J H Krchovsky Basne sebrane

J.H.KRCHOVSKÝ

≈ Básně ≈sebrané

BRNO 2010

© J. H. Krchovský, 2010Photo © Ivan Pinkava, 2010© Host — vydavatelství, s. r. o., 2010

ISBN 978-80-7294-365-4vázané vydáníISBN 978-80-7294-356-2brožované vydání

NOCI, PO NICHŽNEPŘICHÁZÍ RÁNOVýbor z básnických sbírekz let 1978 —1991

9

Přistavil jsem si zrcadlood té doby se nenávidímvčera mě ale napadlože se v něm stejně neuvidím…rozplynul jsem se děsemnad tím, že vůbec nejsemvůbec si nezávidím…

PROCHÁZKa uRNOvým HÁJEm

10

Na stropě hořčice a v ní je buřtzmítám se v šílenství na podlazea je mi blaze, tolik blaze že už snad nemůže ani být hůř

PROCHÁZKa uRNOvým HÁJEm

11

má duše je perpetuum mobiležije a umírá krmena ničímdokonale se zničímrozkrájím se na motorové pile

Dneska je Štědrý denpostavil jsem si betlémské jesleusínám, jde na mne senusínám, houpu se v elektrickém křesle

PROCHÁZKa uRNOvým HÁJEm

12

Pokojem obcházej postavycelé davykývám jim rukou a šeptám pozdravy…pokojem obcházej postavytiše, jak se sluší…postavy bez rukou, bez nohoupostavy bez těla, bez hlavyjenom s dušíjenom s duší…

PROCHÁZKa uRNOvým HÁJEm

13

Někdy na tebe myslímkdyž v podzimních ránechplazím se vlhkým listímpo hrobkách na Olšanech

Občas tě i potkámkdyž se tvůj obraz nerozdvojísměješ se mrtvým fotkámvšem, jenom ne té mojí

Jednou ti vyznám láskua budeš-li mít zájempozvu tě na procházkuurnovým hájem

Zatím mne však drtískutečnost tíživáže ač nejsi po smrtitak přesto nejsi živá!

PROCHÁZKa uRNOvým HÁJEm

14

mám svou nohu mezi dveřmido místnosti nekonečnéz ní na sebe křičím: věř mi— je to marné a zbytečné!

Z jedné strany dovnitř cpu sea z druhé si bráním vstupuv ostrých zpětných zubech v pusedržím konec svého trupu

PROCHÁZKa uRNOvým HÁJEm

15

Netřeba hledat v pultech bibliotéka rukou v prázdnu šmátratkdyž poznání je blízko na dotekkdyž reálný je návrat

Netřeba šplhat vzhůruna výsostná územístačí jen ožírat kůruzde dole, při zemi

Z tExtů DO SBÍREK NEZaŘaZENýCH

16

Čtyři světové strany?ne, je jich mnohem vícesnad leda čtyři stěnyzlomené svitem svíce

Čtyři prázdné stěnya na nich tentýž obrazšepot, vzlyky a stenyskok, pád a znovu odraz

Z tExtů DO SBÍREK NEZaŘaZENýCH

17

Pod bílou zdítmou zaštěkali psi…přichází všednítemný výjev z apokalypsy:

Za chvíli ozvěnyvšech kroků odezní…o úzkost opřenypostavy obcházejna cestě podél zdí— křik rodící stařenyozývá se z parkua synek tmydebilní měsículéhá do kočárku…vytí psů vychází zespod a ohlašuje dobu:čas zavírání hospoda otvírání hrobů…

NEKlID

18

Na samém koncitemné chodbyv tunelu pod městemkde jsem nikdy nebylza dlouhou řadouvytlučených světelzmítán průvanema zimnicípotmě a poslepunarazil jsem na zeďz betonu a ze střepů— na hluboký a ztvrdlýotisk své tváře…na opačném koncizaslechl jsem s ozvěnouvzdálený nářeka já zjistilže nejsem tadyale za stěnouže nejsem odlitkemale formou

19

že nejsem uvnitřale vně— jsem zazděnouzatvrdlou šlápotouhlubokým otiskem mě…

NEKlID

20

S pronikavým zvukemkdosi přejel nožempo hrdle sklenicea můry, naoko mrtvénáhle spadaly na zemjako by se blížil netopýr…bojím se světelstudených světelvýbojkových zářivek…přál bych si být netopýremumět tak zpívatpronikavým ultrazvukemaby zářivkystrachem praskalya padaly na zemve strachu, že se blížím já…přál bych si být velikýmčerným, skleněným netopýrem…

NEKlID