každý divák všimne a že si její portrét v klidu a nerušeně „vychutná“. Linie by se samy postaraly o to, aby oko každého diváka skončilo právě tam, kde chceme.

32

PORUŠUJME PRAVIDLA, KDYŽ UŽ JE ZNÁTE Jak už jsme si říkali, jde to i bez pravidel. Následující fotografie porušují snad všechna pravidla, co znám, ale přesto mají něco do sebe :) A hlavně, jsou originální.

33

BARVY, BARVY, BARVIČKY Barvy v nás vyvolávají různé emoce. Některé pozitivní, jiné negativní. Jak toho využít při focení?

ČERNÁ emoce: autorita, síla, elegance, formálnost, smrt, strach, tajemství Právě proto je většina obleků černá. Elegance. Černý oblek, černá limuzína, to by byly byznys fotografie.

Naopak, černé pozadí v ateliéru při focení malých dětí nebude asi ta nejlepší volba. Neříkám, že nemůže taková fotografie být pěkná, ale bude to mnohem složitější než u bílého pozadí.

BÍLÁ emoce: laskavost, nevinnost, sterilita, čistota, chlad

Pro svou čistotu a nevinnost je bílá vhodná pro focení malých dětí. Jejich duše i mysl je také dokonale čistá a touto barvou tyto emoce jen podtrhneme. Bílá je spojována i se svatební fotografií, a pokud bych měl fotit nevěstu v ateliéru, neváhal bych použít právě bílé pozadí.

34

ZELENÁ emoce: harmonie, bezpečí, má uklidňující a stabilizující účinek

Zelená je barva přírody, proto nás uklidňuje a máme ji rádi. Lidské oko je na ní také nejvíce citlivé.

MODRÁ emoce: hloubka, stabilita, důvěra, diskrétnost, inteligence, zima

Modrá stejně jako zelená působí uklidňujícím dojmem. Na rozdíl od ní nepoutá tolik pozornosti. Zajímavé je, že je to právě modrá barva, která je spojovaná s inteligencí. Nevím proč tomu tak je, ale vím, že opravdu hodně bank a inženýrských společností užívá modrou ve svém logu. Vezměte si třeba logo IBM, Pentium, Samsung, Lenovo, BMW ...

35

ČERVENÁ emoce: emotivnost, agresivnost, energie, válka, nebezpečí síla, touha a láska

Červená barva se používá ve spojení s živostí, dynamikou a dravostí. Znamená však i výstrahu. Proto se využívá na všech výstražných dopravních značkách.

FIALOVÁ emoce: melancholičnost, znepokojení, tajemnost, barva magie, pochopení

36

ORANŽOVÁ emoce: radost, vzrušené očekávání, slavnost, sebevědomí, dynamičnost, extroverze, energie

Oranžová je mimo jiné barva podporující chuť k jídlu. Proto má tolik restaurací oranžové zdi.

ŽLUTÁ emoce: naděje, veselost a otevření, srdečnost, uvolnění

Mějme v paměti, že tmavě žlutá je vlastně hnědá, tedy sépiové zabarvení může vyvolávat podobné emoce.

37

ABY BÍLÁ BÍLÁ BYLA Kompozici máme za sebou a můžeme se vrhnout na druhou ze čtyř dovedností fotografa. Dokonalé barvy. Stalo se Vám někdy, že barvy nebyly na fotografii takové, jaké jste si přáli? Pokud ne, pak Vás to dříve nebo později s největší pravděpodobností čeká :) Skvělá zpráva je, že existuje naprosto jednoduchý postup, jak mít barvy naprosto vždy zcela pod kontrolou. To tajemství se nazývá RAW. Co je to RAW? Nyní nám stačí vědět, že je to určitý typ souboru. Pravděpodobně víte, že Váš fotoaparát umí ukládat fotografie do souboru, který má příponu JPG. Tyto soubory pak stáhnete do počítače a můžete je dále upravovat. Většina pokročilých kompaktů a všechny zrcadlovky však umí ještě jeden formát, RAW. I tyto soubory lze stáhnout do počítače a dále upravovat. Jedna z velkých výhod RAW formátu je ta, že se nemusíte při focení starat o barvy. Není tedy třeba vyvažovat bílou. Vše se zkrátka a jednoduše řeší až při úpravě fotek v počítači. Takže se můžete lépe soustředit na ostatní věci, jako jsou kompozice, expozice a ostrost. Tento formát má však i drobné nevýhody. Později se mu podíváme na zoubek. Věnoval jsem mu celou jednu kapitolu této knihy. Nyní se podíváme na to, jak vyvažovat bílou, tedy na to, jak nastavit fotoaparát tak, abychom měli dokonalé barvy i tehdy, když fotíme do klasického formátu JPG. Ne každý fotoaparát umí formát RAW a navíc, přechod na formát RAW nemusí být pro všechny fotografy vhodný. Proto chci věnovat pár stránek i tomuto klasickému postupu, tedy vyvážení bílé pomocí fotoaparátu. Dalo by se zdlouhavě psát, proč je vůbec třeba vyvažovat bílou. Ale nemá to smysl. Důležitý je fakt, že někdy jsou fotografie jinak barevné, než bychom si přáli. Prostě na displeji fotoaparátu vidíme divné barvy.

Koukněte na tuto fotku. Sníh má být přeci bílý, ne modrý. Co s tím? Pokud fotíme do RAW, tak nic. Není třeba si toho všímat. Jakmile stáhneme RAW soubory do PC, srovnáme barvy jedním kliknutím. Celý tento proces je bezztrátový. Jeho jediná nevýhoda je ta, že jej prostě musíme udělat. Dokud jej neuděláme, nebudou fotografie existovat. O tom ale v kapitolce o RAW.

38

JAK VYVÁŽIT BÍLOU Pokud fotíme do JPG, již musíme vyvážení bílé řešit. Lehké dodatečné úpravy barev v počítači jsou sice možné, ale velmi náročné a zbytečně se ztrácí kvalita fotky. Navíc, když je barevný posun příliš velký, může se stát i to, že už nás ani počítač nezachrání a že krásné a věrné barvy do fotky již prostě nedostaneme. To je bohužel omezení formátu JPG. Proto si pamatujme: Vždy je třeba myslet na nastavení barev a hlídat si jej. Aby nám výrobci fotoaparátů situaci co nejvíce usnadnili, vynalezli funkci AWB (automatické vyvážení bílé – automatic white balance). Ta ve většině případů funguje skvěle. Pokud ji máme aktivovanou, fotoaparát se snaží vyvážit bílou sám. Sám odhaduje, co nám na scénu asi svítí (jaký je zdroj světla), a podle toho upraví barvy tak, aby vypadaly stejně, jako je vidí naše oči. Problémy ale často nastávají při focení v místnostech, když fotíme venku a slunko je nízko nad obzorem a také ve chvílích, kdy fotografii převládá jedna barva (jako např. na fotce níže, kde již bylo třeba vyvážit bílou ručně).

To pak automatické vyvážení bílé selhává a musíme přejít do ručního nastavení. Není třeba chápat proč, berme to jako fakt. Dobré je, že díky náhledu fotografie na displeji okamžitě vidíme, zda si automatika s barvami poradila, či zda je třeba náš ruční zásah. Jak tedy řekneme fotoaparátu, čím je scéna nasvícená? Jak nastavíme barvy ručně?

Některé fotoaparáty na to mají rychlá tlačítku, v jiných se musí do menu. Tlačítka jsou nejčastěji popsána WB (z anglického White Balance), stejně tak v menu se nastavení zpravidla označuje jako: vyvážení bílé, nastavení bílé nebo white balance. Výrobci fotoaparátu jsou v umisťování tohoto tlačítka velmi kreativní a tak nezbývá, než hledat a hledat a hledat :) Máte-li např. zrcadlovku Canon 100D, nenajdete ho. Zde je nutné využít buď dotykový displej přístroje, nebo menu, stejně jako u většiny kompaktů.

39

Ještě jedna důležitá poznámka. V některých režimech, zejména v těch automatických, bývá tato funkce uzamčená. Nelze tedy nastavit bílou ručně a musíte se spokojit s tím, co si usmyslí fotoaparát. Řešení je pak zapnout automatický režim P, o kterém budeme mluvit později, nebo používat poloautomatický či plně manuální režim. Chceme-li vyfotit cokoliv a kdykoliv, stejně nebudeme mít jinou možnost a já Vám později dokážu, že i úplně manuální režim je docela jednoduchá záležitost. Je-li tedy tato funkce uzamčena, přejděte do některého z pokročilých režimů. Jakmile kliknete na tlačítko nebo vyberete příslušnou záložku v menu, zobrazí se Vám podobné ikony.

Jednoduše vyberte ikonku, která představuje zdroj světla nebo místo, na kterém se nacházíte, a barvy budou ihned mnohem lepší. Fotíte-li přes živý náhled, vliv nastavení na barvy vidíte již přímo v tomto živém náhledu. Pokud tedy na fotografovanou scénu svítí žárovky, vyberte ikonu žárovky a barvy se srovnají. Pokud budete fotit za sluníčka, vyberte ikonu slunce, a pokud budete fotit ve stínu, pak ikonu stínu (zpravidla obrázek domečku, který vrhá stín – na obrázku ikon třetí v prvním řádku). Ikona AWB znamená, že má fotoaparát vyvažovat bílou automaticky a první ikona v druhém řádku znamená, že budete nastavovat bílou měřením, což vysvětlím později. Podívejte se, jak to fotografiím pomohlo, když jsem vyvážil bílou pomocí ikon:

vyvážení na automat (AWB) vyvážení nastaveno na ikonu stín

40

vyvážení na automat (AWB) vyvážení na ikonu slunce

vyvážení na automat (AWB) vyvážení na ikonu žárovky

vyvážení na automat (AWB) vyvážení na ikonu stínu No a nyní je to na Vás. Experimentujte a zkoušejte různé nastavení bílé. Otestujte další tipy, které jsou v následující kapitole. Co dnes nevyzkoušíte, nebudete za týden již vědět.

6 TIPŮ PRO JEŠTĚ LEPŠÍ BARVY

1) U fotografování portrétů zkuste dát ikonu mraku, i když je fotíte na sluníčku, nebo ikonu stínu, pokud je fotíte při zatažené obloze. Možná si říkáte, že to jde proti tomu, co jsem psal výše. Ano, jde. Díky tomuto triku budou barvy na fotografii o něco teplejší než ve skutečnosti a fotka bude ještě o něco hezčí. Teplé barvy totiž pleti sluší. Podívejte se:

41

vyvážení bílé na slunce vyvážení bílé na stín

2) U fotografování podzimní krajiny nebo západu slunce můžeme vybrat ikonu stínu.

Fotografie bude opět teplejší, a to podzimnímu listí a krásnému západu slunce opravdu sluší. Podívejte se:

vyvážení bílé na zataženo vyvážení bílé na stín

3) Pokud máte zrcadlovku Nikon, můžete si vybrat hned z několika zářivek. Běžně se

totiž používají různé tipy zářivek, kdy každá svítí trochu jinou barvou. Musíte jít do velkého menu (většinou tlačítkem „menu“) a zde najít funkci vyvážení bílé (white balance). Jakmile ji najdete, vyberte ikonu zářivky a stiskněte šipku doprava. Budete si moci vybrat ze sedmi, u některých modelů dokonce z devíti možností zářivek. Pak už metodou pokus omyl můžete zkoušet, pro kterou z nich jsou barvy nejhezčí.

Máte-li Canon nebo jiné fotoaparáty, pak máte většinou jen jednu možnost.

42

4) Po ukončení fotografování raději vždy nastavte vyvážení bílé zpět na AWB.

Fotoaparát si totiž pamatuje poslední nastavení. Pokud zapomenete nastavenou žárovku, protože jste fotili večer doma, a druhý den budete fotit venku, aniž byste si vzpomněli, že máte nastavit slunce nebo mrak, budou fotografie modré, tedy nepoužitelné. Na fotoaparátu totiž bude stále nastavená žárovka, kterou jste nastavili včera. A pokud se Vám to přeci jen někdy stane a zapomenete, nevěšte hlavu. Ještě jsem nepotkal fotografa, který by neměl podobný zážitek. Mně se to v začátcích stávalo naprosto pravidelně :)

5) Experimentujme. Nikdo neříká, že barvy musí odpovídat realitě. Je to jen o naší fantasii. Zkuste si vyfotit západ slunce s nastavením žárovky, zářivky a stínu. Jedno a to samé místo, jedna a ta samá chvíle, a přesto budete mít 3 zcela odlišné fotografie.

6) Pokud máme na fotce člověka, vyvažujme tak, aby pleť měla opravdu pleťovou barvu.

Na jakékoliv nepřesnosti v barevném podání pleti jsou lidské oči mimořádně citlivé.

VYVÁŽENÍ BÍLÉ POMOCÍ KELVINŮ Je tu jen pro úplnost. Jde jen o jiné řešení toho samého problému trochu jinou cestou. Někomu bude více vyhovovat volba výše zmíněných ikon, jinému tato možnost. Vyvážit bílou pomocí kelvinů mají jen pokročilejší fotoaparáty. Je řada zrcadlovek, kde tato možnost chybí. Jakou má toto řešení výhodu? Docela často na scénu svítí hned několik zdrojů světla. Např. si představte místnost, kde je rozsvícená žárovka a zároveň jde do ní poměrně dost slunečního světla z okna. Co vybrat nyní. Ikonu žárovky nebo ikonu slunka? Nevím. Můžete zkusit nejprve jednu a pak druhou. A pokud ani jedna nepovede k fajn výsledku, pak ještě můžete zkusit vybrat AWB. Nebo můžete vyvážit bílou pomocí kelvinů. Tedy pokud je Váš fotoaparát umí (a pokud neumí, neplačte, za chvíli si ukážeme ještě jeden způsob vyvažování, vyvažování měřením, který mají všechny fotoaparáty a který je kelvinům naprosto ekvivalentní). Místo zadání zdroje světla (tedy slunko, žárovka atd.) zadáte teplotu světla v kelvinech. To už si ale musíte pamatovat, že žárovka má cca 3000 K, většina zářivek cca 4000 K, denní světlo 5500 K, když je zataženo tak 6500 K, a když jste ve stínu tak 7500 K. Víte co, stačí si vytisknout tento obrázek a nalepit si ho na monitor počítače. Za pár dní budete mít tato čísla určitě v hlavě :)

43

Při focení v místnosti nasvícené žárovkou tedy nastavíte vyvážení bílé na kelviny (většinou ikona s písmenem K) a nastavíte 3000 K. A barvy budou odpovídat realitě.

Tuto ikonu hledejte mezi ostatními ikonami pro vyvažování bílé.

Při focení venku, když svítí sluníčko, dáte 5500 K. A barvy budou odpovídat realitě. A když bude místnost nasvícena částečně žárovkou a částečně slunečním světlem z okna, zadáte něco mezi. Nastavíte 4200 K a barvy budou odpovídat realitě. A pokud ne, stačí si zapamatovat toto pravidlo. Když je fotka příliš modrá, musím zadat více kelvinů. Když je naopak příliš oranžová, musím dát méně kelvinů. Já osobně využíval kelviny právě z tohoto důvodu. Bylo to velmi rychlé. Rychlejší než vyvažování bílé pomocí měření. Časem získáte skvělý odhad na to, kolik kelvinů kde nastavit.

VYVÁŽENÍ BÍLÉ POMOCÍ MANUÁLNÍHO MĚŘENÍ Někdy je scéna celkem komplikovaná. To platí především pro interiéry. Částečně je nasvícena zářivkami, žárovkami a třeba i denním světlem přicházejícím okny. Pak je tu možnost tzv. manuálního vyvážení bílé. Často se značí písmeny PRE (v případě Nikonu), nebo touto ikonou (v případě Canonu). Jak to celé funguje? Jednoduše ukážete fotoaparátu nějaký bílý předmět a on si podle něj srovná barvy sám. Nejlepší bílý předmět je kancelářský papír. K mání jsou i speciální destičky pro vyvažování bílé, ale je to zbytečná investice. Kancelářský papír je přeci jen levnější :) A navíc si jej můžete složit a mít neustále ve své fotografické brašně. Konkrétní postup se hodně liší v závislosti na různých typech fotoaparátů.

44

Většina kompaktů a zrcadlovek Olympus postupují následovně. Vyberete, že chcete měřit bílou. Fotoaparát Vám vyzve, abyste vyplnili obrazovku (hledáček) bílým předmětem a stiskli buď spoušť, nebo nějaké jiné tlačítko. Po stisknutí požadovaného tlačítka proběhne měření a ihned na displeji uvidíte, jak se barvy srovnají. A je hotovo. U Canonu je to delikatesně složité. Právě proto jsem raději volil kelviny. Postup se skládá ze tří kroků, které lze udělat v libovolném pořadí.

1) Vyfoťte bílý předmět. Při focení papíru můžete mít problém se zaostřením. Později v této knize píšu, jak si s tím poradit. Vůbec se nyní nestarejte, na co je nastaveno vyvážení bílé. Je to jedno. Prostě jen vyfoťte papír a barev si nevšímejte.

2) Vyberte ikonu pro manuální měření bílé, která je znázorněná na předchozí straně.

3) Klikněte na tlačítko Menu a najděte kartu Uživatelské vyvážení bíle nebo Custom WB (dle jazyka). Po výběru této položky se objeví naposledy nafocená fotografie (tedy Váš bílý předmět). Tlačítkem ok potvrďte, že právě tato fotka představuje bílou. Pak ještě potvrďte, že se může smazat předchozí měření. A je hotovo, můžete fotit a barvy již budou ok.

U Nikonu záleží na typu modelu. U všech můžete vyvážit bílou pomocí menu. V něm najděte kartu pro vyvažování bílé a vyberte položku PRE. Stiskněte šipku doprava. Potvrďte fotoaparátu, že chcete vyvažovat pomocí měření. Pak Vás Nikon vyzve, abyste našli bílou plochu a stiskli spoušť. Pokud se pak objeví nápis Good nebo Data Aquired, je vše v pořádku a můžete fotit. Jinak byste museli měření opakovat. Některé Nikony mají dokonce „klávesovou zkratku“. Stiskněte tlačítko WB a držte jej tak dlouho, až se na displeji rozbliká nápis PRE. Pak rychle vyfoťte něco bílého, a pokud Vám Nikon napíše Good, vyhráli jste a můžete fotit :) Ještě jedna důležitá připomínka. Bílý předmět musí být nasvícen stejným světlem, jako scéna, kterou chcete fotit. Pokud jste tedy provedli měření v místnosti, kde svítily žárovky, a vyjdete ven, musíte měření opakovat. Jinak by byly fotky škaredě modré :) Můžete ale samozřejmě vybrat i některý z přednastavených režimů (slunce, mrak). Fotoaparát si vždy pamatuje poslední měření. I po vypnutí přístroje. Pokud si tedy vyvážíte bílou manuálním měřením např. ve svém pokoji, pak odejdete ven, kde využijete přednastavené režimy a manuálně vyvažovat již nebudete, stačí po návratu zvolit ikonu pro manuální měření a rovnou fotit. Měření již nemusíte opakovat. Tedy za předpokladu, že je pokoj stále stejně nasvícen. V praxi však budete tento postup využívat minimálně. V naprosté většině případů si vystačíte s přednastavenými režimy a později s velkou pravděpodobností přejdete na RAW :)

45

EXPOZICE

AUTOMATICKÉ REŽIMY Všechny typy fotoaparátu mají k dispozici hned několik automatických režimů. Jeden je pro naprosté začátečníky. Nelze v něm nastavit vůbec nic. Jednoduše se jen staráme o kompozici, tedy o to, co fotíme. Zbytek za nás řeší fotoaparát. Často je označován zelenou barvou či nápisem auto. Podívejte se na obrázky:

U některých fotoaparátů se používá jen zelený obdélníček. K tomuto režimu lze snad jen říci: „Koukněte do hledáčku a jakmile jste spokojeni, zmáčkněte spoušť.“ Někdy to vyjde, jindy ne. Kdo o tom rozhodne? Náhoda. V tomto režimu nemáte pod kontrolou téměř nic, a proto jej přenechejme svým partnerům či dětem a pojďme se spolu podívat na další režimy :)

SCÉNICKÉ REŽIMY Další automatické režimy jsou již určeny pro konkrétní scény. Zejména kompakty se předhání v jejich počtu. Stačí nám jich ale jen pět. Všechny ostatní jsou jen kopií těchto pěti režimů a jde jen o marketingový trik. Ony se fotoaparáty s 24 scénickými režimy prodávají lépe, než fotoaparáty s 5 scénickými režimy ;) V těchto scénických režimech opět nelze zpravidla nic nastavit. Je to z důvodu, aby si neznalý fotograf něco „nerozhodil“, a pak kvůli své neznalosti neobvinil výrobce z toho, že vyrobil nekvalitní fotoaparát. Fotoaparát ale už ví, co chcete fotit, a podle toho lehce upraví své nastavení. Jak? PORTRÉT Režim určený pro focení portrétů. Fotoaparát se bude snažit dosáhnout menší hloubky ostrosti, tedy rozmazaného pozadí. Při menším osvětlení bude aktivovat blesk. Využijete ho při focení lidí i zvířat, které jsou v klidu. Pokud by tedy seděly mé děti v křesle, volil bych právě tento režim.

46

MAKRO Jak ikona napovídá, je vhodný pro focení kytiček a jiných detailů. U kompaktů se ostření přehodí do makro módu. U zrcadlovek se fotoaparát bude opět snažit o menší hloubku ostrosti. Fotoaparát předpokládá, že se fotí statický objekt, a proto bude používat trochu delší expozici, než u režimu sport. O délce expozice budeme mluvit o pár stran dále. KRAJINA Zde se bude fotoaparát naopak snažit o větší hloubku ostrosti. Aby bylo ostré to, co je v popředí i to, co je v pozadí. Proto bude tento režim vhodný pro focení krajiny, architektury, interiéru. Fotoaparát předpokládá, že to, co fotíme, je v klidu a nehýbe se. V tomto režimu fotoaparát nepoužívá blesk, protože předpokládá, že to, co chceme fotit, je daleko. SPORT Režim pro focení všeho, co je v pohybu. Ať už jde o sportovce, běžící děti, zvířátka či třeba parní lokomotivu. Fotoaparát bude volit kratší expozici, aby byl pohyb zachycen ostře. O délce expozice ale později. NOČNÍ PORTRÉT Jde o kombinaci delší expozice a blesku. Ideálně pro focení portrétu v nočním městě. Blesk nasvítí portrétovanou osobu v popředí a zajistí, že i když bude delší expozice, bude tato osoba celkem ostrá (více v kapitole o blesku) a delší expozice zajistí, že noční budovy, na které blesk nedosvítí, nebudou tmavé ale také tak akorát. Tento režim je ideální používat se stativem. Některé fotoaparáty tento scénický režim nemají. Ikony pro jednotlivé scénické režimy najdete na voliči režimů a jsou naprosto vypovídající. Snadno poznáte, která co znamená. A proč jsou ostatní scénické režimy zbytečné? Protože již brzy budete ovládat zcela manuální režim :) A také proto, že dochází k duplikaci režimů. Pokud má fotoaparát scénický režim dítě, pak jde o režim sport s jiným názvem. Kdybychom vyfotili jednu a tu samou scénu nejprve režimem dítě a pak režimem sport, viděli bychom, že přístroj by volil v obou případech stejné hodnoty (clonové číslo, expoziční čas, ISO). Důkazem je vlastně to, že zrcadlovky mají na svém voliči jen 4 až 5 automatických režimů. Pokud jste tedy do této chvíle používali jen úplně automatický zelený režim, pojďte od této chvíle používat tyto scénické režimy. Zvládnete to hravě. A povede to k lepším výsledkům. Tím, že fotoaparát již ví, jakou scénu fotíte, může lépe nastavit hodnoty, které povedou k lepší fotce. V zelené automatice neví vůbec nic. Nepozná, zda fotíte hrocha nebo geparda, dítě nebo modelku, auto nebo dům. Než se pustíme do dalších pokročilejších expozičních režimů, podívejme se spolu na některé základní pojmy, s kterými budeme pracovat.

47

CLONA Clona je součástka uprostřed objektivu, která na nás mrkne ve chvíli, kdy fotograf stiskne spoušť. Zkuste to :) Podívejte se na svou clonu! Přepněte volič režimů do režimu priorita clony (A nebo AV), nastavte pomocí kolečka (nebo tlačítek) velké clonové číslo, namiřte objektiv na sebe a stiskněte spoušť.

Pomocí této chytré součástky ovlivňujeme, jak moc světla pronikne objektivem dovnitř fotoaparátu. Když je tato součástka hodně zavřená a vznikne jen malý otvor, pronikne světla méně, než když zůstane otevřená s velkým otvorem. To, jak moc je se uzavře při expozici fotografie (při vzniku fotky po domáčknutí spouště), určuje tzv. clonové číslo. Clonové číslo značíme velkým tiskacím F. F = 32 tedy znamená, že je hodně zavřená a světla projde méně F = 2,8 naopak znamená, že je hodně otevřená a světla projde více Z logiky věci tedy vyplývá, že pokud je kolem nás hodně světla, třeba v létě na pláži v pravé poledne, je třeba clonu hodně zavírat, aby fotka nebyla přesvícená. Stejně tak mhouříme oči, když venku svítí ostré slunce. Když je ale světla málo, je třeba mít clonu otevřenou, aby se ho stihlo do fotoaparátu dostat tak akorát a fotka nebyla tmavá, podexponovaná. Stejně tak má kočka v noci hodně otevřené zorničky, aby dobře viděla. Ano, clona a zornička fungují zcela identicky. V automatických režimech není třeba nic řešit. Fotoaparát se sám rozhodne, jak moc clonu nechá otevřenou nebo zavřenou. To, jak moc lze otevřít či zavřít clona, závisí na konstrukci objektivu. Jde tedy o vlastnost objektivu a nezáleží na tom, na jaký fotoaparát jej nasadíte. Je tedy možné, že pokud máte více objektivů, tak u každého půjde nastavit jiné minimální resp. maximální clonové číslo. Nejmenšímu clonovému číslu, které lze pro daný objektiv nastavit, se říká světelnost. Ještě o ní budeme hodně mluvit. Nyní nám stačí vědět, že skrze objektiv se světelností 2,8 proteče (dostane se do fotoaparátu) mnohem více světla, než skrze objektiv se světelností 5,6 (přesně 4x více). To, jakou má Váš objektiv světelnost, zjistíte zpravidla přímo na něm.

48

Světelnost se zapisuje v této formě: 1:1,4 Světelnost objektivu je 1,4. 1:5,6 Světelnost objektivu je 5,6. 1:3,5-5,6 Světelnost objektivu je proměnná v závislosti na ohniskové vzdálenosti (viz další kapitola). Při nejmenší ohniskové vzdálenosti je světelnost 3,5 a při největší je 5,6. Pokud je ohnisková vzdálenost někde mezi těmito extrémy, je i světelnost objektivu někde mezi. S tímto zápisem se tedy setkáte jen na zoomovacích objektivech (objektivy s kterými lze přibližovat). Některé zoomovací objektivy mají světelnost pro všechny ohniskové vzdálenosti stejnou.

OHNISKOVÁ VZDÁLENOST Pod tímto složitým termínem si jen představme, jak moc máme přiblíženou scénu. Udává se v milimetrech. Čím větší číslo, tím více přibližujeme. Je to vzdálenost clony (oné součástky) od čipu našeho fotoaparátu. Značí se písmenkem „f“. Podívejme se, jak to funguje.

V prvním případě je ohnisková vzdálenost menší a fotoaparát zabírá scénu více ze široka. Třeba několik kopců z hřebene. V druhém případě při větší ohniskové vzdálenosti zabírá fotoaparát užší scénu, tedy třeba jen malý výřez z krajiny. Jen jeden kopeček.

To vlastně i vysvětluje, proč jsou teleobjektivy (objektivy, které hodně přibližují) tak dlouhé.

49

Nebojte, na téhle fotce už je trochu extrém. Zde je ohnisková vzdálenost f=1000mm. Běžně se využívá max. 300mm. Ohniskovou vzdálenost můžeme krásně odečítat přímo na objektivu. Zkuste si přibližovat a oddalovat a koukejte na objektiv. Uvidíte tam číselnou stupnici, která se spolu s přibližováním i oddalováním mění. No a ta nám právě říká, jakou máme nastavenou ohnisko- vou vzdálenost.

EXPOZIČNÍ ČAS Jednoduše řečeno doba, během které vzniká fotografie. Po zmačknutí spouště fotoaparátu se po nějakou dobu pouští na čip světlo, aby vznikla fotka. Běžně jde o velmi krátké časy, jako třeba 1/200 vteřiny. Jindy jde o časy delší jako třeba 1/2 vteřiny. No a v určitých extrémech může jít i o časy třeba 30 vteřin nebo 2 hodiny. Před čipem jsou jakási vrata (závěrka). Po zmáčknutí spouště se otevřou, světlo začne proudit na čip a po přesně nastaveném expozičním čase se zase zavřou. Je to celkem snadno představitelné. Když jsou ta vrata otevřená 2 vteřiny, doputuje na čip 2x více světla, než když jsou otevřená jen 1 vteřinu. Představte si kýbl s vodou. Když do něj budete pouštět vodu 2 minuty, také ji tam nateče dvakrát více, než když budete napouštět jen jednu minutu. No, a když se na čip dostane dvakrát více světla, bude fotka logicky dvakrát světlejší. Z toho plyne, že když je hodně světla, třeba na té pláži, fotí se spíše kratšími časy, aby se do fotoaparátu nedostalo světla moc a fotka nebyla přesvícená. V noci je třeba naopak časů delších. Protože je světla v okolí málo, musí se delší dobu sbírat. Jinak by fotka byla tmavá, podsvícená. V již zmíněných automatických režimech se nemusíme starat. Zde si fotoaparát rozhodne sám, jaký expoziční čas bude použit. Pokud máte digitální zrcadlovku, můžete zkusit malý experiment. Na voliči režimů najděte režim priorita času. Najdete ho pod písmenkem Tv nebo S. Pomocí kolečka nastavte čas třeba 10 vteřin. Musíte najít symbol 10“ - ty dvě čárky nahoře představují vteřiny. Pokud byste nastavili jen 10 bez čárek nahoře, bude to jen 1/10 vteřiny. Nyní zmáčkněte spoušť a něco vyfoťte. Fotoaparát udělá cvak, to jak se zvedne zrcátko a otevře závěrka. Deset vteřin vzniká fotografie a pak uslyšíte ještě jedno cvaknutí. To se vrátí zrcátko zpět a závěrka se zavře.

50

No a nyní již víte, co je to expoziční čas. Že vznikla totálně přesvícená fotka? A že je to ještě k tomu rozmazané? To je v pořádku. Jen jsme si ukazovali, že fotka může vznikat i dlouhým expozičním časem :)

EXPOZICE A PIVO Pojďme se na chvilku přenést do pěkné útulné hospůdky, kde si objednáme pivo. Očekáváme, že nám hospodský donese přesně dané množství piva. Přesně po rysku. Pokud donese méně, budeme zuřit. Pokud donese více, bude zuřit majitel restaurace. A je jedno, v které jsme hospůdce. Je jedno, zda sedíme venku nebo vevnitř. Vždy očekáváme přesně dané množství piva. S fotografií to je stejné. Proč? Aby vznikla správně tmavá respektive světlá fotka, musí na snímač dopadnout přesně dané množství světla. Je jedno, jestli fotíme ve dne nebo v noci, venku nebo vevnitř. Vždy musíme nasbírat správné a přesně dané (pokaždé stejné) množství světla. Ale zpět do hospůdky. Jak to může hospodský zařídit, aby bylo piva přesně po rysku? Musí ho načepovat. A je na něm, jakou strategii zvolí. Když páku na pípě vychýlí jen trochu, poteče pivo „čůrkem“. Když jí vychýlí hodně, poteče pivo proudem. To máme jako se clonou u fotoaparátu. Vzpomínáte? Když je clona hodně zavřená, tak je asi jasné, že skrz objektiv poteče málo světla. Poteče „čůrkem“. Stejně jako pivo. Když se nechá clona otevřená, tak skrz objektiv proteče světla hodně. Stejně jako když hospodský čepuje pivo plným proudem. Pokud bude hospodský čepovat do prvního půllitru pět vteřin „čůrkem“ a do druhého půllitru pět vteřin plným proudem, pak v tom prvním bude piva jen na dně a ten druhý bude skoro plný. Clonou tedy regulujeme, jak moc jde světlo dovnitř našeho fotoaparátu. No a u čepování piva záleží nejen na proudu, kterým pivo z pípy teče, ale i na tom, jak dlouho teče. I když teče „čůrkem“, není důvod k panice. Pořád můžete mít půllitr plný po rysku. Jen to bude hospodskému trvat mnohem déle, než když by teklo proudem. To, zda bude pivo jen do půlky sklenice, zda bude akorát po rysku, nebo zda přeteče, tedy závisí na tom, jakým proudem teče a jak dlouho teče. Je to možná triviální vysvětlování, ale myslím, že už je nyní jasný pojem clona a expoziční čas. Je to jednoduché, že? Když hodně zacloníme, aby šlo do fotoaparátu méně světla, budeme jej muset sbírat delší čas. To proto, abychom nasbírali přesně dané množství světla a fotka byla expozičně pěkná. Pokud bychom byli netrpěliví a nesbírali dost dlouho, fotka by byla tmavá, tedy podexponovaná. Naopak, když necháme téct světlo plným proudem, je třeba jej sbírat jen chvilku, aby ho na čip nedopadlo příliš mnoho. To by byla fotka totiž přesvícená.

51

Expoziční čas je tedy doba, po kterou vzniká naše fotografie. Doba, po kterou svítí světlo na náš čip. Doba, po kterou teče pivo z pípy. Dává to smysl? Fajn. Už známe pojmy clona, expoziční čas a zbývá ISO. Co je to tedy to ISO? Pojďme zpět do hospůdky…

ISO Někdy se stane, že je málo piva. Prostě nezavezli nové sudy. Jak to může hostinský řešit, když chcete mít přesně po rysku a on ho má málo? Naředí Vám pivo vodou. Čím více ředí, tím je to pivo horší. Je to hrozná představa. Ale co se dá dělat, když je málo piva. A přesně tak funguje ISO. Když je málo světla, tak se vyfotí fotka podexponovaná a dodatečně ji fotoaparát zesvětlá. Čím větší ISO, tím více se fotka dodatečně zesvětluje a tím je také horší. Najednou v ní je totiž hodně šumu.

S rostoucím ISO tedy roste šum. Nejprve jen nenápadně. Tak, že si ho nikdo nevšimne. U dnešních zrcadlovek lze použít ISO i 1600 a fotka je stále v pohodě. U zrcadlovek s velkým čipem dokonce ISO 5600 a fotka je stále celkem v pohodě. U kompaktů a mobilních telefonů, které mají mnohem menší čipy než zrcadlovka, však již ISO 800 povede k příliš zašuměné fotografii. Nedá se tedy s jistotou říci, jaké maximální ISO je vhodné používat. Záleží na typu fotoaparátu a také na subjektivním pohledu každého diváka.

52

Možná se po přečtení této kapitoly usmíváte, ale pivo a focení mají opravdu hodně společného. Přejdeme do praktických příkladů :)

EXPOZICE V PŘÍKLADECH PŘÍKLAD 1. Hospodský by řekl: "Chcete být namazaný? Tak pustím pivo proudem!" Fotograf by řekl: "Chcete mít rozmazané pozadí? Tak pusťte světlo proudem a otevřete clonu!" Jak uvidíte v dalších kapitolách, malé clonové číslo opravdu vede k rozmazanému pozadí. PŘÍKLAD 2. Hospodský by řekl: "Chcete natočit rychle půllitr? A pivo teče jen „čůrkem“? Tak natočím jen půlku a doleju ho vodou.“ Fotograf by řekl: "Chcete fotit na krátké časy, abyste měli ostrý pohyb? A je málo světla? Tak dejte vysoké ISO!" PŘÍKLAD 3. Hospodský by řekl: "Pivo teče jen „čůrkem“. Není tlak v trubce. Opřete se a čekejte. Za chvíli to bude." Fotograf by řekl: "Je málo světla. Fotím v noci. Opřu fotoaparát o stativ a budu čekat. Chvilku to potrvá. Za chvíli to bude."

53

EXPOZICE Už delší dobu používáme slovo expozice. Vysvětlili jsme si pár základních pojmů, poseděli v hospůdce a nyní nám již půjde vše snadno. Expozicí rozumějme světlost a tmavost. Pokud je fotka příliš tmavá, nazýváme ji podexponovanou. Pokud je naopak příliš světlá, říkáme o ní, že je přeexponovaná. A když je fotka tak akorát, tak je správně exponovaná :) V řadě případů to může být ovšem hodně subjektivní. To, co někomu přijde již přesvícené, jinému přijde v pohodě. Jak už víme, světlost a tmavost fotografie určují hned 3 věci: Clona, Expoziční čas, ISO. Čím více je otevřená clona, tím světlejší fotka bude. Čím delší dobu fotografie vzniká, tím bude světlejší. Čím vyšší ISO bude, tím bude fotka také světlejší. A samozřejmě obráceně. Velké clonové číslo (tedy zavřená clona), krátký expoziční čas a nízké ISO vedou k fotografiím tmavším. Ve své podstatě tedy stačí jen najít tu správnou trojici Clona, Čas, ISO, která způsobí, že na čip dopadne přesně dané správné množství světla. To množství je pokaždé stejné. Je jedno, zda fotíme ve dne nebo v noci, venku nebo uvnitř, vzpomínáte? Tohle je opravdu hodně důležité, a proto to ještě jednou zopakuji: Aby byla fotka pěkná, vyžaduje vždy stejné množství světla. Když je ho tedy málo (je šero nebo tma), musí se sbírat déle (dlouhý expoziční čas). Když je ho naopak nadbytek (horké léto na pláži), musí se sbírat jen chvilku, a ještě hodně zavřít clona. Jinak by i během té chvilky došlo k přesvícení fotky. A tak je to pořád dokola. Clona, čas, ISO. Nic víc, nic míň. V automatických režimech se nemusíme starat o nic. Všechny tři hodnoty za nás nastaví fotoaparát sám. Zajímavé je, že různé trojice mohou vést z expozičního hlediska ke stejnému výsledku. Literatura tento princip nazývá principem reciprocity. Je to celkem logické. Pokud budu nabírat vodu dvakrát kratší dobu (u fotografie dvakrát kratší expoziční čas), ale pustím ji dvakrát větším proudem (u fotografie otevřu clonu tak, aby do fotoaparátu proudilo dvakrát více světla), nateče jí do kýblu stejně. Je mi rozumět? Pro správnou expozici lze v každé situaci najít hned několik trojic Clona, Čas a ISO. A to je dobrá zpráva, protože existuje pokaždé hned několik řešení :) Stejně tak různé kombinace talířů a pastorků vpředu a vzadu na přehazovačkách Vašeho kola mohou způsobit, že zabíráte stejnou silou. Pokud ovšem nejste cyklisté, pak na tento odstavec klidně zapomeňte. Není důležitý :) O automatickém režimu a o scénických režimech jsme již hovořili dříve. Pojďme nyní nahlédnout do světa pokročilých fotografů.

54

REŽIM P Tento režim mají všechny digitální zrcadlovky i většina pokročilých kompaktů. Na první pohled se jedná o zcela automatický režim. Fotoaparát si sám nastaví clonu, čas i ISO (u některých modelů zrcadlovek se ISO musí zadat manuálně). Na rozdíl od zcela automatického režimu a scénických režimů (krajina, portrét, sport atd.) si zde můžeme ale nastavit vyvážení bíle a korigovat expozici. A už se nám to pěkně propojuje, že? Vzpomínáte si na vyvážení bílé? Výborně. A vzpomínáte si na korekci expozice? Ne? Tak to bude nejspíš tím, že o ní budeme mluvit až za chvíli :)

Navíc se v režimu P můžete sami rozhodnout, zda budete užívat blesk či nikoliv. Ve scénických režimech si o tom fotoaparát rozhodoval sám. Režim P nám tedy dává větší svobodu, a proto bychom jej mohli nazvat pokročilým automatickým režimem. Protože se nemusíme starat o tolik věcí, jako při focení v režimu priorita času nebo clony, považuji tento režim jako dobrý mezistupeň na cestě k ještě pokročilejšímu způsobu focení.

Využívali jste do teď jen scénické režimy? Pak je na čase přepnout do režimu P. Jakmile se ovšem jednou naučíte používat režim manuální, pak automatika P pro Vás ztratí smysl a již ji nikdy nevyužijete. Pokud si chcete tedy ušetřit nějaký ten čas, tak tento režim můžete s klidným srdcem přeskočit a pokračovat v čtení této knihy dál :)

CO SE O REŽIMU P BĚŽNĚ NEŘÍKÁ Ještě mám pro Vás jeden tip, o kterém se moc neví. Pokud si z nějakého důvodu přejeme změnit kombinaci clony, času a ISO, kterou nám fotoaparát v režimu P navrhne, můžeme pomocí kolečka na fotoaparátu vybírat mezi dalšími trojicemi, které povedou ke správné expozici (světlosti a tmavosti). Využívá se již zmíněného principu reciprocity, vzpomínáte? Nejlepší bude, když si to hned vyzkoušíte a případně mi napíšete, pokud by to nefungovalo. Vyfoťte si několikrát za sebou to samé. Je ale opravdu nutné fotit pořád stejnou scénu! Pokud jednou vyfotíte detail vázy a podruhé celou vázu i s kytkou, nebude to fungovat :) Udělejte si tedy několik identických fotografií v režimu P. Jediné, co na fotoaparátu měníte, je trojice ISO, čas a clona tím, že mezi jednotlivými fotkami vždy pootočíte kolečkem. Dostali jste po stránce světlosti identické fotografie? Nekoukejte na ostrost ani na barvy, ale jen na světlost a tmavost. Jsou stejné? Ano? Zatím jsme ještě nemluvili o tom, proč je možné nastavovat různé trojice. Ale i to se brzy dozvíte :)

55

KOREKCE EXPOZICE Toto je jedna z nejdůležitějších věcí pro pěknou fotografii. Proto Vás čeká trochu delší kapitola. Ale věřím, že i tak ji zvládnete během několika minut :) Budu co nejstručnější. Jsou chvíle, kdy se jednoduše stává, že fotoaparát vyfotí něco světleji nebo tmavěji, než jak bychom si sami přáli. Ve všech režimech vyjma režimu M (zcela manuálního) fotoaparát něco nastavuje sám. Ve zcela automatickém režimu a ve scénických režimech nastavuje vše sám. V režimu P také, ale už mu do toho můžeme trochu povídat. V režimech priorita času a clony sice sami nastavíme buď expoziční čas, nebo clonu, ale to druhé opět dopočítává fotoaparát. A občas u toho udělá chybu! A proto je fotka příliš světlá nebo tmavá. Proč? To není důležité. O tom píšou poučné knihy i články na internetu :) Důležité je vědět, kdy se to stává (a kdy je tedy dobré být ve střehu) a také jak si s tím poradit. Tento jev nastává ve chvíli kdy: 1) Scéna je hodně světlá, obsahuje světlé barvy.

2) Scéna je poměrně tmavá.

56

3) Fotíme v protisvětle.

Vyfoťte si nyní něco hodně světlého. Třeba bílý hrneček na bílém papíře. Nebo klidně jen bílý papír. Je jedno v jakém režimu (tedy vyjma režimu M). Vyplňte papírem a hrnečkem celý hledáček (displej), aby bílá plocha zabrala co nejvíce plochy ve fotografii.

S velkou pravděpodobností bude mít fotoaparát problém na takovou bílou hladkou plochu zaostřit. S tím si ale hravě poradíme. Stačí na papír položit třeba propisku. To náš experiment neovlivní. Jakmile dáte na papír propisku, fotoaparát by měl již zaostřit a vznikne fotka. Hravě poznáte, že papír není bílý, ale šedý.

Fotoaparát tedy nyní fotí tmavěji, než bychom si přáli.

To samé pojďme zopakovat na nějaké tmavé věci. Zkuste třeba vyfotit černou krytku od fotoaparátu na černé mikině. Nebo černou klávesnici. Opět foťte tak, aby tmavá plocha vyplňovala celý snímek. Nyní místo toho, aby byla fotografie dle očekávání tmavá, bude opět šedivá.

Fotoaparát tedy fotí světleji, než bychom si přáli. Co s tím? Pokud jsme v automatickém režimu, máme smůlu. Prostě to lépe nevyfotíme. Pokud jsme ale v režimu P nebo priorita času či clony, řešení je jednoduché. Použijeme korekci expozice. Tu mají snad všechny fotoaparáty a dnes už i mobily.

57

Pro korekci expozice je na většině fotoaparátů přímo tlačítko +/-. Pokud jste toto tlačítko nenalezli, bude třeba hledat korekci expozice někde v menu. Ukázka tlačítka, které máte hledat:

U kompaktů stačí stisknout a hned můžeme pomocí šipek nebo joysticku nastavit číselnou hodnotu či posouvat jezdcem na stupnici (viz dále). Pak opětovným stisknutím potvrdíme naši volbu a fotky budou světlejší nebo tmavší podle toho, co jsme nastavili. U zrcadlovek je třeba toto tlačítko stisknout, a zatímco jej držíme zmáčknuté, rolovat kolečkem. Pokud si přejeme fotografii zesvětlit, vybereme kladné číslo (čím větší, tím světlejší). Pokud ji chceme ztmavit, vybereme záporné číslo (čím větší, tím tmavší). Při focení přes živý náhled ihned vidíme, jak bude vypadat výsledek. Což je skvělé. Pokud fotíme přes hledáček, musíme nejprve fotku vyfotit, a až pak se podívat na výsledek. A když světlost nebo tmavost stále neodpovídá naší představě, pak znovu nastavíme jiné číslo a znovu fotíme.

58

Ukázky stupnic, na kterých se nastavují kladné nebo záporné korekce expozice:

Fotoaparát si zaručeně bude pamatovat poslední nastavení korekce expozice :) Je tedy dobrým zvykem před ukončením focení korekci vrátit zpět na nulu. To, aby fotoaparát, až jej příště zapneme, opět fotil tak, jak jsme zvyklí! Zkuste si nyní zopakovat předchozí cvičení s focením hrnečku na papíru, popř. černou klávesnicí, jen nyní zapojte korekci expozice tak, aby papír byl už opravdu bílý a klávesnice opravdu černá. Mělo by Vám vyjít něco podobného. Tedy opravdu světlá a opravdu tmavá fotka.

Abyste mohli korekci expozice nastavit, je třeba být již v režimu P nebo priorita clony či času. V automatických režimech je nepřístupná a v manuálním režimu si clonu, čas i ISO nastavujete zcela sami. Fotoaparát nic nepočítá, tudíž nemohl udělat chybu, tudíž není korekcí expozice co opravovat.

59

Je naprosto přirozené, že to v začátcích vyžaduje vždy několik pokusů, než člověk dojde ke kýženému výsledku. Časem to ale půjde samo :) Jsou chvíle, kdy jen z náhledu fotografie na displeji nepoznáme, zda je fotka již správně světlá nebo správně tmavá. Pak nám může pomoci histogram. Ale o něm zas o něco později. Nyní si dejte kávu nebo čaj, ať si trochu odpočinete :)

POKROČILÉ MĚŘENÍ EXPOZICE Vezmu je jen zkrátka. Dle mne nemá smysl. Je to jedna z věcí, která zatěžuje fotografům mysl. Ale pro úplnost raději i k tomuto tématu napíšu pár slov, to abyste věděli, oč jde a nemuseli to dohledávat v jiných knihách či článcích. Ještě upozorním, že u většiny kompaktů tuto funkci ani nenaleznete. A jakmile budete používat manuální režim, bude i tato funkce zbytečná :) Už několikrát jsme řekli, že v režimech P, priorita času a priorita clony (o těchto režimech se již brzy dozvíte více) fotoaparát dopočítává buď čas, clonu, nebo obojí (a také samozřejmě ISO). Na fotoaparátu můžeme nastavit, jaká část budoucí fotografie bude tento výpočet ovlivňovat. Celá? Nebo jen střed? Či malý bod? Podle této části se nazývají i pokročilé expoziční režimy. Celoplošný (též nazývaný maticový), se zdůrazněným středem a bodový. Pojďme si vše vysvětlit na následující fotografii. Jde o poměrně světlou scénu, kterou bude fotoaparát fotit tmavěji. Tedy alespoň tehdy, pokud je nastaveno celoplošné (maticové) měření expozice. A to je na fotoaparátech nastaveno implicitně.

Takto chceme mít fotku vyfocenou my. Ale fotoaparát ji tak v celoplošném módu nevyfotí. Bude mít totiž strach, že by fotka byla přesvícená. Je tam hodně bílých míst a málo tmavých. Mnohem více bílých než tmavých. A to přeci indikuje přesvícenou fotku s přepaly. Raději tedy vše vyfotí tmavěji. A ano, pak vznikají šedivé fotky místo bílých, jak jsme si již zkoušeli

na papíru s hrnečkem. Fotoaparát tedy dopočítá clonu, čas i ISO (nebo vše) tak, že fotka je šedivá. A chyba je na světě. My už ale známe řešení. Korekce expozice. To je jedna cesta. To je jedno řešení. Pak je tu ještě druhé řešení. Změnit způsob měření expozice z celoplošného třeba na měření se zdůrazněným středem.

60

Pokud tak učiníme, fotoaparát bude najednou mnohem více zajímat to, co je ve středu. Zaměří se tedy na střed fotky, kde máme obličej, tílko i tmavé vlasy. Najednou, když se soustředíme jen na střed fotky, máme stejně světlých jako tmavých míst. Střed se tedy jeví expozičně vyvážený a fotoaparát se v tomto případě nebude bát, že je fotka přesvícená. Rohy fotky ignoruje. A tak hned napoprvé nastaví správně hodnoty clona, čas a ISO. Pokud bychom tedy měli zvolené měření expozice se zdůrazněným středem, již bychom nemuseli používat korekci expozice. Žádná chyba ve výpočtu by nenastala. A co bodové měření expozice? V takovém případě by se fotoaparát zabýval jen malou částí scény, která by byla pod vybraným ostřícím bodem (i o nich se ještě dozvíte). Pokud by bod mířil na pleť, vše by bylo v pořádku. Pleťová barva pod bodem by ve fotoaparátu nevyvolávala strach, že je fotka příliš světlá nebo tmavá. Fotoaparát by v tomto případě vyfotil fotku expozičně správně. Pokud by však pod bodem bylo bílé tílko, fotoaparát by vyhodnotil, že je fotka totálně přesvícená. Viděl by jen malou světlou plochu. Zbytek fotky ho nezajímá. Počítá jen z této malé plošky. A dopočítal by tedy takovou clonu, čas nebo ISO, aby daná ploška nebyla bílá, ale šedivá. Jenže my bychom pak měli tílko šedivé. A to nechceme. Stejně tak, pokud by bod mířil na tmavé vlasy, nastal by opačný problém. Fotoaparát by se obával, že je scéna příliš tmavá. Jediné místo, co ho zajímá, je ta malá tmavá ploška pod bodem, který míří na tmavé vlasy. Po domáčknutí spouště by tedy dopočítal takovou clonu, čas nebo ISO, aby ona malá ploška, na kterou míří vybraný ostřící bod, byla šedá. My bychom pak měli vlasy šedé, ne tmavé a pleť už dokonce přesvícenou. Je naprosto jedno, kterou cestu zvolíte. Přijde mi mnohem snazší nechat nastavené celoplošné (maticové) měření, které v 90% případů funguje skvěle, a ve zbylých případech upravit expozici pomocí korekce expozice. Jde to docela rychle. Už jsme si to ukázali. Změna expozičního měření z celoplošného na bodový či se zdůrazněným středem bývá časově mnohem náročnější, často se musí do menu a navíc, i s touto změnou je čas od času nutné použít korekci expozice. Přijde mi to jako se drbat levou rukou za pravým uchem :)

FOTOGRAFICKÝ REŽIM PRIORITA CLONY Již máme za sebou režim P. Režim priorita clony je stejně tak jednoduchý. Stačí přepnout volič režimů na písmeno A, nebo AV, v závislosti na značce fotoaparátu.

61

Pomocí rolovacího kolečka (u kompaktů většinou pomocí šipek) nastavíte clonové číslo. Tím rozhodnete, jak velká bude hloubka ostrosti.

Čas dopočítá fotoaparát sám. Nemusíte se starat. Stejně tak ISO. Tedy, u některých verzí Nikonu je v pokročilých režimech automatické ISO blokováno a musíte jej zadat ručně. Více si o tom řekneme za chvíli. V tomto režimu se tedy fotí vše, co se nehýbe. Portréty, kytičky, krajina, architektura...

Zvolíte si clonové číslo, malé pro malou hloubku ostrosti, velké pro velkou hloubku ostrosti a fotoaparát se už sám postará o to, aby byla fotka expozičně pěkná. A když není? Když udělá chybu? Použijete stejně jako v režimu P korekci expozice.

62

Pojďte si to zkusit. Nastavte si režim priorita clony a rolujte kolečkem nejprve na jednu stranu a pak na druhou. Zjistíte, jaké minimální a maximální clonové číslo lze s daným objektivem nastavit. A nyní, stejně jako v režimu P, vyfoťte nějakou scénu na různá clonová čísla, např. na 5,6 a na 10. Pro náš experiment je nutné v obou případech fotit naprosto totožnou scénu. Co se stalo? Liší se nějak světlost či tmavost fotografie? Máte pravdu, téměř ne. Změnou clonového čísla fotku neztmavíme ani nezesvětlíme. Změnou clonového čísla měníme pouze hloubku ostrosti. Když dáme clonu třeba 5,6, fotoaparát dopočítá čas třeba 1/100 vteřiny. Pokud pak změníme clonu na 7 (tedy ji zavřeme a do fotoaparátu proudí méně světla), fotoaparát dopočítá čas 1/50 (světlo tedy proudí déle, aby se ho nasbíralo tak akorát). Pozor, jsou to zlomky, 1/50 je opravdu delší čas než 1/100 :) Princip reciprocity, vzpomínáte? Pojďme se nyní hlouběji podívat na hloubku ostrosti a pak si ještě na chvíli znovu zacloníme na režim priorita clony.

HLOUBKA OSTROSTI Co je to hloubka ostrosti? Jak rozmazat popředí či pozadí, případně jak mít na fotografii vše ostré?

Při focení je vždy místo, na které se ostří (buď to děláme vědomě my, nebo to dělá automaticky fotoaparát). Vše, co je ve stejné vzdálenosti, jako toto místo, je na fotce ostré. Ostré bývá i něco před a něco za tímto místem ostření. A jak moc před, či jak moc za, jsou věci ještě ostré? To závisí hned na několika faktorech. Vy už znáte první z nich. Clonové číslo. Když je tento prostor, kde jsou věci ostré, poměrně malý a na fotce jsou tudíž i nějaké předměty buď v popředí, nebo pozadí rozmazané, hovoříme o malé hloubce ostrosti.

63

Malá hloubka ostrosti se využívá zejména při focení portrétů a v makrofotografii. Díky ní vyniknou hlavní objekty na scéně. Každý hned ví, co jsme fotili.

Když je naopak ostré téměř vše, hovoříme o velké hloubce ostrosti. Velké hloubky ostrosti se nejčastěji využívá u focení krajiny a architektury.

CHCI MÍT ROZMAZANÉ POPŘEDÍ, POZADÍ, NEBO OBOJE Hloubku ostrosti ovlivňují především dvě věci. Clonové číslo a ohnisková vzdálenost. Největšího rozmazání pozadí nebo popředí dosáhnete tehdy, když nastavíte v režimu priorita clony co nejmenší clonové číslo a zároveň s tím co nejvíce přiblížíte. Pokud se Vám nevejde do scény to, co tam chcete mít, couvněte. Z výše uvedeného vyplývá hned několik důležitých závěrů. Lépe půjde rozmazat pozadí popř. popředí objektivem s větší ohniskovou vzdáleností (tedy teleobjektivy, vzpomeňte na kapitolu o ohniskové vzdálenosti – ideální je 70-200 mm). A lépe jde rozmazat pozadí s objektivy, na kterých lze nastavit co nejnižší clonové číslo. Ideálně 2,8 nebo ještě menší. Hovoříme o světelných objektivech.

64

Ideální by tedy byl světelný teleobjektiv. Jenže na ten si je třeba našetřit alespoň 20 000 Kč. I se základním objektivem (který mívá nejčastěji ohnisko 17-55 mm) lze ale pozadí rozostřit. Jen musíme do celého procesu zapojit i třetí faktor, který rozhoduje o hloubce ostrosti. Vzdálenost objektu. Čím blíže objekt, který fotíte, je, tím je menší hloubka ostrosti. Tak tedy, pokud máte základní objektiv, dáte co nejmenší clonové číslo, ohnisko nastavíte na 55 mm (tedy přiblížíte) a ještě půjdete blízko k tomu, co fotíte, pozadí rozmažete :) A máte pravdu, z portrétované osoby vyfotíte jen hlavu. Ano, vyfotit základním objektivem celou postavu, a přitom mít krásně rozmazané pozadí zkrátka nejde. To je vše. Takhle jednoduché to je. Jděte si to hned vyzkoušet. A nebo raději ještě ne. Ještě mám pár postřehů, které Vám hodně pomohou. A až pak hurá do terénu :) CHCI MÍT VŠE OSTRÉ Pak musíme nastavit větší clonové číslo. Něco mezi F7 až 18. Pokud máte pokročilý kompakt, pravděpodobně nebude umět tak velká clonová čísla. Zvolte tedy největší, které umí. Dále je vhodnější fotit spíše na menší ohniskové vzdálenosti, tedy zeširoka, moc nepřibližovat. A scéna bude určitě krásně ostrá. Stejně jako v předchozím případě se se základními objektivy špatně rozostřovalo pozadí, nyní se bude špatně s teleobjektivy dosahovat toho, že bude vše ostré. Nepoužívejme však největší možná clonová čísla. Teoreticky by s clonovým číslem 32 měla být hloubka ostrosti ještě větší než s clonovým číslem 18. Také že je. Ale dochází k optickým vadám objektivu (lomu světla na úzké štěrbině zavřené clony), v důsledku kterých je fotka nakonec ostrá méně, než právě s clonovým číslem 18. Clonová čísla mezi 10 a 18 bohatě stačí na to, abychom měli krásně ostrou krajinu. A u širokoúhlých objektivů (s ohniskem 11-17 mm) vedou k dokonalé ostrosti dokonce i menší clonová čísla. PÁR TIPŮ, KTERÉ VÁM UŠETŘÍ HODNĚ ČASU Mám tu pro Vás schémata, která Vám určitě pomohou při hrátkách s ostrým a rozostřeným pozadím. Pokud chceme mít pozadí rozmazané, je určitě dobré jej mít co nejdále. Podívejte se na tento obrázek.

65

Proto je lepší si k focení kytiček lehnout na zem. Když bychom je fotili ze stoje nebo ze dřepu, pozadí bude tvořit tráva, a ta je moc blízko. Proto bude také ostrá a bude odvádět pozornost od květiny. Když si ale lehneme, pozadím budou třeba stromy 100 m daleko a ty už hravě rozmažeme. Viz další obrázek.

Někdy si ale nemůžeme vybírat, jak je pozadí daleko. Zeď prostě nezboříme, stromy kvůli fotce také kácet nebudeme. Dobrá, pokud fotíme člověka, může si stoupnout jinam. Ale pokud fotíme květinu, asi by nebylo dobré ji kvůli fotce přesazovat. Nemůžeme tedy pohnout ani s kytkou ani se stromem. Co s tím? Buď můžeme najít jinou stejnou kytku umístěnou dále od pozadí, nebo zkusit tento fígl. O tom, jak zaostřit na konkrétní místo, budeme hovořit v kapitole o ostření.

66

JEŠTĚ PÁR POZNÁMEK K REŽIMU PRIORITA CLONY Už víte, že ke změně světlosti či tmavosti fotografie nepovede změna clonového čísla. Ta mění jen hloubku ostrosti. Pokud chceme fotografii vyfotit tmavěji nebo světleji, musíme i v tomto režimu použít funkci korekce expozice. A stejně jako v režimu P, i v tomto režimu můžeme vyvažovat barvy pomocí vyvážení bílé. Nebo fotit do RAW a nechat barvy na později. Často se říká, že na nejmenší clonové číslo nefotit. Kašlete na teorii. Foťte klidně i na něj. U levnějších objektivů se při focení v protisvětle může stát, že fotka nebude tak pěkně prokreslená, jak jste za normálních okolností zvyklí. Pokud budete tento jev pozorovat, pak teprve při focení v protisvětle dejte raději třetí nejnižší než úplně nejnižší clonové číslo. Pokud pracujeme s velkými clonovými čísly a fotíme v horších světelných podmínkách, měli bychom si dávat pozor na to, jaký čas nám fotoaparát dopočítal. Je to vidět v hledáčku nebo na displeji ještě před domáčknutím spouště. Namiřte fotoaparát na scénu, kterou chcete fotit, namáčkněte spoušť do poloviny a hned uvidíte. Je nutné zůstat v tzv. bezpečných časech, nebo fotit ze stativu (při focení ze stativu toto vůbec řešit nemusíte). O tom ale v některé z dalších kapitol.

A OPĚT TO ISO Už jsme o něm mluvili. Víte, že při velkém ISO vzniká ve fotografii více šumu. Ale na druhou stranu, díky vyššímu ISO můžeme fotit na kratší časy nebo i s větším clonovým číslem. Před chvílí jsme mluvili o tom, že u některých fotoaparátů je v pokročilých režimech nutné nastavit ISO ručně. Jak? Jaké hodnoty přibližně volit? Zde je malý tahák. Venku, když svítí slunko, se fotí s ISO 100 nebo 200. Když je zataženo, tak ISO 400. Pokud fotíme v dobře nasvícené místnosti, pak bude ideální ISO 400. A pokud je místnost hůře nasvícená, pak ISO 800 až 1600. U zrcadlovek s velkým čipem i ISO 3200. Rozhodně je lepší vyfotit fotku expozičně tak akorát přímo na místě za použití vyššího ISO než ji vyfotit tmavěji a dodatečně zesvětlovat v počítači. V případě zesvětlování v počítači se totiž do fotografie vnese mnohem více šumu. Dnešní fotoaparáty už umí ISO nastavovat automaticky. Je to jediná automatika, která funguje opravdu bezvadně :) Jediná chvíle, kdy je třeba automatické nastavování ISO vypnout, je při focení ze stativu. Fotoaparát nepozná, že je na stativu. Má strach, abychom se nedostali do nebezpečných časů (viz režim priorita času). Proto bude např. při focení nočního města dávat vysoké ISO. To abychom fotili na kratší čas, v kterém se nám fotka ještě nerozmaže kvůli chvění našich rukou. Jenže, pokud jsme na stativu, tak nemusíme mít přeci strach z nebezpečně dlouhých časů. Klidně tedy nastavme ISO ručně na hodnotu 100, i když je šero. Je zbytečné mít ve fotografii šum, když nemusíme.

67

Některé fotoaparáty dokonce umí nastavovat ISO automaticky i v manuálním režimu M. To dle mého názoru trochu postrádá logiku. Pokud fotím v režimu M, chci mít přeci vše pod kontrolou. Nechci, aby fotoaparát něco dopočítával a tím mi do mého nastavení opět zasahoval. Doporučuji tedy fotit v režimu M s ručním nikoli automatickým nastavováním ISO.

FOTOGRAFICKÝ REŽIM PRIORITA ČASU Tento režim je o něco složitější než režim priorita clony. Je také ale mnohem kreativnější. Zatímco režim priorita clony se používá na statické scény a rozhodujete v něm, jaká bude hloubka ostrosti, v tomto režimu se fotí scény v pohybu.

Režim priorita času se značí písmeny TV nebo S. Máme dvě možnosti, jak vyfotit pohyb. Buď ostře, nebo rozmazaně. Pohyb zachytíme ostře pomocí krátkých expozičních časů, zatímco dlouhé expoziční časy vedou k rozmazání pohybu. Když totiž zvolíme delší expoziční čas, objekt se během vzniku fotografie posune z místa na místo a bude tedy rozmazaný.

Představte si onu desetivteřinovou expozici, kterou jste zkoušeli již dříve. Když by před fotoaparátem procházel člověk, byl by chvilku na jednom místě, chvilku na jiném a pak zas na jiném. Kam ho má fotoaparát do scény zakreslit? Na to první, druhé nebo třetí místo? Bude všude trochu. Podle toho, jak dlouho na kterém místě stál. Pokud byl na prvním místě dlouho, bude tam jen lehce průsvitný. Pokud byl na druhém krátce, bude mnohem více průsvitný. A pokud na třetím místě byl jen zlomek vteřiny, možná tam nebude vidět vůbec, protože ho fotoaparát nestihl do scény „zakreslit“. Zkuste si to. Když večer (ve dne to nepůjde, později zjistíte proč) nastavíte delší čas, položíte fotoaparát na stůl, stisknete spoušť a před fotoaparátem projdete, budete na fotce jak duch. Nebo tam nebudete vůbec. Je to docela legrace :) Vyjde Vám něco podobného:

68

Co jsou to tedy krátké časy? Bude záviset na rychlosti pohybu, který fotíte. Zatímco chůzi vyfotíte ostře časem 1/150 vteřiny, při fotografování formule by tento čas byl již dlouhý a ona formule by byla rozmazaná. Je to tedy tak trochu o zkušenosti. Na chůzi stačí cca 1/100 s, na běh cca 1/200 s, na formuli cca 1/1000 s (podle toho, jak se vůči Vám rychle pohybuje). Krátké časy mají fantastickou vlastnost. Vykreslí ostře pohyb a tím jej doslova zmrazíte. Je to, jako by se najednou zastavil čas. Koukněte!

69

70

Naopak dlouhými časy lze rozmazat vše, co je v pohybu. Toho se hojně užívá při fotografování vody a nočního města, kdy vznikají světelné čáry od jezdících aut.

71

Rozmazat lze ale i jiné věci, co se pohybují. Třeba listy stromů nebo klasy obilí, když fouká vítr. Stejně tak mraky na obloze, mlhu, vlny na hladině moře. Vypadá to fantasticky!

72

Že se Vám tento režim líbí? Mně taky! Jen pozor na jeho velké úskalí! Pokud jste již zkoušeli v tomto režimu fotografovat, možná jste si všimli velkého množství časů, které lze nastavit. Jako nejdelší expoziční čas lze u zrcadlovek zpravidla nastavit 30 s a jako nejkratší 1/4000 s. Pokud jste ještě nezkoušeli, nyní je ta správná chvíle :) Nastavte si volič režimů na prioritu času (TV nebo S) a pomocí rolovacího kolečka si prohlédněte celou šálu expozičních časů, které můžete na svém fotoaparátu nastavit. Úskalí je v tom, že si nemůžete kdykoliv nastavit jakýkoliv čas. Tedy, nastavit jej můžeme, ale nemusí vzniknout pěkná fotka :) Proč? Je to celkem jednoduché. Když za poledního slunka dáme čas 30 vteřin, tak bude fotka přesvícená. Přemýšlejte spolu se mnou. Jaké možnosti má fotoaparát, když se rozhodneme v tak velkém množství světla dát tak dlouhý expoziční čas? Jaké může nastavit ISO a jaké clonové číslo? Jaké byste nastavili Vy, kdybyste byli fotoaparátem? Pravděpodobně byste dopočítali co nejmenší ISO. je zbytečné zesvětlovat již přesvícenou scénu. Pak byste pravděpodobně dávali velké clonové číslo. Asi t největší možné. Třeba F=32. Jenže i skrz tak miniaturní dírku, která v cloně zůstane, proteče za 30 vteřin do fotoaparátu příliš mnoho světla. Fotka je stále přesvícená. Co můžete dál dělat? Co může dělat náš fotoaparát? Nic. Více už clona zavřít nejde. Smůla. Z této lapálie Vám může pomoci šedý ND filtr (viz kapitola o filtrech). Je to jako sluneční brýle. Když je hodně světla, dáte před fotoaparát tmavé sklo. Hodně světla se od něj odrazí pryč a do fotoaparátu ho projde výrazně méně. Díky tomu můžete i v poledne fotit na dlouhé časy, aniž by došlo k přesvícení. Bez tohoto filtru to ale nepůjde.

73

A jaké možnosti má fotoaparát, když se v noci rozhodneme vyfotit formuli? Nastavíme čas 1/1000 vteřiny. To proto, aby byla fotografie ostrá. Zbytek už je na fotoaparátu. Jenže, i když fotoaparát dá nejvyšší ISO, které umí (např. ISO = 3200), a dá co nejmenší clonové číslo, aby clona zbytečně nebránila průniku světla do fotoaparátu, fotka bude tmavá. Za tak krátkou dobu prostě nemůže na čip doletět dostatek světla, když zkrátka a jednoduše je kolem nás toho světla málo. Fotografie je tedy podexponovaná. A clona už více otevřít nejde. Ani ISO už větší dát nejde. Smůla. Jak ven z této lapálie? Snad jedině tím, že koupíme světelnější objektiv, kde budeme moci nastavit ještě menší clonové číslo. Jenže ani to nemusí pomoci. Nebo si nějaké světlo vyrobit, aby ho byl dostatek (třeba použít blesk nebo více blesků). Už to začíná být trochu složitější, že? Jaký čas si tedy mohu dovolit v jaké situaci? Jak to poznám? Jednoduše, nebojte se :) Fotoaparát nás vždy nějak upozorní, pokud si myslí, že jsme zvolili čas, s kterým již nepůjde dosáhnout skvělé expozice. Buď blikáním clonového čísla (to je případ Canonu) nebo nápisem Lo či Hi (v případě Nikonu, Hi jako hodně světla a Lo jako málo světla). Fotku sice vyfotit můžeme, ale s největší pravděpodobností to nevyjde. Ideální je se tedy držet jen v hodnotách, kdy nic nebliká nebo nesvítí nápisy Hi či Lo. V režimu priorita času si tedy hrajte s nastavováním časů dle libosti. Volte krátké časy v řádech setin nebo tisícin, abyste zmrazili a dokonale ostře zachytili jakýkoliv pohyb, nebo volte delší časy pro rozmazání pohybu. Čím delší, tím více rozmazaný. A je jasné, že zatímco horskou bystřinu rozmaže i čas 0,5 s, tak k rozmazání hvězd bude třeba několik dlouhých minut. U delších časů si dejme pozor, aby nedošlo k rozmazání fotografie vlivem chvění našich rukou. Ideální je užívat stativ. JAK FOTIT OHŇOSTROJE? Ohňostroj je skvělá příležitost na využití kreativního režimu priorita času. Jak?

Dejme fotoaparát na stativ a nastavme co nejdelší čas. Během něj bouchne určitě hned několik „rachejtlí“ a na fotce se nám vykreslí všechny. Ohňostroj pak bude vypadat ještě lépe, než vypadal v realitě.

74

FOTÍME BLESKY Stejně tak, pokud chceme vyfotit blesk. Když čekáme na blesk a zmáčkneme spoušť až ve chvíli, kdy jej vidíme, zaručeně již na fotce nebude. Naše reakce jsou příliš pomalé. Stačí ale nastavit dlouhý čas, zmáčknout spoušť a doufat, že se během naší dlouhé expozice blesk na záběru objeví. Pozor, focení bouřek může být velmi nebezpečné. Chcete-li mít jistotu, fotografujte z auta, které slouží jako dokonalá ochrana před bleskem. V nejhorším to odskáče jen to auto :) Během delší expozice se může na obloze postupně ukázat i několik blesků. Na fotku se nám zaručeně vykreslí všechny, a tak bouře může v našem záběru nakonec vypadat mnohem dramatičtěji, než jaká doopravdy byla.

JEŠTĚ PÁR TRIKŮ K REŽIMU PRIORITA ČASU Kdykoliv potřebujeme ještě delší čas, než jaký nabízí fotoaparát jako přijatelný, použijme ND filtry. Zatímco v režimu priorita času lze zpravidla nastavit nejdelší čas 30 s, ve zcela manuálním režimu M lze fotit ještě na delší časy. Tedy pokud máme zrcadlovku. U kompaktů bývají často nejdelší časy jen kolem 10 s. Ono pro drtivou většinu scén je to naprosto postačující. Jen např. při focení hvězd potřebujete již čas v minutách. Jak na to? U zrcadlovek v režimu M najdeme při nastavování času za 30 vteřinami ještě funkci BULB. To znamená, že fotoaparát bude fotit tak dlouho, jak dlouho bude zmáčknutá spoušť. Nemůžeme ale držet ruku několik minut na spoušti a čekat, že s fotoaparátem ani trochu nehneme. Proto je nutná kabelová spoušť, kde lze spoušť aretovat a celý proces je bezdotykový. Po několika minutách aretaci uvolníme a fotka je na světě. Při fotografování na delší časy je určitě dobré používat samospoušť. Když mačkáme spoušť fotoaparátu a pak ji pouštíme, může dojít k lehkému rozechvění přístroje, a tedy i k lehké neostrosti na finální fotografii. Pokud spustíme focení přes samospoušť, je focení již zcela bezdotykové.

75

Při fotografování na stativu je vhodné vypínat stabilizaci. Ta totiž způsobuje rozmazání fotky. Nemá smysl rozebírat, proč. Prostě, jakmile máme fotoaparát na stativu, tak to dělejme. A po skončení focení si ji zase zapněme. Pro vypnutí stabilizace se využívá přepínač na objektivu. U kompaktů a případně u zrcadlovek Sony je třeba stabilizaci vypnout v menu přístroje. No, a pokud přepínač na objektivu nemáte, je docela dobře možné, že nemáte stabilizovaný objektiv a pak lze na celou věc zapomenout :) BEZPEČNÝ ČAS Několikrát jsem použil pojem bezpečný čas. Pokud fotíme na delší časy, již je třeba použít stativ. Pět vteřin dlouhou expozici zkrátka neudržíme. Znamená to, že se nám v důsledku chvění rukou i celého těla fotka rozmaže. Jakým časem si tedy můžeme ještě dovolit fotit bez stativu? Záleží nejen na našich zkušenostech a aktuálním psychickém i fyzickém stavu (zda jsme nervózní nebo v pohodě, zda nám je zima nebo není), ale i na ohniskové vzdálenosti. Drželi jste někdy v ruce kameru? Pak jste si asi všimli, že když je hodně přiblíženo, obraz se chvěje daleko více, než když je oddáleno. Bezpečný čas získáme jako převrácený poměr ohniskové vzdálenosti: t = 1/(f*a) Písmenko „a“ znamená pro většinu fotoaparátů (pro fotoaparáty s APS-C čipem) hodnotu 1,5 a pro fotoaparáty s full frame čipem hodnotu 1. A co kompakty? Ty mívají vynikající funkci. Pokud se dostaneme v nastavení do nebezpečného času, samy nás upozorní. Většinou ikonou červené ruky. Tato ikona zkrátka a jednoduše doporučuje využít pro dané nastavení stativ. U zrcadlovek nezbývá než počítat. Pokud máme ohniskovou vzdálenost např. 100 mm, bezpečný čas bude: u fotoaparátu s APS-C čipem t = 1 / (100*1,5) = 1/150 s u full frame zrcadlovek t = 1 / (100*1) = 1/100 s Toto platí pro případy, kdy máme objektiv bez stabilizace. Pokud je náš objektiv (nebo tělo fotoaparátu) stabilizovaný, platí: pro fotoaparáty s APS-C čipem přibližně následující vztah t = 2/f pro full frame zrcadlovky t = 3/f Pro našich 100 mm nám tedy nově vyjdou časy: u fotoaparátu s APS-C čipem: t = 2/100 = 1/50 s u full frame zrcadlovek t = 3/100 = 1/33 Všechny delší, než uvedené časy, povedou s velkou pravděpodobností k rozmazané fotografii. Můžeme se zkusit v případě nouze opřít o zeď a zábradlí, a třeba to bude ještě ostré. Jistotu však již nemáme a nejlepší by bylo užití stativu. Všechny kratší časy naopak v pohodě udržíme.

76

JAK POZNÁM, ZDA MÁM NA OBJEKTIVU STABILIZACI? Podle přepínače. Pokud je na něm přepínač na zapnutí či vypnutí s nápisem IS u Canonu nebo VR u Nikonu, pak máme stabilizaci. U zrcadlovek Sony bývá stabilizovaný čip, nikoliv objektivy. No a u kompaktu to není třeba řešit. Ty nás upozorní samy příslušnou ikonkou, vzpomínáte?

ZCELA MANUÁLNÍ REŽIM Někteří z něj mají strach, jiní o něm říkají, že bez něj fotit nelze. Kde je pravda? Každý má svou pravdu. Je ale zbytečné se ho bát.

Zcela manuální režim je označen písmenem M. Jsou chvíle, kdy je dokonce nezbytné fotit právě v tomto režimu. Když fotíme v ateliéru, když používáme dálkově odpalované blesky bez ETTL komunikace, a když fotíme panorama. V manuálním režimu si nastavujeme clonu, čas i ISO sami. Výhodou je to, že dokud si sami některou z těchto tří hodnot nezměníme, zůstávají stejné.

Proč? Představte si, že fotíme v režimu priorita clony. Jsme na svatbě. Nejprve se rozhodneme vyfotit krásnou nevěstu v bílých šatech. Většinu fotky vyplňují ony bílé krajkované šaty. Co musíme udělat? Správně, posunout korekci expozice trochu do plusu. Jinak by šaty nebyly bílé, ale šedé (viz kapitola o korekci expozice). Víme ale předem, o kolik bude třeba korekci expozice posunout? Ne. Jen tušíme na základě předchozích zkušeností. A tak metodou pokus omyl dříve nebo později vyfotíme skvělou fotku. Než se stihneme vzpamatovat, přichází ženich. Tmavovlasý, opálený a v černém obleku. Chceme jej také vyfotit, aby mu to nebylo líto. Jak musíme poupravit nastavení fotoaparátu? Kam je třeba posunout jezdec korekce expozice? Do záporu. Jinak by byl zcela přesvícený. V kapitole o korekci expozice jsme si říkali, že tmavé scény je třeba ztmavit pomocí korekce do záporu. Jinak by byly opět šedivé. A o kolik? Víme to přesně? Nevíme. Nezbývá nám tedy než metodou pokus omyl najít ideální řešení. A teď přichází svědkyně. Červené šaty. Ani světlé, ani tmavé. Co teď? Opět změna korekce expozice. S každým novým záběrem musíme neustále přemýšlet nad tím, zda bude nebo nebude třeba nějak upravovat korekci expozice. A to není zrovna dobré. Fotograf se pak více soustředí na nastavení fotoaparátu než na to, co vlastně fotí. Pokud bychom však v tomto případě používali zcela manuální režim, byli bychom bez starostí. Nastavili bychom si u focení nevěsty správnou trojici clona, čas, ISO, a pokud by se neměnily světelné podmínky, nemuseli bychom se dále starat. Přišel by ženich, cvak. Přišla mi svědkyně, cvak. Žádná korekce, žádné zdržování. Nestojí to za zamyšlení? A jak tedy najít správnou trojici?

77

Pokud fotíme přes živý náhled (u většiny kompaktů to ani moc dobře jinak nelze), vidíme simulaci expozice přímo na displeji svého fotoaparátu. Tak tedy neustále upravujete buď jedno, nebo druhé, nebo třetí, dokud nejsme spokojeni :) Zrcadlovky mají k dispozici zabudovaný expozimetr. Je to již ona známá stupnice z korekce expozice.

Je vidět jak na displeji, tak i přímo v hledáčku. Nyní nám ukazuje, co si o našem aktuálním nastavení myslí fotoaparát. Pokud ukazuje hodně do záporu, pak bude fotka pravděpodobně s tímto nastavením tmavá.

Pokud chceme mít fotografii světlejší, musíme snížit clonové číslo, prodloužit expoziční čas, nebo zvýšit ISO. Je celkem jedno, který z oněch tří kroků uděláme. Jen mysleme na to, že menší clonové číslo povede k menší hloubce ostrosti, delší čas může vést k rozmazání pohybu a vyšší ISO k zašuměným fotografiím. Pokud nám expozimetr v manuálním režimu ukazuje hodně do plusu, pak si bude fotografie pravděpodobně přesvícená. Pokud chceme mít fotografii tmavší, musíme zvýšit clonové číslo, nebo zkrátit expoziční čas nebo snížit ISO. Je opět celkem jedno, zda změníme clonu, čas nebo ISO. Můžeme to dokonce i kombinovat. Jen mysleme na to, že kratší čas povede k ostřejší fotografii a větší clonové číslo k větší hloubce ostrosti. Nižší ISO ničemu nevadí. Záleží tedy na našem kreativním záměru. Fotím portrét ve zcela manuálním režimu a mám fotku přesvícenou? Pak mohu snížit ISO. To ničemu nevadí. A když už je nejnižší a nejde více snížit? Pak mohu buď zkrátit expoziční čas neb dát větší clonové číslo. Co myslíte, že budu preferovat? Ano, zkrátím expoziční čas, protože chci mít u portrétu rozmazané pozadí a vím, že vyšší clonové číslo by vedlo k větší hloubce ostrosti. Pojďme a obrácený případ. Fotím svou tančící dceru na plese. Mám příliš tmavou fotografii. Co mohu dělat? Mohu zvýšit ISO. To ale povede k většímu šumu ve fotografii. Mám jinou možnost? Ano. Mohu dát delší expoziční čas. To ale nechci. Vždyť by pak byl pohyb rozmazaný. Tak tedy volím třetí možnost, menší clonové číslo. A když už by to nešlo? Když už bych měl to nejmenší možné? Pak by opravdu nezbylo, než sáhnout po vyšším ISO. Našim cílem tedy v manuálním režimu je najít takovou trojici, která splňuje náš kreativní záměr (ostrý nebo rozmazaný pohyb, ostré nebo rozmazané pozadí) a která vede k tomu, že jezdec expozimetru ukazuje přibližně doprostřed. Tedy u normálních scén.

78

Při focení bílého hrnku na bílém papíře hledáme trojici, u které nám expozimetr bude ukazovat trochu plusovou hodnotu a u focení černé krytky objektivu na černé mikině naopak takovou trojici, která bude ukazovat lehce do záporu. Proč? Protože expozimetr nám jen říká, co si myslí fotoaparát. A my už víme, že u těchto scén není dobré věřit tomu, co si myslí fotoaparát. Uvidíte, po troše praxe to bude jednoduché. Zkuste si nyní udělat svou první fotku v manuálu. Čehokoliv. Jediný cíl je najít takovou trojici, která povede k expozičně skvělé fotografii. JEŠTĚ JEDEN TRIK Pokud se Vám nebude dařit najít vytouženou trojici, přepněte na režim priorita času nebo clony, podle toho, co fotíte. Nastavte clonové číslo nebo čas a vyfoťte fotku. Podívejte se pak do informací vyfocené fotografie, jaký čas nebo clonu fotoaparát dopočítal a jaké nastavil ISO. A hned máte výchozí trojici pro svůj manuální režim. Vraťte se do manuálního režimu a zde tuto trojici nastavte :) Některé fotoaparáty mají dvě rolovací kolečka. Jedno pro nastavení clonového čísla a druhé pro nastavení expozičního času. Jiné mají jen jedno rolovací kolečko. Tím se v manuálním režimu nastavuje expoziční čas. A když chcete nastavit i clonové číslo, musíte při rolování tímto kolečkem držet tlačítko +/-. Ano, to tlačítko, s kterým se původně nastavovala korekce expozice. Nyní se tímto způsobem nastavuje clonové číslo. Korekce expozice totiž neexistuje. Vše si nastavujete sami. Clonu, čas i ISO. Fotoaparát nic nepočítá, není tedy třeba nic korigovat. A pozor! Některé fotoaparáty umožňují nastavit automatické ISO i v manuálním režimu M. Nechápu proč, ale jde to. Nastavujte si ISO raději ručně. Jednou jsme v manuálním režimu, tak si nastavme všechno sami. Jinak přicházíme o výhody manuálního režimu. A ještě něco :) Neznám fotografa, který by se jednou naučil zacházet s manuálním režimem a později by se vrátil k automatickým nebo poloautomatickým režimům. A to už stojí za zamyšlení :)

HISTOGRAM Vypadá složitě, ale je naprosto jednoduchý. Histogram je skvělý pomocník, který nám prozradí, jak moc je fotografie světlá nebo tmavá. Že to je poznat i z náhledu na displeji? Pokud nejsme na sluníčku, ano. Náhled na displeji je pak většinou postačující. Na ostrém slunku však ale ani s tím nejlepším a nejmodernějším displejem nevidíme téměř nic. Natož to, zda je fotka správně exponovaná. Pak je tu ještě jedna chvíle, kdy nám histogram hodně pomůže. Možná jste se již sami setkali s tím, že zatímco na jednom monitoru je fotografie tak akorát, na jiném je příliš světlá. A když ji vytiskneme, je zas tmavší, než jak jsme viděli na monitoru.

79

Kde je pravda? Jak je či není fotografie opravdu světlá nebo tmavá? V histogramu. Každé zobrazovací zařízení si tak trochu dělá, co chce, a jejich sjednocení je téměř nemožné. Histogram bude ale vždy stejný. Na všech počítačích světa. Na všech fotoaparátech světa. Proč? Protože je to matematika. Sloupcový graf. Nelekejte se :) Hned vše vysvětlím. Vaše fotografie se může skládat z ohromného množství barev. Pokud je uložena do JPG, tak ze zhruba 16,7 miliónu (z toho 256 odstínů šedé). Jen pro zajímavost, lidské oko jich vidí asi 11 miliónu. Je to ale hodně individuální. Chlapi jich prý umí rozlišit a pojmenovat osm :) Fotka se dále skládá z ohromného množství čtverečků, které nazýváme pixely. Pokud má náš fotoaparát 20 MPx, pak se naše fotky skládají až z 20 miliónů takových čtverečků. Tyto pixely jsou vidět při hodně velkém zvětšení fotografie.

80

Každý jeden pixel má jasně definovanou barvu. Je to vlastně taková mozaika, z které se skládá každá naše fotografie. Když je velké množství těchto čtverečků na malém místě (přibližně 16 nebo více na 1 mm), naše oči již čtverečky přestávají rozpoznávat a vidí krásný obraz. Nyní bych měl upřesnit, že existují dva typy histogramu. Jasový, který informuje o světlosti a tmavosti fotky. To je ten, který nás zajímá. Pak ještě barevný, který informuje o tom, jak jsou ve fotografii zastoupeny jednotlivé RGB (red, green, blue) kanály. To je ale jen pro puntičkáře a my se tím nebudeme zdržovat. Necháme to raději fotografům teoretikům :) Při rozhodování o tom, jak je fotografie tmavá nebo světlá, nás nezajímá, zda je pixel zelený, červený, nebo fialový s hvězdičkami :) Zajímá nás jen to, zda je světlý nebo tmavý. Proto si převeďme fotografii na černobílou, ať nás barvy nerozptylují.

Protože se ale naše fotka skládá z ohromného množství pixelů a 256 odstínů šedé, situaci si trochu zjednodušíme. Připravil jsem k tomuto účelu takovou trochu jednodušší fotku :)

Skládá se jen ze 4 odstínů šedé místo z 256 a jen z 24 pixelů místo z 20 miliónů.

Uděláme si pro tuto fotografii sloupcový graf. Pro každý odstín zaznamenáme, kolik pixelů daného odstínu v naší fotografii je.

81

No, a když uděláme sloupcový graf ne pro 4, ale pro 256 odstínů šedé a ne pro 24, ale pro 12 milionů pixelů, získáme histogram.

Všimněte si, že v levé části histogramu se nanáší sloupce pro černé a tmavě šedé pixely. V pravé části pak pro bílé a světle šedé. To platí vždy a za všech okolností.

A co přesně můžete z histogramu zjistit? Na tomto konkrétním histogramu výše je vidět, že na fotce není žádný nebo jen minimální počet černých pixelů. Jinými slovy na fotce nejsou podpaly. Také je vidět, že na ní nejsou žádné bílé pixely. Tedy na fotce nejsou přepaly. Expozičně bude tedy fotografie fajnová. Pojďte si ukázat pár histogramů a hned pochopíte, jak fungují a co nám říkají.

Začneme histogramem fotografie papíru z kapitoly o korekci expozice. Nejprve první případ, kdy jsme fotili papír bez korekce expozice. Histogram nám jasně říká, že je na fotce hodně šedých pixelů, ale žádný bílý. Upozorňuje nás tedy na to, že by fotka měla být světlejší. Chceme přeci bílý papír a ne šedivý.

Jak vypadá histogram poté, co jsme vyfotili papíry s korekcí expozice?

Vidíte, že se posunul hodně doprava. Podle histogramu je fotografie světlejší, než v prvním případě. A také že jo. Přitom na fotce stále nemáme žádné přepaly.

82

Na následujícím obrázku je ta samá scéna vyfocená hned třikrát. V prvním případě bychom jen na základě histogramu mohli říci, že fotka obsahuje hodně tmavých pixelů a žádné světlé (vlevo jsou informace o tmavých vpravo o světlých), tudíž že je s velkou pravděpodobností podexponovaná. A je.

S histogramem uprostřed bychom mohli být spokojeni. Histogram vpravo nás varuje, že je na fotce hodně světlých pixelů, dokonce i ohromné množství bílých, tedy na fotce jsou přepaly a fotka je přesvícená. I kdybych na ostrém slunku neviděl na displeji nic než slabý obrys histogramu, hned bych věděl, zda je fotka správně exponovaná či nikoliv. Histogram využívám při úpravách fotek. Bez ohledu na to, jaký mám před sebou monitor, vždy podle něj poznám, jak fotka tmavá, resp. světlá, doopravdy je. Nicméně pozor. V histogramu je třeba umět číst komplexně. Podívejte se na následující obrázky.

Zde nám histogram říká, že je na fotce hodně tmavých pixelů. Že je fotka zkrátka a jednoduše tmavá. Ale to je v pořádku. My jsme ji chtěli tmavou. Histogram nám tedy jen potvrzuje, že se nám náš záměr povedl.

83

Na této fotografii nám zas histogram ukazuje, že jsou na ní přepaly. I to je v pořádku. Jde o zdroje světel v oknech či na lampách. Není možné zachytit celý kontrast nočního města. Tyto přepaly nám na naší fotce vůbec nevadí. Užívejme tedy histogram jen jako jakéhosi pomocníka našeptávače. Nebijme hned na poplach, když vidíme nějaké přepaly nebo podpaly. Často se nám bude v terénu stávat, že na histogramu budou i přepaly i podpaly. Jinými slovy to znamená, že fotografie je příliš kontrastní. Když ji ztmavíme, zbavíme se sice přepalů, ale o to více na ní bude podpalů. Obráceně, když ji zesvětlíme, bude ta sice méně podpalů, ale o to více přepalů. Řešení jsou dvě. Je třeba použít buď přechodový filtr, nebo techniku HDR.

DYNAMICKÝ ROZSAH FOTOAPARÁTU Dynamický rozsah fotoaparátu je menší, než kolik bychom jako fotografové potřebovali. Pokud svítí sluníčko, není možné na fotoaparát zachytit celý rozsah jasů a stínů. Jinými slovy budeme mít na fotografii buď přepaly, nebo podpaly, nebo obé. Nelze nastavit fotoaparát tak, aby tam přepaly nebo podpaly nebyly. Podívejte se na obrázek:

Z něj je patrné, že se vyplatí fotografovat do formátu RAW. Jsou ale i chvíle, kdy nás ani RAW nezachrání. Pak nastává čas pro HDR nebo fotografické filtry.

84

HDR HDR je zkratka z angličtiny: High Dynamic Range. Vysoký dynamický rozsah. Jde o celkem jednoduchý trik. Ten se však hodí jen na statické scény. Scéna se vyfotografuje třikrát. Jednou tmavěji (na této tmavé fotce budou krásně prokreslená světlá místa). Jednou světleji (zde bude naopak uchována kresba na nejtmavších částech fotky). A jednou normálně. Tyto 3 dílčí snímky jsou vidět na fotce níže v její spodní části. (Tmavý, normální a světlý.)

Dílčí fotografie se musí dokonale překrývat a lze tedy maximálně doporučit využití stativu. Dnešní programy si již poradí i s ne zcela zarovnanými snímky, většinou ale na úkor ostrosti. Pomocí několika kliknutí lze tyto dílčí snímky složit v počítači. Ten nám vygeneruje výslednou HDR fotku. Výsledná HDR fotografie je ta největší. Pozor, snadno se to s touto technikou přežene. Fotografie by měla stále vypadat přirozeně. Nedoporučuji tímto způsobem fotit portréty. Výsledné HDR není moc pěkné, i když se portrétovaná osoba vůbec nehýbe. Existuje ještě tzv. falešné HDR. Vyfotí se jen jedna fotka do formátu RAW. Tu si pak vyvoláte v počítači světleji, tmavěji a normálně a tyto dílčí snímky spojíte v HDR. Výhodou je, že tímto způsobem můžete zachytit i pohyb. Nevýhodou je, že někdy je dynamický rozsah scény větší, než dynamický rozsah HDR, a výstup tedy nebude tak kvalitní, jako když se scéna fotí na tři dílčí snímky.

85

EXPOZIČNÍ BRACKETING Je to docela vychytaná funkce, kterou má většina zrcadlovek. Hodně nám pomůže právě při focení HDR. V každém fotoaparátu se však nastavuje jinak. Odkážu Vás proto zcela výjimečně na vaše manuály, kde to určitě naleznete pod stejným názvem. Nastavíte tzv. expoziční krok. Fotoaparát udělá tři fotky. Jednu tmavší (právě o onen expoziční krok), jednu normální a jednu světlejší (opět o onen nastavený expoziční krok). Zpravidla je ale nutné třikrát stisknout spoušť. Jen nemusíte používat mezi jednotlivými kroky korekci expozice. To už udělá fotoaparát za Vás. Pro majitele Canonu mám ještě jeden tip. Pokud v kombinaci s expozičním bracketingem použijete i samospoušť, fotoaparát udělá všechny tři fotografie hned za sebou. Bez jakéhokoliv doteku mezi nimi. To je super, že?

BLOKACE EXPOZICE Jde o alternativu ke korekci expozice. Já osobně ji vůbec nepoužívám. Funguje v režimech P, priorita času a clony. Pokud se jednou naučíme pracovat v režimu M, nebudeme korekci ani blokaci expozice již nikdy potřebovat. Kompakty tuto funkci zpravidla nemají. O co jde? Pokud namíříme fotoaparát na něco neutrálně šedého (což je přibližně odstín na obrázku níže) a stiskneme tlačítko blokace expozice, fotka bude po expoziční stránce naprosto dokonalá.

Pokud máte maticové (celo- plošné) měření expozice (viz kapitola pokročilé měření expozice), je nutné, aby při stisku tlačítka blokace expozice zabírala tato neutrálně šedivá plocha celý hledáček.

Pokud máte bodové, stačí, když bude jen pod tímto bodem. Zároveň si musíme uvědomit, že je třeba měřit expozici přesně na tom místě, kde se nachází náš hlavní objekt zájmu. Pokud bych tedy fotil labuť uprostřed rybníku, bylo by nejlepší, aby můj asistent doplaval za labutí, chvíli tam podržel destičku a pak aby rychle odplaval po té, co si naměřím expozici. Tlačítko pro blokaci expozice je u Nikonu, Olympus a Sony značeno písmeny AEL. U Nikonu bývá ještě někdy třeba v menu nastavit, co přesně má toto tlačítko dělat. Zda jen blokovat expozici, nebo jen ostření, nebo oboje zároveň.

86

U těchto fotoaparátů je nejprve třeba namířit na neutrální šedou, stisknout ono tlačítko, držet jej, otočit se na scénu, kterou chceme fotit, zmáčknout spoušť, a až pak pustit tlačítko blokace expozice. U fotoaparátu Canon je to tlačítko *. Stačí na něj kliknout. Můžeme jej tedy narozdíl od předchozích značek i pustit. Namíříme na šedou plochu, ťukneme do *, otočíme se na scénu, co chceme fotit a fotíme. Po ťuknutí do * si fotoaparát asi 10 vteřin pamatuje Vámi naměřenou expozici. A kde vezmeme neutrálně šedou? Buď si koupíme neutrálně šedou destičku, nebo budeme hledat věci, které jsou podobně tmavé. Např. pleť Středoevropana, tráva a někdy i parkety. Že je to docela složité a není tomu rozumět? Je. A netrapte se tím. Stejného výsledku dosáhnete pomocí korekce expozice. Toto je jen jiná možnost, jak se řeší ten samý problém. A stejně, zvykněte si na režim M a budete mít po starostech :)

FOTOGRAFICKÉ FILTRY Existují jen tři typy filtrů, které stojí za zmínku. Všechny ostatní jsou zbytečné :) Filtry jsou vhodné pro krajinářské fotografy. Pro ně jsou vlastně tak trochu nezbytné.

DESTIČKOVÉ VS. ŠROUBOVACÍ FILTRY Často na kurzech řešíme otázku, který systém je lepší. Nenašli jsme uspokojivou odpověď. Destičkové systémy mají výhodu, že máme jeden držák a jedny filtry na různé průměry závitů objektivů. Pokud tedy máme dva objektivy a každý má jiný průměr závitu, stačí nám jen jedny filtry, což je ekonomické, a navíc to zabere i méně místa ve fotobrašně. Jediné, co se mění, je základní kovové kolečko (krok 1).

Nevýhoda tohoto systému je ne- obratnost. Vyndáte fotoaparát, sundáte krytku, musíte našroubovat základní kolečko, nandat plastový držák, zasunout destičku a fotit. Pak sundat destičku, dát ji do krabičky, sundat plastový držák, odšroubovat základní kolečko, nasadit krytku a vše dát zpět do brašny. To opravdu hodně zdržuje. Destičky jsou navíc hodně náchylné na poškrábání a rozhodně nevydrží tolik, co šroubovací filtry.

87

Na druhou stranu, destičkové filtry jsou skvělé v případě ND přechodových filtrů. Za chvíli se dozvíte proč. A co když mám dva objektivy s různým závitem a chtěl bych používat šroubovací filtry? Pak je lepší koupit filtr na objektiv s větším průměrem závitu. Na menší lze totiž dokoupit redukce. Takže si nakonec také vystačíme s jedním filtrem pro oba objektivy. Obráceně to ale nejde. Filtr s menším závitem nenasadíme na objektiv s větším závitem. Často se fotografům stává, že si časem koupí lepší objektiv. Tyto lepší objektivy mají větší závity a najednou jim jsou všechny filtry k ničemu. Musí koupit nové. V době jejich nákupu vůbec netušili, že jednou budou používat objektivy s větším závitem. Nevěnuji samostatnou kapitolu UV filtru, protože jej nepotřebujete. Prodejci jen straší před poškrábáním. UV záření je filtrováno samotným fotoaparátem a mechanická ochrana v podobě filtru je tedy z tohoto pohledu zbytečnost. Tedy pokud nefotíte rallye. Tam bych jej přeci jen použil. Pokud se tedy chováte k fotoaparátu rozumně, nepokládáte jej na písek či do brašny spolu s klíči, a ještě bez krytky, nepoškrábete si přední čočku. Výrobci objektivu na ně nanáší speciální vrstvy proti poškrábání. UV filtr je tedy jen trik prodejců, jak z Vás dostat ještě více peněz.

ND FILTR Jedná se o šedivý tmavý filtr. Funguje jako sluneční brýle. Když je hodně světla, nasadíme si je na oči. Hodně světla se od tmavých skel odráží zpět a skrz ně ho projde mnohem méně, než kdybychom tyto brýle neměli. Proto se nám skrz ně lépe kouká.

Když je hodně světla a potřebujeme z nějakého důvodu dlouhé expoziční časy, budeme potřebovat právě tento ND filtr. Vzpomeňme si na kapitolu priorita času. Třeba se rozhodneme rozmazat v poledne na výletě krásný potok, aby fotka měla šmrnc. Bez ND filtru by došlo k přesvícení, protože fotoaparát by již nemohl zvolit větší clonové číslo nebo nižší ISO. Když ale použijeme ND filtr, fotka bude dobrá. Filtr je naschvál šedivý, aby neměnil barvu fotografie.

88

Dělají se různé typy ND filtrů a značí se: 2x, 4x 8x atd. Znamená to, kolikrát prodlouží expoziční čas. Místo 1 vteřiny budeme s filtrem ND 8x fotit 8 vteřin. Filtr ND 2x je velmi slabý. Raději kupte 8x, tedy pokud chcete rozmazávat i pomalejší potoky nebo řeky. Pokud na objektiv našroubujeme dva ND 4x filtry zároveň, je to stejné, jako bychom použili filtr ND 16x. ND filtr doporučuji spíše koupit šroubovací než destičkový.

PŘECHODOVÝ ND FILTR Přechodové filtry se používají ve chvíli, kdy si přejete ztmavit jen část fotografie. Třeba přesvícenou oblohu.

Na obrázku je hezky vidět, že i přechodové filtry se dělají různé intenzity. Značí se stejně jako ND filtry 2x, 4x, 8x. 2x je příliš slabá, pro běžné využití doporučuji 4x a pro fotografování západů slunce se sluníčkem v záběru doporučuji 8x.

89

Krom různé tmavosti se ještě přechodové filtry dělí na dva typy: S tvrdým a s měkkým přechodem.

Jemný přechod se používá pro členitý horizont (autor fotografie níže Sylvain Bourdos).

Tvrdý přechod naopak využijete pro rovný horizont, jako jsou západy slunce nad mořem.

Dělají se i barevné verze přechodových filtrů. Má zkušenost s nimi je však taková, že jsem je po několika prvních pokusech odložil do skříně a přestal je používat. Později mi na mých kurzech řada fotografů potvrdila, že i oni s barevnými přechodovými filtry naložili stejně :)

90

Výhoda destiček oproti šroubovacím filtrům je zde zřejmá. Podle toho, jak destičku zasuneme, můžeme mít přechod do tmavé části buď ve vrchní třetině (pokud si přejeme mít oblohu jen na 1/3 plochy), nebo v polovině či dokonce spodní třetině (stačí filtr více zatlačit do držáku a můžeme mít na fotce klidně 2/3 oblohy). Pokud koupíme šroubovací ND filtr, přechod je pevně daný a kompozici musíme přizpůsobit zvolenému filtru.

POLARIZAČNÍ FILTR Nejdražší ze všech zmíněných filtrů. Pokud jsou ale správné podmínky, dokáže doslova kouzlit. Polarizační filtry jsou lineární a cirkulární. Doporučuji zakoupit cirkulární. Fotoaparáty přes něj lépe ostří. Nejprve se podívejme na to, co filtr umí, a pak si prozradíme, jaké podmínky musí být splněny. Tento filtr krásně ztmaví oblohu a prokreslí mraky.

91

Také odstraní odlesky. Ve skle i ve vodě. To je důvod, proč rybáři používají polarizované brýle.

Aby polarizační filtr kouzlil, musí být splněny tři podmínky.

1) Musí být modrá obloha (je přípustná i polojasná s bílými obláčky). Když je zataženo, filtr téměř nefunguje. Jen trochu odstraní odlesky, ale s oblohou nic neudělá.

2) Slunko musí svítit z boku. Když je před nebo za námi, filtr opět nefunguje. 3) Filtr musíte na svém fotoaparátu správně natočit. Koukejte do hledáčku a točte

s filtrem, dokud se neobjeví kýžený efekt.

92

Vyvarujte se koupi levných polarizačních filtrů z Číny za 300 Kč. Fotografové na mých kurzech s nimi mají velmi špatné zkušenosti. Určitě se vyplatí investovat do značek jako Kenko, B+W, nebo Hoya. Doporučil bych spíše filtr šroubovací. S polarizačním filtrem do destičkového systému se špatně zachází. A když už jsem mluvil o značkách pro šroubovací filtry, měl bych zmínit i osvědčené značky destičkových filtrů. Zde mohu včele doporučit filtry Cookin, Hitech nebo Kood. Skvělé jsou i filtry Lee, ale jsou velmi drahé.

OSTŘENÍ Ostření je tak trochu alchymie. Je totiž hned několik typů neostrosti :) V této kapitole nebudeme řešit pohybové rozostření způsobené dlouhým expozičním časem ani rozostření způsobené našima chvějícíma se rukama (viz kapitola bezpečný čas). Budeme řešit to, jak zaostřit přesně na oko nebo na pestík, prostě a jednoduše na to, jak mít zaostřeno na to, na co chceme my, a ne na to, na co chce fotoaparát.

DVOUFÁZOVÁ SPOUŠŤ Nejspíš jste si již všimli, že každý fotoaparát má dvoufázovou spoušť. Při lehkém namáčknutí do první fáze dojde k zaostření. Fotka však vznikne až při domáčknutí spouště. Vyzkoušejte. I když nebudeme mačkat lehce do první fáze a hned stiskneme spoušť do fáze druhé, stejně musí fotoaparát nejprve zaostřit. A kvůli tomu může být doba mezi domáčknutím spouště a vznikem fotky poměrně dlouhá. Často se fotografové rozčilují, jak pomalu jejich fotoaparáty fotí. Chtějí zachytit úsměv na tváři dítěte. Když se na ně jejich miláček konečně usměje, stisknou spoušť. Co nejrychleji a co nejsilněji :) Jenže, i když zmáčknou spoušť ihned do druhé fáze, musí fotoaparát zaostřit. A to je právě to, co na vzniku fotky trvá nejdéle. Pomohlo by jim zkusit následující postup. Během toho, co si dítě hraje, by mohli namáčknout spoušť do první fáze. Tedy zaostřit fotoaparát. To, že se ostření povedlo, fotoaparát často potvrdí nějakým pípnutím nebo bliknutím ikonky v hledáčku. Pak by drželi spoušť namáčknutou v první fázi. To chce trochu grif, ale dá se to naučit. Jakmile by se na ně dítě podívalo a usmálo, rychle by domáčkli spoušť do fáze druhé. Protože je fotoaparát z předchozího kroku již zaostřený, vznikla by fotka téměř ihned bez prodlevy. A to je vše :) Tomuto režimu fungování spouště se také někdy říká One Shot (pokud máte Canon) nebo AF-S (auto focus static – pokud máte Nikon). O tom ale později.

93

OSTŘÍCÍ BODY Všechny digitální zrcadlovky mají hned několik ostřících bodů. Některé jen 3, jiné třeba 50. Práce s nimi je ale vždy totožná. Tyto body jsou vidět v hledáčku.

Kompakty se chovají trochu jinak, ale čtěte dál. I u nich lze jasně určit, na co mají ostřit. Z fabriky jsou všechny zrcadlovky nastaveny na tzv. „automatický výběr ostřících bodů“. Fotoaparát se tedy sám rozhoduje, na co ve scéně zaostří. Zpravidla to bývá nejbližší objekt. Jenže, co když nechceme zaostřit na vázu v popředí, ale na člověka za stolem, který je od fotoaparátu dále než váza? Stačí vybrat vhodný ostřící bod. Jakmile stiskneme spoušť do první fáze, fotoaparát zaostří právě na to, co se nachází pod tímto vybraným ostřícím bodem. Vyberme tedy bod mířící ideálně na obličej člověka. V tu chvíli fotoaparát bude ostřit již na něj, a ne na vázu v popředí. A váza s květinou (v závislosti na hloubce ostrosti – viz kapitola o hloubce ostrosti) může být v popředí i rozmazaná. Díky pravému ostřícímu bodu na této scéně snadno dokážeme, aby byly ostré právě oči holčičky, nikoliv parapet v popředí.

94

Jak vybrat ostřící body? To bude hodně záležet na Vašem typu fotoaparátu. Pojďme nejprve na zrcadlovky. U značek Canon hledejte následující ikonku:

Stiskněte tuto ikonu a točte kolečkem. Uvidíte, jak se vybírají ostřící body jeden po druhém. Pokud máte chuť vrátit nastavení zpět na automatickou volbu ostřících bodů, stačí točit tak dlouho, až se rozsvítí všechny ostřící body. To je právě ona automatická volba.

U Nikonu je nejprve nutné nastavit v menu tzv. AF-Area Mode na Single-point AF. Implicitně je tam nastaveno Auto-area AF.

U pokročilých modelů Nikon k tomu slouží samostatný přepínač (viz následující obrázek).

Pak můžeme pomocí šipek vybrat kterýkoliv ostřící bod. Máme-li chuť se vrátit opět do automatické volby ostřících bodů, musíme opět v menu nastavit Auto-area AF nebo u pokročilých modelů přepnout přepínač zpět na příslušnou ikonu. No a jak jsou na tom kompakty? Některé z nich mají také ostřící body, které lze vybrat. Jiné mají jen jediný ostřící bod, který lze posouvat šipkami na místo, které si přejeme mít ostré. U většiny přístrojů není možné volit ostřící body v automatických režimech. Ale myslím, že v této části knihy již dávno využíváte režim priorita clony nebo času, nebo dokonce i zcela manuální režim.

95

OSTŘENÍ NA OBJEKT V KLIDU Režim pro focení statického objektu se značí One Shot u Canonu a AF-S u ostatních značek. S tím, co bylo napsáno výše, vlastně už víte, jak ostřit na objekt, který je v klidu. Přesto mám ale pár dalších tipů. Nejlepší je používat prostřední ostřící bod. Proč? Protože ostří zdaleka nejrychleji. A jak zajistím, že budu mít na scéně ostré, co chci? Vždyť přeci nechci mít vždy ostrý prostředek fotografie? Stačí namířit prostřední ostřící bod na to, co má být ostré. Třeba na oko. V druhém kroku namáčkneme spoušť do první poloviny. Jakmile fotoaparát zaostří, překomponujeme. Jinými slovy je třeba, abychom měli spoušť neustále stisknutou v první fázi a pak můžeme pohnout s fotoaparátem tak, aby kompozice odpovídala našemu záměru. Zmáčknutím spouště do první fáze si fotoaparát ostření zapamatoval a již jej nezmění do doby, než spustíme spoušť a znovu ji zmáčkneme do první fáze. Proto ji musíme neustále přidržovat stisknutou v této první fázi. Toto určitě vyzkoušejte. Je to dobrý trik a mnohem rychlejší, než je neustálé měnění ostřících bodů. Proč tedy tolik ostřících bodů? To je jednoduché. Někomu více vyhovuje vybírat ostřící body, jinému využívat jen prostřední a překomponovávat. Ostřící body se nám navíc hodí při focení ze stativu. Představte si, že nám prostřední bod nemíří na to, co má být ostré. Je nelogické natáčet celý fotoaparát i se stativem, abychom dosáhli toho, že prostřední bod míří na to, co má být ostré, namačkávat spoušť, pak vracet stativ do původního stavu a pak spoušť domačkávat :) V tuto chvíli bude určitě snazší i rychlejší vybrat jiný ostřící bod, který míří právě na to, co má být ostré a stativ nechat v klidu. Na objekt v klidu lze pochopitelně ostřit i manuálně. Ale o tom je samostatná kapitola.

OSTŘENÍ NA OBJEKT V POHYBU Režim pro focení objektu v pohybu se značí AI Servo u Canonu nebo AF-C u ostatních značek. Tuto funkci mají i některé kompakty, ale nebývá to pravidlem a často nefunguje tak, jak bychom si přáli. Tam je někdy značená též jako kontinuální ostření. A kde se mění ostřící módy?

U Canonu stiskněte tlačítko AF a vyberte AI servo.

96

U Nikonu najděte v rychlém menu AF-C a zvolte jej.

Co se děje v tomto režimu? V čem je odlišný od toho pro fotografování statické scény? V jedné nenápadné drobnosti. Pokud stisknete spoušť do první fáze, fotoaparát ostří neustále. V případě AF-S zaostří jednou, zaaretuje a končí. V tomto módu ostří neustále. Vyzkoušejte to. Vyberte režim AI servo případně AF-C, nastavte prostřední ostřící bod a na něco namiřte. Stiskněte spoušť do první fáze a fotoaparát zaostří. Mějte stále stisknutou spoušť a namiřte na něco jiného. Uvidíte, jak fotoaparát sám od sebe přeostří. Neustále drží ostré to, co je pod prostředním ostřícím bodem. V tomto módu nelze ostření aretovat (tedy lze, ale je k tomu třeba použít jiné tlačítko – AE/AF lock). Proč je to dobré? Představte si, že běží Vaše dítě směrem k Vám. Máte nyní režim One Shot nebo AF-S. Namíříte na něj prostřední ostřící bod. Namáčknete spoušť. Fotoaparát zaostří. Domačkáváte spoušť, jenže během toho Vaše dítě udělá další dva kroky a je k Vám blíže, než je místo, na které jste před chvíli ostřili. Vzniká fotka. Dítě je rozmazané, protože stihlo vyběhnout z hloubky ostrosti. Ta samá situace, ale nyní máte režim AI servo nebo AF-C. Dítě běží směrem k Vám. Namíříte na něj prostřední ostřící bod. Fotoaparát začne ostřit. Než spoušť domáčknete do druhé fáze, fotoaparát neustále ostří. Pokud se během té chvíle dítě stihne přiblížit o dva kroky k vám, fotoaparát reaguje a sám přeostřuje. Drží neustále dítě ostré. V tomto režimu neustále ostří na to, co je pod aktuálně vybraným ostřícím bodem. Je tedy jedno, jak dlouho máte stisknutou spoušť v první fázi. Jakmile ji domáčknete do druhé fáze, dítě bude ostré. Protože fotoaparát neustále přeostřoval. Fotoaparát si hlídá, aby bylo neustále ostré to, co je pod aktuálně vybraným ostřícím bodem (rozhodně doporučuji kvůli rychlosti ostření právě prostřední ostřící bod). Na nás už je, aby tento vybraný ostřící bod mířil neustále na pohybující se objekt, který chceme mít ostrý. To ale může být někdy velmi složité :) Aby tato funkce opravdu dobře fungovala, je třeba mít dostatek světla. Tento režim je také, kvůli neustálému přeostřování, náročný na spotřebu elektrické energie. Baterie se Vám v něm bude vybíjet mnohem rychleji.

97

Pohyb lze ale fotit i prvním režimem pro statické scény. Tedy režimem One Shot nebo AF-S. Jak? Musíme odhadnout, kudy dítě poběží. Namíříme vybraný ostřící bod na to místo, kudy očekáváme, že poběží, a zaostříme stisknutím spouště do první fáze. Pak čekáme. Fotoaparát je už zaostřený. Stačí tedy jen domáčknout spoušť přesně v tu chvíli, kdy dítě probíhá právě tím místem, na které máme zaostřeno. No, a když neodhadneme, kudy poběží? Nezbude než zkusit štěstí znovu. Je naprosto normální, že při focení pohybu je 9 z 10 fotek naprosto neostrých. Takže se tím netrapte a foťte. Chce to i trochu štěstíčka :)

KOMBINACE OSTŘENÍ V KLIDU A V POHYBU Už jste si asi v předchozí kapitole všimli, že v menu máme ještě třetí volbu. Canon AI Focus a Nikon AF-A. Na tuto volbu raději zapomeňme. Výrobce tvrdí, že fotoaparát sám rozpozná, zda se objekt pohybuje či nikoliv a podle toho zvolí buď statický, nebo dynamický režim. V praxi to však moc nefunguje a nelze se na to spolehnout.

POKROČILÉ OSTŘENÍ NA POHYBLIVÝ OBJEKT Moderní zrcadlovky však mají ještě jednu „vychytávku“. Ta ale funguje jen za dobrých světelných podmínek, a ještě musí být scéna kontrastní.

U fotoaparátu Canon je to kombinace režimu AI Servo a výběru všech ostřících bodů. U Nikonu je to pak volba 3D tracking. Pokud takto nastavíte fotoaparát, stačí namířit prostřední ostřící bod na objekt, který se pohybuje nebo bude pohybovat. Namáčkněte spoušť. Fotoaparát zaostří a zároveň si objekt zapamatuje. Když se pak objekt začne pohybovat a mění svou polohu, fotoaparát si sám přehazuje ostřící body

tak, aby onen objekt držel neustále ostrý. Snaží se tedy objekt neustále rozpoznávat a ostřit na něj. Proto je ale nutná kontrastní scéna. Dítě v červeném triku na zelené trávě fotoaparát celkem snadno pozná a udrží ostré. Dítě v zeleném triku na zelené trávě se mu ale rychle ztratí a algoritmus selže. Časem si sami vypěstujete cit. Kdy má smysl tuto funkci využívat a kdy nikoliv. Tady se můžete podívat, jak to funguje: http://www.youtube.com/watch?v=RdqsrFdxafI

98

MANUÁLNÍ OSTŘENÍ Ve své podstatě je nejrychlejší a nejspolehlivější. Jen je třeba trocha cviku. Vědět, zda otočit prstencem doleva nebo doprava. Ostřit manuálně jsem se naučil při natáčení videa. Má zrcadlovka ještě neměla funkci automatického ostření při natáčení. Proto jsem musel neustále točit prstencem. Když šel někdo ke mně, musel jsem točit prstencem, aby byl neustále ostrý. Když jsem přeostřoval z věci na věc, opět jsem musel točit prstencem. Chvíli to trvalo, ale zkušenosti získané natáčením se mi pak hodily i při focení. Nyní dokážu rychle zaostřit i v manuálním režimu. Proto Vám mohu vřele doporučit trénink manuálního ostření právě při natáčení videa. Je jen na Vás, jakou cestu si oblíbíte a zvolíte. Cesta ostření přes manuální režim je více trnitá, ale na konci Vás čeká chutnější ovoce.

Manuální ostření se většinou aktivuje přímo na objektivu pomocí přepínače z AF na MF. Někdy je též značeno jen písmenky A a M. U Olympusu je třeba toto nastavit v menu fotoaparátu.

Při práci s kompakty je manuální ostření spíš jen reklamní trik, než smysluplná a použitelná funkce. Jakmile nemá fotoaparát ostřící prstenec přímo na objektivu, je manuální ostření k ničemu. Nastavování vzdálenosti, na kterou chceme zaostřit, pomocí menu, je velmi neobratné a pomalé.

POTÍŽE S OSTŘENÍM Nastávají, když je:

• nedostatek světla,

• hladká či jednobarevná plocha bez struktury a kontrastu (papír),

• lesklý předmět,

• protisvětlo,

• objekt příliš blízko. Až na poslední případ lze vše řešit manuálním ostřením, nebo zaostřením na jiný objekt ve stejné vzdálenosti v režimu One shot či AF-S a překomponováním. Poslední potíž vyřešíme jedině koupí makro objektivu, makro předsádky či mezikroužku, abychom mohli zaostřit i ve větší blízkosti.

99

Důležité je si pamatovat, že když fotoaparát nezaostří (ať už je k tomu důvod jakýkoliv), nevznikne po domáčknutí spouště do druhé fáze fotka. Hlavně žádnou paniku. Fotoaparát není rozbitý, pouze nezaostřil :)

VESTAVĚNÝ BLESK Jde jen o nouzové řešení. Pokud máte zájem fotit opravdu profesionální portréty nebo reportáže, budete muset investovat do externích blesků. Ale i tento malý vestavěný blesk může někdy fotografii slušně pomoci. Většina fotografů jej využívá jen při nedostatku světla. To je celkem logické :) Blesk se dá ale využít téměř vždy. Nejlépe tak, aby nebylo z fotky patrné, že jsme jej použili. Co myslíte, kdy blesk ovlivní vzhled fotografie více, v noci (ve tmě) nebo ve dne (ve světle)? Ve tmě. Ve dne se totiž blesk pere se slunečním světlem. A to není jednoduché. Nicméně používat blesk na přímém slunci je dokonalá technika. Vyzkoušejte. Proč? Světla je sice dost, ale na portrétu jsou tvrdé stíny způsobené slunkem. Polovina obličeje je tmavá, polovina přesvícená. Když si stoupneme tak, aby blesk prosvítil tmavou část obličeje, kontrast na obličeji se sníží a fotografie bude hezčí. Navíc blesk nechává v očích krásné odlesky. Oboje je třeba vyzkoušet a hned poznáte, o čem mluvím. Jen nezapomeňte, že vestavěný blesk bude mít na ostrém slunku dosah tak maximálně 1,5 metru. Také používám blesk kdykoliv, kdy fotím v protisvětle. Blesk naopak nepoužívám ve chvíli, kdy nasvítí něco jiného, než si přeji (např. vázu v popředí) nebo ve chvíli, kdy na scénu nedosvítí. Tak například na koncertě blesk nasvítí hlavy fanoušků přede mnou, nikoliv pódium. To samé na fotbalovém stadiónu, kde je hřiště vzdálené 50 metrů. Blesk dosvítí tak 2 metry před nás, dále ne. Pozor na dopravní značky a SPZ. Jakmile fotíme s bleskem a ve scéně je dopravní značka nebo reflexní vesta, dopadne to špatně. Nejlepší je vyzkoušet a uvidíte sami, proč :) Naschvál v této kapitole neuvádím příklady. S bleskem se dá totiž naučit jen jediným způsobem. To tak, že jej budete zkoušet. Od teď zkuste vše fotit dvakrát. Jednou s ním a jednou bez něj. To neplatí pro snímky krajin a architektury :) Pro vše ostatní to ale platí. Sami uvidíte, co blesk dělá, kdy má smysl jej použít a kdy nikoliv. A při svých pokusech jej použijte i tehdy, když se standardně nepoužívá. Třeba zrovna při focení na přímém slunku.

100

KOREKCE EXPOZICE BLESKU Již jsme si říkali, že cílem je, aby použití blesku nebylo na scéně poznat. Někdy bude blikat více, než bychom si přáli, jindy naopak méně.

Existuje funkce s názvem korekce expozice blesku. U Nikonu a některých modelů Canon hledejte tuto ikonu. U zbývajících modelů Canon hledejte v menu Nastavení blesku, Funkce vestavěného blesku.

Pokud je tedy popředí fotky přesvícené, stačí ubrat na výkonu blesku. Pokud bychom si naopak přáli scénu přisvítit, tak naopak přidáme. Pokud přidáme a neuvidíme žádný efekt, pak je již objekt mimo dosah blesku. Opět doporučuji na konci focení vrátit korekci do původního stavu. O blescích, zejména o těch externích, by se dala napsat další kniha. A kdo ví, třeba jí někdy napíšu :)

RAW Stále v dnešní době potkávám fotografy, kteří tvrdí, že RAW nemá smysl. Nepotkal jsem ale žádného, který by půl roku fotil do RAW a pak prohlásil, že je k ničemu. Neznám ani jednoho fotografa, který by přešel z RAW zpět na JPG. Za to jich znám hodně, kteří přešli z JPG na RAW a už se nikdy nevrátili :) Jaké jsou výhody RAW?

• Vyvažujete bílou v PC a to bezztrátově.

• Mnohem větší dynamický rozsah, můžeme tedy zachránit to, co by bylo na JPG fotografii již přepálené.

• Mnohem lepší kresba a barevné přechody.

• Nezpochybnitelnost autorství fotografie Jsou tu ale i drobné nevýhody:

• Nutnost zpracovávat fotografie v PC

• Nárok na hardware. Je třeba mít trochu novější PC. Ale nemusí to být kdo ví jaké dělo. I PC za 10 000 Kč si s RAW již bez problému poradí.

• Zabere více místa. Což ale v dnešní ceně harddisků a karet není tak tragické.

• Menší počet snímků při sekvenčním focení (to může být zejména při focení sportu opravdu limitující)

101

JAK SE O FOTOAPARÁT STARAT?

MECHANICKÁ OCHRANA Ani zde nečekejte nějaké složitosti. Samozřejmostí je brašna. Doporučuji ze své zkušenosti spíše „fotobatoh“, než brašnu přes rameno. Brašna přes rameno je sice pohotovější (při focení reportáže máte objektivy více po ruce než v batohu), dokonce je k obleku elegantnější, ale neuvěřitelně ničí záda. Nejeden fotograf má problémy s koleny. Není to tím, že u focení neustále klečí. Je to tím, že nosí brašnu přes jedno rameno. A určitě si pořiďte asi tak dvakrát větší batoh, než nyní potřebujete :) Výbava každého fotografa se neuvěřitelně rychle zvětšuje a brzy jsou batohy malé. Navíc myslete i na svačinu a doklady. Když jsem si koupil svůj první batoh a zabalil se na výlet, s velkým překvapením jsem zjistil, že batoh mohu mít na zádech jen jeden :) K mechanické ochraně ještě řadím krytky. Ty jsou důležité a při jejich ztrátě neváhejte investovat do koupě náhradní. Často v obchodech vnucují i UV filtry. Ty jsou ale z mého pohledu zcela zbytečné. Stejně tak považuji za zbytečné fólie chránící displej. Je přes ně hůře vidět. Přiznejme si jednu věc, fotoaparát nám nemá sloužit 20 let. V dnešní digitální rychle se vyvíjející době budeme rádi, když bude sloužit 5 let. Tak raději začněme šetřit na nový, než abychom utráceli stovky a tisíce za podobné příslušenství :)

ČIŠTĚNÍ FOTOAPARÁTU Prodávají se různé štětečky, foukací balónky, vlhké ubrousky a spousta vynálezů, bez kterých fotoaparát „rozhodně vyčistit nejde“. Nic z toho není potřeba. Stačí nám jen mikrovláknová utěrka, která se dá koupit v každé optice. S její pomocí vyčistíme objektiv i celý fotoaparát. Ofouknout objektiv lze i pusou. Tedy pokud moc neprskáte :) Nebojte se poškrábání. Když nebudete na utěrku tlačit, nic nehrozí. Každý objektiv má na sobě ochrannou vrstvu proti poškrábání. A pokud je hodně špinavý, stačí objektiv zamlžit třeba svým dechem nebo párou od čaje a pak setřít. Všechny čistící vodičky a sady jsou zbytečné. Fotoaparát vydrží více, než si umíme představit. A čištění čipu? To už je již trochu komplikovanější. Není třeba se bát toho, že si jej poničíme a poškrábeme. Ale k čištění je třeba trochu grifu, a i náčiní k tomu určené není zrovna laciné. Protože u běžného focení není čištění třeba častěji jak jednou za rok až dva, doporučuji se v tomto ohledu obrátit na odborníky. Cena se pohybuje kolem 500 Kč.

102

KRIZOVÝ STAV Často se mne na kurzech lidé ptají, co když fotoaparát zmokne nebo jej polijí. Zde je zásadní co nejdříve vyndat baterii a zamezit tak případným zkratům. Fotoaparát osušte, položte do tepla a nechte raději pár hodin pořádně vysychat. Pak už jen doufejte, že se podaří fotoaparát zapnout. Pokud fotíte za velkých mrazů, nemělo by se fotoaparátu nic stát. Potíž mívají spíš baterie, které se vybíjí a nefungují. Je dobré nosit baterie v kapse a tím je alespoň trochu zahřívat. Pozor na přechody ze zimy do tepla. Stejně jako brýle se zarosí i celý fotoaparát. A to i uvnitř. Je lepší se vyvarovat podobným teplotním šokům a nechat fotoaparát třeba chvilku na chodbě, aby přechod do teplé místnosti byl povolný. Tedy, pokud nebydlíte v bytovém domě. To tu chodbu moc nedoporučuji. Lepší vlhký než ukradený fotoaparát :)

POMOC, JE TO ROZBITÝ! Často mi někdo volá, že mu nefunguje fotoaparát. Že prostě nefotí. V naprosté většině případů za to ale může jen drobnost. Fotoaparát nezaostřil. Když fotoaparát z nějakého důvodu nezaostří, fotka prostě nevznikne. Zmáčknete spoušť a nic. Pokud se Vám to přihodí, zkuste vyfotit něco jiného a z větší dálky, uvidíte, zda se problém vyřeší či nikoliv.

ZÁVĚREM Čekání je nepřípustné. Žijeme v době, kdy máme téměř vše ihned. Je libo nový fotoaparát či objektiv? Žádný problém. Dnes ho objednáme a zítra nebo dnes ho máme. Je libo něco k jídlu? Jasně, uděláme pár kroků a máme vše, na co si vzpomeneme. Hovězí, kuřecí, zeleninu, jahody, maliny, v létě, v zimě… Potřebujeme informace? Nebo chceme s někým mluvit? Vyndáme telefon a máme obojí. A tak se nelze divit tomu, že nám druhý den po focení volají novomanželé, zda už nemáme nějaké fotky. No, jestli to takto půjde dál, brzy se nevěsta začne dožadovat odevzdání svatebních fotek ještě před svatbou. Tento komfort má ale i jedno velké minus. Čím více je pro nás samozřejmost mít vše hned, tím více jsme netrpěliví, když to nemáme. A tak se nám z našeho pohodlí zároveň stává nejčastější důvod, proč řada fotografů s focením skončí. Možná jste si tím prošli sami. Rozhodli jste se, že si koupíte fotoaparát. A tak jste začali zkoumat, který bude ten nejlepší. A je docela možné, že jste při jeho koupi viděli i snímky, které s ním byly vyfoceny. Krásné dokonalé fotografie. Už abyste takový fotoaparát měli! Už abyste také takové snímky fotili! Rychle jste fotoaparát objednali, druhý den jej rozbalili a třetí den vyrazili do terénu (někteří z nás, co rádi čtou manuály, vyrazili až čtvrtý den).

103

Večer jste stáhli fotky, zapnuli televizi, zapálili svíčky, nalili vínko… zkrátka si udělali pohodlí a těšili se, jak si promítnete skvělé fotky, které od fotoaparátu očekáváte. Co to? Představení se nekoná? Změna programu! Fotky, které dnes dávají, nejsou ani zdaleka takové, jako ty, které jste viděli před koupením fotoaparátu. Dokonce jsou snad ještě horší než ty, které jste minulý týden vyfotili kompaktem! Chvíli přemýšlíte, zda je fotoaparát v pořádku. Nemůže mít špatný snímač? Nebo vadný objektiv? Neměli byste jej raději reklamovat? Pak přeci jen vychladnete a dojdete k závěru, že jste svého nového miláčka nejspíš špatně nastavili. Rozhodnete se mu dát tedy ještě šanci. Jemu i sobě. Někteří, co ještě nečetli manuály, je nyní otevřou, jiní si přečtou nějaký ten článek a další jdou prostě spát s tím, že to zas brzy vyzkouší. A tak čas plyne, celá scéna se pravidelně opakuje, jen intervaly mezi dny, kdy vyrážíte s fotoaparátem do terénu, se nekompromisně prodlužují. A zde končí celý příběh. A ano, zde končí i velká část fotografů. Nechtějí čekat. Chtějí mít pěkné fotky hned. Proto přeci koupili ten drahý fotoaparát. Po čase, když se nedaří, dochází k závěru, že to není pro ně, že nemají talent, že nemají čas, že…. a odkládají fotoaparát do věčných lovišť (rozumějme někam vysoko do skříně, třeba se bude ještě někdy hodit). A kdo ví, třeba už stačilo jen málo, aby všechno prolomili. To už se ale tito fotografové nikdy nedozví. Tak až i vy budete mít někdy chuť s focením seknout, až si budete připadat naprosto bezradní, vzpomeňte si na tento článek. V tu chvíli se totiž rozhoduje. V tu chvíli se láme chleba. Každý úspěšný fotograf si tím prošel. A někteří hned několikrát. Vzdáte to nebo vydržíte? Držím Vám palce, abyste vydrželi. Ta radost z toho, když to dokážete, opravdu stojí za to. Mějte se krásně. Josef Cvrček